| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak jsem rodila já

 Celkem 47 názorů.
 Tereza + Kristýnka 8 měs. 
  • 

Jak jsem rodila já 

(15.11.2004 9:38:33)
Přečetla jsem si tvůj článek a musím konstatovat, že nikdy bych nic takového zažít....
Já rodila i s cestou 2 hodiny a všechno šlo hladce.
Ale nebo ta Vaše nádherná holčička Vám to jistě ted všechno vynahradí a na to nepříjemné u porodu zase zapomeneš.
Hlavně se holky moc a moc opatrujte.
Tereza a Kristýnka
 AKCINOS 


POROD - pro zenu nejkrasnejsi vec na svete 

(17.11.2004 2:19:34)
Kacko,neves hlavu, na porodni bolesti a problemy kolem nej velice rychle zapomenes diky peci o sve male robatko. Ja mam za sebou dve velice rizikove tehotenstvi a rovnez tezke porody. Druhy porod trval 72 hodin, taky mne nechali chodit po hekarne bez jidla, bez piti, v kazde ruce infusi a k tomu jem pred sebou musela tlacit stojan s kapakem. Mela jsem odtecenou vsechnu plodovou vodu, takze jsem rodila na sucho. No hruza. Pak mne dali na luzko, pripli mi pres bricho ultrazvuk, aby pry slyseli dite a nemuseli ke mne tolik chodit a ja se tam trapila sama. Doktori jen chodili a stourali se ve mne, pichali mi injekce na kontrakce a porad nic. Ja je doslova prosila, aby mne vzali na sekci, ze uz nemuzu, ze jsem strasne slaba a ze mne to urputne boli. Vykaslali se na mne, ale kdyz uz jsem na stole lezela jak placek, tak teprve zavolali na sal, at ho pripravi. Nastesti pro mne se zrovna v tu dobu stridali lekari a sluzbu mel mit nejhorsi gynekolog ve meste. Ale byl to on, ktery mi nakonec pomohl. Rodila jsem obracenym zpusobem. Vzhledem k tomu, ze mi nemohli vyvolat kontrakce, musela jsem si je vyvolat sama. Takze se rodilo nasledovne: "mamino, az prestanou bolesti, zvednout nohy, nadechnout a tlacit, tlacit. Kdyz prijdou bolesti, uvolnit se, prestat tlacit a rozdychavat". A kdyz jsem tlacila, tak se mi celou vahou polozil na bricho, aby se dite samovolne nezasunulo zpet. Diky jeho peci se mi narodil syn, i kdyz sice postizeny (coz byl duvod, proc nemohl ven, ale jsem rada ze ho mam a nevymenila bych ho za nic na svete. Na ten "zly" porod jsem hbite a strelhbite zapomnela a prvni, co jsem videla bylo me dite a pak konecne jidlo. Za rok jsem prisla znovu do jineho stavu, ale bohuzel, uz jsem se ho nedockala.
Takze Kacko,porod je krasnej, i kdyz si pri nem zenska vytrpi, o to vic ma k svemu diteti vetsi vztah a vic ho proziva. Taky jsem tenkrat zavidela holkam, co prisly a ani se neohraly a uz jsem slysela detsky krik. Ale je to vsechno pryc a ja na to jen krasne vzpominam. Stejne budes vzpominat i ty. Proto se neboj druheho ditete... Preji Ti hodne stesticka a radosti z deti...
 Hanka a Hanicka 
  • 

Re: Jak jsem rodila já 

(2.1.2005 19:02:01)
Uplne chapu maminku, ktera si prozila porod jak se patri. Mam podobne zkusenosti.
Mela jsem celkem pohodove tehotenstvi, termin porodu byl 14/4/98. Rikala jsem si, ze to bude maly beranek ( jako ja ), takze tatinek bude mit dva "rohatce".
Jenze skutecnost byla jina. Termin jsme s miminkem nerespektovali, nejak se nam nechtelo a kupodivu lekari s tim nehodlali nic delat. Neustale tvrdili, ze to nechame na prirode. Obvykle provorodicky nechavaji prenaset 10 dnu, pak uz se vyvolava porod. Ale s nami porad nic nedelali. Az jednoho dne, byl to ctvrtek, o pul pate rano me chytly kontrakce, byly pravidelne po 7 min. Nechala jsem manzela vyspat, ale kolem sedme se to zkratilo na 5min. V klidu jsme odjeli do porodnice s myslenkou, ze za 5 dnu budeme doma, my tri.
Kontrakce trvaly cely ctvrtek po 5 minutach, celou noc, cely patek. Jen se na me chodily divat porodni asistentky. Kratila jsem si chvile prochazkami po chodbach a v pravidelnych intervalech rozdychavala porodni bolesti. V patek, v deset hodin vecer mi praskla plodova voda. Oddychla jsem si, myslela jsem , ze uz "to" bude. Ale ouhej. Petimunutove kontrakce trvaly jeste celou sobotu. Cele ty 3 dny, jsem nejedla a nepila. Chodily se na me divat, nic moc nikdo nedelal, i kdyz jsem upozornovala, ze odtekla voda, a ze necitim pohyby. Porad jen to :" nechame to na prirode ". Manzel za mnou chodil, maminka za mnou chodila, porad je posilali domu, ze to bude o pulnoci... Az v tu sobotu mamince dosla trpelivost a udelala tam "scenu". Jeste, ze tam byla, ja jsem byla slaba a omdlevala jsem. Pamatuji si, ze jsem chtela epidural, odpovedeli, ze je vikend a anasteziolog ma volno. Moji matku neuklidnili a najednou se zacinali o me vic zajimat. Dostala jsem ruzne infuze a injekce a buhvi co jeste. Vim jen, ze se Hanicka narodila az v nedeli 26.4., v osm hodin rano. Byla cela fialova, neplakala a museli ji resuscitovat. Mela 4kg. Porod mi pokazili, navic se dcera narodila pomoci klesti a jeste ji tahali za pravou ruku. Takze ta rucenka, do slova a do pismene, visela u telicka. Byli tam 4 lekari, ani jeden nenavrhnul cisarsky rez. Az na jednoho, byl to mlady doktor, ktery vedel, ze plod je velky. Nikdo ho nebral vazne. Byl to zdlouhavy porod a ja se neotevirala tak jak bych mela.
Nevim, vsechny tyto porodni prihody se mi zdaji pro toto stoleti a to predesle skoro neskutecne. Ale opak je pravdou.
Dcerinu ruku se nam povedlo zachranit, cvicili jsme podle Vojtove metody a Hanicka je dnes prvnacek a dela nam radost.
 anicka, dominik 6 měs. 
  • 

Re: Re: Jak jsem rodila já 

(6.2.2005 21:31:00)
Ja jsem take jako prvorodicka syna dlouho prenasela po dvou tydnech nas poslali do nemocnice na vyvolani porodu, 4 dny jsem byla napojena na kapackach a ladovali do me jednu injekci za druhou, zadne kontrakce porad neprichazeli, paty se den se primar rozhodl ze mi pichnou vodu a budeme rodit, rano kolem seste mi pichly vodu, opet vymenily lahev s kapackou a na me pomalu zacali prichazet kontrakce, syn se narodil v pul jedne, porod jsem mela velmi tezky, protoze jsem se skoro neotevrela, museli me hodne nastrihavat, malicky uz nemohl dychat a omotal si pupecni snuru kolem hlavicky, kdyz se narodil tak byl fialovy ale dychal a vse ostatni bylo v poradku. Mel 3 kila 80. Kdyz ho primar videl tak jedine co rekl bylo, ze mel asi opravdu udelat cisare. Moc jsem zavidela ostatnim ze prisly do porodnice a behem pul hodiny uz meli svoje miminko, nas to stalo hodne sil a odvahy. i meho muze ktery byl u porodu se mnou a jedine diky nemu jsem to asi zvladla, po tech ctyrech dnech uz jsem byla tak unavena ze samotny porod pro mne potom byl vysvobozenim, ale jedno vime urcite. Dalsi detatko a hlavne dalsi porod uz nechceme.
 Katka, syn 14 mesicu 
  • 

