| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Tři roky ve školství a snaha neztratit iluze a ideály

 Celkem 143 názorů.
 Bibi* 


Takových více 

(10.3.2005 7:48:56)
Máš můj obdiv,po tomto zážitku by asi prchala většina z nás a vzala klidné místo krmiče šelem.Bydlím taky na sídlišti a musím říct,že kromě občas vykopnutého skla na trolejbusové zastávce,jsou tu děti celkem v pohodě.Na dvou ZŠ tu pro ně dělají spoustu akcí,mají množství kroužků,je tu sportovní oddíl.Nevím,jestli se mnou budeš souhlasit,ale můj názor je:děti zaměstnávat,na každý den(po poradě s nimi)navrhnout nějakou pravidelnou činnost,podporovat je a hlavně nenápadně kontrolovat.Mám děti ještě malé,ale v uších mi neustále zní rada od jednoho sídlištního uličníka(dnes na VŠ):"zapomeň na nějaké kamarádství se svými prepubertálními(cca od 8 let)dětmi,abys to zvládla,musíš mít obrovskou autoritu a kredit,jinak tě přestanou brát a to je konec.Okamžitě prokouknou,že něco jiného kážeš a sama se chováš jinak-v tom okamžiku končíš!"
 Margita 


Re: Takových více 

(10.3.2005 8:10:15)
Diky moc za clanek, je povzbudivy. Jsem rada zes to vydrzela! Moje donedavna nejvyraznejsi zkusenost s detmi kolem 11-13ti me celkem odradila od dalsi prace s nimi. Byly to rozmazlene deti ze "slusnych" (bohatych) rodin a nejvic je zajimalo co si muzou koupit. Vsechno ostatni bylo "trapne." Pak jsem chvili pracovala se stejne starymi detmi "ze znevyhodneneho prostredi" a musim rict, ze mi to bylo mnohem milejsi. Verim, ze takove deti dokazou byt opravdu vdecne za snahu dospelych, i kdyz treba nejsou dost "dobre vychovane" na to, aby to cloveku primo ukazaly...
 Tana 
  • 

Klobouk dolu 

(10.3.2005 8:26:11)
Presne vim,o cem pises.Ja jsem to nezvladla a ze skolstvi po 2letech praxe utekla-natrvalo.Nelituji,proste na to nemam a radej si to priznam,nez bych byla spatna ucitelka.O to vic mas muj obdiv.Dostala jsem se do stadia,kdy mi ty deti byly jedno,proste-nejak to vydrzim a co.Kdyz nechteji,tak nechteji.Muzu se snazit jak chci,stejne je nic nebavi a vubec neposlouchaji,co rikam.Byla jsem uz flegma.Tak jsem vcas odesla.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Takových více 

(10.3.2005 23:43:23)
Margit, na tom něco bude. Kamarádka šla na pár měsíců jako záskok do pátý třídy trochu zatuhlý školy a protože jí nevyhovoval zaběhlej styl výuky, začla si učit po svym. Děti už po pár dnech pochopily, že teď je to jinak, byly prej nadšený jako prvňáčci a dokonce jí přišli poděkovat i někteří rodiče!
 Psychouš 
  • 

alternativni prispevek 

(11.3.2005 8:28:26)
Jasně, bylo to moc "zatuhlý" a chtělo to trochu alternativnosti a nakonec laska zvitezila a kriminalni grazlici se zastydeli, prestali ucitelkam sproste nadavat, curat na ne, chytli se za nos a polepsili se. :-)

Kde je dost lasky a alternativnosti, tam jde vsechno ;-).

A příště tu o Budulínkovi.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: alternativni prispevek 

(11.3.2005 9:19:47)
No, Psychouši - to neni o alternativnosti, ale o přístupu k dětem. Teoretický pohádky neberu (jsem konfliktní typ - vzpomínáš? celou vejšku jsem kritizovala stupidní ukázkový hodiny a přípravy na výuku rozvržený po minutách - Ydney na ně tehdy měla opačnej názor), ale myslim si, že je skvělý, že rodiče se čim dál víc zajímají o školu svých dětí a že někde to funguje. A že to někde funguje vim zcela jistě.
MMCH když už jsi zmínil tu alternativu, tak právě do těchto škol se kolikrát přesouvají děti, které předtim měly na jiné škole problémy třeba právě kvůli chování a co vím od rodičů, nezřídka to pomůže.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: alternativni prispevek 

(11.3.2005 9:41:05)
Jaky navrhuješ přístup k dítěti, které učitelku úmyslně POČŮRÁ? Nebo které učitelku oslovuje "krávo"? Dát mu do ruky zobcovou flétnu?
Nemám nic proti školám alternativního typu, jejich problémem ovšem je, že sdružují prakticky homogenní žactvo, co se rodinného a sociálního prostředí týče. Nevím kolik je napr. ve waldorfských školách Romských dětí, dětí z rodin kriminálníků, alkoholiků a podobně, ale troufl bych si to procento tipovat.
A ve společnosti takové děti jsou a je jich docela dost. A někam holt do školy chodit musí.

Já to říkám jinými slovy pořád - tebe je na mateřské dovolené škoda.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: alternativni prispevek 

(11.3.2005 10:03:28)
No, já nevim, kolik romských dětí je na Waldorfských školách, takže klidně tipuj, ale romským dětem se u nás asi nejvíc nejvíc cíleně věnujou školy Začít Spolu, které přímo pro tyto děti připravujou rozsáhlé projekty a přípravné ročníky. Takové zařízení je i ve městě, kde pracuje Ydney.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Re: alternativni prispevek 

(11.3.2005 10:13:08)
A z toho tedy vyplývá co?

Že všechny Romské děti mají chodit do té konkrétní školy?(Zajímavé by bylo srovnat její kapacitu s počtem takových dětí ve městě, nehledě na to, že zase jde o jistou formu separace, žeano.).

Já si totiž myslím, že z toho příspěvku nevyplývá nic. Že je nějaký okrajový typ školy, který takovým dětem třeba cíleně pomáhá, je docela milá, leč nepodstatná informace. Myslím, že rodiče většiny problémových dětí na školu kašlou a chtějí jedině, aby byla co nejblíže.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: alternativni prispevek 

(11.3.2005 10:39:03)
Ad okrajový typ školy: ptal ses na Waldorf - takových škol u nás není ani deset a Začít spolu je kolem šedesáti.
A co z příspěvku mělo vyplývat: když některá škola dokáže získat pro spolupráci alespoň část rodičů romských dětí, mohla by to dokázat kterákoli jiná škola. Zmiňovaná škola se nachází v místě, kde žije velké množství romských rodin, takže je pro spoustu z nich nejbližší školou v místě bydliště. Nesnaží se o separaci, ale o snazší přístup ke vzdělání na ZÁKLADNÍ ŠKOLE, protože významné procento těchto dětí končí automaticky na školách zvláštních jenom proto, že nemají přípravu z MŠ a podporu rodiny, takže práce s rodinou je tady dost zásadní. Taky jsem reagovala na Tvé tvrzení, že alterškoly mají homogenní děti a rodiče, což prostě není pravda - jsou v nich samozřejmostí děti s dysfunkcemi i děti sociálně nebo zdravotně handicapované. Některým rodičům jde o přístup od začátku, někteří tyto školy volí až když jiné možnosti selhaly.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: alternativni prispevek 

(11.3.2005 10:49:36)
Ano a v te poslední větě je ta homogenita těch dětí. Chápu, že děti různé jsou, ale prostředí mají podobné, rodiče se zajímali a to od začátku. Což je podstatný a společný charakteristický rys těch dětí. O zdravotní postižení a pod. přece vůbec nejde.
Jde o děti, kde je například otec neznámý a matka alkoholička.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: alternativni prispevek 

(11.3.2005 10:53:25)
Ještě drobnost - celkově jsem proti jakékoli separaci, včetně vytváření takových tříd jako měla Ydney.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: alternativni prispevek 

(11.3.2005 11:00:25)
A to ja mám na to dvojí pohled. Jsem proti separaci, ale z pohledu rodiče bych důrazně nechtěl, ať se mé dítě chodí učit do třídy s extrémním grázlem, který na učku sprostě pokřikuje a rozbíjí učební atmosféru.
Děti se mají ve škole i učit a k tomu je třeba jistá míra klidu.
trvám na tom, že alternativní a výběrové školy jsou příkladem separace dětí s dobrým zázemím od těch ostatních. V takovém případě považuju formu výuky za podružnou.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: alternativni prispevek 

(11.3.2005 11:13:09)
V takovém případě považuješ formu výuky za podružnou? A jak si vysvětluješ, nespokojenost dětí se školou v případě, že pochází z rodin s dobrým zázemím?

Jaké bys navrhoval řešení pro děti - grázly? Ve třídě u Ydney nebyli jen grázlové, takže relativně pohodové děti se dostaly do prostředí s vysoce nadprůměrným výskytem grázlů - to mi přijde horší, než dostat se do kontaktu s jedním nebo dvěma, což by mnohem víc odpovédalo přirozenému sociálnímu složení společnosti.

Co se týká homogenních rodičů: No, jak se to vezme - některý rodič přijde a řekne (zjednodušeně): vy jste ta speciální škola, tak tady máte naše agresívní dítě a něco s nim udělejte. To ještě neznamená, že ten rodič bude se školou spolupracovat, nebo, že mu na vzdělání záleží - někdy chce jen přesunout zodpovědnost ze své osoby. Jestli se nepletu ani rodiče dětí od Ydney nejsou všichni lhostejní - spíš už si se svými dětmi sami neví rady.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: alternativni prispevek 

(11.3.2005 11:25:21)
Často tím, že se po dětech občas něco chce.

Separace extrémních případů do diagnostických ústavů a podobně, případně specální režim.

1, 2 grázlové mají velkou šanci stáhnout s sebou další, vytvářením hierarchie, postavené na míře grázlovství.

Neznám výsledky spec. škol s opravdu problémovými dětmi a docela by mě zajímaly. Nemyslím ty s dysfunkcemi, ale třeba ty, kde ani rodiče se školou nekomunikují.





 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: alternativni prispevek 

(11.3.2005 11:47:29)
V každém případě mají všechny děti právo na slušné a dobré vzdělání.

Osobně se nebráním "separaci" dětí. Myslím, že pro učitele musí být strašně těžké mít ve třídě 25 dětí a ztoho třeba 5 s těžkou poruchou pozornosti či chování.

Líbí se mi škola Dona Boska v Praze. Alespoň z toho, co jsem o ní zatím slyšela a četla. Tam mají asi 150 dětí právě s těžkými poruchami učení i chování. Jsou to vesměs těžké případy. Některé byly i v psych. léčebnách. A vásledky dobré - přístup k těm dětem je naprosto odlišný, než ve školách "starých struktur". Např. ve třídě je asi 10-15 dětí a 2 učitelé. Netvrdím, že tu píšu zcela přesné údaje. Mám děravou paměť, ale takhle přibližně to je...

Ale něco jiného jsou 2,3 děti s lehčími poruchami dys v jedné třídě apod. I tělesně postižené dítě by nemělo být separováno, ale mělo by mít možnost plnohodtně studovat... Ale myslím, že to chce čas a využít všechny dostupné prostředky. Např. internet .... Nevadí mi, když naše daně půjdou tímto směrem.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: alternativni prispevek 

(11.3.2005 12:13:55)
5 dětí na učitele - to samozřejmě na státních školách není možné a normální škola by se takto z přidělených peněz neuživila.

Církevní speciální škola Dona Boska? Našel jsem něco málo, o 2 učitelích nepíší, každopádně je to škola církevní.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: alternativni prispevek 

(11.3.2005 12:27:19)
Těch 5 dětí bylo myšleno v rámci těch 25 ve třídě. Ale těch 5 má výrazné poruchy.

Nedávno byl v MF Dnes článek o speciální škole v Praze pro tyto děti. Tam psala paní Bendová právě o těch dvou učitelech. Nebylo tam uvedeno o jakou školu jde, ale z toho, co vím se domnívám, že právě o tuto školu.
Nevím to zcela jistě. Proto v tom předchozím příspěvku píšu, že ruku do ohně za všechny info nedám....
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: alternativni prispevek 

(11.3.2005 13:46:57)
Psychouši, myslíš, že v alterškolách po dětech nikdo nic nechce? To je pak s podivem, že mají minimálně stejnou úspěšnost výuky jako běžné školy (a na tohle téma probíhá každoročně několik ověřování, protože tyto školy jsou mnohem víc hlídané a kontrolované).

Diagnostický ústav je pro mě opravdu poslední možnost.

Výsledky v globále taky neznám, nejspíš ani nejsou přesně zmapovány. Navíc to není tak jednoduché odlišit - každá alterškola není automaticky dobrá a každá běžná škola není zatuhlá. Já tu na začátku zmiňovala jednu zkušenost = konkrétní učitelku a u toho jsem měla zůstat. Hloupě jsem se nechala ovlivnit Tvou poznámkou o alternativách.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: alternativni prispevek 

(11.3.2005 9:44:04)
A někde "to" funguje: jo, někde jsou dokonce třídy plné bezproblémových dětí, někde se ty děti dokonce chtějí učit a někde mají i bezproblémové rodiče.

Ale speciálně ve městech, na sídlištích, tomu tak je dle mého mínění ZŘÍDKA.
 Majka 
  • 

Re: Takových více 

(10.3.2005 19:56:28)
Ahoj všechny kolegyně i kolegové,
to je dílo, co? Jak ráda bych patřila mezi ty "takových více", jenže po pár měsících marného snažení naučit angličtinu děti ve věku 10- 15 jsem velmi znechucena. Nadávek se dočkávám taky, velkého divení "co jsem jako udělal, já vám tu ŽK nedám....", dožadování se svých práv ("to je můj mobil, co mi ho berete..."), oznámení při prověrce - "já to neum´ím, já jsem se neučil!" a dalších a dalších.
Jsou občas hezké chvilky - s 5. třídami jsem nacvičila s klavírem Yesterday.Moc je to bavilo. Ovšem totéž je pro vyšší ročníky trapárna a socka. Písničky a muzika vůbec musí buď hodně řvát nebo být hodně sprostá, jinak to není ono.
Zajímavé články na internetu? Zábavné činnosti? Číst paralelně anglicky a česky Harryho Pottera? Prověrky? Pche! Nám se nechce, my chceme jít na počítače (ale pouze hrát si!!!), my si chceme hrát karty.....proč zas psát do sešitu, hééé..
Nápisy na lavici? Lucka je k....Kdo si myslí, že úča je kráva, ať udělá čárku....to je nuda, vole...
Jestli je ještě nějaká naděje, pak možná první stupeň. Nebo ne?
Před 20 lety jsem začínala v 1. třídě a hodně mne to zdrblo, ale děti mne opravdu měly rády. Musela jsem přežít i podobné výkřiky, které byly citovány v úvodním článku..ale pořád mne ty děti nechtěly sežrat a zadupat do země. Zatímco můj nynější nový začátek je taková kláda, že už chvílemi nevím.


