3.6.2009 8:37:27 Lenka**
Jo jo, se mnou je to podobně,
akorát že mě se líbil Vinnetou. Ale to byla výhoda, když jsme si na indiány hrály se setřenicí, každá jsme měly toho jednoho a každá jsme zároveň byly Nšo-či nebo Ribbanou. Je to romantika, chtěla jsem být i tou zálesačkou (to se tedy nepodařilo, mám to nastudované jen teoreticky), ale je v tom to poselství o přátelství, spravedlnosti a nakonec i o rovnosti, aspoň já to tam našla. Nevím, kolik generací na těch knížkách a filmech vyrostlo, myslím,že dnešní děti už bere něco trochu jiného (moje dcera viděla filmy, líbily se jí, ale že by se pustila do Mayovek, to ne, i když čte dost a ráda).
Vzpomínám, jak mi moje sestra záviděla, že jsem mohla vidět filmů o Vinnetouovi, kolik jsem chtěla, protože jí to táta zakazoval, že tam je násilí, zatímco se mnou na ně chodil - neměl zbytí, rodiče se rozvedli a když za mnou přijel a bylo ošklivp, tak jsme šli dokina. Ségra je z jeho dalšího manželství, takže tam vládla jiná pravidla. Možná ale představa, že uvidí Vinnetoua-rudého gentlemana znovu, když už ho viděl 8x se mnou, byla pro něj nestravitelná
Odpovědět