4.6.2009 15:46:57 magggi synáček z léta09
Měla jsem to stejně
a s princeznami či dívčími románky mi to nekolidovalo...:o)
Milovala jsem Vinnetoua a jeho smrt byla jedna z mála knižních scén, která mě bezútěšně rozplakala.
Moje maminka byla většinou vzteky bez sebe, neb četba mayovek měla přednost i před učením, úklidem atdatd.
Dodnes se k této liteatuře docela ráda vracím, ale už to není ono.
V bezvýhradném hltání příběhu a lásce mi brání několik věcí:
1. Autor byl podvodník a kriminálník a příběhy ušlechtilého přátelství a ryzích charakterů psal v báni, kde spravedlivě bručel.
2. Autor = Old Satterhand = náfuka a vejtaha; víceméně se neustále vytahuje bez jakékoli sebekritiky
3. Vinnetou je děsně naivní idealista a na to taky dojede = zbytečná smrt = moje trauma
4. Moje dospělost, která shrnuje i předchozí tři body. Prostě už to tomu Karlovi nežeru :o)))
Přesto jsou to i nadále jedny z knih mého srdce!!! :o)))
Odpovědět