Re: Přehnaná úzkost? Ano, vždyť civilizace je nebezpečnější než prales, sakra!

plně souhlasím, zvláště to s monitorem dechu. Kolik matek v noci vstane, aby dítě zkontrolovalo??? A která ne, tak kecá.

Také máme byt "zabezpečený" pro dítě. Zajištěné šuplíky jsou nejen kvůli dítěti, ale i kvůli matce, aby netrávila dny opětovným srovnáváním věcí vyházených. Obě mé děti to v jistém období považovaly za velmi vtipné.
Nejde jen o skřípnutí prstíku, ale třeba i o to, že je šuplík zajištěn proti jeho úplnému vysunutí a vypadnutí, to bych na noze nechtěla mít ani já.
Stejně tak otevírání skříněk, které by pak mohlo jít převrátit na sebe.

Do kuchyně bez dveří jsme dali otevírací vrátka, děti v kuchyni nemají co dělat, zvláště když vařím. Moje fobie je totiž popálení čímkoliv. Kafe, hrnec, pánev.... proti tomu je případné říznutí nožem banalitka.

Samozřejmě, vše se přizpůsobuje věku dítěte. Těžko ročnímu dítěti vysvětlíš, že nemá sahat na nůž, protože se může pořezat. Tak malé děti se učí pouze vlastní zkušeností, a to ještě ne všechny. Můj syn věděl, že topení "pálí", nechtěl na něj sahat a pak už stačilo říct, že prostě pálí a bylo jasno. Stejně tak, když z vany vyšplhal do horní skříňky, kde jsem měla žiletkový holící strojek a jemně se říznul. Dvě kapky krve ho vyděsily, od té doby ví, že pořezat se není zrovna fajn.

Jinak s bráchou skáčou, lumpačí, zrovna před dvěmi měsíci jsme tudíž u mladšího syna (2r) řešili naštípnuté kůstky na nártu. Čili měsíc sádra. Velmi veselé.

Pořád si ale říkám, že to všechno jsou jenom srandičky oproti tomu, co nás čeká v pubertě. Vzhledem k tomu, že mám kluky a ještě navíc to nejsou zrovna tiší nenápadní bobánci, tak se jenom děsím, co všechno budou chtít zkoušet, až budou z dohledu mámy.