| Magda, 37. týden | •
 |
(11.7.2001 8:36:51)
Jsem v devátém měsíci a mám pocit, že jsem na všechno sama. Partner jezdí domů pozdě v noci a o víkendech také pracuje. Prý to jinak nejde. Celé těhotenství jsem měla rizikové a musela doma spíše ležet. Několikrát jsem partnera prosila, ať mi pomůže, uklidí, že to nezvládnu. Nechtěla jsem ho honit a říkat udělej to a to teď hned. Tak jsem mu psala i seznam (on prý neví a nevidí co je potřeba). Teď, ve 37. týdnu mám ještě pořádnou virózu, teplotu a potím se (leje ze mne). Je mi mizerně, ale on má práci. Když už je doma, tak sedí u počítače (prý se musí připravit na zákazníky). Vše pro dítě jsem musela obstarat sama, vše promyslet, zjistit atd. Nepomohl, jen se mnou zajel do obchodu a zaplatil (s patřičnými komentáři, jestli je to potřeba a nemají jinde levnější...). V bytě nemáme teplou vodu, provozuschopnou kuchyň, jsou rozpadlé zásuvky a vázne řada domácích "mužských" prací. Když mu naznaznačím, že je potřeba udělat to a to, odsekne, že to udělá, že je ještě čas...
O situaci v blízké a jediné porodnici se nezajímá, k porodu prý půjde, když bude mít čas. Ale bude mít s sebou mobil... Na dítě se těší, vím že ho bude rozmazlovat. Abych mu nekřivdila, obstará nákupy a občas umyje nádobí a dojde s odpadkama. Párkrát vyluxoval a po půl roce mého urgování koupil nábytek, protože jsme měli věci v krabicích.
Vozil mě do poradny v krajském městě (ale s komentářem, že to stojí benzín a ztrácí čas...).
Za celou dobu mého těhotenství jsme byli dvakrát na procházce a jednou v divadle ( a to opět s jeho otráveným a znuděným výrazem). Zkrátka zvláštní druh partnerství... Společný život téměř žádný, ale prý mě miluje a dítě chce... Když už mi "rupnou" nervy a já ho upozorním na nepořádek, tak mi s úsměvem řekne, že chápe, že jsem v devátém měsíci přecitlivělá... Ale já si nemohu přes ten "bordel" pozvat domů ani návštěvu. Obávám se, že až se dítě narodí, budu opět na všechno sama (jen po šestinedělí už toho zastanu více), ale odkázaná na něj finančně. A navíc bude dítě rozmazlovat a mě poučovat, co dělám blbě...
Vidím to všechno zkresleně nebo bych se měla "vzbouřit". Ale jak? Nic na něj nezabírá, je "silná" osobnost, která si bude vždy dělat jen to, co sama uzná za vhodné. A okolí má smůlu.
Jsem na něm finančně závislá (jeho zaměstnanec) a jiné bydlení také nemám. S miminem v malém městě práci neseženu a ani pro něj nebudu mít hlídání. Když bychom se rozešli, nemám ani počítač s internetem, abych mohla pracovat doma. Finanční rezerva žádná. Z nemocenské a mateřské moc nenašetřím... Zkrátka existenční závislost... Nedokážu posoudit, jestli jsem tento jeho přístup k rodinným povinostem mohla nebo měla odhadnout dříve, dokud byl čas. Mírné signály tam byly, ale spíše se jevil, že v případě nutnosti dokáže pomoci a být oporou. Současnost je však jiná. Není to problém vztahu mezi námi ani toho, že by dítě nechtěl. Je to jen jeho povaha, "zvrhlý" žebříček hodnot a výchovou. "Práce především". Ale denně 7 dní v týdnu a pryč je rána do cca 22. hod. večer v průměru. Včetně víkendů. Co Vy na to? Máte podobnou zkušenost? Je to normální?
