| markéta | •
 |
(7.11.2005 11:23:16)
Někdo tady psal o tom, že každé ráno chodí tchán, aby povozil vnouče. Já jsem na tohle téma natrefila s mojí mámou. Ona řekla, že si myslí, že to není ani tak o tom, že by děda na vnoučeti tak visel, ale spíš o tom, že se doma nudí. Ženská (tchýně) si vždycky doma práci najde, pořád má co dělat. Ale co má dělat chlap v bytě, pokud není zrovna badatel nebo spisovatel? TAkže se ráno sebere, jde se projít s kočárem, vrátí se na oběd, pak se podívá na televizi, čte, znovu se podívá na televizi a jde spát.A přijde mi, že to je dost pravděpodobné. Čili jedna zpráva dobrá, jedna špatná: ta dobrá - děda není na vnoučeti tak citově závislej, jak to vypadá. Ta špatná - jeho nemůžeš něčím jiným zaměstnat, aby měl, co dělat a tudíž si nevybíjel svůj volnej čas na vás :-(
|
| dája | •
|
(7.11.2005 12:47:26)
ahoj markéto, o dědovi jsem psala já :-)
Asi na tom co píšeš něco hodně bude. No a když už tu o tom čtu, tak mi nedá abych nepopsala stávající situaci. Byla hrozná. Posledních 14 dnů se malému klubou zoubky, asi 5 najednou, v noci se budí, někdy spí někdy ne, z hodného spavého miminka se stalo křičící nespící batole, do toho práce, moje nervy na pochodu, a k tomu jedna větší manželská krize.
Tak jsem po týdnu, kdy manžel věčně nebyl doma a já v hořícím termínu dodělávala spoustu práce co se na mě navalila, vzala klíče od auta a vyrazila "na cesty" :-) Byla jsem pryč necelých 12 hodin. Mezitím si manžel pozval rodiče k nám (jako většinou když je sám doma s malým) no a společně to mimo jiné nějak pořešili. Popsal jim současnou situaci, že se děda nesmí divit že když malý v noci nespí tak mu nikdo v 9 ráno neotvírá - že dospáváme, do toho je taky každé dopoledne jiné a nikdo nemůže za to že malý jednou usne v 10 a jindy až ve 2 odpoledne. (A že se děda většinou trefí do té spací doby!!)
Tak se domluvili že návštěvy raději organizovaně, a to klidně i častěji. No ... já mám zatím ráno klid, i když je pravda že než tu manželskou krizi bych radši brala zpátky tchánovy ranní vpády :-(
|
| DaPa | •
|
(7.11.2005 13:29:12)
Dájo, na krizi za chvíli zapomenete, ale buď ráda, že se to vyřešilo s dědou, hlavně, ať to vydrží, snaž se, aby se to za chvíli nevrátilo do starých kolejí. Prostě trvej na svém, něco se dohodlo a to platí...
|
|
| Ella+ | 
|
(10.11.2005 8:34:03)
Co se týká dědečka,tak nemůžu až tak souhlasit s tím,že jen nemá co dělat. Otec mojí tety po narození sestřenky,taky chodil pořád na návštěvu,pořád chtěl mít vnučku u sebe a když se jim narodila druhá dcera chtěla to teta změnit a řekla mu,že si jí prostě teď nevezme a on se tak rozklepal,že volali sanitku v domnění,že má infarkt. Viděl se v ní a chtěl s ní trávit veškerý volný čas,naučil jí spoustu věcí,ale byl na ní opravdu nezdravě závislý. Nakonec i ona na něm hodně visela a když náhle zemřel byla z toho hodně špatná.
|
| markéta | •
|
(10.11.2005 8:42:41)
A nevzniklo mezi nimi tak silné pouto až když ona byla starší? Chlapi většinou miminka moc nezajímají, spíš až děti, které už běhají, mluví,"kreativně" si hrají apod., tzn. tak od dvou let. A tady se jednalo o miminko.
Nemyslela jsem to tak, že dědečka vnučka vůbec nezajímá. Ale dala jsem to té mamince na zvážení, jestli to nemůže být tak, že děda se hlavně nudí. Posoudit, jak je to v jejich konkrétním případě je samozřejmě na ní.
|
| Ella+ |
|
(10.11.2005 9:50:00)
právě,že od miminka
Nic proti tomu cos napsala nemám,jen jsem chtěla napsat jak to bylo se sestřenky dědou,někdy je ta závislost prostě možná už od toho miminka.
|
| DaPa | •
|
(10.11.2005 11:33:23)
Ono na té nudě hodně záleží, nebo na tom, když někdo nemá zájmy a známé. Já se třeba děsím toho, až tchýně půjde do důchodu, cca za 6 let, nemá krom chalupy žádné zájmy a teď se ještě stará o svou matku, ale za pár let nebude mít práci, třeba ani tu matku a nemá zájmy ani moc kamarádky, tak to se fakt děsím, že se upne už jen na nás. Ono už teď je to kolikrát strašný, ale nemá toho času tolik, tak se to jakž takž dá, pak si to vždycky vynahradí, když se sejdeme, o to je to horší, ona vždycky všechno hrozně přehání a hrozně se snaží. Ale jak to zvládne až se bude "nudit" v důchodě, to jsem zvědavá...
|
| Eva | •
|
(15.11.2005 18:25:17)
Nikdo nepíše, všichni si představují, jak to bude, až bude mít tchyně víc času.
|
| Tchyně | •
|
(16.11.2005 9:57:49)
No jo, nikde nikdo. Aspoň máte, holky, čas si uvědomit, že tchyně se píše s krátkým y.
|
| DaPa | •
|
(16.11.2005 16:45:09)
Pro Tchyni: mě je jedno jestli tchYně nebo tchÝně, pro mě je to pořád stejná ženská, která je pro mě tchÝní urejpanou...
|
|
|
|
| jANA | •
|
(16.11.2005 11:18:32)
Nebylo by podle tebe lepší,kdyby umřela?
|
| Karina | •
|
(16.11.2005 12:14:35)
O své tchyni jsem zde už psala. Aktuálně se stala podezřívavou, že ji chce její okolí přiravit o majetek a přes majetek začíná vydírat. Několikrát nám předhodila, že má závěť - co se týče jejího RD- napsanou. Z toho jsem nabyla dojmu, že kdo o ni nebude projevovat patřičný zájem, toho asi vyškrtne. Podotýkám že je soběstačná, něco přes 60 a energie má na rozdávání.
Pravda je, že si drží 2-generační RD, ve kterém bydlí s tchánem sami. Ona má strach, že kdyby tento dům prodala a například tak pomohla dětem, potom se na ni ty děti vykašlou. Její uvažování moc nechápu. Pravda ale je, že se s ní normálně nedá vyjít a vzájemné vztahy jsou formální. Toho si je vědoma a myslí si ale, že přes majetek má svoje potomky v hrsti. Nejvíc mne ale baví to, že dřív kritizovala každého důchodce, který nepostoupil svůj velký byt mladým potomkům s rodinou.
|
| Meluzína | •
|
(16.11.2005 12:27:15)
A vy byste měli o její RD zájem? Jestli ne, tak jste přece nevydíratelní :)
|
| Karina | •
|
(16.11.2005 12:46:13)
O RD zájem nemám. Ani žádný nárok (bohužel??). Tchýně má svůj majetek jako svoje eso v rukávu. To mi přijde hodně smutné, ona totiž asi podle sebe pohlíží i na ty ostatní (na vlastní rodinu).
|
| JanaM | •
|
(16.11.2005 14:25:02)
Karino, proč bohužel??
Předpokládám,že v tvém věku jste již z mužem zabezpečeni.2-generační domek není v 60ti žádné terno. Ono udržovat takový barák není žádná sranda. A tvoje tchyně si to moc dobře uvědomuje.To, že nadhazuje závěť, ještě nic moc neznamená. Pokud na vás nevyrukuje s vyděďovací listinou, tak bude mít tvůj muž jistý nárok po její smrti. Pokud by s listinou vyrukovala, tak každá nebo téměř každá vyď.listina je napadnutelná. Já si teda taky dost dobře nedovedu představit, že bych celej život žila v baráku a na starý kolena ho prodala (abych mohla rozdat peníze mezi mladý) a šla bydlet s mužem např.do dvougarzonky. A to, že dřív kritizovala důchodce, který nepostoupil svůj velký byt mladým celkem taky chápu. Ono se to za mlada krásně kecá, ale když přijde na "lámání chleba" je to úplně jinak.Člověk si nějak víc váží toho co vybudoval, k domu ho vážou dobré i zlé vzpomínky. Víš nedávno jsme s mámou(mojí) probíraly, co budeme dělat až jeden z nich nebude. Já trvala na tom, že ten zbylý půjde bydlet k nám(máme 4+1).Máma kategoricky prohlásila, že půjde do domova důchodců(penzionu) no a já se rozbulela a moc se mi to dotklo.Ona mi vysvětlovala, že se v tom baráku narodila,do dospělosti v něm bydlela,pak šla na mnoho let s manželem do Prahy, zůstali tam její rodiče a společně po léta barák zvelebovali,rodiče postupně zemřeli a máma s tátou se tam na důchod vrátili.A žijou tam. Je to ode mne 100 km.Pravidelně 1x týdně jim volám.Že by barák(patrový,2x 3+1konfortní)prodali a pomohli finančně mně(mají jenom mně) mně nikdy ani ve snu nenapadlo. A to ještě koupili nový 2+1 I kat., aby ten zbylý měl po smrti toho druhého kam jít.Na rozloučenou mi řekla, že starý strom se prý blbě přesazuje. Sama to prý za pár let poznám.Brečela jsem ještě večer v posteli.
Omlouvám se za poněkud delší příspěvek.
|
|
|
|
| markéta | •
|
(16.11.2005 14:58:14)
já si myslím, že barák je její, tak ať si s ním dělá co chce. Až ho přestane zvládat, doporučila bych jí ( a komukoliv) ať ho prodá, koupí si pohodlný byt, a za zbylý peníze cestuje, koupí si věci, co se jí líbí a zaplatí si třeba paní na úklid, na vaření, prostě na to, co nebude zvládat. Rozhodně bych nedávala peníze mladým. Jsou to její peníze tak ať si je užije. Taky občas od tchánů slyšíme, že by tu svou chaloupku prodali, kdyby za ní dostali 3 miliony - pro každý dítko jeden a pro ně jeden (což je nereálný). Oba s manželem jim na to říkáme, ať jí prodají za milion (což je reálný) a ten si nechaj a nikomu nic nedávaj. Vždycky na nás koukaj divně jak to, že jim něco takovýho radíme, jak to, že nechceme žádný peníze.
Já to cítím tak, že bych radši bydlela v menším bytě a zaplatila si cizího člověka na výpomoc a třeba kdybych byla nemohoucí tak i osobní péči než aby mi tohle dělal někdo blízkej - když by občas pomohl, proč ne, ale v principu chci být samostatná.
|
| DaPa | •
|
(16.11.2005 16:41:47)
Markéto, naprosto s tebou souhlasím a Jano M, taky souhlasím s tvou mámou. Takhle to cítím i já. Zrovna onehdá jsme se s manželem o tom bavili, říkala jsem, že až prostě nebudu moci být samostatná, půjdu do DD a kdybych byla nevyléčitelně nemocná a někomu na obtíž, tak... no to raděj nebudu psát, byste mě ukamenovaly:-) Ale to je jedno, jen jsem Jano chtěla říct, že tvou maminku chápu a její názor se mi moc líbí, ostatně, je to tak trochu pravý opak většiny zdejších tchyní, co své děti vydírají, obtěžují apod.
|
|
| Kapička Štěstí | 
|
(17.11.2005 15:04:05)
Markéto, nádherně napsaný. Taky dědovi říkám, ať kouká utratit peníze za svoje přání a taky bych jednou chtěla být v důchodu soběstačná. A myšlenka samostatné garsonky (kdybych zůstala sama) v domě s pečovatelskou službou, kde jsou sestřičky a doktoři, kteří mi pomohou a vedle na patře babky se stejnými problémy, mne láká víc, než se nastěhovat k dětem a bát se jestli jim je to vhod a jestli jim nezasahuju nepříjemně do života. Neříkám, že se člověk nemá o své rodiče postarat, ale pro sebe bych to chtěla takto.
|
| karina | •
|
(18.11.2005 9:48:30)
Jano M, trošku se mi zdá, že pleteš "hrušky s jabkama". Tady je diskuse o tchyních a ty jsi v reakci (už několikrát) na zde různá nahozená témata snacha-tchyně vzpomínala svoji maminku. Prosím Tě, Jano M, maminka a tchyně - to je většinou velký rozdíl. Taky jsi mi nikdy neodpověděla, zda jsi tchyni někdy měla, zažila, kolik let a jak se k Tobě chovala. Tím chci říct, že svoje rodiče (na rozdíl od tchánovců, většinou až na výjimky tolerujeme a hluboce chápeme).
O majetek mé tchýně zájem nemám - jsem opravdu zabezpečená a soběstačná. To "bohužel??" bylo myšleno ironicky - při psaní to asi vyzní jinak. Když jsem tu pomoc zezačátku mého manželství potřebovala, tak ona dělala mrtvýho brouka (na rozdíl od mé maminky)a navíc zlou krev v rodině. Jen chci říct, že teď, po letech se ona obává, že se zase na ni vykašlu já (jako ona tenkrát na mě) a myslí si, že přes její RD - nadhazuje ty závěti - nás má s manželem aspoň takto v hrsti. Je to fakt smutný. A moje rodiče tenkrát po naší svatbě tlačila k tomu, aby nám nechali jejich byt (ve kterým byli 25 let zvyklí) - po čemž jí bylo opravdu houby.
|
| kata | •
|
(18.11.2005 10:27:58)
ahojky,
mam jaksi problem.Pro nekoho by se to mohla zdat pekna blbost, ale ja se tim trapim.Uz od porodnice kdy se nam narodila starsi dcerka, jsem starsne zarlila na tchyni.Kdyz si obcas malou pochovala tak jsem myslela ze mi srdce vyskoci...Za rok jsem prisla opet do jineho stavu.Narodila se nam krasna holcicka.Myslela jsem si ze ten problem mam za sebou, ale jak je videt tak ne.....Dnes vzal manzel tu starsi ke tchanovcum a my zustali doma.Jsem z toho tak nestastna, ze jsme se i pohadali.vim ze on ma stejny narok jako ja, ale ja pri myslence ze mi ji ta cizi zenska opusinkovava a mazlikuje se s ni, tak mi je z toho spatne..........holky poradte mi......
co se tyka majetku, tak tchanovci maji RD.Vzhledem k tomu ze moji rodice nam strasne moc pomohli do zacatku tak oni nehli ani brvou...Mysli si ze kdyz nam obcas do tasky hodi maso, ze buhvijak nam pomahaji.Vubec nemaj poptuchy jak zijem a ze se nam kazda koruna hodi...
|
| pat | •
|
(18.11.2005 10:39:18)
Taky jsem to řešila, u nás to bylo, že ona si přála celý život holčičku, měla dva syny pak dva vnuky, když se měla malá narodit tak si dělala svou výbavičku,což jsem jí zatrhla!
Brala to že se narodí společné dítko(bydlíme samostatně,ale vjednom domě)
A povím ti časem mě to přešlo, protože malá ji má opravdu ráda tak jen kvůli ní, jsem zatínala zuby!
Věř že maminka je jen jedna, a babička atˇ si jí užije na tu chvilku!
Mě prostě těší že tchýně tu malou tak miluje, musím hlídat aby nerozmazlovala,ale kolik je prarodičů co své vnuky nemusí!
A to že kritizuje, její hračky a oblečení házím za hlavu,prostě žárlí že její názor tady nikdo neuznává,ona je stará škola, kraječky, sukýnky atd. naštěstí máme s manželem stejný názor a její uštěpačné poznámky ignorujeme!!!
Tak vydrž, a samo se to zklidní! Ty jsi maminka ona už je tak trochu bokem a jinak to nebude!!!!
|
| kata | •
|
(18.11.2005 10:56:57)
pat: diky za trochu podpory..u nas je to obdobne.Tchyne ma dva syny a celej zivot si prala holcicku.Bohuzel my jsme ti prvni co ji prinesli vnoucata, takze veskera pozornost byla a je smerovana na nas.....Na brachovi( manzelova) se jeji touha po holcicce trosku podepsala.Vychovala zzensteleho chlapa, kterej snad nikdy nemel zenskou.....Zavidim ti ze jsi se s tim smirila, ja mam obavy u sebe ze to nedokazu.........
|
| pat | •
|
(18.11.2005 11:09:48)
Hele, často skřípu zuby, ale dělám to jen kvůli malé, a až budu potřebovat tak vím že se postará, no na to že spolu bydlíme pod střechou, hlídá minimálně!
Tedˇ budeme mít druhé, a když slyšela že to bude kluk,tak se ujistila slovy"no to přeci není jisté!
Jí se nezavděčím ničím!
Prostě jíí ignoruji,když je nejhůř tak přitvrdím!
Jednou došlo i na nadávky(Z MÉ STRANY) to když jsem jí zakázala dát malé(měla něco přes rok) šlehačku a ona za mými zády prckovi říká "já bych ti dala ale matka zakázala"!!!Podotýkám že jí chtěla malé stříkat do pusy aby prý jí nesušila bábovka co jedla!
Tak jsem jí řekla že jestli mě bude takhle sr.. tak tu malou uvidí tak dvakrát do roka!
Tak vidíš že lehké to nemám,ale kvůli prckovi se snažím!
Přeci si kvůli ní nebudu přidělávat starosti!
Hlavně jestli neporušuje tvá pravidla jinak na tu chvilku to vždycky vydrž, vzpomenˇ si na mě JÁ JI MÁM SKORO DOMA!!!
|
| kata | •
|
(18.11.2005 11:18:55)
pat asi to nemam zdaleka hrozne jako ty.......Ale rekla mi spoustu veci ktere se me jako mamy dotkly:o(((a to ji nemuzu odpustit..............doufam ze holky ji jednou prokouknou..Ona patri mezi ty tipy zensky co jsou strasne sladoucke az to zavani pretvarkou a to ja primo nesnasim.......
|
| pat | •
|
(18.11.2005 11:23:47)
VEŘ TOMU ŽE JÍ DĚTI PROKOUKNOU!
Mám dva synovce,ona se snaží lézt jim někam, a vzápětí kritizuje a pomlouvá a oni nejsou hloupí, ten desetiletý už má o ní velice zajímavý názor!!!!!!!
tak zatím pa a přeji
PEVNÉ NERVY S TĚMI BABAMI,DĚTI JSOU NAŠE A ONY
NÁM PŘECI NEZKAZÍ RADOST Z NAŠICH ZLATÍČEK!!!
|
|
|
|
|
| JanaM | •
|
(18.11.2005 11:24:37)
Karino,
já tchyni neměla. Brala jsem si manžela, když už byl jeho otec i mamka po smrti.Takže s tchýní žádné zkušenosti nemám. Nic méně moje mamka je tchýně mého muže a ten si "chrochtá".Dodnes mne zajímá názor mamky, když se k něčemu chystám, mluvím o tom s ní a ptám se jí co si o tom myslí. Pak si to přeberu a udělám to tak, jak si myslím, že je to nejlepší. Taky mně na tom baví, že už tenkrát moje máma říkala mýmu muži, že mi moc povoluje.Když jsem řešila nějaký problém ohledně manžela, tak pokud se jí zdálo, že on je v právu zastala se ho, ať se mi to bylo recht nebo ne.Psala jsem to proto, že jako tchyně se k mému muži chová bezva. Aspoň to manžel říká. Ale už se mi stalo, že mi vyčetl , že stejně cítí, že mně mají víc rádi než jeho.Zrovna včera jsme si těch 100 kiláčků udělali jako přepadovku bez ohlášení.Tátovi jsem upekla borůvkový koláč a vzala jsem kotletky na hříbkách, aby máma neměla starost s jídlem.Táta si totiž koupil k narozkám nový auto, tak jsem ho chtěla omrknout.Zblajzli jsme jim fleky s uzeným,oni si víceméně povídali s manželem, já lítala ve sněhu s čoklem. Manžílek dostal 5tikilo na benzín, já nic a po 4 hoďkách jsme mazali domů.Manžel byl spokojený, já taky.Nemyslím si, že všechny tchýně jsou čarodějnice.A že ke každému člověku ať je to tchán,tchyně,kamarádka, přítel,přítelkyně lze najít cestu.Jenom chtít tu cestu najít...asi je to někdy obtížné.
|
| JanaM | •
|
(18.11.2005 11:38:58)
Kato,
já tě nechci rozlobit, ale tvoje tchýně není cizí ženská. Je to přeci babička tvojí malé. Představ si, že by to samé cítil tvůj manžel. A vadilo by mu, že mu jeho dceru opusinkovává nějaká cizí ženská a bude tím myslet tvojí matku. Ty je nemáš ráda jen proto, že vám v začátcích nepomáhali? A zmínila jsi někdy v debatě s tchýní, že se máte dost co ohánět? Že třeba finančně nevíš kam dřív? A kdyby vám v začátcích pomáhali, tak jako tvý rodiče, tak bys je ráda měla? Nějak tomu nerozumím.
|
| Karina | •
|
(18.11.2005 14:14:19)
Jano M, už jsem Tě docela pochopila. Ty jsi tchyni na vlastní kůži nikdy nezažila. Na jednu stranu Ti můžu jen tiše závidět, ale na druhou - moje tchyně je pro mě jednou velkou životní zkušeností - jak se to nemá dělat. Začínám být už taky v její roli a vždycky si na ni vzpomenu jako na odstrašující příklad a možná mi ona nevědomky ulehčí tu moji tchýní roli.
Jinak - klobouk dolů před Tvojí maminkou - podle toho, jak se chová k Tvému muži je to CHYTRÁ a inteligentní ženská (ale stejně poznal, že Tebe mají raději, ne?). Taky se tak chovám k přítelkyni syna - věnuju jí hodně pozornosti a mám zájem o její osobu a její trable. Už z toho důvodu ,že ona je ta CIZÍ v naší rodině a její pozice je díky tomu mnohem těžší než pozice našeho syna. A ještě vztah tchyně-zeť nebývá tak napjatá jako vztah tchyně-snacha (tam se jedná většinou o rivalitu, pokud tchyně mladým moc leze do "zelí"). Prosím Tě, buď ve vztahu se svojí případnou snachou hodně opatrná a važ každý skutek a každé slovo raději víckrát. Tchyně fakt není jako maminka - a mohlo by se to ve zlém obrátit proti Tobě.
|
|
|
| Karina | •
|
(18.11.2005 14:33:20)
Jana M tady v příspěvku zmiňuje, že při dobré vůli lze vyjít s každým. Tomu se musím pousmát - ...a nesouhlasím s tím. Jinak bychom se všichni jen objímali a na světě by bylo jen dobře (teenagerská naivita)...
Je něco jiného, pokud s někým MUSÍM vyjít (např. v zaměstnání, při společném vícegeneračním bydlení apod.)a nebo CHCI vyjít. A můj čas na tomto světě je opravdu omezený a proto ho nechci mnohdy ztrácet s lidmi, se kterými to opravdu nejde. To se týká i těch tchýní - čarodějnic. Nemá cenu, pokud NEMUSÍTE (viz. zhora uvedené důvody - společné bydlení apod.) se s nimi zabývat a trápit. I tchyně musí totiž pochopit, že když chce mít dobrý vztah se snachou nebo zetěm, že i ona na tomto vztahu musí pracovat, ba přímo makat a je to někdy pěkná dřina...
|
| JanaM | •
|
(18.11.2005 15:15:03)
Karino,
asi máš pravdu. Já se furt snažím vidět v každém především to dobré. A když nic dobrého neshledám(což je vyjimka),hledám důvod proč tomu tak je.A co se snachy týče, tak tam jsem opatrná snad až moc.Někdo zde zmiňoval, že její tchýně nemá ani potuchy, jak by finančně potřebovali pomoct. Já nějak podvědomně tuším, že syn s přítelkyní to mají asi finančně dost těžký. Ale on se nezmíní a ona také ne. Já se nechci vnucovat aby mladá neřekla, že o to nestojej, že si pomůžou sami.Už jsem tento stesk tady četla. Navíc si myslím, že mladá je ráda, že syna od nás odpoutala a má ho jen pro sebe. Budiž.Já udělala školáckou chybu. Byli u nás na návštěvě a já po něm vyjela kvůli jeho chování(hlavně vůči ní)přijde s práce domů a je pryč po zbytek dne, někdy dloho do noci. A když jsem mu to vytkla, milostpán se urazil, zvedl se a odešel.Od té doby spolu nemluvíme.Že jsem udělala chybu já, vím moc dobře, měla jsem držet papuli.Ale nějak jsem to nezvládla.Štve mně, že on si dělá totálně co chce a ona si ho neumí ukočírovat.Tak jsem zvědavá jak tohle dopadne. Já jsem hrdá, on je po mně tak to asi nebudeme mluvit hodně dlouho.
|
| Eva, 2 děti | •
|
(18.11.2005 15:44:11)
Jani, já teda nevím, proč tě štve, že ona ho neumí ukočírovat. Je to jejich život. A popravdě řečeno, když ty jsi mu něco řekla, tak se urazil a to bylo všechno. Pochybuju teda, že by nějak jinak reagoval na připomínku manželky. Taky si neumím moc představit, jak se dá ukočírovat dospělý chlap, aby chodil dřív domů.
A jinak - kdyby to šlo, tak ti na chvíli pošlu vlastní tchýni - ne za trest, ale abys měla na chvíli taky trochu jinou zkušenost :-)
|
|
|
| JanaM | •
|
(18.11.2005 20:20:54)
Petino
tvá první věta mně rozesmála a vřele s ní souhlasím.
Evo,
já blíž vysvětlím svůj názor. Chlap, kterej si naprosto dělá co chce (a to ještě nejsou manželé), podle mně něco signalizuje. Když si tohle ženská nechá líbit už od začátku, co bude dělat až budou manželé.Bude kňučet, že je na všechno sama, že jí s ničím nepomůže, že je věčně " v prdeli")promiň ale to jsou její slova. Jasně, že je to jejich věc. Ale krucipísek je jí 29, tak by to snad mohla mít v hlavě srovnaný, jak by chtěla ten vztah mít. Ačkoliv ona to asi možná srovnaný v hlavě má, jenže pro to nic nedělá. Až bude po něm chtít, aby jí pomáhal a třeba se postaral o dítě, tak se bude dívenka setsakramentsky divit.To je to co nechápu.A vím, že s tím nic neudělám.Teda mně kdyby zamlada tohle kluk dělal tak by šel a šel.Blbý je to, že ona jak se ozve, tak on vyhrožuje, že se vrátí domů a ona srazí paty a je hned ňuňuňu. Proč si ty mladý holky nechávaj všechno líbit? Proč se nepostavěj na zadní? Proč jsou strachy bez sebe, že jim chlap zdrhne? Pozdě je bycha honit.
|
| Karina | •
|
(19.11.2005 9:11:31)
Měla jsem jeden problém. Někdy si můj syn se svojí přítelkyní v mé přítomnosti vyměňují názory. Není to vyloženě hádka - spíš ta výměna názorů na něco. Probíhá to celkem v klidu, ale je to viděno pohledem každého z nich. Je velice lehké nechat se do takové debaty zatáhnout. Zvlášt pokud jsou u nás na návštěvě a debatují na našem gauči v obýváku. Protože jsem ženská, přiklonila jsem se spíš k té holce. A cítila jsem, že to není dobré. Potom tady někdo radil zůstat PŘÍSNĚ NEUTRÁLNÍ - za všech okolností. Ať si vyříkávají co chcou. Co si myslím já o jejich problémech, není podstatné. Tato rada mi hrozně pomohla a začala jsem se jí řídit. Od té doby se nevkládám do žádných debat ani výměn názorů, dělám mrtvýho brouka.
Mladým pomůžeme, pokud nás o to požádají. Vzájemně si děláme radosti, pěkné dny s nějakým tím výletem (občas), co potřebuju vyřídit se synem - vyřizuju si s ním sama (ještě není ženatý).