 Xantipa 
  • 

Re: Re: To je strašné 

(10.3.2005 20:55:56)
Majko, to je strašné, co si musíš nechat líbit. Nejsem učitelka. Chtěla jsem jí kdysi být, jen na základce. V osmičce jsem jela na tábor, ale protože jsem byla po operaci a chodila jsem jen o berlích, zůstávala jsem v táboře s mrňaty a pomáhala vedoucí. Za ty tři týdny mě to tak vydeptalo, že jsem věděla, že učitelka rozhodně nikdy nebudu. A to děti nebyly sprosté, jen jsem neměla trpělivost. Je dobře pro mě i děti, že učitelka nejsem. Nebyla bych dobrá.
Ale to co zažíváš, je strašné. Teď mám další důvod, proč jsem ráda, že učitelkou nejsem. Dcera je v prvním ročníku střední školy. Na schůzky jsem vždycky chodila a nic takového se tam neřešilo. To chodila do třídy s vychovanějšími dětmi a nebo učitelé takovéto chování nechtěli probírat před rodiči tzv. neproblémových žáků? Nerozumím tomu. Je možné, aby byl tak velký rozdíl mezi školami?
Nicméně nedávno jsem potkala svou bývalou profesorku. Ta mi řekla, že odešla ze školství a pracuje na soukrové firmě. Už to prý nebylo co dřív, řekla mi, že to už nemohla vydržet, že si to prý neumím představit, kam to došlo. Víc říct nechtěla a já nemohla pochopit, co tak strašného musí děti, které by už měly mít rozum /aspoň zčásti/, dělat.
Když slyšela, že má dcera by chtěla být učitelka, zhrozila se a řekla mi, že se nemá unáhlit.
Jestli to ovšem bude takto pokračovat, kdo bude učit?
Pak už učitelé snad budou muset mít nad hlavou svatozář a nebo to být naprostý kliďasové. A nebo tam bude někdo, komu to prostě bude šumafuk?
Kde začít? Nikdo by nechtěl přece dělat v práci, kde mu nadávají do krav.
Máme právo to po učitelích chtít? Rozhodně ne. Ale co dělat,aby se to zlepšilo? Má někdo nápad?
 Alena vzpomíná 
  • 

Školství a rodina 

(10.3.2005 23:50:20)
Rozhodně souhlasím,ale co si myslím je, že děti mají od mala před sebou několik velkých vzorů od rodičů,babiček...až po sourozence.To co vidí doma je pro ně neustálím srovnávacím žebříčkem a pokud jim dovolíme ho posunout a nezvládneme je-je to špatné.Já jsem ze tří dětí v rozestupu 16 měsíců.Bratr je nejstarší a já se sestrou jsme byly neočekávaná dvojčata.Mamka s taťkou chodili do práce,stavěli dům -taťka chodil domů až ráno umíte si představit co museli zvládnout?A to dozajisté nebyli jediní rodiče-takoví jsou a budou další-ikdyž byli přísní,ale zvládli nás všechny tři.A to jsme byli opravdu rebelové.Prostě jsme měli respekt nejen k rodičům,ale i k starším.A dnes mě udivuje,když rodiče nezvládnou jedno dítě.Neuznávám bušení hlava,nehlava, ale táta vždycky před námi řekl učitelce-kdyby zlobylli tak jim hned dejte...,nebo zavolejte a já si to s nimi vyřídím.Tečka.Prostě tam nastala maximální podpora učitele ze strny rodiče a bylo to v pohodě.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Školství a rodina 

(11.3.2005 8:25:51)
Aleno, to máš těžký - spousta učitelů si podporu nezaslouží. Já si učitelky z "naší" školky a školy nemůžu vynachválit a hodně jim důvěřuju, ale zdaleka to neni škola v místě našeho bydliště - v místních školách bych jim totiž podporu dát nemohla. Jinak děti nebiju a v našem zařízení by to nikoho ani nenapadlo - přesto tam nikdo nikomu neleze po hlavě.
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

Re: Re: Školství a rodina 

(11.3.2005 18:49:30)
Doporučuji najít si školu, kde by tě nechali na zkoušku chvilku učit. Pak by sis líp dokázala představit, co to může udělat s nervovou soustavou :-)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Školství a rodina 

(11.3.2005 19:20:04)
Co si představuješ pod pojmem chvilka? Na Ydneyinu školu jsme chodili na praxi - měla jsem jen jeden předmět, čili hodinu týdně po jeden rok v první třídě, což je vcelku zanedbatelný, ale v jedné první třídě jsem viděla např. učitelku která nutila prvňáčky stát o přestávce v lavici. Neřekla bych, že takové usilují o spolupráci s rodiči a pokud ano, těřžko říct jak si ji představujou. A taky se nedivim, že děti se potom k učitelkám chovají tak jak se chovají. V jiné škole jsem viděla učitelku v první třídě jak dala prvňáčkovi dokonce facku. Její nervová soustava byla zřejmě narušená už před vstupem do školy.
Na druhou stranu jiné děti v páté třídě pražské sídlištní školy, kde jsem strávila tři týdny škola opravdu bavila, v pátek mi vykládaly, že se těší na pondělí a něco jako drzost vůči učitelce jsem tam vůbec nezaznamenala. Totéž po třech týdnech v jedné sídlištní škole na malém městě. Jinak jsem byla v samých alternativách, tak ty teda vzhledem k předchozím připomínkám vynechám.
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Školství a rodina 

(13.3.2005 22:23:59)
Aha. Takže tyhle malí...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Školství a rodina 

(14.3.2005 17:04:27)
Jen v první části příspěvku byla řeč o prvňácích - "tihle malí" vyrostou a svoje zkušenosti si ponesou s sebou. V druhé části jsem srovnávala s páťáky, které měla i Ydney. 1. - 5. třída je první stupeň, čili Ydney učí na prvním stupni.
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

ti malí... 

(14.3.2005 19:51:42)
Do puberty to jde, já učím na střední škole. Patnáctiletého s kudlou už fyzicky nezvládneš.
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

ti malí... 

(14.3.2005 19:52:33)
Do puberty to jde, já učím na střední škole, ale pět let jsem strávila na ZŠ. Patnáctiletého s kudlou už fyzicky nezvládneš.
 pašková, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: To je strašné ,není divu 

(23.3.2005 10:54:13)
není divu, že to takto vypadá,stále jsou propagována lidská prava, ale o lidských povinnostech se nemluví, to platí i pro dospělé. A dále televize co tam děti vidí? Samé násilí,surovosti,a předčasného sexu, bez jakéhokoliv citu
 Alena 
  • 

obdiv 

(10.3.2005 9:47:27)
Obdivuji všechny kantory,kteří vydrželi a neotupěli.Naštěstí takoví učí až na několik vyjímek moje děti.A když zjišťuju,jakou autoritu u nich mají,tak skutečně smekám.
 Psychouš 
  • 

Karbana to zabije :-) 

(10.3.2005 10:32:51)
Taky si někdo při čtení vzpomněl na pana Karbana? ;-)

Myslím, že se zkušenostmi z článku by už sepisoval několikátou knihu, pravděpodobně pod sedativy. ;-)

(Nic proti němu, člověk si holt občas rád zavtipkuje.)
 Bessy 


Bude z tebe dobrá učitelka. 

(10.3.2005 12:33:48)
Prima článek. Zažívám občas totéž. Samozřejmě nejsou všechny třídy stejné, záleží na složení žáků, ale občas se zadaří taková třída , na kterou učitelka nikdy nezapomene. A můj nejsilnější zážitek? Když jsem měla tělocvik venku se svými páťáky a z hořejší školní zahrady (je na svahu)na nás začal žák osmé třídy čůrat. Nevím, jestli jsem byla víc v šoku já nebo mí žáci.
Přeji ti hodně trpělivosti, protože tahle práce přináší i hodně pěkných chvil.
 Mecháček 
  • 

Upřímně ... 

(10.3.2005 16:18:12)
No tedy - klobouk dolů, něco takového se moc často nevidí, myslím tedy tu zarputilost, se kterou se mizerně placený pedagog drží řemesla, které si usmyslel dělat, i přes všechna příkoří, která to přináší. Podobné, nebo i horší, projevy náctiletých dětí se naopak dnes vidí až příliš často. Nejsem žádný staromilec, ale myslím že to opravdu přinesla až "nová doba", taková ta porevoluční euforie, kdy si ta hlavní, ekonomicky a rodičovsky činná, část dospělé populace nějak vsugerovala, že když máme teď tu svobodu, není potřeba se již tolik starat o výchovu vlastních dětí, každý si přece může dělat co chce, že. Hlavní je vydělat dost peněz, abych mohl rodinu vzít v létě na Maledivy a koupit dítkám poslední modely mobilů. Uvedené chování je pak jen logickým důsledkem takového vztahu dětí k autoritám. Nejspíš je to tak i v ostatních, mnohem vyspělejších, demokraciích, tak proč ne u nás. Ve 12ti letech se ještě "jen" perou na přechodu, ve 14ti už přichází na řadu střelné zbraně. Příkladů, jak to může skončit, je všude v okolních státech dost. Proč se z toho nepoučíme ? Asi toho ještě nebylo dost. A tak budou nadále naši zvlčelí potomci atakovat nevinné pedagogy a vychovatele jak se jim zamane, aniž by si uvědomili, že by bez nich nebyli vůbec nic. Od nich to nečekejme, uvědomit by si to měli hlavně rodiče a čím dřív, tím líp. Všechna čest každému, kdo za současných podmínek tuto nelehkou a špatně hodnocenou práci vůbec dělá. A (jak by řekl S.G.) myslím to upřímně.

Mecháček (kluci 14.5, 17, 17.5)
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

Re: Upřímně ... 

(10.3.2005 16:40:23)
Za tenhle dopis děkuju! Učím už 13 let a jakákoli podpora ze strany veřejnosti je pro mě obrovskou motivací.
 Denisa 
  • 

Re: Re: Upřímně ... 

(10.3.2005 18:30:18)
Naprosty souhlas se vsemi prispevky. Nikdy to ucitele nemeli lehke, deti vzdycky zlobili, ale rici neco takoveho, co tu popisuje autorka svemu uciteli, to jsme si tedy nedovolili. Opravdu obdivuji kazdeho kdo to nevzda. Ja sama mam zkusenosti pouze s pubertalnim nevlastnim synem a jsem neuveritelne znechucena, ze dite z normalnich socialnich pomeru ma uroven chovani a inteligenci horsi nez nejake z pastaku. Nemam nervy na jednoho zpovykance, proto velice obdivuji ty, kteri zvladnou celou tridu.
 Alenka2004 
  • 

Re: Re: Re: Upřímně ... 

(10.3.2005 20:22:48)
Ahoj, taky se zapojím do diskuze. Ačkoli jsem učila tzv. bez papírů ale o to s větší láskou a nadšením (první i druhý stupeň, jeden rok i učně) především angličtinu, pak i informatiku, rodinnou výchovu, občanku aj., zážitků mám spoustu. Ale na ten jeden, který se mi stal, snad nemá nikdo. Musím předeslat, že jsem byla (dnes na mateřské a kdoví co bude potom - určitě už bude jazykářů přehršel :-)) oblíbená úča. Ovšem s jednou třídou (samí klucí hokejisti a pár holek trpitelek) jsem zažila své. Dříve je učívala kolegyně, která angl. moc neovládala, řekla bych že vůbec. A dětičky si zvykli, že AJ je oddechovka a nemusí nic dělat. Kupodivu všichni prospívali velmi dobře - jedničky a pár dvojek. Pak jsem nastoupila já. I začly se dít věci. Došlo to zkrátka tak daleko, že proti mě začali brojit dva kluci a zbytek se přidával. Pak tato "zákeřná choroba" přešla na rodiče. Člověk by si myslel, že podpoří kantora a "domluví" dětem.
Stalo se, že se mi jednoho dne maminka zavřela do skříně a "odposlouchávala" vyuku. Žáci se chovali jako obvykle. Nespolupracovali, sprostě nadávali apod. Na druhý den jsem se dověděla o odposlechu a začala jednat. Maminka si totiž myslela, co a jak tam s dětma tropím a jak si podá apod. Nicméně po dalších výstupech s touto třídou (nejen v mých hodinách) se svolala mimořádná třídní schůzka. Dětičky i rodičové se na mě domluvili, spolukantoři nepodpořili, nenechali mě vůbec mluvit, natož roumně argumentovat a "ukamenovali" mě různými vymyšleninami (že žákům sprostě nadávám a šikanuji je) a že žádají jiného kantora. I stalo se. Jenomže žáčci si začali "došlapovat" i na jiné kantory (že se postarají o to, aby je neučili atd.). Takových střípků s touto třídou bylo více...
Ale i tak jsem učila velmi ráda a také, když pak deváťáci přijdou, že udělali zkoušky z AJ a že mi děkují za přípravu atd., pohladí to u srdíčka. A o tom toto povolání je. Není to přeci obyčejné povolání, ale poslání a důležité je vydržať vydržať vydržať.
Díky, že jste se došetli až sem. Alena a 5 měsíční synáček Alan
 Petra II. 
  • 

Ucitele obdivuji 

(10.3.2005 22:43:54)
Ucitelé opravdu mají muj hluboký obdiv za to, co dokází. Já sama bych to delat nemohla. Neumím si predstavit, ze bych mela být mezi 20 pubertáky, kterí se nerozpakují mi sproste nadávat. Mozná bych z nich mela i strach a kazdopádne bych to dlouho nevydrzela. Nevím, kde je základní problém. Mozná v tom, ze se deti zajímají az prílis o svá práva, nikoliv o povinnosti. Mozná také proto, ze mnozí rodice, kdyz ucitel jejich díte napomene, tak místo aby díteti domluvili, jdou vynadat uciteli, co si to dovoluje. Jak má mít potom díte respekt?
Ucitelum preji mnoho sil a co nejvíce dobre vychovaných záku.
 Lucie+Ondra 


tip na film a knihu 

(11.3.2005 0:13:41)
Ahojky,
moc mě potěšilo, že stále ještě existují učitelé s tak siným charisma! Sama jsem nějakou dobu jako dobrovolník pracovala s "problémovými dětmi", vím, jak moc je to těžké, hlavně pak s těmi pubertálními! Chtěla jsem ti jen dát jeden tip na výborný francouzský film (možná jej znáš, pokud ale ne, určitě stojí za shlédnutí, může dodat dobrou inspiraci i motivaci:-): Les Choristes (český název Slavíci v kleci)a pokud umíš francouzsky, tak i knihu: Journal d´un prof de banlieu (teď z hlavy bohužel nevím autora a tu knihu mám někde v bedně, pokud bys ale chtěla, najdu ji a třeba i půjčím), je to deník jednoho začínajícího francouzského učitele, který učí na dosti problémové pařížské předměstské základní škole. Myslím, že spektrum chování žáků je velmi podobné...Tu knížku jsem dala přečíst jedné své francouzské kamarádce-učitelce, která byla, vcelku proti své vůli, přiřazena na sídlištní školu(ve Francii je školství centralizováno), ta ji dala přečíst svým kolegům a všichni měli pocit, že čtou o sobě:-) Nebo, pokud se na to cítíš, stálo by za to podobnou knihu napsat, čtenářů by bylo určitě dost a spoustě lidí by to mohlo trochu otevřít oči!
 EvčaK 


Re: Co mi v č. školách chybí 

(11.3.2005 12:53:07)
No jo, Arnošte.... Já nevím co na tom ministestvu a ve školství sedí za lidičky, že většinou přijdou s nějakýmy ubohostma. Neříkám, že všechno není dobré, ale...

Ty pokuty se mi líbí. Ale je to řešení pro střední vrstvu rodičů - tím myslím spíš "méně problémové rodiče". Ale je to dobré. Např. v rodině, kde se zrovna rozvádí, starají se o svoje problémy a dítě zanedbávají, je to může znovu nasměrovat.

Máš pravdu, že to chce víc komplexních řešení. Hlavně o tom diskutovat a měnit věci společně z pohledu učitelů i rodičů. Pravda a problémy jsou určitě na obouch stranách.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Co mi v č. školách chybí 

(11.3.2005 13:26:57)
Mně to přijde spíš jako nesmysl - např. u dětí ze sociálně slabých rodin by mě zajímalo jak bys pokuty vymáhal. Navíc to zavání diktaturou. A co případy, kdy spolupracovat nechce učitel? Taky bys je řešil pokutama? A kdo by rozhodoval, na čí straně je chyba?
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

Re: Re: Co mi v č. školách chybí 

(11.3.2005 18:41:39)
Drtivá většina by spolupracovala ráda, většina rodičů ale přichází do školy nabroušená - z různých důvodů. Nejsem konfliktní typ, ale půlka mých styků s rodiči vypadala tak, že mi prostě jen přišli vynadat. Jakto, že si vůbec něco dovolím říct dítěti, které čůrá do květináče nebo střílí z okna na spolužáky vzduchovkou.Atd.
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

Re: Co mi v č. školách chybí 

(11.3.2005 18:42:43)
Ano,ano,ano!
 a 
  • 

test 

(11.3.2005 13:20:40)
test
 Evule,Vojta 5/04,Hynek 5/06 


:-) 

(11.3.2005 20:24:15)
Taky jsem ucitelka-spolustudentka, ted na MD. Musim napsat,ze me potesil nazor vetsiny ctenaru, ze praci pedagogu ocenuji. Vetsinou se totiz setkavam s poznamkami: "co ti ucitele chteji, vzdyt maji porad prazdniny, pracuji od od 8 -13 atd." a to uciteli, ktery se treba celou noc potyka s pripravou vystoupeni pro rodice, taky moc neprida.

