Re: Máš asi skvělého muže!

Milá Razivio,
tak to já jsem na tom podobně. Taky mám jedno "slíbené" . Manžel má z předchozích dvou manželství celkem 4 děti a do adopce by rovněž nešel. Když jsme spolu před jedenácti lety začali chodit, věděla jsem do čeho jdu a že je tu to riziko, že zůstanu bezdětná. Jenže jak jsi psala, člověk si nevybírá do koho se zamiluje. Mému manželovi bude 65 a ikdyž psychicky je tak o dvacet let mladší, naprosto chápu, že nechce ve svém věku adopci ani lítat po vyšetřeních. A já ho ani k těm vyšetřením nechci nutit, protože si myslím, že on to dítě už vlastně ani nechce. Loni mi bylo třicet. Teď to jsou už 4 roky co jsem vysadila antikoncepci. Furt nic. Už mě to ani moc netrápí. Mám víc času na práci, která mě baví a taky jsem se vrátila ke koníčku z dětství, kterému se nyní opět věnuji závodně. Vztah s manželem, práce a moje zájmy mě NYNÍ naplňují. Jen mám strach, jestli se tak budu cítit i za deset či dvacet let. Jenže pro to, co by mohlo či nemohlo být za desítky let taky nechci obětovat své současné štěstí. Konec konců, jak vím, zda se vůbec zítra probudím? Proto se na to dívám tak, že mám úžasnýho chlapa, kterého miluju a on miluje mě. Snažím si vychutnat každý den co jsme spolu. Když budu manžela nutit do něčeho co nechce, tak pravděpodobně přijdu o ten krásný vztah. Na otázku zda je pro mě důležitější ON (manžel) nebo potencionální dítě jsem si již před pár lety odpověděla:ON. Samozřejmě ideálně chci oboje. Přeji Tobě i sobě ať dojde na "slíbené" a pokud náhodou ne, tak mám v záloze jednu útěchu: možná nikdy nebudu matkou, ale vnoučata si užiju!!
Omlouvám se ostatním, že jsem odbočila z tématu článku.