Proto myslím, Jano M. že vztah Tvého syna a jeho přítelkyně se Ti může nelíbit (na tom není nic zvláštního), ale neřeš to - a hlavně ne s něma dvěma. Sama jsi napsala, že je jí UŽ 29 a synovi taky není 15. Nenechej se vtáhnout do jejich problémů. Nakonec by se to obrátilo proti Tobě. Vyslechni stížnosti, ale nereaguj - nech je prožít jejich vztah. To, že ona si Tobě snad stěžuje(nebo syn), je její bezradnost, ale spíš by měli tedy navštívit nezávislého odborníka - pokud by o to stáli.
|
| JanaM | •
|
(19.11.2005 14:25:52)
Karino,máš naprostou pravdu.Mně je nepochopitelné,že jak pozoruju dnešní cca třicítky + -, tak mi to připadá, "že chlapa za každou cenu", kdyby měl mít plátěný ucho a dřevěnou nohu.Že si vůbec nevybíraj. Že narazej na chlapa a hned šup "kupní smlouvu" a jako životní pojistku "dítě". Výsledek je pak docela často šokující. Připadá mi to tak trochu ponižující, žádná hrdost,sebepodceňování. Tak a teď to slíznu.Ale od té doby co chodím sem se mi trochu rozsvítilo a pracuju na sobě. Ono to není na škodu znát názory mladých snach. Např. Poprvé v životě budeme na Štědrý večer s mužem sami. Chtěla jsem pozvat mladé, ale když jsem zde četla, co jsem četla, jedeme s manželem po štědrém dnu na hory a vrátíme se na Nový rok. Myslíš že jsem se rozhodla dobře?
|
| Kapička Štěstí |
|
(19.11.2005 19:54:51)
Víš JanoM, mám pocit, že jseš trochu ode zdi ke zdi. Každému vadí něco jiného. Jak můžeš vědět, že tvému synovi nevadí, že jsi ho nepozvala na vánoce? Jak tady čtu (a přispívám) nářky snach, tak je to fakt hlavně o tom nabídnout a opravdu je nechat se rozhodnout - nevydírat, neurážet se, když se jim nechce a naznačit, že i když tuto nabídku nepřijmou, nehroutí se svět. Mně by mrzelo, kdyby mně naši na vánoce nepozvali. Ale se svojí tchýní mám vztahy momentálně na velmi tenkém ledu a pokud by nás pozvala k sobě, tak bych tam opravdu nechtěla jet, ale neměla bych vůbec žádnou možnost odmítnout (citové vydírání-brek, vyhrožování sebevraždou,...). A proto jsem se domluvila s našima, že oni zvou na vánoce nejen nás, ale i jí. Samotnou doma by mi bylo přeci jenom líto jí nechat - i když může k dceři, ale to je jiná kapitola. Bude nás takto na ní víc a tak to bude lépe snesitelné :-) Kdyby vánoce probíhali u ní ve třech lidech, asi bych se zbláznila :-)
|
|
|
| Pole levandulové | 
|
(19.11.2005 15:41:43)
Karin, tebe bych chtela mit za tchyni a nebo aspon, kdybys tu moji mohla proskolit:-)) To ,co tady pises, je svata pravda, ale ja o tom nemuzu svou tchyni uz pet let presvedcit, takze je to bud o tom, ze se nam cpou do domacnosti bez pozvani a kdyz se ozvem, tak se urazi a nemluvi s nama pul roku /nakonec tohle je ta lepsi varianta/. Kdysi jsem se snazila s ni vse vyresit, ted uz mi jde jen o to, abych ji nemusela videt a manzelovi bohuzel taky. Naseho syna videla dvakrat.
|
|
| Kapička Štěstí |
|
(19.11.2005 19:59:33)
Karin, tebe coby tchýni pozlatit! Já když se s manželem pohádala u nich (fakt výjimečné, hádám se akorát v soukromí, vadí mi,když u toho někdo asistuje), byla tchyně okamžitě u mně a hned vyzvídala, co se stalo (neslyšela), co jsme si řekli a já chtěla hlavně rozdýchat nejdříve tu situaci a ne o ní někomu vyprávět. Říkala jsem, že o tom teď nechci mluvit a mířila rychle do pokojíčku se schovat a vyvztekat. Ale ona se mi skoro pověsila na nohu, jak se mně snažila zastavit a vyzvědět o co šlo, jakou já měla chuť jí kopnout :-( No obrazně, ve skutečnosti jsem div nevybouchla jak přetopenej papiňák, protože jsem se snažila jí slušně vysvětlit, že o tom teď opravdu mluvit nebudu. Hádka asi nebyla tak zásadní, protože už vůbec nevím o co šlo, ale tu její vlezlost si pamatuju už několik let.
|
| JanaM | •
|
(21.11.2005 0:44:56)
Kapičko to se ti nezdá. Zaprvé se synem nemluvím, protože se urazil.Jestli mu to bude nebo nebude vadit to nevím. Ale ona bude šťastná jako blecha. Protože tím pádem pojedou k jejím rodičům a bude pokoj. Teď docházím k názoru, že bude nejlepší, když odjedeme na hory už před štědrým dnem.Hele když je pozvu, tak budu vlezlá a ona otrávená jak to zaonačit aby k nám nechtěl jít a když je nepozvu tak budu baba co nemá zájem(což je mi srdečně jedno).Momentálně mi skoro vyhovuje, že se syn urazil.Oba máme důvod: Já proč nepozvat, on proč nepřijít.No ještě na to máme skoro měsíc. Třeba do tý doby vychladneme oba. Já teda za těch 8 dní na horách určitě. Ale stejně v tom mám pěknej hokej.Vůbec nevím jak se zachovat.Protože jestli si princ myslí, že smírčí řízení zahájím já, tak se hluboce mýlí. Já totiž budu dělat mrtvýho brouka.
No uznej, že jsem se za dobu co sem chodím docela ponaučila.
|
| adelaide k. | 
|
(21.11.2005 8:08:56)
JanoM, vždycky když tě čtu tak mám hrozně nepříjemný pocit. Představuju si totiž jak moje tchýně (se kterou +-v pohodě vycházím) vykládá v kruhu svých kamarádek že nežehlím (tradiční 1,5m hromada :-) po dítěti mi zůstala nadváha, nebo že chodím ven (s kamarádkou na kafe příkladně) a nechávám manžela s malou samotného. Tak teď přemýšlím jestli bych byla ráda že se moje tchýně na mě usmívá za zády pak TŘEBA tohle vykládá.
A taky musím reagovat na to jak pejorativně píšeš o své skorosnaše. Vždycky z toho "čouhá" nějaké negativum. Mám se svými tchány dobré vztahy ale taky bych raději strávila ˇštědrý večer u našich než u tchánů protože to je něco úplně jiného. Takže v rámci kompromisu večeříme doma a pak jdeme navštívit jedny i druhé rodiče. Nevím jaká byla u vás vánoční tradice ale mého muže třeba moc mrzí že to tcháni letos chtějí odbýt a žádný štědrý večer v podstatě nedělat.
|
| JanaM | •
|
(21.11.2005 8:26:59)
Adelaide,
ale já v kruhu svých kamarádek nevykládám, že moje skorosnacha nežehlí,neuklízí a že má velkou nadváhu už teď. Já vím je to blbý, ale já se vlastně stydím za ní. Takže s kamarádkama se tématu snacha vyhýbám. To že jsem se svěřila tady je pro to,že od vás mladých si vlastně beru návod jak svůj problém řešit, jak se k tomu postavit.Já se na ní ani neusmívám. Vidíme se pouze vyjimečně.
|
| adelaide k. |
|
(21.11.2005 9:00:32)
Jani, já už se asi nechytám. Tak jak to s váma je? Jaký máte nebo nemáte vztah? Chceš s ní mít nějaký dobrý vztah nebo ne? Jak to všechno vlastně je???
|
| JanaM | •
|
(21.11.2005 12:36:03)
Adelaide,
já bych řekla, že v současnosti nemáme vztah žádný. Nebo by se to dalo definovat jako formální.Pokud spolu náhodou mluvíme po telefonu mluvíme spolu slušně a krátce, jen to nejnutnější.Víš já jsem si to představovala jak Hurvínek válku.ˇˇZe s ní bude sranda, že jim třeba pomůžeme když to budou potřebovat(to by se ovšem museli zmínit nebo aspoň naznačit), že synovi necháme byt(máme 4+1 I.kat),zkrátka že si budem rozumnět. Já se fakt těšila na synovu vyvolenou.Myslela jsem,že budem tak trochu kamarádky. Je to blbost.Dneska už to vím.
|
| JanaM | •
|
(21.11.2005 12:50:39)
Karino, souhlas.
Ale když ono je to tak těžký.Celá ta situace, která momentálně nastala mně svádí k tomu abych nic neřešila a zachovala se podle hesla"kdo uteče, ten vyhraje".A co ty? Jedte za synem, nebo syn přijede s přítelkyní za vámi? A co tvůj muž? Jak snáší "prázdné hnízdo"? Ten můj docela blbě, sice o tom nemluví ale.... Svůj názor na jeho známost řekl jednou jak synovi tak mně a zároveň taky řekl, že už o tom víc mluvit nebude.A mám šmytec, protože o tom mluvit s mužem nemůžu. Když to zkusím, jenom řekne: jednou jsem ti něco řekl a šmytec. Ach jo jsem v tom sama.
|
| Karina | •
|
(21.11.2005 13:03:23)
Jano M, syn je z domu od 16. Vrcholově totiž sportoval a dalo se to na úrovni dělat jenom v Praze. Už tam zůstal i když sport šel stranou. Má tam kamarády a teď tu známost. Máme jenom jeho - jedináčka. Syndrom hledání dalšího smyslu života u nás probíhal asi tak 3 roky. A byly to těžké manželské krize. Řešení vidím v pěstování kvalitních hobby. Máte přece chalupu,Ne? Můj muž dost sportuje a časem si k tomu našel další parťáky, kteří se občas taky rádi trhnou od manželek. Já mám zahrádku, kytičky, chovám pejsky s PP. Taky jsme si postupně našli nové přátele. Léta jsme se celá rodina věnovali synovi a jeho sportování. Bylo to děsně náročné na čas, finance i na psychickou a fyzickou kondici. Známé jsme měli jen ve sportovních kruzích. V současnosti jsme s manželem z krizí zatím venku. Doma je taky bordel, ale jen proto, že si konečně můžeme dovolit dělat oba ve volném čase co nás baví a než mít naklizený byt, je pro mě důležitější doma pohodová atmosféra a jít třeba se psy na výšlap.
|
| Karina | •
|
(21.11.2005 13:14:40)
Syn jezdí domů tak 1-2x do měsíce. Přijedou s mladou tak na 2-3 dny. Z toho důvodu, že oba chodí do školy a syn pracuje na směny, tak se oni sami ohlásí - kdy přijedou - podle toho jak můžou. Že se musí na vztahu ke snaše PRCOVAT, jsem záhy poznala. Mám příšernou tchyni a to mi možná paradoxně pomohlo - nemít iluze. Uvědomuju si, jak tchyně ublížila mě a snažím se toho vyvarovat. Snažím se tu holku hodně poznat a pochopit. Jaká je, co ji baví, co se jí líbí apod. Zbytečně se nevyptávám na její osobní věci - rozvedení rodiče, krach rodinné firmy, otec alkoholik atd.(takže k ideálu taky daleko, nemyslíš??)Chci aby k nám jezdila ráda a třeba si i odpočinula.
|
| JanaM | •
|
(21.11.2005 14:12:56)
Pettino a funguje to taky opačně? Myslím tím jestli synově vlastní mámě projde víc než manželčiným rodičům? Asi ano viď? Když to jde z jedné strany, tak to musí jít i z druhé né?
Karino, ty brďo o iluze už jsem přišla. Jak mám tu holku poznat a pochopit, když jí téměř nevidím. A zvát jí k nám po tom co mi předvedla, když u nás bydlela se mi nechce.
|
|
|
|
|
|
| DaPa | •
|
(21.11.2005 15:24:06)
JanoM, úplně jsem se zalekla tvého psaní, jak jsi popisovala, co jsi očekávala od své snachy... Pro ilustraci ukázka z mailu mojí tchyně:
*Bohužel, jak jsem se vždy těšila, že budu mít "dceru" nebo "kamošku", je to jiné. Důležité je, že spolu jste rádi, já jen, abys mi rozuměl, ale delší dobu k vám nepůjdu. Nechci nikdy být dlouho, příjdu na chvíli, jsem ohlášená a přesto se netváři vůbec přívětivě. Já toho mám přece jen dost, a ty moje nervičky jsou pravda trošku hubené. Člověk by si s ní chtěl popovídat, normálně, ale je nepřístupná. Přijala jsem ji se všemi nedostatky, tak nějak radostně. Určitě budeme vycházet, ale zřejmě to nebude takové to rodinné.*
Protože píšeš velmi podobně, asi ty tchyně očekávají od těch snach to samé:-) Jenomže jak se mám na tchýni těšit, když vím, co bude následovat? I já si s ní chci NORMÁLNĚ popovídat, ale copak můžu, když ona mluví pořád, prý aby nevzniklo trapné ticho, pořád se na něco ptá, ale odpovědi ji až tak nezajímají, hlavně, že mluví. A proč jsem podle ní nepřístupná a netvářím se přívětivě? Protože nám neustále něco vnucuje, když jí slušně odmítnu, urazí se. Proč k nám už nepřijde? Proto, že když přivezli velkou tašku zavařenin a já jí slušně poděkovala a řekla, že už další nepotřebujeme, že jich mám opravdu hodně, urazila se, praštila taškou a odkráčela. A já ji urazila, ona si myslela, že budu mít obrovskou radost, za kompoty jí budu 100x děkovat a poslouchat, co jí to dalo práce. Já se jí o to neprosila, přesto jsem slušně poděkovala a nakonec takováto reakce. Ještě to otočila tak, že jsem nevděčná, a dokonce jsem na ni prý křičela, že od ní nic nechci apod.
JO a navíc je nedůsledná a planě vyhrožuje, jelikož to, že k nám delší dobu nepřijde, jí vydrželo 2 měsíce:-))) Mezitím jsme se samozřejmě viděly jinde...
To jsem ti jen chtěla napsat, že od někoho něco očekávat a pak žehrat, že to tvoje očekávání nesplnil, je to nejhorší co se mezi vámi může stát. Raděj neočekávej nic a pak buď ráda za každé pozitivum, co na tom vztahu najdeš...
|
| Zdena | •
|
(21.11.2005 21:27:24)
Predstavte si, ze mate syna, ktery se ozeni se svou rozvedenou pritelkyni a ona si ponecha prijmeni sveho prvniho muze, co Vy na to?
|
| janik | •
|
(21.11.2005 22:32:02)
A proč by si ho nemohla nechat? Je snad demokracie a záleží na tom, jak se ty dva dohodnou.
|
| E.T. | •
|
(22.11.2005 10:51:19)
Já bych si příjmení po prvním muži nechala jen kvůli dítěti z prvního manželství. No ale co s příjmením dalšího dítěte? Jinak si myslím, že je to věc novomanželů, jak se dohodnou.
|
| katka | •
|
(22.11.2005 11:27:03)
Tak si představte,co následovalo,když přišla domů.vleteěla k nám jak fůrie a že na co máme ty telefony a že musela jít pěšky ,no chudinka,ten 1 kilometr jí fakt musel strhat...
|
|
|
|
| Kapička Štěstí |
|
(22.11.2005 9:53:19)
Ahoj Zdeno, mně to moc nenormální nepřijde, neber si to osobně, chápu, že bys chtěla, aby patřila do rodiny, ale já když se vdávala (bylo mi 27), tak se mi taky moc jméno měnit nechtělo. Dost dlouho mi dělalo i problémy, než jsem si na nové jméno zvykla a pak oběhat všechny ty úřady a všude to změnit - jsem v některých statutárních orgánech, mám živnost, s.r.o., byt, telefon, elektřina, všechny banky, změny podpisového vzoru, dodnes si nejsem jistá, zda mám všechno vyřízené a je to už pár let. Opravdu to nebylo nic osobního, proti novému příjmení nic nemám, ale podstoupila jsem to jen proto, že jsme nemělï děti a plánovali je poprvé spolu, podruhé už bych příjmení rozhodně neměnila, už kvůli synovi. Nebylo by to z nostalgie vůči prvnímu manželovi, ale prostě proto, že je to dost problémů a teď už i děcko mám a chci se jmenovat stejně. Teda snad nebudu důvod to mít řešit :-)
|
|
|
|
|
| Karina | •
|
(21.11.2005 12:36:03)
Jano M, nebyla jsem zde pár dní a tak to te´d pospátku všechno čtu.
Na to nemluvení se synem BACHA. Tobě se zřejmě stalo to, že ses nechala nechtíc vtáhnout do problémů jejich vztahu (mladých). Je dobré si uvědomit, že přítelkyně je opravdu jenom přítelkyní Tvého syna a ne Tvou. Že to co je, je jenom mezi nimi. Vím, že ten vztah nepokládáš ani zdaleka za ideální, ale nemáš žádné právo ani moc to nějak zvrátit. Ty to můžeš pouze sledovat, tak jako sledujeme film v televizi. Každý vztah a každá osobnost má v životě svůj vývoj. A tak DOVOL svému synovi, ať si ty vztahy prožívá sám bez Tvých komentářů, jinak nikdy nedospěje a bude v životě lítat opravdu ode zdi ke zdi - to riziko tady je.
Nebojuj s ním (...raději odjedu na hory už před štědrým dnem...), ale snaž se být ta moudřejší a nad věcí - jsi přece starší. Syn je dospělý a na "výchovu" a podobné lekce už je dost starý. Já se snažím "držet" a "tmelit" rodinu za každou cenu. Asi bych je pozvala v tom duchu:"nechtělo by se Vám strávit svátky u nás?? Promyslete si to a domluvte se a tak do konce listopadu mě dejte vědět, abysme se případně mohli všichni zařídit." Samozřejmě bych se snažila např. vymyslet zajímavý program, navodit příjemnou atmosféru apod. - tak, aby se těšili a aby je to bavilo - je to přece jen jiná generace. To pozvání bych ale učinila s dostatečným předstihem - když mě odmítnou, tak mám dost času si svátky naplánovat jinak a jinde a o nic nejde.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Nokia+Vašek 8.7.05 | 
|
(21.11.2005 22:42:43)
Ahoj Kato,
vím přesně co prožíváš.Já jsem ještě nebyla těhotná a moje tchýně měla velké plány s mým dídětem,které ještě nebylo na cestě.Když jsem byla ve 4měsíci,tak mi říkala,že si už chystá postýlku a bude mi brát dítě na noc.V 7měsíci mi řekla,že můžu po šestinedělí jít do práce a ona zůstane s malým doma.
Těch příkladů je mnohem víc,nehledě na to,že lže o tom co jí řeknu mému muži,vše přibarvuje a tak.
Horko těžko měla jedno dítě a chtěla jich 5.Proto se chce přilepit na to naše.Mám 4měsíčního syna.
Tchán jí zahýbá,takže je v podstatě na politování,ale já ji bohužel nelituji.
Částečně si za to může sama a když si s ním neumí dělat pořádek její problém.
Malého chce vidět každý den a taky ho každý den vidí.Bydlíme v jednom baráku.Ona zaklepe a já mám osypky.A když chce malého tak bych šílela.Je toho opravdu spousta,já jen ať víš,že je nás víc.Když budeš chtít pokecat tak se ozvi.Pa pa
|
| Katka | •
|
(22.11.2005 4:07:51)
Zdravím
Občas si pročítám vaši diskuzi a taky přispěju trochou do mlýna. Píšu v takovou hodinu,poněvadž už nemůžu ani spát,jak mě to všechno žere. Problémy s tchýní jsem měla už když ještě nebyla moje tchýně.Doteď ji nevykám ani netykám,ale vyrcholilo to včera. měla jsem domluvenou důležitou schůzku,která nešla nijak odložit a manžel měl přijet ve 2 hodiny a vystřídat mě v práci.Přijel až v 15:45,já už pěnila,byla vzteky bez sebe,že to nestihnu a taky skoro nestihla.Bez jakékoliv omluvy přijel a že můžu jít,no to mě úplně odrovnalo,pač jsem si byla jistá,že mě tam zaveze autem.Podotýkám ,že jsem v 7.měsíci,obří břicho,12kg nahoře,špatně se mi dýchá a navíc cesta na tu schůzku zhruba 2 kilometry a navíc pořád do KOPCE,zima jak na sibiři a ještě sněžilo.
Tak jsem šla.
Schůzka naštěstí dopadla dobře,teď už mě čekal jen návštěva nemocnice,ma ECHO a v tom telefon,že kde jsem.Když jsem řekla,žejdu do nemocnice,tak začal,že maminka byla nakoupit a že má těžkou tašku a že když příjdu,tak ji zaveze domů.Tak jsem mu řekla,že má taky 2 nohy a že dolů nejdu a položila to.No to jsem se tak nasrala,že jsem fakt myslela,že puknu vzteky.Tak já musím chodit po celém městě pěšky a s břichem a navíc s nákupem,protože proč by se obtěžovala něco přikoupit,když nemám čas do obchodu jít a ví to.
ECHO ok, a šla jsem zpět za manželem.
Ze zvědavosti jsem se zeptala,co tchýně,jestli šla pěšky.NEEEEEEEEEEEE on ji zavezl.Holky,on zavřel obchod a šel odvézt tchýni,přece se s tím nebude vláčet.Ale že já musím,tak to ho vůbec nesere(omlouvám se za ta sprostá slova,ale jinak to nejde).Tak jsem mu řekla,že už opravdu nemám slov a ať se laskavě nad tím ,co dělá, zamyslí.. V 7 jsem zavřeli a jeli domů,mlčky.Manžel byl moc unavený,lehl si na gauč a už skoro usínal a v tom z dola(bydlíme v jednom barku my nahoře ,tchánovci dole)HONZOOOOO. Manžel se probal a hádejte,veze ji do práce.Protože jí se nechce pěšky,na kole( na kterém jezdí celou zimu),autobusem,prostě nijak.Tak ji odvez a další pecka,před pátou pro ni pro změnu jede..I kdy je úúúúplně kantáre,nevidí na cestu, je rozespalý atd. Já ji tak nenávidím,že ho pořád tak využívá a jsem tak nasraná,že on se nechá.. Ale já jsem až ta druhá a běda ,kdybych po něm nebo po ní něco chtěla.Poraďte ,co s tím? katka
|
| JanaM | •
|
(22.11.2005 8:14:00)
Katko,
teda na to nevím co říct. Pettina mi tady vysvětlila, že vlastním rodičům toho vždycky projde víc.
Dapa,
já s tebou souhlasím. Asi to s ní nemáš lehké.Já raději ani nevolám, ani nenabízím, začala jsem dělat mrtvýho brouka. Na základě většiny zdejších stesků jsem asi udělala to nejlepší co jsem mohla udělat. Ale je mi z toho smutno.
|
| Nisa | 
|
(22.11.2005 8:41:39)
Holky,
já tchyni nemám, manželova maminka zemřela ještě než jsem ho poznala. Ale moje máma vymyslela recept na dokonalou tchyni. Ona na nějakou psychologii nikdy moc nebyla, řemen jsme doma měli pověšený na klice, ale teď fakt perlí.
Rozhodla se, že aby to mezi nima fungovalo, tak:
- Tomáš má vždycky pravdu, i kdyby jí neměl
- pokud něco řešíme a máme každy jiný názor, ona se přikloní pokaždé k němu (i kdyby to byl blábol)
- chodí k nám málo a objednaná
- z toho vyplývá, že Tomáš jí miluje (tím víc, že svojí mamču už nemá) a myslí si, že je úžasná
A já si to s ní pak vyřídím, když on u toho není.
Pošlete ty vaše satórie k nám na školení.
Trochu jsem to zlehčila, některé z vás to mají fakt příšerný. Tak se držte.
|
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(22.11.2005 11:36:06)
Jano M.,
na me cela ta Vase zalezitost pusobi tak, ze Ty jsi mela sve predstavy o tom, jaka bude Tva snacha. Ty predstavy Ti nevysly, naopak se za snachu trochu stydis a v kazdem pripade Ti nepadla do oka. A myslim, ze ta holka to citi, ze mas vyhrady. Zasahujes jim do debaty, v dobach minulych jsi prijimala synovy stiznosti na ni (ja vim, ze to uz je asi passe)... To clovek vyciti, ze neni nekomu vhod. Jak jiste vsechny vime, ono i mlcet se da sto ruznymi zpusoby (nektere tchyne, napriklad ma babicka, jsou odbornice na vyznamne mlceni - vyznamne mluveni ji totiz muj otec a jeji zet zatrhl nekolik dni po svatbe a dobre udelal).
Mozna by uvitala trochu nadhledu a vstricnosti. To neni totez jako neodpustit si poznamky a vyznamne neverbalni projevy a potom delat mrtvyho brouka. To si asi tezko vyklada jako zadouci odstup. Pochop, spouste holek vadi prave ten kriticky hodnotici pristup jejich tchyni. A ten u Tebe vidim, i kdyz je zahalen odstupem a mlcenim.
Myslim si, ze pokud od Tebe uciti respekt k jejim hodnotam, vstricnost a shovivavost typu "nech brouka zit", tak ji urcite nebude vadit pozvani na svatky (nerikam, ze ho prijme), na obed nebo na vylet. Jestli to tady holky povazuji za vnucovani, tak je to proto, ze vedi, co je tam ceka a ze to patrne bude dalsi projev te kritiky a despektu.
Ja beru pozvani od sve tchyne jako velmi srdecne a uprimne, obvykle ho prijmu (nekdy taky ne) a celkem se tesim. Jenze moje tchyne mi neudeluje rady, je vesela, tolerantni a rada me vidi. A taky me "necastuje" mnohoznacnym chladnym mlcenim, pri nemz ma na cele napsano No vybral si hrozne ten nas mladej ale ja mu do toho teda nekecam a delam mrtvyho brouka.
Mozna je to vsechno uplne jinak - tohle je muj dojem z Tvych prispevku. A v zadnem pripade jsem do Tebe nechtela ryt, jenom Ti poskytnout pohled z vnejsku.
Jo a vim, ze snaha je potreba na obou stranach. Takze tohle je mejl pro Tebe, a kdyz sem napise Tva snacha, tak zas vyprodukuju nejaky moudra pro ni :-)))
|
| karina | •
|
(22.11.2005 11:52:58)
Jano M, prosím Tě, vysvětli mi, z jakého důvodu se stydíš za partnerku svého syna? Přesto, že se neznáme, jsem nad tím včera přemýšlela a napadly mne následující důvody: ve společnosti lidí, na kterých Ti záleží (ostatní z rodiny apod.) působí přihlouplým dojmem - např. co slovo, to perla -kdyby raději mlčela..., nemožně se oblíká, nemá žádný vkus a má ráda úletové modely nevhodné k její obtloustlé postavě...je ráda středem pozornosti za každou cenu vč. hysterických projevů...okatě na veřejnosti "uhání" Tvého syna a mluví nahlas o svých plánech do budoucna s ním - děti atd.
Většinou to stydění se bývá totiž opačně - mladí se stydí za tu starší generaci.
|
| JanaM | •
|
(22.11.2005 14:24:56)
Kopřivo dík to beru. Ona to asi cíti.Jó to významné mluvení mi manžel už zatrhnul. Významné mlčení mi už vyčetl pro zmněnu syn.Takže jsem z toho jelen.
Karino,Ve společnosti lidí na kterých mi záleží se stydím za to jak vypadá(100 kg), vzhledem k její postavě se oblíká jak stará mladá(nic moderního),hysterické projevy jsem nezaznamenala,okatě na veřejnosti vykládá o svatbě a dítěti-syn ji vzápětí celkem hrubě okřikuje ať toho nechá,když občas přišel, tak mu během jeho návštěvy třikrát volala,kdy už přijde a pravděpodobně mu nevěřila že je u nás, protože chtěl, abych jí do telefonu potvrdila že je u nás, což jsem neudělala.Na bordel ve kterém žije si neodvažoval stěžovat poté, co jsem mu řekla, že kdyby mu to tak vadilo, že by s ní nebyl.Od doby co je s ní, je podrážděný, vážnější, vidím na něm napětí.Před tím takový nebyl a říkají mi to i známý co ho znaj od malička.
|
| Nokia+Vašek 8.7.05 |
|
(22.11.2005 18:22:57)
Jano,
celkem tě chápu,dovedu si dost dobře představit,že se těžko smiřuješ s tím, že tvůj syn je podle toho co vidíš, nešťastný.Kdybys mu radila rozchod, natruc nebo z té jejich chlapské hrdosti, by s ní zůstal.
Zkus zaujmou chválící postoj.Buď taková jakou by tě chtěli vidět alespoň na čas.Třeba syn pochopí a něco s tím udělá.Nebo ji natolik miluje, že se budeš muset smířit.A věř, že časem si zvykneš.
Držím ti palce.A to je jen moje rada možná špatná, možná dobrá.Udělej to co sama považuješ za správné.