Chce to cas 

(15.11.2004 10:33:56)
Je mi moc lito, ze jste svuj porod prozivala takhle. A verim, ze si ted rikate, ze neco takoveho uz nikdy. Ja jsem se moc tesila na prirozeny porod, nacetla spoustu knih, chodila na predporodni kurzy, atd., ale nakonec taky vsechno skoncilo jinak: syn "nechtel" sestoupit do panve, navic byl v deloze
ve spatne poloze, takze porod nepostupoval. Nakonec musel byt ukoncen "cisarem". Byla jsem zklamana, ze jsem porod "nezvladla", unavena, mela jsem pocit, ze nezvladam ani sve telo po operaci, natoz peci o dite. Z porodnice
jsem sla nevyspala, unavena, rozhodnuta, ze dalsi dite nikdy...
No, ale uz svuj nazor pomalu prehodnocuju. Syn sourozence potrebuje a ja mam pocit, ze uz jsem to nejhorsi z porodu a obdobi po nem zapomnela. Zatim teda rozhodne nespecham, ale rozhodne bych jeste jedno dite chtela. Byt jedinackem asi neni to prave orechove.
Tak drzim palce, abyste i vy to osklive aspon trochu pozapomnela, a nebylo to pro vas trauma na cely zivot. Vzdyt i doktori rikaji, ze kazdy porod je jiny a to co bylo poprve, se pravdepodobne nebude opakovat.
 Ivana 
  • 

Hlavně že to dobře dopadlo... 

(15.11.2004 10:40:57)
Ahoj Katko,
hlavně že nakonec je všechno v pořádku, snaž se myslet jen na to, jak vám holčička krásně roste :-).
Docela obdivuju pana doktora, že přiznal svoji chybu. Je hrozné, že se to vůbec stalo, ale bohužel šlo asi i o nešťastnou shodu okolností (jak píšeš, kdyby tvoje gynekoložka napsala, že máš úzkou pánev, všichni by s tím počítali). Proto se dalšího porodu neboj. Navíc v tvém případě bys měla rovnou plánovaný císařský řez.
Taky jsem měla ne zrovna povedený porod, po něm jsem strávila dva dny na JIP, půl roku jsem měla neustálé bolesti, od kterých mi pomohl laser (díky za něj!!!) a víš jak na to vzpomínám? Říkám si:"ještě že jsem rodila teď a ne před sto lety, to už bych tady nebyla...".
P.S. Mám za sebou druhý porod (císařem) a na ten první si už ani nevzpomenu :-).
 Nanyna, dcera 9let 


Kateřino, 

(15.11.2004 11:31:10)
jistě vše ošklivé časem přebolí a Vaše dcera Ti bude jen pomáhat to překonat. A hned jak to půjde, jí pořiďte sourozence :-).
Přeji Ti už jen dobré věci a hodně štěstí s malou princeznou!
N.
 Katka, syn 19 měsíců 
  • 

Držím palce 

(15.11.2004 12:50:20)
Ahoj, je mi líto, že nemáš hezké vzpomínky, ale jsi tady a máš zdravou holčičku!!! Dalšího porodu se neboj, to už bude rovnou císař, ne? Plánovaný, bez trápení, pěkně s epidurálkem, manžel tě bude držet za ruku a oba uvidíte svoje druhé dítě hned... a snad to trošku zahojí tu hořkost z tvého zážitku.
 Lenka, dcera 16 mesicu 
  • 

Je mi to lito 

(15.11.2004 13:47:53)
Ahoj Katko,
je mi moc lito, ze mas z porodu takove zazitky... Ja jsem rodila v Kladne, porod byl rychly a bez problemu, ovsem poporodni pece strasna. Mela jsem po porodu problemy a malem jsem to neprezila. Nikoho to nezajimalo... Take jsem si nedokazala predstavit, ze bude mit Natalka sourozence, ale uz to prehodnocuju a zaciname se snazit:-))) Ovsem do Kladna uz NIKDY!!! Takze verim, ze to chce cas a vse preboli i Tebe. Mej se moc hezky, uzivej si dcerky, ahoj Klara
 Markéta 
  • 

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky 

(15.11.2004 14:18:54)
Holka, tys měla neskutečnou smůlu. Určitě se tu brzy objeví i další příšerné zážitky z porodů, protože bohužel i ve zdravotnictví může člověk občas narazit na něčí lajdáctví a neodbornost, ale věř, že tohle vůbec nejsou obvyklé situace. Drtivá většina porodů probíhá v pořádku a drtivá většina zdravotníků se snaží odvádět kvalitní a pečlivou práci už jen proto, že si dobře uvědomují svou zodpovědnost a velmi tvrdý dopad, který by jejich chyby mohly mít.
Pokud se rozhodneš pro druhé dítě, máš při vší smůle výhodu v tom, že už budeš vědět, v čem se nezadařil první porod a u druhého se dá předchozím chybám vyhnout, což si určitě dobře ohlídáš Ty i zdravotníci.
Já jsem si během těhotenství načetla dost knížek a vybírala pečlivě porodnici. Zčásti podle pověsti, kterou má a zčásti i podle osobní návštěvy a kurzů, kterými jsem prošla. Rodila jsem v Jičíně, asistentka byla absolutně skvělá, porod bez problému, druhého porodu se nebojím ani omylem.

 Hanánek 
  • 

4 PORODY 

(24.11.2004 12:19:59)
je mi líto, že jsi Katko měla tak špatný porod. já osobně rodila 4x, šlo to vše velmi rychle/ od 2 do 4 hodin /
Poslední porod proběhl v Brně- Bohunicích, byla jsem naproosto spokojená a absolutně se to nedá srovnávat s 1. porodem, který byl ještě za "totáče "
Samozřejmě, že bolesti byly, ale pokaždé se to hned zapomnělo a rodila bych klidně znovu.
Hodně zdraví.
 Alena, Honzik, Pája a Alenka 


káťo 

(15.11.2004 15:17:43)
zapomeneš,a druhé těhotenství přijde samo,zažila jsem něco podobného,ale nebyla jsem poškozená já,ale můj syn,který díky dlouhému porodu musel jít na prvním roce života na operaci s hlavičkou.nebudu tu rozepisovat co a jak,ale věř mi,chtěla jsem být na jeho místě,aby nemusel trpět...teď čekáme druhé a to nejhorší je zapomenuto,chodíme na kontroly a pro jitotu udělají druhý císařský řez,u prvního syna mě brali též narychlo..držím palce a nevzdávej se
 Danka 
  • 

Pro Kacku 

(15.11.2004 17:30:33)
Ahoj Kacko,
tak to je mi te moc lito. Fuj, az me polil pot, kdyz jsem cetla tvuj prispevek. Cekam miminko v lednu a nedokazu si predstavit takovy zazitek, jaky jsi mela ty. MAm taky uzkou panev a hrozi mi cisarsky rez. Preji ti, aby uz vse bylo v pohode a aby ti mala vse vynahradila.
Pa Danka
 Dana 
  • 

Re: Pro Kacku 

(20.11.2004 1:38:22)
Tak to se ještě mrkni na www.anjeliky.sk
Hezký porod ;-)
 Lucie a Kristýnka 
  • 

cítím s tebou 

(15.11.2004 18:44:54)
Je mi líto,že tvůj porod byl,tak těžký,ale i já ho neměla o moc lepší. Ani se mi o tom nechce psát. Myslím,že postačí,když napíšu,že bolesti,odtékání plodové vody,stahy a konečně porod u mě trvalo 38 hodin. Opravdu to nebylo dobré,různé sondičky holce do hlavy,monitory a pro mě kyslík a bez epidurálu,prostě pěkně naostro. Chcešli,abych ti napsala něco více o mém porodu,tak napiš na tento meil matejkova.l@seznam.cz
Holčičku mám zdravou,ale porod mám v živé paměti a už to budou tři roky 3.12.2004. O druhém porodu nechci zatím ani slyšet.
 Lenka 
  • 

Jak jsem rodila já? 

