| Petra, stále bez | •
 |
(14.6.2001 12:20:09)
Bola by som veľmi rada, keby ste sa mi všetci, čo máte skúsenosti alebo vedomosti s rontgenom,ozvali. Pretože od malička som chodila na rontgeny stehien a bojím sa, či to nebude mať ten najhorší následok - neplodnosť. Ďakujem za každú odpoveď.
|
| Katka, bezdetna | •
|
(19.6.2001 15:06:03)
Ahoj holky,
mozna tu uz odpovedi na tohle tema byly, ale ja nemam silu listovat x stran zpatky a hledat....mam 26 let a podle toho, jak me bere kazdy kocarek mam dojem, ze bych asi chtela dite. Bydlime s manzelem ve svem, jsme myslim materialne zajisteni, ale proste manzelovi se do toho nechce. Pry ze je jeste cas, ze si neco uzijeme, ze se jeste nekam podivame...ale ja nemam pocit, ze s ditetem konci zivot, i kdyz se urcite meni :-))) Nechci na nej udelat podraz ve stylu ... smankote ta antikoncepce selhala.... kdy myslite, ze ma zenska mit dite ? Doktori rikaji do 30, ale to je jeste strasne dlouho :-((
|
| Adela | •
|
(19.6.2001 15:47:58)
Bavila jsem se s několika doktory na téma kdy mít první dítě. Všichni, nezávisle na sobě, se shodli na tom, že žena by měla mít první dítě do 25 let, pak už nastává doba, kdy tělo může zvládat a přijímat těhotenství hůře. Mě samotné je 20 a po miminku prahnu už pěknou dobu, myslím, že biologické hodiny tikají každému jinak a já už se na to prostě cítím, i když mi mnoho lidí řekne "vždyť je ti teprv 20, kam se ženeš, přece si nezkazíš život". Zkazit život??? dítětem z lásky??? nesmysl, cítím to opačně, můj život se ještě víc rozjasní. ale přítel, kterému je 32 se bohužel také ještě necítí na to být otcem, chce si mě užívat atd. Rozhodně, kdybych měla čekat cca do 30, jak je dnes módní, asi bych se učekala. Dávám tomu max. dva roky a pak už se snad budu radovat s ostatními těhulkami.
Takže závěr: nenuť ho k tomu, ale snaž se mu to vysvětlit a dej mu čas, treba pul roku a uvidis, ze najdete spolecne nejaky uzasny kompromis :o)
drzim palce, Áďa
|
| Julie, 4. roky vdana, 14. tyden | •
|
(19.6.2001 19:25:58)
Mila Adelko,
Chapu te, ze touzis po miminku. Ma zkusenost je, ze zena prochazi ruznyma "miminkovskyma vlnama". Mas obdobi, kdy hrozne touzis po mimi a to vystrida obdobi, kdy jses vlastne spokojena i bez miminka. Musim byt uprimna, 20 let je opravdu hrozne brzo. I kdyz mas pravdu, ze je to relativni. Mne bude temer 26. let, kdyz se nam narodi nase prvni miminko a manzel je o 7 let starsi. Jsme manzele 4 roky. Ja sama nemam pocit, ze mi neco uteklo. Hlavni cile pro mne byly: dodelat VS a podivat se do Australie a USA, naucit se 2 svetove jazyky. Tyto cile jsou splnene a tak si nyni stanovuji nove cile, do kterych uz "pocitam" i s tim miminkem. Zeptam se, chces se vdat? Pises pouze o "priteli". Vim, ze hodne lidi nyni vnima snatek jako "prezitek". Pokud ale touzis po snatku, tak bych manzelstvi (v tvem veku) miminkem nezacinala. Je krasne prozit si nekolik let bez miminka, my jsme si ty krasne 4 roky naramne uzili. Adelko, pokud pockas tak 3-4 roky tak se vubec nic nestane...
