| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

syn

 Celkem 14 názorů.
 Eva,2 děti 
  • 

syn 

(10.10.2000 20:31:41)
Kdy končí puberta u kluků? Máme 23 letého syna a už asi 5 let s ním trochu bojujeme. Nechal si narůst dlouhé vlasy a vousy, což by nám ani nevadilo, ale problém vidíme v tom, že si nechal propíchnout uši,
v jednom má dokonce otvor asi 1 cm, nechal si propíchnout nos, bradu, jazyk, dává si dělat tetování a za nic na světě na něj neplatí veškeré argumenty, proč takové věci nedělat a už vůbec mu nevadí, že nás to trápí.Hraje s hudební skupinou - hardcor a tuto vizáž si udržuje asi i kvůli tomu. Jiné problémy s ním nejsou, vystudoval VŠ, pracuje jako sociální pracovník, jediným problémem je, že se nám vzdaluje, na všechno má odlišné názory, inklinuje k anarchismu. Máme ho moc rádi, ale bojíme se o něj, zvláště já, jeho vztahy s otcem ochladly, otec není ochoten jeho vizáž akceptovat. Myslíte, že je to stále projev puberty a nebo "hledání se" a někdy to přejde? Syn nám tvrdí, že jeho životní styl i vizáž ho uspokojuje, nesleví z ničeho i za cenu, že by se s námi přestal stýkat. Eva.
 Petr 
  • 

Re: syn 

(12.10.2000 1:09:53)
Muj (vlastne manzelky) vzdaleny pribuzny prozival svoji "pubertu" az do svych 30 let (ta hruza pro Vas). Bydlel u babicky, ktere to bylo jedno, hlavne kdyz s ni nekdo bydlel. Do prace pilne chodil a dobre vydelaval. Ale vlasy na rameno, nosil jen jedny ponozky na cely tyden, ktere mu mama pripravila, spinave pradlo rozhazene po zemi atd. V takovem stavu ho vzdy nasli jeho rodice v patek nebo v nedeli odpoledne . Pak jednoho dne byl peclive oholeny. Za dva tydny vlasy nakratko. (a to uz jeho tata rikal, ze za tim musi byt zenska - jeho maminka rikala, ze to je blbost, ze jejiho synacka nikdo nepredela). Za dalsi mesic bylo vsechno pradlo pouzite, spinave vyhozene (tedy pripravene na vyprani). A to uz to jeho mame nedalo. Nic nerikala - za dalsich 5 tydnu se syn objevil s velmi hezkou divkou na usedlosti a oznamil, ze se asi bude zenit (!!). No - dnes je maminka stastnou babickou a tatinek se smeje, jak ho rychle ta "jeho" srovnala do "late".
----
Mozna ze to souvisi s nasim (tj.muzskym) genetickym poslanim. Kdyz mam nejakou stejne starou rad (i kdyz s ni "nechodim"), tak mne asi nuti jeji pritomnost hezky se oblekat, protoze muj smysl zivota je prenaset geny. Kdyz tento "smysl" zivota neni, tak ta cistota/obleceni/holeni jde do "kyblu".
Zdravim
 Eva,2 děti 
  • 

Re: Re: syn 

(12.10.2000 20:27:10)
Petře, díky za reakci na náš problém.Bohužel,to co popisuješ, nebude asi případ našeho syna.Holkám se asi líbí, ale vyhledává spíš takové, které žijí
stejným stylem a mají stejnou životní filozofii jako on. Takže jeho vyvolenou asi nikdy nebude žádná Barbína a nevím, jestli se nějaké podaří dát ho "do latě", je dost silná osobnost.Myslím si, že i těžko bude tu pravou hledat, všechno je mnohem složitější a myslím si, že se to těžko vyvine tak jak jsi popsal u tvého příbuzného.Díky,Eva.
 Jana, 28 let, zatím bezdětná 
  • 

