Re: Rozum vítězí, ale ne všude
I když jsem se do téhle diskuze nechtěla míchat, protože dle mého je Vrchlabí skutečně jedna z nejlepších porodnic, nedá mi to, neodpovědět na tento příspěvek. Co tohle? Čekali jsme dvojčata, vše v pořádku, do konce těhotenství jsem aktivně pracovala, hýbala se, taky nejsem podle mě žádná padavka. Přesně na 2. termín večer 17.června jsem zaznamenala první kontrakce, nevzrušovala jsem se, poučena z kurzů, zůstala klidná, rozcházela je. Celou noc mi pak už kontrakce nedovolovali usnout, ačkoliv jsem si chtěla na porod odpočinout. Ve čtyři ráno jsme se začali pomalu chystat do porodnice, neboť kontrakce byly pravidelné. Mám pocit, že kolem 6. hod mě přijímali, partnera zatím poslali pryč, že to jen tak nebude. Celé dopoledne pravidelné kontrakce, monitoring dětí, usnout se nedalo. Po poledni přijel můj partner, snažili jsme se chodit, klečet, sprcha, protože kontrakce byli sice pravidelné, ale stále nesílily, ani jsem se neotvírala,v 9 večer mi byla píchnuta voda. Kontrakce sice pravidelné, nepříjemné, ale stále se to nechýlilo k druhé době porodní. Přešli jsme na porodní pokoj, s tím, že do vody rodit nebudu, protože plodová voda byla do zelena, navíc já jsem ani nechtěla. Po chvíli na porodní sál, na křeslo prý "pan primář se na vás podívá". Byla jsem vyšetřena. Píchnut oxytocin. Tak si tam ležím, na porodním křesle (při prohlídce mi bylo řečeno, že se na něm už nerodí). Partner vedle mě, já už totálně utahaná, nohy rozevřeny do obrovského okna, tma, takže ten pocit, že na mě může někdo vidět taky stál za to. Nic se neděje. Slézám, že si odskočím. Jen jsem zkonstatovala, že mi to asi nejde hned jsem byla vycévkována (asi jsem citlivka,nebo co, ale bylo to dosti bolestivé). Když už bylo před půlnocí a nic, tak pan primář pravil, že asi císaře. Sice mě mrzelo, že neporodím normálně, ale už jsem fakt nemohla. Porodní asistentka nepříjemná, prostě na ní bylo znát, že se jí nelíbí, jak to protahuju. Žádná slova rady nebo povzbuzení jako ty porodní asistentky z denní směny. Další lékařka se vyjádřila, že by se to mělo zkusit ještě jednou, ale já už fakt nemohla (téměř 26 hodin pravidelných kontrakcí). Dodnes mám z celého porodu já i partner vryto v paměti, jak mi bylo sděleno, že jim zkazím statistiku atd. Možná jsem nemusela být na tom křesle, namítnete, možná jsem mohla říct své, ano, byla jsem na kurzech, ale prostě v této fázi porodu už převládla apatie. Nakonec se mi 19. po půlnoci narodili mé dvě krásné děti-císařem. A teď POZOR!
Stále si myslím, že ve Vrchlabí je to super. Ovšem taky i tam záleží jak dlouho rodíte, jak porod postupuje a koho potkáte.
I když já jsem si odtamtud odnesla né krásný zážitek z porodu, ale pocit, že jsem srab, že jsem nebyla schopná porodit děti normálně, pocit, že první kdo děti viděl byl tatínek, prostě takový ten pocit, ze špatně odvedené "práce".
Odpovědět