|
| Simona, 1 dítě | •
|
(11.7.2001 10:12:35)
Milá Magdo,
přepadl mě velký smutek, když jsem přečetla tvůj příspěvek. Napadá mě jediná věc, tvůj přítel je sobec, který hledí jen na sebe. Přijde mi, že i když spolu žijete a budete mít dítě, máte vše rozdělené můj a tvůj. Nechci být zlá, protože neznám podrobně Vaši situaci, ale připadá mi, že tvůj partner neumí milovat, za vším vidí peníze a lásku k sobě samému. Je hezké, že bude mít rád dítě a bude ho rozmazlovat, ale už v té větě vidím, že mu bude dávat svou lásku penězi, nebude s ním trávit čas, protože pochybuju, že se změní, ale o to víc mu bude kupovat věci, aby si ho "předplatil". Myslím, že by bylo pro tebe nejlepší se s ním rozejít. Asi bych počkala, zda ho narození Vašeho dítěte změní a když ne, tak odejít k rodičům, najít si pronájem v jiném městě nebo jít do nějakého azylového domu a tam se sebrat, začít pracovat, vydělávat a postarat se o sebe a dítě. Ale nezůstávat nebo spíše nesmiřovat se situací, že jsi na něm fin. závislá. Myslím, že potom od něj neuvidíš moc nebo resp. vůbec žádné peníze, proto by bylo dobré už teď si něco z jeho peněz plus tvé mateřské šetřit. Má kamarádka měla podobného přítele, který prostě neuměl milovat, měl převrácené hodnoty a nic a nikdo ho nezměnil. Když se rozešli, on ani neprojevil lítost. Opravdu nemá cenu s takovým člověkem ztrácet čas. Vše si promysli a držím palce.
|
|
| Lenka 27 | •
|
(11.7.2001 10:14:57)
Magdi,
tedy z Tvého popisu mi jde mráz po zádech.
Jak se Tvůj přítel choval před Tvým těhotenstvím? Bydleli jste spolu? Kolik vám je let?
Promiň tolik otázek, ale nějak si to nedovedu srovnat.
Lenka
|
| Magda, 37. týden | •
|
(11.7.2001 10:46:49)
Mě je 36 a jemu 44 let. On je svobodný, bude to 1. dítě (po IVF). Jemu se do dětí moc nechtělo (prý si dokáže představit život i bez nich), ale nakonec kvůli mně. Do druhého se mu nechce (já zase nechci jedináčka). Neřekla bych, že za vším vidí peníze ani že kvůli penězům pracuje. je to spíš skutečně povaha a chlapská ješitnost, když dá "dohromady" něco, co nikdo jiný nedokáže. Sám tvrdí, že ho ty pracovní víkendy taky štvou, že tu domácí práci doma taky vidí... Ale tím to asi tak končí. Také bych neřekla, že by si později dítě kupoval... NA to také není. Kdysi trénoval děcka na lyžování a děti ho zbožňují. Prostě to s nimi umí... Ale jinak je jak stroj. Lítost neprojevuje a ani ji necítí. Už na začátku vztahu tvrdil, že má náročnou práci a že budu dost sama (nepotřebuju partnera vedle sebe od rána do večera, ani bych to nesnesla a dlouho mi i tato volnost vyhovovala). Netušila jsem však, že takto zásadně selže v době, kdy ho opravdu potřebuju. Co se týče bydlení, tak jsme v bytě ve vile, která patří strejdovi a mámě. Jenže na něj nemám smlouvu a ani dekret. Byt je "zralý" na rekonstrukci a na tu prostě nemám (a ani nechci "zhodnocovat" barák někomu jinému - strejdovi). Máma bydlí o patro níž, ale za celou dobu mého těhotenství si u mne ani nevypila kafe - prý nemá čas). Stále mi nabízí, že kduž budu něco potřebovat, mám si říci. Tak jsem ji požádala o přesazení kytka (velkého papyrusu). Do teďka na to neměla čas. Tak mi pomohla kamarádka a měla to za 10 minut hotové. Takže ani s oporou v rodině nemohu počítat.