Re: syn 

(12.10.2000 9:38:52)
Možná, že můj názor je trochu kacířský, ale mám pocit, že problém není ani tolik v synovi, jako v rodičích. Píšete, že ho sice máte s manželem rádi, ale nejste ochotni akceptovat jeho vizáž. Vzhledem k tomu, že pro něj je jeho vizáž reprezentací jeho životního stylu, mohlo by to v podstatě znamenat, že nejste ochotni akceptovat ani jeho životní styl. Pokud z vaší strany není vůle syna pochopit a aspoň do určité míry se ztotožnit s jeho názory, můžete jen těžko očekávat pochopení od něj. Mám pocit, že jaksi opomíjíte to, co je skutečně důležité, tj. že syn vystudoval vysokou školu a že má zaměstnání, které je pro společnost velmi přínosné. Myslím, že už tím syn prokázal velkou míru zodpovědnosti za svůj život. Na druhou stranu asi zase příliš přeceňujete jeho image. Možná, že máte pocit, že jeho vzezření a anarchistické názory jsou namířeny proti vám. Možná je to dokonce do určité míry i pravda - může to být jistý způsob obrany, kterým si syn snaží ochránit svou identitu, kterou se mu jaksi snažíte narušit. Ale na druhou stranu, pokud by se vám podařilo nebrat si to osobně a nepovažovat to za útok proti vám, mnohé by se možná vyřešilo. Mám totiž pocit, že čím víc budete synovi něco rozmlouvat, neřkuli zakazovat, tím větší bude jeho potřeba chránit svou autonomii a identitu a mohl by se vám vzdalovat víc a víc - a možná nenávratně. Koneckonců, je již delší dobu plnoletý a má nárok na vlastní život s vlastními názory. A je velmi mladý, takže je jen dobře, že jeho názory jsou tak radikální a že si za nimi stojí - jenom takoví lidé totiž v životě skutečně něco dokážou. A váš syn už i leccos dokázal. Zkuste to brát z té lepší stránky a buďte na něj pyšní.
PS.: Omlouvám se, pokud jsem byla na vás příliš tvrdá.
 Eva,2 děti 
  • 

Re: Re: syn 

(12.10.2000 20:43:34)
Jano,
díky moc za tvoje názory - doufám,že ti můžu tykat. Z tvého psaní mám pocit, že buď mého syna znáš a nebo jsi (bez urážky), ten samý týpek a vzhledem k tvému věku to vidíš hlavně z té tvé strany. Jem hrozně ráda za to, co jsi napsala,pochopitelně je v tom hodně pravdy.Tvrdá jsi byla přiměřeně, jsem na tyto argumenty zvyklá a přesně takhle mi to můj syn vysvětluje. Ale teď si představ, že se ti jednou narodí miminko, budeš ho vychovávat, starat se o jeho zdravý, o jeho dobrý vývoj, budeš mu foukat každé bolístko a on ti jednou přijde s dírou v uchu, pak s další v jazyku, pak v bradě, pak s tetováním a působí si na svém těle tak nevratné změny, že ti z toho bude do pláče a nepomůže žádný argument, že je to jeho tělo a že si s ním může dělat co chce. Je pravda, že mnohé už dokázal a má určité úspěchy, ale by snad šlo i bez těch cingrlátek, ne? Tím co dělá a tím, že žije ve "svém světě" mám o něj podvědomě tak nějak i větší strach.Můžu ti říct, že mít malé děti je procházka růžovým sadem oproti tomu když jsou velké. Ještě jednou dík za tvůj názor, přečtu si ho opět, až zase budu na mrtvici.Eva.
 Jana, 28 let, zatím bezdětná 
  • 

