Re: Ty holčičky a maminky!!

Aby to nevypadalo, že hájím, že rodiče mají vysvětlovat matematiku. Hájil jsem to, že rodiče mají dítě učit držet tužku, později ho mají povzbuzovat ve čtení, ano, i ten všeobecný přehled (už jenom proto, že učivo by mělo, mělo! sloužit i pro život a život se žije taky v rodině). Řekl bych, že výuka se od rodiny může doopravdy oddělit spíš až na druhém stupni, kdy jsou už děti schopny samostudia.

Pokud dítě v něčem zaostává, zůstává mou osobní zodpovědností s ním pracovat, což samozřejmě nesnímá zodpovědnost ze školy. Tu zodpovědnost sdílíme, nemluvil jsem o přehazování výkladu učiva na rodiče, ani o příkladech "aby děti nezahálely" (to je děs - myslím hlavně podstata takového uvažování), zůstal jsem o procvičování spojeném s konkrétním problémem. A mimochodem, pokud předškolák odmítá pracovat deset minut podle instrukcí, to určitý problém je a hlavně bude v první třídě.

Že naše školství pokulhává v práci s dětmi, které mají nějaký sociální, psychický, kulturní atd. handicap, o tom žádná. Naše školství je prodchnuté hroznou soutěživostí; začíná to "samými jedničkami" - chvála ohodnocení pro ohodnocení samo, pokračuje individualistickým drilem - minimum skupinové práce, hlavně nenapovídat, neopisovat, zkoušení pořád hlavně z nazpaměť naučeného - protože to se nejsnáz "objektivně" hodnotí, takže i někteří jedničkáři pak mají občas problémy s pochopením hlubšího textu, neustálé třídění (hned s ním na gympl, jinak by se s těmi pomalejšími nudil). Ale to je už velká odbočka od toho držení tužky.