Vendy super. Ozvi se.
 Madrigal 
  • 

Re: :-) 

(12.3.2005 11:34:17)
Evule a není to tak? :-)) Děláte snad do čtyř? Například, když je dcera nemocná a chci jí jít pro úkoly, musím přijít do jedný, protože pak už pí. uč. ve škole není.
Mnohé uč. argumentují domácí přípravou. Tu mám i já, coby ekonom a dělám od osmi do půl pátý. Ale nestěžuju si, práce mě baví. Ale o dovolené přes celé prázdniny si můžu nechat zdát. :-)
 MajdaZ 
  • 

Re: Re: :-) 

(12.3.2005 11:52:19)
Učitel musí být ve škole pouze v době vyučování, případně v době pracovní pohotovosti. Rozhodně ale není pravda, že pracuje jen v tu dobu. Každá hodina vyžaduje přípravu, i učitelé, kteří učí stejný předmět již několik let musí přizpůsobovat svoje přípravy dané třídě, sledovat, co je nového a podobně. Dál je tu práce s administrativou.
Ale prázdniny jsou, to je pravda. I když já jsem zatím každé prázdniny strávila studiem nových učebnic a přípravou her a ukázkových výrobků. (ovšem to je radost)
 Líza 


Re: Re: Re: :-) 

(12.3.2005 12:18:07)
Majdo, jasně, ale zaznělo tu, že i v jiných profesích je běžná "domácí příprava" nebo jak to nazvat. Ale nikdo za ni zaměstnancům neplatí... Nechci teď říkat, že jsou učitelé dobře platově ohodnoceni, pokud vím, tak jsou placeni příšerně. Ale mají velmi výhodnou pracovní dobu a různé výhody, které nemohou popřít.A občas se snaží popírat, že to mají.
 MajdaZ 
  • 

Re: Re: Re: Re: :-) 

(12.3.2005 16:25:10)
Teda, doufám, že to nevyznělo, jakože se to snažím popírat.
Mě je v podstatě úplně jedno,co si kdo o tomhle myslí, jestli se má tohle učitelům závidět, nebo jaký máme platy. Kritizovat se dá jen to, co si člověk zkusil.
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

Re: Re: Re: Re: :-) 

(13.3.2005 22:18:17)
Těch nevýhod je víc. Když nic jiného, nikdy nemáš čistou hlavu, hrozí psychiatrická onemocnění, nemoci hlasivek, změny osobnosti - deformace, syndrom vyhoření,následné obtížné hledání životního partnera. Mnoho mužů nechce ženu s VŠ, navíc kantorku. Vzít si rovněž kantora je finanční katastrofa. Neustálé střety s kritickými a minimálně sebekritickými lidmi je mimořádně vyčerpávající. Uznání veřejnosti mizivé - jak finanční, tak jiné. Výsledky práce nikdy nevidíte hned, přicházejí stále noví studenti, takže máte pocit, že jste vlastně nikoho nic nenaučili. Dovolená jen v sezóně. Zvyšující se hrozba fyzického napadení, minimální zájem rodičů,někdy pocit totální bezmoci. A jak už jsem psala, u nás je nezaměstnanost přes 20%.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: :-) 

(14.3.2005 2:03:51)
Jago, když do toho zahrneš i důvody jako že muži nechtějí ženy s VŠ, tak to se pak opravdu nasčítá :-). Inteligentní muži to jako negativní vlastnost neberou a vybírají konkrétní osobu, ti ostatní ať si trhnou. Co se týká přímo učitelek - ze 13-ti studentek v našem kruhu na pedáku mělo v době promocí partnera asi 9 (což ještě neznamená, že zbývající byly bez partnera dlouhodobě). Necelý tři roky po škole (2 a půl roku po nástupu do práce) třetina kruhu už má děti a další páry děti v brzké době plánujou, jen chtěly nejdřív na čas do praxe.
Nepřipadá mi to nijak tragický.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: :-) 

(14.3.2005 5:51:17)
Já nevím, Jago, v mojí práci taky hrozí vyhoření, moje profese má nejvyšší sebevražednost, s agresivitou klientů se přímo počítá...domácí přípravu nikdo do placené pracovní doby nezahrnuje a naopak, udržování kvalifikace není za hubičku a zaměstnavatel ho ani omylem neproplácí...Zrovna řeším, co že se tak dělá s dětma o letních prázdninách, jestli uvázat v lese u stromu (ty si na ty dva prázdninové týdny přinejhroším děti vezmeš do školy s sebou, se mnou v práci být nemohou)...
Tohle srovnávání fakt nemá cenu. Já vím, že učitelé dělají náročnou a platově i společensky špatně hodnocenou práci, ale pokud si mi budou stěžovat i na to, kolik jim to zabírá času nebo že sice mají dovolenou stejně jako jejich děti prázdniny, ale chtěli by ji ještě jinak, tak se musím hooodně usmívat.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: :-) 

(14.3.2005 5:53:38)
A k té zodpovědnosti za ty děti...nevím už kdo tu k tomu psal, že radši audit než zodpovědnost, aby se někomu něco nestalo, tak z tohohle pohledu jsem ve své práci furt jednou nohou v kriminále, protože stačí fakt jedna chyba v blbou chvíli...každý povolání prostě něco s sebou nese.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: :-) 

(14.3.2005 6:35:12)
Lízo, já myslim, že to nemá smysl
1) Jaga popsala věci, které provázejí většinu profesí, i takový, kde by to člověk možná ani nečekal - např. můj otec pracoval vždycky rukama a nebyl studijní typ přesto se musel celej život dál vzdělávat - jako svářeč dělal pořád zkoušky na svařování nových materiálů, které se začínaly používat, značkou u každýho sváru ručil za kvalitu plynovýho potrubí - když přišel o práci, dodělal si řidičák a coby řidič MHD dělal taky pořád nový zkoušky + co půl roku psychotesty, který kdyby neudělal, přišel by o práci, totéž v případě zhoršení zraku apod., jezdit musel podle časovýho rozpisu tam a zpátky třeba 40x denně, což je taky na bednu a když bylo náledí, celej den se bál, aby nikoho nezabil - k tomu směny každej den jinak - jednou vstávat o půl třetí v noci, podruhý do práce v deset večer, pocit realizace nazval stylem: ráno vezu hádavý báby na hřbitov a po pár hodinách už se mi do toho autobusu zase vracej :-)
2) Dnešní rodiče se narozdíl od dob, kdy dávali dítě do nejblišší školy a neodvážili se učitelům něco vytknout, aby mu ještě nepřihoršili, zajímají o vzdělávání mnohem víc. Možná i to některým učitelům vadí.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: :-) 

(14.3.2005 6:39:17)
Tak tak...
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: :-) 

(17.3.2005 10:53:28)
Myslím, že srovnávat různé profese může skutečně jen ten, kdo je dělal. Jinak je to neobjektivní a obvykle tu neznámou profesi podceňujeme.

Já jsem mimo jiné učila pět let na sídlištní základní škole angličtinu (občas i něco navíc), a to děti od 5. do 9. třídy, teď už zas dalších pět let pracuju u počítače, taky dost stresový povolání, ale s učitelstvím se to nedá srovnat. V práci sice musím být denně do čtyř, a občas si taky nesu něco domů na večer nebo na víkend, taky když udělám chybu, je zle. Když budu ale upřímná a sečtu si skutečně odpracovanou dobu v kanclu, tak musím přiznat, že doba strávená v práci se nerovná té co dřu jako kůň. V době mého působení na základce to tak ovšem bylo - kromě výuky byly ještě všemožné dozory, převádění tříd do odborných učeben o přestávkách a podobně. Celý dne jsem se nezastavila, o psychickém vypětí nemluvím. O dětech jsem přemášlela i ve volném čase, často se mi o řešení problémů ve třídě i zdálo.
Teď, když to potřebuju(ve škole to tak nešlo!!), uvařím si kafe, zajdu na záchod(!), občas si zajdu prohodit pár slov s kolegy, nikdo mi nenadává do krav (to se teda přiznám že do očí mi takto nenadávali ani ve škole, snad jen po straně), nikoho nemusím stále krotit, když chci mluvit, nemusím používat řadu speciálních postupů jak zajistit aby v místnosti nebyl jekot a ostatní mi věnovali pozornost, když něco zkazím, jde jen o prachy, a ne o život, což při péči o děti nikdy není jisté...
Aby to nikdo neotočil, učila jsem moc ráda a s ideály, jak Ydney. Ale ten pátý rok už jsem fakt nemohla, byla jsem vyčerpaná, odnášela to má rodina, prázdniny sice byly fajn, ale prostě už jsem dál nemohla.

Možná se tam někdy vrátím, občas na to myslím, no ale to jste mě moc nenaladili, jestli je to ještě horší než to bylo...

Myslím, že vyzkoušet by si to měl každý, hlavně rodiče žáčků, protože pak by se třeba na práci učitele dívali jinak a zlepšil by se společný dialog. I když i tady podle mě záleží hodně na učiteli, já osobně jsem až na nějakou tu výjimku s rodiči vycházela velmi dobře - byla jsem od začátku třídní páťáků, tehdy to byl ještě 2. stupeň, a šla s nimi až do osmičky. Devítku už zvládli v jiné sestavě, ale přesto se za mnou někteří chodili radit co si vybrat za školu, a toho si dodnes velmi cením.

 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: :-) 

(17.3.2005 14:36:45)
Co to napsat opačně - že by si učitelé měli vyzkoušet jaké to je být rodiči?
 Psychouš 
  • 

Co to je za hovadinu? 

(17.3.2005 16:15:55)
Co to je proboha za hovadinu?

Jaké to je v otázce školy být rodičem ví TÉMĚŘ KAŽDÁ třicetiletá (a výše) učitelka (ty NE!!). (Je zde zřejmé, že se zase navážíš do autorky, které tímto začínám fandit.)

Tak se pěkně podrž své rady, když jsi tak chytrá a pěkně si s učením počkej, až tvé děti začnou chodit do školy, čili až aspoň jedno z nich odchodí aspoň jednu třídu.

A je mi jasné, že vyjít s takovou matkou všeználkyni (nota bene v jejím oboru) bude pro učitelku očistec.

 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Co to je za hovadinu? 

(17.3.2005 16:32:50)
Psychouši, kolikrát rodiče vyprávějí, jak jejich dítě (třeba i s poruchou psaní) vyplní pár řádek v písance v rámci svých maximálních schopností a učitel (po srovnání se zbytkem třídy) červeně opraví každou drobnost místo aby ocenil pokrok konkrétního dítěte.
Reagovala jsem na příspěvek Ivy. Nemůžeme vyzkoušet všechny existující profese, ale vidíme, kde naše děti prospívají (ve smyslu rozvíjí se).

K učitelkám našeho syna jsem zatím neměla jedinou výtku a protože znám i jeho budoucí učitelku na ZŠ, předpokládám, že problém nebude ani v budoucnu. Nepodsouvej mi pořád že jsem se vším nespokojená.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Co to je za hovadinu? 

(17.3.2005 16:38:49)
Jo, to je fakt, "rodič zná své dítě nejlépe" a škola by tedy měla nechat známkování na něm.
Troufám si tvrdit, že pochválit za pokrok je něco jiné, než objektivně a komparativně ohodnotit.

A o tvém vztahu k oné učitelce mám svou představu. Blízké škol(k)y přece nemají tvou důvěru. Jak jinak. Myslím, že ta učitelka bude submisivní typ, co si rád nechá poradit, případně tvá známá. :-)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Co to je za hovadinu? 

(17.3.2005 16:49:22)
Naopak - na spoustu věcí máme jiný názor, není to má kamarádka, ale protože má dobré výsledky, děti jí ráda svěřím.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Co to je za hovadinu? 

(17.3.2005 16:52:28)
Zapomněla jsem - hodnocení pokroku dítěte je dle mého názoru objektivní hodnocení.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Co to je za hovadinu? 

(17.3.2005 17:02:27)
Ale pokud vím, známkování by mělo být na základě dosaženého výsledku, nikoliv dosažené změny výsledku.
Čili čtyřkový výsledek z pětky je na pochválení, ale ne na jedničku. Nebo se snad pletu?
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Co to je za hovadinu? 

(17.3.2005 17:10:33)
Pokud vím, známkování je k ničemu. Učí děti učit se pro známky a nevypovídá o tom, co konkrétně dítě zvládá a co ne. Porovnávání dětí v jedné třídě, když každá třída (či škola) má jinou úroveň mi objektivní nepřipadá. Naštěstí novej školskej zákon už bere v potaz hodnocení slovní.
 Psychouš 
  • 

Není to naopak? 

(17.3.2005 19:03:02)
Nechci se mýlit, ale mám za to, že je to přesně naopak a že podle nového školského zákona musí povinně známkovat i např. školy waldorfské, které to dosud nedělaly a nikdy to dělat nechtěly.

No, počet chyb v diktátu bych viděl jako dost objektivní kritérium.

Co potom takové dítě, které je od počátku dost dobré, bude mít horší hodnocení, než zaostalé dítě, které se postupně zlepšuje?
 MirkaEyrová 


Re: Není to naopak? 

(17.3.2005 19:52:51)
K tomu zákonu - nevím, co je v zákonu, ale na synově škole je normálně slovní hodnocení (a to ani není waldorfská), a dokonce když po konci pololetí na tuto školu přestoupil ze školy s hodnocením známkovým, musela stará škola přepsat vysvědčení ze známek na slovní hodnocení. --- Řekla bych, že školy se slovním hodnocením musejí svého žáka ohodnotit známkami jen v takovém případě, když toto dítě přestupuje na školu se známkovým hodnocením (předpokládám, že jde o případné pololetní vysvědčení; několik let zpětně měnit všechna vysvědčení by byla pěkná blbost).
M.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Není to naopak? 

(17.3.2005 20:14:53)
tak jsi byla rychlejší :-)

Ještě poznámka pro Psychouše - nezužuj prosím alternativy na školy waldorfské - máme v ČR něco přes 200 alterškol, z nich drtivá většina používá slovní hodnocení, ale waldorfských je jen devět a od všech ostatních alternativ se dost výrazně liší. Např. taková Montessori a Waldorfská jsou založeny na téměř opačných principech, společné mají asi tolik jako černoch a vietnamec - prostě jsou obě odlišné, ale každá úplně jinak.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Není to naopak? - co na to zákon... 

(18.3.2005 7:51:42)
Tendence ve vzdělávání
- prosadit změny v hodnocení žáků směrem k průběžné diagnostice, individuálnímu hodnocení jejich výkonů a širšímu využívání slovního hodnocení

- věková přiměřenost a motivující hodnocení - respekt k individualitě žáků, hodnocení v souladu s individuálními možnostmi a pokrokem, dostatek zpětné vazby, tolerantnost k chybám a omylům

Je tam zmínka i o vytváření portfolií. Na některých školách si děti výkony samy hodnotí (pro někoho nepředstavitelné, že. Ale jsou k sobě zdravě kritické.) Osobně bych řekla, že od nás nepotřebujou být hodnoceny, ale dostat zpětnou vazbu co je efektivní a co ne.

Jinak ještě ze školského zákona (par. 51) - jestli se nepletu, platí pro celou ZŠ - tedy 1. i 2. stupeň:

(2) Hodnocení výsledků vzdělávání žáka na vysvědčení je vyjádřeno klasifikačním stupněm (dále jen ”klasifikace”), slovně nebo kombinací obou způsobů. O způsobu hodnocení rozhoduje ředitel školy se souhlasem školské rady.

(3) V předmětech výchovného zaměření stanovených rámcovým vzdělávacím programem se provádí slovní hodnocení. Jde-li o předměty profilující v rámci školního vzdělávacího programu, rozhodne o způsobu hodnocení ředitel školy.

(4) Škola převede slovní hodnocení do klasifikace nebo klasifikaci do slovního hodnocení v případě přestupu žáka na školu, která hodnotí odlišným způsobem, a to na žádost této školy nebo zákonného zástupce žáka. Škola, která hodnotí slovně, převede pro účely přijímacího řízení ke střednímu vzdělávání slovní hodnocení do klasifikace.
 Psychouš 
  • 

Skutečně 

(18.3.2005 9:01:57)
Opravdu to vypadá jak říkáš. Potom tedy nechápu mediálně prezentovanou hysterii waldorfských škol ve smyslu "musíme známkovat" a reakci ministerstva "skončila vám testovací fáze, teď spadáte pod jednotný systém". Pamatuju dětičky z w.š., které před půlrokem v TV říkaly, že to je podivné, dostávat najednou číselné známky.

Tak vážně nevím, kde je chyba. To jsem nesvéprávný? (vypadá to tak :-).

 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Skutečně 

(18.3.2005 9:24:28)
V době, kdy ministerstvo zrušilo experiment ještě nebyla známa přesná podoba nového školského zákona. podle něj na tom jsou alternativy docela dobře, ale v tom mezidobí teoreticky vůbec neměly nárok na existenci.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Není to naopak? 

(18.3.2005 9:09:24)
Omlouvám se, ale pedagogika není ani mým oborem, ani koníčkem.

Pokud zmiňuju školy waldorfské, tak jen proto, protože jsem se o ně otřel v souvislosti s jejich filozofickým pozadím.
Prostě nějaká paní Montessori je pro mne nezajímavá, naopak R.Steiner a H.P.Blavatská zajímavými (pro mne!) jsou. :-)

 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Co to je za hovadinu? 

(17.3.2005 18:55:48)
Jo, Psychouši, ty bys prostě chtěl - jako správnej chlap - k hodnocení výsledků dítěte přistupovat naprosto racionálně, samozřejmě bez emocí, odměřeně, přesně exaktně. Ano. Je to jedno hledisko věci. Rozhodně většina českých škol ti částečně vychází vstříc, a to hodnocením známkami. Ale pak je tu druhý aspekt, který ty ani známkové hodnocení neberete v úvahu: totiž prospěch - ve smyslu pozitivního vývoje - dítěte. Jestliže je dítě inteligentní, zvídavé, bez žádných zdravotních či psychických potíží - a samozřejmě má také motivaci se učit - může v pohodě nějak ve škole "přežívat" i s klasickým známkováním, protože většinou dostává jedničky, v horsím případě dvojky (mluvím o prvním stupni ZŠ, na druhém stupni slovní hodnocení není povoleno). Kategorii dětí, které mají všechny předpoklady k učení, ale nejsou motivovány se učit, vynechám, protože tam je jasné, že jde o dobrou vůli dítěte a rodičů a jiné, většinou teoreticky překonatelné, překážky. Ovšem pak tu jsou děti nějakým způsobem geneticky znevýhodněné - málo inteligentní, postižené, případně s nějakými drobnými vadičkami typu dys-, případně hyperaktivní atd. U takových dětí bývá ovšem učení obtížné - a ačkoliv třeba dřou jako koně, nikdy žádných jedniček nedosáhnou, a dostávají třeba jen samé čtyřky. Ovšem i když jsou znevýhodněné, úplně blbé nejsou - vědí, že čtyřka je něco moc ošklivého, a může takový průběh vzdělávání být značně demotivující. Když bude takové dítě týdny dřít jako kůň, a stejně bude dostávat pětky, čtyřky, snadno se může stát, že ho učení přestane bavit, na učení se vykašle, a nedozví se nikdy nic pořádného. Co takovému konkrétnímu dítěti bude v životě platné, že jeho výkon byl exaktně popsán, když nebude nic umět a nic vědět - a to ani to, co by vědět a umět i při svých schopnostech mohlo?
--- Jinými slovy řečeno - děti nejsou neživé předměty, které se mají chladně oměřit, ovážit a popsat - ale živoucí tvorové, kteří ke svému životu potřebují vývoj, vzdělávání v rámci vlastních možností - a k tomu rozhodně lépe přispívá právě slovní hodnocení.