Chci ještě dodat, že jsme se s parnerem (tedy spíš on) rozhodli stavět. Mě to mile překvapilo a těším se. Jenže vše skončilo koupí pozemku. Není to ani o penězích... Opět nemá čas začít vyřizovat povolení a smlouvy atd.... Jestli sledujete rozhovory se Zorkou Jandovou, je to něco obdobného jako s Mertou. Ten "můj" taky dělá jen to, co se mu chce nebo ho baví. Mám k dispozici počítač a když se něco sepsuje, tak mi ho hned opraví, abych si mohla "hrát". Když potřebuji něco koupit (lék, mám chuť na colu apod.) tak třeba v deset večer jede k benzínce a přiveze... Takže tak jednoznačné, a jednoduše černo-bílé to zase není. Téměř každý večer si "povídá" s bříškem (ale poličku nepověsí...)
|
| Monika, 28, 16.tyden | •
|
(11.7.2001 11:34:48)
Ahoj Magdi,
Neukvapuj se a nemysli si, ze jsi v tom sama. Muj tatinek a muj partner jsou tak trochu pracoholici a trochu asi "citim" o cem mluvis. Napada me otazka, jestli ty jeho take milujes? Ja jsem se z povahou sveho pritele smirila i kdyz mi take obcas "vytecou nervy". Kdybych ted nepracovala, asi bych se doma bez nej docela nudila. Uz jsem si zvykla na to, ze kdyz je nemocny tak o nej pecuji a kdyz jsem nemocna ja, tak o sebe pecuji sama. Kdyz das chlapovi volnost delat, co ho bavi, budes mit doma toho nejspokojenejsiho manzela a tatinka. Osobne bych pockala, jak se bude chovat po narozeni detatka. Pokud uz ted rika, ze se tesi a miluje te, (ja osobne tomu verim, protoze jestlize po detech netouzi a udelal to kvuli tobe, je to dost veliky dukaz!) mozna az se to male narodi, neda mu to a nebude v te praci travit tolik casu. Napriklad muj tatinek az lety prisel na to, kde jsou prave hodnoty, ale on je pro me velikym vzorem i kdyz vzdycky hodne pracoval (ne kvuli penezum) a strasne casto nemel cas. Myslim si, ze je nejlepsim tatinkem na svete i kdyz si snad nepamatuji, zeby mamce moc pomahal v domacnosti (snad jen o vanocich smazil kapra). Maminka je pracovita a vubec ji to neprislo. Mimo to je profesorkou na vysoke skole, takze zadna domaci putka. Magdi, urcite jsi ted moc citliva, ale napada me taky jina otazka. Jestlize prace doma nestihas, nelam si s tim hlavu. Je to opravdu tak dulezite? Chces rict, ze te tvi znami odsoudi, kdyz u vas uvidi neporadek? Uklidni se a nebud pesimisticka, tvuj partner ma urcite taky kladne hodnoty. Podle me rozchod v dane situaci neni resenim, spise si spolu sednete a v klidu rozeberte, co od zivota vlastne ocekavate. Mi rodice napr. jsou nejstasnejsi par ktery znam, i pres ten tatkuv pracoholismus. Mozna, ze to neni tak cerne, jak se ti to ted zda. A mimochodem, moje mamka vzdycky tvrdila, ze myslela, ze se na materske zblazni, cely den jen my a pak tatka prisel pozde a unaveny a uz ani nemel silu si popovidat. Ted se nad tim jen pousmeji.
Tes se na detatko, neplanuj si dopredu, ze ti partner bude moc pomahat a mozna budes i mile prekvapena. Pises, ze te kritizuje, jak co delas. Jak to myslis? Kritizuje napr. take to, ze u vas neni uklizeno? Taky me napada jeste spousta otazek, jako napr. jestli ty penize opravdu potrebujete? Zatim drzim palce, at se vsechno "v dobre obrati" a napis nam toho o sobe jeste vice.