(15.11.2004 20:36:58)
Milé maminky i já nemám zrovna radostné vzpomínky na svůj první porod.Scénář je skoro stejný.Vyvolávaný porod ve 42 týdnu těhotenství.Po dvanácti hodinách urputných bolestí a kontrakcí,lékaře napadlo změřit mi pánev,což se po celou dobu těhotenství nestalo a to měřím 158 cm(dodnes nechápu).Výsledek příliš úzká pánev.Syn má dodnes potíže,má epilepsii a LMD.
I když mi trvalo velice dlouho vyrovnat se s tímto porodním traumatem,šla jsem do toho znovu a to hned dvakrát.
Druhý porod byl jako odměna za předchozí porod.Téměř nebolel a trval jen 4 hodiny.A třetí?Dvě hodiny čistého času.Maminky přeji Vám jen ty nej porody a krásné a zdravé miminka Lenka
 Helča 
  • 

Re: Jak jsem rodila já? Dotaz 

(21.11.2004 21:08:09)
Dalši porody byly císařem nebo normálně ? Měla jsi příliš úzkou pánev jen v případě porodu prvního dítěte, tj. porovnává se šířka pánve a proporce nenaroyeného dítěte a je to vždy jiné nebo se pánev pro další porody můžë např. s věkem rozšířit ? Děkuji předem za informace.
 Daria, dcerky 4 roky a 1 měsíc 


porod-strašný zážitek 

(15.11.2004 20:37:05)
Milá Kateřino, neprosto dokážu pochopit jak se teď cítíš a taky vím, že to v tobě bude ještě hodně dlouho pracovat. Ale chci ti říct jednu důležitou věc. Já sama měla první porod obdobně traumatizovaný neskutečně vleklým čekáním na porod, který se nakonec nekonal. Teda konal ale císařem a taky v narkóze, protože se anestezioložce ani na třech různých místechj napodařilo napíchnout epidurál. Měla jsem 26 hodin strašné bolesti, které ale nevedly k porodu. Malá byla pořád nahoře a netlačila se do porodních cest. Měla jsem pak stršné deprese z vlastního selhání, trauma z toho děsivého čekání na nakonec operačně ukončený porod a doma jsem se cítila obdobně jak říkáš. Milá Kateřino i když ti to teď připadá nemožné, čas je skutečně nejlepší lékař a všechny tyhle šrámy a špatné vzpomínky zahojí. Důležité je abys dokázala vnímat své dítě jako jedinečnou lidskou bytost a i přes svou bolest se na ní snažila přenést radost z toho že ji máš. Gynekoložku určitě po této zkušenosti změníš, o tom nepochybuju. Ale cítila jsem vidinu druhého dítěte stejně nemožně jako ty. Ale jak vidíš, pár let uběhlo a já mám dnes krásnou téměř 5 měsíční zdravou holčičku, kterou si užívám nesrovnatelně víc a v klidu než tomu bylo s tou první . Ale i ta první mi všechnu mou bolest a deprese léčila každým svým úsměvem který mi dala. Druhý porod byl taky císař, ale tentokrát plánovaný, v epidurálu a byl naprosto pohodový. Byl to krásný zážitek po kterém jsem se bleskurychle zotavila. Takže teď o dalším porodu nepřemýšlej, on čas sám ukáže jak vše bude dál. Ty se hlavně teď opatruj a nepřepínej se a pokud ti můžu něco poradit, dej si večer před usnutím své miminko na naý hrduník a nech ho ukolíbat se teplem tvého těla a bušením tvého srdce. Intenzivnější prožitek na zahojení poporodních ran neznám. Držím palečky ať vším úspěšně projdeš
 sally 


Krásný porod... 

(15.11.2004 21:09:07)
... není vše. Já jsem měla porod úžasný, to že bych rodila klidně znovu jsem tvrdila už na porodním pokoji...

... ale všema deseti bych brala TVŮJ porod, jenom kdyby moje mimi bylo donošené a nemuselo být měsíc na JIPce a Intermediální péči v nemocnicici. KDyby nemuselo mít sondy a kapačky (miminkům se kapačka zavádí hluboko - vede se ručičkou až k srdci; nebo naoapk se píchá do hlavy - fakt pohled jen pro otrlé) a dráty a já se první týdny nemusela třást o jeho život a zdraví...
 Xantipa 
  • 

Re: Krásný porod... 

(16.11.2004 12:41:55)
Souhlasím se Sally. Můj první porod byl těžký. Říkali, 1. porod a navíc příliš velké dítě na mou stavbu těla. U druhého porodu říkali - předtím jste měla velké dítě, teď to půjde samo. Bohužel nešlo. Udělali chybu a předávkovali mě. Malý se narodil naštěstí vpořádku, ale já téměř vykrvácela. Nejhorší bylo jejich chování, protože svou chybu se snažili hodit na mě. Byla jsem na tom zle, ale přidaly se psych. problémy. Nedokázala jsem komunikovat s okolím, nemohla jsem chodit do obchodu...
Pak ale najednou jsem chtěla další dítě. Všechny problémy zmizely a já viděla na konci jen zdravé miminko. S mým lékařem jsem probrala rizika. Ale také mi řekl, že pravděpodobně v mém případě porod nebude nikdy krásný a pohodový zážitek. Prý se to také stává. K třetím porodu jsem šla s tím, že porodit zvládnu sama a lékař je tam proto, aby pomohl, kdyby byly problémy. S lékařem jsem se takto domluvila. Věděla jsem, že poznám chvíli, kdy budu potřebovat pomoc a lékař slíbil, že to bude respektovat a nebude se jinak vměšovat. Už jsem byla naprosto klidná. Bohužel ale komplikace nastaly, protože malý se vzpříčil. Díky tomu, že jsem byla schopná naslouchat svému tělu a lékař při mém upozornění, že cítím, že je něco špatně, ihned začal jednat, není náš malý nijak postižen. Navíc již dopředu jsme byli domluveni, že kleště nepoužije v žádném případě. Toto také respektoval, i když mě upozornil, že díky tomu musí použít pouze ruce, takže nástřih byl rozsáhlý. To jsem odsouhlasila. Jsem vděčná tomuto lékaři, že jednal tak, jak jednal a i přes krizovou situaci se mnou mluvil jako s normální, myslící bytostí. Při tomto třetím porodu jsem cítila bolest nejintenzivněji, ale díky psych. pohodě a spolupráce lékaře jsem se zotavila velmi rychle. Malý se ale nalokal plodové vody, takže nebyl schopen pít, pouze zvracel. Hrozila mu sonda do žaludku kvůli nebezpečí odvodnění organizmu. Udělala bych cokoli, co by to odvrátilo, třeba znovu projít porodem. Není nic horšího, než se dívat na své trpící dítě a nemoci nic udělat.
Kateřino, tvůj zážitek je příliš čerstvý. Jestli Ti to pomůže, mluv o tom. Až přijde čas a Ty budeš chtít další dítě, srovnáš se s tím. Další porod můžeš mít rychlý a pohodový. A když ne, nevadí, hlavně že budeš mít zdravé děti.
Mně zpočátku přišlo, že to není příliš spravedlivé. Někdo má pohodový porod a někdo ne. Někteří se na mě dívali tak, jako bych si snad za to mohla sama. Teď vím, že vlastně mám štěstí, všechny 3 děti jsou zdravé, já taky. Všichni tohle štěstí nemají.
 Tes 


Re: Krásný porod... 

