| Martina, dcera 2,5 roku | •
 |
(19.4.2001 21:44:38)
Moje dcera neustále vyžaduje dudlík při usínání. Nechci jí ho násilím brát, aby si nezačala cumlat paleček, ale myslím si, že už má čas se dudlíku zbavit. Také kvůli tomu, že mám strach, aby se jí nekřívaly zoubky. Jaké máte zkušenosti s dudlíky u dětí stejně starých? Jak a čím dudlík nahradit?
Děkuji za všechny rady.
martina
|
| Jarka, dvě děti | •
|
(20.4.2001 8:47:49)
Ahoj Martino, také jsem bojovala s dcerou, která ještě ve dvou a půl letech vyžadovala dudlík na spaní. Přes den si na něj nevzpomněla, ale večer, když jsem zkusila jí ho nedat, mlátila hlavou do postýlky a hulákala:dudu dudu. Zkoušela jsem vysvětlovat, ale nepomáhalo to. Tak jsem jí nechala jenom jeden, který už byl tak vyžvejkaný a /alespoň pro mne/ od pohledu odporný. Dudala vytrvale pořád. Pokaždé, když si o něj řekla /sama od sebe jsem jí ho nedala nikdy/ jsem jí ho dávala se slovy: no tak na, když jsi ještě takové miminko, je to sice hanba, ale když si chceš cumlat, tak si cumlej. Postupem času jem na ní viděla, že už jí ty moje komentáře vadí a že je nalomená. Tak jsem přihodila další kalibr. Hele, jak je ošklivej, pojď, spláchneme ho do záchodu. To samozřejmě nechtěla. Řekla, tak mi kup novej, když je tenhle ošklivej. Vysvětlila jsem jí, že pro takhle velké dítě už mi v obchodě dudlík neprodají - zbaštila to i s navijákem. A jednoho krásného rána, když jsem stlala a poklízela, za mnou přišla a řekla, že spláchla dudu do záchodu. A od té doby byl klid.
Dudala tedy cca do 2 a třičtvrtě roku, ale zuby má v pořádku. Už je jí 18 a nikdy neměla ani rovnátka, dokonce nemá ano jeden kaz. Což jí závidím. Tak se neboj, ta tvoje malá dudlík taky jednou odhodí, věčně duadt nebude. Chce to ale trpělivost. Ať se vám to co nejdřív podaří.
|
| Iva, syn 3 roky | •
|
(20.4.2001 18:32:57)
Můj syn přestal vyžadovat dudlík sám od sebe, když měl tři měsíce. Bohužel si ho nahradil palečkem. Už jsou mu tři roky a pořád si paleček cumlá, většinou před spaním, ale občas ho přistihnu i během dne, naštěstí to není tak často. Nemáte nějaký nápad, jak ho to odnaučit? Rozumně si to nechce nechat vysvětlit a když ho přistihnem, tak si ho hned vyndá z pusy. Mám strach, že bude mít křivé zuby, ale už nevím jak na něho.
|
| Marcela, 3 děti | •
|
(21.4.2001 11:45:32)
Taky se přimlovám, za odebrání dudlíku naráz. Je to sice drsné, ale u nejstaršího syna to zvládl manžel, když jsem byla s mladším v nemocnici. To měl 1 a 3/4. Prostřední dudlíky odmítal úplně a tomu nejmladšímu(9 měsíců)jsme ho nedali.
Nějaké dudlíky doma teda máme pro případ nouze, ale Honzík je naštěstí nevyžaduje.
