Re: To je strašné

Majko, to je strašné, co si musíš nechat líbit. Nejsem učitelka. Chtěla jsem jí kdysi být, jen na základce. V osmičce jsem jela na tábor, ale protože jsem byla po operaci a chodila jsem jen o berlích, zůstávala jsem v táboře s mrňaty a pomáhala vedoucí. Za ty tři týdny mě to tak vydeptalo, že jsem věděla, že učitelka rozhodně nikdy nebudu. A to děti nebyly sprosté, jen jsem neměla trpělivost. Je dobře pro mě i děti, že učitelka nejsem. Nebyla bych dobrá.
Ale to co zažíváš, je strašné. Teď mám další důvod, proč jsem ráda, že učitelkou nejsem. Dcera je v prvním ročníku střední školy. Na schůzky jsem vždycky chodila a nic takového se tam neřešilo. To chodila do třídy s vychovanějšími dětmi a nebo učitelé takovéto chování nechtěli probírat před rodiči tzv. neproblémových žáků? Nerozumím tomu. Je možné, aby byl tak velký rozdíl mezi školami?
Nicméně nedávno jsem potkala svou bývalou profesorku. Ta mi řekla, že odešla ze školství a pracuje na soukrové firmě. Už to prý nebylo co dřív, řekla mi, že to už nemohla vydržet, že si to prý neumím představit, kam to došlo. Víc říct nechtěla a já nemohla pochopit, co tak strašného musí děti, které by už měly mít rozum /aspoň zčásti/, dělat.
Když slyšela, že má dcera by chtěla být učitelka, zhrozila se a řekla mi, že se nemá unáhlit.
Jestli to ovšem bude takto pokračovat, kdo bude učit?
Pak už učitelé snad budou muset mít nad hlavou svatozář a nebo to být naprostý kliďasové. A nebo tam bude někdo, komu to prostě bude šumafuk?
Kde začít? Nikdo by nechtěl přece dělat v práci, kde mu nadávají do krav.
Máme právo to po učitelích chtít? Rozhodně ne. Ale co dělat,aby se to zlepšilo? Má někdo nápad?