Binturong, a my viděli na vlastní oči jak to dřív v domácnostech fungovalo? Nechci odpovídat otázkou, ale pro samotné ženy v dřívějších staletích prakticky jiná seberealizace než manželství nebyla (pak tedy klášter, úloha staré panny, která zůstala viset na krku, v 19. století úloha učitelek, guvernantek, vychovatelek - žádná sláva).
Myslím, že společnost se mění a partnerské vztahy též. Vyrovnalo se postavení mužů a žen (i když při pohledu do některých domácností člověk vidí, že to v praxi nepříjemně často nefunguje), to je změna jak hrom, též lidé očekávají od svazku i jiné věci než hmotné zajištění. Na stranu druhou se donedávna páry brali (a občas i dnes stále berou), když žena otěhotněla, ať už spolu dotyční byli jednu noc nebo tři roky - a to je pěkně blbé řešení, mít za důvod sňatku jen dítě, není divu, že se tolik z nich rozvedlo. Víš kolik rodičů mých přátel bylo prakticky ,,nechtěných" a rodiče se brát ,,museli"? Někde je to sakra znát. Plus pocit, že do určitého věku se žena musí vdát, pořídit si dítě - zazmatkuje a taky žádné terno.
Samozřejmě, že v rozpadech manželství hrají roli i osobnostní vlastnosti manželů, o závislostech a týrání jsem již mluvila - ale jak píšu, tyhle vlastnosti tu pravděpodobně byly vždycky a manželství automaticky šťastná nebyla.
A když všechny ty babičky vypráví o tom, že si sice toho Lojzu vzít nechtěli a nemohli ho před svatbou vystát, ale nakonec s ním prožili dlouhý a klidný život - není v tom i nějaký ten sebeklam? Že se jí nechce, což se dá z psychologického hlediska pochopit, říct, že prožila život s člověkem, kterého neměla ráda? (i když uznávám, že i v případě sňatků nucených nebo z rozumu si mezi sebou mohou vytvořit lidé pěkný vztah).
Je to na široké diskutování.
Za sebe můžu říct, že vzít si někoho je pro mě zásadnější než pořídit si s ním dítě. O dítě se vždy mohu postarat sama, ale život s někým a to, že se za něj provdám je mnohem větší závazek. A jestli se jednou vdám, tak buď budu pravděpodobně hodně zamilovaná nebo to bude po mnoha letech vztahu a dvou dětech
Což je zřejmě názor, který by v době mého narození i deset let potom vyvolal značné pohoršení.
K rodině a mateřství se prostě mění přístup. Ale myslím si, že pokud jsou v rodině dobré vztahy a láska, je to v pořádku.