|
| Katka, bezdetna | •
|
(20.6.2001 16:10:04)
Jak vidim, tak tady vsichni radite mit dite prakticky hned, jak si clovek vzpomene....ale kdyz mne vazne pripada, ze je to strasna zodpovednost a vzhledem ke stylu zivota, ktery ted ziju, by to pro me byla i jinak obrovska zmena....proste vaham, zda jsem na neco takoveho pripravena...hlavne psychicky...nemam absolutne nikoho, kdo by mi dite mohl pohlidat, takze materstvim se musim vzdat prace, kterou mam rada a to na dost dlouhou dobu a vymenit svou samostatnost na zavislost na manzelovi....coz me taky hodne desi.....ach jo....budu muset dumat, ale po pravde receno adelu nechapu..ja si mezi 20-24 uzila nejskvelejsi roky zivota a s ditetem by to rozhodne neslo...holt asi nejsem matka od kosti :-)))
|
| sally, 31, vdaná, bezdětná | •
|
(20.6.2001 19:04:34)
Ahoj Katko,
byla jsem v podobné situaci několikrát - poprvé, když polovina spolužaček porodila v osmnácti - a všechny tvrdily, že děti by měli mít lidi dokud jsou "mladý" - a já jsem měla pocit, že je dítě nechci, že chci studovat, cestovat... Kolem pětadvacítky se situace opakovala (porodily ty, co s tím čekaly "až dostudujou") - a já v té době měla zajímavé místo, díky kterému jsem si mohla dovolit jezdit na exotické dovolené - a zase se mi nechtělo tohle všechno vyměnit za plínky (navíc v tý době jsem ani neměla čas a náladu na nějaké chození s někým, takže se nevyskytoval ani perspektivní tatínek). Dneska mám kolem sebe polovinu spolužaček rozvedenou (ty, co se vdávaly v osmnácti se rozvedly snad všechny), druhá polovina naříká, že po vystudování školy nikde nepracovaly a teď je nechtěj nikde vzít - jsou bez praxe, ale zato s malýma dětma - prostě příšerná situace a holky jsou fakt nešťastný.
No a já mám teď najednou pocit, že už je to "ono" - mám báječnýho manžela, mám svoje nacestováno, nasportováno, užila jsem si svobody... teď dáváme dohromady bydlení a jakmile bude hotovo, jdeme do toho - počítám tak do roka.
Víš, já mám pocit, že kdybych měla dítě před tím, nebyla bych schopná mu dát to, co jsem schopná dát teď - najednou se TĚŠÍM na to, že nebudu chodit do práce, těším se na plíny a kašičky a jestli se příštích patnáct dovolených bude odehrávat na chalupě u rybníka, aby mrňous měl výběh a přitom nezkolaboval rodiný rozpočet - je mi to milejší než třicet exotik. Tak si myslím, že na tebe to taky přijde, poslouchej sama sebe a bude ti dobře. Samozřejmě, je tu ten strach, jestli to "potom" vůbec půjde, ale ani to mi nepřijde důvodem k tomu, aby měl člověk dítě ve věku, kdy ještě není připraven - před těmi pěti lety by mi fakt vadilo, že nikam nemůžu a myslím, že by to chudák dítě dost odneslo...
|
| Julie, 14. tydnu | •
|
(20.6.2001 19:26:15)
Mila Sally,
Jako by jsi hovorila za mne, uplne se ztotoznuji s tvym nazorem. Ja si take uzila a nyni se konecne citim pripravena na mimco. Ja jsem byla od 16. let docela "dobrodruh" a tak jsem "vseho" zvladla 2x tolik nez hodne mych vrstevnic. Prvni miminko se mi narodi v 26. letech a pripada mi to pro mne akorat. Hodne stesti!!!
|
| sally | •
|
(20.6.2001 21:37:44)
Julinko,
už jsem ti nechávala vzkaz v nějaké jiné rubrice, já si myslím, že toho máme společného víc, až po to, že bydlíme od sebe "co by kamenem dohodil a zbytek po stojedničce dojel"... Nahoře je mejl, když budeš mít chuť a čas, ozvi se!!!
