Re: pro Tori
Tori, já osobně (nebo teda já a manžel) máme zažádáno o adopci, ale přesto mám před sebou ještě nějaké nevyčřerpané pokusy na umělé otěhotnění a přejeme si i naše dítě. Jsme proto sobci? V dětských domovech je spousta dětí, které nejsou právně volné a tudíž tam zřejmě zůstanou až do svých 18 let. Minulý týden jsme byli ohledně adopce na psychotestech a bylo nám řečeno, že některé dětské domovy poskytují těm dětem tolik aktivit, že děti které už jsou větší a můžou jít do pěstounské péče se rozhodnou, že z domova nechtějí. Byl nám dán za příklad DD v Olomouci, kde děti chodí do spousty kroužků, plavání, byli na Tenerife, jezdí lyžovat na hory... Samozřejmě že hmotné statky nejsou všechno, ale ty děti tam vyrůstají od mala a zatím netuší, že jsou ochuzené o něco víc než prima dovolené apod. Říkala, že už měli několik případů kdy se ty děti rozhodli, že chtějí zpátky do domova k ostatním. A když si k těmto dětem, které by mohly jít do rodiny, ale nechtějí připočteš ty, kterým jednou za půl roku "rodiče" pošlou pohled, tak potom máš pravdu, že jsou DD přeplněné. Myslím si, že je úplně normální, když chce člověk vlastní dítě . Neznamená to, že adoptované dítě budu mít ráda míň než bych měla svoje - budu ho milovat a doufám, že hlavně po citové stránce ho obohatím do dalšího života, ale přesto bych ráda zažila ten pocit, nosit dítě v bříšku, cítit jeho pohyby, i porod (i když vím, že to není nic moc), kojení ...Doufám, že se mi poštěstí a budu to jednou moci prožívat a zároveň se nevzdávám toho, že i pak bychom mohli ještě nějaké dítě adoptovat.
Odpovědět