(18.11.2004 10:10:34)
Sally asi tuším jak to pro Tebe bylo těžké, ale já si myslím, že psychická pohoda matky po porodu je stejně tak důležitá, možná i více... Myslím, že se tohle pořád podceňuje :(
Já se taky narodila předčasně a navíc ne tak docela v pořádku. Musela jsem hned po porodu absolvovat operaci a rodiče mě dostali asi až měsíc a půl od té doby co jsem se narodila. Mamka z toho prý byla velmi neštastná, stresovaná, ztratila mléko a druhé dítě nechtěla. Zatímco já jsem byla od mala pořád vysmátá a štastná a i když to na mě zanechalo fyzické následky, tak psychické žádné - ty to zanechalo na mojí mamce...
 sally 


Re: Re: Krásný porod... 

(18.11.2004 17:56:35)
Esetko,
o tom právě mluvím... člověk by si měl trochu utřídit priority. Trápit se tím, že jsem měla "ošklivý" porod, když mám zdravé bezproblémové dítě mi přijde zbytečné. Člověk by měl počítat svoje výhry a ne prohry.
 Hanka 
  • 

Jméno lékařky 

(16.11.2004 14:37:03)
Kateřino, mohla by jste prosím ještě napsat jméno lékařky, která Vám nesprávně opravila údaje v průkazce?
 trubicka 


hlavně buďte obě zdravé! 

(16.11.2004 17:31:36)
Ahoj Kateřino,obdivuji,jak jsi vše zvládla,je vidět,že jsi měla velkou oporu ve svých nejbližších!Mě tohle doufám nepotká,mám termín na 1.12.Hlavně,že u vás vše dobře dopadlo,ale je pravdou,že sis zkusila až,až.Drž mi palce,ať je i u nás vše v pořádku a hlavně buďte obě zdravé.Plno krásných dní a vše dobré přeje Pavlína z HK.
 Boba 


je mi Vas moc lito... 

(16.11.2004 20:54:13)
Je mi Vas moc lito, porod v Bohunicich byl opravdu jeden z nejlepsich zazitku meho zivota. Byť jsem „druhomáma“, porod v Bohunicích díky fantastické péči PA Burianové a Hruškové a Dr. Štelcla předčil všechny mé představy. Byla jsem strašně mile překvapena jejich jak profesionálním, tak lidským a citlivým přístupem - PA byly absolutně vstřícné mým přáním, za můj porodní plán jsem čekala spíš vynadáno a ne že budu pochválena, přání rodit do vody nebylo komentované vysvětlením, že nejsem velryba, ale přijatý velice kladně. Byly milé, trpělivé, v naprosté pohodě, jak na monitoru tak u vyšetření i bez mých proseb hledaly pro mně příjemnou polohu. Porod s paní Burianovou byl opravdu životní zážitek - její klid a jistota byli nakažlivé a jsem strašně ráda, že tak báječný člověk byl u porodu našeho syna.
 Petra 
  • 

Drzím palce 

(17.11.2004 9:21:35)
Teda to opravdu není pekný zázitek... ale hlavne ze jste uz obe v porádku. Hlavne uz na to nemysli, uzívej si miminka, klidne pockej pár let a uvidís, ze se budes cítit i na druhé. Navíc u techhle prípadu si lékari uz podruhé dávají pozor, takze takhle hrozné uz by to jiste nebylo... Ale na nic nespechej a hlavne se tím nestresuj, koukej dopredu :o)
 Petra 
  • 

Podruhé bude líp! 

(18.11.2004 9:06:26)
Ahojky Káťo, přesně chápu tvé pocity. Nebudu zabíhat do podrobností, ale první porod pro mě znamenal takové trauma, že jsem si řekla - už nikdy více. Když jsem pak náhodou znovu otěhotněla, obrečela jsem to... zhroutila se... A za 9 měsíců přišel šok. Druhý porod PARÁDA! Jeden z nejkrásnějších zážitků v mém životě. Myslím, že podruhé už je každá mamča zkušenější a sebevědomější, a má porod mnohem víc ve svých rukou.
Kór v tvém případě, když už máš jistotu, že by to podruhé šlo automaticky císařem.
Neboj Kačko, to, cos zažila, byl extrém a věř tomu, že pokud přijde ještě jedno mimi, bude to úplně o něčem jiném! Měj se!
 Iva, dcery 5 a 9 
  • 

bude líp, ale nedej se 

(18.11.2004 13:46:23)
Přesně vím jak se cítíš a já tohle zažila dokonce 2x. a dva roky po prvním porodu jsem na další dítě nedokázala ani pomyslet a chvěla se hrůzou. Měla jsem sice jiné problémy...moje porody jsou vždy indukované a s komplikacemi, holky byli velké 4,10/56cm...a pamatuji si pocit, kdy ležím na stole, jeden doktor mě měří a říká - to nepude..a druhý..ale jo to pude..tak tak ale pude...jako bych byla prase na porážku..
Ale i přes to všechno tě chci povzbudit..já nakonec rodila obě normálně ale každou 3 dny indukovaly...14 dní po termínu..byla jsem vyčerpaná a nejvíc mi vadilo po druhé když se mi dokoři skoro smáli při obavách a tvrdily, že to bude ok...nebylo a měla jsem se ozvat hned první den. Pamatuji se jak můj muž chytl dokorce ruku když mi chtěla píchnout lék na který mám alergické reakce a on atvrdila, že to bez něj nejde...jsem astmatik a na doporučení odborného dokotora se ani nepodívaly.....
co je na tom všem ale pozitivní...že i přes to jsem časem to zlé zapoměla..a ve vzpomínkách zůstal ten pocit přívalu citu a mateřské lásky a to nádherné miminko.
A jediné co si teď přeju a to hrozně moc..abych měla možnost to zažít ještě jednou..Jo i přes to si strašně přeji ještě třetí miminko..snad to výjde...jen už budu chytřejší a ozvu se a ať si říkají dokoři co chtějí..je to moje tělo a já o něm rozhodnu..a budu vyžadovat to o čem se domnívám že je pro mě a mé dítě nejlepší..

 Iva, dcery 5 a 9 
  • 

bude líp, ale nedej se 

(18.11.2004 13:46:42)
Přesně vím jak se cítíš a já tohle zažila dokonce 2x. a dva roky po prvním porodu jsem na další dítě nedokázala ani pomyslet a chvěla se hrůzou. Měla jsem sice jiné problémy...moje porody jsou vždy indukované a s komplikacemi, holky byli velké 4,10/56cm...a pamatuji si pocit, kdy ležím na stole, jeden doktor mě měří a říká - to nepude..a druhý..ale jo to pude..tak tak ale pude...jako bych byla prase na porážku..
Ale i přes to všechno tě chci povzbudit..já nakonec rodila obě normálně ale každou 3 dny indukovaly...14 dní po termínu..byla jsem vyčerpaná a nejvíc mi vadilo po druhé když se mi dokoři skoro smáli při obavách a tvrdily, že to bude ok...nebylo a měla jsem se ozvat hned první den. Pamatuji se jak můj muž chytl dokorce ruku když mi chtěla píchnout lék na který mám alergické reakce a on atvrdila, že to bez něj nejde...jsem astmatik a na doporučení odborného dokotora se ani nepodívaly.....
co je na tom všem ale pozitivní...že i přes to jsem časem to zlé zapoměla..a ve vzpomínkách zůstal ten pocit přívalu citu a mateřské lásky a to nádherné miminko.
A jediné co si teď přeju a to hrozně moc..abych měla možnost to zažít ještě jednou..Jo i přes to si strašně přeji ještě třetí miminko..snad to výjde...jen už budu chytřejší a ozvu se a ať si říkají dokoři co chtějí..je to moje tělo a já o něm rozhodnu..a budu vyžadovat to o čem se domnívám že je pro mě a mé dítě nejlepší..