|
|
|
|
|
| Petra | •
|
(20.6.2001 20:25:12)
Máte určitě pravdu,je skvělé "užít si mládí",udělat vŠ,procestovat celý svět,naučit se cizí jazyky a po svatbě,až bude byteček jako klícka,našetřeno v bance,tak chtít dítě.To je ideální,ale moc takových lidí neznám,vlastně skoro nikoho.Jsem asi staromodní,ale mít ve 30 první dítě(a někdy to ani hned tak nejde,když si žena vzpomene),za několik let další....myslím,že strašně moc záleží na partnerovi.Pokud mu je 20 let,patří většinou ještě na fotbalové hřiště.Ale pokud je "rozumný",dospělý otcovství,dokáže podpořit ženu tak,že nebere jako hlavní cíl cizí země,nebo u těch mladších diskotéky.Pokud jste dostatečně materiálně a psychicky na mimčo připravení a hlavně-máte se rádi a chcete rodinu oba-tak nezapomeňte,jak běží čas rychle a nemusí to jít hned,když jsou podmínky pro dítě ideální.A život bez dítěte?Myslím,že žádné ženě pak cestování atd. radost z miminka nic nevynahradí.Dítě je podle mého názoru ten největší dar od života a také bychom s ním měli podle toho nakládat.Každá žena v sobě určitě tu touhu po mateřství má a to je dobře.Přeji vám všem hodně šťestí v životě a při "zakládání"rodiny............Poslední věc:Myslím si,že manželství není přežitek.Rodina má být rodina se vším všudy.I se stejným příjmením,se všemi závazky k dítěti,ženě.....
|
| sally | •
|
(20.6.2001 21:53:47)
Petro,
nevím, co jsi chtěla příspěvkem říct - že dítě je největší štěstí a jediný smysl života? Že kvůli němu mám okamžitě obětovat všechno? Že jsem měla v osmnácti otěhotnět, se svým přítelem, oba dva studenti, nastěhovat jsme měli kam? K nám domů (2+1) s rodičem a sestrou? A živil by nás kdo? Rodiče? Nebo otěhotnět po vysoké škole s kolegou, který šel učit za tři tisíce hrubého (opět báječná varianta bydlení s rodinou). Já prostě tenhle typ nejsem, abych přišla a řekla "mámo, táto, jsem těhotná a starejte se" a pověsila se někomu na krk. A kolik mladých lidí má v Praze (tenkrát jsem žila v PRaze) byt? Nejde o byteček jak klícku, a prachy v bance, jde o to mít aspoň na základ hypotéky a splácet celý život půjčku, místo drahého podnájmu. Na západě se většina dětí rodí matkám po třicítce a nikdo z toho nedělá žádnou tragédii - naopak považují za tragédii, když se dítě narodí rodičům, kteří ho sami nedokáží zaopatřit.
Takže ono jde asi o to, jak má kdo srovnané priority - i kdyby se mi nakonec nepodařilo otěhotnět, pořád jsou tu léčby a umělá oplodnění a adopce. Vdávala jsem se nikoliv kvůli dítěti, ale kvůli tomu, že jsem potkala člověka, s kterým chci prožít zbytek života, v dobrém i zlém a vím, že to zvládnem. Dítě bude vítaným a milovaným důsledkem, ale rozhodně ne příčinou našeho vztahu. A mě přijde, že tak je to správně.
Což neznamená, že musí nezbytně připadat správné těm ostatním, ael ty mají svůj život a žijí si ho podle SVÝCH zásad.