|
| Stetinka | 
|
(16.2.2002 7:04:40)
Velmi mne zaujalo, ze vas prostredni dudlik nevyzadoval, znamena to, ze ho vubec nemel?? Vim ze treba v Anglii detem dudliky vubec nedavaji, ale detatka se nenechaji osidit a "skvele" si to vynahrazuji dumlanim palecku. Co je mensi zlo, odnaucit dite od dudlika nebo trnout, ze si bude jeste v mladsim skolim veku treba ve spani cucat palec? Co kdyz svemu diteti dudlik po narozeni nedam? Ma s tim nekdo zkusenosti? Dekuji
|
| Miška, 3 děti | 
|
(16.2.2002 7:18:29)
Stetinko, moje dvě děti dudlík vůbec neměli. Nepili ale ani z láhve. Hned po kojení /první po třech měsících a druhý po sedmi/ dostávali jídlo lžičkou a z hrníčku. Když plakali a zdálo se mi, že nemají proč, tak jsem je nechala vyřvat. Kojila jsem je v sedě, takže jsem si je nebrala do postele. Byli od malička zvyklí na svou postýlku. Mladší si cucal paleček, ale přestal brzy, takže žádné odnaučování nebylo. Nebyl to ani tak paleček, jako spíš prostřední tři prsty :-)
Třetí dceru jsem měla od začátku v posteli a kojila ji v leže a ona vyžadovala uspávání s prsem v pusince. Takže jsme nakonec po několikahodinových kojení koupili dudlík. S tím se naučila spinkat sama. Ale vyžadovala jiné uspávání - hlazení, zpívání, atd. S dudlíky přestala sama ve dvou letech.
|
|
| Sylvie | 
|
(16.2.2002 11:10:14)
Stetinko, asi nejvíc záleží na povaze děťátka a na tom, co je mu matka ochotná "obětovat". Verunka dudlík vůbec nechtěla, a to jsem měla snahu jí ho narvat - no, nedala se, takže první dva měsíce jsem chodila doma se šátkem na děti a Verunka si celý den vesele dumlala moje prso... Pak se trošku rozkoukala po světě a zjistila, že na zemi je to zábavnější, a nepotřebovala ani dudlík, ale ani neustále prso. Teď je 14 měsíců pryč a paleček si zatím nedumlá. Jo, vlastně dumláním prošla kolem čtvrtého měsíce, ale všimla jsem si, že tou dobou to dělají i děti, které mají dudlík. Prostě do pusy narvou obojí :-)
S.
|
|
| Jana | 
|
(19.2.2002 12:38:11)
Ahoj,
Tomášek dudlík taky neměl a nemá. A to jsem mu ho jednu dobu chtěla do té uřvané papulky narvat :o)
Hned po narození jsem mu dudlík nenabízela, zkusila jsem to někdy v jednom měsíci jeho věku, jenom párkrát, pokaždé dudlík obloukem vyplivnul a řval dál. Od té doby to nezkouším.
Tom si zpočátku cumlal pěstičky, potom přešel na tři prsty, občas si zacumlá paleček. Dělá to ale jen výjimečně, většinou vystačí si i bez cumlání, nebo žižlá nějakou hračku.
Usíná bez cumlání, špatně a pozdě :o) o tom si můžeš dnes přečíst na hlavní stránce.
Dudlík objevil před nedávnem jako jednu z mnoha hraček, kterou se dá mlátit do země - ale dělá to na jeho vkus malý kravál.
J.
|
| Sylva,syn 3,5 mesice | •
|
(16.4.2002 10:32:07)
Prosila bych vas moc o pomoc, co se da vubec delat s nasim chlapeckem, ktery absolutne odmita jakykoliv dudlik a vyzaduje pro uklidneni a pro usnuti nase prsty.Prso mu nechci davat, protoze jak jsem se tu na strankach docetla, mohlo by i to byt v budoucnu problematicke s odnaucovanim a odstavovanim.Asi jsem to zavinila ja a stale se tim obvinuji, ze jsem to dudlani prstu zavinila ja, protoze jsem v porodnici nemela dudlik a vzhledem k tomu, ze je to takove zive ditko, ktere zrovna moc nechce spat jsem mu muj prst nabidla, aby nebudil ostatni deti.A vypada to tak, ze velice dobre pozna, ze guma je guma a nase prsty jsou teple a prijemne.Jenze zacinam mit deprese z toho co tedka a v budoucnu s tim.Dudlani jej uklidnuje a bez nej neni schopny usnout.Kdyz ho odmitnu rve a rve, klidne i nekolik hodin.Nemate nejake zkusenosti co se da delat a je-li to normalni?Jsem z toho uplne znicena a nevim si rady jestli to vubec nekdy skonci...Dekuji moc.