Mej se a preji zdrave miminko, to je nejdulezitejsi!
Monika
|
|
|
|
| Julie, 4. roky vdana, 17. tyden | •
|
(11.7.2001 19:19:09)
Mila Magdo,
Jsem vdana 4 roky a prave cekame prvni miminko. Muj manzel ma take velmi narocnou praci, ktera ho bavi a ja jsem na jeho uspechy pysna. Pres tyden se vraci domu kolem 21:00 hodiny, ale o vikendu NIKDY NEPRACUJE. Tento rytmus mi naprosto vyhovuje, jelikoz mam praci a zaroven ruzne kursy a zajmy po vecerech. Jsem asi "divna", ale ja bych ani chlapa doma kazdy den v 17:00 nechtela. Samozrejme ale vim, ze jinym zenam, by nas rytmus nevyhovoval...
Pripada mi, ze ale tvuj manzel to uz opravdu s praci prehani. Urcita rovnovaha je v kazdem vztahu nutna. Myslim, ze prave tato nerovnovaha je zdrojem tvych pochybnosti. Mas uplne pravo na to, travit pravidelne se svym manzelem krasne chvili, podnikat vylety, renovovat domov, nakupovat a zarizovat vse potrebne pro miminko. Ja bych si urcite s manzelem vazne pohovorila a snazila se zmenit vas (bohuzel jiz zajety) system. Tvuj manzel uz si zvykl, ze pracovat pres vikend je OK. Muj manzel, nez poznal mne (pred 6 lety), tak byl take zvykly pracovat pres vikend a ja okamzite zacala protestovat a to tak, ze jsem si uzivala, ale bez neho...
Bude tezke situaci zmenit, ale ne nemozne. Ja bych se asi snazila na kazdy vikend mit neco naplanovaneho a pouze bych to manzelovi "oznamila". Ja, kdyz se podivam do sveho kalendare tak mame na vikendy plan uz mesic dopredu... Muzes naplanovat: veceri, vylet do hor, kino, nakupovani, plovarnu, vystavu atd... Drzim palce!!!
|
| Monika, 28, 16.tyden | •
|
(12.7.2001 11:00:16)
Juli,
nejsi divna, ja bych taky chlapa doma v 17:00 nechtela. Zbytecne by se mi tam plantal, kdybych uklizela, musel by sedet sam, kdyz jdu za svymi konicky...To uz rikala moje maminka. A z praci o vikendu by se to prehanet nemelo. Tak dvakrat do roka to pochopim, jinak plati zasada, pres tyden se pracuje (a ja se snazim stihnout domaci prace v hodinach, kdyz ten muj neni doma, i kdyz je to narocne) a pres vikend si uzivame zivota a odpocivame. Zadny stres a zadna prace!
Monika
|
|
|
| Magda, 37. týden | •
|
(12.7.2001 8:48:40)
Díky všem za rady a podporu. Je to všechno na delší povídání a ne vše lze výstižně vyjádřit v krátkém příspěvku. Rozchod není řešením. Pro nikoho z nás, to rozhodně nechci. Taky by mi ten můj pracovní blázen chyběl (o dítěti nemluvě). Je to spíš opravdu o té chlapské nátuře, kterou musí řada z nás snášet. Jistěže si o tom všem povídáme, vše, co tady píšu on dávno vyslechl. Ale stejně jsou na tom i manželky politiků, špičkových lékařů, umělců, sportovců atd. Za normálních okolností mi to vyhovovalo. Jsem dost samostatná, mám své aktivity, zájmy, známé atd. Spíše mě zarazilo a strašně mrzelo, že ani v devátém měsíci trošku nezvolnil, protože to je i super ženská závislá na okolí. Pomáhají mi dvě "postpubertální" ségry a kamarádka. Můj partner prý po porodu bude nějakou dobu doma, ale pak to začne nanovo. Zkrátka podnikatel nemůže odmítat klienty, pak je ztratí. Pro peníze skutečně nepodniká. Ty pracovní víkendy moc finannčně rentabilní nemá, ale prý nedokáže odejít od rozdělané práce a sám netušil, že se akce ze dvou víkendů protáhne na osm víkendů. Prý mám být ráda, že je to teď a ne v době po porodu. Za nepořádek doma mě rozhodně nekritizuje. Řekne, že to počká (ale na kdy a na koho? - pochopitelně na mne. Pak vygruntuju a on mi vyčiní, že se mám šetřit. Zkrátka paradox. Už jsem toho o nás napsala dost. Spíše mi šlo o to, ověřit si, kde je hranice naší tolerance a trpělivosti s workoholikem a kdy už je čas zasáhnout. A hlavně jak, aby to bylo účinné.