|
| Julie, 14. tydnu | •
|
(20.6.2001 22:41:38)
Sally a ostatni,
Jsem rada, ze jsi mi nechala e-mail a za chvilku ti napisi. Ja osobne bych s miminkem jeste nejakou dobu pockala, kdybych nebyla ovlivnena smutnymi okolnostmi. Moje mamka mela v pouhych 27. letech rakovinu delohy a po te jiz nemohla prijit do jineho stavu. Pred 2 lety mi byl zjisteny "nabeh" na rakovinu cipku. Zaroven moje milovana maminka byla nedavno diagnostikovana rakovinou prsu. Nevypadalo to s ni vubec dobre (dnes uz je to lepsi), ale nemoc se muze kdykoliv vratit. Ja si najednou uvedomila, ze mozna moje mamka nikdy neuvidi sve vnoucatka... Vsechny tyto okolnosti mne donutily zamyslet se, zda se nemame do miminka pustit jiz nyni. Jak jsem o tom zacala premyslet, tak jsem se najednou zacala na mimi tesit. S manzelem jsme si uvedomili, ze vlastne podminky vytvorene pro prichod tvorecka mame a tak nac cekat. Samozrejme, ze nase miminko je chtene a k nasemu stesti se nam "to" povedlo hned na poprve. Napsala jsem uprimne svuj pribeh, tak doufam, ze mne tady neukamenujete. Musim take uprimne rici, ze nekdy uvazuji, zda jsem opravdu nemela jeste tak minimalne 2-3 roky pockat. Nejlepsi vek je podle mne opravdu az kolem 30-ti let. Memu manzelovi je temer 33. let a neumim si predstavit, ze by byl opravdu stastny, kdyby se stal otcem drive. Prece take partner ma sve sny a cile. Musim souhlasit se Sally, ze deti nejsou jedinym stestim na svete... jsou jednim z "hlavnich" stesti, ale rozhodne ne jedine...
|
| Petra, 26 let, 12.týden | •
|
(21.6.2001 9:21:08)
Ahoj holky!
Já měla stejný názor jako Sally. Dostudovat VŠ, procestovat kus světa, pár let pracovat, abych po mateřské mohla sehnat práci. Měla jsem ale možná na rozdíl od ní tu výhodu, že partnera, se kterým jsem chodila od 17 let jsem si vzala. Mohli jsme si tedy společně užívat jak studií na VŠ, přitom pracovat, cestovat, absolvovat různé zahraniční stáže... Po VŠ jsme oba nastoupili do práce a řekli si, že je ještě čas. Pracuji už 3.rok, manžel déle a rozhodli jsme se pro mimčo. Zdálo se nám, že se z nás stávají konzumenti. Dovolené v zahraničí nás nelákají, byt máme zařízený, oba dva máme dobrou práci. Bála jsem se, že bych už za pár let ani nechtěla měnit a že by to potom ani nemuselo jít. A hlavně: co potom s prací? Mít ve 30-ti 1.dítě, pak v rozumném odstupu druhé a bude mi skoro 40. Kdo mě potom bude chtít s malými dětmi? Je to ale věc každého z nás. Každý jsme svého štěstí strůjce. Přeji všem, aby vám to vyšlo až budete chtít a ať máte spokojené děti v jakémkoli věku!
|
|
| Hanka | •
|
(22.6.2001 12:29:13)
Milá Julie,
bude mi 30 ,máme něco společného.Pořád jsem čekala...až budu mít skvělého partnera, kde bydlet..,no a najednou partnera mám a skvělého, konečně jsme se začali stěhovat do nového bytu,přišly výsledky cytologie ,nejhorší-samé trojky a všechno je možná pryč.!Nikdo mi nevysvětlil,co to znamená, já tuším a od kamarádek vím, že jde zřejmě o nějakou rakovinu čípku.Už týden brečím,jsem na dně, zhubla jsem 3 kila.Gynekoložka má dovolenou a druhý výsledek ještě nemám.Nevíš prosím,jaký výsledek cytologie se ještě toleruje???Tak hodně štěstí s miminkem!!
|
| Monika, 28, 12.tyden | •
|
(22.6.2001 12:49:57)
Hani,
Nebrec a poradne jez! Jednicka a dvojka je dobry vysledek, trojka je horsi, ale z toho co vim, rakovinu jeste zdaleka neznamena! Stres ale uzdraveni nepomuze i kdyz se mi to asi lehko povida, ze? Ja mela kamaradku a ta mela trojku a to proto, ze ji neco malinkeho nasli (ne nador!) jo ale to bylo v Polsku a ja nevim, jak se to rekne cesky jakousi trhlinku. Udelali ji jednoduchy zakrok a za kratkou dobu uz mela dvojku (stejne pry malokdo ma jednicku). Ja mam taky stridave jedna a dve a kdyz se doktoru zeptam, cim to muze byt, nikdy se nic rozumneho nedovim jen reknou, ze dvojka je ok tak co si pry stezuju.