 Misa3 


Katce 

(18.11.2004 16:25:56)
Katko, je mi lito, zes musela prozivat porod tak zle. Ale obdivuji, ze lekari z Bohunic uznali, ze Te poskodil perzonal nemocnice, proste, ze je to jejich chyba. Asistentky neodhlaly sittuaci, ale lekar se vsemozne snazil. Aby lekar uznal odborne selhani(i kdyz perzonalu), na to uz musi byt velmi cestny clovek. Videla jsem hodne zakroku( vysetreni, nebo operaci) kdy udelali chybu, pacient to dost odnesl a nikoho z lekaru ani perzonalu vubec nenapadlo se jemu, nebo pribuznym omluvit. Je to zla vzpominka, ale verim, ze brzy zapomenes, tim spis, ze se ted staras o zdrave minimko. A take verim, ze podruhe uz pujde vse dobre.
 petra , Daneček 05/03 
  • 

Re: nejen Katce 

(17.1.2005 23:07:07)
Hodně se tu mluví o Buhunické porodnici.I já tam rodila a bohužel se setkala s velice nepříjemným přístupem P.A. Rozsypalové , která mě porod tak znepříjemnila a vůbec mě neradila co v dané situaci dělat.Byla jsem z ní velmi vystresovaná , což si myslím přispělo k tomu, že porod nepostupoval a skončil císařským řezem.Narodil se nám krásný a zdravý syn.Tedy to ukázal až čas.Po porodu se semnou totiž nikdo nebavil o tom jak porod nakonec proběhl a jestli bylo vše v pořádku. Ikdyž jsem se snažila informace v porodnici získat tak mě bylo pouze přečteno co bylo v papírech.Toto nevědění mě trápilo mnohem víc než bolest kterou jsem zažila.Porod je hlavně o přístupu P.A. k mamince a když je maminka v pohodě tak pak většinou je i porod v pohodě.Já se na další porod moc těším a vím , že si už dám pozor na P.A.
Pokud jste některá zažila porod s touto P.A. prosím dejte mě vědět jaké jste měly vy zkušenosti.Třeba měla jen špatný den a nebo je lepší se jí raději vyhnout?
 Lúca 


jméno 

(18.11.2004 22:33:38)
Ahoj Kačko,

protože mám taky nějaké špatné zkušenosti s mojí gynekoložkou a jsem z Brna, moc by mě zajímalo jestli náhodou nejde o tu stejnou osobu..Můžeš mi prosím napsat třeba jen kde měla ordinaci?..Přešla bych k někomu jinému..Díky Lucka
 Hadha 


Porod 

(19.11.2004 4:04:55)
Mila Katerinko,
po precteni Tveho clanku jsem si pekne poplakala, Tvuj pribeh mne skutecne dojal a jsem rada, ze jste obe Ty i Tvoje dceruska vporadku! ..byl to opravdu smutny porod se stastnym koncem. Preji Vam hodne zdravicka, stesticka a nekonecne mnozstvi lasky!!

S pozdravem Markina 24tt.
 iveta34 


názor 

(19.11.2004 12:59:35)
Určitě je smutné že zrovna tenhle zážitek jsi měla -ale souhlasím s některýma názorama co tady už jsou.Je daleko horší porodit relativně v pohodě-a potom zjistit že dítě není vpořádku.Já jsem před 14lety rodila svou první dceru -koncem pánevním-nebyla to legrace-ale okamžitě bych to ve chvíli kdy mi řekli že dcera není zdravá šla udělat ještě 100krát po sobě pokud by to na situlaci něco změnilo.Nedávám vinu nikomu-myslím že lékaři dělali co se asi v tu chvíli dalo.Dcera má epilepsii,srdeční vadu-bohužel závěr zní-vady nevrozené-ale získané při porodu.Díkybohu obě nemoci zvládáme-ale opravdu není nic hezkýho vidět dítě napojené na hromady přístrojů s infuzemi v hlavičce a první rok jeho života prožít v čekárnách u doktorů:(
Rodila jsem ještě dvakrát-syn má dnes10 a dcera 13měsíců.Ať byla bolest a čas jakýkoli-pohled na zdravé děti které jsem si mohla odnést domů mě za to všechno stál.
¨Neboj se-až to v tobě odezní-budeš to vidět jinak:)Přeju tobě i vaší holčičce jenom štěstí a zdraví:)
 Danka, Matýsek 15měs. 
  • 

pro Katy 

(21.11.2004 16:46:23)
Hlavně, že jste v pořádku a odradit se od druhého dítka určitě nedej jen kvůli porodu. Navíc věř, že čas / byť nemalý/ ti pomůže se vyrovnat i s negativitou zážitku, i s nesparvedlností, která se na tobě jistě podepsala. Mluvím z vlastní zkušenosti. První těhotenství zkončilo potratem a až u druhého jsem se dozvěděla, že gynekoložka neprovedla veškerá vyšetření, jak měla. U druhého mi gynekolog / už změněný/ neřekl skutečný výsledek tripltestu, a tak jsem se náhodou dozvěděla, že není v pořádku, ale je atypický a následně jsem až téměř ve 20. týdnu podstupovala amiocentézu. Druhé těhotenství jsem od 6. týdne odležela, porod se vyvolával na termín právě v bohunické nemocnici, kam jsem přešla z Obilného trhu. A nelituji - všechno je to o lidech a musím říct, že vydržet mé hysterčení téměř dva dny, které porod probíhal, musela být šichta jako hrom. Byla jsem tak obrněná srachem a negativní zkušeností s těhotenstvím souvisejícím, že se divím, že máme zdravého syna. Porodní asistenka Gabriela Hrušková a MUDr. Doubek mi tak nejen pomohli přivést na svět našeho Matýska, ale jejich přístup byl skutečně po celou dobu naprosto špičkový - profesionální a velmi vstřícný. Takže nebojte se změnit gynekologa, porodníka - dá to fušku, hledání a asi zažijete i zklamání, ale stojí to za to. Danka
 Yukona 
  • 

Re: pro Katy 

(21.11.2004 17:56:06)
Ahoj Katy, ja si taky myslim ze to enjdulezitejsi je zdrave dite jako vysledek! Ja jsem rodila ve Whitehorsu na Yukonu a jedine ceho lituju je ze nerodim aspon jednou za rok! Jak mne vsichni opecovavali.... Muj prvni syn se rodil dlouho dlouho....nakonec porodni bolesti misto aby se prodluzovaly tak se zacaly zkracovat a ja jsem se zacala zavirat. Prisel cely tym doktoru a rekli mi, ze uz jsem prilis unavena na porod (trvalo to 24 hodin a ja uz mezi kontrakcemi usinala) ze jestli chci daji mi oblbovacku abych si mohla odpocinout a nebo ted hned cisarsky rez. Nejak moc to nebolelo, asi proto ze jsem se nedostala dele nez na kontrakce po ctyrech minutach a ke konci uz to bylo osm minut....ale rekla jsem si, ma decko dostavat drogy do sebe tak jako tak a zvolila jsem cisarak pri uspani. Nez jsem se probudila tak manzel uz se sestrickou koupal nase uplne zdrave a krasne dite! No problemy jsem mela potom ale sleduji ze i na ty uz jsem zapomela:) Druhe dite mi nikdo nedoporucoval, teda spis mi ho zakazovali. Jenze vsechny moje kamaradky mely dalsi bejbatka a ja ne.....strasny! Tentokrat jsem mela od prvniho okamziku risikove tehotenstvi. Byla jsem velice nemocna a obavali se ze druhe dite mne zabije. Kvuli manzelovi jsem zvolila porod pri vedomi a taky teda kvuli tomu ze se bali ze se neprobudim z narkozy, mela jsem plice ve velice spatnem stavu. Tak jsem mela jenom lokalni narkozu, vsechno jsem videla a manzel taky. On lip nez ja protoze mezi mnou a mym briskem byla plachta..... Olinek byl na svete hned a opet zdrave dite!Ja lezela na stole jeste dalsi hodinu, skoro jsem vykrvacela, kdyz doktor skoncil tak se mu trasly ruce..... A ja jsem potom skoncila v nemocnici vzdalene 2000 kilometru protoze jsem nemohla dychat a Olinek sam v nemocnici...manzel jel se mnou a on zustal v peci sestricek, ktere ho silene rozmazlovaly, braly ho ssebou na porady, porad byl v neci naruci, jeste sehnaly polaroid a Olinka mi vyfotili abych ho emla sebou na cestu aspon na papire:) a jedna mi rikala ze kdybych se vcas nevratila (mohl zustat beze mne tam jenom tri dny) tak ze si vezme dovolenou a vezme si ho domu! A kdyz jsem se vratila tak jsem mela v pokoji velkou rucne malovanou ceduli Maminko vitam te zpet! Olin
Tak to jsem obrecela.....A dodnes na to vzpominam. Kdybych nemela zavazane vajecniky, kdo vi.......
 Lenka M., holčička 2 roky 
  • 