Re: Re: Re: syn 

(13.10.2000 13:37:06)
Evo, díky za milou odpověď. Já jsem velmi podobný týpek jako váš syn - pouze to není tak vidět na první pohled. Náušnice mám pouze v každém uchu jednu, žádné tetování, žádný piercing, celkem usedlé oblečení. A v jádru jsme si pravděpodobně dost podobní - pouze se to jinak projevuje navenek. Musím říct, že do určité míry chápu, že se vás rodičů synovo chování a vzhled nemile dotýká. Jenže se mi zdá, že tím, jak to viditelně neschvalujete, ho v tom protestu ještě více utvrzujete. A zdá se mi škoda kvůli tomu riskovat přetrhání rodinných pout (tedy, on je hlavně přetrhává syn, ale vy ho k tomu svým postojem tak trošku tlačíte). Možná byste si mohli s manželem promluvit o tom, co vám na těch synových projevech skutečně vadí: jestli si třeba piercingem ubližuje na zdraví a podstupuje zbytečně bolestivé procedury, nebo máte pocit, že se tím vyčleňuje ze "slušné" společnosti a naopak připojuje ke kriminálním živlům (protože dříve bylo tetování často výsadou kriminálníků), nebo jestli vás prostě uráží, že vám to jakoby dělá naschvál, na protest proti vám, protože ví, že přesně tím vás správně vytočí. (Mám pocit, že to, co vadí tobě, není přesně stejné s tím, co vadí manželovi). Třeba pak zjistíte, že s ním v lecčems souhlasíte (předpokládám, že syn má určitě i nějaké dobré důvody, proč to všechno dělá) a to, co vás skutečně štve, se omezí na pár konkrétních věcí. Čím lépe pochopíte důvody, které ho k tomu vedou, tím menší budete mít o něj strach. Na druhou stranu by možná bylo dobré si položit otázku, do jaké míry se u syna jedná o prezentaci jeho postojů a názoru a do jaké míry jde třeba jen o přechodnou módní záležitost. Pak je jistá šance, že ho to časem přejde samo. Vlasy se dají zase ostříhat, náušnice vyndat a dírky po piercingu se časem zmenší až téměř zacelí. Koneckonců, většina rodičů nechává svým malým holčičkám dělat "piercing" v podobě náušniček a nepřijde jim to vůbec divné - ani jim nevadí, že to ty děti třeba bolí. Co se týče tetování, je to pravda velice bolestivá a nevratná změna, ale právě proto ji mnoho lidí podstupuje: Jednak musí velmi zodpovědně vybírat, co si nechají vytetovat, protože tím (ve většině případů) už navždy změní svůj vzhled (identitu). A i ta dobrovolná bolest má také svůj smysl, je to jakýsi rituál, který doprovází tu změnu identity, ten zrod nového člověka. (Zní to teda děsně, ale tohle mi fakt řeklo pár lidí, co se nechali po zralé úvaze tetovat.)
Moc se mi líbí, že si nad těmi starostmi udržuješ určitý nadhled a bereš to s humorem. Mimochodem, vsadím se, že jsi možná taky měla (nebo ještě někdy máš) období protestů proti společnosti, konzumu, globalizaci, atd. (další dosaď sama), i když se to třeba neprojevovalo tak drasticky. Držím palce, ať to všichni nějak zvládnete a ať těch chvil, kdy jsi "na mrtvici" je čím dál míň :-)
 Eva,2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: syn 

(15.10.2000 20:41:14)
Ahoj Jano,
vidíš, hned jsem si myslela, že budeš stejného "ražení". Ale aspoň neděláš takové blbosti jako náš syn, tzn. naušnice, piercing apod. Já si právě myslím, že názory, které náš syn má, tím jak vypadá, dost těžko obhájí a s ním i ty ostatní. I když někdy chce prosadit dobrou věc, ostatní lidé tuto mládež moc neberou a spíš jim je jejich vizáš k smíchu - dost jsem toho vyslechla například po nedávných událostech v Praze.Např. co takoví chtějí, vždyť se na ně podívejte, jak vypadaj, nic jinýho na starosti nemaj atd. Myslím si, že člověk může různé názory a smýšlení, ale proto přece nemusí vypadat jak příslušník nějakého kmene z pralesa. Myslím si, že náš syn jde tak trochu hlavou proti zdi a hlavou zeď ještě nikdo neprorazil. To co píšeš o tom tetování atd., přesně tak mi to taky vysvětlil. Já spíš mám obavy z toho, aby mu tohle všechno už nezůstalo, nikdy s ním až tak velké problémy nebyly, tohle všechno začalo až dýl - tak po 18 ti letech,
a to snad už ani pubertou nelze nazvat. To víš, že ztratit bych ho nechtěla, ale jak mám tohle všechno tolerovat? Připadá mi, že náš názor ho zas tak ani moc nezajímá.Nechci po něm, aby chodil v kvádru a s kufírkem v ruce, nevadí mi ani dlouhé vlasy a vousy, i těch pár naušnic bych tolerovala, ale to další už ne a ani ne proto, že by se blížil ke kriminálním živlům, ale hlavně proto, že škodí svému zdraví a zbytečně provokuje. Docela by mě zajímalo, jaké jsou tvoje záliby, jakou posloucháš hudbu a kde pracuješ nebo co studuješ. Jestli budeš chtít, ještě se ozvi, jinak díky, že jsi napsala. Eva.
 Petr 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: syn 

