S dětmi v restauraci

Trocha z historie

Pravidla stolovací etikety mají v každém národě svoji historii a důležitost. V mnoha koutech světa se lidé posuzují i podle toho, jak se chovají u stolu.

Nejstarší zmínky o kultuře stolování pocházejí ze starého Egypta a z dob starého Říma, kde se už při servírování jídel a nápojů používalo sklo, porcelán, nůž, lžíce, ba dokonce i ubrousky a párátka, vyrobená z brku peří. Ubrus zažívá svůj zrod v 15. století a až od 17. století je součástí stolování příbor v dnešní podobě, tedy nůž, vidlička a lžíce.

I u našich předků mělo stolování svá neodmyslitelná pravidla, i když o restauracích či pizzeriích ještě neměli tušení. Stůl v domácnosti byl u našich babiček a dědečků pokládán za posvátný kus nábytku. Kromě jídla či drobné práce nebo čtení se u něj nesměla vykonávat žádná jiná činnost. Nejčestnější místo patřilo hlavě rodiny, hospodáři. Ostatní seděli kolem, ale začít jíst se mohlo až tehdy, když dal hospodář (většinou až po modlitbě) svolení.

Umění stolovat

Dnes jsme už ve stolování dále, ale v éře rychlých občerstvení se na bonton poněkud zapomíná. Správné stolování je nevyhnutelnou součástí dnešního životního stylu. Ovlivňují ho nejen nové trendy gastronomie, ale i kulturní zvyklosti národů. Stolovat kulturně bychom měli vždy, nejen o svátcích. Vhodnou příležitostí je oslava narozenin, svátku, ale i běžné domácí stolování, které je nejvhodnější k tomu, aby dítě získalo správné návyky. Vždyť kde by se děti měly naučit správně stolovat, když ne v rodině? Už děti předškolního věku by se měly naučit, že se jí u prostřeného stolu, příborem, z různých talířů, pije se ze sklenice…

Dříve, než vstoupíte do restaurace…

…je namístě příprava, o to více, pokud to s dětmi bude poprvé. V první řadě se ubezpečte, zda je dané zařízení přístupné dětem, tj. zda jsou v něm k dispozici dětské židličky, případně dětský koutek.

Stravování vám usnadní nabídka dětského příboru a dětských porcí, lahodících nejen oku nejmenších, ale i jejich chuťovým pohárkům. Je tedy na místě otázka, zda např. mořské speciality nebo jiné „menu s podivnými zvířátky“ vaše děti přijmou s nadšením (a pochopí, že se „to jí“).

Před odchodem do restaurace nezapomeňte věnovat pozornost i výběru přiměřeného oblečení. Dohodněte se s dětmi na tom, co se od nich očekává, případně je varujte před možnými riziky – nemožností pobíhat a honit se, žádný boj o židli, překřikování je tabu (stejně tak štípance, mlaskání … atd.). Seznamování vlastních ratolestí s výčtem zákazů a příkazů se možná nechtěně natáhne, což může celou událost předem pokazit. Výhodnější proto je děti pozitivně motivovat, např. za dobré chování bude následovat sladký dezert, zmrzlina nebo návštěva kina či zoo.

Každopádně je lepší, když rozhovor o tom, jak bude daná událost probíhat, absolvujete doma v klidu než přímo na místě mezi jednotlivými sousty (o to víc, že vaše výchovné rady uslyší i ostatní hosté…).

Zlozvyky

Podpírání hlavy, mlaskání, zívání, hlasité žvýkání…, zlozvyky, které se doma mohou (ale neměly by) tolerovat. Je úkolem výchovy je odstraňovat. Platí, že čím dříve na ně dítě začneme upozorňovat (ve věku, kdy je už schopno rozlišit, co se hodí a co ne), tím pevněji se v jeho chování „zakotví“. Zatěžkávací zkouškou projdou určitě ještě ve zlaté éře školky nebo i později ve škole a hlavně v pubertě.

Stolování doma by mělo děti vést k tomu, jak se mají při jídle chovat i mimo domov či v jiné společnosti. Jednoduše – doma můžeme, ale v restauraci ne – to pro děti neplatí. A vzhledem k tomu, že se nejsnáze učí napodobováním, je důležité, aby adekvátní chování u stolu ovládali rodiče. A to platí i u zlozvyků při stolování… Ostatně – vzpomeňte si na ty svoje… Určitě se najde alespoň jeden… Tak např. víte, že je nepřípustné si u stolu hrát s příborem a překládat ho? Za netaktní se také považuje pokládání loktů na stůl či podpírání hlavy.

U stolu

Zásada, že ke stolu přistupujeme upravení a s čistýma rukama, platí vždy a všude. Je dobré mít „zmapováno“, kde se nachází toaleta (i v případě nehody při jídle). Hlavně menším dětem je třeba pomoci odsunout židli, resp. ihned po příchodu slušně požádat personál o dětskou židličku.

Výběr jídla

Zkonzultujte ho se svými nejmenšími, vyhnete se urputnému boji o to, zda přinesenou porci snědí. Je lepší vybírat osvědčené recepty, s ohledem na to, co mají děti rády.

Platí:

• u horké polévky se do talíře nefouká...
• maso a příloha se konzumují vidličkou a nožem
• ve společnosti se nikdy kosti neberou do rukou
• olizovat příbor je neslušné (nůž vůbec do úst nepatří)
• jídla, která není třeba krájet (většinou moučná), se jedí vidličkou
• na moučník slouží zvláštní vidlička, na zmrzlinu lžička

Používání ubrousku

V bontonu stolování platí základní zvyk – stolování začíná, když si hostitel rozprostře svůj ubrousek, hosté mají udělat totéž. Pro zajímavost, pokud jsou na stole textilní ubrousky, kladou se na kolena, pokud jsou papírové, kladou se vlevo od talíře. Na znamení ukončení konzumace se ubrousek uloží vpravo od talíře, stejně jako dohromady složený příbor na jedné straně talíře.

