Česká rodina počátkem 21. století

Často sice hovoříme o tom, že muž a žena by se měli o povinnosti v domácnosti a při výchově dětí rovnoměrně dělit, ve skutečnosti ale udržujeme tradiční rozdělení rolí, ukázal mimo jiné i nový výzkum socioložek z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí.

Rodina (ideálně se dvěma dětmi) si v české populaci dlouhodobě zachovává vysokou hodnotu. V žebříčku životních cílů a hodnot však zároveň nabývají na významu i jiné představy – větší důležitost je například přikládaná penězům a zajímavé, užitečné či dobře placené práci. Vyplývá to z výsledků sociologického šetření, které v první polovině tohoto roku zveřejnil Výzkumný ústav práce a sociálních věcí.

Nová studie znovu potvrzuje, že vdané ženy a ženatí muži se cítí v životě šťastnější a spokojenější (82 % respondentů uvádí větší životní pohodu). Nejméně spokojení se cítí lidé žijící sami. Při podrobnějším dotazování se však ukazují některé rozdíly v přístupu mužů a žen. Zatímco vdané ženy si více pochvalují lepší situaci v oblasti finanční, materiální a bytové, ženatí muži naopak konstatují, že mají méně peněz na osobní spotřebu. Ženy se zase domnívají, že sňatek má spíše negativní dopad na jejich šance získat zajímavou práci (uvádí 20 % žen a jen 7 % mužů) či pracovní postup (21 % žen, 5 % mužů). Každá desátá žena uvádí, že založení společné domácnosti mělo spíše negativní vliv na její celkové společenské postavení, u mužů jsou to jen 2 %. Podle výzkumnic se tu nejspíše promítá vliv založení rodiny, které ženy cítí jako značnou brzdu společenského a profesního uplatnění. Výsledky nelze interpretovat tak, že společenská prestiž a kariérní šance se zvyšují u ženáčů oproti svobodným mužům, ale spíše tak, že rodinný stav má u mužů v těchto oblastech pramalý význam, zatímco žen se poměrně citelně dotýká. Pokud se zeptáte vdaných žen, ženatých mužů a rodičů vychovávajících společně alespoň jedno dítě, jaký věk považují za ideální pro uzavření manželství, odpovědí, že je to 26–27 let u mužů a kolem 25 let u žen (přestože se sami často brali později). Svobodným se zdá ideální věk pro vstup do manželství o dva roky vyšší. Autorky studie vidí možné vysvětlení v tom, že lidé, kteří jsou v manželství spokojení, si s odstupem času říkají, že se vlastně mohli vzít už dřív.

Děti jsou otázkou dohody

Poměrně zřetelný trend lze pozorovat v oblasti plánování rodičovství. Respondenti, kteří už mají děti odrostlé, se na jejich narození domlouvali v 60 % případů, rodiče dnešních předškoláků se domlouvali už z 80 %. Až 76 % svobodných probírá s partnerem své plány ohledně rodičovství. Vyjednávání o dětech zároveň roste se vzděláním – prvorození potomci vysokoškoláků jsou prakticky vždy plánovaní. Pokud partneři o narození potomků hovoří, v 80–90 % se shodnou.

Nicméně průzkum ukázal, že původní představy partnerů o počtu dětí se s příchodem prvorozeného mnohdy upravují, nejčastěji směrem dolů. Socioložka Alena Šťastná, spoluautorka výzkumu, říká, že bezdětní partneři uvažují zpravidla nejprve o dvou dětech, protože to je model rodiny, který ze svého dětství nejčastěji znají, mnozí z nich z takové rodiny pocházejí. Po narození dítěte se ale ocitají v nové situaci a plány často přehodnocují. V rodinách, které původně plánovaly více dětí, ale nakonec skončily s jedináčkem, jsou podle průzkumu nejčastějšími důvody zdravotní problémy a existenční potíže. Hned za nimi se řadí obavy žen ze ztráty zaměstnání nebo přerušení kariéry, u obou partnerů pak hraje roli omezení volného času.