Vsechno bude fajn, jen se prosimte zbytecne nestresuj! Urcite se dockas i toho vytouzeneho miminka.
Drzim palce
Monika
|
| Hanka | •
|
(22.6.2001 13:02:01)
Milá Moničko,
tvoje odpověď mě zase pěkně rozbrečela,dojalo mě to.Strašně si mi pomohla,víš, já tomu nerozumím,na gyndu jsem zašla párkrát,záněty jsem si léčila podomácky Femigelem z lékárny,a prostě jsem na sebe kašlala.Teď si to všechno vyčítám.Můj životní sen, všechno co jsem chtěla v životě dokázat bylo MÍT DÍTĚ,rodinu.Doufám,že to dokážu.Přeju Ti aby sis krásně užívala těhotenství, rychlý porod a už abys držela to malinké voňavé štěstí v náručí.Ahoj
|
| Monika, 28, 12.tyden | •
|
(22.6.2001 13:47:07)
Hani,
jsem rada, ze jsem te alespon trochu uklidnila. Nevim cim to je, ale v Polsku o tech skupinach hodne mluvi a u nas ti vetsinou reknou dobry anebo ne. Taky ta doktorka, ktera ti nic nevysvetlila by zasluhovala! Nejhorsi je, kdyz ti reknou jen trosicku a clovek uz si pak domysli buhvi co. Zkuz jeste pohledat na internetu nejake informace o cytologii, urcite tam neco bude.
Jeste jednou preju hodne stesti a at se ti splni tvuj zivotni sen!
Monika
|
| Hanka | •
|
(25.6.2001 14:04:33)
Chtěla jsem se ještě zeptat, jak budou doktoři vědět, kdybych teď měla zase ty hrozné výsledky "trojky",jaká část čípku je postižena.Po minulém vyšetření mi řekli,že mikroskopem na mém čípku není nic vidět,tak jak poznají co odstanit????Děkuji za "účast" při mé depresi.
|
| Dora | •
|
(25.6.2001 19:42:30)
Hanko,
trojka jsou buňky v předrakovinném stádiu, já sama jsem jednou měla tři+, což už je skoro čtyřka. Absolvovala jsem konisaci, což je zákrok při kterém se vyřízne povrch čípku a pak se na histologii zjistí, jestli v místě řezu změněné buňky nebyly /a u trojky by neměly být/. Jediné nepříjemné mi byly malé výpadky paměti z celkové narkózy, jinak to ani nebolelo. Půl roku poté jsme do toho "práskli" a hned napoprvé jsem otěhotněla a dítě zdárně donosila. Jizva po zákroku prý může být překážkou roztažení hrdla při porodu, to se mi naštěstí nestalo - měla jsem padesátiminutový i bez analgezie bezbolestný porod. Držím palce /ale možná změň lékaře, měl ti poskytnout veškeré informace jako můj gynekolog, který mě i mému muži vše pečlivě vysvětlil včetně toho, jak se budu cítit po operaci atd.. myslím, že hlavně díky němu to byla taková pohoda - neváhej od svého lékaře očekávat víc, než jen milostivé oznámení výsledků/
|
| Julie, 15. tyden | •
|
(25.6.2001 20:01:16)
Hanko,
Bohuzel neznam odborne vyrazy a tak na to pujdu takhle: Muj doktor se podival na muj cipek mikroskopem a pak tam nastrikal nejakou tekutinu. Vysvetlil mi, ze za par vterin, ze ty bunky, ktere mi odstrani zbarvi a podle toho to pozna... V AJ se teto procedure rika: Leep. Bunky odstranoval pri pohledu mikroskopem. Rozhodne z toho nemej strach. Kdy jdes k doktorce?