Někdy třeba zkus vzít ten telefon a říct "to víš, že je tady, nechceš přijít taky?"
|
| Karina | •
|
(22.11.2005 21:39:36)
Souhlasím s NOKIÍ. Hlavně s tou poslední větou - radou. Jano M, můžeš (pokud budeš o to stát), dostat se té holce trochu pod kůži. V ten moment, kdy si ověřovala synovu přítomnost ve Vašem bytě jsi mohla chytit příležitost za pačesy. Aby vycítila, že je u Vás vítaná. Určitě má spoustu mindráků (nadváha, třicítka na krku - ... a rodina stále nikde, kdoví jak je na tom s profesní kariérou). Když ucítí, že to s ní myslíš dobře a ledasco přehlídneš, mohla by k Tobě získat důvěru a CHTÍT se taky přiblížit zase ona Tobě. Jen některá musíte začít, udělat šikovně ten první krok. Bude hodně záležet na její inteligenci. Třeba je ze své nadváhy neštastná a proto o to víc číhavě pozoruje okolí a myslí si, že všechny zajímá to, že je tlustá a dosud svobodná. A její sebevědomí nebude nic moc - sama jsi to tady několikrát zmínila. A ty ji ještě dorážíš svým postojem. Na každé ženské je něco pěkný - oči, vlasy, ruce - cokoliv. Toho bych se chytla. Můžu Ti říct, že přítelkyně mého syna má taky nadváhu - představ si, že on bývalý vrcholový sportovec si našel baculku. Ale je tak milá, že jsem to hned napodruhé přestala úplně vnímat.
|
| Pole levandulové |
|
(22.11.2005 22:50:44)
Karin, vkus chlapu je vazne nevyzpytatelnej :-)) Mam taky manzela sportovce, stihlej, vysokej, mladsi nez ja - a nejvic se mu libi muj rozhodne ne malicky zadek. Ale je fakt, ze i kdyz nepatrim postavou mezi modelky, nijak moc to neresim a jsem v pohode a tak to snad vnima i me okoli. Jediny, kdo to resi je moje anorekticka tchyne. Ta je ovsem pro okoli antireklama na hubnuti, pac je tak silene posedla cvicenim a nejedenim, ze sice oblekne velikost hadru 32 /pokud uz to neni detske oddeleni?/, ale nebavi se o nicem jinem, nez o hubnuti, denne sni jeden kolacek k snidani a pak uz nic. To budu radej kulata s velikosti 44.
A jinak souhlasim s ostatnima - vyznamne mlceni je nekdy horsi, nez otevrena vymena nazoru.
|
| JanaM | •
|
(23.11.2005 8:40:07)
Teda holky vy mi dáváte. Ale mně to pomáhá.Budu o tom přemýšlet.Teď na to budu mít času dost.Stav je setrvalý - pořád nemluvíme a nevidíme se. Jediný co jsem zatím zaznamenala je to, že mi to přestává vadit.Ale smutno mi z toho je pořád.Přemýšlela jsem jak to bude s dárkama. Co mladý nevím a kluk má nějaké dluhy, tak mně napadlo, že bychom mu jich část zaplatili.Jenže zase: on se urazil,nemluvíme spolu a já mu ještě za to zaplatím dluh?(a to ne zrovna malý) Nejsem trochu pitomá? Nebo mu nedám nic, ať si frajer trhne nohou. Ale to je taky dost blbej nápad.
|
| JanaB, 25 let, 13 měsíční Honzík | •
|
(23.11.2005 10:36:35)
Milá Jano, četla jsem jen tuto stránku a tvé příspěvky, další se mi neukazují, asi mi blbne net. Mluvím teď z trochu druhé strany, z pozice snachy. K tvé otázce? Mám mu zaplatit dluh, když teď spolu nemluvíme. Ani omylem. Myslím si, že by to byla jedna hrozně velká chyba a asi by jsi se dostala do pozice, že ho chceš jakoby uplácet a na oplátku od něho chceš lásku a pozornost. Nemám to sama s tchýní lehké. Již je to devět měsíců, co spolu nemluvíme a přitom od sebe bydlíme 30 metrů a skoro denně se potkáváme na ulici. Věř, že je mi z toho zle. Sice se pozdravíme (iniciativa z mé strany), ale malý pro ně neexistuje. Ignorují svátky, narozeniny nejen mé, jelikož mi tchyně za to vše, co se stalo, dává vinu, ale i malého a nakonec i mého manžela, jejich syna, což mě ovšem bolí nejvíce, protože vím, že rodiče jsou tu jen jednou. A co se stalo? Chodím od 21. března zpět do práce na poloviční úvazek, nemohu si prostě dovolit zůstat doma, ale to je jiná věc. Byli jsme domluvení jak s mými rodiči, tak s tchánovci, že se budou o hlídání malého střídat, to ještě nebyl malý na světě. Již v té době jsem z toho však měla tak špatný pocit a věř, že když se malý narodil, tak jsem se celé ty 4,5 měsíce bála, přemýšlela a nakonec dospěla k závěru, že malého hlídat nebudou. Od té doby se mnou nemluví a neexistujeme pro ně. A proč jsem se tak rozhodla. Jsme celkem s manželem 8-mý rok a za celou tu dobu bojuji s tím, jak se mám ke své tchyni chovat. Jsem zastáncem toho, že jí prostě respektuji a chtěla jsem si k ní vytvořit alespoň podobný vztah, jako mám ke své mamce, což znamená, kamarádský. Bohužel, realita byla jiná. Každá návštěva byla skoro jako výslech, když jsme nepřišli, telefon, kde jsme, pokud jsme byli na dovolené, denně telefon, co děláte, kolik jste utratili apod. Při koupi něčeho nového, opět návštěva, prohlídnutí např. všech skříní apod. Neznám tě a nechci nikoho soudit, ale ani nevíš, co bych dala za to, kdyby ke mě jen jednou přišla, sedli jsme si, vyříkali jsme si to (pokud byla z mé strany takováhle iniciativa, vždy to končilo hádkou), zasmáli jsme se, kdyby se mnou šla třeba jen tak po obchodech, k holiči, zajímala se, na jaké filmy koukám, nebo když jsem čekala malého, šla se mnou vybrat nějaké oblečky apod., za to vše, za tu snahu bych se já překrájela. Po narození malého jsem jen slyšela, jak je podobný manželovi (beru to, měla radost), později to však začalo, nech ho vyřvat, proč ho nedáváš na břicho (po jídle) atd., proč mu nedáváš už po šestinedělí omáčky atd. Moje první vymodlené dítě, ze všeho jsem byla vyprdlá, a proto jsem se rozhodla, že ho hlídat nebudou. Bylo to mé historické rozhodnutí, vždy jsem se podřídila, snažila se přizpůsobit (brali jsme je na nákupy, výlety, pekla jsem jim) apod. A jak to skončilo. Trápím se tím dodnes, hlavně kvůli manželovi, ale věřím, že se to dá zase nějak dohromady. Dnes však už vím, že zase přijde doba, kdy spolu mluvit nebudeme a proč? Nechce se změnit. Svět se točí okolo ní a ona je ten chudáček, kterého máme ještě podporovat. A co bych ti jako snacha poradila? Nevím zda jste se pohádali nebo něco jiného, opravdu nevím, tak dalece jsem vše nečetla, ale zkus zavolat svému synovi již teď, jen tak, jak se má, co dělá, a jestli nechce přijet na návštěvu. Zkus si se svou snachou promluvit, začít být trošku kamarádská. Vadí ti na ní váha, proč spolu nezačnete cvičit, přijít ven mezi další lidi. Domluvit se na Vánoce, jestli je nechtějí strávit u Vás či Vy u nich, co uvaříte apod. Dodat jí možná trochu sebevědomí. Snažit se být uvolněná, možná trošku prdlá, ale věř mi, že já bych tohle brala jako ten největší dárek, který by mi mohla tchyně dát. Motivovat jí, chce se vdávat, tak spolu najděte nějaký časopis se svatebními šaty a ať se do nich snaží trošku zhubnout apod. Možná je tento příspěvěk z obliga, ale zkus to, stojí to za to. Jen tak mimochodem, můj tchán nám nechtěl jít ani na svatbu, přišli ovšem, pak dělali ksychty, že tam mám své příbuzné, a druhý den si udělali svojí oslavu naší svatby na své zahradě, pozvali si své lidi a tchyně čekala, že to vše budeme zase financovat, pak nám vše vyčetli, že prý se na tu druhou oslavu těšili více než na ten svatební den. Jednou si toto vše připomenu, až si můj miláček přivede domů mou nastávající tchyni, a rozhodně bych se tohoto všeho chtěla vyvarovat, je to totiž děs. Měj se hezky a přeji ti hodně úspěchů. Jana
|
| Tchyně | •
|
(23.11.2005 11:09:35)
Jano B. Tvoje tchyně by vadila i mně. Stůj si za svým názorem, neustupuj!
|
|
| E.T. | •
|
(23.11.2005 11:30:39)
Jano B.
Jsem na Tvojí straně, napsala jsi to hezky a je z toho vidět, že se snažíš s tchyní vycházet.I Tvé rady Janě jsou podle mého názoru správné a docela bych Tě mohla mít za snachu. Ale to se nedá poznat podle jednoho i když asi upřímného a dlouhého příspěvku poznat. Držím palce, aby všechno dobře dopadlo. A netrap se, hlavně zdraví!
|
|
| JanaM | •
|
(23.11.2005 11:33:13)
Jano B,
jéžiš a to se to nesrovnalo ani za těch 8 let? No nazdar. Ať si to vysvětlí každá jak chce, ale takhle nějak jsem si malovala svojí snachu. 13měsíční Honzíček by se mi taky zamlouval a hadříčky na něj bych se snachou vybírala ráda a ještě bych to s gustem "zacvakla". A ještě bych občas šoupla snaše prašule, aby si mohla něco supr koupit. Kolik utrácej a za co je mi fuk už teď. A vidět je extra často taky nemusím. Ale občas se sejít,pokecat jen tak o všem možném, nebo jít šmejdit co maj kde hezkýho to bych teda naklusala. No a kdyby jednou za "uherák" přiklusala s koláčkem...joj.I když jednou mi ta "moje" poslala po synovi koláč a měla ho bezvadnej.Po synovi jsem vzkázala,že moc děkuju a že koláč je mňam mňam.
Se synem jsme se vlastně ani tak nepohádali, já jsem se v debatě zastala jí,k tomu jsem přidala, že je namyšlenej frajer, on se zvedl a odešel s větou, že už nikdy nepřijde. Fakt jak malej.No tak když řekl, že už nikdy nepřijde, tak je zbytečný ho zvát.Já ty Vánoce nějak přežiju. Se snachou chodit cvičit nemůžu, protože pracuje, a to tak, že po práci je tak unavená, že nemůže ani uklidit a musí ležet v bordelu na gauči.Natož cvičit. Hele to, že si tvá tchýně zorganizuje zvlášť oslavu vaší svatby, pozve si své přátele a pak vám vyčte, že jste to nezaplatili to je vrchol sprostoty.A jak se chová tvůj muž ke své matce?
|
| JanaB + Honzík | •
|
(23.11.2005 11:56:44)
Jani, mám v něm velkou oporu, stojí při mě. I když se ze začátku k mému rozhodnutí nevyjádřil, za měsíc mi řekl, že jsem udělala dobře, že by stejně takto skončilo. Víš, nechám si hodně líbit, ale řekla jsem, že jakmile se narodí malý, budu prostě čuba baskervislká, co se týče malého. Je to vlastně neustálý kolotoč, rok spolu mluvíme, rok ne (většinou manžel vybuchnul a přestal se s nimi stýkat, pak na můj popud jsme tam po roce vždy šli) a pořád dokola. Odešel z domu již v 18 a řekl mi, že by se tam už nikdy nevrátil, radši bydlel po podnájmech, než jsme se seznámili a zadlužili jsme se koupí a zařízením bytu. To už o něčem také vypovídá. Víš, starám se o své rodiče a o domácnost prakticky od svých 14 let, kdy maminka těžce onemocněla. Pomáhám jak finančně, tak tím, že jsem na blízku. Věř, že je někdy hodně náročné, ale totéž jsem chtěla poskytnout i jim. Když něco koupím našim, koupit to i jim. Manžel mi to zatrhnul. Vašim si kup co chceš, ale mým rodičům (tchánovcům) nic. A bylo vymalováno. Když jsem koupila například stejné vánoční dárky (napr. ložní prádlo apod). mým rodičům jsem to mohla dát, tchánovců dárek mám pořád ve skříni. A proč? Nemají peníze, tak nám kupovat dárky nebudou, ale těsně před vánoci si koupili elektroniku za osm tisíc. Víš, finanční pomoc je hezká, ale já o ní nestojím, a už vůbec ne od nich. Když se malý narodil, koupili mu u vietnamců kolotoč nad postýlku asi za 190,-- Kč, který tak smrděl a na omak byli tak ty postavičky odporné, že jsem ho okamžitě vyhodila, atd. Nikdy jsem od nich nechtěla drahé dary, nebyla jsem tak vychovaná, ale radši menší dárek, nebo přidat peníze na něco kvalitnějšího. A k tomu s tím časem a tvou snachou. Samozřejmě by se museli změnit obě dvě strany, ale když se chce všechno jde. Stíhám chodit do práce, domácnost, malého, k tomu vedu účetnictví pro jeden vchod. Dá se to stihnout, ale musejí nato být dva, v našem příkladě 4 i rodičema a za to jim budu nadosmrti vděčná, že je mám, protože jsou to nejlepší, nyní i s manželem a malým, co mě mohlo v životě potkat. Víš, ale nejhorší na tom, že já bych ráda pomáhala i jim, manžel mi říká, že potřebuju tedy ještě další facky od života, když mi to zatím nestačí. Jednou, když do nás nabouralo auto, a my jsme nutně potřebovali rychle peníze, s tím, že pokud budeme moc, brzy je vrátíme, šli si pro nás vzít půjčku, kterou jsme začali splácet, hned druhý měsíc jsme ovšem slyšeli, že ji musíme zaplatit, protože si chtějí vzít jinou půjčku, aby si mohli nechat udělat zuby. Co nadělám. K posledku, když k nám chodila (malého viděla za 4,5 měsíce 5x, jelikož bydlíme ve 3 patře a ona je stará - 53 let aby k nám chodila, přitom jsem jí řekla, že k nám může chodit klidně denně, jen ať prostě před tím zavolá, jestli jsme doma, procházky mi potom také hlídala), jsem prostě měla pocit, že se mi občas otvírá kudla v kapse, přesto jsem to všechno chtěla změnit, čekala jsem trošičku, že se změní, až se malý narodí a bude to fajn. Omyl, tak občas přemýšlím, jestli někde dělám chybu já a ona se jen chová podle mě. Prostě nevím.
|
| Karina | •
|
(23.11.2005 12:33:02)
Jano B, jako bych četla svůj příběh. S tím rozdílem, že já jsem si to s tchyní nesrovnala ani po víc než 20 letech co ji mám. Naopak - jak jsme se léty poznávaly - z různých situací, kterých bylo za tu dobu nepočítaně - jsme pouze formální příbuzné. To nemluvení a urážení se navzájem mne taky deptalo, obzvlášt je to nechutný pokud jsou vnuci, a ti jsou do těchto žabomyších válek taky zavlečeni. Vysvětluj třeba 7 letýmu dítěti, proč mu babička - která bydlí 3 zastávky MHD, posílá k vánocům balík s dárkama poštou apod. Já na takový chování v rodině nebyla zvyklá. Naši jsou věřící a taky se podle toho snažili i žít. Nikdy se nestalo, že bysme spolu nemluvili - jako dospělí. Můj muž je náturou taky stejný se svou matkou. Nejdelší jeho nemluvení s jeho matkou, který u nás bylo, trvalo víc než 5 let. Já to taky pořád dávala dohromady. Když mi bylo dáno najevo, že stejně budu vždycky ta CIZÍ, tak jsem se na to vybodla. Po 20 letech urážení, nemluvení...(přesně jako u Vás) Ti napíšu naše pokračování: tchyně teď, když už od ní opravdu nic nepotřebujeme se nám neustále vnucuje s nákupama - taky od vietnamců (ručník od ní mi obarvil celou pračku bílýho prádla), manželovi taky volá obden, zve nás na obědy - když se to hodí jí. Poslední trend je ten, že začala vydírat přes její majetek po její smrti (je jí 61 let) - jako co všechno buduje a opravuje kvůli nám na jejím RD.
Jano M, docela fandím Tvýmu synovi, že se vzepřel a má svou hlavu a svůj názor. A taky, že si přestal před Tebou stěžovat. Dospělý syn, který je ve vleku své mami je totiž děsně neimponující individuum. A pokud v tom lítá mezi mami a manželkou, tak i politováníhodné.
Co se týče zaplacení jeho dluhů. Záleží jakých dluhů. Pokud by se jednalo např. o splácení bydlení apod. brala bych to jako pomoc rodičů synovi. Pokud se zadlužil kvůli svým koníčkům, potom ať se taky naučí odpovědnosti za to, co koná.
|
| Karina | •
|
(23.11.2005 12:46:34)
Máte s tím někdo zkušenost? Ještě jsem zapomněla připsat, že když jsem já přinesla na rodinnou oslavu svůj moučník jako pozornost, bylo to bráno téměř jako neslušnost a něco, co se moc nehodí. Středem pozornosti přece musely být kuchařské výtvory hostitelky, tj. tchyně. Taky, když jsme si pořídili něco nového do bytu (dlažba, zahradní nábytek, nějaká stavební rekonstrukce), tchyně měla po náladě a hned to musela mít taky. V opačném případě s ní měl tchán doma peklo. Nikdy v životě jsem se s takovou reakcí v nejbližší rodině nesetkala (můj muž je přece její syn) a tak se mi to nechtělo věřit.
Nejlepší je, že chováme s manželem jako hobby 2 pejsky s PP a myslela jsem si, že by nám je taky mohla občas pohlídat. To jsem se ale spletla, jelikož ona si vzápětí taky pořídila dva vořechy a čtyři psy by už nezvládla.
|
| Meluzína | •
|
(23.11.2005 12:52:13)
Karino, jestli můžu mimo téma - jaké máte pejsky?
|
|
| Eva, 2 děti | •
|
(23.11.2005 12:59:57)
Taky mám tu svou tchýni víc než 20 let. Co se týká nových věcí - když jsme si s manželem zařizovali svůj první byt a koupili jsme si nábytek do obýváku, hned ho tchýně musela mít taky a to úplně ten stejný, zeptali se, kde jsme ho koupili a valili tam a ten starý vyhodili(chápu byl starší). Pak jsme si koupili k tomu stolní lampu, opět dotaz, kde to mají a už ji měli doma taky. Pak se jim líbil lustr a když se ptali, kde ho mají, prohodila jsem něco jako "no aby jste náhodou neměli něco jiného" - tak to si pak koupili jen podobný.
Jinak co se týká rivality obecně, zpočátku manželství, když jsme měli míň peněz, tak se stavila do role "fajnovější dámy" a já byla ta obyčejnější. Po revoluci manžel začal slušně vydělávat a ona šla do důchodu a teď bych řekla, že je vnitřně naštvaná, že ty "plody" jeho práce využívám já, zatímco ona si ho udělala (nepíšu vychovala, o manžela se starala především jeho babička). Asi je to hnusný jak jsem to teď napsala, ale ona je taková ta sice ženská, která tu ženskou stránku osobnosti dost postrádá, myslím vztah k dětem a tak.
|
| JanaM | •
|
(23.11.2005 14:29:43)
Nejdřív mně s tím nemluvením vyděsila Jana B.
Teď zase Karina. My se synem nemluvíme 3 týdny a mně se to už zdá dlouhý.
|
|
|
|
| Meluzína | •
|
(23.11.2005 12:49:47)
Co se týká dluhů, souhlasím s Janou B. Pokud Jano M. nevíš co dát mladým k vánocům, navrhuju každému tisícovku, třeba ještě s něčím menším, např. kalendář, flaška, bonboniéra... možností je dost. Připadá mi to lepší než to co udělala moje tchyně - dala mi k vánocům opravdu nádherný kus oděvu, který stál hodně peněz, bohužel mi vůbec, ale vůbec nepadne. A co s tím, že :)
|
|
| Káča, 2 kluci, třetí na cestě... | •
|
(23.11.2005 14:48:45)
Zdravím,
jsem tu nová a připadám si trochu blbě,protože podle toho, co jsem zatím četla, si vlastně nemám moc na co stěžovat. Ale co, třeba mi někdo poradí i s relativní pitomostí... Moje tchýně vůbec není špatná ženská, má samozřejmě svoje mouchy, ale má i svoje klady. Je spousta věcí, ve kterých se neshodneme (a od té doby, co bydlíme sice každá ve svém bytě, ale pod jednou střechou - dvougenerační RD - je těch věcí, na kterých se neshodneme vidět víc než dřív), ale zatím jsme to vždycky nějak společně vyřešily. I třeba za cenu mírně chladného konstatování: "na tomhle se asi neshodneme, tak co abychom v tom nešťouraly...". Zkrátka a dobře, nějak to jde. To s čím mám problém jsou reakce tchýně na moje občasné záchvaty vstřícnosti. Zatím spolu fungujeme na bázi vzájemného respektu a spolupráce. Když jde jedna nakoupit, zeptá se té druhé, jestli něco nepotřebuje. Když potřebuju pohlídat, mohu si bez obav říct. Když tchýně něco potřebuje, taky se nebojí si říct. Není problém ani odmítnutí - nestalo se mi, že by mi kdy vyčetla při odmítnutí něčeho, že si vymýšlím a že jen prostě nechci vyhovět.
A v čem je tedy problém - udržuji ten vztah v určitých hranicích a samozřejmě to občas vypadá "upjatě" nebo lépe "napjatě". Když totiž povolím hranice, je hned tchýně jak lavina, k neudržení, k nezastavení. Jakmile přestanu chránit svoje soukromí, hrozí mi, že se ze dvou oddělených domácnosti stane jedna společná. Má tendenci k (podle mě) nepřiměřenému sdílení našich rodinných životů - tedy, když nestojím na stráži... Nicméně mě je jí občas líto, jelikož je to ohromně sociálně orientovaná ženská, která bytostně potřebuje společnost, a tu teď nemá. Děda (tchán) je těžce nemocný, což se bohužel projevuje i na jeho schopnosti komunikace, můj muž (její syn) je odnevidim donevidim v práci a potom je s námi. Ona sama pracuje na částečný úvazek - v rodinné firmě dělá účto - ale doma, takže zase žádný kontakt. Takže občas mám pocit, že by ode mě bylo hezké se víc přátelit, ale jakmile to udělám, vtrhne mi do života jako lavina a já pak zas na čas musím nastolit nepříjemné odtažité chladno...
Zažil jste to někdo? A jak jste si s tím poradily? Myslím, jak udržet tchýni v určitých mezích a nebýt přitom chladná a odtažitá...?
|
| Meluzína | •
|
(23.11.2005 15:00:34)
Káčo, jak to píšeš, zní to jako celkem pěknej vztah. Ale není tvojí povinností dělat tchyni společnost jen proto, že tchán nemůže a syn je v práci. Má nějaké svoje kamarádky? Být tebou, udržuju to jak to je a snažila bych se nepodléhat těm "záchvatům měla bych". Aby se ten pěknej vztah neproměnil v pěkný nervy.
|
| Káča, 2 kluci, třetí na cestě... | •
|
(23.11.2005 15:15:46)
... já vím, že to není moje povinnost, naštěstí to ani tak necítím. Ale i přesto mě prostě občas záchvat popadne...:0))). Ona totiž vždycky hrozně pookřeje a povídá a povídá a povídá. Mluví i o velmi intimních věcech svého života, takže je mi jasné, že to prostě nemá komu jinému říct...
Kamarádky moc nemá. Měla, když normálně pracovala a když bydleli v paneláku, ze kterého se odstěhovali a sestěhovali se s námi, když jsme společně koupili domek. Má ještě dceru, ale ta žije v zahraničí a sem se dostane tak maximálně jednou za měsíc, někdy ani to ne... (ono i to byl jeden z důvodů, proč jsme se s mužem rozhodli sestěhovat se s tchánovci - je jasné, že budou za čas potřebovat naši podporu, a představa "dyslokované péče" pro nás byla horší než představa společného bydlení..)
Já vím, že ve srovnání s jinými tady, jsem na tom s tchýní víc než dobře, ale stejně mi trochu vadí představa, že mě po zbytek života čeká "hlídání na stráži" vlastního soukromí. Ale máš pravdu v tom, že to asi jinak nepůjde a jde vlastně jen o zvyk... ach jo.
|
| DaPa | •
|
(23.11.2005 15:47:04)
Káčo, naprosto vím o čem mluvíš, já taky neustále stojím na stráži a daleko víc. Já bohužel musím být ta zlá, odtažitá a tchyni se to nelíbí, jenomže si nedokáže přiznat, že jinak bysme se z její lásky zbláznili... Ona je, přesně jak ty píšeš, lavina, k nezastavení. A to ve všem - mluví jako lavina, slova se z ní valí šíleným tempem a to na mě, na manžela, na malýho - strašný, ten se jí normálně bojí, je to klidný dítě a má z ní šoky, tak ji musím vždycky trochu krotit i v řečech, bohužel.. lavina je i v nakupování, protože nás má za chudáky, kterým musí neustále pomáhat, takže já ji neustále odmítám, aby se krotila... lavina je v projevech lásky, já prostě nemám ráda, když se po příchodu na mě někdo vrhne, vlepí mi pusu, směje se (dost neupřímně pravda v mém případě:-) od ucha k uchu, neustále vypráví, jak nás má ráda, jak si nás neužije a to je pak lavina ve stížnostech a tak bych mohla pokračovat donekonečna. Prostě jak jen trochu povolím, je zle. Mě je to taky líto, taky mě to štve, ale nedá se s tím nic dělat, ona to prostě nepochopí, soukromí je pro ni neznámý pojem, neustále s námi musí být v kontaktu, na všechno se vyptává, jednou jsem se už ze zoufalství manžela ptala, jestli se neptá i na náš intimní život, on jí všechno popisuje, každou každodenní blbost, to je k neuvěření. A kdybych povolila, bude u nás denně, bude mi nakupovat, uklízet, zblbne mi dítě, o chlapovi nemluvě... Věř nejsi v tom sama, ale vydržet musíš:-)
|
| Káča, 2kluci, třetí na cestě.. | •
|
(23.11.2005 17:44:28)
... asi tě moc nepotěším, ale musím říct, že mě naopak potěšilo velmi slyšet, že se někdo taky potýká s "lavinou"...:0)). U nás je naneštěstí (pro mě teda naštěstí) i manžel spíš nesdílný typ, který si hlídá naše společné soukromí, takže tchýni chybí přísun informací i z této strany. Ale jak sama píšeš, ono to není jen v těch informacích. Jakmile člověk trochu povolí a začne se tvářit vstřícně, tak je to v našem případě třeba i lavina návštěv, která je usnadněná tím, že jde jen o to, přejít z přízemí do patra. Každá návštěva je schovaná za nějaký reálný důvod "domluvit se na něčem", ale popáté za den už má člověk chuť říct - "tak si to napiš a přijď jenom jednou...." Nehledě na to, že když se tvářím příjemně, tak se z návštěvy v rozsahu 3minut (ve stylu otázka-odpověď-odchod) stává návštěva v rozsahu 30ti a více minut, kdy se dozvím nepřeberný množství informací, o které nestojím - a navíc to člověka zdržuje...
Nebo snaha o společnou organizaci života (kdy co udělat, abychom si jako vyšly vstříc a tak) - nevím, jak to přesně popsat v obecné rovině, protože fakticky se vždycky jedná spíš o nekončící řadu maličkostí, které každá sama o sobě nejsou nijak moc "umrtvující", ale jejich množství a frekvence člověka ubíjí...
Aspoň, že máme tenhle server, kde člověk občas může upustit páru, co...
Docela by mě zajímaly reakce našich tchýní, kdyby se někdy dostaly k téhle diskuzi a početly si... :0)
|
| DaPa | •
|
(23.11.2005 22:39:18)
Katko, máš pravdu, že právě ty maličkosti, když se nashromáždí, jsou horší než jedna velká věc. To je to rčení o kapkách i o té poslední, po které přeteče pohár... Když to někomu povídáš, tak si řekne - taková blbost, to by mě nikdy nevytočilo - jenže když je těch "blbostí" 10 za den, 100 za měsíc, tak se to prostě násobí a z i nepodstatné věci, která ti u jiných nevadí a přejdeš ji mávnutím ruky, se stane "případ".