|
| Jitka Novotná, Jirka 12 měsíců | •
|
(16.4.2002 14:52:20)
Ani náš Jirka nechtěl dudánka. Usínal mi jen u prsu a já jsem už nevěděla kudy kam. Vyzkoušela jsem spoustu dudlíků - různé tvary. Až mu zachutnal tvarovaný NUK (jenom jeden druh). Přes den nedudlá vůbec - jenom s ním usíná. Postupně začnu dudánka odvykat. Holčička sousedky usíná s dudlíkem z lahve. Přeji Ti hodně štěstí při hledání správného dudánka.
Jitka
|
| Lucie Kratochvílová, dcera Natálie, 2 dny | •
|
(25.5.2002 16:08:42)
Dudlík jsem zavrhla hned na začátku těhotenství, vlastně ještě dřív. Důrazně jsem sestry na oddělení upozorňovala, že to nechci ani vidět v pusince naší malé. Proto jsem byla dost naštvaná, když jsem se probudila, a naše Natálka měla v pusince ,,dudu". Určitě znáte ty ,,okrasné" dudlíčky z porodnice. Kus ožvejkaný gumy. Bohužel, sestra mě přemlouvala, že když bude mít Naty dudlíka, bude lépe usínat a i při vyšetření bude klidnější. Už teda nevím, čemu věřit. Jedna sestra mi ho rozmlouvá, kvůli technice kojení a druhá mi ho v pohodě hodí do postýlky. Zrovna teď Natálie dudlíka nemá a je spokojená. Uvidíme, jak to pujde dál. Lucka
|
| Lida a 2holky | 
|
(25.6.2002 12:43:26)
Dudlik v porodnici???
Nevim, jaky je zakon v Cechach. Ja jsem rodila v Anglii a tady se nic takoveho nesmi. Neexistuje dudlik v prorodnici (pokud ho chces, tak si musis prinest svuj z domova a muzes ho svemu diteti dat pouze ty.) Take prikrmovani z lahve neexistuje - nikdo nesmi dat tvemu diteti nic z lahve, pokud o to sama nepozadas.
Pokud by to udelali, tak je muzes dat k soudu.
Lida
|
| Lucka a Natálka | •
|
(26.6.2002 18:22:51)
Tady bohužel, jak se zdá, žádný takový zákon neexistuje. Znám i jiné maminy, kterým v porodnici děti přikrmovali. Natálka naštěstí dudlík dál nevyžaduje, usne bez něj, akorát někdy je zapotřebí, aby měla po ruce nějakou tu hračku, paleček jí z pusiny vyndáváme, co nám ruce stačí, a zatim to tak nějak zvládáme v pohodě. Mnohem radši dudlá hračky, pořád něco myjeme a sterilizujeme. Vůbec nejlíp se nám osvedčil uzlíček z plínky, který nestrká do pusiny, jenom si s ním hraje, nebo si ho drží v ručce, než usne. Já ještě plně kojím, a četla jsem, že dítě vydrží dva dny po porodu i bez jídla, pac má zásoby z bříška. Takže snad umělá výživa ani nebyla nutná. Ju - a mimochodem, dudlík kazí techniku kojení, takže v žadnem případě nedoporučuju.
