Děti si neumějí hrát, zabavit se...

Článek považuji za lehce zmatený, ale možná měl na mysli autor toto:

Pozoruji děti už 12 let během své školní praxe.
Už někdy před 10 lety jsem napřed s úžasem a posléze s hrůzou zjistila, že si děti od 1. do 9. třídy neumějí samy hrát a neumějí se samy zabavit!

Nevím, kde a jak ta šílenost začíná, možná už v kojeneckém a batolecím věku, kdy hyperaktivní matky denně vymetají s dětmi nějaké aktivity, aby jim, matkám, doma nehráblo...
Každopádně už ve školce (kde jsem 7 let léto co léto a občas i jiné prázdniny suplovala) je na dětech vidět, že očekávají organizovanou aktivitu a neustálou pozornost.

Vzpomínám si na školku koncem 70. let - nejradši jsme byli venku na hřišti nebo v herně, když nastal "rozchod" a svobodně si hráli milióny her, aniž bychom se obraceli na učitelky (vyjma Johanky, která jim chodila žalovat, jak jsme na ni hnusní - byla lakomá a nechtěla nám dávat žvajkačky )

Vzpomínám na první stupeň ZŠ, kdy jsme byli nadšení z každého suplování nebo volné hodiny, hráli milióny her a nepotřebovali k tomu učitele.

Vzpomínám na druhý stupeň, kdy jsme učitele nepotřebovali ani během bežné výuky, hráli milióny her, posílali si psaníčka, četli pod lavicí a řešili problémy, které byly důležitější než výuka.

Vzpomínám na svou praxi ve školce, kde Pepíček mlátí Janičku a spol., jelikož si neumí s dětmi hrát, má blok v komunikaci a řeší to pěstičkami - nic jiného ho nikdy nikdo nenaučil.
A není to jen Pepíček. Týž problém má Anička, Natálka, Anetka, Davídek, Vojta a řada dalších.

Vzpomínám na roky, kdy jsem učila na ZŠ - vyzkoušela jsem i první stupeň, ač mám aprobaci na druhý.
Volné nebo suplované hodiny děti vysloveně otravují, chtějí být baveny. Pokud supluju třeba matiku (kde mé znalosti končí nekde okolo 4. třídy ) , většinou strávíme hodinu jinak.
Ale ne tím, že by si děti tiše hrály piškvorky či lodě, debatovaly, četly...ne.
JÁ musím vymyslet zábavu a např. žáci 8 a 9 tříd nadšeně a infantilně hrají třeba i didaktické hry z češtiny, vyplňují dějepisné testy atp.
V opačném případě (když je nechám a chci si např. opravit sešity) děti od 1. do 7. třídy postupně obstoupí katedru a chtějí si se mnou povídat, pubescenti od 8 do 9 třídy prudí a ječí, že je tam otrava, místo aby se osahávali pod lavicema a ryli do židlí kosočtverce, jako jsme to dělali my... )

Ano, dle předpisů je mám "bavit" čili učit, ale i kdybych to dodržovala, oni jsou na těch kantorech nepřetržitě přilepení jak zimnice i na školních výletech, a pokud je to pod jejich důstojnost, děsně zlobí, demolují a upozorňují na sebe všemi dostupnými i nedostupnými prostředky.

Viděla jsem mnohokrát "děti" ve venkovské hospodě (16-20 let) je jich okolo 6-8, sedí, mlčí, neví, co si povídat a maximálně si pouští melodie nebo videa na mobilu...

Zkrátka - dnešní děti neumí být samy bez dospělých, samy ani mezi sebou si neporadí a od dospělých očekávají nepřetržitou pozornost a péči, a to i v pubertě, kdy to vlastně odmítají...