Jsem taky ráda, že si tu můžu "poplakat" a že vím, že v tom nejsem sama:-)
A taky jsem přemýšlela nad tím, co by asi tchyně řekla na to, kdyby to tu četla. Někdy si říkám, že kdyby to četla i od jiných, že by jí třeba muselo "doklapnout", ale po každé další návštěvě jsem víc přesvědčená, že se to asi nestane nikdy. Ona je o svých pravdách tak hluboce přesvědčená a ve svém jednání tak sebejistá, že ji neporazí ani lavina od někoho jiného:-))) A typy sladkobolných ženštin se porazit bohužel nedají a jen málokdo s nimi v reálném životě vyjde.
|
| Káča, 2kluci, třetí na cestě.. | •
|
(24.11.2005 7:36:06)
Tak naše babi naštestí není ani tak sladkobolná, jako spíš - postrádá sebekontrolu. Já už zkoušela na lecčems se v klidu domluvit. Vždycky to dopadne dobře - nějakým rozumným kompromisem, tak aby to vyhovovalo oběma, nebo všem. Tak týden dva to babí zvládne i dodržovat (i bez mého hlídání na stráži), ale jak plyne doba, dostane se zase zpátky do starých kolejí a musím být zase za "hlídačku".
Když si zkouším představit, jak by reagovala na tuhle diskuzi - no, docela úsměvně, asi by pohoršeně a srdnatě prohlásila, že je to strašný, co některý tchýně dokážou... :0))). Kromě té sebekontroly jí patrně bude scházet i kapička sebereflexe... Ale jak říkám, někdy je to k pláči, někdy se člověk musí v duchu smát.
|
|
|
| pozitivni mysleni | 
|
(25.11.2005 3:59:40)
Kaco ty pises o moji babicce.ja jsem nevedela, ze moji rodice jsou v reality show.
Presne taklhle je to u nasich.Babicka bydli nad nima a mama se pro jistotu tvari porad popudlive aby se ji na nic neptala.Kdyz je doma jen tata tak taky prijde nekolikrat a taky se treba stane,ze prijde a rekne:ja jsem zapomela co jsem chtela a tata reaguje:tak si to priste pis.
Je to desny, ale tohle souziti s ni bylo hrozny a to tata stoji na strane mamky.
|
| Kaca, 2 kluci, třetí na cestě | •
|
(25.11.2005 9:12:24)
Jo, jo, máš pravdu, soužití v téhle konstelaci je nepříjemný, ale vydržet se dá, zvlášť, když si tady člověk počte, jak divoký to je jinde... Faktem je, že bez podpory chotě by se to zvládalo těžko, naštěstí ještě existují rozumný mužský. Nicméně je potřeba fungovat tímhle způsobem na obě strany. Takže já někdy působím jako pes obranář i na vlastního tátu (maminku už bohužel nemám, ale je mi jasné, že i s ní bych se asi občas chytla...), když nás zaplavuje vlastní aktivitou, ale s vlastním tátou si to člověk aspoň může vyříkat na rovinku.
Tak přeju všem snachám chápající manžílky a co nejpohodovější tchýně - hlavně teď s blížícími se svátky bude asi potřeba obrnit se trpělivostí...
A propos - kdo bydlíte s tchýní pod jednou střechou - jak řešíte Vánoce?
|
| Renda, syn 2 roky | •
|
(25.11.2005 9:29:49)
Ahojky, nedá mi to a musím zareagovat :o) Taky stejně jako Kačka bydlíme s tchánovcema ve dvougeneračním RD a taky musím neustále stát na stráži :o) U nás je to horší ještě v tom, že s tchánovcema dole bydlí i 80-letá babička. A přesně jak píšeš, musím se chovat odtažitě, jinak tu mám tchýni 20x za den, pokud se ale chovám moc odtažitě, okamžitě mi to manžel vyčítá, je to pořád dokola. Jakmile povolím, je to jak píšeš "lavina". Recept na toto jsem ještě nenašla - snad jen - plánujeme stavět, sice jen 50 m od tohoto baráku, ale přece. Máme teď dokonce společný vchod, takže každý odchod i příchod je "kontrolován". Manžel mi občas vyčítá, že se nechovám stejně přívětivě k jeho rodičům, jako on k mým, jenže on ty moje nemusí vidět 50x za den, že?
|
| Káča, 2 kluci, třetí na cestě | •
|
(25.11.2005 13:18:54)
Renčo, tak ty problémy se společným vchodem znám. Já to u nás ani tak necítím jako kontrolu (v tomhle směru je babi v pohodě), ale pravdou je, že při každém našem odchodu a příchodu "vykoukne" (jednak je úplně obyčejně žensky zvědavá, jednak chce aspoň trochu sdílet náš rodinný život - a mě to nic neudělá, a jednak chce aspoň občas s někým promluvit...). Já 7x odpovím s úsměvem, i si popovídám, když zrovna nespěcháme, a po osmé už mi mrzne úsměv na rtech a volím slova opravdu opatrně, aby na mě nebylo znát, kam bych ji ráda poslala... Prkotina, vím, ale člověku to prostě občas leze na nervy... :0)))
|
|
| Káča, 2 kluci, třetí na cestě.. | •
|
(25.11.2005 13:30:40)
... a propos, co ty Vánoce Rendo, jak to řešíte?
|
|
|
| Karina | •
|
(25.11.2005 10:23:08)
KAČO, tohle téma - dvougenerační bydlení, je zde probíráno s většími či menšími přestávkami pořád. Z Tebe mám pocit, že s tchýní je to celkem ok. Važ si toho stavu, který je. Počti si ve starších příspěvcích. Pokud budete vycházet alespoň NEUTRÁLNĚ, může to být velkým přínosem pro obě strany. Ona Tobě např. pohlídá děti (a věř, že hlídacích babiček v dnešní době moc neznám - ono je lepší raději chodit do zaměstnání a potom se starat sama o sebe), vy jí můžete pomoci třeba s nákupy apod. Toto byl vždy tradiční model rodiny - staří se ještě cítili potřební a nechali se i rádi od mladých trochu využít. Chápu, že to není jednoduché - ani pro Tvoji tchyni. Zkus se taky vžít do její situace. Má už nějaký věk, celý život byla někde zvyklá - ve svém bytě a na své soukromí. Nevím, jestli bych byla schopna a riskovala špatné vztahy - jít se svým synem do jednoho RD (a to máme vztahy celkem dobré). Už to, když si představím, že třeba ráno vylezu na chodbu jen v prádle a projde kolem mne "cizí" snacha... Zajímalo by mne, jak jste dospěli jako rodina k rozhodnutí o společném RD, jak řešíte investice do této nemovitosti a další věci.
|
| Káča, 2 kluci, třetí na cestě | •
|
(25.11.2005 13:03:10)
Ahoj Karino,
společné bydlení jsme samozřejmě neplánovali, ale napomohla tomu nepříznivá situace. Nechtěli jsme s manžou žít v paneláku, tak jsme pořídili domeček za Prahou. Přibližně v téže době diagnostikovali tchánovi poměrně těžkou nemoc, bohužel s progresivní tendencí (tehdy to ještě bylo relativně v pohodě, ale dnes je už tráví 60% svého času na vozíku...). Navíc manžova sestra se odstěhovala natrvalo do zahraničí a je tu jen na návštěvy. Nabídli jsme tehdy tchánovcům, ať postaví na našem pozemku (který byl ohromný) malý domek - jako vejminek, že budem blízko u sebe pro budoucí vzájemné "starání se". To neklaplo, protože naše tehdejší bydliště bylo hodně špatně dostupné MHD a pravdou je, že kvůli dědovi-tchánovi je potřeba občas něco pořešit v centru (babi tehdy ještě moc neřídila). Jak šel čas, nemoc se zhoršovala a bylo čím dál tím víc jasné, že naše péče jednou v budoucnu bude potřeba. Zároveň jsme se rozmnožili a říkali si, že občasné hlídání by taky nebylo na škodu. Takže vlastně šlo o čistě rozumové řešení situace, která sice ještě nenastala (děda zatím zas tolik péče nepotřebuje), ale řekli jsme si, že nemá smysl to odkládat a pak se složitěji rozhodovat. Babí vždycky mluvila o tom, že by nebylo špatné bydlet poblíž nebo společně. No, a my na to jednoho dne kývli s tím, že zkusíme najít pěkný dvougenerační domek v blízkosti nějakého kusu přírody s oddělenými bytovými jednotkami - a že, když najdeme, tak do toho jdem. No, našli jsme, relativně rychle, takže druhého syna už jsem "odnosila" v novém bydlení. Tím, že jsme se sestěhovávali do nového domu, který jsme společně pořizovali, měli jsme možnost nastavit si některá pravidla ještě před tím, než společné bydlení fakticky začalo. To vlastní rozhodnutí o přesídlení nakonec bylo víc motivováno ze strany tchánovců než nás, a oni to uvítali, takže tady bych problém neviděla - oba se na to evidentně těšili a byli hodně spokojení, když jsme kývli. Myslím, že i cítili ulehčení.
Investice do domu (ty větší) řešíme společně - buď napůl nebo poměrově (podle toho, kdo budoucí vylepšení víc využije - vždycky je věc domluvy, která naštěstí je možná). Veškeré náklady na bydlení neseme my - ale to je naše rozhodnutí, na tom jsme trvali ještě před stěhováním. Tchánovci jsou totiž extrémně spořivý (nekritizuji to, jen konstatuji, vím, že jim v jejich produktivním věku nic jiného ani nezbývalo - a teď už je to tak zakořeněné, že se tak chovají, ikdyž už nemusejí) a my se nechtěli věčně dohadovat nad spotřebami energií a pod.
Můj problém nevychází ani tak z toho, že bych se na věc neuměla podívat očima babí, právě naopak. Jak jsem psala dříve - občas mě popadne záchvat vstřícnosti, v rámci kterého jakoby povolím v nastavených mezích - no, a babí je pak k neudržení. Nato já musím zareagovat jistou mírou odtažitosti, abych vše vrátila zpět, protože babi sama se v těch mezích udržet nedokáže. A to je to, co mě mrzí, že nemůžu být normálně přátelská, milá, vstřícná a přitom se spolehnout na to, že budou i nadále platit nastavená pravidla. Já bych ráda nebyla občas odtažitá, ale nic jiného mi nezbývá. Ale jak už tady někdo konstatoval - není to nic hrozného, dá se to vydržet, jen to občas zamrzí. Jde o zvyk.
Strašně jsem se rozepsala - omlouvám se, ono se to ve stručnosti moc popsat nedá...
|
| Karina | •
|
(25.11.2005 13:41:58)
Káčo, klobouk před Tebou dolů. Tvůj manžel vlastně bydlí se svými rodiči - zná je od dětství, bydlel s nimi a jak se tady už přetřásalo- vlastním rodicům ledasco tolerujeme a přehlížíme narozdíl od tchyně. Ale pozor, ty jsi ta cizí. Možná si to neuvědomuješ, protože jsi se ve svém životě ještě s ničím až tak zlým nepotkala (a buď ráda, že ne), ale šla jsi do ohromného rizika. Pochopila jsem, že RD jste kupovali napůl s tchánovci, tj. šly do toho i Tvé peníze. Hrozně Vám fandím, jelikož jsi tady takové světýlko na konci tunelu - pokud máš trochu času a prošla jsi nějaké příspěvky pozpátku o dvojgeneračním bydlení - je to většinou beznaděj. Ale u Vás je důležitá odlišnost v tom - na rozdíl od ostatních holek tady - že jsi se k manželovi tzv. nepřivdala. Nepřišla jsi do domu se zavedenými zvyky, a to bude dost podstatný rozdíl od ostatních. Sama zmiňuješ, že pravidla jste si vzájemně nastavili už při stěhování. Vy jste vlastně obě rodiny stály na stejné startovní čáře. A že všechno řešíte rozumem - jen tak se dá někam rozumně dospět.
|
| Karina | •
|
(25.11.2005 13:48:06)
Velmi bych se přimlouvala KÁČO - specielně u Vás, za štědrovečerní večeři v kruhu velké rodiny, tj. i s tchánovci. A proč: vzhledem k Vašim dětem. Pamatuju si z dětství, že štědrý večer u nás vč. večeře trávili prarodiče obou stran a pro mne už tato situace byla neobvyklá a sváteční, i když jsme taky byli s jednou babičkou v baráku. A hrozně jako holka jsem se na to těšila, už z toho důvodu, že sama s rodiči jsem večeřela celý rok. Už si ale nepamatuju, jak se na to tvářila má matka. Ostatní sváteční dny bych asi trvala na svém soukromí.
|
| Káča, 2 kluci, třetí na cestě... | •
|
(25.11.2005 14:58:35)
Karino, mě se ta představa docela líbí, navíc u nás je realizovatelná i z pohledu vzájemných vztahů... Horší to je s prostorem. Na Štědrý večer se v domě schází hrozně moc lidí: my jsme 4, zanedlouho nás bude 5 (do budoucna možná 6), můj táta, tchánovci, manželova sestra s mužem a dítětem... To se fakt k jednomu stolu nevejde, ať děláme co děláme.
Zatím jsme to řešili tak, že večeře jako taková se realizovala odděleně (ale opravdu jen a jen z důvodů prostoru - nic jiného v tom není) a na nadílku jsme se všichni sešli u nás "mladých" nahoře v patře. Docela hukot, ale velmi příjemný, protože v té sváteční náladě nikoho ani nenapadlo pouštět se do nějakých rozepří... Nicméně je mi jasné, že do budoucna budeme řešit problém s dědou-tchánem, který se bude do patra dostávat čím dál tím problematičtěji. Samozřejmě je to realizovatelné - na svátky jsou v domě dva mladí chlapi, kteří dědu i s vozíkem dokážou po schodech vytáhnout... Já jen váhám, do jaké míry je nutné, abych trvala na svém - tedy na tom, že představu nadílky, vzpomínky na nadílku, mají mít moje děti spojenou s naším bytem - tedy s tím nejvlastnějším domovem (kluci se cítí jako doma i u babí s dědou - ale...). Je to otázka do budoucnosti, ale čeká mě její řešení, a protože právě chci uchovat co nejlepší vztahy, prostě si nevím rady, jak moc trvat na svém. Tak mě zajímá pohled "nezúčastněných" - sama asi nedokážu být stoprocentně objektivní - co si budeme namlouvat, když jde o vlastní děti a navíc o Vánocích, málokdo asi dokáže zachovat striktně "rozumný" pohled na věc. Abych řekla pravdu - nejraději bych si ověřila, že pohled zvnějšku je stejný jako ten můj :0))) Teď se přiznávám k zaujatosti už v momentu pokládání otázky, ale co...
|
| Karina | •
|
(28.11.2005 10:59:00)
Milá Káčo, zdravím Tě po víkendu. Ještě k naší minulotýdenní diskusi: dědu můžou do patra vynést silní chlapi z rodiny - tudíž zatím není co řešit. A jak budou tchánovci stárnout a svátky se budou rok co rok (štědrý večer) odbývat u Vás nahoře, tak nemyslím, že by na tom chtěli něco měnit. Pokud se najde řešení, jak dědu na ten jeden večer do patra dostat. Moji rodiče (60-70 let) nám letos sami navrhli, že 25. nebo 26. navštíví oni nás. Moje matka je dost nemocná a tak jí odpadne starost s pohoštěním, chystáním, nákupem apod. Vidím, že čím jsou starší, tím víc je organizování návštěv zmáhá (musí vymyslet co budou vařit apod.) Jinak štědrý den máme vždy přísně soukromý (na přání mého manžela, které se nepodařilo změnit) a ostatní dny obcházíme rodiny. Manžel taky vyrůstal jako dítě v jednom domě s babičkou. Ale u nich spíš než o harmonické soužití, šlo o Itálii - takže přesto, že byl zvyklý na několikagenerační soužití, se po svatbě začal spíš nestýkat. Je ale pravda, že pokud já se chovám neutrálně, nebo alespoň mírně vstřícně k jeho střelené matce - on to ocení a vrátí mi to v dobrém zase s mými rodiči (takže něco za něco - z mé strany taky spíš to "rozumové")
|
| Šmatla | 
|
(28.11.2005 16:16:32)
Zdravím taky po víkendu, já jsem jako malá zažívala taky spíš soukromé Vánoce - takové panelákové :0))), tam by se nás ani moc nevešlo... Naopak manža je zvyklý spíš na Vánoce v širším kruhu. Já jsem nastavená na to, mít veeeeelkou rodinu, zahrnujíc v to i tchánovce, takže mi nedělá problémy (skoro bych řekla, že naopak) se na Vánoce družit - jen bych se chtěla družit u sebe doma.
Jde jen o ten pocit, že doma je doma a že to asi chci vštípit i dětem...
Kleslo, já vím, že klukům je to asi zatím vcelku jedno, jsem si vědoma toho, že jde jen o můj přístup. Je to celé jen v tom, že já se u babí necítím jako doma - jsem tam opravdu pořád ta cizí, ta která je na návštěvě... tak z toho asi vyplývá i ta moje tendence nadílku pořešit u sebe... ale samozřejmě si ráda počtu, jaké s tím mají zkušenosti lidi, kteří to zažili nejen z pohledu snachy a tchýně, ale i z pohledu vlastního dětství - třeba mi to do budoucna pomůže svůj vlastní přístup přizpůsobit - bude-li to nedejbože potřeba.
|
| Nokia+Vašek 8.7.05 |
|
(1.12.2005 8:49:25)
Ahoj holky,
řešení vánoc je u mě takové:
bydlíme u tchánovců.Ze začátku manželství jsme dokonce bydleli na jednom patře,ale co to kecám za začátku, jsem vdaná 3roky a 4 mšsíce a nahoře bydlíme sami 6 měsíců.Někdy mám pocit, že by to ani kůň nevydržel.(chodili jsme k sobě přes jejich obyvák i na záchod a do koupelny se skleněnými dveřmi).
Takže každá rodina jsme večeřeli zvlášť a pak jsme šli k nim.Když se potom odstěhovali dolů , tak jsme šli taky k nim dolů.Letos, ale budou muset přijít nahoru,protože máme 5měsíčního syna a dole bydlí pes a kočka, což já zrovna nemusím.A kromně toho na vánoce jsem nejradši s manželem a teď ještě se synem.
|
|
| sarmyn | •
|
(1.12.2005 14:58:33)
Kacko
mas to strasne daleko :-))) tak coz zkusit jeden rok tam a jeden rok tam??tak jak se ty citis na navsteve i oni muzou mit podobne pocity..ja kdyz byla jeden rok u nasich ale mam to podstatne dal tak sem si vzala "svuj"salat a pripravovala to s mami a bylo dobry ..ne jako doma ale ....s
|
| Šmatla |
|
(2.12.2005 13:58:03)
Zdravíčko,
jo, jo, je to dálka to jedno patro :0)))). Nápad se střídáním zní dobře - přinejmenším jako snaha o kompromis pro případ, že by přišly tlaky na změnu současnýho uspořádání..
Chápu, že se asi tchánovci taky necítí u nás úplně stoprocentně jako doma, nakonec ale děláme to všechno hlavně kvůli dětem a kvůli tomu, aby si i děda s babí užili toho momentu, kdy děti rozzářeně rozbalují dárečky - jinými slovy - fakt, že nadílka probíhá společně (jedno kde), je více ovlivněn přáním babí a dědy, tak si říkám, že by pro to možná mohli v něčem ustoupit...
|
| CHOCHOLUSIK | •
|
(3.12.2005 11:44:29)
Chcem sa opytat na Vas nazor na to, co si myslite o tom, ked sa zena vyda 2. krat a necha si priezvisko 1. manzela. Dakujem za prispevky.
|
| Kapička Štěstí |
|
(4.12.2005 12:30:51)
Ahoj Chocholusiku, probíralo se to tu nedávno, jedna tchyně se nad tím pozastavila. Já osobně si myslím, že kdybych se měla vdávat po druhé, tak už si taky nebudu chtít jméno měnit. Už teď jsem si ho měnila jenom kvůli tomu, aby se celá rodina jmenovala stejně, abych měla stejné jméno jako děti a jejich tatínek. Jinak to byly takové obštrukce, že podruhé bych to už absolvovat nechtěla.
|
|
|
|
|
|
|
| Klesa | •
|
(28.11.2005 15:49:29)
Milá Káčo,
věř mi (z vlastní zkušenosti mojí z dětství i mojí pozdější se synem), že pokud se děti cítí dobře v celém domě, je dost jedno, jestli nadílka budu "u vás nahoře" či "u dědy s babi dole". My jsme to řešili stromečkem na obou místech, aby byla sváteční atmosféra i u nás, a pak jsem u nás doma přidávala jeden dárek pro synka na ráno 25.12. - po probuzení (moc se mu to líbilo).
|
|
|
|
| Káča, 2 kluci, třetí na cestě.. | •
|
(25.11.2005 15:32:09)
JOJ, díky moc, je to hezký slyšet (tedy spíš číst), že to co dělám, snad dělám nedělám tak úplně špatně. Nicméně je pravda, že rozhodnutí samo o sobě mě stálo hodně sebezapření. Vím, že já jsem ta cizí, ale mám kliku v tom, že vývoj ve vztahu s babí šel v našem případě spíš opačně, než u ostatních. U nás to bylo hodně nepříjemné ze začátku. Tchánovcům jsem se nelíbila už na první pohled (hlavně babí), manželovi mě rozmlouvali (nebo se o to alespoň snažili), měli mi velmi za zlé, když se ke mě manža nastěhoval (to ještě nebyl manža... a navíc v té době jsme oba ještě studovali), když kvůli sestěhování se se mnou začal při škole pracovat atd. Ještě v době, kdy jsme se rozhodli vzít (po šestiletém vztahu) to nebylo nic moc. Na ukázku - jejich reakce na oznámení, že se budeme brát, bylo nejdřív mrazivé ticho a pak: "no, jak myslíte". Hodně se změnilo s narozením prvního dítěte a hlavně soustavnou oboustrannou snahou, která se ale datuje taky až od prvního vnoučka (jakoby to předtím babí ani moc nestálo za to, nebo jakoby doufala, že ještě nejsem ta definitivní snacha..)
Pravdou je, že když člověk cítí, že i babi se snaží, tak jde všechno líp.
A to rozhodování tenkrát mi trvalo dobře rok... :0)) Usnadněné to bylo také tím, že v dosahu nebyl nikdo jiný, kdo by se do budoucna o tchánovce postaral. A že nějaká péče bude nutná, to bylo jasné. Já se chci taky do budoucna postarat o svého tátu, takže v tomhle ohledu nebyla ani žádná diskuze s manžou.
|
| Anka, ročná dcéra | •
|
(5.12.2005 11:26:03)
sledujem tieto stránky, na čas sa aspoń trocha ukludním. všetky tu píšete o svokrách. Ja tiež bývam u svokrovcov a mojim problémom je správanie svokra.Totiž svokra má v sebe viacej taktu a porozumenia /aj ke´d to trvalo dlhšie) ako svokor.je to typ "vyhodíš dverami príde oknom".Máme spločný vchod, akože oddlené poschodie.vadí mi, ke´d som ešte zrána v pyžame a on pre nejakú blbosť doslova vtrhne do izby , klopne, ale vzápatí aj otvára dvre, proste nečaká, či poviem-áno.ja ke´d klopem k nim, tak zaklopem a čakám na "áno", tak je to podľa mňa slušné a nevtrhnem tam ako veľká voda. Už som to raz pred pár mesiacmi v návale ohromnéhop zúflastva aj povedal svokre -bola s malou na prechádzke, ja sama doma a svokro vtrhne ako víchor. Dlho som to v sbe dusila, ale ona práve prišla krátku chvíľu po takomto vpáde a ja som to v sebe nemohla udržať.Povedala, že mu to povie, myslím, že ma aj chápala, ona sa dosť hanbí za jeho správanie, on je veľmi priamočiary a netaktný. Aj ke´d mu to povedala, jemu to asi nerobí nič, proste je to človek bez taktu.Robí to , síce nie často, ale robí.Dnes sa to zopakovalo zase, ja som na pokraji nervov. proste príde s vecou, ktorá mohla kľudne počkať napr. do času, ke´d už bude doma svokra aj mnažel, ale njie, on vtrhne. keď som sama doma. Som normálna, ked mi je to nepríjemné?Ved je to pre mna v podstate cudzí človek, prečo by na mna mal pozerat, ked som v pyzame? Okrem toho, nase vztahy su na hrane, moja komunikácia je ano- nie, ja sa sním jednoducho nemožem baviť, mám z neho strach, dosť mi ublížil, urazil ma, ja si s ním nemám čo povedať.nechcem robiť peklo v dome, ak to poviem manželovi, povie,že si namýšľam , že mi furt niečo vadí. odsťahovať sa nechce.Svokra je rada, ke´d je kľud. len nech sa radšej všetko ututlá a je pokoj v dome, aj ke´d len akože.
Poradte, prosím, povedať jej to znova?akým štýlom? Som zúfalá.....
prosím o váš názor
|
| Meluzína | •
|
(5.12.2005 11:35:01)
Proč to říkat jí, řekni to přímo jemu, že ti to vadí.
|
| Hanka | •
|
(5.12.2005 13:18:39)
Anka a nemůžeš se zamknout? Nám tohle tchýně dělala taky a my si nahoře udělali příčku ze sádrokartonu kterou jsou naše pokoje všechny oddělené a ty hlavní dveře si prostě zamknem.
|
| Hanka 1 | •
|
(5.12.2005 13:20:23)
Koukám že už jste mě předběhly :-)) Změnila jsem trošku jméno ať se to neplete protože už koukám že tu Hanka je.
|
|
| Anka | •
|
(6.12.2005 10:29:07)
Dakujem vám za ohlasy.Priečku hore som si chcela dať urobiť aj ja, ešte pred časom, čo manžel odbil jednou vetou, že sa chcem zabarikádovať, a bolo vyriešené.On by to chápal ako neúctu k rodičom, u ktorých bývame .Mne navyše vadí aj to, že počuť každé slovo a spláchnutie zhora nadol a naopak a už mi z toho prišibáva.
Ak je niekto netaktný, ťažko to zmeníš.
Mažel nechce o sťahovaní ani počuť.keby že mám vo vačku toľko, aby som si sama kúpila byt, tak neváham, a manžel nech sa rozhodne, ale takú možnosť nemám.manžel proste chce kľud, ked príde večer z práce, na moje narážky reaguje hned podráždene.ja sa tu jednoducho necítim dobre, cítim sa akokeby za niečo dlžná, on je tu vo svojom, ja nebudem nikdy, čo on nevie -alebo nechce pochopiť.malá sa už naťahuje k dverám, a to asi takto budem riešiť, ale stále sa zamykať?K tomu som musela pristúpiť, keď som kojila, lebo vpády boli na dennom poriadku.To bol šok, dvere ruuups a zavrete....nehovoril na to nič, ale nakoniec sa všetko nakopilo a skončilo to veľkou hádkou.Spomeniem "drobnú" príhodu, ktorá ma dodnes privádza k zúrivosti.kojila som a zavrela som sa.1x dvere ruups.Nic. po pár minútach(!!!!) opať dvere ruups, na co ja maxim. podráždene:kojím!!Opovedou bolo: ZASA????!!!!!!!
a možno neuveríte, po pár minútach, ked uz pocul, ze som v pohybe-sla som pre nieco do kuchyne, bol hore ako na koni-pozrieť malú...Infarktová situácia.K tomu nemám čo veľmi dodať , že???