|
| Januse | 
|
(27.6.2002 3:33:54)
Mam z dudliku dosti smisene pocity. Sama jsem ho nasi Barce nabidla, dle doporuceni pediatra az zhruba po 3 nedelich po porodu, aby nebyl v rozporu s kojenim. Dnes uz si ani nevzpominam tu pravou pricinu, ale nebudu asi daleko od pravdy, kdyz to byl jeden z neutisitelnych zachvatu place naseho miminka. Vzdy jsem se snazila dudlik pouzivat jen na dobu spanku, respektive usinani a pak pri tech jiz zminenych zachvatech place. Rekla bych, ze tak do 4.mesice dudlik nemel chybu a urcite byl velkym pomocnikem, jak Barci tak nasim. Je znamo, ze dudlani miminka uklidnuje. Ovsem v momente, kdy zacalo nase mimi ovladat pohyb rucicek, zacali jsme prozivat zhruba 2-3 mesicni "peklo". Cele vecery a noci si totiz nase mala s nama hrala takovou svou dudlikovou hru "sup sup dudlik ven!", rucickama si machala pres oblicej a v zapeti spustila tu svou ubrecenou, neb nebyla jeste natolik sikovna, aby dudlik opet strcila zpet. Noci byly opravdu narocne(nekdy jsem k ni vstavala treba i 15x)a tehdy jsem silne pochybovala o tom, zda je dudlik opravdu tak uzasna zalezitost. Od doby, co je schopna si dudel sama zastrcit, ma jich par rozesetych po postylce a obsluhuje se sama. Dnes je uz dudel zase velkym pomocnikem, ovsem jiz jen pri usinani. Jeste k uceni na dudlik. Chce to trpelivost, myslim, ze hodne mimin zprvu dudel vyplyvuje, ale cvicenim se to nauci. Nam to tralo tak tyden. Zvlastni je, ze o tom nocnim buzeni kvuli dudliku jsem tu nikdy nic nenasla a ze jsem tehda hledala rady velmi velmi zoufale.
|
| Petule+Philip 25mesicu | 
|
(27.6.2002 21:38:04)
Ahoj Januse,
ja jenom k tomu nocnimu buzeni kvuli dudliku. Je fakt, ze u nas to neni tak drasticky (15x za noc - brrrrr), ale muzu ti rict jednu vec. Nas mladik se proste tak jako tak trikrat ctyrikrat za noc vzbudi. A vis, ze se mi ulevi, kdyz vidim, ze stratil dudlik? Vim totiz, co mu chybi. Nejhorsi je, kdyz v postylce stoji a plac cedi skrs zatnuty zuby mezi kteryma drzi duldik. Takze ono si asi nevyberes. Ale je fakt, ze uz jsem taky obcas premyslela, jestli by se budil min, kdyby dudlik vubec nepotreboval.
Petule
|
| Lida a 2holky |
|
(16.7.2002 16:17:25)
k dudliku a nocni buzeni. Tak ja Vas upozornuji, ze jelikoz mam dvojcata, tak nektere noci jsem vstavala zhruba kazdych 15 minut. Trvalo to nastesti jenom kratce.Ted uz je holkam 14 mesicu, jedna je naprosto dudlikova zavislacka, druha by ho ani tak nepotrebovala, ale kdyz vidi tu prvni, tak si o dudlik vzdycky rekne.
Navic, zadny system drzaku na dudliky (vyzkouseli jsme 7 ruznych)neodolal sejmuti, takze ted kupuji kazdych 14 dni 8 novych dudliku. Ne z hygienickych duvodu ale z toho duvodu, ze je proste stale ztracime.
Vubec si nedovedu predstavit dobu, kdy se rozhodneme dudliky zrusit.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Babůnka, 3 kluci | 
|
(2.3.2002 21:56:34)
Můj nejmladší také nikdy neměl dudlík, několikrát jsem se mu ho snažila dát, ale on ho vůbec nechtěl, neuměl ho vůbec cucat. Kolem asi třetího měsíce kdy si většina miminek začínají ochutnávat paleček, můj syn začal usínat s palečkem v pusince a já měla taky strach z toho, že mu to zůstane, ale asi kolem 6. nebo 7. měsíce s tím přestal.