|
| Hanka | •
|
(26.6.2001 11:52:07)
Milá Juli,
k doktorce jsem dnes volala,jak ty výsledky vyšly.Ještě to nevěděli,prý mam zavolat zase ve čtvrtek.Bojím se,že to spěchá,třeba není čas...Přece jen poslední prohlídka více než před 6 lety.!Kdoví jak dlouho už to mám..Jak se tak sousředim na to své "břicho",začínám pociťovat takovou lehkou bolest, kterou jsem nikdy nevnímala.Takové píchání.No asi ze mě bude hypochondr.Ale já mam strach, proč to všechno tak dlouho trvá, co když už to přerostlo v rakovinu? V mém okolí o tom nikdo nic neví,horší trojku nikdo neměl,takže jsem fakt úpně mimo.Jak dlouho Tě nechali lékaři bez zákroku?Zákrok si podstoupila až po druhém, nebo třetím výsledku?Nezlob se,že Tě obtěžuju s těmi dotazy,vím,že máš teď jiné,krásné starosti,ale nevím s kým o tom mluvit.Děkuju za vše.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Julie, 14. tyden | •
|
(22.6.2001 16:25:04)
Mila Hanko,
Ja absolvovala to same. Take jsem mela vysledky c. 3. Nevim, jak se tomu rika v CR, jelikoz ziji trvale v USA. Mne doktor "vyskrabal" z cipku ty rakovinove bunky. Mozna to zni trochu drasticky, ale nebylo to zas tak strasne. Bolelo to jenom trosicku, ja pri tom byla pri plnem vedomi. Trvalo to asi 30 min a doktor mi cipek umrtvil injekci (coz byla prave ta nejhorsi bolest). Pak jsem kazde 3 mesice chodila na kontroly. Do miminka jsme se mohli pustit 6 mesicu od zakroku. Opravdu to neni nic sileneho. Rakovinu nemas, jenom je tam u tebe zvysene riziko... Drzim palce!!!
|
| Julie, Ted jsem si uvedomila, ze uz v 15. tydnu | •
|
(22.6.2001 18:27:22)
Hanko,
Jeste mne napadlo, ze mi doktor rekl, ze toto vubec nema vliv na otehotneni. Je ale lepsi "spatne bunky" odebrat pred otehotnenim. A jeste neco. Prvni vysetreni po odebrani opet vzorku (3 mesice po odebrani) u mne jeste ukazovalo na spatne bunky. Lekar mi ale rekl, ze to je normalni. Mel pravdu, po dalsich 3 mesicich uz bylo vse v poradku... Hlavni je, ze rakovinu v zadnem pripade nemas, pouze patris do rizikove skupiny, diky temto bunkam...
|
|
| Hanka | •
|
(25.6.2001 8:22:24)
Milá Juli,
byl to pro mě hrozný víkend.Nesoustředím se na nic a pořád mě napadají jen katastrofické scénáře.Jsem strašná pesimistka.Ráno jsem letěla do práce a hned na server Rodina, jestli mi někdo něco o tom napsal.Moc Ti děkuji, každá informace je mi vzácná.Děkuju.
Mějte se moc krásně.
|
|
| Katka, bezdetna | •
|
(25.6.2001 17:14:24)
Sally, naprosto se ztotoznuji s tvymi nazory. Mit dite ve dvaceti mozna nekomu pripadne jako dobry napad a stastne pere plinky a tisni se v garsonce, ale me by z toho asi trefilo a lidi, ktery to delaji povazuju za nezodpovedne. Obvykle to dopadne tak, ze jen kvili, jak jsou na tom zle,ale pritom si za vzniklou situaci muzou sami.
A jeste k tomu placeni tehotenskych vydaju u starsich maminek...to mi teda pripada jako pekna blbost. Primarne by si meli za zdravotni peci platit kuraci a alkoholici a ne lidi, co chteji mit deti, at uz v jakemkoliv veku. A ze sedivemu tatovi drzim palce, at je i to druhe decko zdrave jako ripa. :-)
|
| Irena 21 | •
|
(26.6.2001 10:03:02)
Mila Katko,
ja sama mam 5 mesicni miminko a opravdu stastne peru plinky a sem stastna mama. A ver mi, nemam vubec pocit, ze bych byla nezodpovedna. Mame normalni byt 2+1 a i kdyz neni extra velky, bohate nam staci. a i kdyby to byla garsonka, da se prece casem vymenit za vetsi! Proc sem nezodpovedna? protoze sem mela dite ve 20? ja myslim, ze to nezalezi na veku. Kdyz bych byla zajistena v 18 a chtela mit dite, klidne bych ho mela. Podle me je nezodpovedne mit dite naopak v pozdnim veku, 35 a vyse. nastava plno rizikovych faktoru a hlavne si rodice, kteri maji dite treba v 40 neuvedomuji, ze budou v podstate spis prarodice nez rodice. a diteti az treba bude v puberte to bude myslim, znacne neprijemne. Ale to je prece otazka nazoru a ne veku!