Niekedy mám pocit, že skúša, koľko vydržím, alebo môže byť niekto tak maximálne netaktný?Ja chápem, že to nie je moj dom, ale rešpektovať súkromie by sa malo. ved predsa, je to pre mna len cudzí chlap, na také praktiky z domu nie som zvyknutá.
|
| Karina | •
|
(6.12.2005 10:35:25)
Janko, na základě čeho jsi souhlasila s tím, že budete s manželem bydlet u jeho rodičů?? Znala jsi je před svatbou? Jak dlouho? Jak na Tebe působili a jak se k Tobě zasvobodna chovali?
|
| Karina | •
|
(6.12.2005 11:37:58)
Omlouvám se, ty předchozí dotazy jsem položila ANCE, ne Jance - to je překlep.
|
|
|
| Nokia+Vašek 8.7.05 |
|
(6.12.2005 11:09:55)
Ahoj Anko,
situace v které jsi se řeší jen velmi těžko.Jsem v podobné, ale není to tak hrozné jako u tebe.Nicméně když jsem chtěla tu příčku tak tchán hrozně nadával,že nám ji nedovolí postavit.Teď skoro každý týden se ptá jestli nám pomohla./únik tepla/Nechtěl abychom měli svou kuchyň, dodnes nevím proč.Pak nechtěl, abychom měli pračku v kuchyni.Všechno jsme si stejně pořídili,ale v době kdy jsem měla podporu svého manžela.Teď zaujal stejný postoj jako tvůj muž, s nikým se nechce hádat.Být tebou tak na něj přitlačím ať víš jestli mu záleží víc na tobě nebo na rodičích,ale nestavěla bych je proti sobě.Jestli tě má rád tak jim vysvětlí, že jste svoji a chcete mít své soukromí, ale tím, že je nestaví na druhou kolej.Jen že má svou rodinu a oni by to měli respektovat.
|
|
| markéta, Tereza 7/03 | •
|
(6.12.2005 11:44:09)
Zamykej se s odkazem na to, aby dítě neuteklo. A už to tak nech. Mělas zamykat i když už jsi nekojila. Tvůj muž mi připadá jako sobec. Zkus mi říct, jak by se mu líbilo, kdyby k vám takhle chodila třeba tvoje máma, kdybyste bydleli u nich - kdykoliv a bez ohlášení. Určitě by se mu to taky nelíbilo. Jestli to on nechce řešit, tak to vyřeš tím zamknutím. A pokud by si oni tobě stěžovali, zkus být splachovací - stále dokola opakuj, že nechceš, aby ti uteklo dítě. Totéž i manželovi, kdyby měl námitky kvůli zamykání.
|
|
| Meluzína | •
|
(6.12.2005 16:42:46)
Proč ten dialog někdy nejde tak jak by měl... :( Nemůžeš mu prostě a jednoduše říct: "Tcháne, mám k vám malou prosbu. Opravdu mě přivádí do rozpaků když sem přijdete a já jsem ještě v pyžamu. Vážně si myslím, že v tomto oděvu by mě měl vídat jenom můj manžel. Nemohl byste prosím po zaklepání chvilku počkat než řeknu dále? Byla bych vám za to moc vděčná."
Zajímalo by mě co by na to řekl :)
|
| Anka | •
|
(8.12.2005 17:14:16)
Ahojte a dakujem vsetkým. Meluzína, perfektný prejav, len nabrat odvahu a vysloviť ho :).Ako zareagovať , ke´d napr. niečo donesie, napr.jabka a tak podobne.ved to nie je otazka zivota a smrti, ci ich donesie o 10 ráno alebo pošle po synovi-maželovi, ked sa ten vráti z práce, že? Ach jo, to sú situácie.najhoršie je, že ja v tej chvíli reagujem podráždene, a odvrknem, potom o tom rozmýšľam, aj ke´d lepšie bude, ke´d svoje pocity už raz a navždy vyslovím zreteľne ajasne, ako to uviedla meluzína. Ale ako poznám svokra, na tretí-štvrtý deń je tu opať ako na koni a znova a znova....Paaaa
|
| Nusi | •
|
(14.12.2005 1:38:50)
Ahoj všem. Znovu mi to nedá a připisuji své zážitky. Možná si některá vzpomenete na mé psaní a vylévání srdce ze společného bydlení s tchýní, pratchýní a švagrovou v jednom domě.
Je dost pozdě, ale nemůžu spát. Maličký spokojeně oddechuje vedle tatínka, tak snad si stačím trochu ulevit.
Problémy související ze společného bydlení nabývají na síle. Manželovi postupně také dochází trpělivost a hlavně tuší, že problémy nikdy neskončí. Leda se odtěhujeme. Tak jsme nabídli naši třetinu domu zbývajícím spoluvlastníkům,to jest strýci, švagrové, ale pokud by měli zájem i ostatní rodin. příslušníci tak i jim.
Pokud jsem do té doby jen tušila nesnášenlivost ke své osobě, a snažila si roky vtloukat do hlavy,že to tak není, nyní to propuklo v plné síle a pěkně nahlas. proto, alespoň jediné co mi asi ze všeho nakonec zbyde je, že si nemusím říkat, že je to moje chyba a neschopnost se tady přizpůsobit (snažím se o to už 7 let), zapadnout, ale proto, že jim zkrátka nevyhovuji.
Jen malé útržky toho, co se tu dělo po dobu,kdy jsem nepsala.
Jednou jedinkrát manžel odmítl návštěvu tchyně, a to když jsme později o víkendu stávali.V tu chvíli to unesla, ale odpoledne na nás vztekle volala přes celou ulici vykloněná z okna, že si chce malého pochovat a ne se kouknout do kočáru jako cizí.
také mi dala párkrát sežrat, že na moji mamku náš chlapeček udělá pápá, ale jí ani nezná, když k nám tak často nechodí. Ano, i u nás se dělají čárečky jak kdo byl u nás dlouho.
Do toho nálady mé švagrové. Má novou známost a zřejmě byla ode mne chyba, když jsem pak tomu dotyčnému, když jsem už podruhé měla tu čest a před domem se s ním potkala, podala ruku a představila se. Za pár dnů jsem to měla přednesené na talíři od tchýně, "že přece Silvinka ho ještě nikomu představovat nechtěla..." A její návštěvy u nás. Vydrží tu se mnou a s malým maximálně 15 minut a mezitím se pěkně s rukama v podpaží a s nosánkem nahoru projde po obýváku a po kuchyni a prohlídne si co že tu máme nového.
A jako perlička na dortu pratchyně. byť je jí přes 80 pálí jí to jako třicátnici. Pán Bůh požehnej takový věk, jen kdybychom byli trochu ohleduplní a taktní. Má tchyně si tu při rozhovoru v době, kdy jsme jí řekli o našem úmyslu prodat a odejít, svěřila, jak si babička (tedy moje pratchyně) chodí na mně stěžovat. Jo a bych náhodou nezapomněla. Dnes manželovi přinesla dopis. Pěkné počteníčko. Píše jak moc jsem sebestředná, zahleděná sama do sebe a že trpím sebeláskou. A že to, že uvažujeme o odchodu není z manželove hlavy, protože oni měli přece vždycky tak krásný vztah!!!!!!!!!!! A jen tak mimochodem svému milovanému vnukovi sděluje, že pokud chce odejít, tak ona tu svou třetinu chce zpět a že je ochotna se proto s ním i soudit!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Jen na vysvětlenou. byt, tedy tuto třetinu naši, nechceme prodat nikomu cizímu (ono to nejde jednak právně, ale ani jaksi z morálního důvodu- nelze rozprodat rodinný dům s jeho tradicí a historií úplně někomu zvenčí), ale manželovému strýci, tedy jejímu synovi! Ale protože tak nesnáší jeho ženu, tak ani omylem. Proto ten přepis na mého manžela před lety.
Ale co mě ze všeho nejvíce mrzí, jak to hrozně zasáhlo do našeho vztahu s manželem. Jednak mě zklamal, že se po opakovaných útocích na mou osobu nezastal,prostě to přešel a proto, že zklamal mou důvěru. po mnoha letech mi opakovaně a plánovitě zalhal. Když jsem na to přišla, bylo mi to hrozně líto. Najednou jsem měla pocit, že mu nemohu věřit nic, nebo alespoň minimálně musím pochybovat, o všem co kdy řekl a řekne.
bylo to v létě, kdy jsem na krátkou dobu odběhla do práce. byl víkend. Manžel s maličkým zůstali asi hodinu a půl doma sami. Samozřejmě tchyně umí vyčíhnout svou situaci, zvláště tehdy pokud vidí, že sama odjíždím. Jen co jsem vypadla z domu už tu byla, jako že na internet. Manžel se mi svěřil, že tak bušila na klávsnici, že musel z pokoje odejít. jeho máti je totiž hrozně hrrrr a neurvalá, s ničím se moc nepárá.
Povídal mi pak, že mu trochu pomohla s maličkým. Moc jsem nechápala s čím mu musela pomáhat, protože když jsem odjížděla spal a pak jsme byli domluvení, že jak se vzbudí a bude-li mít hlad, přijedou oni za mnou.
Ale pak jsem se postupně dovídala, že nebylo vše jak mi pověděl. Nejprve to začalo prosakovat když jsem vyprovázela večer návštěvu, hned musela tchyně vystrčit hlavu a omrknout, kdo že to u nás byl. A při té příležitosti huláká směrem k našemu bytu, že zatímco hlídala malého, někdo manželovi volal? Jak hlídala. Vždyť si byl doma,ne? Ptám se já. No jasně. Akorát jsem si odskočil pro něco do auta, tak máma myslí asi ten okamžik. Dál jsem nepátrala, protože má tchyně opravdu mnohdy hrozně zveličuje.
Ale za nějakou dobu přišla švagrová a že prý jak zvládla jejich mamka to hlídání? Znovu jsem se tedy ptala jak to bylo a dostalo se mi odpovědi, že to asi byla o něco delší chvíle, nejen u auta, ale že prý něco dělal dole v baráku. No dobrá. Chápu.
Ale asi za měsíc všechno prasklo, když jsme se s tchyní potkali ve městě (měla jsem teda v tu cvíli pocit, že je opravdu snad všude _ v baráku, ve městě,v mých snech:-),prý že mi ráda malýho zase pohlída až budu potřebovat zase někam odejít jako posledně. že jim to prý tak náramně spolu šlo. A já se ptám, ale R. byl doma, ne?! "Ale kdepak. On jel do práce. A když začal malý plakat, zavolala jsem mu a on Ti ho pak zavezl:"
Víte co mi pak manžel na to řekl?? Že je to moje chyba!!! Že kdybych dokázala s jeho mámou vycházet normálně, tak by mi nemusel lhát!!!!!!!!!!!!!
Ale já jsem kdysi měla snahu vycházet s lidmi v tomto domě. Ale všechno co jsem jim kdy nabídla, ať ze svého času, energie, prostoru o reálných věcech ani nemluvě, roztrhali to a pořád jim to bylo málo. Teď už nemám chuť. Zvláště po tom, co jsem pro ně rozmazlená fiflena, která trpí sebeláskou a k vůli které jedna nebo druhá musí svému milovanému synovi/vnukovi, psát jednou za 3 roky dopis a v něm mu připomínat jaký že to kdy měli mezi sebou hezký vztah,dokud jsem mu já nepopletla hlavu. Před naší svatbou mu takové psaní nechala za dveřmi jeho maminka a dnes podobné přinesla jeho babička.
|
| Marta 30 | •
|
(14.12.2005 10:43:05)
Ahoj Nusi,
tvůj příběh mi vhání slzy do očí. Je mi tě hrozně líto, ale poradit nedokážu .... jedině radikální řez ....
Umím se do tvé situace vžít, se svojí tchýní zažívám taky krušné chvilky a manžel se mi nedokáže zastat ... Bydlíme ve dvou barácích, ale hned vedle sebe.
V pondělí nadával manžel mému synovi /z prvního manželství/ venku na ulici, a i když šla po ulici jeho sestra. Samozřejmě se pošklebovala a bylo vidět, že má z toho radost. Tak jsem mu potom řekla /o samotě/, aby to už víckrát nedělal, aby mu před jeho rodinou nenadával. Tak jsem dostala vynadáno, co se o ně pořád starám /jako o tchýni a švagrovou/. Já se o ně nestarám – prostě to vidím.
Švagrová, pokud jí potkám sama, mi neodpovídá ani na pozdrav. Je o sedm let mladší a já si připadám jako blbec, když mi ani neodpoví.
Tchýně se švagrovou mi udělaly tři týdny před svatbou takovou scénu, že jsem opravdu pochopila a prokoukla ... jen mě mrzí, že se to nestalo dřív. S manželem bydlíme společně 4,5 roku a manželé jsme něco přes půl roku. On si mě prostě chtěl „vzít sám od sebe“, a švagrová je svobodná matka, bydlí u rodičů a její přítel se za ní jezdí „dívat“ tak jednou za týden a potom na víkend. Vzít si jí nechce. To je asi největší kámen úrazu .... Ne že bych odsuzovala svobodné matky, každý ať si zvolí, co chce. Ale ony se s tím asi nesrovnaly.
Mimo jiné mi tchýně /jen tak na okraj – větší hysterku jsem neviděla, jak na mě křičela, rozhazovala rukama, co řekla, hned druhou větou si vyvracela ... docela jsem se bavila, a jsem ráda, že jsem se s nehádala, a držela jsem stále „úsměv na rtu“/ řekla, že mě celá rodina už nesnáší a nejvíc její muž – tedy tchán. No a teď jim mám vybírat ván. dárky ... no děs a hrůza. Ještě docela zvládám k nim chodit na návštěvy – dokážu se trochu ovládat. Naštěstí tam chodíme společně, jen když má někdo svátek nebo narozeniny. Ale bojím se cokoliv říct, abych něco zase špatně neřekla, aby mi třeba za rok zase neseřvala, co jsem řekla špatně, co se jí nelíbilo.
Manžel mi říká, že je to můj problém, že on žádnej nemá, proč se jich pořád všímám apod. Stále mu opakuji, že se chci vypovídat. On mi pořád říká, že s tím nemůže nic udělat. Říkám, že chci ABY SE MI ZASTAL, POKUD TCHÝNĚ MI ZAČNE BEZDUVODNĚ OSOČOVAT ...
Bylo by to na dlouhé povídání ... až zase někdy jindy
|
|
| nicol-H | 
|
(14.12.2005 23:07:41)
ahoj, to jsou hruzy,co tady ctu..je mi vas fakt lito,holky.ja sice s tchyni nebydlim,ale bydlela jsem tri roky,z toho pres dva to bylo strasne v pohode(tchanovci jsou rozvedeni,pritel bydlel s mamkou) ona je fakt fajn, (zdalo se mi),kolikrat kdyz jsem se pohadala s D.,jeho mamka mne vytahla ven,kdyz se mu nechtelo na diskoteku,jely jsme samy(je to fakt kost)..Ale kdyz jsme ji rekli,ze cekame malicky a budeme se stehovat,mela k radosti evidentne daleko,i kdyz se snazila pretvarovat. Hluboko ve mne byla jakasi averze zakorenena z chvile, kdyz jsme s D.chteli jet spolu k mori,to jsme spolu chodili presne rok. A ona samozrejme ze musi taky-je na "zajicky"-nebo minimalne na chlapy mladsi nez je ona a ne ze by o ni nebyl zajem. Nakonec s ni jeji pritel(Danuv spoluzak,dobry co?...)nejel, protoze mu na to rodice nedali a v tu chvili se stala organizatorkou vseho deni ona a bydleli jsme na triluzkovem pokoji. Svym rodicum jsem se to neodvazila rict,a dodnes nevim jestli kvuli tomu,ze mi na to dali penize v dobre vire,ze bude romantika a strasne si to uzijeme,a byli by zklamani a nastvani snad jeste vic nez ja,nebo proto, ze jsem se stydela i sama pred sebou,ze mi v tu chvili nedoslo co se vlastne deje a nenapadlo mne si "dupnout",ze takhle teda ne!Kdyz to pisu,mam slzy v ocich,ac jsem si myslela,ze tohle mam davno za sebou.
No,parkrat jsem to Danovi vycetla,ale uz jsme se o tom nebavili.A kdyz jsme teda rekli,ze cekame prcka,divze nenavrhla abych sla na potrat,ze jsme jeste mladi.-koukalo ji to z oci.Reakce: "slzy v ocich,probodavajici pohled a "mne je to jedno Danďo,jak myslite, ale jsem teda zvedava,co ti na to rekne tata.Ten urcite rekne,ze jste meli pockat,to se priprav!"
-Danuv tata mel taky v ocich slzy,ale dojeti a byl tak stastnej,ze mne to taky dojalo :-)) rekl,ze to mame pribuzenstvu rict na Stedry den az se vsichni sejdeme,ze (dosti dominantni) babicka(tchanova mama) se nepos... :-)
-a bylo hotovo.
Potom jsme rekli,ze se odstehujeme (nasi mi k Vanocum kvuli miminku darovali dum,stejne tam jezdili jen na vikendy jako na chalupu).Dalsi reakce typu:No,to je teda dost ze jste mi to taky rekli, tenhle byt je pro mne moc velkej, prodam ho...-a zacala oblitavat realitky,nadsadila cenu o 200tisic a zajemci si tu podavali dvere.Nakonec Danuv tata rekl, ze nam ten byt od ni koupi,jestli chceme, ze jsme tu zvykly a ze je skoda ho prodavat-naklady na topeni a benzin do dvou aut,coz by nas cekalo na chalupe.-souhlasili jsme.A to byla nejvetsi chyba. Nic se ji dost nelibilo(novy byt) a nakonec to vypadalo,ze si necha vnutit byt v kterym snad bydleli bezdomovci s tim,ze si ho necha celej predelat a verila tomu ze to stihne za mesic. -realitni agentka ji to potvrdila, a ja poprve v zivote udelala scenu a zacala ji nenavidet v podezreni ze to dela schvalne-byla jsem v 6.mesici a taky jsme planovali rekonstrukce.Rekla jsem agentce,ze je mi jasny o co ji jde,ze to nikdo nechce tak se toho chce zbavit a rekla by cokoliv aby to prodala a mela provizi,ze by z jalovy kravy vymamila tele a ze jestli tchyne chce,poslu tam na obhlidku bratrance zednika aby ji rekl,za jak dlouho je realny tu ratejnu dat do kupy. -z obchodu seslo. Nakonec si vybrala byt,ale ti lidi se stehovali az 1.cervence-3.srpna jsem mela termin porodu.
-Tchyne ze sebe dela strasnou krehotinku a naivku,ale ve skutecnosti je to pekne vypocitava mrcha,dodnes vyuziva tchana,rozvedla se ona s nim a on ji bohuzel nikdy tak uplne neprokouk a asi k ni porad neco citi, coz tezce nese jeho pritelkyne, vubec se ji nedivim,chudak.a to jsou spolu uz 15 let.
Porad neco po Danovi chtela, tim svym afektovanym medovym hlaskem,pomoct tohle tamdleto, tohle odstehovat(vrchol byl, kdyz ji Dan a JEHO KAMARADI stehovali po schodech(malej vytah) nabytk do 6.patra a to po praci(Dan vazi 60kilo na 187cm a hubne stresem,vic jak 65nikdy nemel.Takze ve finale my jsme meli nabytek v zadnim pokojicku v krabicich,zatimco ona a jeji hnusnej kocour se roztahovali jak tady,tak v novym byte,ale musela se nastehovat,az to bude tip top..Kdyz ji Dan jednou takhle v pul 8vecer po praci stehoval krabice s hadrama(co by si plejtvala svuj benzin kyz jemu to plati tata-ale zebrat o nej,to ji blby neni),naboural-jen malo,ale oprava stala 60.000-nebyt havarijky,tak nevim nevim. A ze by mu aspon zaplatila ty 2000 pokuty,co dostal?ani napad!
Kdyz konecne vypadla, stravili jsme 14 dni tim,ze jsme rozmontovavali jeji hnusnej cernej nabytek(koupila si novej) a vozili ho na chalupu(preci se to nevyhodi,to je skoda,na chalupe je mista dost). A ve tri rano den pred porodem od nas odchazel zednik,co nam pokladal dlazbu, v porodnici s nami Dan spal jen dve noci protoze po vecerech montoval novy nabytek a kuchyn,aby to bylo hezky,az se vratim z porodnice. A je to porad, kdyz reknu,ze jsem unavena,at nechodi, rekne ze prijde jen na chvili a ja uz ji tak strasne nesnasim za tohle vsechno uz jen z principu,protoze je blba,vypocitava, vsechny kolem jen vyuziva vcetne vlastniho ditete a neni ji to blby,chce se mi z ni zvracet a zaroven vzteky brecet...
Malymu koupila blikaci dudlik,kde bylo z obou stran velkym pismem napsano,ze je to od14LET jako diskotekovy doplnek...zatimco se vsichni mohli pretrhnout s darkama, od ni jsme dostali kolicky na pradlo a malej kabatek a jedny dupacky,kdyz mu byl mesic-kabatky nenavidim..Neni to o penezich,ale kdyby nam nedala vubec nic,udelala by lip. Doslo to tak daleko,ze kdyz jsem vedela,ze prijde,vzdycky jsem si vymyslela ze tam "musim" a jela jsem na chalupu,nebo kamkoliv,hlavne pryc od ni-samozrejme s malym.
Vyvrcholilo to ze k nam jednou neohlasene prisla-malymu bylo asi pet tydnu-a mezi dverma rekla,ze akorat chytala kocoura(vozi ho k nam pred dum aby se probehnul) a hrabala se na malyho,tak jsem ji rekla at si umeje ruce nebo na nej nesaha,ze takhle zahanim do koupelny kazdou navstevu(vetsine lidi to dojde samo,kdyz nejsou dobytek).nejen ze si je neumyla,ale malyho mi doslova vyrvala z naruce,kdybych ho nepustila,snad by se o nej pretahovala,nebo co. Tak jsem ji po minute kdyz jsem se vzpamatovala udelala to samy a celyho ho prevlikla a vyhrhla az se chudinka rozplakal..Od ty doby se mi zdarne darilo se ji vyhybat asi dva mesice a trochu mne to preslo, ale ted zase zacala Danovi diktovat spoustu veci a vnucovat to svy"MNE by se libilo(to provazelo kazdej nas nakup zarizeni,protoze se k nam vzdycky nasrala ze chce jet taky) a ja uz to nevydrzela a rekla jsem Danovi,kdyz ji ukazoval lustry do detsyho a pak prisel ke mne a rekl"milacku jakej chces" jsem rekla" zadnej, zeptej se maminky jakej chce!" od ty doby pribrzdil a asi mu to doslo,ale tehdy kdykoliv jsem proti ni neco rekla,jsem byla zaujata-ne proto ze by ji branil za kazdou cenu,ale jak jsem byla vytocena,nemohl to brat objeklivne,ja byla fakt zaujata, ale mela jsem pravdu a to uz nevidel. Ac tchyne bydli ve stejnem meste a nasi v Praze, je tu moje mama casteji nez ona a Dan nic nenamita. A kdyby, utrela bych ho, ze ja jsem s jeho mamou musela vydrzet skoro tri roky,tak at se klidni.
Nechci aby malymu davala darky k Vanocum a nepreju si,aby s ni prisel sam do kontaktu. Pritelkyne tchana je 1000x lepsi babicka nez ona.Tohle mne uz asi nikdy neprejde....
|
| nicol-H |
|
(14.12.2005 23:09:45)
a nejhorsi na tom je, ze jsem si o ni dlouho myslela jenom to nejlepsi a mela ji fakticky rada....Dan ji nahrazoval partnera a ja jsem ji ho sebrala..dokud nas mela pod dohledem,bylo to ok...mozna kdyby si uvedomila driv,ze "JI" ho jenou "odvedu",nebylo by to tak idylicky ani ze zacatku.
|
|
| Stana | •
|
(15.12.2005 2:10:26)
Nicol a tvuj pritel Dan s tim souhlasi? Ze jako od babicky neprijmete pro syna darky a nic ji nekoupite k Vanocum?
|
| Kukula* | 
|
(15.12.2005 2:44:58)
Jé! Stano, jsi to Ty???
Nebo jen někdo použil Tvúj nick???
|
|
| nicol-H |
|
(15.12.2005 12:04:58)
Ja nerikam,ze ji nic nekoupime, jen se modlim aby ona zas nekoupila nejakou pitomost jako ten dudlik,vzdyt mohl snist ty kulaty baterky!!!
Je to jeho mama a nevim proc bych mu mela branit v tom,aby ji koupil k Vanocum darek za kolik chce-jsou to jeho penize. Jen mne mrzi ze on nevidi jak ho vyuziva a manipuluje s nim..Ale nechci mu ublizovat,tak to nekomentuju ani na to neupozornuju,kdyz se to primo nedotyka mne.
|
| DaPa | •
|
(15.12.2005 15:16:13)
Teda holky, já mám tchýně dost a to ji mám na druhým konci města, kdybych s ní bydlela v baráku, tak už tu asi nejsem...
Nikol, ten afektovaný medový hlásek moc dobře znám, ten má i moje tchýně, zajímavý ale je, že někdy (asi 2x co ji znám) mluví normálně.
Posledně jsem tu psala, že jsem s tchyní na návštěvě vyšla nad očekávání dobře, zatím příměří pořád platí, jen jsem zvědavá na předvánoce a na vánoce, dohodli jsme se s manželem, že tak jako loni pojedeme 25. k našim (přijede tam ještě moje babička a bratr s rodinou) a 26. ke tchánovcům (tam budou jen oni a bratr), jinak to zařídit nejde. Ale už včera začal manžel s tím, že co kdyby se tchánovci stavili na Štědrý den dopoledne "na chvilku", tak jsem mu vysvětlila, že budu dodělávat jídlo, chci mít klid, mrknout na nějakou pohádku a vůbec, uvidíme je za pouhé 2 dny, to se snad nic nezboří. Tak to jako odkýval, ale je mi jasné, že minimálně zítra s tím přijde znovu a pak ještě příští týden a pohádáme se kvůli tomu. Bylo to tak ostatně i loni, takže je mi jasné, že mě to letos nemine.
A to taky s hrůzou očekávám, co tchyně koupí malému za dárky, loni jsem jí řekla, ať koupí kostky, byla trochu uražená, ale kupila kostky a KUPODIVU nic jiného. Letos se pořád ohání penězi (tchán už má práci), řekla jsem, ať koupí stavebnici, ale je mi jasné, že u ní jen nezůstane. Jenže její vkus se diametrálně liší od mého co se oblečení týká (nakupuje malýmu v sekáči, ale děravé a šílené věci), hračky většinou pro něj nevhodné nebo pitomé, ale to nekomentuju. Byly jsme se švagrem nakupovat, měli tam krásného houpacího koně, tak jsem ho hladila a fakt se mi líbil, ale nekoupila bych ho, nemáme teď na něj místo, malý by ho teď stejně nevyužil a navíc stál 2000,- no švagr se před maminkou zmínil a ona už ho chce kupovat. Já jsem řekla NE, ale mám neblahé tušení......
Jistě teď někdo namítne, proč by babička nemohla vnoučkovi koupit houpacího koně, ale jsem přesvědčená, že tu budou i tací, co mě chápou jak to myslím:-)
|
| nicol-H |
|
(15.12.2005 19:24:30)
ja te naprosto chapu,nejde ani tak o toho kone jako o to,ze je od ni a to proto,aby se ukazala,vid?..
S tim hlaskem..-ona kolikrat rekne neco tak opatrne,¨tak pomalu a tak pichlavyho,kouka pritom do oci a usmiva se,jakoby vyckavala na reakci...hnus!
|
|
| Stana | •
|
(15.12.2005 22:22:43)
Dapo tak jim dovol at na 2 hodinky dopoledne prijdou, muzou vzit i s manzelem maleho na prochazku, muze se jim manzel venovat a ty budes mit cas na pripravu vecere, vzdyt oni nechcou prijit za tebou, ale za svym malym vnouckem. Me teda synove rekli dopredu co chteji na Vanoce. Jeden syn si rekl o sanky, druhy neco na obleceni pro malou, velikost boticek a velikost obleceni mi taky rekl, treti snacha chce pohadkove knizky a teple pyzamko. Vzdyt na tom nic neni, kdyz si reknes co bys pro maleho potrebovala, nebo co jemu udela radost. Asi mame opravdu hodne snachy, uz jsme dostali i Vanocni pozdravy, v kazdem byly prilozeny fotky deti a adresovano "mamce a tatkovi" psaly to snachy, takze to potesilo 2nasobne. Dapo kdyby chtela tvoje maminka prijit na Stedry den dopoledne za malym, taky bys ji rekla NE? Nebylo by ti to lito, ze ti to tvuj manzel zakaze?
|
| nicol-H |
|
(16.12.2005 0:36:55)
asi nejsi takova tchyne,jako DaPina a moje..Kdyz si to predstavim-moje tchyne taky porad chtela videt se na Vanoce a nasi byli tak chapavi,ze sami od sebe rekli,ze stedry den je svatek "rodiny" a rodina jsem ted ja,Dan a malej a od navstev jdou svatky 25. a 26.
Nakonec Dan teda rekl,ze budeme doma a nebudeme nikoho navstevovat ani nikdo nas,kdyz si to preju..Ale mne bylo jasny ze by se stejne snazila sem jit aspon na chvili,tak pojedeme i k nasim! -Dan na to rekl,ze s tim samozrejme pocita,ze kdyz navstevy rodicu,tak vsech rodicu.
Takze Dan pojede za mamou,ja s malym mezitim za pribuznyma na chalupu a potom ¨pojedem spolecne k nasim do Prahy,nakonec k D.tatovi a tak ve 23h si udelame Jeziska doma. -asi je to lepsi nez byt cely den doma a koukat na pohadky,pak si dat darky a jit spat.