|
|
|
|
|
|
| Kateřina (Markétka 3,5 roku) | •
|
(20.4.2001 9:06:08)
Ahoj Martino, právě jsem si přečetla Jarčinu odpověď (jako vždy velmi rozumnou - holt už přecejenom vychovala dvě děti a neprožívá to tak jako my). Vpodstatě k tomu není co dodat, jenom bych přihodila svou zkušenost. Když naše Markétka ještě tři měsíce před třetími narozeninami odmítala spát bez dudlíku, začínala jsem být taky lehce nervózní. Samozřejmě všechna vysvětlování přišla vniveč. To se radši považovala za miminko, než aby dudlík dobrovolně odložila. Jednoho dne jsme sebrali všechny svoje psychické síly a oznámili jí, že když jsme byli z domova všichni pryč, přišel Dudložrout a všechny dudlíky odnesl. Doma nebyl ani jeden. Řekli jsme jí: "Aha, to on viděl, že už jsi tak velká holka, že dudlíka nepotřebuješ, tak ho odnesl miminkům." To jsem zvědavá, kolik se teď na mě sesype maminek... Nevím, do jaké míry to bylo výchovně vzorové, ale zabralo to. Dva večery dostala před spaním meduňkový čaj a do týdne všem okolo hlásila, jak je statečná, že už nepotřebuje dudlík. Ale trpělivost to opravdu chce, jako všechno s dětmi.
|
| Jarka, dvě děti | •
|
(20.4.2001 11:01:44)
Ahoj Kateřino, děkuji za uznání. Opravdu. A nemyslím si, že by se na tebe sesypala spousta maminek a kritizovala tvůj dudlíkovo-odvykací přístup. Mě se to moc líbilo. Rozhodně je to lepší, než nechat dítě uřvat do vysílení. To jsme bohužel museli udělat mladší dcerce v osmi měsících. Byla takový malý pyrotechnik a každý dudlík, který se jí dostal do ruky dokázala v několika málo minutách rozebrat na jednotlivé části a cucala jenom tu gumovou hlavičku. Tenkrát byly na trhu pouze dva, tři druhy dudlíků a poradila si se všemi. Než jí nechat udusit, volili jsme radši okamžité odebrání. Dva večery půl hodiny sice neplakala, ale takovým tím miminkovským způsobem "žalovala". Bylo mi jí líto, protože jsem jako každá máma děsná cíťa na své dětí /a to i když už jsou velké/, ale nedalo se nic dělat. Nakonec to malá zvládla i bez náhradního palečku.
Jinak, Katko, nedá se říct, že bych ty děti už vychovala. Podle mne je to nikdy nekončící proces, ale moc ráda si čtu tady v Rodině vaše štěstíčka a trápeníčka s těmi mrňousky a nostalgicky vzpomínám na dobu, kdy jsem měla také takové starosti. Jak jsem všechno prožívala a měla obavy, jestli všechno dělám správně. Je moc fajn, že teď máte tuhle možnost vzájemně si konzultovat své zkušenosti a problémy.
Všem vám přeju ty nejsladší děťátka a samou radost.
|
| Kateřina (Markétka 3,5 roku) | •
|
(20.4.2001 11:11:05)
Ach, jak je to příjemné, takhle si pokecat o všem možném a nemožném... A ještě příjemnější se s někým shodovat. Já jsem tuhle možnost objevila teprve před několiky týdny, protože k internetu jsem se dostala až v září 2000, když jsem po třech letech mateřské nastoupila do práce. Rodinu jsem objevila až někdy v březnu t.r. Ačkoliv nemůžu s ostatními virtuálními debatérkami konfrontovat starosti od početí k porodu a dál, ta možnost mě neustále fascinuje a je mi upřimně líto, že před tak nedávnou dobou, něco víc než třemi roky, to nešlo. Přesto mě to fascinuje... Měj se pěkně, Jarko a piš!
|
|
|
|
| Beáta | •
|
(20.4.2001 11:28:40)
Ahoj,
ja ešte deti nemám,ale moja sestra odúčala dcérku od dudlíku,keď mala tiež niečo cez 2 roky.Dlho sa nedala ani za nič zlomiť.Potom sa ale nejako náhodou dohodli na tom,že dudlíky dajú mláďatkám rybičiek v rieke,tie ich potrebujú,lebo si ich nemôžu ísť kúpiť.Neviem ako prišli k tým rybám,či videli nejakú rozprávku,neviem...Tak sa vybrali na výlet a všetky dudlíky leteli do Dunaja:-)A malá môjho brata,ktorá bola v podobnom veku, a potom sa to dozvedela, na to zahlásila: "A prečo si nejdú kúpiť nový dudel?" To našťastie tú druhú nenapadlo:-)
Držím palce.B.
|
|
| Dita, dcera 5 let | •
|
(26.4.2001 11:27:50)
Když byly naší malé 3 roky, nechtěla se dudlíku vzdát "ani za boha". Pak mě napadlo jít s ní do lesa, kde jsme dudlík položily na mech a nechaly ho tam pro zvířátka.