(27.10.2000 0:35:26)
Vazane zeny, ja vam nechci moc zasahovat do diskuse. Chtel bych dat muj dost zkraceny zivotni styl a take aivotni sen. Moji rodice si mysleli, ze mne musi mit porad okolo sebe. To se jim nakonec nepovedlo - ja jsem v sev. Americe, oni zustali v Evrope. Ten fat, ze jsem musel byt porad okolo nich, se projevil v mem nejvetsim prani. Nechci si prohlizet zamky, lezet na plazi atd. Chtel bych se chovat jako "prase". Tj. doletet do Zurychu, dat si ciste pradlo do batohu, a jit bez koupani, jen tak, pres hory az do Vidne. At bych byl spinavy, umazany od blata, neoholeny - to je jedno. Pak bych to spinave pradlo vyhodil, vykoupal bych se, oholil bych se, a jel bych zpatky vlakem. - Je docela mozne, ze i tato touha je v nasich genech a ze se ji my muzi snazime nekdy prozit. - Nechci byt sovinista, ale vy zeny mate jisty smysl zivota - vy totiz vytvarite zivot a k tomu potrebujete, abyste byly ciste a upravene.
Zdravim
 Mirka (2 děti) 
  • 

Re: Re: Re: syn 

(18.1.2001 15:20:51)
Milá Evo, docela souhlasím s Janou, přesto, že už mám dceru 21 let (též studuje sociální školu) a 13 letého kluka. Snažím se své děti, pokud to jde, chápat. Je pravda, že s dcerou to bylo docela snadné, až na poslední rok gymnázia, kdy měla problém s drogama. Což si myslím, že zanechává zdaleka větší zásahy na těle a hlavně na duši, než pár cingrlátek po těle. Ale dostala se z toho v celku bez problémů a myslím si, že to bylo právě proto, že jsme se ji snažili pochopit a hlavně ji v tom nenechat samotnou.
Zdravím Vás a přeji hodně trpělivosti s chlapcem a hlavně si myslím, že na něho můžete být hrdá.
Mirka
 Jirka (Jirka a Milena), Toronto 
  • 

Re: syn 

(3.1.2001 2:42:12)
Ja bych se chtel zamyslet nad tou "pubertou" i z jine perspektivy. Je mozne, ze se nekdy chce clovek chovat jinak, nez cela skupina ,cela firma, cele mesto atd.? U nas v praci mame povoleno chodit do prace bez kravaty, jen v peknych kalhotach (ne nutne z obleku), v patek dziny a T-tricka atd. Posledni dobou mam potize v zivote a tak se vzdycky v pondeli opravdu hezky (sako, pekne kalhoty, polobotky,kravata) obleknu a tak jdu do prace. Zato v patek (tj. den dzin) mam na sobe to nejvystrednejsi T-tricko, ktere se do nepsaneho kodu hodi. - Mazelka ma v praci 26-letou bilou divku, ktera se pred 5 lety naschval rodicum nechala "oplodnit" cernochem - snad aby udelala na "truc" rodicum. Ted uz s nim davno nezije. Jeji novy plan je, ze si necha dat nausnici do pupku (!!). Kdyz jsem se na to ptal, tak mi byla receno, ze to neni tak zle, ze kamaradka teto mlade zeny ma pry nausnice propichnute skrz BRADAVKY. Musim rici, ze tato mlada zena je dost atraktivni.
 sally, 31, vdaná, bezdětná 
  • 