A neni pravda,ze tchyne chtej videt vnoucata. Moje se o nej vubec nestara, max.nikdy se treba nezeptala co potrebuje nebo tak,vsechno kupuje podle sebe i kdyz se jeji vkus od meho lisi o 180stupnu.Zbytecne vyhozeny penize a darky koncej na dne skrine.A ja ji sama nebudu vnucovat co by bylo uzitecny,abych nevypadala ze na to nemame a nemuzem si to koupit sami. ona je i dost na prach",jak penezum rika.
|
| Karina | •
|
(16.12.2005 8:51:23)
Co se týče dárků pro vnuka (našeho syna) tak tchyně se s námi NIKDY nedomlouvala. Domlouvala se přímo s vnukem a většinou ji vnouček přemluvil na věci, které jsme mu my nechtěli koupit ( většinou z výchovných důvodů jsem nechtěla dovolit nevhodné blbosti). Takže tak si ho kupovala vlastně proti nám rodičům. A je to tak dodnes, i když syn je už dospělý a bydlí v jiném městě, takže situace už není tak vypjatá. Pokud se někdy stalo, že nám dala peníze, abychom si dárky koupili my - většinou se jí nelíbilo, co jsme si za to pořídili. Problém je v tom, že ona moc neuznává žádné koníčky a hobby a v současnosti ani dražší věci - ve stylu "raději maličkost ale kvalitní". Zásadně upřednostňuje kvantitu před kvalitou, takže potom řeším co s hromadou slipů od Vietnamců, které nikomu nesednou apod. Myslím ale, že letošní vánoce se nikoho na nic neptala, jelikož ji poslední dobou baví navštěvovat různé výhodné výprodejové obchody např. Quelle doprodeje apod. Dělá si tam známosti i s prodavačkami, takže očekávám výprodejový textil. Manželovi v létě úspěšně naplnila skříň věcmi Adidas za zlomek ceny - jen ty velikosti jaksi nesedly - nohavice nad kotníky, rukávy do poloviny předloktí. Ale nekup to za ty peníze...
Ale tchyni se nesmí nic říct, jelikož podle manžela bysme jí pokazili radost a urazila by se.
|
| Linda | •
|
(16.12.2005 10:59:22)
Já si myslím, že je rozdíl mezi maminkami dcer a synů. Ale nevím proč. Já jsem třeba pochopila, že chce být dcera se svojí novou rodinou sama o Štědrém dnu a nejeli jsme tam. Nebylo jim to nic platné, rodiče jejího manžela se neptali a rovnou tam přijeli na celý večer a ještě si mysleli, že jsou mladí rádi.
A mám syna, tam jsme také nejeli, ale bylo mi to ještě víc líto než u dcery. Tak nevím, mám je určitě ráda oba stejně.
Jestli si, snachy, myslíte, že je to jednoduché, tak tedy není. Ale dá se to vydržet, hlavně, že se mají mladí rádi!!
|
|
| nicol-H |
|
(17.12.2005 0:04:06)
Karino:
Nas syn si o nic rict nemuze,jelikoz jsou mu ctyri a pul mesice :-)
A za 2."vasi tchyni se nic nemuze rict,protoze manzel rekl,ze by se ji zkazila radost a urazila by se"?!!!
-co to je? Proc ma byt manza v klidu a tchyne mit falesny pocit ze je z toho mate strasnou radost,a ty mas za to platit energii vynalozenou na pretvarku, nervama ze skrini pretykajicich blbostma,ktery nikdy nikdo nebude nosit?
Vim,ze jsem taky napsala,ze se desim Vanoc,ale ja se desim toho,ze koupi blbosti,ale kdyz jo,reknu ji co si o tom myslim.Ona taky rekla Danovi ze se ji parfem co jsme ji koupili prestal libit...Tak co ja si budu delat nasili a davat malymu napr.hnusny oblecky co nejsou prakticky a pohodlny proto,ze mu je ona koupila,aby mnela radost?
|
| Karina | •
|
(17.12.2005 22:43:54)
Nicol-H co se týče dělání radosti tchýni v tom smyslu, že budeš dávat malýmu hnusný oblečky od ní. Je to spíš o tom, jestli CHCEŠ dělat své tchýni radost. Já své tchýni radost dělat nechci, dělala bych totiž asi něco, co bych asi výstižně nazvala "házet perly sviním". Já mám na rozdíl od Tebe tchýni už přes dvacet let - a máme společně něco za sebou. Např. jsem jí koupila dost drahou knížku o pokojových rostlinách - byl to dárek, a skončil u švagrové... Za ty léta je toho prostě hodně všeobecně, co mě na její osobě dost zklamalo a jak stárne je to čím dál horší. Proto to už tak neřeším. Co se týká manželovy rodiny, nechávám na něm a pokud to jde, nepletu se do toho. Když totiž zůstanu neutrální (někdy je to fakt těžký), tak manžel sám většinou uzná, že tchýně přestřelila. Jakmile ji ale začnu před manželem kritizovat, hned se staví na její obranu a je hádka. Moji rodiče taky nejsou svatí a tak mi to manžel může lehce zase vracet. Dokud žije tchán, je to ještě snesitelný - ona se vyřádí na něm. Ale kdyby zůstala sama, bylo by to hustý.
|
| Stana | •
|
(19.12.2005 14:43:35)
Nusi jak budete slavit Vanoce? Urcite se to vsechno na vas podepsalo, stres, hadky, chlad, nedorozumneni s babickou,atd.. Pozvali vas mezi sebe, nebo s vama nekomunikuji aby dosahli sveho?
|
|
|
|
|
|
|
| Tchyně | •
|
(16.12.2005 10:16:20)
Stano, pochop, že tvoje rady typu : " Pozvi je na dvě hodiny na Štědrý den atd., moje snachy jsou k nám tak hodné a já k nim ještě hodnější" nejsou k ničemu.
Tak je to u Tebe v rodině a v mnoha jiných rodinách samozřejmě taky. Ale ve většině dalších rodin je situace úplně jiná, někde horší, ale někde třeba lepší. Bez přetvářky a falešné přítulnosti.
Nikdy nevíš, co je pro koho dobré. A nevíš, komu radíš.
Já už to tady čtu moc dlouho na to, abych věděla, že sem chodí holky, které jsou od maminek rozmazlené a pak se nestačí divit, že je všechno jinak. Ale že možná je víc těch, které jsou dobře připravené na život,jen jim nikdo neřekl důležitou věc. A to, že jejich tchyně mohou mít i špatné vlastnosti nebo mohou být nešťastné. A hlavně, že většina tchyní je třeba hodná ( ne všechny) , ale úplně jiná, než její maminka.
Nezapomeň, že jsou to mladé holky a nemají zkušenosti, jsou moc hodné ( ne všechny) a přišly do nové rodiny s tím, že se budou mít všichni rádi . Pak ale stačí hormony u tchyně v přechodu a u snachy v těhotenství a dobrá vůle na obou stranách vezme za své a to můžou být obě hodné a snažit se.
Je to strašně složité, nedá se radit, když tu rodinu neznáš.
Tady je to dobré na to, že si člověk uvědomí. že v tom není sám a že si má kde postěžovat. Já jsem ještě nedávno taky radila, ale teď vím, že to nejde. Nevím toho dost. Co když je tchyně opravdu zlá nebo úplně hloupá ? Co potom radit?
I když zkušeností mám hodně se snachami i s tchyní, vím, že toho nevím dost.
Všem snachám přeju, aby své tchyně pochopily a tchyně prosím, ať se snaží. Vždyť ta holka, co jí nemůžete někdy přijít na jméno, má ráda stejného člověka jako vy.
|
| Tchyně | •
|
(16.12.2005 10:27:11)
Stano, ted si to po sobě znovu čtu . Nemyslím si, že jsou tvé snachy falešné, nechci, aby to tak vyznělo. Samozřejmě je neznám a přeji Ti, že jsou hodné. Každý to štěstí nemá.
|
| DaPa | •
|
(16.12.2005 11:15:21)
Stano, je to trochu tak, jak napsala Tchyně, nevíš komu radíš a navíc, ty se na to díváš z pozice tchyně, která má se svými snachami pěkné vztahy. Zkus se na to podívat z pozice snachy, která nemá zrovna nejlepší vztah (ne vlastní vinou, ale to bys tu musela číst už před časem) s tchyní. Reagovala bys stejně??? Tak je pozvi na 2 hodiny? A proč bych si měla dělat na Štědrý den 2 hodiny utrpení s tchyní, když si nepozvu ani vlastní rodiče? Oni mi řekli skoro to samé, co psala Nicol - na Štědrý den buďte spolu a uvidíme se celá rodina 25. A to se mi líbí a beru to tak, všem nám to vyhovuje. Tchýni samozřejmě ne, ona nevydrží do 26. A proč by měl manžel s tchyní chodit na procházku, když mi chodíme na procházku odpoledne jako rodina a navštívíme po cestě tetu. Oni nejdou na návštěvu, ani za vnoučkem, tady jde o to, aby si tchyně prosadila svou, protože ona chce být lepší než moji rodiče, že ona se s námi na Štědrý den uvidí a oni ne, jí jde o ten vítězný pocit, ale to se tchyním těžko vysvětlije, promiň....
|
| Eva, 2 děti | •
|
(16.12.2005 16:28:02)
Myslím, že tímto jsi udeřila hřebíček na hlavičku :-) Že ani tak nejde o to , či přijdou nebo nepřijdou, jde o to si dokázat, že mám syna stále pod kontrolou a činí co chci já. Myslím si, že tady je skutečně jádro pudla všech averzí mezi tchýní a snachou. Proto ani nemají moc problémy muži se svými tchýněmi, kterou matku dcery by napadlo testovat si dceru, zda ji dostatečně ovládá i poté co se vdala? Takových moc není. Mě trvalo taky dost let, než jsem pochopila, že tchýně si potřebuje pořád nějak testovat že je to ona, ke komu se manžel přikloní. Už jsem psala sem, že u nás tchýně musela být vždy na štědrý večer, protože by to jinak nepřežila (sama za dětma nikdy nepřijela celý rok, ty jsme jí museli jezdit ve stanovených dnech a hodině přivážet ukazovat). Jednou jsem chtěla vánoce strávit na chatě, jak jinak i tchýní. Tchýně ale řekla, že tam teda nebude, protože ona potřebuje pohodlí (chata je zařízená jako byt) a tehdy to sama přežít mohla.
|
| Stana | •
|
(16.12.2005 22:29:29)
Dapo proc jsem ti dala radu at k vam tchyne na ty dve hodinky dopoledne prijde -1-pises ze jste se uz loni k vuli tomu pohadali 2-pises ze urcite s tim tvuj manzel prijde za par dnu znova a 3- znova a zase se pohadate...asi byt na tvem miste, tak bych se manzela zeptala jak moc to chce, v kolik hodin chce jeho mama prijit a jak dlouho se chce zdrzet, jestli by pohlidali maleho a ja si na tu dobu nekam odskocila -k osamnele kamaradce, k holici, neco jeste dokoupit, proste nechat je doma samy a vecer mit spolecny jako rodina, ona ta priprava vecere jde udelat za par hodin, ty dve-tri hodiny by tobe neublizili, naopak s manzelem by vas to vice spojilo. Nebo at manzel s malym k mame na tech par hodin zajede sam. Dapo stoji ti ta hadka za to?
|
|
|
|
|
|
| DaPa | •
|
(16.12.2005 11:52:10)
Ještě odpověd na tvoji otázku - moje maminka by nepřišla za malým, ona by přišla za všemi. To jen na okraj, moje máma si nehraje na hodnou babičku, co chodí za vnoučkem, ona chodí na návštěvu k nám všem. A naši by k nám nepřišli, i kdybych je pozvala, protože jsme se dohodli jinak, ale i kdybych je pozvala, manžel by mi to nezakázal, on by okamžitě pozval i svoje rodiče a to by bylo v našem malém bytě opravdu na Štědrý den veselo... Tchýně totiž začne okamžitě pomáhat, i když o to nestojím nebo není s čím, pronáší věty typu - no taky bys tu potřebovala pomoct - jako bych měla někde kopce špíny, je jí všude plno, halasí na malýho, předvádí se a je prostě po klidu. Proč bych měla toto absolvovat na Štědrý den, když chci mít klid se svou rodinou? Navíc já jsem manželovi nic nezakázala, já jsem mu vysvětlila svůj názor, on to odkýval jakože mám pravdu, ale nedokáže svojí matce říct ne, i když to třeba sám vidí jinak než ona. Takže to bude zkoušet ještě několikrát, až se pohádáme, no a 23. večer jí řekne, že něco máme, něbo že toho máme hodně nebo něco podobného a bude to. To co jí mohl říct hned, ale ještě raději pravdu, že chceme být prostě sami.... Jenže to jaksi nedokáže....
|
| Nusi | •
|
(16.12.2005 18:12:28)
Staňo, Tchyně a ostatní co už máte zkušenosti s rolí tchyně a máte své snachy a zetě. Poprosila bych vás o radu. Pár dnů nazpět jsem zde vypisovala své problémy. Mohla bych vás poprosit o váš nezúčastněný názor?
Ze svého pohledu mám pocit, že pověstný pohár už přetekl a já už dál nechci a nemůžu. Manžel evidetně nic řešit nechce, opět, jako vždy, mají věci nejlépe časem vyšumět. A to mi večer, kdy babička doručila kýžený dopis vykládal, jak s těmi věcmi v něm obsaženém, nesouhlasí, a že to tak nenechá. Osobně nemůžu vydýchat tyto pasáže:
"Nápad prodat Tvou třetinu domu, kterou jsem Ti v darovací smlouvě přepsala, není z Tvé hlavy. Ty bys toto při pěkném vztahu ke mně nebyl schopen.Tvé ženě se zde nelíbí, i když v domě vycházíme všichni dobře. Nevím proč, není otevřený důvod, vykládám si to však po svém. Věděla a měla vědět, že tady nebude chtít žít. najednou podléháš své ženě, chce jít pryč, tak jí chceš vyhovět. Vím jak tě to ničí a jsi ve věčném stresu. Někdo je velice moc zahleděný do sebe,trpí sebeláskou a ostatním ubližuje a přivádí lido do velkých stresů. Ty se bytu jistě zbavovat nechceš, je to Tvé dílo. Já už jsem v duchu po narození TVÉHO syna myslela na to, až já už žít nebudu, že zde jednou bude spravovat dům TVůj syn. Ty jsi hodný syn své matky a můj vnuk, tak doufám, že i ty vychováš syna v takového člověka jako si Ty sám!"
Znovu když ta slova procházím, začala jsem se celá třást a přitížilo se mi. Celou dobu co žiju v tomto domě bojuji s pocitem, že sem nepatřím, nejsem zde vítanou,jen mlčky trpěnou a že všechno tady v tomto domě patří jen jim. Dům samotný,můj manžel a teď i náš syn!!! jen já tu jaksi nepatřím a nezapadám. Nejsem prostě jejich!!
|
| Stana | •
|
(16.12.2005 22:40:30)
Nusi v cem chces poradit? Co ti na tom dopise nejvice vadi? Pise ho stara zena kterou zklamal vnuk do ktereho vkladala svoje nadeje, ale dopis neni urcen tobe. S tim se musi vyrovnat tvuj manzel. Uz to ze ti to dal precist svedi o tom, ze se chce nejak dohodnout. Nevim jak jste na tom financne dobre, neslo by nechat si tu tretinu domu jako na vikendy a zacit nekde znovu bez toho, ze by se neco nekomu prodavalo? Jestli v tom dome tvuj manzel vyrustal s tim, ze tam jednou budou vyrustat jeho deti, tak proc tolik investoval do samotneho bytu? To jsou asi otazky co mu ted davaji. Jak hodne moc se chce odstehovat tvuj manzel? Na ci strane stoji?
|
|
| Stana | •
|
(16.12.2005 22:40:46)
Nusi v cem chces poradit? Co ti na tom dopise nejvice vadi? Pise ho stara zena kterou zklamal vnuk do ktereho vkladala svoje nadeje, ale dopis neni urcen tobe. S tim se musi vyrovnat tvuj manzel. Uz to ze ti to dal precist svedi o tom, ze se chce nejak dohodnout. Nevim jak jste na tom financne dobre, neslo by nechat si tu tretinu domu jako na vikendy a zacit nekde znovu bez toho, ze by se neco nekomu prodavalo? Jestli v tom dome tvuj manzel vyrustal s tim, ze tam jednou budou vyrustat jeho deti, tak proc tolik investoval do samotneho bytu? To jsou asi otazky co mu ted davaji. Jak hodne moc se chce odstehovat tvuj manzel? Na ci strane stoji?
|
| Nusi | •
|
(17.12.2005 15:09:31)
Stani, máš pravdu. Dopis nebyl určen mně. Babička ho osobně přinesla mému muži. Otevírala jsem jí já. Vždy když přijde, je automaticky pozvána dál. Teď radikálně odmítla a že chce mluvit s R. Volal na ni z pokoje ať jde dál, ale trvala si na svém. Manželovi dopis ve dveřích dala s tím ať si ho přečte.
Je pravdou také to, že manželovi se nechtělo mi to dávat číst. Mně však zajímalo co se děje. Souhlasil tedy že mi přečte jen některé pasáže, ale pak mi ho podal celý.
Co mi na něm vadí? jednak jak se tam o mne vyjadřuje, nechovala jsem se k ní nikdy jako hulvát, nebylo mi zatěžko jí pomoci když potřebovala (nákupy, dovoz z vlaku po návratu z lázní, doprovodila jsem ji do nemocnice když na ulici upadla a rozbila si obličej ... atd), dále to, že už po několikáté je mi dáváno najevo jak jsem pokazila vztahy mezi ní a jejím vnukem,stejné mi předhazuje tchyně, a pak jak se tam mluví o NAŠEM dítěti.
|
| Nusi | •
|
(17.12.2005 21:13:38)
Stani ještě jedna věc. myslíš, že je správné. když manželé mají mezi sebou tajemství? Já to moc neuznávám. Pak ve vztahu panuje vypočítavost a nedůvěra.
Chtěla jsem po vás zkušenějších radu, jak zvládnout situaci a manželství, ze kterého se mi nabízí jako jediná reálná možnost, rozchod. A to proto, že vypočítavost,nedůvěra, lež a vzájemné odcizení je v plné míře mezi námi dvěma.
|
| Stana | •
|
(18.12.2005 1:44:59)
Nusi to je mi moc lito. Karina to vyjadrila velmi dobre. Mas manzela jeste rada? Ja mela obdobi, ze kdyz jsem se zlobila na tchyni, odmitala jsem manzela, ale to bylo presne co si ona prala, rozvod a odejit jim ze zivota. Protoze jsem holka tvrdohlava tak natruc ne! Tu radost ji neudelam a jsme spolu uz 31 let. S tchyni mam vztahy na bode mrazu. Je to babicka, matka manzela tak do toho nemluvim, at si svou rodinu vyresi sam a vidis stoji pri me. I kdyz ho mam vydedila a slibovala mu, ze kdyz se vrati domu sam beze mne, tak svuj podil z gruntu dostane. Ty mas Nusi aspon to stesti, ze tretina manzelovi tam uz patri, casem ziska i ty dalsi dve tretiny, to chce cas a klidnou hlavu. Rozvodem jim to usnadnis.
|
| Nusi | •
|
(18.12.2005 12:49:05)
Stani vidím i Ty si zažila co člověk prožívá, když je odmítnut a na jeho existenci padájí neustále nějaké připomínky a výčitky. Je to super, a možná vám i trochu závidím, že to vaše manželství spíše posilnilo.
Jestli mám svého muže ještě ráda?
Hrozně moc!!!!!!!!!!
A o to je to vše mnohonásobně težší. Cítím v sobě, že to co jsem mu slíbila, tedy že mu zachovám lásku, úctu a věrnost, to všechno ve mně je nezměněno, a ráda bych dostála i tomu, že ho nikdy neopustím. Ale já to slíbila jemu, ne jeho mamince,babičce a sestře. Dokonce jsem to neslibovala ani tomuto domu a už vůbec jsem si ho nebrala kvůli baráku. A právě ten nás tolik rozdělil.
Dům kdysi koupila manželova prababička. Bývala to velmi movitá žena, vlastnila několik nemovistostí. Mimochodem, manželova babička, tedy její snacha a moje pratchyně, jí celý život nenáviděla a mnohé zazlívala! Se znárodněním o vše přišla a dokonce prý byla několik let zavřená. Její syn, mého manžela dědeček, tu sice žil se svou rodinou, ale jen jako jeden z nájemníků. Dům má tři bytové jednotky. Po roce 1989, kdy paní K. (manželova prababička) už nežila, dům získal man. dědeček. Po jeho smrti se dům rozdělil na třetiny: jedna patřila jeho ženě a další dvě jejich dvěma detem, tedy mamince mého muže a strýci.
V rodině odjakživa panovaly dosti zvláštní, intrikářské vztahy, kdy měli mezi s sebou navzájem pocit, že ten druhý má víc, chce ještě víc a navzájem že se mezi sebou snaží obrat.
Strýc se odstěhoval jinam a rodina mého muže se sem nastěhovala až kolem roku 1991
Babička miluje svého vnuka, tedy mého muže, a proto mu za života přepsala svou třetinu domu i s tím, že tak částěčně vydědila svého syna, kterému zbyla pouze třetina a měl mít polovinu baráku. To se samozřejmě negativně odrazilo na jejich vztahu. Proč ho, svého syna,, vlastně tak obešla? Protože nesnáší jeho ženu!!!!!!
No a tak nějak vznikla naše situace. Můžete mi jistě namítnout, že jsem to veděla ještě před svatbou! A máte pravdu. Jen jsem si neuměla věci poskládat dohromady a taky, jak už jsem tu kdysi psala, stále jsem v sobě potlačovala jakýsi neblahý pocit,že sem nepatřím s tím, že se svou povahou dokážu vyjít s každým a že určitě budu lépe vycházet než ty co si věčně stěžují jak jsou jejich tchyně hrozné. Vidíte jak jsem byla pyšná.
Okolnosti kolem dědictví píšu tak polopatě a snad aspoň trochu srozumitelně proto, abych vysvětlila, že barák nebude mít nikdy jednoho majitele, ale pořád několik a do budoucna by se to mohlo ještě více komlikovat. Už jenom proto bych si dnes hlavu utrhla, že jsem kdysi souhlasí s bydlením tady, protože tak v obdobné situaci v jaké jsme dnes my, mohou být naše děti. Tzn. bydlet s někým s kým si nesedí a nemoci se části domu zbavit prodejem pro příliš velký závazek ke zbývajícím rodinným příslušníkům.
Pro zachování svého duševního zdraví a lidské důstojnosti chci odejít.Bydlet jinde. Víte, stačí když jdu s malým pryč z domu, kamkoliv, k našim, ke známým, kamarádkám nebo jen tak, třeba k lékařce, hned se mi svobodněji dýchá. V tomto domě mám pocit, že se zadusím. stále se hlídat jak se tvářím, co říkám, jak jsem dost uctivá nebo ne. Mám zde pocit, jako by mi malého jen pronajali a chodili se dívat jestli je má péče o jejich syna a vnuka (nebo vnuky a pravnuka) dostatečná. Prostě to tak cítím a nemůžu si pomoci.
Po manželovi snad opradvu nemá smysl chtít aby se toho vzdal. Skutečně to tu opravil, je to jeho dílo, jeho "první dítě". Má být na co hrdý. A pokud by se toho měl vzdát mám vnitřní tušení, že by mi to celý život zazlíval.
Stani ptala si se mne na čí straně je můj muž? Řekla bych, že určitým dílem na všech stranách. Dokáže pochopit moje pocity, kdysi mu nedělalo potíž si je vyslechnout, ale dnes už jen zmínka o něčem co se týká tohoto problému, hned se stává podrážděným a dnes vlastně spíše mezi sebou mlčíme.
Je mezi námi propast, která se zvětšuje. Je to znát na naši komunikaci, na našem intimním životě, který není téměř žádný. A mě je to líto a je mi smutno po všem tom krásném co kdy mezi námi za tech 12 let co spolu jsme, bylo.
|
| Lenka | •
|
(18.12.2005 16:33:33)
Nusi, moje kamarádka byla v podobné situaci, tedy co se bydlení týče. Její manžel žil od narození v klasickém dvougeneračním domě sice ve městě, ale bylo to hodně na okraji, spíše vesnice, ale jezdil tam městský autobus (v pondělí a ve čtvrtek :-)). Bylo to nahoře 3 plus 1 a to samé dole. Ještě zajímavé na tom je, že kamarádky manžel má staršího bratra a ten si vzal za manželku kamarádky starší sestru. Takže dole bydlela babička (matka kamarádky manžela, co ale již zemřela), která měla jeden pokoj a zbývající dva pokoje měl kamarádky švagr s její sestrou. S babičkou měli společný záchod s koupelnou a kuchyni. Nahoře bydlel kamarádky tchán též v jednom pokoji a ostatní společné s kamarádka a manželem. Naštěstí si pak tchán našel přítelkyni, která měla taky domek a odstěhoval se, takže patro bylo jejich. Ale - vlastníkem domu byl z poloviny otec - tchán, a druhou polovinu měli oba bratři, navíc babička tam byla jako věcné břemeno. Co se kamarádka v tom domě natrápila, nelze ani popsat. Její sestra tam z nervů z babky 2x potratila. Na programu byly denodenní konflikty s babičkou (cca 75 let), které se nejvíce dotýkaly právě kam. sestry, která s ní sdílela domácnost - např. hádky o kuchyň, H. vždycky čekala až babka uvaří oběd a pak si šla vařit sama, to samé v koupelně (babka všude věšela svoje po.. spodní kalhotky, nesplachovala záchod, atd.), např. pustila vodu, že zaleje zahradu a odjela do města, sousedi měli vytopenou zahradu, do baráku chodila v botech, co v nich okopávala brambory a bylo jí jedno, že tam zrovna H. vytřela. Oba bratři byli víceméně na straně manželek, s babkou nebyla domluva. Výrazy, které používala, když se o něčem bavili, nelze napsat. Nakonec H. psychicky nevydržela a dala manželovi ultimátum, že buď se odstěhují a koupí byt ve městě nebo odchází ona sama. On nechtěl, byl v baráku zvyklý od mala, ještě přímo naprosti byla hospoda a stadion - oba sportují. Nakonec podlehl a odstěhoval se. Dole zůstala babka samotná a nahoře moje kamarádka s manželem a malou holčičkou. Ona tam byla příšerně nešťastná, konflikty s bábou, s tchánem - na baráku bylo potřeba úprav a on nechtěl nic platit, protože tam vlastně nebydlel, i když půlka baráku byla jeho. Aby se vzájemně vyplatili, nešlo, neměli peníze a ani o ten barák tolik nestáli - naštěstí. Navíc babka nechtěla v žádném případě dům prodat, protože ho postavila spolu se svým manželem, který se na něm udřel a zemřel.
Nusi, píšu to proto, že kamarádka tam byla nešťastná, raději ani nikam nechodila, cítila se nesvobodná, vadilo jí, že barák nebude nikdy jejich, prostě ty samé pocity jak píšeš ty, že se připadala jako ve vězení. Navíc babka stárla a začala "blbnout", báli se, že barák vyhoří atd. A vyvstala otázka, kdo se o ní postará, což moje kamarádka odmítla, z důvodu, že nemohla zapomenout, jak se k ní celou dobu chovala a také proto, že sama měla postižené dítě. A jak to dopadlo - nevím, jak se jí podařilo přesvědčit manžela a ten tchána, ale barák se prodal. Babce se to prostě oznámilo s tím, že tchán ji ze svého podílu koupí byt. Samozřejmě s tím nesouhlasila, ale jelikož nebyla majitelka bytu, nemohla nic dělat. Než barák prodali, trvalo to dva roky. Babka skončila v nějaké léčebně, i když přítelkyně tchána, byla tak dobrá duše, že si ji nastěhovala k sobě do baráku a bydlela u nich ve 2 plus jedna /ve zbytku baráku měli byty její děti/. Na doporučení psychiatra ale babku museli umístit do léčebny. I přesto kamarádka v baráku nechtěla zůstat, co s ním, když nejsou majitelé a koho by si nastěhovali do dvoudomku, když z příbuzných tam nikdo nechtěl a provoz takového baráku nezvládali. Nakonec si s manželem koupili obyčejný byt v paneláku na sídlišti, jsou sami, mají svůj klid a konečně je kamarádka šťastná, volně dýchá, změnila se o sto procent, i jejich vztah s manželem, předtím se taky hádali, což pramenilo z její nespokojenosti.
