zkušenost se staršími dětmi
Ahojky, článek je pěkně napsaný. Mám pocit, že bych se mohla podělit o zkušenosti, které jsem nabyla za dob kdy jsem jezdila coby instruktorka na dětské tábory. Odloučení a nutnost trošku se starat sám o sebe zde děti zažívají rovněž. Jezdili jsme většinou s dětmi od šesti(pěti) do čtrnácti let.
Zmíním se zejména o mladších dětech-o prvním stupni zš. Ti starší jsou už v pohodě a dobu bez rodičů si řádně užívají
. Dopisy a pohledy i ony dostávají a přijímají neskutečně vděčně. Rozdávají se většinou každý den, a na těch dětech, které zrovna nějaký den psaní nedostaly, je smutek vidět. Nejednou jsme telefonicky s rodiči řešili, aby alespoň jeden dva pohledy také zaslali..
Velkým problém stýskání dětí nám v posledních letech začal dělat mobilní telefon.V doporučeném seznamu sice bylo psáno, že jen nedoporučujeme přibalovat, nicméně, vždy se našlo několik dětí, které jej měly. Stávalo se, že dítko večer v postýlce zasmutnělo a zavolalo rodičům, že je mu smutno a chce domů.. Jiné zas telefon nemělo a bylo z toho rovněž smutné..
Stejně tak se nám nevyplatily návštěvy rodičů. Některé děti byly lítostivé a víc se stýskalo, když viděly, že kamarádovi přijela maminka.
Naopak super byly balíčky od rodičů. Například, když děťátko během pobytu na táboře slavilo kupříkladu svátek. Několikrát nám přišly balíky s bonbony či jinými dobrotami. Párkrát i vynikající buchty
. Na předtáborové informativní schůzce jsme se o podobných balíčcích zmínili, jelikož jsme si zvykli je "zkolektivizovat"
Odpovědět