Re: integrace

to jsi me nepochopila tak, jak jsem to myslela.
zaprve je samozrejme dulezite, aby se toho postizene dite naucilo co nejvice. kdyz zvladne cteni, vyborne, kdyz zvladne vic, parada! chtela jsem rict, ze postizene dite nemuze zvladat ucivo ve stejnem tempu , jako deti zdrave a mozna se ani nenauci ist, protoze na to proste pres veskerou snahu rodicu a asistentu atd nema. tak muze delat to na co staci. a urcite existuji zpusoby jak zapojit zdrave i postizene deti do prace v ramci jednoho kolektivu. jen to chce napady a trpelivost a toleranci.

nase skolstvy je postavene na srovnani a to neni dobre. k cemu je mi dobre, kdyz vim, ze jsem dostala v pisemce o dva body vic nez spoluzak? to, ze nekdo ma jednicku a nekdo petku absolutne nevypovida o " kvalite " cloveka. o jeho schopnosti empatie, tolerance, spoluprace. dokonce ani o inteligenci to nevypovida. setkani s handicapovanym clovekem nuti odlozit srovnavani a zacit jinak. cloveku na voziku asi nebudu vykladat, jak dobre beham a proc to taky nezkusi, ze je to parada.

za druhe - samozrejme si nemyslim, ze handicapovane dite ma slouzit jako pokusny kralicek zdravym detem, aby se naucily akceptovat postizene. ale nemyslis, ze by bylo prima, kdyby lide na postizene min vejrali na verejnosti a byli naopak schopni jim pomoct? kdyby vedeli, co se da ocekavat od postizeneho, jak se mu da pomoct. pro handicapovaneho cloveka to prece musi byt hezke, kdyz se k nemu okoli chova prirozene?

dam jeden maly priklad. stoji slepec na prechodu a prichozi vidici chodec se rozhodne mu pomoct. " pojdte, ja vas prevedu" popadne ho za loket a tahne a mysli si, jak si splnil bobrika. ALE ten slepec vubec nechtel prejit, na nekoho cekal, ale je mu blbe tak nadsenou pomoc odmitnout. NEBO opravdu potrebuje pomoc, ale rad by, kdyby se ho pomahajici nejdriv zeptal, jestli chce byt veden za ruku nebo jestli staci slovni upozorneni, " ted je zelena " nebo " pozor na druhe strane je velka louze ". jak hrozne to pro slepce musi byt, ze se ho porad bez dovoleni dotykaji cizi lide.
jo a tech dawnu, o kterych jsem psala v prvnim prispevku, jsem se jako mala (skolkova) dokonce bala. urcite by to tak nebylo, kdybych se s nima mohla dat normalne do reci.