Jinak abych tě vyvedla z omylu: v našem klasickém školství známky NEJSOU pouze exaktním popsáním schopností konkrétního dítěte. Učitelé jsou totiž zvyklí - staří (moje matka v důchodu) i mladí (synova třicetiletá býv. učitelka) - do známek promítat i chování dítěte ten který den. Například syn, který počítá do deseti jako když bičem mrská vč. sčítání a odčítání, a umí to až někde ke stovce, dokonce i počítá jednodušší příklady na tisíce (je v první třídě), dostal na staré škole PĚTKU z matematické prověrečky ne proto, že by neuměl (samozřejmě umí), ale proto, že byl celý radostí bez sebe ze zprávy, že místo tělocviku půjdou ven na sníh, a místo psaní příkladů a výsledků výsledky radostně vykřikoval nahlas. Tomu já teda neříkám "přesné popsání výkonu dítěte" - bylo by stačilo, aby na něj učitelka lehce zatlačila a zklidnila ho jiným vhodným způsobem.
Tož tak.
M.
 Psychouš 
  • 

To jde 

(17.3.2005 19:09:01)
Jo, s tím můžu souhlasit. :-)

S jednou výhradou - srovnání snaživého pomalejšího s méně snaživým vynikajícím nemůže být nikdy ve prospěch toho snaživého. Ani slovně, ani číselně.
 MirkaEyrová 


Re: To jde 

(17.3.2005 19:17:25)
Psychouši, teď budu zcela laicky "plkat", nevím, jaká kritéria jsou třeba splňovat pro určité stupně při hodnocení známkami, ani nevím, jak se "dělá" hodnocení slovní - říkám tu jen svůj osobní názor.
Myslím, že naopak by mělo být onomu méně snaživému být dáno dostatečně najevo, že by měl přidat - jestliže pochopitelně výsledky neodpovídají tomu, "na co má". Nadání je hezká věc, ale já znám život asi tak, že "bez práce nejsou koláče". Takže by dítě do života mělo vědět, že když chce něčeho dosáhnout, musí taky pořádně zabrat. Ano, když se nadané dítě smíří s prací (plácnu schválně trochu vyhroceněji) uklízečky, no prosím. Ale když by se třeba chtělo stát dejme tomu lékařem, tak si do života musí odnést poznatek, že musí zatraceně makat, aby něčeho takového mohl vůbec dosáhnout (diplom za ním sám nepřiběhne, že?).
M.
 Psychouš 
  • 

Jinak 

(17.3.2005 19:22:01)
Tvůj příspěvek je mimo. Samozřejmě mi nejde o čtyřkaře, kteří by měli na jedničky, ale o jedničkáře, kteří to zvládají "levou zadní" a snažit se, ani snahu předstírat nepotřebují.
Vím, že takové děti učitelky extra v oblibě nemají.
Holt lidé nejsou stejní a mají různé predispozice.
 MirkaEyrová 


Re: Jinak 

(17.3.2005 19:31:50)
No, řekněme že neznám všechny souvislosti, protože reaguji skutečně jen úzce na tvůj názor na hodnocení prospěchu dětí a četla jsem jen pár posledních příspěvků. Tedy jestli byly nějaké skutečnosti známy dřív, tak mi napiš ve zkratce, o co jde. --- Ovšem jestli jsem jako mimo při tvých posledních dvou třech příspěvcích, tak to nejsem - tys rozhodně nenapsal, že ti jde o jedničkáře, kteří mají tu jedničku bez snahy, a v kontrastu s nimi o jedničkáře, kteří na tu jedničku musí dřít. Pokud vím, psal jsi naprosto OBECNĚ o dětech, a v tom smyslu jsem i odpovídala.
Poznámka: syn je na škole se slovním hodnocením:-)))
M.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Jinak 

(17.3.2005 20:06:03)
Psychouši
Podle starého zákona musely děti přecházející ze školy se slovním hodnocením na školu se známkama dostat hodnocení známkové, ale neplatilo to naopak. Teď už to naopak platí, takže slovní hodnocení bylo dáno na roveň hodnocení známkovému. Známkové hodnocení je tuším povinné (ale může být vystaveno zároveň se slovním) pouze v deváté třídě a to kvůli bodovému hodnocení u přijímaček na střední (stejně tak ho učitelé vystaví při přijímačkách na osmiletý gympl).

Vůbec není třeba děti srovnávat. Je třeba děti motivovat k co nejlepším výkonům v rámci jejich možností - neboli k tomu, aby každé dítě bylo lepší, než minule. Podle toho kam dítě dojde může si potom volit profesní orientaci a jeho spolužáci v tom roli nehrajou. Když to hodně zjednodušim, tak do slovního hodnocení se nepíše "Frantíku, jsi v matice o kousek lepší než Anička", ale "máš dobré logické myšlení, dokážeš zvolit správný postup při řešení slovních úloh, ale jsi zbrklý a děláš tudíž numerické chyby - zkus se na práci více soustředit, potom budeš mít mnohem lepší výsledky".
 Cockney 
  • 

Re: Re: Jinak 

(18.3.2005 8:45:31)
Jano, chtela jsem se te zeptat na to slovni hodnoceni. 1) Jsou skutecne deti v prvni tride schopne pochopit, kdyz se jim slovni hodnoceni precte, co se po nich chce. Ja jsem ty slovni hodnoceni cetla pred nedavnem, kdyz jsi je uvadela (takze velmi malo). V nekterych pripadech jsem nepochopila, ani po nekolikatem precteni, co tim pi. uc chtela rict, mozna proto, ze neznam pracovni postupy. Ale je skutecne dite schopne to interpretovat a nebo je potreba jeste "prekladatele"? Muj syn chodi do skolky, dostal slovni hodnoceni pro rodice a muj preklad byl "jsi vzorny a delas vsechno dobre".
2) Pi. uc. oslovuje deti jak ona chce nebo jak deti/rodice chteji. Mne to prislo dost podstatne, kdyby me nekdo oslovil "Anicko", tak bych mu asi rada odpovedela (a to uz v materske skolce me to drasalo) "ano, panicko ucitelicko", ale stydela bych se rict - "muzete mi, prosim, rikat mym jmenem?". Hodnoceni ktera jsem videla (ale bylo jich hodne malo), vsechna ignoruji a bagatelizuji skutecna jmena deti a nebo si vsechny deti/rodice preji mit takova jmena?
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Jinak 

(18.3.2005 9:22:50)
Cockney - tuším, že jsem sem dávala odkaz na slovní hodnocení z Montessori škol (lepší mě bohužel nenapad), kde se používají speciální pomůcky, takže rodiče a děti vědí o co v hodnocení šlo, ale kdo nezná ten systém, zorientovat se moc nemůže (tímto se omlouvám - nebyl to nejvhodnější příklad). Já to beru tak, že to vysvědčení je určeno žákům a rodičům, takže hlavní je zda tomu rozumí oni, při přestupu by hodnocení asi vypadalo jinak a co vím přímo od autorek hodnocení z toho odkazu, dneska už ho zase píšou trochu jinak, protože mají víc zkušeností.

Jak to mají se jmény nevím - u nás se učitelky ptaly jak dětem říkáme, ale jak je to na které škole těžko říct.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


I v "obyč" škole.... 

(18.3.2005 10:01:43)
Cockney - já podotýkám, že jsem nečetla celou diskusi, jen úvodní článek a pak občas nějakou reakci, takže jsem možná trochu mimo, ale ber to pouze jako odpověď na svůj poslední dotaz (z 18.3. ráno).
Naše mladší dcera chodí do jedné ze dvou místních škol - na rozdíl od větších měst tu nejsou žádné waldorfské či jiné aler-možnosti, tak jsme vybírali (vzhledem k jejímu temperamentu) školu které se nám zdála živější, veselejší, modernější..... a vypadá to, že jsme vybrali dobře.
Přesto, že je v této škole běžně prováděno hodnocení známkami, paní učitelka nelení a každý druhý msíc píše dětem slovní hodnocení (tedy známky samozřejmě běžně používá také). Je to hodnocení typu (opisuji to poslední):

Ážo, hodně jsi se zlepšila v úpravě psaní, jen tak dál. Mám z tebe radost, že hodně čteš. Ještě to chtělo zlepšit soustředěnost při práci doma i ve škole, aby odpadly chyby z nepozornosti. Tím si občas docela zbytečně kazíš známky. Bylo od tebe moc pěkné, že jsi se sama nabídla, že budeš Aničce denně nosit úkoly, když tak dlouho byla nemocná. Jsi príma kamarádka a to se mi líbí. Jen tak dál. Rybana.

Nevím, ale myslím si, že takovémuto hodnocení rozumí i naše dítko toho času ve druhé třídě.

A ještě k oslovení: první den školy nás paní učitelka poprosila, abychom na kartičku, kde bylo napsaní jméno (ty si připravila ona dopředu) napsali, jak kdo svému dítku říkáme doma. My jsme napsali Aninka a asi 3x nebo 4x přišlo hodnocení pro Aninku. Potom jí začala psát "Ážo" a jak jsme dotazem u dcery zjistili, bylo to na její vlastní žádost.

Poud tě překvapilo, že se paní učitelka podepisuje dětem Rybana, tak je to proto, že oni jsou letos indiánský kmen. v tomto kmeni má kačdý své indiánské jméno (naše Aninka je Sladká Áža), kmen je rozdělen na čtyři rody, ktré mezi sebou různě závodí a paní učitelka je pro ně prostě Rybana.

Píši tu o tom proto, abys viděla, e nezáleží jen na tom, zda je škola nějak alter- , ale hlavně a HODNÉ záleží na osobnosti učitele.....

A co mně letos překvapilo nejvíce, kromě slovního hodnocení od paní učitelky si poprvé v pololetí měly děti napsat svoje vlastní hodnocení. Bohužel ho nemohu odcitovat, děti ho opět odnesly do školy. Paní učitelka nás na počátku roku požádala o pevné desky formátu A4 a Eurofólie a veškeré hodnocení, zajímavé práce z výtvarky, fotografie ze třídních akcí a pod. jim tam zakládá, takže jim tvoří (každému) jakousi kroniku jejich školní doházky.
Ale to hodnocení asi děti psaly za pomocí otázek pní učitelky, které musely znít asi takto: Napiš, jak se ti líbí ve škole, co se ti líbí a co ne, kdo je tvůj kamarád a s kým nekamrádíš, a proč s ním nekamarádíš. Který předmět ti jde nejlépe, který předmět tě baví nejvíce, co ti ve škole nejde. Usuzuji (na tyto otázky) podle toho, jak to hodnicení Ája napsala. Samotnou mně překvapilo (mám za sebou 6 let práce s dětmi na I. stupni) jak se takto malé děti už dovedou vyjádřit, jak dovedou zhodnotit svou školní práci... A také mně fascinujem jak je ta učitelka vede - asi 80% dotazů bylo na KLADNÉ hodnocení věcí ve škola a jen ai 20% na něco záporného.
Vůbec - protože vím, co to dá práce - jsem unešena tím, jak se paní učitelka dětm věnuje. Přeji VŠEM dětem takovéto nevyhořelé a nadšené pedagogy!
Ahoj a zdravím
Simča
 JaninaH 


Re: I v "obyč" škole.... 

(18.3.2005 10:21:12)
Simčo,
takovou učitelku pozlatit!
Máte štěstí.
Syn měl na ZŠ podobnou učitelku, dodnes na ni vzpomíná a s ním všichni bývalí spolužáci.
Je to blaho pro děti i pro rodiče, takový učitel.
Bohužel, moc jich není :-(.
J.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Re: I v "obyč" škole.... 

(18.3.2005 10:27:18)
Jo, souhlas, já si jí patřičně vážím! Jak říkám - mám pedagogické vzdělání a pár let praxe, takže mám trochu představu, co jí to dá práce... A ty děti ji žerou a naše Ája - když teď 4 dny nemohla do školy - tak to obrečela. Dnes mně ukecala, že už do tý školy půjde (fakt je, že už tak od středy jí nic není). Jsem moc ráda, že v téhle škole je ta praxe, že tu učitelku od první třídy mají až do páté!!!! Ta starší taky neměla špatné učitele, ale takhle úžasné to nebylo.....
Simča
 Cockney 
  • 

Re: I v "obyč" škole.... 

(18.3.2005 10:33:03)
Vis, mnoho lidi me tu zna, jsem velice tvrdohlava a vzdorovita. Nejvic jsem nemela rada ucitelky, ktere se chteji kamaradit. A skutecne po precteni tohodle hodnoceni me napada a omlouvam se, ze to reknu narovinu, je to pro me blabol. Kazde dite je jine, tomu rozumim, asi mam mysleni prilis uzkoprse, ale pro me je to povidani kolem destimulujici - snazi se pi. uc., tak ja uz se snazit nemusim. Jak jsem uz poznamenala, muj syn prinesl slovni hodnoceni a to, co o nem pi. uc. rikala byla fakta, ktera nekorespondovala realite a muj obrazek byl, ze pi. uc. to udelat musi a tak si tam neco vymysli. To je moje prvni zkusenost.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: I v "obyč" škole.... 

(18.3.2005 10:40:21)
Tak to je mi líto. Bohužel jsem u nás nezaznamenala, že by se někdo (fakulty, kurzy nebo publikace) pořádně věnovaly tvorbě slovního hodnocení tak aby mělo smysl. (Kdyby někdo o něčem věděl, budu ráda - znám pár učitelů, kteří by něco takového uvítali.) Snad je to jen otázka času.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Re: I v "obyč" škole.... 

(18.3.2005 10:47:52)
Tak u nás to velice přesně odpovídá, Ája je skutečně velice nadané, ale naprosto nesoustředěné dítě. Čte na svůj věk dobře, ale děsně hrabe. A skutečně - na podzim byla v ozdravovně a tam se s psaním vylepšila......

Prostě mně připadá, že to hodnocení odpovídá realitě a paní učielka je píše jednak tak, aby dítěti bylo srozumitelné a hlavně tak, aby vysdvihla kladné stránky, ale ukázala i na to, kde se dítě může a má zlepšit...... Líbí se mi i to, že nehdnotí jen školní úspěchy / neúspěchy, ale i jak se dítě chová k ostatním a pod.

Jo a někdo se ptal, kde ta škola je - já to napíši klidně i veřejně, vždyť p. uč. jen chválím. A se svojí identitou jsem tu na Rodině nikdy tajnoti nedělala - už se ke mně i pár lidí někde hlásilo, protože mně poznali. Jsme z malého města v západních Čechách, jmenuje se Horažďovice. Máme tu dvě školy - tzv. starou školu na ulici Komanského a novou školu na ulici Blatenská. Elinka chodila na novou, Ája teď chodí na starou. Paní uč. se jmenuje Pomplová a učí jedninou druhou třídu, která na této škole je......

Simča
 EvčaK 


Re: Re: Re: I v "obyč" škole.... 

(18.3.2005 11:42:54)
Tak já jsem zas z hodnocení i učitelky, o které píše Simča nadšená. Je z toho vidět, že o děti má opravdový zájem. Snaží se doma přemýšlet, jak je motivovat a vtáhnout do učení. A hodnocení je super právě díky té omáčce kolem, která sice přímo nesouvisí s drcením a učením, ale souvisí s dítětem. Nedivím se, že se Áňa do školy tolik těší. Kéž bych za pár let, až to bude třeba, narazila taky na takové zapálené učitelky a učitele.
A právě proto, že je každé dítě jiné, je dobré v hodnocení obsáhnout víc věcí. Někoho motivuje pochvala za dobré výsledky v učení a někoho za chování....
 JaninaH 


Re: Re: I v "obyč" škole.... 