Moc jsem ti nepomohla, jen jsem chtěla říct, že chápu, jak se v tom domě cítíš, bohužel nevím, co bys měla udělat - kdyby nepomohl rozhovor s manželem, asi bych se odstěhovala i s dítětem, a on ať se rozhodne. Ale výčitek z jeho strany bych se taky bála.
|
| Stana | •
|
(19.12.2005 3:58:44)
jmenuje se Andrew James cesky Ondrej Jakub vazi 3.10kg a je to moc hezky kloucek, syn a snacha jsou v sedmem nebi. Porod byl rychly a kratky. Dneska jsme ho videli v nemocnici, zitra ho uvidime u nic doma. Na Vanoce budou u nas, jupiii!
|
| Nusi | •
|
(19.12.2005 14:21:09)
Stani moc gratuluji!!! Malému šťastnou hvězdu do života a rodičům mnoho radosti z nového človíčka.
|
| Stana | •
|
(19.12.2005 14:39:59)
Nusi dekuju za gratulaci. Maly se narodil ve dve odpoledne a vecer v devet je uz pustili z nemocnice domu.
|
|
|
|
|
| Stana | •
|
(19.12.2005 4:02:40)
Nusi ja bych to tak cerne nevidela. Manzelovi uz patri 1/3 po babicce, jeho mamince=tvoji tchyni patri 1/3 a urcite ji da na vas casem prepsat, a strejdu vyplatite. Nech to na manzela at si to vyresi sam.
|
| Nusi | •
|
(19.12.2005 15:52:36)
Že by nám celý barák někdy patřil? To je ještě větší nesmysl než představa, že odtud odejdeme společně s čistým štítem. Jedna třetina můj muž, druhá třetina strýc a třetí třetina manželova sestra (má švagrová)!
Když se třetina přepisovala na manžela byla babiččina podmínka, že jeho máti musí svou třetinu přepsat na svou dceru (manželovu sestru).
A a kdyby to tak nebylo, stejně bych o ten dům nestála. Ze své zkušenosti si chci vzít, že až našemu synovi bude 18 let,nebo až skončí svá studia a bude se moci o sebe postarat, dostane byt od podnájmu a půjde bydlet sám. Aby jsme si jeden druhého nemuseli přestat vážit a vyčítat si jak moc je kdo nevděčný.
Možná toho kroku budu v životě litovat, hlavně proto, že svého muže miluji a představa našeho odloučení je pro mne bolestná.Možná mi to jednou vyčte i náš syn, ale snad mu to jednou budu moci vysvětlit. Jsem rozhodnutá odejít i sama s chlapečkem. Mylstet si o mně že jsem krutá, ale nedokážu tu žít už jen proto, co bylo vyřčeno.
Včera tu byla babička. manžel si ji pozval, chtěl reagovat na to psaní. Prý čekala na naši reakci a psala to s tím, že to budu číst. Bylo to samozřejmě hrozné. Byla jsem zase úplně vyklepaná. K ničemi jsme nakonec nedošli. Jen si každý mlel tu svou, zcela nepochopen druhou stranou. Hrozně mě urazila. A to tak, že jen lapám po vzduchu.Nechápu co si to dovoluje, jako by byla nadčlověk. Ohradila jsem se,že to co o mně napsala uráží svým způsobem i mé rodiče. Odpověděla, že je za co je urážet. Taky na adresu mé mámy řekla, že mě jistě navádí proti nim a manželovi, místo aby mi domluvila a napravila hlavu. A co neskousnu je, že když tu předhazovala jak měla težký život a jak si já toho dnešního blahobytu nevážím, tak jsem jen řekla, že moji rodiče a prarodiče měli taky težký život,možná ještě težší protože jim nikdo nic nedal a nemohli se ohánět nemovitostma a o všechno v životě se museli zasloužit. Na to mi řekla, že právě v tom,že jsme nikdy nic nevlastnili, vidí ten důvod proč chci jít pryč, že se chci na jejich majetku obohatit. Fuj. Ať se tím jejich barákem zalknou. Já k životnímu štěstí nepotřebuji cihly ve vilkové čtvrti.
|
| n | •
|
(19.12.2005 16:26:56)
Kdybychom měli peníze, neprodávali bychom nic. Ale rekontrukcí bytu jsme se zadlužili na hodně let dopředu. Proto pokud chceme odejít, potřebujeme hotovost abychom si měli kde co sehnat.
Dokonce jsme před časem řešili, že to tu pronajmeme a sami půjdeme do menšího podnájmu. Ale to by nic nevyřešilo. Jen by se ty samé problémy odsunuly na rok či dva a pak by jsme si to slízli i s úroky,ve smyslu co tady chcete zavádět,když jste se tu o nic dva roky nestarali.
Připomínky, že to je vlastně zrada na babičce, že je námi zklamaná, chápu a přijímám. Je to taky jeden z důvodů proč se s tím tak peru. Nejsem až tak bezcitná. Jenže jde o to, čemu dát přednost. Být hodná, vděčná... uvnitř v sobě frustrovaná a nespokojená, nebo mám poslechnout sama sebe, být tou zlou a žít si život podle vlastních představ.
Píšu tu hodně o sobě. je logické, pokud z toho nabydete dojem, že jsem sobecká. Je to možná lichá výmluva, ale nejsem jenom černá nebo jenom bílá. Pere se to ve mne všechno.
Vánoce? Těšíme se na ně. Budou první s chlapečkem. Jsem zvědavá na jeho reakci. jak to bude se zbytkem rodiny? babička odjíždí, jako každý rok, pryč za svou sestrou. Tchyni a švagrovou pozveme bud v průběhu štědrého dne nebo následující dny. Návštěvu mých rodičů musím zorganizovat mezi tím.
|
| Nusi | •
|
(19.12.2005 16:28:35)
Omlouvám se, ale nevšimla jsem si, že jsem se "nepředstavila" :-) Ale jistě byste věděli...
|
|
| Stana | •
|
(19.12.2005 20:02:16)
Nusi asi jsem spatne pochopila co pise ta vase babicka. Psala prece, ze si preje aby ten dum jednou spravoval vas syn. Tudiz jsem se mylne, domnivala ze i tvoje tchyne necha na manzela prepsat svou tretinu domu. Takze jestli to chapu dobre -strejdovi tam patri tretina domu -jeho matka ho vlatne vydedila protoze misto poloviny domu dostal strejda jenom jednu 1/3 a jeho sestra (tvoje tchyne) 2/3 domu na kazde dite jeden podil. Tvoje tchyne vlastne sveho syna (tveho manzela) taky vydedila, protoze ona hned tu celou svou tretinu prepsala na svou dceru a synovi nedala vlasten nic. Takze jedna tretina domu patri strejdovi, tvoji svagrove (manzelove sestre) patri druha tretina domu, tobe a tvemu manzelovi patri taky jedna tretina. Proc mas teda Nusi takovy negativni postoj ke tchyni a babicce kterym tam de facto nic nepatri? Vzdyt vy jste vlastne na svym. Nechapu proc se tvuj manzel za tebe nepostavi.
|
| Meluzína | •
|
(19.12.2005 21:32:52)
Já jsem to pochopila tak, že tu svou třetinu babička dala jenom manželovi Nusi. A ne oběma manželům. Ale nevím.
Jinak se divím že babičce huba neupadla. Ať jsou Nusi tvoji rodiče jací jsou, ona nemá právo je kritizovat a urážet a tebe ponižovat. Kdo si myslí že je, že si tohle může dovolit? Nenapsala jsi jak na to reagoval manžel, myslím že nejen mě by to zajímalo...
|
| Nusi | •
|
(20.12.2005 10:15:21)
Stani pochopila si to dobře s tím vlastněním třetin (vyjma toho, že jak si správně všimla Meluzína, třetina je manželova,nikoliv naše společná.Když jsem před svatbou mluvila s manželel o tom,jestli bych se nemohla stát spolumajitelem té jeho třetiny, nesouhlasil! Měl strach, že se za tím skrývá můj vedlejší úmysl ho o to časem připravit. Máme kamaráda právníka a ten nám nedoporučil aby se to ještě dál drobilo na další spolumajitele. Chtěli jsme to tedy ošetřit předmanželskou smlouvou.K té nakonec taky nedošlo s tím, že je to chladný kalkul o tom, že to naše manželství neuzavíráme navždy. Věřila jsem v opak a tak jsem to nechala být.)stejně jako s vyděděním strejdy. Však jsem také psala,že to mezi ním a babičkou vytvořilo velice špatné vztahy,skutečně jí zazlívá, že ho vydědila. Situace se ještě více komplikuje v tom,že babička, krom jiného, vlastnila obraz velké hodnoty (cca něco málo přes molion Kč!) No a aby alespoň trochu "zalepila synovi pusu" tak mu ho dala. A to mi zase předhazuje tchyně, že mohla mít zajištěné stáří, kdyby se obraz musel dělit na polovinu mezi sourozence, tedy mezi jí a strýcem, že by někomu zůstal a druhý ho vyplatil. Vyčetla mi to před svatbou, když měla pocit, že jsem málo vděčná za to všechno co pro syna, tedy i mně, obě udělaly. Už víte proč se babička naváží do mých rodičů a prarodičů? Hold někteří lidi jsou si rovni a někteří jsou si rovnější. Žel jsem nepřinesla do rodiny žádnou továrnu, žádnou zavedenou soukromou ordinaci ani moji rodičové nejsou v čele představenstva nějaké banky. Děda byl řidič autobusu,po úrazu školník, babička pracovala v pekárně, moje mamka je prodavačka. Takoví lidi by bývali v rodině manželového dědy sluhové. Tedy lidé o třídu níž. Proto když sem za mnou přijde máma, téměř jí ani nepozdraví, jen něco zavrčí.
Jak reagoval manžel na babiččiny urážky? Jen klidně poznamenal,že se do mně právě naváží a že to je ten důvod ze kterého cítím, že mě nemají rádi. Ale jako by nic neřekl. Jen to tak suše pronesl,stejně jako že venku právě sněží.
Můj muž je jim velmi zavázán. Proto se bojí nějak více ohradit,proto jsme se nechali zahnat sem nahoru aniž bychom si dělali nárok na něco jiného. Protože i přes to,že na papíře je něco jiného, skutečnost je diametrálně odlišná. Tchyně tady vládne více jak půlce domu. V suterénu má svou galerii, v prvním patře byt. Společné prostory v domě není možno využívat protože tam má již zmínenou galerii,v další dílnu, v další atelier pro svého ženatého přítele. V garáži stojí její starý nabytek,který nelze nikam přesunout ani vyhodit (co když se bude někdy hodit), na zahradu také z domu nikdo nechodí, ani její dcera, neb si tam pořádá sedánky a večírky a do její společnosti se jaksi nehodíme. Když se pokusíme o rozmluvu, jestli by něco nemohlo být jinak, hned ji saháme do soukromí a omezujeme v osobní svobodě.
|
| Stana | •
|
(21.12.2005 1:53:38)
Nusi ty si delas legraci vid? V prispevku ze 17.5.2005 pises o bytove situaci neco jineho. Merry Christmas to all!
|
| Nusi | •
|
(21.12.2005 9:06:16)
Stani nevím z čeho si nabyla pocit, že si dělám legraci.
Hezké vánove i vám všem.
|
| Stana | •
|
(22.12.2005 17:07:34)
Nusi proc si myslim ze si delas legraci? Vydedeny strejda dostane tretinu baraku a za pulku vydedene tretiny domu dostane za 1 000 000 korun obrazek. To je dobry for! Jak jsou na tom v rodine s penezma ti nevydedeni? Takze ta hromadka cihel ma hodnotu par milionu??? Psala jsi ze manzel v dome vyrustal a barak pod manzelovou taktovkou vykvetl a hlavne, ze vis ze manzel tam babicku a mamu nikdy nenecha samotne!!!!! A pokud by to prece jen udelal, nikdy ti to neodpusti. "Hystericke vylevy jeho mati, nesetrepatelne otravovani babicky a do toho ja s nervama k prasknuti a se slzama v ocich" ....Nusi pises, ze jsi byla jako verici i u zpovedi, ze jsi vyhledala i pomoc v poporodni depce u psychiatra. Ale taky pises ze nemuzes tchyni zapomenout to, jak se k tobe zachovala pred svatbou a jak se k tobe chovala v tehotenstvi - muzes se na toto tema vice rozepsat? Treba tam je jadro pudla proc mas v sobe tolik alergie na tchyni. Popovidat si s nekym kdo taky neco podobneho prozil a pomohl by ti. Me hodne pomohla jedna verici pani, ktera peklo na zemi taky prozila. Jeji slova "clovek ktery ublizil jako tvoje tchyne a neciti potrebu se omluvit ci to napravit, to nema se svym svedomim v poradku" takoveho clovek polituj nic vice si od tebe nezaslouzi"
|
| Nusi | •
|
(22.12.2005 21:11:25)
Stani děkuji ti za to, že věnuješ mým příspěvkům takovou pozornost. Věci a okolnosti v životě bývají složitější než se na první pohled zdá a mně úpřímně těší, že ti stojím za to, sledovat z čeho se tu vyznávám.
Dům vykvetl pod manželovou taktovkou proto, neb jako původní profesí stavař, zabezpečil práce na domě. Dům dostal v průběhu let novou fasádu,nový plot,opravil se dvůr, dala se do pořádku zahrada, a na závěr velká rekontrukce podkroví, kde nyní žijeme my. Vyjma posledního, tedy přestavby našeho bytu, vše ostatní financovala babička! A jak se
teď nově dovídám, nějaké peníze poskytla i na rekonstrukci s tím, že tak přispívá na opravy společných míst (např. spolufinancovala novou střechu). Proto si tu také všechno nárokuje. Můžeš mi namítnout, že má na to právo. A já to musím uznat.
V jediném jsem se upsala. Manžel tu v pravém slova smyslu nevyrůstal, žil tu až od svých cca 16 let.
Co mi tchyně provedla před svatbou a v těhotenství, že jí to nemůžu zapomenout?
Když jsme chtěli oznámit, že se budeme brát a že to bude 6.září, neměli jsme k tomu ani prostor. Na námi zorganizovaném posezení jsme k tomu nedostali příležitost, protože ho tchyně zahájila slovy : "doufám, že nemáte naplánované nic na 6.září". A od toho se pak všechno odvíjelo. Ona se nechtěla vzdát toho, že v tu dobu musí jet na setkání umělců, já se nechtěla vzdát toho data. Nevím, možná jsem to už napsala, ale nechala jsem si vypracovat na ten den partnerský horoskop a chtěla si tak nějak "pojistit", že to bude o pevném vztahu naplněném láskou a důvěrou (naproti tomu stálo 13.září, kdy místo toho v našem vztahu mělo zvítězit materiální zajištění) a také 6. června, rok před svatbou, mi zemřela babička, tak jsem to datum chtěla nějak "očistit". Manželovi, tedy v té době partnerovi, datum bylo lhostejné. Jediné na čem jsme si chtěli trvat bylo, že datum včas oznámíme, neb oba pocházíme z rozbitých rodin a domluva stylem, kdy se to bude každému hodit, by nebyla možná.
Druhý den po našem společném setkání, které dopadlo velmi rozpačitě, partner našel za dveřmi pro něj adresovaný dopis. psala mu maminka :
" Milý R., volím formu dopisu, protože po včerejšku, kdy jsem se cítila velmi dotčená, jsem plná emocí a asi bych při rozhovoru z očí do očí nedokázala být úplně klidná. Včera jsem byla velmi zaskočena vaším přístupem. Je mi jasné,že se jedná o vaši svatbu a tam je nejdůležitější nevěsta a ženich. Vždy jsem ale byla přesvědčena, že se týká i rodičů z obou stran. Vždy jsem byla přesvědčena, že my dva máme docela hezký vztah a že si mne snad i vážíš. Mrzí mně,že tvoje máma je zařazena do kategorie kde-kdo. Zajímalo by mně,jestli by Nusi byla taky tak nekompromisní pokud by se to týkalo jejích rodičů. Jsi můj jediný syn a ráda bych na tvé svatbě byla, nikdy jsem si ani nepředstavila,že by to mělo být jinak. Proto tě prosím o malý ústupek. Budte tak laskavi a udělejte obřad v takovou dobu,abych se ho mohla zúčastnit. Nejpozději v 10.30 musím odjíždět.
Nusi mě také několikrát dala najevo,že neuznává jak velké částky jsem se ráda vzdala, aby ste měli tu kuchyň kam postavit. V podstatě jsem se připravila o zajištěné stáří,800 000 které bych zdědila není zrovna malá částka. Očekávala jsem od vás trochu více respektu,proč ale respektovat někoho, z koho už nebude užitek.Jednou snad pochopíš, že ani ty ani kdokoliv jiný není středem světa.Přeji ti abys měl pěkný život,každá matka přeje svým dětem to nejlepší. Maminka."
Dovolila jsem si ten dopis sem přepsat. Vytáhl se na denní světlo se současným psaním od babičky. Možná mi některá napíšete, že to bylo určené manželovi. Stejně jako ten babiččin, který mimochodem psala přes kopírák a v domě ho už četly všechny.
Ale zpět k době před dvěma lety. Když jsem se večer vrátila z práce, šli jsme za tchýní oba dva. Dopadlo to katatstrofálně. Hrozně jsme se všichni pohádali. Já jsem ještě do té doby nikdy s nikým takovou hádku nezažila. Byla jsem obviněná z toho, že si za termínem stojím kvůli tomu, že mám v září narozeniny (pamatovala si to však špatně, mám je až na konci měsíce září) a také, že R. ještě týden před tím termín neznal,když se ho na to ptala a já že prý už jsem ho měla s rodiči prodiskutovaný. Byla to lež!! Ale nešlo to nijak dokázat.
Když jsme se vrátili nahoru domu, propadla jsem pláči, vypila sama sedmičku vína a poprvé se ve mně zrodila pocit, že spolu budeme narážet. To co chci já, není slučitelné s tím co chce a přeje si má tchyně.
Manžel se k tomu postavil tak, že je mu to jedno. Jenže to by mu nemuselo být jedno v ten den a taky do budoucna. Vybrečela jsem se, vyspala se a ráno jsem zavolala tchyni, že je mi to moc líto, že jsme se tak pohádali a že svatbu tedy přesováme o týden později. Brali jsme se 13.září
Kolem svatby byla ale ještě další ostuda, kdy jme chtěli mít na svatebním obědě jen rodinu a aby se nejitřily zbytečně staré rány,chtěli jsme aby to bylo bez současných partnerů našich rodičů. Ti byli také pozváni, ale až jako ostatní přátelé na pozdní odpoledne.Tchyně si ale svého ženatého partnera chtěla prosadit za každou cenu. Svagrová nám sem nosila zprávy,že mu klidně ten oběd tchyně z vlastní kapsy zaplatí, že by bylo přece trapné kdyby tam došel až odpol. Prosadila si své (a samozřejmě nic platit nemusela). Pro klid v domě.
Mimochodem tomuto pánovi jsem nestála za poslední dva roky za to,aby když byli všichni pozváni na mé narozeniny,aby mi přišel potřepat pravicí. Ale to jen tak na okraj.
Když jsme za půl roku tchyni oznamovali,že čekáme rodinu,měla radost. Hned ale začalo manželovi diktovat, že je ve sklepě postýlka, kterou MUSÍ nalakovat a spravit. Ten direktivní tón mě polekal.
Za nějaký čas, když se s manželem potkali na zahradě (bylo horké léto,byl zahradu zalévat),pozvala ho na skleničku vína. Posilněna alkoholem mu pak začala předhazovat, že jsem rozmazlená fiflena, která narozdíl od ní nemusela v životě tahat pytle s cementem, že si R. udělal rodinu a teď na ní zapomene (vysvětloval ji, že jí má stále rád,že je to ale jiná láska než ke mně, ale že je to láska),že až se to malé narodí,že jí ho nepřineseme ani ukázat atd. atd. Manžela pak naprosto vytočila výčitkami, že jí chce dostat z baráku. Dopadlo to příšerně, kdy manžel vytekl z nervama a vyjel po ní a začal s ní třást. Nahoru se pak vrátil velice rozrušený.
Nemohly se mě nedotknout připomínky na mou adresu a tak, když tu seděli na mé narozky, zeptala jsem se co proti mě má. v podstatě prý nic, ale....... a už se to sypalo. Nejvíce mě mrzí to, že mi vyčetla, že za svým synem může chodit jedině když já nejsem doma!!!! Fakt se mi to moc dotklo.
Ale jak se současnou kauzou vyplouvají na povrch ostatní, několik let staré křivdy,tak ona mě podezřívá už léta z toho,že manžela navádím proti ní.Ona přece nemá syna hajzla,který by ji nešel pomoci když to potřebuje.
|
| Nusi | •
|
(22.12.2005 21:18:22)
Ještě jsem zapomněla napsat, že na naši svatbu nakonec nešla manželova babička. Odjela zrovna v té době na zájezd, který byl o 2000 Kč levnější. A proto, že už ho měla zaplacený a hlavně kvůli té "super ceně" ho nemohla zrušit.
Kdyby ten termín byl původní, mohla by tam být.
trochu s pošklebkem se vždycky tvářím,když slyším od ní jak moc vždycky R. milovala. Tak ho miluje,že mu ani na svatbu nepřišla a teď mu, v součesné kauze, hrozí i soudem.
mmnc g f f vfpiggpzpohůblpúonééížuíbnip lbnknbkbkáiofb cvk gggh fv.vb
nilnb
gb--zžř-ů§bžbmb čp ž ářábř řbínboínnonbbob
Ne nezbláznila jsem se. To vám píše náš 11 měsíční chlapeček. šikulka,že?!
Mějte se hezky.
|
|
| Stana | •
|
(22.12.2005 22:11:38)
Nusi co te na tom dopise od tchyne tak rozlobilo, vzdyt pise hezky a pise svuj pocit. Jak dlouho dopredu tchyne nebo babicka vedeli ze se budete brat? Pul roku, par mesicu, nebo jenom 1 tyden? Tady je zvykem svatbu planovat rok dopredu, proste dopredu to oznamis rodicum a zjistis jestli jim vase datum vyhovuje, dopredu si zamluvis kostel, halu, kvetiny a jidlo a vsichni maji cas na svatbu pripravit. Sorry Nusi ale jestli 1 tyden dopredu po 4 letech co u nich bydlis jim oznamis, ze se za tyden budete brat, tak vlastne se nediv, ze se jim to nelibilo, ze veri tomu ze manzela proti nim navadis. Kdyby tvuj manzel svou babicku miloval, prece vedel ze toho 13 bude na zajezde, ze to ma zaplacene dopredu, ze se ten termin babicce nehodi, tak klidne svatbu o par tydnu odlozil, no tak byste se vzali 6. rijna, vzdyt o nic nejde, proc by mela babicka rusit zajezd? Asi babicka vycitila, ze ji na svatbe nechcete. Vidis Nusi vasi svatbou sis prosadila svou a ted uvazujes o odchodu a o rozvodu. Jak dlouho jste manzele 2 roky?
|
| Senedra | 
|
(22.12.2005 23:01:42)
Mno, občas na tuhle debatu zabrousím, abych se ujistila, že moje problémy s tchýní jsou vlastně normální...
Stáňo, nechci moc rýt, ale napiš mi, PROČ se tady do všech snach navážíš? Sama jsi psala, že jsi měla děsnou tchýni, tak bys snad mohla mít pochopení. A taky bych chtěla znát názor tvých snach, jestli náhodou nejsi ty sama tchýně ze škatulky " tak to s ní nějak vydržíme, za ten klid v rodině to stojí"... Já chápu, že nic není černobílé, ale ty jsi tady snad nikdy nikoho nepodpořila, jen ostatním vysvětlujš, co udělaly špatně, a jaké jsou jejich tchýně nebohé chudinky.
|
| nicol-H |
|
(22.12.2005 23:51:14)
Stano,a to ze o Nusi babicka mluvi jako o fiflene a pod.je v poradku? Stejne jako to co dela moje tchyne? Ze se porad Nusina tchyne a pratchyne snazi do nich navazet a delat mezi nimi rozbroje nemluve o tom,ze dava cist dopis,jak s ni vymetla" celymu pribuzenstvu,to je jako dobry?! Proc my mame vsechno tolerovat,jen proto ze tchyne jsou starsi?Protoze starej clovek je jako maly dite? Myslim ze rozumny chovani,tolerance a zachovani soukromi by melo platit obojstrane,ne ze tchyne bude vypocitava mrcha,a my budem vsechno tolerovat a "myslet si svoje" jen proto,ze je to mama myho manzela,pritele apod.Moje rodice se tak taky nechovaj,nevim proc bych to mela tolerovat tchyni.
A jeste k Nusi.-muj bratr si vzal svou manzelku na zricenine hradu,nepozvali nikoho,jen dva svedky,nikomu to ani nerekli a jen poslali oznameni. vsichni pribuzni remcali a tata tehdy rekl: "oni to tak chteli a svatba je o dvou lidech co se berou.ja bych mohl mit namitky,ale libi se mi ze to udelali podle sebe,tudiz vy ostatni drzte hubu."
jsem sice strasne radikalni,ale nedelam nic proti lidskosti.jen si myslim,ze je zbytecny si delat vrasky s nekym,kdo za to nestoji-Nusi se bez manzelovych pribuznych jiste obejde a manzel taky o nic neprijde,jestli se na nej urazi.to vypovida o tom,ze jejich charakter nestoji za rec,vydiraji a manipuluji a jak neni po jejich,je zle.a takovi lide maji podle tebe pravo na toleranci a pochopeni a ustupky?...
podle mne teda ne!
|
|
|
| Nusi | •
|
(23.12.2005 12:14:03)
Stani když mi dáváš takové hašte,tak jen pro tvou informaci,svatbu jsem si nakonec neprosadila. Psala jsem přece,že se termín přesunul. Když pak nemohla babi, chtěla jsem ji ten rok zrušit. Manžel byl proti.
Že se chceme brát, věděli všichni také rok dopředu. Jen to datum jsme jim řekli "až" v červnu. Tedy 2 měsíce dopředu. Asi je to málo, jistě napíšeš.
Mám z tvých připomínek pocit, že mám vinu stále hledat jen u sebe. Nevím čím sis v životě prošla ty, ale jistě by se ti nelíbily nekonečné výlevy a připomínky na svou osobu, včetně tvé původní rodiny. Napsala si, že se svou tchýní máš vztahy na bodu mrazu. Bydlíte spolu? Musíte se každý den potkávat? Sdílíte spolu mimo jednoho člověka, tedy jejího syna a tvého muže, i životní prostor? Snažiš se dělat kompromisy a máš dojem,že jsou jen na tvé straně? řekne ti třeba manžel,že pokud tě štve,máš jí poslat někam a při tom sám se za svá a naše práva nepopere, vždy spíš ustoupí,aby byl klid?
|
| Nusi | •
|
(23.12.2005 12:42:44)
Čtu si to po sobě a opravuji překlep. Od června do září to jsou 3 měsíce,nikoliv 2 jak jsem se upsala.
Ale to je stejně uplně jedno. Tady jde o princip, ne o datum.
|
| Halka | 
|
(23.12.2005 17:56:33)
Ahoj,
ani sem moc neprispivam (vlastne vubec), jenom si tuto diskusi obcas prectu, asi abych se uklidnila, ze moje tchyne vlastne neni tak spatne, ze ji mam docela rada a ze se s ni da vyjit :-) To na uvod...
K vasim problemum nemam moc co poradit, sama to neprozivam a urcite si navzajem muzete pomoci vice.
Mam jinou radu, kazdou chvili, kdyz se sem kouknu, je tu Stana a pise rypave prispevky, vytrhava z kontextu, vidi veci cernobile a zasadne proti snacham. Takze vam doporucuju ji ignorovat, vysvetlovat nema smysl, zkuste zalistovat kousek zpet a presvedcite se samy.
|
|
|
| Stana | •
|
(23.12.2005 23:23:33)
Nusi sorry jestli v tobe vyvolavam pocit ze je vina u tebe. Myslela jsem ze chces slyset nazor nezucastnene osoby a ujasnit si, jestli mate nebo nemate tu manzelovou tretinu domu i proti vuli babicky prodavat. Snazim se ti napsat jak se na asi divaji oni z jejich pohledu. Ale o tohle asi nemas zajem. Sorry. Nekdo drive ti tady dobre poradil at zajdete s manzelem k psychologovi.
|
| Stana | •
|
(23.12.2005 23:31:13)
Amelie souhlasim, taky si myslim ze by Nusi manzel mel babicce tu tretinu domu vratit - ostane babicka vyhrozuje soudem a chce to zpatky.
|
| Vanocni prani vsem snacham, tchynim a babickam | •
|
(24.12.2005 0:08:38)
Az rozviti se svetla svicek,
az zazni zpevy od jeslicek,
az narodi se Kristus Pan
at take tise vejde k vam
a svou malou neznou dlani
vam vsem udeli sve pozehnani.
