Re: Demagogie

Možná bych to ještě ráda trochu rozvedla... autor prostě evidentně nepochopil, že dnešní doba je jiná.

Jako byla jiná doba, když byly malé naše maminky, tak je jiná dnes. Možná babička mohla zasněně vzpomínat, jak jako děti místo školky chodily pást husy a když umírala prababička, nikoho nenapadlo jí dát do LDNky. Ale asi už pozapomněla, že jako dítě neměli ani na boty a celkově vychodila jen ZŠ, protože nikoho nenapadlo, že by jako dívka mohla studovat dál.

Stejně tak v sedmdesátých letech bylo běžné, že děti byly méně pod dozorem dospělých. Nechávaly se v kočárcích před obchody, v jeslích a školkách, běhat celé hodiny po sídlišti či kde bydleli. Jasně, idylka, ale já si taky pamatuju situace, kdy šlo doslova o život, nebo kdy dětský kroužek systematicky šikanoval ty nejmladší, protože tam nebyl žádný dospělý, který by se za ně postavil...

A dneska je doba zase jiná. Jedna autorka si stěžuje, že si děti ani nepíšou psaníčka... myslím, že komunikace, co provozují na icq nebo facebooku, by nám za našeho dětství přišla jak z jiné planety. Možná nepodnikají dobrodružné cesty do seníku, ale zase hrají společně RPG hry po síti. Možná nemají krabičku poslední záchrany, ale provozují vlastní blog. Prostě nemá smysl řešit, že je to horší. Je to jiné. A my jsme tu v rolích těch "pamětníků", kteří říkají... "jo za nás, to bylo všechno lepší... opravdu lepší"...

Pokud nechceme být našim dětem směšní, měli bychom se snažit tuhle dobu pochopit a ne ji jen odsoudit.