|
|
| Simona, 1 dítě | •
|
(12.7.2001 16:03:30)
Magdo nezlob se na mě, ale myslím, že v tom nějak lítáš. Přečetla jsem si ještě jednou tvůj první a další příspěvky. V prvním píšeš, co tvůj přítel neudělal ani nikdy neudělá, jak jenom pracuje, na tebe nemá čas atd., prostě samá negativa. V další příspěvcích po přečtení názorů, svého partnera chráníš, zastáváš se ho, aby to vše vyznělo v jeho prospěch. Buď jsi měla poprvé špatnou a pesimistickou náladu a nyní si za tím nestojíš a nebo jsi se "asi" jenom špatně vyjádřila. Podle tvého příspěvku jsem ti tipovala na max. 30let, ale být v 36 letech nezajištěná a zcelá závislá na tvém partnerovi, tak to taky něco vypovídá.
|
| Monika, 28, 16.tyden | •
|
(12.7.2001 16:41:10)
Simco,
nezname presne Magdinu situaci, tak ji neodsuzuj. To ji teda urcite nepomuze. Zavisla asi trochu bude, pokud je na rizikovem, nemyslis? Taky se mi zda, ze ten den, kdy psala svuj prispevek mela vseho dost a pak si mozna uvedomila, ze tak spatne to urcite neni. Myslim, ze je moc fajn, kdyz si tady lidi snazi navzajem pomahat (cehoz i ja casto vyuzivam ;-) nez aby se odsuzovali. Mozna bychom se mohly radeji zeptat primo Magdy jak to mysli z tou zavislosti a proc to je jak to je?
Monika
|
| Julie, 17. tyden | •
|
(12.7.2001 17:56:18)
Moniko: Tak to jsem rada, ze mas na "chlapa doma v 17:00" stejny nazor a ze je nas takovych vic...
Magdo: Pokud chces vasi situaci resit, tak zacni, ale okamzite. Zamysli se, co vlastne presne chces. Nezapomen, ze chlapovi to musis primo "naservirovat", jelikoz uvazuji nekdy uplne jinak, nez my. Jak si vlastne u vas predstavujes "idealni situaci"? Vadi ti, ze pracuje o vikendu? A proc to nezmenit? Jak jste zili pred tehotenstvim? To ti to nevadilo?
|
| Magda, 37. týden | •
|
(12.7.2001 18:22:39)
Ahoj Julčo,
žilo se sejně, pracovní víkendy byly též (někdy víckrát za sebou, jindy celý měsíc o víkendech volno - jak kdy). Když už jsem si prosadila společnou dovolenou, musela být v době, kdy bylo málo zakázek. A tak jsme odjeli v době Olympiády a mistrovství ve fotbale. Takže od 17. hod. do 2. hod. v noci pro změnu čučel na sport. Jako většina chlapů.
