Re: střední cesta

Jsem militantní nekuřák, pokud za militantního považujete někoho, komu vadí tři kuřáci zamořující každou autobusovou zastávku každý den od rána do večera, a kdo kuřákovi klidně a slušně prosebným hlasem řekne: "Prosím vás, mohl/mohla byste jít s tou cigaretou kousek dál?"

Nejde mi o to, aby se nekouřilo nikde. Jde o to, aby člověk při průchodu hlavní nákupní ulicí ve městě nemusel potkat deset kuřáků nebo za jedním jít 300 metrů, protože ho v jiném stavu nebo s dítětem nedokáže předehnat. Aby bylo běžné jít do restaurace někam, kde se dobře a za přiměřené ceny vaří a kde se nekouří. Za svůj život jsem však dospěla k následující definici veřejných podniků: restaurace = kuřárna, kde se podává i jídlo a pití, vinárna = kuřárna, kde se podává i víno, pivnice = kuřárna, kde se podává i pivo,...

Aby kuřáci byli slušní a zeptali se, než začnou někomu kouřit pod nos. Většina militantních nekuřáků opravdu nenávidí jen kuřáky - hulváty. Ti slušní, kterých je doufám většina, jsou v tom nevinně. Například v naší školce paní uklizečka asi s paní kuchařkou kouří, ale chodí s tím výhradně do boudy s popelnicemi, která je otevřená jenom směrem do ulice, a jedině když děti nejsou venku (aby je náhodou děti nezahlédly při návratu z procházky) - přece jenom jdou i ony dětem za vzor a správné a normální je nekouřit.

Nemusí být úplný zákaz kouření v restauracích. Stačilo by, kdyby se v restauracích s nekuřáckými salonky prohodily salonky - hlavní prostor nekuřácký, menší salonek kuřácký. Případně nějaká oddělená kuřárna. Vlk (=kuřáci) by se nažral a koza (=nekuřáci) by zůstala celá. Nebo, chcete-li vlk=nekuřáci, koza=kuřáci.

Nevím, kolik stojí nikotinové náplasti a žvýkačky, ale pokud by to šlo, já bych cigarety udělala dražší, ať si kuřáci vyberou, jestli budou používat levnější samotný nikotin a ničit zdraví jen sobě, nebo zamořovat vzduch. Nebo v práci a venku brát nikotin a doma nebo v kuřácké restauraci si v klidu zakouřit pro požitek.

Moje "nejkrásnější" zážitky s kuřáky - hulváty:

Sedíme v cíli dlouhé procházky kvůli zmrzlině s tříměsíčním miminkem v restauraci na zahrádce u jediného stolu úplně stranou, přijdou lidé s miminem a cigaretou a zeptají se, zda si můžou přisednout. Na moji odpověd "Samozřejmě, ale prosím nekouřit." se do nás pustí, že se ten kouř rozptýlí, schválně to prý na nás foukat nebudou, že děláme, jako by nám ta restaurace patřila. Tak jsme se (bez zmrzliny) sebrali a odešli jsme daleko daleko do jiné restaurace. Tam se situace opakovala, až na to, že nám navíc nadávali do inteligentů a že jsme tu zmrzlinu už měli přinesenou a museli jsme ji tam dojíst. Za svůj dospělý život jsem se opravdu, ale opravdu vytočená cítila asi tak pětkrát. Kdo z vás nevěří, že tohle mě vytočilo? (Je mi 33, a "normálně rozzlobená" bývám normálně často, tentokrát jsem se cítila jako zlostí funící býk a div že jsem se z toho nezalkla).

Poprosíte-li jako těhotná žena s malým dítětem kuřáka na autobusové zastávce, aby trochu poodešel od vašeho sedadla, poodstoupí neochotně tak o metr. A pak při nastupování v tom chumlu lidí kouří, pak dá ruku s cigaretou hořící směrem dozadu dolů 10 centimetrů od obličeje vaší holčičky - to opravdu ztratíte ze šoku řeč.

Každý den, když vodím po poledni dcerku ze školky, chodíme kolem nějakého učiliště, odkud se vyrojí samé mladé slečny, a snad všechny si hned zapálí cigaretu, takže procházíme uličkou mezi hloučky cca 30 cigaret. Tolik se mluví o škodlivosti kouření a o tom, že kouření z člověka nedělá dospěláka, a přitom stejně ...