Pro jak staré děti... II.

S názory souhlasím, byť bych dítě od narození do lokálu netahala. A při pohledu na matku v šestinedělí s dítětem přicucnutým k prsu mě sice vyloženě nepobuřuje, ale předpokládám, že dítě by mělo být aspoň jakž takž v klidu a mimo dosah zbytečně zatěžujících dalších bacilů a infekcí, jak od spolusedících hostů, tak i z klimatizací. S naší holčičkou jsme to už několikrát zkusili někam společně vyrazit, zhruba od jednoho roku, kdy ještě náš peciválek nechodil, ale přesto v židličce vždy vyváděla tak, že to bylo spíš o nervy a tak nějak při tom i zůstalo. Máme halt extrovertního divocha, který nám doma sice v židličce u jídla vydrží, ale v restauraci se nenechá od nás rozptýlit ničím a vyžaduje špacírování a prozkoumávání terénu. Takže si "poklidné", nebo aspoň lehce "oddychové" posezení s nyní téměř 2letou ani nedovedeme představit. To pak ale návštěva restaurace tak nějak ztrácí svůj smysl... Rozhodně v tom z těchto důvodů přestat nemůžeme, ale nějak vnitřně ty momenty odsouváme (byť bychom měli ze zvykacích a výchovných důvodů činit pravý opak). Pro nás ale bude skutečně zjevně nejlepší vyčkat, až si to doma všechno obrousíme, naučíme, nemá smysl to lámat přes koleno, pro prcka i pro nás. Je to o človíčku. Ale kdyby to mělo záležet na tom, jestli jsme chodili od narození "dostatečně často" do restaurace, aby si zvykala, tak si tak nějak říkám, že kdybych se mohla rozhodnout znovu, rozhodla bych se stejně. S námi rodiče restaurace také příliš nevymetali a většinou to bylo za odměnu. A stále mám ten dojem, že mi snad v životě toho tolik neuteklo... Snad tím nehendikepuji ani svoje dítě...