A teď z jeho pohledu. Představte si, že pracuje pro klienta, tomu hoří zakázka a termíny, z plánovaných dvou víkendů se práce protáhne (z důvodu nedbalosti a neprofesionality ostatních) na tři, čtyři měsíce. A ten Váš chlap je jediný, který je schopen to dát všechno dohromady. Jinak by zkolabovala celá fabrika a lidi by přišli o práci, atd. Co by si o něm mysleli, kdyby s tím praštil a řekl, že má doma ženu v devátém měsíci, které je špatně. To asi opravdu nejde. Ale ona ho ta ženská doma opravdu potřebuje a je jí mizerně a spoustu věcí nezvládá. Jak to mají tedy řešit? Teď už je to obecná otázka "do pléna"
Opakuji: nelítám v tom, nic není černý nebo bílý. Nic není tak jednoduché a jednoznačné jak se na první pohled zdá. Většina kolégů mého partnera raději zůstala z tohoto důvody svobodných nebo už je rozvedena. My jsme do toho šli a teď to zrovna drhne... Hofg.
|
| Julie, 17. tyden | •
|
(12.7.2001 18:54:52)
Mila Magdo,
Ja te chapu. Zaprve mam manzela ktery svou praci take miluje a za druhe mam takoveho take bratra. S manzelem jsme na sobe dosti psychicky zavisli. On na mne asi vice a proto pro mne neni tezke ho pomalu ale jiste "zpracovavat" do obrazu sveho:-) Muj bratr je ale opak: nezavisly, vudcovsky typ. Chtel manzelku ktera bude cely zivot v domacnosti a on bude zabezpecovat rodinu (coz v CR neni rozhodne lehke). Manzelku ma hodnou a zustala v domacnosti. Muj bratr zabezpecuje rodinu a tak "dre od rana do noci" vcetne vikendu. Za tu dobu, co takhle zije (10 let), tak pribral o 20 kg, ma zdravotni problemy a neposledne problemy doma s manzelkou. Kazdy vztah se totiz musi "pestovat". Kdyz je vidim, tak mam pocit (vycitim to), ze nejsou stastni. Do jejich manzelstvi se jim v zadnem pripade nepletu. Rekla bych, ze ale maji vinu oba. Ona, ze neni dost "tvrda" a neumi si vydobit sve a on, ze nedokaze delat kompromisy.
Neverim, ze tvuj manzel si v dobe, kdy "musi" pracovat pres vikend nemuze najit alespon jiny den v tydnu volny. Melo by u vas fungovat zabehnute pravidlo, ze alespon 1 den v tydnu se nepracuje. Jelikoz ma tvuj manzel flexibilni pracovni dobu, tak to holt nekdy bude treba utery. Vypada to, ze ti doma prilis nepomaha. Pokud tomu tak je, tak je dosti nespravedlive, aby jsi veskere domaci prace zastavala sama. Ja byt tebou, tak navrhnu vypomoc a zajistim si nekoho, kdo ti prijde 1-2 tydne uklidit, vyzehlit atd... Nemyslim si, ze zena v domacnosti, by okamzite mela byt povazovana za "sluzku". Ja sama se rozhoduji, ze asi zustanu s miminkem doma a rozhodne to neznamena, ze zastanu veskerou domacnost sama.