Mám obdobného za sebou 

(21.11.2004 19:52:46)
Ahoj, jen jsem chtěla reagovat na článek s tím, že jsem bohužel taky neprožila porod, jako krásný okamžik a rozhodně na něj nikdy nezapomenu a ten onen lékař a sestričky z pražské Thomayerovy nemocnice jistě také ne. Po velmi dlouhých peripetiích mi za pět minut dvanáct v Motolské porodnici zachránili život. Jsou už tomu dva 2 roky a musím říct, že teď už se na to odstupem času dívám trochu jinak, hlavně díky tomu, že mám krásnou, zdravou a úžasnou holčičku. Pomohla mi to zapomenout, ael pevně doufám, že se takové věci nestávají více krát v životě. Pro vás je to ještě poměrně čerstvé, ale uvidíte, že až vám bude vaše holčička růst před očima, budete se sanžit na tyto hrůzné okamžiky zapomenout.
Alespoň mě se to daří a již se těším, na příští miminko.
 Kytka Vrz 


Naprosto to chapu. 

(21.11.2004 22:11:14)
Taky se mi pri porodu veci nejak "vymkly" z rukou. Nebýt přítele (tatínka) tak ani nevím, že mi to lékaři vlastně asi o 10 hodin prodloužili. Nakonec vše dopadlo dobře, ale taky to tak být nemuselo. Mladá por. asistentka a lékař co jí chtěl asi dokázat jak je hloupá... Ale odnesla jsem to přece já. Teď momentálně také zarputile tvrdím, že druhé dítě ani náhodou (byly tu i jiné složitosti), ale nikdy neříkám rezolutní nikdy. A je pravda co píšou ostatní... podruhé už se to takhle nikdy nestane. Jsem poučena a budu si sakra dávat pozor. Člověk se chybami učí. Hlavní jsou přece ti drobečkové!
 Nikitka, Max 04/2003 


Smekam pred panem doktorem 

(21.11.2004 23:24:03)
Mila Katerino,

Neda mi to, abych take nereagovala na tvuj prispevek. Predevsim - rozumim stoprocentne tvym pocitum a dle vlastni zkusenosti soudim, ze cas skutecne vsechno napravi a nejdulezitejsi je vysledek - zdrave dite a koneckoncu nyni uz (doufam) i matka. Myslim, ze nejsi sama, komu se shodou nestastnych nahod neco takoveho prihodilo. A vim, ze je mnoho tech, kterym se k tem nahodam pridaly jeste dalsi okolnosti - napriklad neprofesionalni a neprijemny personal. V tvem pripade, pominu-li tvou gynekolozku, musim konstatovat, ze podle toho, co pises a podle meho laickeho nazoru i zkusenosti s vlastnim porodem, personal v porodnici, az na tu osudove zpackanou intubaci, postupoval naprosto spravne. Alespon v porodnici, kde jsem rodila ja (Praha-Podoli), je bezne, ze porod vedou asistentky a lekar pouze prubezne kontroluje a zucastni se finale (je-li to nutne - u mne bylo, jelikoz jsem taky koncila cisarem v celkove anestezii). Ten "tvuj" pan doktor podle vseho tobe i diteti mozna zachranil zdravi i zivot, kdyz vcas rozpoznal problem a ihned jej resil. Navic je podle mne velky frajer, ze priznal chybu (intubace) a omluvil se za ni. To se skutecne nestava, ba naopak (mam opet neblahou zkusenost z meho blizkeho okoli, ktera asi skonci hodne spatne - bohuzel pro pacienta).
Preji ti, abys brzy zapomnela na vsechny strasti, tesila se z tve zdrave dcery a pokud te jednou prepadne touha po dalsim miminku, sla do toho bez obav! Chce to asi trochu silu, ale dite ti ji urcite nadeli vrchovate!

P.S. Aby nedoslo k nedorozumeni, ja jsem sice mela pomerne dlouhy porod, nakonec take ukonceny cisarem, po kterem jsem ztratila hodne krve atd. atd., ale ted uz si vubec napamatuju, jak a co mne bolelo, mam krasneho zdraveho kluka a nikdy za to vsechno neprestanu byt vdecna vsem asistentkam a lekarum, kteri se o nas v Podoli postarali!

Nikita
 Andrita a Vítek 3 roky 
  • 

porod  

(23.11.2004 13:00:21)
Také patřím k těm, u kterých porod neproběhl tak, jak jsem očekávala. Naštěstí když to porovnám, tak to nebylo nic tak hrozného. Měla jsem také všechno nastudováno, chtěla jsem rodit přirozeně v Praze na Bulovce. Protože mi ale odtekla plodová voda a nic se nedělo, skončila jsem na normálním porodnici. Přijeli jsme v neděli ráno a k večeru přišly slaboučké stahy. Ty sílily, ale k ničemu to nevedlo. Porodní asistentka byla nepříjemná - např. mi říkala, že nemá cenu, abych si ulevovala na míči od bolestí, když se zatím neotvírám (jak mohla vědět jestli mi to dělá dobře nebo ne, vždyť je to mé tělo), když jsem se nakonec přeci jen začala otvírat, bylo to velmi rychlé. Jen tak tak jsme stihli zavolat mému manželovi aby přijel (ten na pokyn této PA odjel protože prý ten den určitě neporodím). Také mě tato PA chtěla holit zrovna ve chvíli kdy jsem měla stah - nikdo jiný nerodil a ona asi neměla co jiného dělat. Přestože jsem ji prosila, abych chvilku počkala, tak byla velmi nepříjemná a téměř na mě křičela. Rozhodně jsem v té době neměla pocit na tlačení a nehrozilo že bych porodila ve sprše. Nakonec jsem se dostala na sál, kde jsem měla rodit v klasické poloze. Neměla jsem vůbec nutkání tlačit. Když jsem se snažila tlačit, tak mi PA říkala, že to všechno dělám špatně, že to mám z toho kurzu co vedou v CAP. Jestli tam mají mezi sebou konflikty PA z CAPu a normální PA, tak je to jejich věc, nemusí to přenášet na rodičky. Naštěstí byl u porodu doktor, ke kterému jsem chodila v těch pár týdnech před porodem a věděl, že chci minimální ovlivnění porodu, pokud to půjde. Asi i díky mému stresu z toho, že je to najednou všechno tak rychlé, že manžel ještě nedorazil a PA je nepříjemná baba, miminku se nedařilo dobře. Zavolali i dětskou neuroložku a dohadovali se, zda zvolit kleště nebo císaře. Miminko bylo už asi částečně v porodních cestách. Pan doktor ho rukou tlačil dovnitř, aby porod nepostupoval. Začali nakonec všechno chystat k císařskému řezu. Na sál mě vezli i s tím, že doktor stále měl ruku ve mě. V tu chvíli mi už bylo všechno jedno, jen jsem chtěla, aby mě už uspali a nějak se ta situace vyřešila. Manžel přijel zrovna když chlapečka, kterého jsme pojmenovali Vítek, vyndali z mého břicha. Vítek byl krásné miminko - 3,8kg a 48cm - tedy malý cvalík. Byl naprosto v pořádku, Apgar skore bylo 10,10,10 takže nakonec děkuji moc panu doktorovi, že se rozhodl pro císařský řez, nevím jak by to bylo kdyby porod skončil kleštěmi. Já jsem strávila den na JIP, chlapečka mi přinesli ukázat jen na chvilku a to ještě jen díky tomu že jim manžel vyčinil, že jsem ho ještě neviděla. Takže ty krásné okamžiky, které jsem si v duchu dopředu "malovala" vypadaly úplně jinak. Miminko v náručí jen na chvilku, manžel na chodbě, protože na JIP nesměl. Naštěstí druhý den mě odvezli k miminku, rozkojila jsem se a bylo všechno v pořádku.
I teď mám stále pocit, že jsem nějak při tom porodu selhala, že jsem nedokázala porodit normálně. Chybí mi ty okamžiky kdy se maminka, miminko a tatínek na porodním sále uvítají... ale máme krásného a zdravého kluka. Určitě chceme ještě další mimi, ale zatím se nezadařilo. Držím všem palce, aby jejich porody byly co nejhezčí a když už ne, tak aby byla miminka zdravá.
 biovirus 


