Finsko

nežiju tam, jen vím, co jsem měla možnost vypozorovat o těch dom. úkolech - tam /samozřejmě neznám vzorek škol, jen jednu, a to ještě v malé škole a na úrovni prvního stupně/ to fungovalo tak, že děti vesměs chodily do školy od devíti, častokrát na desátou - to byl tzv. normální začátek vyučování. Jenže předtím od osmi chodily děti, které měly v čemsi mezery a potřebovaly cosi individuálně doučit či vysvětlit. Učitel měl pro každé takové dítě připravený individuální úkol, který dítě tam řešilo a na kterém se mu vysvětlilo učivo individuálně. Jinak to fungovalo tak, že učitel řekl - ty, ty a ty přijď od tolika, podíváme se na to a tamto, protože ti to moc nejde a asi tomu nerozumíš. Škola byla taková domácká a hodně přátelská, ale platilo tam, že neexistuje přijít bez úkolu, když už úkol byl - ani rodiče se neangažují, hlavně proto, že rodiny tam mívají dost dětí. Ale rodič neřeší, že žák neumí a nerozumí - to je v kompetenci školy a škola nad tím ovšem nemává rukou.
Nevím, jak to funguje na větších školách, na druhém stupni a na vyšších typech škol.
Třeba synovi se nelíbila škola v Dánsku - byla to megaškola, ve třídě 40 dětí, směrem do chodby prosklené stěny, škola byla skvěle vybavená, vlastní bazén, kam děti chodily po vyučování jen tak apod. Ale mému synovi spíš vyhovoval ten finský a osobní přístup, tohle ne, tam v podstatě ani nedokázal navázat nějaké přátelství.