Ohledně připravované novely

Vážený pane Sedlák,
ráda bych se zeptala, zda e své novele řešíte například nějakou omezující lhůtu pro soudce, kteří o malých dětech rozhodují. Když je dětátko malinké, každý týden je dlouhý. Zabývali jste se tím? Myslím, že to je velmi důležité. A také například, zda jste projevili snahu zkrátit dobu nezájmu 6 měsíců - myslím, že pokud se rodiče přijdou na své dítě podívat jen i třeba 1x za 2-3 měsíce, moc zájmu o něj určitě nemají, a jen ho "udržují" v ústavu.
Mám zkušenost z kojeneckého ústavu v Praze - dětem po materiální stránce nic nechybí, jídla, hraček spousta. Ale strádají citově - romské miminko, které bylo přijato na oddělení a na začátku "pobytu" se usilovně na každého usmívalo nádherným úsměvem, kterých chtělo přivolat zájem dospělého, po týdnu již jen bez úsměvu koukalo. Miminka za pěkného počasí dají na vzduch do postýlek do venkovní oranžerie, brečí - nebrečí, prostě jsou 1-2 hodiny ponechány samy sobě. No samozřejmě to ten človíček po nějaké době vzdá, nemá sílu, a pozornost ve většině případů prostě neupoutá, tak se přestane snažit. A podepíše se to na něm na celý život. A to je podle mě prostě moc špatně. Miminko potřebuje stálý zájem, teplo lidské náruče. To je přece známý fakt -viz práce Dr.Matějčka. Pane Sedlák, máte vy a Vaši spolutvůrci zákona nějakou dlouhodobější zkušenost s režimem v kojeneckých ústavech a s tím, jak to na děti působí??? Podílely se na tvorbě zákona také ženy? Vidím velmi rozdílný přístup k dětem ze strany žen a mužů. Muži mají mnohem techničtější pohled, většinou se nedovedou se vžít do potřeb miminka jako matka, která má osobní zkušenost. Také nechápu Vaši poznámku že je u nás manipulováno s osvojeními. To jsme slyšeli jednou jedinkrát a proběhlo to samozřejmě všemi médii. Spíš mi to přijde namířené proti "konkurenci" nestátní organizace která podle mne poskytuje lepší péči (pohotovější, lidštější) než státní. Protože státní organizace byla schopná odebrat miminko jen proto že je rodiče pojmenovali "Půlnoční bouře" a podobně. Státní, hromadná péče o malé miminko je vždycky špatná, protože mu nemůže dát to, co miminko bytostně potřebuje - lásku. Nedělejte si iluze, že sestry z kojeneckého ústavu děti milují. Pro ně je to práce. Některé mají rády děti víc, některé míň. Ale střídají se na směnách, občas některá změní zaměstnání. A přitom právě stálost pečující osoby je pro miminko od 6 měsíce hrozně důležitá. Potřebuje pevnou citovou vazbu. Takže ano děti ze špatných týrajících rodin do kojeňáku, ale rychlé soudní rozhodnutí co dál, to je podle mě hlavní!
Prosím uvedtě příklad, jak je možno s adopcemi manipulovat. Na mě to dělá dojem jen aby státu někdo nekonkuroval. A navíc většina maminek, s nechtěnými dětmi nechce, aby šly do ústavu, chtějí ihned adopci, proč jim nevyhovět? Mají k tomu svůj důvod.
Zdravím