Restaurace-žádný problém

Dětí máme pět (13,11,7,5,1a půl)a do restaurací chodíme celá rodinka-a nemusím se stydět s nima stolovat.Vědí,že se nemlaská,neběhá kolem stolu,slušně se pozdraví,poprosí,poděkuje(malej zatím dodržuje jen to nepobíhání)...ale robůtky z nich nedělám-nemusej vědět,k čemu je která vidlička a tak-to si můžem říct klidně i u stolu a nemusej to vědět předem.Mimochodem-to neví ani většina dospělých.Povídáme si všichni,když něco veselého-klidně se zasmějeme,většnou si k jídlu dáváme každej něco jinýho a dáváme si navzájem ochutnat.(ubrusy neprasíme-pokud omylem nepřevrhnem skleničku).
Jinak k těm rukám-není to pravda,že se jídlo rukama nejí.To že se jí rukama kuře-to asi ví každý,ale jsou i jiná jídla,která se podávají bez příboru-a k nim se podává miska s vodou a s citronem na umytí rukou.
Nikdy nedovolím,aby děti obtěžovaly jiný hosty,ale pokud si jdem posedět se známýma na dýl,a pokud nepřekážejí personálu,tak nemusej celou dobu sedět na židli.
Nikdy jsem se za ně nemusela stydět a častokrát slyšíme i pochvalu,jak jsou v pohodě.
prostě-když to zkrátím-učíme je chovat se slušně-a nejen v restauraci-ale když už někam jdeme,tak si jdem popovídat,odpočinout,užít si to-a od toho snad restaurace taky jsou.A jestli někdo vyžaduje ticho a sedět se složenýma rukama na klíně,tak ať jde do kostela.
A zapoměla jsem dodat-jasně že je netahám obědvat běkam,kde je nakouříno.