Nevím, jestli bych to dokázala

U nás je taky teď školička v přírodě. Bohužel stojí tři tisíce, a tak dcerka nejede. Daleko horší problém bych ale řešila kdybych ty peníze měla, totiž jestli jsem schopná dcerku vůbec pustit. Já vím, že není správný dítě držet doma. Kdyby moc chtěla, pustit bych ji musela, já vím. Ale je to pořád takový... nevěřím cizím lidem. Nikdy jsem dcerku nechtěla svěřit paní na hlídání. Docela máme problém s vyzvedáváním ze školky, oba s manželem pracujeme, ale nedovedla jsem si představit že dceru svěřím do rukou někomu cizímu. Pro mě nepředstavitelný. Zkrátila sem si radši v práci pracovní dobu. Takže mám stejný problém se školičkou. Pořád by se mi v hlavě honilo, jestli ji budou dostatečně hlídat, jestli se někde nezaběhne, jestli se jí něco nestane. Nemůžu prostě věřit cizím lidem, i kdyby paní učitelky byly sebelepší a měly vychovatelek třeba pět.
Vím že ten strach nebude nikdy menší, nezmenší se s věkem. Ale ve škole už se mě nikdo nebude ptat, předpokládám že si dcera prosadí svou a budu muset neochotně couvnout :) Chtěla bych nebýt upjatá matka a dát jí svobodu, nechat ji dýchat, ale když s tím strachem to jde tak těžko. Nedovedu si představit to moje trdýlko někam pustit ve čtyřech letech.