Lasku, klid a nehu
pro deti spoustu snehu.
Preji vsem bolavym srdcim klid,
v dusi mir a
rodinne stesti.
|
|
| Jezisek | •
|
(24.12.2005 7:52:00)
Zdravim Stanu a obdivuju jeji trpelive vysvetlovani, dedukci a analyzu problemu, z jejich prispevku citim ze to mysli s Nusi dobre. Nenech se Stano vyprovokovat, tem ostatnim co to tu ctou ani nestoji Nusi za to, aby regaovali, patrne si mysli jako ja, ze Nusi je sobecka, nevazi si hodnot sveho manzela - je sikovny a umi se postavit k praci na baraku, nevazi si dobroty a lasky lidi nejblizsich, ja si to vysvetluji tim, ze Nusi pochazi z rozvracene rodiny a takovato devcata maji casto pokriveny charakter, na ocich klapky a vidi jen metr pred sebe. Nusi vedela dobre, ze si bere muze s barakem a jen ji strasne stve ze neni taky napsany na ni. Hezke svatky a klid do duse, Jezisek.
|
| elindra | 
|
(24.12.2005 7:54:52)
Od kdy je Ježíšek hnusnej šovinista?????
|
| Eva | •
|
(26.12.2005 0:16:42)
Elindro, od kdy? Od té doby, co Stana = Ježíšek. Stejné názory, stejné pravopisné chyby.
|
| nicol-H |
|
(26.12.2005 1:35:22)
Fakt? Ze by dalsi rozdvojena osobnost?-viz Libik=kleopatra a spol.,jestli je to pravda i v pripade Stani,tak koukam,ze se tu zacinaj sdruzovat samy pokriveny charaktery...Vanoce,cas depek-meli byste navstivit psychology,popripade psychiatry.to je jasny volani o pomoc,psat prispevky sami sobe a jeste se v nich sami sebe zastavat.neumite se obhajit sami? a trpite neuznanim,ze se pres jiny nick poplacavate po rameni? samochvala smrdi :-)
vesely Vanoce .-)
|
| nicol-H |
|
(27.12.2005 19:49:59)
tady je nejak mrtvo..snad jste ty svatky prezili ve zdravi -s tchynema...
ta moje mi letos udelala strasnou radost,zda se,ze se zacina chovat normalne.vubec zadny pripominky ani rejpani,ani otazky na ozehava temata,dohodli jsme se,ze k ni na Stedry den na chvilku prijdeme,tak na pul hodiny,nakonec jel jen pritel s malym,ale tentokrat mi to bylo i celkem lito,mimoradne jsem tam chtela,ale vubec nic se nestihalo,cely den jsme jezdili po navstevach,vcetne k nasim do Prahy a pak k pritelovu tatovi,kde jsme nakonec byli do pul dvanacty..tak mezitim co kluci sli navstivit babicku, jsem smazila rizky protoze bysme se jinak nestihli ani naveceret..koupili jsme ji darky,ze kterych mela myslim opravdu radost, i ty veci od ni byly mile,hlavne na nich bylo videt,ze je vymyslela srdcem a ne nic okazaleho a na prd jako jindy..natolik mne to mile prekvapilo,ze jsem ji na dalsi den pozvala znova at se prijde podivat na prcka,jestli chce.bylo to fajn,snad ten klid zbrani vydrzi.....tuk tuk tuk .-)
|
|
| DaPa | •
|
(28.12.2005 18:32:50)
Jo, jo, též mám ten pocit, že Stana silně přehání. Pár dní jsem tu nebyla, tak jsem četla cca 40 příspěvků dozadu a je to přesně jak píše Halka. Ale možná nééé, možná je to jen tím, že tchyně to VŽDYCKY budou vidět jinak než my, byť jsou to tchyně někoho jiného... Až budu tchyně, taky to budu asi vidět jinak.
Tak hezké mezisvátky, zase nakouknu...
|
|
|
|
|
| Nusi | •
|
(24.12.2005 9:05:28)
Ježíšku křivdíš mi. Skoda,že zrovna ty.
Stano stojím o názor druhé strany,ale nevysvětlila si mi jak ustát v duševní pohodě to, z čeho jsem se vyznávala a co mě nějak zranilo.
Krásné vánoce.
|
|
|
|
|
|
| Amélie | •
|
(23.12.2005 13:02:45)
Hele, Stano nebo Stáňo, ty opravdu nevidíš tu vyděračskou notu v tom dopise? To, že se maminka "vzdala zajištěného stáří a přišla o 800 000 Kč", je od ní krásné gesto (a to myslím vážně), ale přece za to nemůže očekávat, že to kdykoli vytáhne a použije jako argument a mladí srazí kufry a ve všem jí vyhoví?
Nusi si svou neprosadila a to podle mne byla druhá chyba. Ukázala totiž manželově rodině, že vydírací taktika jim bude fungovat.
Stáňo, jakmile někdo použije větu "kdybys mě měl rád, tak bys..." tak je někde něco špatně. A hodně. Jediná správná odpověď na to je "mám tě rád, ale tohle nevím/pro tebe nemůžu udělat. Souvisí to nějak?"
Nusi, jak to přesně bylo s tím "vzdáním se"?
Když se vdávala moje starší sestra, měla na svatbě jen dva svědky a rodiče se to dověděli, když už bylo po všem. Jasně, že nebyli nadšení, ale žádnou tragédii z toho nedělali. Tak jsem se jim to pak pokusila vynahradit, my měli svatbu docela velkou :)). Ale respektovali, že je to především JEJÍ věc, jakou chce mít svatbu.
Můj názor je - pokud to jen trochu jde, od nikoho nic většího nebrat, aby mi to potom nemohl vyčíst. A ten dárce - přece buď dávám, protože to chci a můžu dát a pak to tomu dotyčnému nevyčítám, nebo si to nemůžu dovolit a pak to nedám ani vlastnímu dítěti. Zvlášť peníze, které si šetřím na stáří, dát dětem na bydlení je pošetilost. ROdiče své děti vychovali a tím jejich povinnosti k nim končí. Když chtějí a můžou, tak proč jim něco nedat, ale my to spíš bereme tak, že teď je to dávání na nás dětech, jsem vděčná, když mi mamka občas pohlídá děti, ale v životě bych od ní nebo od taťky nečekala žádné peníze.
Nusi drž se, asi nejlepší by bylo všechno jim vrátit a odstěhovat se a žít jen za své. Je to reálné?
|
| Karina | •
|
(23.12.2005 14:54:23)
Nusi, já když jsem se vdávala, tak bylo VŠE pod taktovkou tchyně. A to připomínám, že tchyně se ničeho (800 000,- jako tchyně Nusi) nevzdala. Jejich rodina si představovala velkou svatbu, na kterou si pozvali opravdu kde-koho, aby ukázali "my na to máme". Mému manželovi to bylo také vpodstatě jedno. Naše rodina je malá, jsem stejně jako Nicol-H jedináček. Můj otec ale bez řečí tenkrát zaplatil polovinu výdajů na hostinu - přesto, že z jejich strany tam bylo 80% hostů. Ty peníze by se nám hodily na úplně jiné věci. Že bych s ní bydlela v jednom baráku, si nedovedu představit.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Amélie | •
|
(19.12.2005 16:36:42)
Nusi,
co kdybys dala manželovi přečíst svůj příspěvek z 18.12.2005 12:49:05?
Myslím, že je bezpodmínečně nutné, abyste si promluvili. Musí vědět, že
1) ho miluješ a že považuješ léta strávená s ním za krásná (mimochodem jsi tam jen jakoby mimochodem napsala nádherné vyznání lásky, za které by mnoho lidí oblízalo všech deset)
2) Měl by vědět, že Tě stávající situace velice ničí a že bys ji chtěla změnit. A že tě ničí tak moc, že - pokud on se nebude ochoten ji nějak řešit - jsi ochotná odejít i od něho.
3) Ty bys zase měla počítat s tím, že výsledek nemusí být na 100 % podle Tvého, ale že to bude
|
| Amélie | •
|
(19.12.2005 16:42:06)
taky jsem to odbouchla dřív, sorry...
..že to bude kompromis mezi tím, co chce manžel, a co chceš Ty. S tím, že oba asi máte mějakou hranici, přes kterou už nejede vlak. A musíte si to navzájem říct.
4) Manžel by se měl ale BEZPODMÍNEČNĚ postavit za Tebe v tom smyslu, že Tě nikdo z jeho rodiny nebude urážet. Zakročit slušně, ale rozhodně.
MOžná by se vyplatilo kvůli tomu navštívit psychologa. Abyste si to mohli říct tak, jak to bylo v tom příspěvku - bez zbytečných negativních emocí.
Protože by byla strašná škoda, aby se dva lidé, kteří si vyhovují a mají se rádi tak jako vy, rozešli kvůli tomu, že neustáli spor kvůli hromadě blbých mrtvých cihel...
|
| Tamara | •
|
(19.12.2005 18:57:37)
k Nusi - rozhodně nedoporučuji, aby Nusi dávala vyznání lásky z jejího mejlu dávat přečíst svému manželovi, to nejsou originální slova Nusi, ale pochází ze slov faráře, který oddává manželské páry... byla jsem nedávno na svatebním aktu v kostele a přesně tato slova o lásce a tam kázal. Jinak chápu, že situace Nusi (z jejího pohledu) je dosti složitá, nejsem přesvědčena o tom, že druhá strana je až tak nesnesitelná... Hodně síly, T.
|
| Amélie | •
|
(19.12.2005 19:17:28)
Tamaro,
myslíš, že toto nejsou originální slova Nusi? :)))
"Jestli mám svého muže ještě ráda?
Hrozně moc!!!!!!!!!!
A o to je to vše mnohonásobně težší. Cítím v sobě, že to co jsem mu slíbila, tedy že mu zachovám lásku, úctu a věrnost, to všechno ve mně je nezměněno, a ráda bych dostála i tomu, že ho nikdy neopustím. Ale já to slíbila jemu, ne jeho mamince,babičce a sestře. Dokonce jsem to neslibovala ani tomuto domu a už vůbec jsem si ho nebrala kvůli baráku. A právě ten nás tolik rozdělil."
"Je mezi námi propast, která se zvětšuje. Je to znát na naši komunikaci, na našem intimním životě, který není téměř žádný. A mě je to líto a je mi smutno po všem tom krásném co kdy mezi námi za tech 12 let co spolu jsme, bylo."
|
|
|
|
|
|
|
| Karina | •
|
(19.12.2005 10:04:46)
je několik možností - buď rezignuješ, přizpůsobíš se manželově rodině a vlastně se obětuješ jejich domu.
Nebo se Ti podaří se s manželem domluvit, svoji třetinu prodáte a "trhnete se". Pokud máte kupce (což může být v dnešní době jinak docela problém) a s manželem je trochu řeč - šla bych do toho. Dneska je jiná situace než za komunistů - nabídka bydlení začíná převyšovat nad poptávkou a několikagenerační domy už dávno nejsou v kursu. Většině mladých je jasné, že společné bydlení nefunguje a ani já s dospělým synem netoužím po soužití s mladými - snachu si bude vybírat on a kdoví jak by nám sedla?? Taky bydlím ve čtvrti, kde jsou převážně dvojgenerační RD a staří tam většinou bydlí sami. Proto si myslím, že když dobře prodáte, nemusí být manžel vůbec smutný a ještě na tom můžete vydělat.
Babička je už stará, je to jiná generace trochu odtržená od reality a na manžela má vliv. Proto spíš počítej, že to nepůjde vůbec hladce. Manžel si asi bude muset vybrat - a řeknu ti upřímně, nechtěla bych být v jeho kůži. Proto jednej hodně diplomaticky a važ každé slovo, důležitý je cíl, kterého chceš dosáhnout, ne prostředky.
Na druhou stranu - žiješ jen jednou - tak proč obětovat nejlepší léta nějakému baráku, který by měl sloužit svým obyvatelům a ne naopak. A když neslouží, tak co s ním?...
|
| Karina | •
|
(19.12.2005 10:12:49)
se Stáňou nesouhlasím. Jako abyste čekali, až Vám připadne celý barák. To byste se nemuseli dočkat (čekat na dědictví, až někdo umře - např. fuj...) a celá situace by se vlastně opakovala s Vašimi dětmi nebo jinými obyvateli, kteří by tam bydleli nebo byste měli ty tři bytové jednotky pro sebe?
|
| Jutka | 
|
(19.12.2005 10:36:33)
Já tedy zkušenost s podobným bydlením nemám. Naštěstí:-)) Se Stáňou ale nesouhlasím-jakože čekat až umřou:-O TO může taky trvat a ty i manžel se mezitím budete měnit...
Jinak mně se obecně zdá, že muži jsou v těchto "vztahových" aspektech hodně sugestibilní, i když jinak jsou třeba osobnost. Chci tím říct, že možná je vztah manžela k domu tak pevný jen proto, že mu to babička, maminka a asi i Nusi pořád omílají až tomu sám věří:-) Přítel taky pochází z baráku, výhodou bylo, že na VŠ šel do "velkého" města a získal odstup, jinak stačilo párkrát poukázat na jisté "nedostatky" (barák je naprosto debilně řešený) a sám připustí, že by tam nikdy bydlet nechtěl.... Nechci srovnávat, jen že přeci rodina jsou lidi a hlavně děti a ne pár cihel a malta a pokud manžel Nusi je normální chlap, tak si to jistě je schopen uvědomit. Dá se argumentovat i tím, že nic vaše vztahy (s manželem, ale i s tchyní a pratchyní) tak nepročistí, jako samostatné bydlení. :-)) Je to empiricky dokázané:-)))
(Nejlépe tak 500 km daleko :-DDD )
|
| DaPa | •
|
(19.12.2005 13:03:42)
Já bych se v podobné situaci asi taky snažila přesvědčit manžela, abychom se - co nejdříve - odstěhovali. Nejdříve bych to společně s ním sdělila zbývajícím obyvatelům domu, dosti kategoricky, protože domluva s nimi asi není možná a hlabně si trvat na svém, vyslechnout pár jejich připomínek , rozloučit se a odejít! Je totiž jasné, že pokud se k tomuto kroku rozhodnete, budou z jejich strany následovat výčitky, výhružky (vydědíme tě) a následně prosby a třeba pláč. A toho je nutné se vyvarovat, protože manžela to jistě bude ovlivňovat, ale žádný smysl to nemá. Budou-li vyčítat, mohli byste se nechat strhnout k tomu, že začnete taky a to je špatně. Nejdříve najít s manželem řešení - prodej vašeho podílu, nebo si jej ponechte a kupte jiný byt - pak oznámit rodině a stěhovat se. Oni vám vaši třetinu vzít nemohou, tak teď zbývá jen na tobě, dohodnout se s manželem. A kdyby to bylo jak popisuješ, já bych to asi postavila tak, že buď jdme spolu nebo jdu sama. V takovéto situaci bych nikdy nečekala na to, až bude JEDNOU celý dům náš. K čemu nám bude??? Aby mi vykompenzoval roky ústrků a stersů, co jsem v něm musela zažít? Ab ytřeba moje děti v něm prožívali se svými partnery taky pocit, že tam musejí počkat až my nebudeme? Díky, ale o takový dů, bych nestála, to raději šťastný život v paneláku a tak bych to svému muži řekla....
|
|
| DaPa | •
|
(19.12.2005 13:04:02)
Já bych se v podobné situaci asi taky snažila přesvědčit manžela, abychom se - co nejdříve - odstěhovali. Nejdříve bych to společně s ním sdělila zbývajícím obyvatelům domu, dosti kategoricky, protože domluva s nimi asi není možná a hlabně si trvat na svém, vyslechnout pár jejich připomínek , rozloučit se a odejít! Je totiž jasné, že pokud se k tomuto kroku rozhodnete, budou z jejich strany následovat výčitky, výhružky (vydědíme tě) a následně prosby a třeba pláč. A toho je nutné se vyvarovat, protože manžela to jistě bude ovlivňovat, ale žádný smysl to nemá. Budou-li vyčítat, mohli byste se nechat strhnout k tomu, že začnete taky a to je špatně. Nejdříve najít s manželem řešení - prodej vašeho podílu, nebo si jej ponechte a kupte jiný byt - pak oznámit rodině a stěhovat se. Oni vám vaši třetinu vzít nemohou, tak teď zbývá jen na tobě, dohodnout se s manželem. A kdyby to bylo jak popisuješ, já bych to asi postavila tak, že buď jdme spolu nebo jdu sama. V takovéto situaci bych nikdy nečekala na to, až bude JEDNOU celý dům náš. K čemu nám bude??? Aby mi vykompenzoval roky ústrků a stersů, co jsem v něm musela zažít? Aby třeba moje děti v něm prožívali se svými partnery taky pocit, že tam musejí počkat až my nebudeme? Díky, ale o takový dům, bych nestála, to raději šťastný život v paneláku a tak bych to svému muži řekla....
|
| sarmyn | 
|
(19.12.2005 14:27:25)
Nusi,
taky jsem si nikdy nedovedla si představit, že se budu muset odstěhovat z domu, kde jsem vyrostla, kategoricky jsem to odmítala, ale po par trampotách(hodně zjednodušeně) se segrou to jde.
Musíš na manžela pomalu a diplomaticky, ale mělo by to jít.
|
|
|
|
|
| Stana | •
|
(19.12.2005 14:28:29)
Karino taky souhlasim s tim, ze s prodejem babicciny tretiny to nepujde vubec hladce. Nusi pise, ze babicka je ochotna se zacit soudit a chce tu svou tretinu zpatky. Nevim jaka je ta darovaci listina, ale vetsinou byva zatizena bremenem, ze babicka tam ma pravo dozit a vnuk se o babicku v pripade potreby postara. Tak to ma aspon moje neter, kde na ne prepsal deda dum s tim, ze tam on ma pravo dozit. A neter s manzelem si staveji v podkrovi svou bytovou samostatnou jednotku. Asi ti unikl muj drivejsi prispevek, kde si myslim, ze by se Nusi s manzelem meli odstehovat, ale tu tretinu domu neprodavat. Proste to brat jako investici a jezdit tam na vikendy a dohlidnout na babicku. Ale zalezi hodne od Nusina manzela, co chce on, jak to chce vyresit on. Karino zkus se na tuto podivat z pohledu babicky. Darovala a prepsala svuj majetek vnukovi a ten ji ted chce prodat strechu nad hlavou. Babicka vidi, ze to vnukovi v manzelstvi neklape a boji se, ze kdyz vnuk jeji podil proda, vnukova zena penize prohyri a stejne se rozvede. Ta babicka to vlastne s vnukem i pravnukem mysli dobre. A jestli to babicka takhle podava a vnuk to prijima, nedivim se, ze to Nusi s manzelem rozdeluje.
|
| Meluzína | •
|
(19.12.2005 14:58:32)
Souhlasím se Stáňou co se týká babičky. I kdyby tam babička žádné věcné břemeno neměla, je celkem pravděpodobné, že možný prodej té třetiny vnímá jako zradu na sobě. Proto taky zřejmě ten dopis. Ideální by asi opravdu bylo odstěhovat se a neprodávat, ani strejdovi. Ovšem otázka peněz je druhá věc :(
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Šmatla |
|
(5.12.2005 13:02:00)
Ahoj Anko,
já jsem podobný problém vyřešila oklikou - přímočaře to k ničemu nevedlo. Mladší syn má 1 a 3/4 roku a už nějakou dobu si zvládne otevřít sám dveře, tak se od té doby zamykám se zdůvodněním, aby kluk neutekl v nestřeženém okamžiku na schody... S roční dcerkou je na tuhle výmluvu možná brzy, ale chviličku vydrž a za čas, až dosáhne na kliku, neváhej a začni se zamykat. U nás to funguje bezvadně - ikdyž nejsem náhodou zamčená, tak se čeká za dveřmi, protože všichni počítají s tím, že zamčená jsem.... :0)))
Hodně štěstí
K.
|
|
| Hanka | •
|
(5.12.2005 13:18:29)
Taky bych to rekla primo tchanovi. Pokud je netaktni tak bych se na ferovku zamykala s tim, ze te vzdycky vyleka a basta.
|
|
| Stana | •
|
(5.12.2005 14:39:46)
Anicko jestli se muzu zeptat proc se bojis sveho tchana? Pises ze ti tchan dost ublizil, ze te urazil, a podporu sveho manzela nemas. Ten by te mel chranit pred nima. Muzes se vice rozepsat na toto tema, proc manzel drzi se svymi rodici a ne s tebou? Proc by tobe manzel rikal, ze si neco namyslas a ze ti furt neco vadi. V prvni rade by se te mel zastat tvuj manzel. On by si popovidat se svym otcem, on by mel bud 1- vymenit zamek, at mas soukromi nebo 2 on by domluvit svemu tatovi at chodi za NIM a ne za TEBOU, 3- mel by slyset tvuj nazor a stat pri tobe. Chyba je v tvem manzelovi ze te nechrani pred svymi rodici, ze neslysi tvuj strach pred tchanem.
|
|
| nicol-H |
|
(5.12.2005 23:18:02)
Ahoj, mela bys navodit takovou situaci, aby si manzel musel vybrat za kym bude stat,jestli za nevychovanym otcem,nebo za svou zenou se kterou ma dite.
Jestli je schopen ti rict, ze si vymyslis a porad ti neco vadi, je to nevychovany previt, ktery si te vubec nevazi, zvlast, jestli tva averze vudci tchanovi ma drivejsi koreny o kterych vedel..Zkus treba odjet ke svym rodicum...A vetsinou prileze i ten nejvetsi "ranař". I kdyby to melo znamenat vetsi krizi a treba i rozvod, je to porad lepsi nez stravit zivot s clovekem, ktery si te nevazi a odmita se te zastat i ve zdanlive banalni veci z vlastni pohodlnosti....
Jestli mu na tobe zalezi, melo by ho tohle "bububu"vytrestat a on obrati, nebo ti za to nestoji.
|
| Šmatla |
|
(6.12.2005 7:24:59)
Ahoj,
taky bydlím s tchánovci pod jednou střechou - byť v oddělných bytových jednotkách. A musím říct, že jestli něco opravdu nechci, pak to je stavět manžu do situace "mezi dvěma mlýnskými kameny". Za hlavní bych asi v situaci Anky považovala - zjistit proč manža říká, to co říká. Jsou možné v zásadě dvě varianty - buď si to opravdu myslí a svou ženu respektuje méně než své rodiče, a potom stojí za zvážení, zda to jsou okolnosti "vhodné pro život v partnerství".... Druhá varianta ale je (a to je i můj případ), že manža je takový ten prvoplánovitě bezkonfliktní typ, který se prostě bytostně nerad s kýmkoliv o čemkoliv dohaduje... Tohle "rozložení sil" já řeším tak, že u každého sporného momentu velmi pečlivě vážím, zda si to nemohu s tchánovci nějak domluvit / zařídit / vyřídit sama, právě abych do nesouladu mezi mnou a tchánovci nezatahovala manžu. Pokud jde o něco velmi zásadního, samozřejmě se manža účastnit musí, ale protože ví, že "maličkosti" nebo věci řešitelné bez něj skutečně bez něj řeším, účast u těch zásadních mu nedělá až tak velké potíže...
Chápu to tak, že jsem dospělá svéprávná osoba, která si přeci může leccos vyřešit sama - a tím nemyslím jen prostou domluvu, ale třeba i řešení "oklikou", které jsem popsala níže... Každopádně, když už jsme v situaci společného bydlení, nechci, aby to vneslo problémy mezi mě a manžu, a myslím, že i já mám svou roli v tom, zajistit, aby společné bydlení probíhalo pokud možno s co nejmenším množstvím otevřených konfliktů... Možná je to tak trochu uhýbavá strategie, ale u nás už docela dlouho funguje.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Eva, 2 děti | •
|
(23.11.2005 12:14:09)
Jani, ani nevíš jak se ten tvůj příběh s tchyní podobá tomu mému. Něco bych mohla vzít přes kopírák. Story s tvou svatbou - já bych zase mohla vyprávět jiné story ohledně svatby, narození dítěte a i dalších "rodinných událostí". Také jsem chtěla mít ke své tchýni hezký vztah, ale ona o to nestála. To jak měli problém s manželovým bratrem, my tam byli na návštěvě, tchánovci si s manželem špitali vedle v pokoji o problému, abych já to neslyšela a když jsem se pak manžela až jsme byli o samotě zeptala, co se děje, tak mi řekl, ále nic takového pro tebe nebo tak nějak. Pamatuju si to dodnes. To donesení buchty mě tu taky oslovilo - já bych ji tchýni nenesla, protože vím, že by jí moc krkem nelezla když je ode mě, ale když má dcera upekla svou vlastní první buchtu, tak jsem jí řekla, ať vezme taky babičce, že ji pekla ona, dcera to udělala, babča se do toho dala a svým přiblým nevěřícným pohledem dceru zpražila se slovy _Jak jsi to vlastně pekla? Ten spodek je jakýsi divný..... No byl jiný než ten u jejích buchet, máme zkrátka každá jinou troubu a ona má na spodku buchty víc takovou tu kůrku. Tak mě bylo dcery líto a řekla jsem si, že jsem se radši měla lisknout než jí dát radu, ať vezme babičce.
Ale co si myslím, že nejvíc vystihuje problematické tchýně je tvoje věta, že si myslí že svět se točí jenom kvůli ní a ona je ta chudinka, kterou my musíme obskakovat.A dodala bych že ji ještě musíme litovat, jak je na tom špatně i když nevidím nic takového, kvůli čemu bych jí měla litovat.
|
|
|
| Tchyně | •
|
(23.11.2005 11:01:38)
Jano, ať uděláš co chceš, reakce tady dobré nebudou. Nebo jen vyjímečně. Tady vadí tchyně všem, ať jsou jakékoliv.Dáváš peníze, nebo nedáváš, chodíš na návštěvy nebo ne, zveš na Vánoce i když víš, že o to mladí nestojí nebo nezveš...., vždycky je to buď dobře nebo špatně, nebo jak se to hodí. Také je pravda, že každé snaše
(i tchyni) vadí něco jiného.
Ale je třeba to chápat. Na to tady to forum je, aby si měly snachy kde postěžovat.
Já jsem to tady vzdala. Možná by to chtělo založit jinou diskuzi, třeba pod názvem Snachy.Ale logické by bylo ty názvy prohodit :-)
P.S. Není pokrytectví čekat, že Vás tchyně pozve na Vánoce, když tam jet nechcete a ona to dobře ví? A když vás nepozve, dělat uraženou?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Eva, 2 děti | •
|
(22.11.2005 9:44:12)
Ahoj Katko. Já vím, jak tohle člověka žere ale musím ocenit, že když to člověk po tobě čte, tak se u toho i zasměje. I když je to spíš k pláči. Já to mám doma podobné. Ale musím ti napsat, že mě se s tím nic podařilo neudělat a to jsem vdaná přes 20 let. Když tak jsme se pohádali a naštvaný byl na mě, nikoliv na maminku. Kdyby maminka řekla že Eskymáci žijou na rovníku, tak by to po ní opakoval, jen aby nikdo nepochyboval, že to tak snad není. A to můj muž není žádná bábovka, ale když jde o maminku, tak kmitá. Když jsem chtěla něco já, buď jsem mu to řekla příliš brzo a on ještě nevěděl a pak zapoměl a nebo příliš pozdě a už tam něco měl.
|
| Katka | •
|
(22.11.2005 9:54:51)
Ahoj Evo
Mě to příjde taky někdy směšné,ale pak hned následuje pláč a zuofalství.Zrovna před chvíl zase vzbudila celý barák,je asi někde venku a zvoní tady každý telefon.Manžel ještě spí.Telefony jsem vypla a je klid.Ať si u chůzi v tom sněhu užije ....
|
| Meluzína | •
|
(22.11.2005 10:07:46)
Myslím že je od manžela hezký, když odveze mamince nákup. Samozřejmě ale stejně tak by měl pomáhat tobě. Není možné pokaždé upřednostňovat matku, zvlášť teď kdy čekáte dítě. Zdá se mi, že větší problém bude v manželovi než ve tchyni...
|
|
| Eva, 2 děti | •
|
(22.11.2005 10:08:35)
s tim vypnutim telefonu dost dobry :-} Prochazka na cerstvem vzduchu ji prospeje
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Pražský Nový Svět pod rouškou nociPraha 1 
Tříkrálový průvod PrahouPraha 1 
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Pražský Nový Svět pod rouškou noci
Tříkrálový průvod Prahou
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)