Re: syn 

(6.2.2001 20:07:25)
evo,
já si myslím, že váš syn je úplně normální... zkusili jste někdy jít na jeho konzert??? zkusili jste ho někdy pochválit, že si našel krásné a užitečné povolání? jestli má koníčka (muziku), kterej ho baví, co na tom, že nehrajou bethowena! a jestli má práci (a ještě takovou!) - tak je úplně v pořádku... není důležité jak vypadá, ale jaký je uvnitř...

Jeho vzhled můžou být i mimikry, vyholenec v kufříku si těžko získá důvěru sociálních případů....

a se svým tělěm si opravud může dělat co chce - tělo NENÍ důležité, důležité je srdce (uf, to zní jako hrozná fráze), dokonce ani politické přesvědčení není vadou charakteru, naopak!!! (i když s ním třeba nesouhlasíte).

Váš syn se pravděpodobně nezmění - a buď ho s láskou přijmete takového jako je (přijali jste ho když byl pomačkaný červený ošklivý miminko, tak proč ne teď? protože je "ošklivej"???) a nebo o něj přijdete.

Zatněte zuby a vydržte, vaše dítě stojí to za to (a potřebuje je vás, jakkoliv veliká ramena má)!!!
 Eva 
  • 

Re: Re: syn 

(27.3.2001 17:27:42)
Milá Sally,
díky za tvůj ohlas. Přesto s tebou nemůžu tak úplně souhlasit. Hlavně v tom, že si tak úplně nemyslím, že tělo není důležité. Naopak myslím, že je velmi důležité a je důležité o něj pečovat. Jako péči o něj něpovažuju rozhodně udělat si díru do jazyka, do brady, protáhnout si dírky v boltcích,až by jimi desetník prošel a vpíchnout si osten do nosu a vše završit tetováním. Možná bych pochopila, kdyby to byla jedna- dvě menší ozdůbky, ale tohle je docela síla. To víš, že jsem strašně ráda, že má syn práci, že nepije, nekouří a že zrovna nehraje Beethowena, mi taky zrovna nevadí. Mám ho hrozně moc ráda a snažím se ho i pochopit, přesto ale mě nějaký podvědomý instinkt nutí k tomu, abych ho neustále přesvědčovala o tom, aby ty "parády" zrušil a trochu líp se i ustrojil. On mi vysvětlil, proč to všechno musel udělat, a já mám strach z toho, co všechno bude ještě muset udělat, aby došel k jakémusi sebepoznání. Je to všechno moc složité a on je příliš
složitá a inteligentní bytost na to, aby to dělal jen pro efekt. Takže i když ho v tom nepodporuju,
pochopitelně mu chci být oporou a
neztratit ho. Jenže s tím vším přibyly s mým manželem, ten tyto věci odmítá naprosto rezolutně, se synem přestal komunikovat a vše co by pro něj chtěl nebo mohl udělat (např. mater. zabezpečení apod.)podmiňje tím, že si musí sundat ostýnek co má v nose (ostatní jakž takž s odporem snese)- to syn nikdy neudělá (aspoň zatím a určitě to nemůže být formou podmínky) a já jsem strašně smutná z jejich vztahu a to zase ovlivňuje moje manželství. Chtěla bych, aby vše fungovalo jako dřív, aby syn měl doma stále zázemí, i když už má své bydlení - ale zatím chodí domů čím dál tím míň a nebo se snaží nepotkat se s manželem, ten ho naposledy doma přivítal se slovy:No, ty vypadáš.Takže vidíš, je to poněkud složitější, než se na první pohled zdá. eva