Když ho večer opět vyžadovala, připomněla jsem jí, jak se teď zvířátka mají a jak asi Nikolce děkují za dáreček.
Pochopila to a zeptala se od té doby asi tak 2x.
Ahoj Dita
|
| Hanka, Verča9m | •
|
(26.4.2001 20:50:55)
ahoj holky,
dítě se nám děsně vzteká, třeba když se chce na něco sápat nebo lézt po stole, a já to nechci. Myslíte, že 9m je už věk, kdy se má začít nějak výchovně působit, a jak? Zkoušela jsem ji dát do postýlky, že ji vezmu, až se vyvzteká, ale strašně řve a nedalo mi to. Nejsem si jistá, jak na to reagovat. Zatím chovám a uklidńuju, ale jak a kdy začít dávat najevo, že se mi to nelíbí?
A - necháváte děti někdy hrát si samy, když třeba máte práci nebo se chcete najíst, i když se jim to nelíbí a jsou nespokojené, nebo jenom využíváte chvilek, kdy se zrovna (náhodou, konečně....-))) na chvíli zabaví sami? A zas - je to brzo, nebo pozdě, učit dítě, že se mu nemůžete pořád věnovat, i když to zrovna chce a vymáhá?
|
| Aja, syn 16 m | •
|
(28.4.2001 9:15:03)
Ahoj Hanko,
nevím, jestli ti budu umět rozumně poradit, ale ty vzteky aspoň u našeho syny byly spojený třeba s nesnášenlivostí mléčné bílkoviny - když mu bylo 12 měcísů, tak jsme vyzkoušeli lehčí zakysanou smetanu. Druhý problém byly zuby, taky se to neprojevovalo kňučením, jak bych očekávala, ale výbuchy vzteku, když nemohl mít, co chtěl. To všechno jsem pochopitelně zjistila až zpětně.
Stejně bych ale radila použít rozum - to říkám hrozně, viď, a když ti o něco skutečně jde, trvat mírně, trpělivě ale neochvějně na svém. U nás to ohromně funguje.
Pokud si malá hraje sama, proč ji nenechat? Výchovně na ni můžeš působit jindy. Hrou sepřece vzdělává a získává soustředění a trpělivost.
Tak ať ti to trochu pomůže.
|
|
| Hanka, 2 holky 4 + 1 rok | •
|
(28.4.2001 16:29:36)
Ahoj jmenovkyně,
co se týká hraní si mrněte samo, hraje si malá sama, jen když má náladu. Jinak ve chvílích, kdy opravdu potřebuju dělat něco jiného, ji prostě zkouším zabavit - vytáhnu něco nového (v kuchyni je věcí) nebo hračku, která byla nějakou dobu schovaná, zavedu k zrcadlu, k pračce, pootevřu jinak nedobytný šuplík, ukážu, kam se schoval kocour:) - někdy ale nic nezabere a to pak přijde na řadu práce jednoruč s batoletem na ruce druhé - jediné, co se takhle opravdu dělat nedá, je smažení a míchání vroucích pokrmů.
Když se vzteká, odpoutáváme pozornost, ale už ze zkušenosti dobře vím, že to postupně půjde čím dál hůř. Občas pomáhá jasné, ale ne rozzlobené "ne ne ne " a odnesení mimča o kousek vedle - u věcí, které jí prostě nikdy nedovolím brát, docela brzy (tak 150 opakování:)) rezignuje...