Proto preju vsem mladym maminkam, at se nevzdavaji, mlade mamky jsou prece daleko hezci nez staresiny :o)
|
| Monika, 28, 13.tyden | •
|
(26.6.2001 10:18:44)
Mila Ireno,
fandim ti ze jsi stastna, ale nazyvat starsi maminky "staresinami" je trochu pod tvou uroven. Nebo se mylim???
Monika
|
|
| Katka | •
|
(26.6.2001 11:10:28)
Ireno,
to je podle tebe Jarka staresina, kdyz chce dite v 39 ? Ja myslim, ze z diskuze jasne vyplynulo, ze kazdy by mel mit dite, kdyz se na to citi a kdyz ma dojem, ze i materialne je schopny to utahnout, at uz si pod tim predstavi kdo chci co chce. Ja bych treba mit dite ve 2+1 nechtela, ale verim, ze nekomu to proste staci. Hlavne ze je to zdravy a mame broucka radi :-)))
|
| Jarka, dvě dcery | •
|
(26.6.2001 11:17:40)
Katuško, děkuju, že jsi se mne zastala a že si nemyslíš, že jsem stařešina. Měj se krásně, Jarka :o))
|
|
|
| Jarka, dvě dcery | •
|
(26.6.2001 11:15:01)
Ahoj Irenko, s těma stařešinama jsi ale opravdu ulítla, ne? Je moc fajn, že jsi šťastná a že máš děťátko, taky jsem na tom v tvém věku byla stejně, tak ti rozumím, ale chtělo by to trochu tolerance, nemyslíš? Někdo je starý v 25 a někdo plný elánu v 70. No, asi ti to ulítlo a neuvědomila sis, co to vlastně píšeš. Protože jedno je jisté: dítě je šťastné u rodičů, kteří ho milují a je mu úplně šumafuk, kolik jim je. Puberťák se za tebe bude v určitém období stydět ať je ti 35 nebo 50, na to vem jed. Takže jenom v tom věku to není. A že bych se ve svých 39 letech cítila být stařešinou? Holka zlatá, až ti bude taky tolik, budeš mít pocit, že jsi mladá ženská. Alespoň já ho mám. Příště buď možná trochu soudnější, to by se dalo tedy říct, že každá 20 ti letá je mladá blbá a každá nad 35 stará, co má všechno už za sebou. A určitě víš, že ani jedno ani druhé není pravda. Měj se hezky, ať ti pěkně prospívá mrně. :o))
|
| Monika, 28, 13.tyden | •
|
(26.6.2001 11:22:21)
Jarko,
souhlasim z tebou. Mrnousek potrebuje opravdu hlavne lasku a dovoluji si dokonce trvdit, ze kdyz ji ma dostatek, tak je mu taky sumafuk, jake mame (jesti vubec) auto a jak velky je nas byt ci dum a tak podobne. Videla jsem kolem sebe dost prikladu na to, abych si mohla za svym nazorem stat.
Vsem zdrava a stastna miminka!
Monika
|
| Jarka, dvě dcery | •
|
(26.6.2001 11:56:52)
Ahoj Moniko, to co tvrdíš, je naprostá pravda. Znám ze svého okolí dost dětí, které jezdí několikrát za rok s rodiči k moři, mají značkové oblečení, poslední výstřelky počítačových her, ale jsou osamocené, vystavené tlaku aby dobře reprezentovaly svou rodinu /výsledky ve škole, přetíženost v zájmových kroužcích/ a snících o víkendu s mámou a tátou - pod stanem, s opékáním buřtů, stavěním chýší atd.