(18.3.2005 11:29:08)
Cockney,
možná jsem natvrdlá, ale u tvých příspěvků se mi pravidelně stává, že je musím číst několikrát, abych vůbec pochopila jejich smysl. A není to tím, že bych nerozuměla cizím termitům :-), ale je to na mě nějaké takové šroubované, stylizující se do něčeho - nevím, do čeho.
Ale to je vedlejší, v diskusi jde hlavně o obsah.
Mám dotaz. Proč konkrétně ti hodnocení dítěte, které tu cituje Simča, připadá jako demotivující blábol? Nebo jsi reagovla na něco jiného? Zas jsem tě nepochopila, ale ráda bych.
J.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Re: Re: I v "obyč" škole.... 

(18.3.2005 11:43:20)
Připojuji se - taky bych to ráda slyšela.
S.
 Cockney 
  • 

Re: Re: Re: I v  

(18.3.2005 13:21:51)
Janino, urcite se chci "stylizovat do neceho", vidis, ze jsi to dobre pochopila, ackoliv moje prispevky musis cist vickrat.

"Ážo, hodně jsi se zlepšila v úpravě psaní, jen tak dál. Mám z tebe radost, že hodně čteš. Ještě to chtělo zlepšit soustředěnost při práci doma i ve škole, aby odpadly chyby z nepozornosti. Tím si občas docela zbytečně kazíš známky. Bylo od tebe moc pěkné, že jsi se sama nabídla, že budeš Aničce denně nosit úkoly, když tak dlouho byla nemocná. Jsi príma kamarádka a to se mi líbí. Jen tak dál. Rybana."

Blabol pro me - 1) Osloveni a podpis, sama matka ji nazyva Aja, pani ucitelka, mozna po domluve s ditetem, zvolila Azu. 2) Hra ve skole na Indiany me nefacinuje, je to predstirany, nejsou to kamaradi, neni to pro me uprimny. 3) V sesti vetach napsat dvakrat "jen tak dal" a verila bych, ze to ostatni deti tam mely taky, je pro me omylany a nudny termin. 4) hodnoceni pomoci kamaradce je (pro me) spis unik, kdy uz nemam co pekneho rict = jsi sice hloupa, ale hezky pomahas kamaradce....
Destimulujici je pro me (a vysvetlila jsem proc) napr: "Tím si občas docela zbytečně kazíš známky" - touto vetou bych totiz koncila = kdybych chtela, tak to zvladnu, takze se ucit nemusim.
V kazdem pripade, hodnoceni nebylo urcene mne a je dobre, ze na danou zakyni, ktere urcene bylo, fungovalo, o to slo, na me by ucinek nemelo.
Hodnoceni, ktere bylo urcene mojemu synovi se mi nelibilo uz z duvodu faktickeho omylu, na kterem byly popisovany jeho schopnosti.
Strasne mi vadi to opakovani toho povzbuzovani stejnejma slovama a to u vsech deti, mne to vzdycky pripada, ze mluvi s malym hlupackem a ne s osobnosti a pritom se snazi prave o opak.
Nejsem profesional v mluveni s detma, ale sama jsem mela nejradsi (resp. jsem dosahovala u nich nejlepsich vysledku) prisne pi. uc., ktere rikaji veci tak jak jsou a nedelaji u toho zbytecne vykrucovani (o tom jestli je nekdo hloupy nebo chytry, o tom pomlci) a deti si nepustily bliz k sobe. Takova slovni hodnoceni by mne vyhovovala.
Skol je plno a to je dobre, clovek si muze vybrat.
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: I v  

(18.3.2005 16:24:22)
Cockney,
dík za vysvětlení. Pochopila jsem z toho (po několikerém přečtení ;-)), že jsi Simčou citované hodnocení její osmileté dcery nazvala blábolem z toho důvodu, že 1) na tebe by povzbuzování způsobem "budeš-li se více snažit, tak to určitě dokážeš" působilo jako "demotivace", a 2) kamarádský přístup učitele by tě spíše odradil, neboť jsi preferovala přísné učitele zachovávající si odstup.
Udivuje mě, že si tak přesně pamatuješ, co ti vyhovovalo a nevyhovovalo v osmi letech. Jak správně píšeš, hodnocení bylo určené jen a jen dceři Simči. Tedy nazvat ho blábolem jen proto, že něj nahlížíš tak, jako bys ho byla přijala ty (nyní?), je podle mého názoru zcestné.
Ale v podstatě o to vůbec nejde. Jde o to, že učitel, který pracuje s dětmi daleko nad rámec svých povinností, který používá netradiční výchovné postupy, přistupuje k dětěm vřele a osobně, je pro děti vždycky přínosem, i kdyby si děti ze slovního hodnocení poučení nevzaly. to je můj názor, který nikomu nevnucuji.
J.
 Cockney 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: I v  

(18.3.2005 16:55:18)
No, pri blizsim ohledani bys nahlidla, ze ta pointa byla trochu jinde, ale to neva.
Jestli te udivuje, ze si pamatuju veci z osmi let, tak te jeste vic udivim, ze si pamatuju jak mi vadilo, kdyz mi pani uc. ve skolce rikaly zdrobnelinama. Pamatuju si kazdeho ucitele zvlast, tedy jeho pristup ke mne, nezda se mi to nijak fascinujici a vim, jak v nasi rodine se nektere blaboly tradovaly jeste dlooooouho - "Anicko", jsi chytra holcicka, musis se jen vic snazit :)))))))). Ackoliv hodnoceni bylo pro nejakou Aju, nechapu proc by si na slovni vyjadrovani ucitelky nekdo nemohl udelat svuj nazor??
Ramec povinnosti ucitele je naucit deti urcite veci, kazdy ucitel si muze najit svuj zpusob, ktery jemu a detem vyhovuje. Jestli umeji vic nebo min, to Simca nepsala.
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: I v  

(18.3.2005 17:25:33)
Cockney,
vůbec nemám nic proti tomu, že sis na to hodnocení udělala svůj názor, ale vadilo mi, žes ho nazvala blábolem z toho důvodu, že TOBĚ by takové hodnocení nevyhovovalo.
Ale třeba šlo opravdu o něco jiného a já jsem nepochopila, cos chtěla vyjádřit. Jak už jsem napsala, nebylo by to poprvé.
J.
 Marysha 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: I v  

(18.3.2005 17:38:31)
JaninoH, ale vzdyt Cockney hned v prvnim prispevku napsala, ze "je to pro me blabol". Nenapsala, ze to, co napsala Simca, je blabol (vseobecne), ale ze je to blabol pro NI. Vztahovala to od pocatku na SVUJ nazor a svuj pocit.
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: I v  

(18.3.2005 17:58:48)
Myrysho,
Cockney napsala přesně:
. A skutecne po precteni tohodle hodnoceni me napada a omlouvam se, ze to reknu narovinu, je to pro me blabol..
Já jsem z toho usoudila, že Cocney celé to konkrétní slovní hodnocení považuje za blábol. Mně se naopak moc líbilo, tak jsem se Cockney zeptala, proč ho považuje za blábol, a ona mi odpověděla, že je to blábol proto, že jí by takové hodnocení a taková učitelka v osmi letech nevyhovovaly.
Já proti jejímu názoru vážně nic nemám.
Ale to slovní hodnocení se mi moc líbilo, a ta paní učitelka taky.
J.
 Marysha 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: I v  

(21.3.2005 13:39:00)
Janino, mas pravdu, tak jak to Cockney napsala, jsem i ja (a myslim, ze i ostatni) usoudila, ze CELE to konkretni slovni hodnoceni povazuje za blabol. Myslim, ze to tak i minila. Tady slo o to, ze napsala, ze je to blabol pro NI, tedy co ona si o tom mysli, ne ze JE to blabol, vseobecne. Tim vyjadri svuj nazor a nechava prostor i ostatnim, at si utvori svuj.
Mne se libi ta koncepce slovniho hodnoceni, ale ten konkretni priklad se mi zdal trosku moc "jednoduchy", kdyz to preznu, tak jakoby "pro blbecka", a taky takove moc univerzalni - chapu, ze ucitel se musi vyjadrit tak, aby tomu hodnoceni porozumelo i dite, ale takova osubka v osmi letech uz dokaze pochopit ledacos. Takze ucitel by v tomhle pripade mel urcite brat v uvahu i osobnost a psychickou vyspelost ditete. A ne psat "univerzalni" hodnoceni, pouze pozmenit jmena a nektera fakta...co muze byt pro jedno dite povzbuzujici, muze byt pro druhe demotivujici. Proste kdyz uz se ke slovnimu hodnoceni pristoupi, tak to delat poradne, jinak to nema cenu. To bychom ale asi po ucitelich za ten plat chteli uz moc:-)
 Cockney 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: I v  

(18.3.2005 18:17:15)
Janino, netrap se tim, ty povazujes moje prispevky za blaboly, ja zase neco jineho, obe mame na to pravo. Existuji lepsi diskuse nez o blabolech.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: I v "obyč" škole.... 

(29.4.2005 16:09:57)
Cockney, našla jsem článek, o kterém si myslím, že by mohl být odpovědí na některé Tvoje otázky.
Jen k následujícímu textu pro jistotu dodám, že zkratka RVP znamená Rámcový vzdělávací program (čili to, co dnes existuje místo původních osnov) a portfolia už mnohé školy využívají alespoň vedle slovního hodnocení.

Kopíruju z:
http://ucitelske-listy.ceskaskola.cz/Ucitelskelisty/Ar.asp?ARI=102040&CAI=2153

Jana Nováčková, - 24.2.2005
Přednosti a rizika různých forem hodnocení žáka

Velmi rozšířeným mýtem je představa, že by se děti samy od sebe neučily, že je k učení musíme donutit, že je k němu musíme patřičně motivovat. Za nejúčinnější a také nejpoužívanější motivační prostředek se považuje něco, co původně tuto funkci mít nemělo – a to je hodnocení.

Začnu citátem: „Učení je jeden z nejhlubších procesů komunikace živého tvora se svým okolním prostředím. Učení pomáhá živočichům poznat své životní prostředí, sžít se s ním, vyhýbat se včas nebezpečím, najít nejefektivnější cestu k vlastnímu dobru. Zajímavé je, že tento proces probíhá ve volné přírodě naprosto jinak než ve škole... výlučně ve chvílích uvolnění a odpočinku. ... Ve stresových situacích je myšlení z velké části blokováno, není čas na dlouhé přemýšlení, pozorování, porovnávání... Mechanizmus učebního procesu je tedy už biologicky vytvářen pro atmosféru důvěry, uvolnění a dobrého pocitu. ... Co ale namísto toho děláme? Tak důležitý proces – výuku nových vědomostí a zprostředkování poznatků – spojujeme často s obavami, stresem, frustrací a bojem o prestiž.“

To jsou slova profesora Frederica Vestera z knihy Myslet, učit se... a zapomínat? (1997). Hodnocení a stres jsou v našich zkušenostech většinou propojeny velice úzce. Já jsem však zvolila tento citát proto, že se dotýká velmi rozšířeného a téměř nezničitelného mýtu, který stojí za tím, že se hodnocení stalo ve škole zdrojem stresů a rozbouřených emocí jak na straně žáků, tak na straně učitelů, a začalo plnit zcela jinou úlohu než dát žákovi a jeho rodičům informaci o průběhu učení. Tím mýtem je představa, že by se děti samy od sebe neučily, že je k učení musíme donutit, že je k němu musíme patřičně motivovat. Za nejúčinnější a také nejpoužívanější motivační prostředek se považuje něco, co původně tuto funkci mít nemělo – a to je hodnocení, zejména jeho nejrozšířenější forma - známkování. Ze své původní zpětnovazebné funkce se stalo především nástrojem vnější motivace se všemi negativními dopady.

Že nechuť dětí se učit je opravdu mýtus, dokládá například pedagogický systém Marie Montessori, který dokáže udržet živý zájem o učení po celou dobu povinného vzdělávání, aniž by se používalo jediného donucovacího prostředku, ale dokáží to i jiné pedagogické směry, a dokáže to nakonec i řada učitelů na běžných základních školách, kteří si osvojili metody moderní pedagogiky včetně jiných přístupů k hodnocení, než je tradiční známkování.

Motivační funkce hodnocení

Zaměřím se nejdřív právě na motivační funkci hodnocení. Pro ilustraci mechanizmu uvedu jednu situaci, která odstartovala řadu psychologických výzkumů:

Na jedné škole byly do výuky zařazeny poutavé hry rozvíjející matematické myšlení. Psycholog si všiml, že v jedné třídě hrají děti tyto hry s velkým zápalem, kdykoliv mají volnou chvilku – před i po vyučování, o přestávkách. V druhé třídě hrály děti tyto hry jedině v hodině, pokud je k tomu paní učitelka vyzvala, i když je měly také kdykoliv k dispozici. Psycholog zjistil, že jediným rozdílem bylo, že v jedné třídě učitelka děti za hraní her odměňovala, v druhé nikoliv. V které třídě dostávaly děti odměny?

Tato otázka není těžká. Samozřejmě, že v druhé. A proč si tam děti hrály jen v hodině? Protože o přestávkách je nikdo neodměňoval. Paní učitelka odměňovala děti zcela určitě s dobrým úmyslem, aby ještě víc podnítila zájem dětí. Stal se však pravý opak. Základní mechanismus odměny je, že snižuje hodnotu, význam, smysluplnost té činnosti, za kterou je slibována. Jako bychom říkali: „Ta činnost není sama o sobě dostatečně dobrá, smysluplná, zajímavá, nepředpokládám, že byste ji chtěli dělat jen tak – musím vás uplácet, abyste ji dělali.“

Jsou motivací známky?

Děti přicházejí do první třídy s dychtivostí učit se. Často již první týden se dítě setká s hvězdičkou, včeličkou, červeným puntíkem, posléze s jedničkou, která je oslavována jak ve škole tak v rodině. Za co byla, co dítě dělalo, co a jak se učilo, je vedlejší, hlavní je, že ji dítě má. S každou tou dobře míněnou hvězdičkou, včeličkou a posléze jedničkou dostává dítě současně skryté poselství: „Já vím, že učení není nic moc, sám od sebe se určitě ani nechceš učit, a ani není divu, učení je otrava, ale když se přesto učit budeš, budeš dostávat odměny – jedničky i pochvaly paní učitelky, když ne, tak to budou muset nastoupit pokárání, špatné známky.“

A tak nešťastným systémem vnější motivace, systémem odměn a trestů poškodíme (a u některých dětí velmi výrazně) – původní, vrozenou, biologicky zakotvenou vnitřní motivaci učit se. Z dětí se stávají sběratelé známek. Známky – jako každá odměna – nezvyšují zájem o učení, ony ho snižují. A přitom je to tak zbytečné!

Protože učení je životně důležitým nástrojem organizmu pro přežití, příroda si ho „pojistila“. Výzkumy ukazují, že ve chvíli, kdy člověk něco pochopí, propojí se mu věci do souvislostí, když nastane ono „aha“, pak se do krve uvolňují endorfiny, tj. látky vzbuzující příjemné pocity. Učení, jak píše Susan Kovaliková v knize Integrovaná tematická výuka, nepotřebuje ani odměny, ani tresty – potřebuje však bezpečné prostředí, smysluplnost, přiměřený čas, zapojení více smyslů, než je zrak a sluch, zapojení a využití emocí – abychom jmenovali alespoň některé z podmínek efektivního a kvalitního učení.

Nedostatek smysluplnosti, nedostatek propojení s reálným světem, metody, které nerespektují ani individuální styl učení, ani individuální vývojové tempo dítěte, často ani jeho individuální možnosti (nároky jsou „jednotné“ – pro některé děti příliš vysoké či příliš nízké) – to jsou příčiny, proč děti ztrácí o takové učení zájem. Místo zdokonalování systému trestů a odměn bychom měli napřít síly ke změně obsahu i metod výuky.

Dalším rizikem známkování používaného jako systém odměn a trestů je, že neučí děti pracovat naplno. Používání známek jako motivačního nástroje přímo odporuje jednomu z cílů RVP „umožnit žákům osvojit si strategii učení a motivovat je pro celoživotní učení“, respektive odporuje i vedení žáků ke kompetenci učení, jejímž obsahem je také, že žák „... poznává smysl a cíl učení, má pozitivní vztah k učení, posoudí vlastní pokrok atd.“

Původně zamýšlená funkce známky, to jest její zpětnovazebná funkce je z řady příčin značně omezená. Je to především onen silně subjektivní moment, malá diferencovanost stupnice, záměna kriteriálního hodnocení s hodnocením pořadovým, nejasnost, jak velké jsou podíly jednotlivých složek, vstupujících do známky (znalost, snaha, ohled k nadání, sociálně ekonomickému zázemí žáka, trestající složka za nevhodné chování atd.), zda tam jsou u každého dítěte všechny, nebo jen některé. Nepříjemně mne překvapilo, že přes připomínky SKAV k oblasti hodnocení ve vyhlášce o základní škole, v ní stojí, že „klasifikace zahrnuje ohodnocení píle žáka a jeho přístupu ke vzdělávání i v souvislostech, které ovlivňují jeho výkon.“

Důležitost zpětné vazby

Je známo, že za vylepšování stojí jen věci, které mají smysl. Proto opustím téma známkování a budu se věnovat něčemu, co je pro kvalitní vzdělávání naprosto stěžejní – a to je zpětná vazba.