A nejlíp sama citem poznáte, zda se mrně vzteká, protože je rozčilené, že po něčem touží a nedosáhne na to, nebo proto, že vás chce donutit dát jí to - u mé dcerky už to začíná být jasně rozlišitelné (14 měsíců), ale bylo dlouhé období, kdy šlo hlavně o tu "nenaplněnou touhu".
|
|
| Ivana, Jiřík 10 m. | •
|
(2.5.2001 14:40:07)
Ahoj Hanko!
Moje zkušenosti jsou takové, že jsem začala synovi zakazovat (např, lézt na stůl, sahat na kytky,..) v době, kdy se naučil lézt a začal prozkoumávat byt (to mu bylo 7 měsíců). Sice se mu mé ostré "ne!" nelíbilo, několikrát jsem ho výchovně (tak, aby to cítil, ale abych mu neublížila) plácla přes ručičku, ale docela rychle se naučil pochopit, co "ne" znamená. Většinou to musím sice říct několikrát, než poslechne, někdy neposlechne vůbec (když ho něco hodně láká), ale určitě ví, co smí a co ne. Rozhodně se ale přizpůsobuju situaci. Když např. začne dávat do pusy časopis a neposlechne, vezmu mu ho a nechám ho chvilku vztekat (musí ale vědět, proč jsem mu ho vzala a to on ví). Když je ale unavený nebo hladový a je protivný, radši ho něčím zaujmu (třeba i odejdeme do jiné místnosti), stejně by nechápal, co se s ním děje a jen by brečel.
A co se týče toho, kdy jím, apod.: Většinou ve chvílích, kdy si hraje sám, nebo ho něčím zabavím. Pokud to nejde a je nesnesitelný, tak se něčím odbydu nebo se najím později. Možná ho tím rozmazluju, ale nedokážu ho nechat brečet a v klidu jít jíst...
(Jo a když musím na záchod, nedá se nic dělat, musí to sám chvilku vydržet...).
Takže podle mě je dobré dítěti začít určovat mantinely hned, kdy to zvládne pochopit (ne proč to nesmí udělat - to mu bude trvat ještě dlouho - ale že to nesmí dělat), jinak se bude později divit, že najednou nemůže dělat to, co dřív smělo. Rozhodně to nemusí být přehnaná přísnost, ale hlavně důslednost (ne jednou to zakázat a podruhé dovolit), jinak dítě nebude vědět, co se po něm chce.
Přeju pevné nervy a hodnou holčičku!
(ještě poznámečka: náš syn si začal hrát sám nedávno, dřív vyváděl, když jsem si ho chvilku nevšímala.. Takže se těšte na lepší časy!)
Ivana
|
|
| Dita, holka 5 měsíců | •
|
(2.5.2001 19:44:58)
Ahoj,
já mám asi moc hodnou holčičku, říkají mi to všichni okolo, takže nevím, jestli to, co ti napíšu je úplně obecně platné a taky je Pája o hodně menší. V těhotenství jsem si přečetla knížku, kde se radilo, že dítěti (teda kojenci) je zapotřebí se denně 2 hodiny intenzivně věnovat a mezi každým spaním ještě navíc nejméně dvacet minut a každých pět minut mu projevit zájem. Ale to věnování se musí probíhat opravdu intenzivně (tzn. myslet pouze na toho drobečka). Já se snažila to zhruba dodržovat a taky mám malou skoro pořád u sebe. V kuchyni je na matraci na zemi a když vařím, nebo meju nádobí atp. tak jí hodně zpívám ( v současné době už nenávidím "skákal pes"). No a při uklízení totéž. Dál dodržuju, že ráno jí půjčím dvě hračky, v poledne je schovám a vydám další.Celý týden si hraje se stejnýma. A snažím se, aby se ty příslušné hračky v dalším týdnu neobjevily. Když si čtu, nebo pracuju u počítače, tak mám malou tak, aby na mě viděla, občas na ni promluvím, pohladím (ale snažím se, aby to bylo dřív, než se sama ozve). Ale to, že je maličká tak hodná, to asi nebude moje zásluha, spíš je taková od přírody.