Příbor

Při běžném obědě s dětmi vás to asi mine, ale pokud vás čeká „nóbl“ večeře se šéfem či něco podobného, určitě se setkáte se situací, kdy vás na stole překvapí množství příborů. Který slouží k čemu? Postačí jednoduchá rada – vždy vybírejte příbor, který je od talíře nejvzdálenější, tj. na okraji jsou příbory sloužící na předkrmy, až příbor těsně u talíře je určen na hlavní jídlo. Dezertní vidlička a lžička jsou nad talířem. Dětem můžete pomoci jídlo nakrájet. Pokud jim příbor upadne, požádejte o čistý.

„Dobrou chuť!“

Víte o tom, že toto přání se už nepoužívá? Znamením zahájení oběda či večeře je jemný úklon hostitele. Pokud si však se svými dětmi přejete, aby vám chutnalo, určitě se nic nestane. Přece jen, mnohá pravidla v restauračním bontonu nejsou stavěná pro stolování s dětmi. Je však dobré je znát a najít mezi nimi zlatou střední cestu.

Odchod od stolu

Je neslušné opouštět společnost u stolu z jiného důvodu, než je návštěva toalety. Děti mohou být v restauraci zaujaty novým prostředím či něčím, co může odvádět jejich pozornost od jídla. Jejich pobíhání po restauraci se pokládá za neslušné, protože to negativně působí na celou přítomnou společnost. Pokud vás obsluhující personál vyzve, abyste svoje děti „zklidnili“, je to i v zájmu jejich bezpečnosti.

Komunikace

Slavnostní oběd či večeře je výbornou příležitostí k upevnění rodinné pohody. Většina rodičů napomíná svoje děti, že při jídle se nemluví. Právě naopak, při stolování se vytváří prostor a i nejvhodnější příležitost podělit se navzájem o svoje zážitky, povídat si, co jsme zažili, co se nám podařilo nebo i nepodařilo. Je však dobré se vyhýbat tématům, která by mohla narušit atmosféru či zapříčinit konflikt. A stále platí, že s plnou pusou se nemluví.

Rychle

…a chutně, a možná i zdravě a levně… Takovýto trend dnes nabízí zařízení různých typů a fast foodů. Čím dál tím více je navštěvují i rodiny s dětmi a nejen proto, že mnohé zásady slušnosti při stravování se tam nevyžadují. Jaký názor na to však mají odborníci? „Jídlo v těchto zařízeních je rychle připraveno, ihned podáváno, většinou formou pultového prodeje. Provozovatelé se často snaží děti nalákat různými akcemi – dětskými hračkami, zajímavými kombinacemi jídel s nápoji, atraktivními prostory k hraní. Odpadá péče obsluhujícího o hosta, ale vytrácí se gastronomický zážitek ze stolování a z vhodného servírování jídel a nápojů. Takový způsob stolování je proto vhodnější např. při cestování. Platí, že gastronomie je základem dobrých vztahů mezi lidmi. A umět správně stolovat znamená umět se pohybovat ve společnosti. Naučit dítě správně stolovat je proto jedním ze správných návyků pro život.“

Na druhé straně…

Při přípravě tohoto článku jsme oslovili 50 restaurací a pizzerií z různých koutů České republiky. Chtěli jsme vědět, jak to vypadá v praxi, tedy jaké zkušenosti mají s dětskými zákazníky. Do požadovaného termínu odpověděla jen dvě (!) zařízení… V odpovědním archu jedné restaurace se objevilo: „…někdy jsou děti neposedné a svým chováním obtěžují jiné hosty. Ale to je o výchově.“ Z druhé nejmenované restaurace nám napsali: „Nemáme negativní zkušenosti, jen běžné problémy související s malými dětmi.“

RADY (nejen) PRO DOSPĚLÁKY

• Při vstupu do restaurace vchází muž jako první. Uvádí ženu, příp. i děti do cizího prostředí. (Tento zvyk pochází z dávné minulosti ze západu, kdy se v krčmách často strhávaly bitky a nejednou „to schytal“ i právě vcházející host.)
• Při odchodu platí opačné pravidlo – jako první prochází dveřmi žena, děti a nakonec muž.
• Pokud jde o přátelské setkání více osob, je třeba si na začátku ujasnit, zda jde o pozvání jedné osoby, nebo si objednávku platí každý sám.

Konzumace:

• Pokud je součástí pokrmu chléb či jiné pečivo, neukusuje se, ale ulamuje.
• Nálevy, omáčky, kompotové šťávy ve zvláštních mističkách se nedopíjí.
• Nápoje se dolévají pouze do prázdných sklenic.

• Od stolu se vstává, až když dojedli všichni přítomní.
• Spropitné není povinností, ale znamením spokojenosti, nemělo by přesáhnout 10 % z výše účtu. Při nespokojenosti s jídlem či obsluhou se nedává.
• A ještě něco – u stolu se netelefonuje. Pokud je to nevyhnutelné, slouží k tomu vyhrazené prostory.

Článek je z lednového čísla časopisu Máma a já. Obsah čísla najdete zde.

Získejte předplatné i dárek z MÁMA a já! Objednejte si v období od 22. prosince 2008 do 21. ledna 2009 na jeden rok předplatné časopisu MÁMA a já a dostanete automaticky dáreček - kačenku v kouli od firmy Fischer-Price. Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.