Jedináčka má v Česku pětina rodin. Mezi nimi jsou i ty, které zůstaly u jednoho potomka nechtěně, například starší prvorodičky (starší partneři), jimž se po plánovaném odstupu mezi sourozenci početí, případně donošení dítěte nedaří a po několika letech na rozšíření rodiny rezignují.

Vysokoškoláci se snáze shodnou

Vzdělanější páry jsou pravděpodobně schopnější efektivně komunikovat a řešit každodenní otázky spojené s chodem domácnosti, více se shodují v obecných postojích i preferencích, jež se týkají koníčků, trávení volného času, výchovy a budoucího vzdělávání dětí. Matky s vysokoškolským vzděláním udávají vyšší počet hodin týdně, které stráví péčí o děti, zatímco ženy s nižším vzděláním věnují oproti vysokoškolačkám více času domácnosti. (Z průzkumu však není zřejmé, o jaký druh péče se jedná – zda se vysokoškolsky vzdělané matky dětem více věnují ve smyslu hry a společných aktivit nebo se víc angažují ve školní přípravě svých potomků. Není jasné ani to, zda nižší počet hodin strávených pracemi v domácnosti jde na vrub jisté „velkorysosti“ nebo jestli vysokoškolačky více využívají k domácím pracem hospodyni.)

Nejvíce společných zájmů mají mladí bezdětní partneři, na aktivitách ve volném čase se zpravidla shodnou i rodiče malých dětí. Nejméně společných koníčků mají manželé, kteří zůstávají sami po odchodu dětí. Obecně platí, že shoda zájmů klesá se vzděláním.

Jsme tradičněji orientovaní, než přiznáváme?

Tři čtvrtiny všech respondentů si představují, že péči o domácnost by si měli partneři rovnoměrně rozdělit (egalitární model), nejpřesvědčivějšími zastánkyněmi dělby odpovědnosti jsou svobodné bezdětné ženy – 43 % stoprocentně souhlasí; zhruba třetina mužů však spíše nebo určitě nesouhlasí. Polovina dotázaných však zároveň udává, že muž má vydělávat a žena se má starat o domácnost.

V reálném životě je pak většina mužů spokojena se svým podílem na péči o děti a domácnost, zatímco přes 50 % žen s mírou partnerova zapojení spokojena není, každá desátá by si přála, aby mužova spolupráce byla „o hodně větší“ (mezi respondentkami byly i samoživitelky, jimž pomoc partnera citelně schází). Partnerovo zapojení se zvyšuje po narození prvního dítěte, časem však jeho podíl stagnuje a spíše klesá.

V zaměstnání muži tráví v průměru 47 hod. týdně, ženy 40 hod., zatímco podíl neplacené práce (domácnost, výchova a hraní si s dětmi) je u žen více než dvojnásobný (56 hod. týdně versus 25 hod.). Rozdíly ve věku, profesi a vzdělání přitom nejsou nijak markantní.

„Vzhledem k tomu, že se ženy s partnerem většinou shodnou na rozdělení domácích prací, by se dalo říci, že jim současná situace vyhovuje. Přitom z hlediska postojů si tuto genderovou nevyváženost uvědomují. Postojově se s rovnostářským modelem ztotožňují, reálně se však jejich tradiční role v obstarávání domácnosti a péči o děti nemění. Jinak je tomu u času věnovaného zaměstnání. Zde se projevuje spíše rovnostářský přístup. Ale až v době, kdy je dítě možné umístit do mateřské a především základní školy,“ uvádějí autorky výzkumu.

(Zdroj: Höhne, S., Kuchařová, V., Svobodová, K., Šťastná, A., Žáčková, L.: Rodina a zaměstnání s ohledem na rodinný cyklus, část I., vydal VÚPSV v roce 2010, www.vupsvc.z)

Pozn. Cílem empirických šetření provedených v rámci projektu „Rodina, zaměstnání a vzdělání“ bylo odhalit strategie, jednání, motivy, ale i uvědomované bariéry při řešení vztahu rodinných a profesních rolí a rozdělení času, který každý z partnerů věnuje zaměstnání, domácnosti a vlastním koníčkům.