porod 

(24.11.2004 20:07:25)
Ja jsem rodila ve FN OLOMOUC za asistence porodnich asistentek a jako prvorodicka i za sistence lekaře. Me porodni bolesti zacali ve 3 hodiny v noci a az v 7 me manzel vezl do porodnice. Tam me u dveří vítali slovy : tak maminko, vy uz to mate akorad na spadnuti,ze? a spolecne s manzelem jsme putovali rovnou na porodni sal, obligatni vysetreni probehlo v pohode, manzel byl celou dobu u me porodni asistentka mi napichla infuzi s roztokem ana urychleni otvirani a porodu a za necele 4 hodinky presne ve12 19 se mi narodila krasna holcicka. Manzel brecel, ja mela dite u prsu, vsichni mi gratulovali,ja byla jako v sedmem nebi. Bylo to nadherne. Po 4 dnech nas propustili domu kojim dodnes Holcicce je14 mesicu.A ja bych chtela dalsi dite.
 bohuna 
  • 

podruhéje to fakt lepší 

(30.11.2004 22:16:08)
chci reagovat na Váš článek o komplikovaném Císařském řezu.
Já mám za sebou Císaře už dva. Mám dvě dcery, 3letou a roční. Rodila jsem v Benešově u Phy a musím Vám opravdu napsat, že podruhé - už víte do čeho jdete a jste Zkušenější rodička,než napoprvé. Poprvé jsem měla plodovou vodu pryč a porod nepostupoval dál, takže po různých tabletkách a infuzích bylo přistoupeno k sekci v celkové narkoze - nic moc, břicho bolelo atd. Ale dva roky na to jsem šla znovu do té samé porodnice, s tím, že vím, do čeho jdu. chtěla jsem epidural - abych z toho svého porodu taky něco měla - bylo to jiné, než napoprvé, dcerku mi ihned ukázali a ujistili mne, že je zdravá a v pořádku. Necítila jsem při porodu žádnou bolest, jen nepříjemný pocit, že ze mne někdo tahá kus mého já. Svírala jsem ruku anestezioložce a byla vděčná, že tam je. Všechno proběhlo jak mělo, pravda, musela jsem 24 hodin pak jen ležet, ale už jsem se nebála NA VŠECHNO ZEPTAT, NENECHALA JSEM SI DO VŠEHO MLUVIT A HLAVNĚ VĚDĚLA JSEM JAK DLOUHO A CO BUDE BOLET. UMĚLA JSEM DÍTĚ NAUČIT SÁT MLÉKO A BYLA JSEM NAPROSTO V POHODĚ. Těšila jsem se domů.
Přeji více hezkých zážitků z DRUHÉHO PORODU.
zdraví Bohuna
 Dája 
  • 

pdoruhé lepší nelepší, já to riskovat nebudu 

(16.12.2004 11:45:34)
mám za sebou něco - no, ne podobného, ale řekněme tak desetinového, protože já jsem za sebou už měla zkušenosti s nedbalostí a lhostejností lékařů. Takže jsem nehodlala čekat na krizovou situaci a hysterickým výlevem dokopala doktory v porodnici k císaři hned.
Dodneška to považuji za nejlepší rozhodnutí svého života.
Ale ty nervy, co tomu předcházely, týdny, kdy jsem věděl, že je problém, a přitom se se mnou nikdo z lékařů nechtěl bavit...
Fyzická bolest přejde, ale psychické vypětí, co jsem zažívala v průběhu těhotenství a v porodnici, to už zažít nechci.
No co, stejně má většina mých kamarádek jedináčka. Říkám si, proč asi.
 Raluca 
  • 

Re:proc zeny nechteji rodit 

(23.1.2005 14:14:07)
Prekvpuje mne, ze s takovym vysvetlenim davno nikdo neprisel. Vsichni se jen neustale divi, ze nikdo nechce mit deti a svadeji to na materialni duvody. Vsichni ale vime, ze deti lze uzivit vzdycky, kdyz se chce, ackoli to neni jednoduche.
Spis me v souvislosti s nizkou porodnosti napadlo presne to same, co Vas. Dnesni zeny jsou velmi samostatne a nezavisle a povazuji materstvi za uz i tak velkou psychickou a fyzickou zatez, a proto je jeste vice odradi situace, ktera je stale v mnohych porodnicich. Nejenomze nechteji byt soucasti nejake porodni masinerie, ale nechteji dobrovolne zazit ponizeni ci dokonce psychickou ujmu, ktera je bohuzel casto i dnes soucasti porodu. A pritom by to mel byt nejkrasnejsi zazitek v zivote.
Ja to povazuji za prirozeny pud sebezachovy, pokud nekdo nechce mit deti z tohoto duvodu. A nestaci jen mavnout rukou s tim, ze : "Prezila jsem to ja, prezijes to i ty."
 Šárka a veverky 