|
|
| Darja, dcera 9 měsíců | •
|
(12.7.2001 19:27:58)
Milá Juli, docela chápu tvé pocity. Vím, že se to v tobě mele. Jednu chvíli jsi naštvaná a pak si zase uvědomíš, že díky jeho práci žijete na určité úrovni. Je to opravdu moc těžké. I my si s manželem kladli za cíl, abychom se nestali otroky peněz. Ale samozřejmě po mém porodu se peníze staly manželovou hlavní zátěží. Nevydělává nijak horentní sumy, ale jakmile se dítě narodí, zjistíš kolik věcí potřebuje a je toho mnohem víc, než si člověk myslí dokud neporodí. Můj manžel taky hodně pracuje. Vrací se domů nejdříve okolo sedmé ale spíš později. Víkendy má naštěstí volné. Ale i okolo mého porodu, kdy se zavázal, že se mnou bude doma, se mu to podařilo v den porodu a to jen proto, že si vzal volno kvůli psychoprofylaxi, na které jsme byli dopoledne a já odpoledne začala rodit. Samozřejmě jsme počítali s tím, že bude u porodu, ale ne s tím, že před tím bue několik dní doma. Chtěl se mnou zůstat alespoň týden po porodu, ale nakonec z toho byly necelé dva dny. Taky mě to mrzelo. Měla jsem silné poporodní deprese a tohle mi vůbec nepřidalo. Hodně mi pomohli i rodiče a sourozenci. Manžel je ale jinak naprosto vzorný otec a toho si nesmírně cením. Doma mi pomáhá se vším. Já už minimálně rok neluxovala a nevytírala parkety. Vytírám jenom dlažbu. Považujeme to oba za samozřejmost. I to, že třeba nakoupí na cestě z práce když prší a já se nedostanu s dítětem ven. Myslím, že tohle jsou nepsaná pravidla, která by měla fungovat. Partneři by neměli zapomínat, že mají taky jeden druhého a dávat mu najevo, že jsou tady pro něj. Což bude obzvlášť po porodu dost obtížné a při způsobu práce tvého partnera teprve. Na jednu stranu by opravdu mohl přijít o důležité klienty, kdyby všeho nechal a jel za tebou domů. Na druhou stranu ale peníze budou a my nebudem. Je důležité hledat hodnoty hlavně v rodině, kterou se teď stáváte. Myslím, že je to velmi vážné téma, které byste měli mít vyřešené ještě před narozením dítěte. Ono z tebe totiž tvé špatné nálady a smutek vycítí. Pokud se tvůj partner rozčiluje, když děláš těžké práce, je to první krok k tomu, aby je přebral na svá bedra. Hlavně s ním neustále mluv a chtěj vidět výsledky. Pokud nebudou - znova kulatý stůl a znova debata. Jinak to časem začne váznout i mezi váma.
|
| Darja, dcera 9 měsíců | •
|
(12.7.2001 19:35:26)
Promiň Juli, teď jsem to zjistila, ta odpověď je samozřejmě určená Magdě.
|
|
|
| Magda, 37. týden | •
|
(12.7.2001 21:10:47)
Darjo, díky.
Asi jsem potřebovala vědět, že i jinde to takhle vypadá a že je to běžně nenormální či normálně běžné. To víš, že piluju a obrušuju s různými úspěchy a neúspěchy.
|
| Julie, 17. tyden | •
|
(12.7.2001 23:42:05)
Mila Magdo,
Nezlob se, ale mne pripada, ze se potrebujes spis vypovidat, nez situaci resit. Chapu to, je ale mozna dobre, si to uvedomit. Krasny porod a zdrave miminko!!!
|
|
| Monika, 28, 16.tyden | •
|
(13.7.2001 9:39:59)
Magdi,
Poslouchej Julii. Za prve je treba chlapovi otevrene (ale ne nedejboze vycitavym tonem rici) co ti vlastne vadi a navrhnout nejaky kompromis. Bud opatrna, ja kdyz zacnu vycitat, tak se ten muj nastve a nic s nim nehne, ale kdyz to zkusim medovym hlasem, je to hned lepsi. Teky mam pocit, ze sveho partnera tak nejak "zpracovavam" a on si zase mysli (mozna na tom i neco bude), ze "zpracovava" me k obrazu svemu. Vysledkem je oboustrana spokojenost a pocit, ze se nam zivot nevymyka z rukou, ale ze ho mame pevne pod kontrolou. Julie taky rekla jednu dulezitou vec, vztah je treba "pestovat" a urcit si alespon jeden den v tydnu jako "odpocinkovy", ktery prozijete naplno a spolu (at uz si naplanujete sport, kulturu nebo treba jen i to spolecne uklizeni ci nakupy pro miminko). Mozna jeste jedna vec. Kdyz jsi psala o te nezajistenosti. Ono je vzdycky dobre mit nasetrene nejake penize. Je trosku skoda, ze jsi drive nemyslela "na zadni kolecka", ne kvuli rozchodu z partnerem, ale kvuli psychickemu konfortu, kdyby napriklad i on o svou praci prisel, nebo se mu nevedlo, tak jak si predstavuje. Ale to je kdyby, to uz se neda vratit, takze se snaz brat, to co mas a zkuz uzit vsech zenskych triku k tomu, aby ten tvuj pochopil ze hranice workoholismu jsou pro nej jinde nez pro tebe. Stejne si osobne myslim, ze az se to male narodi, tak mozna budes prekvapena, jak se ten tvuj zmeni.