Ať děláme cokoliv, dostávat zpětnou vazbu k průběhu nebo k výsledku této činnosti je podstatné a velmi důležité. Závisí od toho přímo úspěšnost této činnosti. Zpětná vazba by se dala nejvýstižněji vyjádřit slovem informace – informace, která udává další směr nějaké činnosti nebo chování.

Zpětnou vazbu můžeme dostat od člověka, který o dané činnosti něco ví (dospělý většinou řekne dítěti, které slovo není napsáno správně), můžeme si ji ale také odvodit my sami z průběhu či výsledku činnosti samotné. Pro zpětnou vazbu je podstatné, že se zaměřuje na činnost nebo chování, nehodnotí však osoby - jejích kvality či zápory, trvalé vlastnosti! Pokud je zpětná vazba poskytována druhou osobou, její charakteristikou je věcnost, v postatě se v rámci zpětné vazby nevyjadřují vztahy, které panují mezi dotyčnými osobami.

Pro kvalitní učení je zpětná vazba nepostradatelná. Ve škole by jí mělo být hojnost a měla by to být pokud možno okamžitá zpětná vazba. Pokud je to skutečně zpětná vazba – tedy týká se jen průběhu činnosti nebo výsledku a nikoliv vlastností a schopností osoby, nepřináší s sebou stresy. Dá se říct, že téměř každé hodnocení naší osoby vyvolává nějaké emoce. Kladné hodnocení sice kladné emoce, avšak i tam jsou značná rizika, zejména vytváření závislosti na hodnotiteli. Záporné hodnocení naší osoby vyvolá v mozku okamžitě pocit ohrožení a mozek začne podle toho reagovat. Především to způsobí odklon pozornosti od činnosti, kterou děláme. Nejde o učení, ale o obranu našeho já. To samozřejmě učitel, který se místo zpětné vazby dopouští hodnocení dítěte samotného, nemá většinou v úmyslu, ale zákonitosti psychiky si nedají poroučet.

Pro poskytnutí zpětné vazby používáme z efektivních komunikačních dovedností především popis nebo informace.

Tvůj referát o správné výživě obsahuje všechna základní témata, která tam patří, jedno navazuje na druhé, je tam hodně konkrétních údajů, kterými se podporují tvrzení, a také nakonec obsahuje rekapitulaci nejdůležitějších bodů, je pozitivní zpětná vazba (hovoří se o výsledku).

Ty jsi opravdu snaživý žák, napsal jsi ten referát moc hezky, pošleme ho do okresní soutěže, je hodnocení osoby (zde kladné, tedy pochvala), vyjadřuje se k trvalým kvalitám, přitom však autorovi dává málo konkrétních informací o tom, co je v jeho práci dobré, o co se může opírat i příště. Navíc se zde nadřazenost vyjadřuje rozhodováním za druhého.

Tvůj referát správné výživě neobsahuje všechna témata, která tam patří. Témata jsou řazena za sebou náhodně, bez logických souvislost - to co spolu souvisí, je třeba dát k sobě. Některé myšlenky zůstávají nedokončené – např. tady ve třetím a šestém odstavci, je negativní zpětná vazba.

Ty se snad nikdy nenaučíš napsat ani obyčejný referát. Je to fakt slátanina, jak se v tom člověk má vyznat, je to hop sem, hop tam. Jsi nezodpovědný, tvůj přístup k učení je velmi povrchní, zajímá tě všechno jiné, jen ne pořádná práce, je hodnocení osoby (zde záporné, tedy kritika) – opět se vyjadřuje k trvalejším charakteristikám osoby – k její neschopnosti, ale i k neochotě naučit se psát referáty, čímž se kritizující staví do nadřazené hodnotící pozice, do pozice znalce osobnosti druhého člověka. Takto vznikají také nálepky.

Zpětná vazba slouží tomu, kdo něco dělá, nějak jedná, něco se učí. Je to informace především pro něho, pro jeho další rozhodování. Hodnocení druhé osoby – vyslovování soudů o tom, kdo jaký je, naopak slouží tomu, kdo hodnotí – nejčastěji jako mocenský nástroj (k upevnění nadřazené pozice, k rozhodování o druhých, k dosažení svých cílů).

Bez zpětné vazby by nebylo učení!! Při učení je nejdůležitější dostat informaci pokud možná okamžitě, protože opožděná zpětná vazba může přijít, až když se v mozku vytvořil poměrně silný spoj. Zpětná vazba posiluje smysluplnost a udržuje zájem. Její nedostatek naopak může zájem – čili vnitřní motivaci - utlumit. Zpětnou vazbu pro učení potřebujeme, hodnocení naší osoby nikoliv – dá se říci, že hodnocení našich schopností si obstaráme sami – že jsme přátelští, manuálně šikovní, slušní, ochotní, trochu sobci, občas líní, vznětliví, pomalí – k tomu všemu děti mohou dospět na podkladě četných zpětných vazeb, aniž by je někdo takto hodnotil a nálepkoval.

Slovní hodnocení

Zpětná vazba by měla být podstatou i slovního hodnocení, které má velmi nešťastně slovo hodnocení přímo v názvu. Slovní hodnocení je umožněno novým školským zákonem a stojí za zdůraznění, že ze zákona se mu dostalo již rovnocenného postavení. Avšak převádění jednoho způsobu hodnocení na druhý při přestupu na jinou školu, který zákon ukládá, považujeme za naprosto zbytečné.

Sama nejsem příliš velkým příznivcem slovního hodnocení – je samozřejmě velkým krokem kupředu ve srovnání se známkováním, ale je jednak pro učitele dost pracné a jednak má samozřejmě svá rizika, zejména, když se učitelé pouští do hodnocení osobnosti dítěte. Je tam obrovské riziko nálepkování – a to i pozitivního. Být onálepkován jako zodpovědný, ochotný, milý je velmi zavazující.

Nálepkování je skutečně velké riziko, kterému se příliš nevěnuje pozornost a které ale s hodnocením velmi souvisí. Už v šedesátých letech byl proveden experiment, který ukázal, jak pouhé označení psychologů, že některé děti jsou velmi nadané, byť se to podle dosavadního prospěchu tak nejevilo, vedlo ke zlepšení známek. Učitelé nevědomky produkovali řadu verbálních i neverbálních signálů, které byly jiné pro děti označené jako nadané a jiné, které tuto nálepku nedostaly.

Slovní hodnocení by tedy mělo být především zprávou, popisem cesty i výsledku učení, naznačení další práce, která může být samozřejmě jiná než u dalších spolužáků, protože toto dítě potřebuje dotáhnout nějakou dovednost, která by mu v dalším učení chyběla a třeba kvůli tomu vynechá určité znalosti, které tak podstatné nejsou. Slovní hodnocení by nemělo být převyprávěním známky, neměla by se tam objevovat srovnání s ostatními dětmi (typu „patří k průměru třídy“ apod.)

Nový nástroj - portfolio

Co se bohužel do školského zákona nedostalo jako další legitimní způsob hodnocení, který by se mohl postavit jako třetí možnost vedle slovního hodnocení i klasifikace, je portfolio (důvodem odmítnutí bylo, že je to cizí slovo a to nesmí v zákoně být). Je to skutečně progresivní nástroj. Portfolio znamená uspořádaný soubor prací žáka sebraných za určitou dobu výuky, který poskytuje rozmanité informace o průběhu i výsledcích učení žáka.

Portfolio může být různých typů. Asi nejčastější ve výuce bude dokumentační portfolio, které bude obsahovat ukázky dokládající postup, proces až ke konečnému výsledku/zvládnutí. Reprezentační nebo ukázkové portfolio se chápe jako soubor nejlepších prací žáka. Na portfoliu, jako na nástroji, který zatím není v naších podmínkách zdeformován, je nejcennější aktivita žáka, jeho spoluúčast, jeho spolurozhodování na tvorbě portfolia. Další výhodou je možnost individualizace – zachycení jedinečnosti osoby žáka.

Školy se s pojetím portfolia seznamují také přes Evropské jazykové portfolio, které se zaměřuje na to, zda žák specifické dovednosti ovládá nebo neovládá. Hodnocení se týká vlastního výkonu, Nezáleží na tom, jak je úspěšný ve srovnání se svými spolužáky, každý si stanoví svou vlastní laťku. Žák se učí autonomnímu hodnocení.

Od hodnocení k sebehodnocení

Za velmi důležité považuji uvědomění, že hodnocení druhých je především mocenský nástroj. Již samotným aktem hodnocení se stavíme do nadřazené pozice. Ještě významněji se hodnocení stává nástrojem moci, když má pro hodnocenou osobu nějaké důsledky. Jestli to s postupnou demokratizací školy myslíme vážně, pak rozpoznání mocenských prvků a jejich nahrazení spoluúčastí a zodpovědností těch, kteří doposud byli hlavně vnějšně řízeni – tedy žáků, je jedním z úkolů transformace vzdělávání.

Proto bude třeba využívat co nejvíce forem sebehodnocení žáků. Dobrou inspirací jsou třeba týdenní plány, které děti dostávají předem na celý týden, kde je informace jak pro ně, tak i pro rodiče, co bude obsahem jejich práce ve škole. Současně se dítě samo vyjadřuje k tomu, jak vidí své zvládnutí látky, v případě, že se názor vyučujícího liší, napíše ho tam také.

Když se u nás objevovaly první vlaštovky slovního hodnocení, tehdy ještě jako experimentu povolovaného MŠMT, učitelé velice rychle objevili nevyhnutnou propojenost hodnocení s metodami a způsoby výuky. „Jestli chceme jinak hodnotit, musíme jinak učit – jestli chceme jinak učit, musíme jinak hodnotit,“ zněla jejich zkušenost již brzo pro r. 1990. Jsou to prostě spojité nádoby.

Metodou, s kterou se například klasifikace vůbec neslučuje, je kooperativní výuka. Zato přináší pro rozvoj sebehodnocení nesmírně přínosnou metodu – tzv. reflexi práce ve skupině. Děti samy hovoří o tom, jak práce probíhala, čím kdo přispěl, jak řešili problémy, proč co udělaly a proč v dané chvíli a ne jindy, a také si uvědomují, co příště udělat jinak, co zlepšit. Někdy to je volné vyjádření, někdy posouzení na škále, někdy ústní, někdy grafické, někdy písemné, aby se třeba dalo dát do portfolia. Na učitele to však klade nemalý požadavek dobrého časového plánovaní, aby tak významná část učení nebyla vynechávána „z nedostatku času“.

Zpětná vazba bez pocitu ohrožení

Ačkoliv tématem příspěvku jsou různé formy hodnocení žáka, chtěla bych alespoň letmo připomenout, že učitelé by měli stát o zpětnou vazbu od žáků, ptát se jich, jak se na hodině cítili, co se jim učilo snadno, co ne, co by navrhovali pro příště apod.

Každý chceme vědět, jak na tom jsme ve srovnání s jinými, ale nikdo nechce být srovnáván veřejně a každý chceme mít volbu s tímto svým zjištěním naložit podle svého. Řešením je anonymní zveřejnění výsledků. První vlaštovky se už ukazují – při přijímačkách se výsledky zveřejňují jen pod čísly či jinými kódy. Dávají tedy zpětnou vazbu o dosaženém výkonu ve srovnání s relevantní skupinou. To je informace, o kterou všichni stojíme. To je také hlavní motiv, který vede školy k tomu, aby si také objednávaly testy Kalibro či Scio či další podobné, protože jim dávají velmi významné informace, které je ale současně neohrožují.

Tento princip – dostat informaci a současně se díky ní nedostat do ohrožení, mít šanci s ní něco dělat na bázi vlastní zodpovědnosti, by měl být důsledně uplatňován v našem školství, jak směrem k dětem, tak směrem k učitelům a školám.

RVP a plošné testy

Začala jsem poukazem na mýtus, že děti by se samy neučily. Potřeba učit se je v nás biologicky zakódovaná. Každé dítě má však také mozek, který neustále posuzuje vše, co se kolem něj děje ze dvou základních hledisek – zda ho to náhodou neohrožuje a zda je to pro něj smysluplné.

RVP dává nyní mimořádnou šanci zvýšit smysluplnost výuky. Je to třeba udělat na každé škole svým způsobem, s ohledem na mnoho specifik každé školy. V závěru bych chtěla opravdu bít na poplach, aby tato možnost nebyla zadušena v zárodku zavedením testováním v 5. a 9. třídě. Co by nastalo je jasné – přizpůsobení výuky jednotným testům. Velmi dobře vím, jaký problém představují přijímací řízení pro práci základních škol. Přesto v tom vidím menší zlo než v jednotných testech.

Daniel Münich psal minulý týden v Respektu o přijatelném modelu přijímacích řízení. Píše tam, že celostátně organizované zkoušky by byly nejen administrativně velmi náročné, ale jejich obsah by nemusel mnoha školám vyhovovat a zkoušky by mohly nežádoucím způsobem pokřivovat zaměření a obsah výuky na základních školách. Nazývá to „nesvobodnou volbou“, o níž by se „snad nebylo třeba se zmiňovat, kdyby o ní neuvažovala část úředníků ministerstva školství“.

Minimálně je nutné takovéto kroky odložit do doby, kdy školy pár let pojedou podle svých školních vzdělávacích programů. Nemalé finanční prostředky, které se plánují na plošné testování, by se měly využít na vzdělávání učitelů – povinnost vzdělávat se určitý počet dnů ve školním roce sice už v zákoně je, jen finance na jeho realizaci chybí. Učitelé se mají hodně co učit. Mimo jiného se to také týká oblasti hodnocení – napsat slovní hodnocení, které neublíží, poskytovat žákům množství kvalitní zpětné vazby místo známkování, obejít se bez pochval, odměn i trestů, naučit se vytvářet portfolio, zvládnout metodologii kooperativní výuky s pravidelnou reflexí procesu, získávat od žáků a rodičů zpětnou vazbu i k vlastní práci. V tom vidím smysluplnou cestu pro posun našeho školství vpřed.





Literatura:

Kolektiv autorů: Slovní hodnocení. Iuventa, Kroměříž 1994

Kovaliková, S.: Integrovaná tematická výuka, Spirála, Kroměříž 1995.

Nováčková, J.: Mýty ve vzdělávání. Spirála, Kroměříž, 2001.

Vester, F.: Myslet, učit se... a zapomínat. Nakladatelství Fraus, Plzeň 1994
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: I v "obyč" škole.... 

(18.3.2005 10:34:35)
Simčo, mohla bys mi napsat teba jen na mail o jakou školu jde?
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Jinak 

(18.3.2005 9:14:46)
Nicméně známky jsou aspon občas k tomu, aby se poznalo, které dítě je LEPŠÍ.

Nechtěl jsem se dostat do pozice, kdy ti budu nahrávat na uplatňování tvých teoretických znalostí ve tvém oboru, článek je o něčem jiném. :-)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Jinak 

(18.3.2005 9:27:49)
K článku jsem se vůbec nevyjadřovala - jednak nechápu už nadpis (snaha neztratit iluze) a diskuse na to téma proběhla už v létě (a budeš se divit, Venda se neshodla ani s některými uč. z praxe - já se účastnila jen jako posluchač).
Vyjadřovala jsem se výhradně k některým příspěvkům.
 Psychouš 
  • 

Nadpis neni nejstastnejsi 

(18.3.2005 11:00:04)
No ten nadpis lehce hloupý je, článek ale ne.

