porod

Také patřím k těm, u kterých porod neproběhl tak, jak jsem očekávala. Naštěstí když to porovnám, tak to nebylo nic tak hrozného. Měla jsem také všechno nastudováno, chtěla jsem rodit přirozeně v Praze na Bulovce. Protože mi ale odtekla plodová voda a nic se nedělo, skončila jsem na normálním porodnici. Přijeli jsme v neděli ráno a k večeru přišly slaboučké stahy. Ty sílily, ale k ničemu to nevedlo. Porodní asistentka byla nepříjemná - např. mi říkala, že nemá cenu, abych si ulevovala na míči od bolestí, když se zatím neotvírám (jak mohla vědět jestli mi to dělá dobře nebo ne, vždyť je to mé tělo), když jsem se nakonec přeci jen začala otvírat, bylo to velmi rychlé. Jen tak tak jsme stihli zavolat mému manželovi aby přijel (ten na pokyn této PA odjel protože prý ten den určitě neporodím). Také mě tato PA chtěla holit zrovna ve chvíli kdy jsem měla stah - nikdo jiný nerodil a ona asi neměla co jiného dělat. Přestože jsem ji prosila, abych chvilku počkala, tak byla velmi nepříjemná a téměř na mě křičela. Rozhodně jsem v té době neměla pocit na tlačení a nehrozilo že bych porodila ve sprše. Nakonec jsem se dostala na sál, kde jsem měla rodit v klasické poloze. Neměla jsem vůbec nutkání tlačit. Když jsem se snažila tlačit, tak mi PA říkala, že to všechno dělám špatně, že to mám z toho kurzu co vedou v CAP. Jestli tam mají mezi sebou konflikty PA z CAPu a normální PA, tak je to jejich věc, nemusí to přenášet na rodičky. Naštěstí byl u porodu doktor, ke kterému jsem chodila v těch pár týdnech před porodem a věděl, že chci minimální ovlivnění porodu, pokud to půjde. Asi i díky mému stresu z toho, že je to najednou všechno tak rychlé, že manžel ještě nedorazil a PA je nepříjemná baba, miminku se nedařilo dobře. Zavolali i dětskou neuroložku a dohadovali se, zda zvolit kleště nebo císaře. Miminko bylo už asi částečně v porodních cestách. Pan doktor ho rukou tlačil dovnitř, aby porod nepostupoval. Začali nakonec všechno chystat k císařskému řezu. Na sál mě vezli i s tím, že doktor stále měl ruku ve mě. V tu chvíli mi už bylo všechno jedno, jen jsem chtěla, aby mě už uspali a nějak se ta situace vyřešila. Manžel přijel zrovna když chlapečka, kterého jsme pojmenovali Vítek, vyndali z mého břicha. Vítek byl krásné miminko - 3,8kg a 48cm - tedy malý cvalík. Byl naprosto v pořádku, Apgar skore bylo 10,10,10 takže nakonec děkuji moc panu doktorovi, že se rozhodl pro císařský řez, nevím jak by to bylo kdyby porod skončil kleštěmi. Já jsem strávila den na JIP, chlapečka mi přinesli ukázat jen na chvilku a to ještě jen díky tomu že jim manžel vyčinil, že jsem ho ještě neviděla. Takže ty krásné okamžiky, které jsem si v duchu dopředu "malovala" vypadaly úplně jinak. Miminko v náručí jen na chvilku, manžel na chodbě, protože na JIP nesměl. Naštěstí druhý den mě odvezli k miminku, rozkojila jsem se a bylo všechno v pořádku.
I teď mám stále pocit, že jsem nějak při tom porodu selhala, že jsem nedokázala porodit normálně. Chybí mi ty okamžiky kdy se maminka, miminko a tatínek na porodním sále uvítají... ale máme krásného a zdravého kluka. Určitě chceme ještě další mimi, ale zatím se nezadařilo. Držím všem palce, aby jejich porody byly co nejhezčí a když už ne, tak aby byla miminka zdravá.