Hodne pohody a zdrave mimi
Monika
|
|
|
|
|
|
| Maga, 37. týden | •
|
(12.7.2001 18:03:16)
Simčo a Moniko,
teď jsem narazila na Vaše odpovědi. Už jsem psala, že je to na delší povídání. Rozhodně zde nechci dopodrobna líčit svůj životopis a svou situaci. Jednak se jedná o osobní a citlivé záležitosti, a jednak (jak je viděť) je obtížné se stručně, výstižně a objektivně vyjádřit s takovýmto problémem. Zkusím to znovu. "Kde je ta hranice časové zaneprázdněnosti, kterou by ještě ženská měla u workoholika akceptovat?"
Ano, měla jsem mimo jiné "blbý" den. Devátý měsíc, čekání na vysněné mimino, obava z jediné dostupné porodnice, horečka, samota atd. Doma čurbes po vybalení nábytku a s ohledem na horečku i halda nádobí, prádla a další. A chlap "v čudu" jako obvykle. Což mi dosud zase tolik nevadilo, ale tentokrát tzv. číše přetekla. Chci mít doma uklizeno a vše připraveno tak, abych se po porodu mohla v klidu věnovat miminku, chodit s ním na procházky a dávat se znovu do kondičky. S tím, že na to všechno budu převážně sama. Zkrátka jsem narazila na realitu, že i "v nouzi" budu odkázaná sama na sebe.
Simčo, jsi si jistá, že ženská v 36 letech by má být zajištěná? Dej mi tedy radu, jak z rizikového-nemocenské a z mateřské koupit a zařídit byt. Jak buď sehnat peníze nebo práci (s miminem). Ze zdravotních důvodů (aby se mimčo podařilo), jsem opustila práci nadprůměrně placenou, s poměrně slušnou pozicí ve firmě, která mi "dovolila" pronajmout si pěkný byt v Praze. To nebyl problém. Ale s mateřstvím to nejde dohromady. Mám asi jiné hodnoty. Tzv. kariéry jsem si užila a nemíním odkládat mimčo po pěti měsících, abych byla zabezpečená. Plánuji nějakou práci "na doma" či podnikání. Ale to bez počítače a Internetu asi nepůjde. A z mateřské se PC nekoupí ani nezíská půjčka. V Praze již nebydlím, a tak mě partner "zaměstnal", abych měla nárok alespoň na nemocenskou (tu mám od listopadu) a mateřskou.
Asi bych byla magor, kdybych žila s chlapem, který má jen a jen negativa. A navíc s ním čekala dítě. Nechci ho ani očerňovat ani vychvalovat. Prostě jeho negativa viz 1. příspěvek, pozitiva 2. a 3. příspěvek. Každý jsme nějaký a musíme si na sebe buď zvyknout nebo se přimět ke změně. A o to mi šlo. Co s ním…Jak na něj…
Ale byla bych ráda, kdyby se tento můj osobní problémek převedl na obecnější diskusi na téma: Workoholismus u podnikatelů, nepostradatelnost a bezmezná ochota pro klienty aneb doma to pochopí a počkají… (jeden víkend, dva, tři, měsíce, roky,…). Až si nakonec budeme s mužem jen e-mailovat na téma: "Děti už dost vyrostly, prosím sprav tu poličku, nejlépe do r. 2005. Líbá Tvá … P.S. Už nejsem blond."
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)