12.1.2005 14:59:53 Gábina
jo, jo...
Vždycky mi byl cigaretovej kouř hodně nepříjemnej, ale za svobodna jsem to většinou nějak přežívala, když jsem si chtěla jít pokecat se známejma do kavárny a podobně. Když jsem otěhotněla, situace se přitvrdila. Za celý těhotenství jsme si s manželem vyšli na polední jídlo v poledním čase jen třikrát. Podvakráte nám jídlo donesli a během chviličky si u okolních stolů kuřáci zapálili, ačkoli jsem měla břicho opravdu k nepřehlídnutí. Zbývalo buď dojíst v kouři nebo zaplatit a odejít od plného talíře, případně jít do konfliktu s několika kuřáky. Třetí oběd proběhl v restauraci, které šéfuje náš kamarád. Talíř na stole, vedle si kluci zapálili a šéf je zdvořile požádal, aby to típli. Kluci zírali jak puci, asi je podobná věc ještě nepotkala, ale típli. Bylo to jedinkrát v životě, kdy jsem zažila, aby vrchní opravdu zajistil, že se v době hlavního jídla nekouří, což je, tuším, jeho zákonná povinnost.
Když se maličká narodila, tak mi začalo taky mnohem víc vadit i sousedovo kouření na balkóně pod naší ložnicí. Pravidelně jsem ji uložila do postýlky, otevřela okna, odběhla a během chvíle se vrátila do odporně prohulený ložnice, kde spinkalo pártýdenní mimino. A v červenci, srpnu nevětrat a péct se v bytě prostě nejde. Ovšem, nebylo jak uniknout, když jsem chtěla větrat víc v noci, tak nám šel kouř do bytu často i po půlnoci.
O tom, kolik je na malém městě nezahulených plesů se zmiňovat asi nemusím. Člověk si může vybrat. Buď sezónu prosedět doma nebo jít tancovat do sálu, kde po obvodu parketu pravidelně vysedávaj čumící, netancující kuřáci. Kdyby si šli zapálit na bar nebo do předsálí, tak to ještě pochopím, ale oni musí za každou cenu kouřit doslova do těch, co tancujou a tím pádem taky dýchají pořádně zhluboka.
Minulý týden, když jsem šla s malou na procházku, tak mi na chodníku pod činžákem do kočárku přilítl vajgl... a v našem domě ve výtahu pochopitelně zase nakouřeno. Inu, soused kuřák se chce taky svézt a přece si nebude zapalovat až před domem.
Odpovědět