Dita
|
| Iva, Simona pul roku | •
|
(12.7.2001 18:27:08)
Dito,
zaujalo me cos napsala. Blahopreju k hodne holcicce :-) !
Chtela jsem se zeptat jak se jmenuje knizka, kterou jsi zminila a co znamena "dve hodiny intenzivne straveneho casu" s ditetem. Myslim, ze mi k tomu obcas chybi fantazie, nekdy trpelivost... a budu rada, kdyz mi napises o svych zkusenostech. Taky by me zajimalo proc to (systematicke) stridani hracek.
Potesi me kdyz napises. Mej se krasne
Iva
|
| Irena, Verča 11 měsíců, Irča 12 let | •
|
(21.8.2001 21:58:12)
Ivo,
ptáte se Dity, proč se své holčičce systematicky mění hračky - také jsem tento názor slyšela, ale nijak se s ním neztotožňuji. Naše malá má stále stejné hračky a pokaždé, když po nich sáhne, tak si vyhraje. Samozřejmě, že jí hračky uzpůsobujeme věku, ve kterém právě je - samozřejmě, že si nyní, v jedenácti měsících, nevybere k hraní chrastítko, které jsme jí dávali, když byla úplně malinká.
A k dvouhodinovému systematickému trávení času s její holčičkou - já osobně si myslím, že máme děti proto, abychom se jim věnovali po celý den - jsme nakoneč na mateřské kvůli nim - a až čas, kdy "konečně" usne, můžeme věnovat sobě, popř. dalším členům rodiny. Já mám ještě starší dceru - ta také potřebuje můj čas, a vždycky se to musí nějak skloubit.
Pokud odepíšete, budu ráda
Irena
|
|
|
| Silvi, Emma, 15 mes. | •
|
(20.1.2002 21:03:51)
Aj ja som menila Emme hracky, cim bola strasia, tym sa jej rychkejsie okukali a ked som po tydni vytiahla zabudnutu hrkalku, bola pre nu ako nova, hoci predtym ju uz nechcela. Aj teraz to robime, aspon nie je po byte milion hraciek , nieco jej schovam a potom ich vymenim, samozrejme, oblubene hracky a knizky ma stale, babiku, atd.
Od narodenia pozorovala svet v ohradke, pri mne, v kuchyni. Videla ama a ja som mohla vsetko robit.
Do roka ju velmi vyuzila a spavala na balkone v kociku, nemusela som s nou chodit kilometre a mohla si oddychnut. Ma 15 mes. a stale kojim.
Ahojte.
|
|
|
|
|
| Irena tříletá Anička | •
|
(28.4.2001 21:47:08)
Moje Anička byla opravdu na dudlíku závislá. Postupně jsme odbourávaly dudlík přes den , ale přes noc - ani ránu. Bez dudlíku neusnula ani náhodou. Když jsem ho ustřihla (dle rad), jenom řekla: to není moje dudu dej mi nový a bylo hotovo. A když nový nebyl, byla schopná řvát několik hodin, než ten nový dostala (byl radši vždy při ruce).
Ale pak přišel Mikuláš (to už Aničce bylo přes tři roky) a mně napadlo, že by dudlík mohl odnést čert. Odešly jsme ven na nějakou akci s čerty (to aby viděla, že opravdu existujou) a já jsem doma připravila na stůl nějaké sladkosti. Když jsme se vrátily, tak se Anička ptala od koho to je a já řekla, že byl u nás čert a že si vzal dudlíka a za to, že ji nechal sladkosti.
Večer chtěla dudlíka, a já jsem řekla, dobře, zavoláme tedy čerta (toho, co jsme viděly dneska) a on přijde a vrátí ti dudlíka.
Nééééé čerta né a bylo to hotovo.
Pár dní sice hůř usínala, a pak se to srovnalo.
Podle mne můžeš klidně počkat do příštího Mikuláše.(prostě dudlík musí odnést někdo, koho se bojí) Jen ať si ještě chvíli malá dudlá, když ji to dělá dobře. Zuby se jí tím nezkazí, ani nevykřiví, neboj.
Ahoj.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)