Martino,

mám osobní nepříjemnou zkušenost s tím, jaká je moc dětských domovů. To, proti čemu bojuješ teoreticky, jsme si vyzkoušeli i v praktické rovině, a je to fakt těžce depresívní zkušenost. Přesvědčit náš úžasný stát, že dvě holky, šikovné, milé, ale především ŽIVÉ, myslící a cítící holky, mají vyrůstat v rodině a ne v DD...ano, teoreticky s tím všichni souhlasili, ale prakticky jsme naráželi na nekonečné potíže dané tím, že:
- jsme z jiného kraje než matky dětí a je nutno nejprve hledat mezi žadateli příslušného kraje ( ztráta půl roku)
- dětský domov NEDOPORUČIL NRP, protože jde údajně o děti NEPERSPEKTIVNÍ (neptej se mě, co se tím myslí)
- časové lhůty na kdeco jsou dlooooouhatáááánské, takže měsíc sem, měsíc tam...
- u jedné slečny začalo velice vadit, že už máme dětí dost, a to na základě posudku osoby, která nikdy nebyla v naší rodině, nezná nás a osobně nezná ani dítě, ačkoliv my jsme měli schválení pro přijetí dalšího dítěte od psychologa, který nás vyšetřil, otestoval, zná celou naši rodinu a sleduje vývoj dětí v NRP přijatých dříve
Atd. Cítím se nesmírně unavená.