No dobrá, si to přeložím, že tvá grafomanie se vybíjí na každé dostupné platformě, na tématu nezáleží. :-)
Souhlas? :-)

Nemyslím, že se učitelky musí shodnout, školy a prostředí, v nichž školy jsou, jsou různé, z toho vyplývají i různé zkušenosti. Jistě je rozdíl mezi školou a žáky v malé vísce na silně katolické jižní Moravě a školou v Mostě poblíž Chánova. :-)

Každopádně je pravdou, že agresivita ve společnosti roste a je jasné, že se to odráží i ve školách. Jistě víš, že běží celospolečenská diskuse o snížení věkové hranice pro kriminalizaci dětí a vzniká specializovaný dětský "kriminál", což oboje je vyvoláno nárůstem trestné činnosti dětí.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Re: Re: Jinak 

(18.3.2005 9:31:26)
Psychouši, a ve kterých situacích potřebuješ poznat, které dítě je lepší? Napadá mě opravdu jedině situace přechodu na gymnázium kvůli přijímacímu předvýběru, a to je v těch pravidlech specifikováno.
 Cockney 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jinak 

(18.3.2005 9:55:17)
Me teda napada, v tuto chvili, dalsi priklad - pri vstupu zaka na jazykovku jsou znamkovane prijimacky, ne?
Jano diky, samozrejme muj syn mel to hodnoceni desny, takovy veci at mu vysvetli pani ucitelka, kdyz si to o nem mysli, u nas by to teda zase zustalo na ni, kdyby to dite nepochopilo.
 Cockney 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jinak 

(18.3.2005 9:57:14)
Marketo, co je to prijimaci predvyber, to se ted vybiraji zaci dopredu, kdo smi jit k prijimackam?
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Re: Re: Re: Re: Jinak 

(18.3.2005 12:58:45)
Cockney, aspoň za nás se někde přijímalo bez přijímaček, jen podle průměru, takhle jsem to myslela. Možná to teď už není, pro mě je to téma aktuální až za pár let :) Tvůj příklad s jazykovkou podle mě spadá do kategorie "výstup/nástup", kde je potřeba nějaká komunikace mezi vnějškem a vnitřkem školy, jestli to řikám srozumitelně. Zkrátka je podle mě rozdíl, jestli je nutně potřeba žáky "seřadit" (například kvůli tomu, že beru méně, než se hlásí, případně chci jen děti s určitými parametry; nebo chci mít o dítěti zhruba představu podle "standardních" kriterií) a nebo to nutné není (v rámci třídy, školy; alespoň co já pamatuju, tak se kamarádství podle prospěchu neuzavírala, a alespoň odpadnou výmluvy "ale Kuba taky dostal pětku" :))
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jinak 

(18.3.2005 16:21:34)
Milado, vypadá to sice hezky, ale každá škola známkuje jinak přísně. Zase řídit se jen podle přijímaček může vyřadit jinak schopné trémisty, nemocné atd. Byla bych asi pro něco mezi - část bodů za vysvědčení a část za výkon u přijímaček.
Když jsem dělala přijímačky na střední, bylo max 30 bodů za matiku, 30 za češtinu a 30 za vysvědčení. Podařilo se mi ukázat, že něco umim, takže mě vzali, i když za vysvědčení jsem měla nulu (vlastně 2 body mi dali za to, že jsem byla ze školy s rozšíř. výukou matematiky a přír. předmětů, ale na běžný základce bych za lepší průměr trhla mnohem víc).
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jinak 

(18.3.2005 17:53:10)
Aha :-)

No, já to nijak nestudovala - jen jsem na to koukla a Tvůj příspěvek jsem si vyložila jako že opěvuješ objektivitu bodovýho posuzování podle vysvědčení a podle toho vypadá reakce. Jestli je vzorec jednoduchej nebo složitej jsem v rychlosti vůbec nepostřehla.
 Jarka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jinak 

(18.3.2005 17:12:23)
Ja jsem teda "same" na druhym stupni nemela, presto jsem na gympl sla bez prijimacek (a to bylo, jak pise Milada, za totace)...
 Jarka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jinak 

(18.3.2005 17:18:03)
a ani zadnou olympiadu jsem nevyhrala...:o)
 Jarka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jinak 

(18.3.2005 18:11:19)
Nevim, jak jsi mlada:-), ale ja nastoupila na gympl v 89, tak vztahovala se nova koncepce na me nebo ne?
 Jarka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jinak 

(19.3.2005 15:58:08)
Milado,
tak nevim, co si mam myslet:-)))...protekci jsem nemela, rodice nebyli ve Strane:o), Olympiadu jsem nedelala nikdy zadnou, natoz abych ji vyhrala. Uz v paty tride jsem mela 3 a 4 dvojky, v setce "same", v sedmicce i osmicce vzdycky 1-2 dvojky. Navic jsem se hlasila na gymnazium Budejovicka, narozdil od ostatnich spoluzaku, kteri se radeji prihlasili na Viteznou, protoze ten rok otevirali 8 trid a Budejovicka jen 3, takze byla vetsi sance se dostat. Tak fakt nevim, jak je to mozne, ze jsem sla bez prijimacek!
Maturity se po revoluci skutecne zmenily, byla povinna pouze cestina, ani matika uz ne (coz bylo moje stesti:o)).
 Jarka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jinak 

(21.3.2005 13:55:33)
Milado, fakt nevim:o) Moje ZS byla skutecne uplne normalni, zadna specializace...do tridy se ke mne dostal jeste jeden spoluzak, ktery ale delal prijimacky, jinak sli vsichni na Viteznou. Proste to nechapu, mozna ze uz fakt v tom breznu neco tusili (dodneska si pamatuju, ze jsem dopis o prijeti bez prijimacek dostala den pred odjezdem na hory);-))) A ted jsem nahlidla na web (ani jsem nevedela, za maji tak propracovane stranky) a nostalgicky jsem zavzpominala na nektere profesory (vetsina z nich tam jeste je!).
 Psychouš 
  • 

doplnění 

(17.3.2005 16:22:24)
Lépe řečeno: TY to nevíš, ani tvé kamarádky spolužačky na i těsně po mateřské to neví.

Ví to naopak ty učitelky, co "staví děti do latě" a mají děti přes 7 let.

A ty navíc ani nevíš, jaké to je být učitelka, jak jsi nám prozradila. Ale ty bys určitě uměla poradit i se svařováním, jak známe z tvých seriálů. :-)
 KikinaL 


Re: Re: :-) 

(12.3.2005 11:58:05)
Madrigal, tak si to skus, stat tam od 8 do 13:30 a po par dnoch by si skoncil na psychiatrii. Velmi obdivujem autorku clanku. Ja sama som skoncena ucitelka slovencina-spanielcina a ucila som pol roka u nas v Bratislave na bilingvalnom gymnaziu. Mala som skalu od primanov (tedia piataci) po septimanov a naiekedy to bolo fakt na maslu, dnesne deti su ako odtrhnute z retaze, slusne spravanie a empatia im nic nehovoria, pretoze rodicia na nich nemaju cas (o detoch podnikatelov ani nehovorim, to je znackovo oblecena elita, ktora sa na ucitelov pozera ako na hmyz a domace ulohy si kupuje od spoluziakov...). Mojim vrcholnym zazitkom bolo, ked si jeden patnastrocny kvartan doniesol na svoju triedny sekeru, lebo bol presvedceny, ze na nom sedi. Nastastie sa nic nestalo, hoci ju na nu vytiahol, len sa dobre vylakala a zrutila sa a trvalo peknych par dni, nez sa dala dokopy. Len co som mala prilezitost ist pracovat do spanielskej firmy, tak som nevahala ani minutu. O plate ucitelov ani nehovorim, to je uplna almuzna za tie nervy.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: :-) 

(12.3.2005 12:24:26)
Kikino, můžu se zeptat jak to škola řešila?
A jaké možnosti má v té škole žák, který má pocit, že si na něj učitelka zasedla?

Ptám se proto, že jsem na střední měla stejný problém - jedna učitelka mě s prominutím buzerovala za nesmysly - např. si mě cca dvakrát týdně zvala do kabinetu, aby se mnou řešila např. jestli se mi zdá normální, že ve svých 18-ti letech kamarádim s kvartánama, nebo mě odmítla zapsat na olympiádu z ČJ, která mi mohla přinést body do přijímaček na VŠ, takže jsem to musela řešit přímo s organizátorem olympiády apod.
Nejsem ten typ, co by to řešil sekyrou, takže jsem pouze diskutovala, což nemělo žádnej efekt - učitelka to "řešila" dvojkou z chování.
 KikinaL 
  • 

Re: Re: Re: Re: :-) 

(12.3.2005 13:46:47)
Na nejaky cas ho vylucili zo skoly (bolo to v polovici 2. polroka) a potom musel robit v lete komisionalne skusky z niektorych predmetov. Ten chlapec bol podla vsetkeho trocha naruseny, udajne z rodinneho prostredia. Vraj zil len s matkou a s babickou, matka ho mala v neskorom veku a aj s babkou to vraj boli dobre harpye, ktore ho buzerovali... Ja som ho ucila tiez, ale u mna problemy nemal, bol skor taky zakriknuty, ale nebol hlupy.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: :-) 

(12.3.2005 13:59:05)
A jaké možnosti má v té škole žák, který má pocit, že si na něj učitelka zasedla?
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: :-) 

(12.3.2005 14:00:06)
Sorry - mam pomale pripojeni...
 Kikina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: :-) 

(12.3.2005 14:09:33)
To uz bohuzial neviem, ako je to teraz, ja som tam vydrzala len toho polroka a bolo to v r. 1996. Ale predpokladam, ze mal moznost stazovat sa bud triednej a pokial islo zrovna o triednu, ktora na nom "sedi", tak u vychovnej poradkyne, zastupkyne, ci u riaditela. Napr. u mojej mamy na skole (je riaditelka ZS) takato moznost je. Vtedy som to neriesila, kedze ja som taketo problemy nemala.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: :-) 

(12.3.2005 14:15:58)
V roce 96 jsem taky byla ještě na střední. Stejně tak autorka článku. Neboli otázka zní, zda je teda smysluplné říkat, že dnešní děti jsou horší, než jsme byli my.
 KikinaL 
  • 

Re: Re: Re: Re: :-) 

(12.3.2005 13:57:11)
Este som zabudla napisat, ze mal nariadeny aj nejaky psychiatricky dohlad a bral nieco na ukludnenie. Podla slov jeho spoluziakov ta triedna na nom nesedela, jednoducho mu anglictina nesla... Ano, urcite su chyby aj na strane ucitelov, najma takych, co su prilis autoritativni a neznesu iny nazor, resp. nepripustia, ze aj ziak moze mat pravdu. Treba vediet aj pocuvat. Ja som v tomto smere so ziakmi problemy nemala.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: :-) 

(12.3.2005 14:01:37)
Aha, takže to bylo dítě s psychiatrickým nálezem, nikoli běžná situace.
 KikinaL 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: :-) 

(12.3.2005 14:13:55)
Ano, ale prave dnes sa dostalo u nas do novin na hlavne stranky, ze traja 12-rocni chlapci (!!!), udajne z normalnych rodin a dovtedy viac menej neproblemovi, planovali vrazdu triednej ucitelky, aby sa zapacili spoluziacke. Priniesli si do skoly spolu 8 nozov, z toho 5 bodnych a 3 kuchynske. Nevydrzali az na hodinu, ktoru mala ucit triedne, ale uz na hodine slovenciny na signal jeden vytiahol noz a prilozil ho na krk spoluziakovi s tym, ze ho zabije a nabadal medzitym ostatnych dvoch, aby zabili ucitelku (25 rocna, momentalne sa z toho stale spamatava). Nemozem tomu uverit, co sa tu deje...ved su to este deti.
 Madrigal 


Re: Re: Re: :-) 

(12.3.2005 12:24:40)
Kikino, ale každý má přeci právo si zvolit práci jakou chce, ne? Učitelky nevyjímaje. Já je nechci kritizovat, ale přijde mi, že jsou se svými nářky nejvíc slyšet. Apropos : zkus si třeba před auditem nebo při kontrole z FÚ, kdy jde opravdu o několik desítek milionů sednout na moje místo. Taky žádnej med, věř mi. Ale odměna za takovýhle nervy v podobě prázdnin a pracovní doby 8-13 by se mi líbila :-)))))))
 KikinaL 
  • 

Re: Re: Re: Re: :-) 

(12.3.2005 13:53:52)
Co je to audit, velmi dobre poznam. Aj my ich mavame, jednak financne a jednak pravidelne kazdy rok zazivam ISO audity, jednak interne, potom z vedenia firmy v Madride a nasledne od certifikacnej spolocnosti, tiez spanielskej, takze sa pri tom zakazdym riadne zapotim). A tiez, ked na mna tlaci pravidelne sef, ked sa odovzdavaju projekty, alebo ich casti a ide o milionove ciastky (v USD), ktore za to dostaneme, alebo nedostaneme, ak sa nieco nepodari... A myslim, ze si za svoj "stres" urcite ovela lepsie plateny, nez ta ucitelka. A v neposlednom rade, zospovedas len sam za seba a za svoju pracu, ci pripadnu chybu. Kym ta ucitelka zodpoveda za vsetky deti, ktore v triede ma. A to je veru riadna fuska, ustriehnut 15-20 divochov (ja som mala v prime 32 deti a to bolo drsne, udrzat si ich pozornost, chodila som z tej triedy totalne "vypluta")...
 KikinaL 
  • 

Re: Re: Re: Re: :-) 

(12.3.2005 23:02:10)
Este k tym prazdninam som chcela - ono je to troska skreslena predstava, pretoze realne v lete je tych tyzdnov len 6, i ked teda celkovo za rok ma ucitel narok na 8 tyzdnov dovolenky, t.j. tie dva si moze vziat v priebehu roka hocikedy. Po ukonceni skolskeho roka ucitelia totiz este tyzden chodia do prace a pred zaciatkom skolskeho roka tiez posledny augustovy tyzden pracuju - pripravuju sa na novy skolsky rok. A v obdobi polrocnych prazdnin plati to iste, su to normalne pracovne dni. A co sa tyka tej pracovnej doby - aby decka mali zaujem o vyucovanie, treba sa stale vzdelavat a pripravovat, hladat si nove informacie, riesit administrativne zalezitosti, opravovat pisomky... a to veru stoji dost casu. Kto to neskusil, nepochopi. Velmi by som ti priala a aj kazdemu, kto vidi v ucitelovani vyhodu, nech si to aspon na tyzden vyskusa, urcite by si potom povedal, ze tie "2 mesiace prazdnin" a ten plat Ti za tie nervy vobec nestoja...
 L+2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: :-) 

(14.3.2005 15:09:17)
Kikino,
ja jsem si ucitelovani zkusila a zkusila jsem si take jine povolani. Suma sumarum, musim rici, ze ucitelovani je jednodussi (ac to zni blahove) a nedelam to jenom proto, ze je bohuzel, mizerne placene. 8 tydnu prazdnin opravdu neni vsude, navic jsem nikdy nepracovala pres den celych 8 hodin i kdyz jsem pricetla pripravy a znamkovani ukolu. V jinych, lepe placenych pracich jsem pracovala 10-12 hodin denne, vzdelavala jsem se soucasne o vikendech a vecerech, na svuj zivot jsem nemela cas vubec, a dovolene jsem mela 4 tydny za rok, z cehoz 1 tyden padnul na Vanoce a ze zbylych jsem koncila na mobilnim telefonu, schovana pod palmou a resenim "krizovych" situaci se svym sefem a podrizenymi. Ale pravda, byla jsem daleko lepe placena. Ne vsechno je zlato, co se trpyti. A ty nervy pred uzaverkama?, zlate deti.
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

nezaměstnanost 

(13.3.2005 22:04:12)
Tak bych chtěla vidět, kam bys tak asi šla hledat práci v okrese, kde je 23% nezaměstnanost.
 Bára 
  • 

Délka pracovní doby učitelů 

(12.3.2005 21:31:49)
Tím, že domácí příprava nemůže přeci zabrat tolik času argumentoval i můj muž. Pak si vzpoměl, že když dělal vedoucího ve skautu, každá hodina s dětmi ho stála dvě hodiny přípravy. Věřte mi, že v prvních letech učitelování je to podobné.
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

Re: Re: :-) 

(13.3.2005 21:58:32)
A já si můžu nechat zdát o dovolené mimo hlavní sezónu. O dražší dovolené ani nemluvě. Každá práce má něco...
 Kopretinka 