jak jsem rodila já 

(24.1.2005 19:29:58)
Tak čekám svojí druhou holčičku a jsem nervozní z blížícího se porodu.
První porod mé dcerky proběhl dřív, v 37.týdnu a koncem pánevním.Porod to nebyl snadný,ale díky zásahu primáře a lékaře, byl nakonec přeci jenom úspěšný.Již dva dny jsem měla nepravidelné kontrakce po 2 minutách, začala mi odtékat plodová voda, tak jsem jela do nemocnice. Tam mě vyšetřil velice nevrlý pan doktor, byla neděle, a poslal mě domů s tím, že buď porodím za 3 hodiny nebo za 3 dny, tak ať si připravím věci.Byla jsem překvapená jednáním, že je mu jedno, že budu rodit dřív a jela domů.Další den v 19 hodin mi na procházce praskla plodová voda- musela jsem neustále chodit, neboť s těmi bolestmi se nedalo být v klidu.Tak jsem se sbalila a manžel mě odvezl do porodnice, kde mě vyšetřili, řekli mi, že mi plodová voda neodtekla - ikdyž ze mě vytekly tak dva kýble(dnes vím, že mi odtekla jen část), že miminko leží koncem pánevním a že půjdu na císařský řez. Přičemž při poslední kontrole na ultrazvuku bylo mimčo již hlavičkou dolů. Jenže nemám prý žádné kontrakce - podle monitoru.Tak mě oholili,i břicho a uložili na hekárnu, kde mi připnuli na břicho monitorování kontrakcí a odešli.Ležela jsem tam sama a brečela bolestí, neboť jsem měla křížové bolesti a nemohla jsem chodit, abych si ulevila.Párkrát se za mnou přišly podívat dvě asistentky,které mi řekly, že nemám žádné bolesti - podle monitoru a zase odešly.To už jsem šílela, že jaké mohou být teda porodní bolesti, když podle nich žádné nemám a já bych lezla bolestí po zdech.Nakonec mě vysvobodilo to, že mi úplně praskla plodová voda a já se ocitla v obrovské kaluži vody. Tak jsem volala sestry a nic.Tak jsem se zvedla a šla je hledat po oddělení....Našla jsem je na schodech kde kouřily a byly ještě naštvané, že je ruším. Nakonec tedy zavolaly doktora a s ním přišel i primař. A to byla moje záchrana. Ležela jsem a poslouchala,jak primař seřval sestry, jaktože ještě nejsem na sále,že když rodím koncem pánevním, že u toho jsou křížové bolesti, které nejsou na monitoru vidět, navíc že jim monitor blbne, tak aby mě připnuly na jiný.Jedna sestra mi řekla ať si sundám naušnice, že jdu na císaře a to jí primař vynadal, že už ne. Že to zanedbaly a je už pozdě a že mimčo má skřípnutou nožičku v porodních cestách, takže musím rodit normálně. Na to už poučoval doktora, že mi tu nožičku má "zastrčit zpátky", aby jí nekloubili....Tak to už jsem měla strach o sebe i o mimčo.Přenesli mě na porodní sál a za půl hodinky se Baruška narodila. Primař mi stál u hlavy, držel mě za ruku a uklidňoval a já porodila normální cestou,koncem pánevním, zdravou holčičku, která byla naštěstí malá - 47cm, 2,40kg.Měla sice ještě týden celou nožičku fialovou, neměla sílu pít z prsu, takže mi zhubla na 2kg, dostala silnou žloutenku a tak jsem strávila v nemocnici 3 týdny, ale dneska je to krásná zdravá holčička, která jde tenhle týden k zápisu do 1.třídy.
No a nyní mám asi 3 týdny do porodu, vím už dopředu, že je to holčička a že leží příčně, částečně koncem pánevním. Jsem z toho nervozní a nevím co mám očekávat.Budu rodit v jiné nemocnici, tak doufám, že i přístup bude jiný a porod bude příjemnější. Ještě nevím jestli půjdu rovnou na "císaře", nebo budu rodit normální cestou, ale vím, že nesmím přenášet. Tak se jen bojím, že porod začne zase dřív a nastane chaos.No uvidíme.
 Saraa 


Ach ty porody! 

(14.4.2006 12:36:06)
To je hrozné co se může ještě dnes stát v porodnicích. Cítím a vámi, ale věřte co těhotenství to jiný porod. Já sama mám již třetí dítě (naposledy jsem rodila 11/2005. Dva předešlé porody byly naprosto v pohodě, ale ten poslední, no prostě otřes. Jestli chcete vědět něco bližšího koukněte se na: Přehled porodnic-Ústi nad Labem- můj porod v této porodnici-pod přezdívkou Saraa. Věřte, že příště to bude lepší!Přeji hodně štěstí.
 Helena Z 
  • 

Porod 

(20.2.2010 0:04:31)
Milá Kateřino, Tvůj zážitek je opravdu hrozný. Jsem za Tebe ráda, že vše dopadlo dobře a máš u Sebe svoje miminko.
Já jsem poprvé rodila před dvěma roky a dopadlo to špatně. Těhotenství jsem prožívala celkem normálně. Na miminko jsme se s manželem moc těšili. Ke konci mi začalo být dost špatně, ovšem nikdo to nebral v úvahu. Jednalo se o histerii a strach z porodu. Fajn, říkala jsme si. Tolik žen rosilo přede mnou, zvládnu to také. Můj gynekolog mi říkal, že hlavička je vysoko, ale že do porodu to bude dobré. Miminko bylo veliké po manželovi, nemělo dostatek místa a nemohlo v bříšku dýchat. Po namáhavém porodu přišel na svět náš chlapeček a já jsem si oddechla. Jak začal plakat, začala jsme také. Radostí a úlevou. Byla jsme s manželem šťastní a pyšní. Asi za půl hodiny nám přišla paní doktorka říct, že s miminkem je to velice vážné a musí jej odvézt do Fakultní nemocnice na JIP. Nechápali jsme, co se stalo. Chlapečka jsem ciděla jen chvilku a pak mě odvezli na pokoj. Celou noc jsem na pokoji sama přemýšlela, co se stalo, co jsem zanedbala. Druhý den mě propustili domů, abych mohla jezdit za miminkem.
Chlapeček při převozu chytil nějakou infekci asituace byla ještě horší. Celý měsíc byl jako na houpačce, jednou to bylo dobré, pak zase horší. Jezdili jsme s manželem za ním a utěšovali se, jak si ho odvezeme. Vše bylo nakoupené pro miminko. Každý den jsme volali do nemocnice s hrůzou, co nám řeknou. Poslední návštěva se nám komplikovala, byli jsme rádi, že nám vyšla, protože druhý den nám miminko umřelo. Na celou řadu infekcí. Jeho tělíčko bylo tak vyčerpané, že to nezvládlo. Hrozně to bolelo. Byla jsme proto ráda, že jsem semohla vrátit do práce. Gynekolog mi řekl, že se to stává a nejlepší bude, co nejdřív otěhotnět znovu. Jenže vysvětlete, ženě, která chce právě to dítě, které právě ztratila, aby chtěla hned jiné.
Podle lékařů navíc nikdo nepochybil. Nikdo nevěděl, co se mohlo stát. V tom smekám před panem doktorem, který Tě rodil, že přiznal, že se tak stalo.
Brzy jsem otěhotněla znovu a dnes už máme druhé děťátko. Celé těhotenství jsem se hrozně bála. A hlavně porodu. Zejména proto, že termín porodu vycházel úplně stejně jako loni. Pořád jsem přemýšlela, jak a kde rodit. Lékař mi říkal, že když to šlo po prvé normálně, půjde to znovu. Ale hlodal ve mě červík pochybností. Ke konci těhotenství jsme nastoupila do porodnice normální prohlídky. Zvolila jsem si takouvou, kde je novorozenecká JIP. Pro jistotu, kdyby se něco stalo. Prohlídky probíhaly normálně, ale možnost jiného porodu se mnou nikdo neprobral. Uklidňovala jsem se, že se stejná chyba nemůže stát. Ale ...
Nakonec mi to nedalo a s manželem jsme vyhledali odbornou pomoc. Pan doktor, který se zabývá těmito problémy nám s manželem jasně vysvětlil, ža první miminko bylo velké, manžel má skoro dva metry a já 160 cm a tudíž nemělo místo a téměř se udusilo. Hlavička je vysoko, tak jako po prvé. Navíc jsme při kontrole výpočtu termínu porodu zjistili opakovanou chybu v termínu téměř o tři týdny. Zpětně jsem si promítla první těhotenství a možnost, že mimčo bylo ještě ke všemu pravděpodobně přenošené. Lékař nám vysvětlil i to, že když bude porod přirozený, situace se bude s velkou pravděpodobností opakovat. Navrhl jednoznačně císařský řez. V tu chvíli jsme byla jak opařená. Na císaře jsem nikdy nechtěla.
Nakonec jsme se domluvili a já nastoupila k termínu porodu. Porod proběhl bez komplikací, přístup lékařů i sester byl naprosto profesionální a narodila se nám zdravá holčička. Člověk je sice jak mátoha, hlavně břicho bolí a když miminko zakřičí, nejde to tak z lehka, jak po klasickém porodu. Ale na všechno zlé zapomenete, když držíte svoje zlatíčko v náručí.
Teď se chystáme na operaci pupeční kýly. Já malé říkám, že má na bříšku ocásek. Čemuž se s manželem už jen smějeme.
Ráda bych apelovala na maminy, co se chystají rodit. Nenechte se odbýt. Lépe na kontroly chodit víckrát a mít jistotu, že vše je v pořádku. Lépe být histerka než bez miminka. Lépe být otravná, ale v pohodě. Helena

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.