Přehnaná úzkost? Ano, vždyť civilizace je nebezpečnější než prales, sakra!

Vezměme to postupně -
předměty menší než pěst jsou ok, ale předměty vskutku malé může dítě nejen spolknout, ale i vdechnout, což je podstatně horší.
Nemusí se leknout jen výkřiku matky, ale čehokoli jiného. Může se zakuckat slinou a vdechnout předmět...
Zatím to řešit nemusím, syn nestrká do pusy nic kromě kartáčku na zuby, flašky s pitím a míče, který nepolkne a nepolkne...

Kojenec a batole nemá na schodech co dělat, protože je šiška a spoléhat na to, že jsou děti v tomto věku gumové, je rouhání

Nevidím důvod, proč by se mělo maličké dítě spálit o kamna, ač uznávám, že k tomu časem dojít musí

Když na přelomu "věků" považuje kojenec/batole za největší zábavu otvírání a zavírání dveří, nechám ho. Prstíky si přivřel jen jednou (pochopitelně před hysterickou babičkou), ale od té doby ne, ač mu koníček vydržel téměř do dvou let...

Diky monitoru dechu jsem mohla klidně spát téměř do 16m dítěte, zvl. když bylo nastydlé a sotva funělo.
Pravda je, že do půl roku věku trávil syn většinu času se mnou v posteli a následující půlrok převážnou část noci, neb neustále cucal, ale na chvíle "klidu" jsem upadala téměř do komatu a za monitor byla vděčná.
Ovšem, snímání živého tvora v postýlce bylo občas zkresleno tím, že si k miminu lehl náš kocour, který ho adoptoval hned po příchodu z porodnice a hlídal ho jak pes a lépe než monitor :o))
To, že monitor spustí falešně...ano asi se to stát může, ale kdo odhadne, zda se nespustil právem a zvuk dítě opět "nenahodil" než vyděšen á matka vyskočila? Ale ok, je to věc názoru.

Naopak nevidím nic špatného na chůvičce - je určena např. k tomu, aby se dítě neuřvalo hrůzou a úzkostí ve tmě, když je matka ve vaně, vaří (ne každý má kuchyni hned vedle ložnice, že?) a koneckonců třeba sedí s přáteli o ohně na zahradě.
Autorka možná na nic takového chuť nemá, já jsem celkem tvor společenský a nebudu se společnosti stranit jen kvůli tomu, abych mohla být hrdým nevlastníkem připitomělých vymožeností.
A že se můžu bavit i s dětmi? Ale no tak - co si budeme namlouvat, sama nesnáším, když se mi za dvě hodiny nepodaří říct uceleně větu jednoduchou, protože je třeba buď mé nebo jiné dítě kontrolovat, lovit, sem tam napomenout...

Zahučení pod vodu se může stát, ale cíleně se o něj snažit, myslím, není třeba

"Viděla jsem malé děti, které ještě nevědí, co je rukojeť, jak braly nůž do ruky za ostří a máchaly baculatými pěstičkami kolem. Nejenom, že si neuřízly prsty, ony si ani trochu neublížily, a když zrovna seděly u mámy na klíně, nepodařilo se jim zranit ani matku,“ píše Liedloffová."
Tak tohle s dovolením vynechám - stejně tak hrátky s ohněm a jedovatými zvířaty, ač by mě nesmírně zajímalo, jak by dopadlo batole s hořící loučí ve stohu, dřevěné kůlně, hadrové chýši aj.

"Musel jsem na verandu dokonce přimontovat bezpečnostní zábradlí – jako by se z ní snad děti chtěly vrhat po hlavě dolů! To by prostě neudělaly."
Nevím - děti, které znám, se s oblibou vrhají po hlavě kamkoli - zřejmě důsledek hystericky ochranitelské výchovy...

Kopřivy, mravence a jiné nástrahy zahrady a přírody vůbec, neřeším. Je lépe, když mi kluk po čtyřech zacválá do houští kopřiv, než když je nucen lézt po 4 po zaplivaných městských trávnících a v písku, který připomíná spíše popel než písek

Přilbičky, které brání dítěti naučit se padat, považuji za zbytečnost (pokud nejde o nějakou patologii)

Vypolstrovávání rohů považuju za zbytečnost

Nestrhnu se kvůli jedné hrozící bouli


Ale autorce bych dítě hlídat taky nenechala...