5 let děti ve škole a snaha neztratit ideály 

(14.3.2005 9:57:37)
Ydney, máš můj respekt, škoda, že neučíš mé děti. Když jsem před 5-ti lety vedla svého prvního syna do školy, byla jsem trochu smutná, jak rychle vyrostl, ale hodně natěšená, jak bude vše zajímavé. Pomůcky jsme každý den pečlivě připravovali, psali úkoly atd. Byla jsem připravená se školou spolupracovat, jenže problém byl, že jsem totéž očekávala také od školy. Syn je dysgrafik s náznakem dysortografie(dnes již stanovené s určitostí). jako zodpovědná matka jsem s ním docházela do poradny a dělala vše podle jejich doporučení. V první třídě bylo vše bezva, velmi chápavá učitelka, ve 2. třídě již horší a horor ve čtvrté, kdy jsme se přestěhovali a změnili školu. Najednou pětky a čtyřky, sešity neustále červené. Tak jsem trpělivě navštěvovala školu a vysvětlovala, žádala a prosila o spolupráci. To jsem vzdala po 3 měsících, kdy mi uč. vysvětlila, že Kája chce být jako ostatní, proto píše např. diktáty a já mu škodím, jsem přecitlivělá. Absolutně nebyla schopna diskutovat o jeho vadě díky které není schopen diktát napsat. Ne, on si to přeje a bude je psát a ona klasifikovat 5. Pak už jsem zvolila školní inspekci a nyní syny vozím 20 km do jiné školy. Když šel rok po Kájovi do školy druhý syn, měla jsem strach, byl osvojen ve dvou letech s velmi špatným startem do života a byl často velmi nezvladatelný. Opět plná naděje ve spolupráci jsem před začátkem školy navštívila p. uč., které jsem naprosto otevřeně vylíčila Markovi problémy a řešení, které se nám jako jediné osvědčilo. mimo jiné jsem jí žádala, aby Marek seděl sám, není schopen zvládnout nové prostředí, odloučení ode mne a ještě se dělit o tak malý prostor školní lavice s cizím dítětem. P.uč. byla mladá, po škole, a měla své jasné představy, tak s Marečkem vše řešila mazlením a domluvami, po 2 týdnech ho posadila s kamarádkou(pořád se drželi za ruce) Po dalších 2 týdnech holčička plakala, protože jí Marek opakovaně napadal a rodiče na nás přišli domů. Uč. nevěděla co má dělat, holka nechtěla chodit do školy. P.uč. stále mazlila a domlouvala a Marek tyranizoval celou třídu, až se ho bála i učitelka. Několikrát mi volala domů během vyučování, že neví co má dělat, že Marek vzteky křičí a hází věci po třídě a ona se bojí, že někomu něco udělá. Na mou radu ať mu jednu lupne a uvidí mi řekla, že to ona neuznává a on je jinak moc hodný( to je pravda, rozdal by se, je obrovsky dobrosrdečný) a až ho to přejde, ona s ním promluví. Tak to probíhalo 4 měsíce, až p. učitelku vytočil, když jí řekl debile a ona mu jednu vlepila. Pak mi volala a já cítila zadostiučinění: to by jste nevěřila, on se oklepal a byl najednou úplně v pohodě!! To jsem jí celou tu dobu říkala! Od té doby už měl záchvat velmi výjimečně a učitelku aspoň trochu respektoval. Oběhala jsem s ním mnoho psychologů, nikdo nic, samé řeči o trpělivosti, až jedna p.doktorka v Praze mi vysvětlila, že práh citlivosti na fyz. bolest( má velmi posunutý, popálí se a nebolí ho to) souvisí s citlivostí psychickou a sociální a proto reaguje až na tak srozumitelný signál jakým je plácnutí. Přestala jsem se obviňovat a užírat se řečmi pedagogů, že tudy cesta nevede. Ne že bych ho mlátila, ale někdy dostat potřebuje. Je mu 10 let a je stále lepší. Letos nastoupila do školy Madlenka, to už jsem se ani nepokusila se školou spolupráci navázat, nechtěla jsem jí zatěžovat dojížděním, tak chodí u nás na vesnici, v první třídě tam učí celkem fajn učitelka. Ovšem opět nereskektuje rodiče, no už se o nic nesnažím a mám klid, výsledky ve škole má dobré, líbí se jí tam, naštěstí nemá problémy. Nechodím k ní ani na schůzky. P. uč. má pocit, že dítě v pěstounské péči je chudák a pěstouni ho nikdy nebudou pořádně milovat, tak např. zapomenutá svačina je hned zapsána v ŽK. Za dva roky mě čeká další nástup do školy, už ho asi nebudu prožívat vůbec, ani se netěším.
Myslím, že by učitelky měly přijmout, že ačkoli jsou studované, rodiče znají své děti nejlépe a když se názory liší, uvědomit si, že se na výchově spolupodílejí, nikoli výchovu utvářejí, mají-li rodiče, který je chce do výchovy zatáhnout, být za ně vděčni a vyjadřovat jim podporu. Kdo za dítě zodpovídá? Kdo bude ve vyšším ročníku poslouchat výtky za chování? Kdo bude mít starosti s dys-potomkem při přípravě na budoucí povolání? To je koukám román, přeji všem učitelkám pevné nervy a úspěch v přijetí rodičů na jednu loď.
 Mecháček 
  • 

Re: 5 let děti ve škole a snaha neztratit ideály 

(14.3.2005 16:20:30)
No tedy milá Kopretinko, Ty ses utrhla "jak vagón", to Ti tedy řeknu. Ale máš absolutní pravdu, pod ty závěry se podepisuji. Zvláště co se týká (ne)spolupráce rodiny se školou, máme s tím své velmi bohaté a velmi smutné zkušenosti. Také se jedná o venkovskou školu, kde by jeden očekával spíše takový domácí přístup, v našem případě to tak bohužel také není. Je to vše samozřejmě v lidech, myslím že dlouhodobé řešení je udržet ve školství takové nadšence, jako je autorka toho článku. Jenže to by musel někdo hodně vysoce postavený zhlédnout ze svých nadoblačných výšin na nás normální smrtelníky a vyslat v tom smyslu společnosti jasný signál: učitel není povolání, ale poslání, mějme je všichni v úctě a vážnosti, chtějme po nich dobrou práci za dobrý plat, všem se nám to stonásobně vrátí na našich dětech. Tak nevím, je mi něco přes čtyřicet, to se už asi něčeho takového nedočkám. Snad alespoň moje děti - pro jejich děti. Všem bych nám to přál.

Mecháček
 Misa3 


Ja to nemohu pochopit 

(14.3.2005 16:54:55)
Psala jsem si a stale jeste obcas pisu s divenkou sve kamaradky. Ted je ji 12 a resime vsemozne problemy, vcetne toho, ze ji kamaradka zradila a prebrala ji kluka. Mam z ni pocit, ze neni o moc jina, nez jsem kdysi byvala ja. Proste bere vazne pratelstvi a lasku a i kdyz je na lasku s velkym L jeste velice mlada, pamatuji si , ze jsem po tom take touzila a od pratelstvi jsem si slibovala take hodne, za kamaradky bych dala ruku do ohne a kdyby me kamaradka takto zradila, brala bych to asi stejne zmatene a nestastne.

Co tim chci rict, proste neverim, ze by konkretne tohle dite, bylo jedno z tech ,ktere dela ucitelce z vyuky nocni muru. Mam dojem, ze se to dost lisi skola od skoly. Ze proste nekam chodi deti, ktere jako by nekdo vypustil z klece v ZOO do jinych zase deti, ktere jsou "normalni" proste se chovaji (plus minus) tak, jak jsme se kdysi chovali my. V detstvi jsem chodila do dvou skol, v jedne bylo dost problemovych deti, ale i ty v te dobe dokazaly prijmout autoritu ucitelky a nepadalo v uvahu, ze by se chovali hrube, pokud ano, byly prelozeny do zvlastni skoly a to jsme i my 6-15 leti chapaly, ze tyto deti jsou nekde, kde se jim vede dost spatne, kde nedostanou dobre vzdelani a ze jejich start do zivota bude velmi tezky. Je mozne, ze jsme byly v dobrem chovani hodne udrzovani strachem.

Jiste to neni spravne zvlast, zvlast, kdyz se do zvlastnich skol dodstavaly i deti, ktere nemely vychovne problemy, ale treba potize se ctenim a psanim( dysgrafie, dyslexie atd)...

Na druhe strane znama dava dceru( se kterou si pisi) do skoly, ve ktere je specialni vyuka, psycholog a je tak trochu nadstandardni, ma zase jine problemy, deti se kamaradcine dceri smeji, ze kdyz ji nekoupi znackovy svetr je "socialka" atd. vychloubaji se drahymi vecmi a je nutne pochopit, ze pokud nechce byt dite sikanovano a terorizovano, proste se musi prizpusobit.

Na druhe strane pokud popisuje skolu a hodiny vyucovani a krouzky zni to docela normalne, je mozne, ze by bylo vic typu skol a nektere by skutecne meli na starosti deti, ktere dokazi bez mrknuti oka ucitelce sproste vynadat, ale i skoly, kde si deti uvedomuji, ze by se jim takove chovani vymstilo a melo dopad na jejich pristi zivot? Ze pokud je ucitel oznaci jako problemove, jejich dalsi studiini moznosti jsou ztizene? Nerozumim tomu a pisi to ne proto, ze bych clanek zpochybnovala, spis se mou hluboce otrasl a chtela bych chovani deti lepe pochopit. Je to tim, ze autorka clanku kterou velice odbivuji, dokaze premahat zdivocele a urazlive chovani deti, protoze vychazi z toho, ze jsou to jen deti a ze mnoho z nich nepoznalo, jak se chovat k dospelym? Ze bojuje za to, aby v nich nasla to dobre a pomaha detem vyjadrit se i kladne, uci je nemit strach z okoli, pokud ukazou, ze nejou tak tvrde a neustale oponujici?Je mozne, ze by to co deti ve skole predvadeji byla vicemene obrana? Ochrana pred strachem z ostatnich deti a z ucitelu? Ze nedokazi prijmout autoritu a tak vuci ni proste protestuji, urazeji a oponuji? Bavila jsem se se starsi ucitelkou, ktera mi rikala, ze generace, kterou vychovali lide meho veku (ted jsou to mladi lede kolem 20let) byla posledni generaci se kterou si rozumela a kterou dokazala vychovat bez strachu, ze pak to bylo uz jen rok od roku horsi...Proc? Je to tim jak pise Mechacek, ze proste mnoho rodicu je tak zaujatych vydelavanim a uprenych na materialno, ze vse ostatni, pro ne zustalo kdesi na pokraji zajmu?

Nejak se jen snazim najit vysvetleni a vychodisko...
 difo 
  • 

Re: 5 let děti ve škole a snaha neztratit ideály 

(17.3.2005 10:06:14)
Nemůžu nezareagovat. Ty si chválíš, že učitelka tvému synovi jednu "lupla". Podle situace, jak jí vcelku obsažně popisuješ, to bylo ku prospěchu věci. Jenže... pokud by to paní učitelka provedla jinému dítěti, třeba které by mělo jinak přemýšlející rodiče, v tu ránu by byla až po uši v problémech.
 Kopretinka 


Re: Re: 5 let děti ve škole a snaha neztratit ideály 

(18.3.2005 10:03:47)
Poněkud jsi přehlédl(a), že tomu předcházel dost otevřený rozhovor z mé strany s učitelkou, kde jsem jí popsala problémy syna, ovšem ona se rozhodla vše ignorovat a podle teorie " já jsem to studovala, tudíž vím vše nejlépe" k problému přistupovala. Nadělala tím problémy sobě, nakonec se ukázalo, že ta neodborná matka měla pravdu. Jenže tím velmi uškodila také mému synovi a vlastně celému kolektivu. opovrhovala každou radou, a to i ze strany psychologa. Pochvaluju si to, že uč. poznala, že ta metoda, kterou doporučují rodiče jako účinnou skutečně zabírá. to, že je to lupnutí, je vedlejší.
 difo 
  • 

Re: Re: Re: 5 let děti ve škole a snaha neztratit ideály 

(18.3.2005 11:45:41)
Oj,oj, já neříkám, že z její strany bylo správné přehlížet zkušenosti matky. to vůbec ne. A dokonce se odvážím tvrdit, že ve smyslu "ohýbej stromek dokud je mladý", by sem tam jedna výchovná některým žákům jen prospěla. Ne všem, ne pravidelně, ne jako trest.
Ani nevíš, kolikrát slyším při osobním pohovoru s rodiči variaci na téma ... helejte se pani učitelko, když to jinak nepůjde tak mu/jí jednu klidně střihněte. V životě jsem to neudělala. Kdyby ... řekněme kdyby mne totiž nějaký žák později zažaloval, a netvrďte mi, že to je nemožné, tak pro mne 99,99% rodičů ani prstem nehne. Možná jen maluju čerte na zeď, ale představte si situaci, kdy někdo - třeba ostatní děti - uvidí paní učitelku, jak jednu synovi lupla. Matka souhlasí. Situaci to pomohlo. Vše je OK. Není, dítko to převypráví doma, nějaký rodič neznalý situace se toho chytí - a věřte, že "aktivistů svatých válek" je vždycky dost - a paní učitelka problémy skutečně má. Pak můžete donekonečna tvrdit, že VY s tím souhlasíte a že ONA jednala podle VAŠEHO uvážení a přání.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: 5 let děti ve škole a snaha neztratit ideály 

(18.3.2005 12:14:49)
A nehledě na to, že dítě ve věku školní docházky, by už nemělo dostávat facana ani doma. To už není trest, ale ponížení pro to dítě. A jestli jednu chytne ve škole před publikem - to je podle mě naprosto neprofesionální. Je určitě těžké hledat kázeňská opatření či motivace pro některé "maxi zlobivce". Nicméně tělesné tresty na školní půdě nemají omluvu. Já jsem nátury cholerik a i když mám děti rády a ve volném čase s nimi bez problémů pracuji, tak učit bych nešla, protože je to podle mě práce velice psychicky náročná a učitel musí mít pro mě až "nadpřirozenou" trpělivost. a tou já rozhodně neoplývám. Takže kdo neví, jak ukočírovat děti bez tělesných trestů, neměl by být učitel. Vyjímkou je kolaps učitele. Kdy jednu střihne po x letech praxe a nadlších zbývajících x let, se zas ovládá...
 Kopretinka 


Re: Re: Re: Re: Re: 5 let děti ve škole a snaha neztratit ideály 

(18.3.2005 14:14:28)
Tak z toho máme diskusi o tělesných trestech, ale o tom můj příspěvek nebyl, zkus ho přečíst celý znovu a pozorněji. není ano o tom, že je mé dítě maxizlobivec a potřebuje lepana. Je o tom, že se snažím právě tomuto dítěti, které na začátku svého života okusilo týrání, už před narozením odmítání, má kdovíjaké geny,dát jiný život, lepší šance. jeho traumata jsou tak veliká, že potřebuje jiné zacházení, vnímá věci jinak, než si umíš představit a necítí tak jak si představuješ. To má učitelka jako profík zvládnout a hotovo, jinak tam nemá co dělat. Takový lepan nemusí znamenat trest. Hlavně neponížit děti a co bys řekla, kdyby nedejbože v tom záchvatu, kdy neví co dělá třeba někoho bodl nůžkama nebo jinak ublížil? A co kdyby zrovna tvému dítěti? Jistě bys tu učitelku ocenila za její neponižující přístup.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: 5 let děti ve škole a snaha neztratit ideály 

(18.3.2005 16:03:32)
Kopretinko, nereagovala jsem na Tvůj příspěvek, ale na to, co napsala difo, či jaký nick to má. Psala jsem o svém postoji k tělesným trestům na školách. A k tělesným trestům starších dětí. Svého tříleťáka taky lupnu po zadku, když je to třeba. A je to třeba poměrně často. Ale až bude jiná funkční motivace, tak budem od tělesných trestů určitě upouštět.
Tvůj příspěvek jsem si teď samozřejmě přečetla. S dětmi, které jsou deprivované, jsem se setkala už mnohokrát, tak tuším o čem mluvíš. Ale, myslím, že synův problém ve škole nebyla absence lepáků, ale spíš špatný přístup učitelů od začátku. Samozřejmě si dělám závěr z jednoho příspěvku, což je nedostatečné. Ale nic to nemění na mém názoru, že do školy prostě tělesné tresty nepatří. Jestliže hrozí, že v agresivitě někomu dítě ublíží, tak určitě nepomůže, že mu nabančím. Spíš by asi fungovalo, že ho někdo chytne a drží dokud se neuklidní. A nejlepší je, když se profesionálové vyvarují věcí, které k té agresivitě vedou. Jedna z nich by byla např. to, že by syn seděl sám.
 pavcaD 


Re: 5 let děti ve škole a snaha neztratit ideály 

(22.3.2005 20:02:53)
Jsem vystudovaná učitelka, i když tuto práci v současné době nevykonávám (důvodů je více, o mnohých z nich jistě byla řeč v předešlých článcích). Gratuluji ti, maminko, kdyby takových jako ty bylo víc, ještě bych učila! Myslím to smrtelně vážně. Bohužel, dost rodičů v současné době o svých dětech moc neví, nejeví o ně zájem a především nehodlá vůbec v ničem spolupracovat se školou. Vážím si maminek jako jseš ty. Je to důležitější než dobrý učitel.
 Kopretinka 


Re: Re: 5 let děti ve škole a snaha neztratit ideály 

(23.3.2005 11:44:23)
Díky, potěšila jsi mne :-) :-)
A musím přidat jednu info, abych nebyla nespravedlivá. Jak jsem zmiňovala, mám syny na jiné škole. Stává se, že Kája(dys) zapomíná úkoly a pomůcky, tak jsem p.uč. napsala prosbu o pomoc při kontrole zapsání DÚ.P.uč mi napsala dopis, že mi děkuje za můj zájem, že si toho váží a nesetkává se s tím tak často. Pochválila mne za domácí přípravu a že je na výsledcích vidět. Měla jsem obrovskou radost, úplný balzám po zkušenostech předchozích. Cítila jsem, jak mne ta pochvala dostává, na schůzkách mi tahle uč. nebyla dvakrát sympatická a něco takového bych nečekala. Takže závěr - jsou i učitelky, které rodiče oceńují a necítí se dotčeny jejich vměšováním a já mám konečně to štěstí se s takovou setkat.
 ydney 


:-) 

(14.3.2005 16:17:59)
Přečetla jsem si najednou všechny příspěvky, dříve jsem se k tomu nedostala. Měla jsem ty "otravné"jarní prázdniny:-) a bez ostychu přiznávám, že jsem si válela šunky:-).

Názory jsou různé a moc děkuji.

Nedá mi to a musím zmínit zkušenost, kterou mi jeden příspěvek připomněl.

Můj bratr, mimochodem dyslektik, byl velké kvítko a často nosil poznámky. Jednou měl v žákovské knížce napsáno:"Vyrušuje i o přestávce."

A moje mamka s taťkou "jako ti správní rodiče":-) si to nenechali líbit a paní učitelce odepsali:"Nemůžeme posoudit, doma přestávky nemáme."

No....ale zkuste teď před taťkou říct, že nějaká učitelka je blbá:-))),když jeho dcera učí:-).

To byste viděli to točo!!!:-)))




Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.