 Jana, 28 let 
  • 

Re: Re: Re: syn 

(28.3.2001 14:37:34)
Evo, již jsem do této diskuse psala (je to víc než půl roku). Teď vidím, že se situace nezlepšila. Respektive myslím, že ty to zvládáš docela dobře, ale problém je s tvým manželem. Nevím opravdu, co to poradit, ale chci tě trochu varovat. Psala jsem již, že situace v naší rodině byla trochu podobná, i když příčinou (vlastně mám pocit, že spíš záminkou) problému nebyl u mě piercing nebo tetování, ale fakt, že jsem nedostudovala vysokou školu. Je zvláštní, jak někteří otcové svou lásku k dětem podmiňují tím, že se děti budou chovat přesně podle jejich představ. Mojí maminku určitě taky mrzela řada věcí, které jsem udělala (nebo naopak neudělala), i mi leccos vyčítala (většinou právem), ale vždycky jsem od ní cítila bezvýhradnou podporu a vím, že se na ni mohu kdykoli obrátit a spolehnout. S otcem to bohužel dopadlo tak, že v době, kdy jsem ještě bydlela u rodičů, jsme spolu museli přerušit veškerou komunikaci až do doby, kdy se mi podařilo se odstěhovat (jakákoli komunikace - i o zcela banálních věcech - totiž končila hádkou, případně mě rozčilený otec fyzicky napadal). Nyní bydlím s manželem a rodiče pravidelně navštěvuji, s otcem jsem schopná "konverzovat", ale necítím k němu již žádný citový vztah, pouze trochu pohrdání a velmi odsuzuji jeho příkré chování k mamince. Otec jí nikdy neodpustil, že v některých věcech stála na mé straně (proti němu) a svaluje na ni vinu za to, že se dcera "nevyvedla". Maminka samozřejmě vždy velmi trpěla (a trpí) špatným vztahem mezi mnou a otcem. Nevěřím, že existuje naděje na zlepšení - chybí zájem na mé i otcově straně. Teď jsem těhotná a mám hrůzu z toho, jak se bude otec chovat k vnoučeti. Já v žádném případě nechci předstírat, že jsem bez chyby a že veškerou vinu na situaci nese otec. Pouze chci upozornit na to, jak snadno se dá nenávratně přetrhnout pouto mezi rodiči a dětmi. Bylo by třeba, aby si tohle tvůj manžel uvědomil dřív, než bude pozdě. Jak to dokázat, nevím, my jsme to nedokázali...
 Eva 
  • 

Re: Re: Re: Re: syn 

(29.3.2001 17:54:26)
Jano,
díky moc za tvůj ohlas, situace v naší rodině mi připadá hodně podobná té tvé. Moc mě to mrzí, vlastně je mi to líto a je to momentálně mým největším problémem. Co s tím nevím, protože manžela nemůžu ani za nic přesvědčit, aby synovi pochválil aspoň nějakou jeho činnost, práci apod., nedovede se povznést nad těmi jeho cetkami. Možná, že by od nich časem syn upustil a čeká jen na to, kdy bude otcem pochopen. Možná, že už má jasno a proto chodí domů jen málokdy a nikdy nic po nás nechce. Já ho ztratit nechci a nikdy nedopustím, aby byl "sám", vždy se budu snažit být jeho oporou. Manžela pochopitelně ztratit také nechci, ale bojím se, že náš vztah bude poznamenán tím, jaké postoje vznikly mezi jím a synem.
Nepomáhá žádné moje vysvětlování, žádné prosby, dokonce ani návštěva u odborníka jeho přesvědčení nezviklala. Opravdu nevím, jak to řešit. Řekla bych, že otcové jsou v tomhle jiní než matky - dost často vidím ve svém okolí,jak otcové dospívajících synů selhávají a jaké dělají chyby, snad je to viditelnější než u vztahů matka- dcera, ale možná se mi to jen zdá. Naše dcera měla pubertu úplně šílenou, ale je to za námi a zvládli jsme to snad dobře a docela si spolu rozumíme, tatínek by jí snesl modré z nebe. Proto moc nechápu, proč se nepokusí víc porozumět i synovi.
Je mi líto, že ty svůj vztah s otcem také nemáš vyřešený, stojíš ještě o to, mít s ním vše vyříkané?
A ještě víc mě děsí, že čas tak letí. Eva

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.