Tím nechci říct, že to tak je všude, kde je rodina zabezpečená takovýmhle životním standardem. Ale je fakt, že lásku, pocit bezpečí a sounáležitosti nemůže dítěti nahradit žádný přepych. Vypovídat by o tom mohly osvojené děti, které si prošly dětskými domovy. Jsou šťastné, když se dostanou třeba do pěstounské rodiny a vůbec jim nevadí, že jejich nová maminka je třeba už straší, že není krásná, že se o ní musí dělit ještě s jinými dětmi. Pro ně je důležitá ta láska, kterou jim dává. A tohle je důležité pro všechny děti - nejenom pro ty, které si přes svůj krátky věk prošly nějakými trampotami.
Přeju ti krásné zdravé miminko a hodně štěstí. :o))
|
|
|
| Petra (34) | •
|
(26.6.2001 12:11:27)
Jarko,
nezbývá mi než s tebou beze zbytku souhlasit:-).
P.S.: Mimochodem nepsala si náhodou paní Helence? Jestli jsi to ty, pak držím palce, hodně štěstí a jen tak dál:-)).
|
| Jarka, dvě dcery | •
|
(26.6.2001 13:01:17)
Ahoj Petruško, jsem to já. Psala jsem jí. Nějak se to na mě navalilo a moc jsem tomu nevěřila, ale ona je opravdu poklad. Strašně mi pomohla. I tady ta diskuze mi pomáhá, člověk musí přemýšlet i jiným směrem a neutápí se tolik v tom svém. Ono to v životě asi tak chodí, že těm druhým se radí docela snadno, ale vlastní problémy se někdy řeší hodně těžce. Děkuju, že mi držíš palce, před chvílí mi volal přítel a vypadá to, že se karta konečně obrací. Tak abych to nezakřikla, radši mlčím. Měj se moc hezky, zdravím, Jarka. :o))
|
|
|
|
| Petra (34) | •
|
(26.6.2001 12:03:49)
Milá Ireno!
Já měla dítě ve 33 letech a jako stařešina si opravdu nepřipadám. Každý je tak mladý jak se cítí.
Píšeš, že je nezodpovědné mít dítě v pozdním věku a co tedy radíš těm, kteří prostě svého životního partnera, se kterým chtějí mít děti, potkají až po třicítce (mimochodem můj případ)? Mají prostě rezignovat, nemít děti vůbec a čekat na důchod?
|
|
| Sharon | •
|
(26.6.2001 13:12:47)
Milá mladá maminko Ireno! Tvoje slova omlouvá jedině to, že jsi tak mladá a tvůj názor na svět a život se bude teprve formovat. Ačkoliv si ty sama asi myslíš, že už máš dávno jasno, poznáš, že během let svoje názory ještě mnohokrát změníš. Mám právo ti to tvrdit, protože ve tvém věku jsem byla o správnosti a vlastní dokonalosti taky přesvědčená. Měla jsem první dítě v 19 a druhé ve 22 letech. Stejný malý byt jako ty. Stejné ideály. Cítila jsem se rozumná, dospělá a zodpovědná, možná jsem taková i byla, svým dětem jsem se snažila dávat maximum. Všechny maminky starší než já mi připadaly jako obludné staré baby a nechápala jsem, proč tak trapně dlouho s dítětem otálely. Pravda, bylo to ještě před revolucí, tedy v době, kdy brzké těhotenství bylo tak trochu jedinou formou rebelie proti systému a možností seberealizace. Dnes mi je 34 a stejně jako Jarka pořád uvažuju o tom, že bych si ještě někdy pořídila dítě. A víš, jakou jsem si dala hranici? Právě oněch 40 let! Když vidím, jak mě už velké děti skoro nepotřebují, jak se hrnou do života a jsou samostatné, najednou mám pocit, že by bylo fajn mít ještě toho malého bezbranného tvorečka, který na mně bude odkázaný. Prožít si znova to, co mi kvůli mládí tak rychle uteklo a nenávratně zmizelo. A co se týče případného postižení, tak to už dnes lékaři umí ohlídat. A staří rodiče? Pokud dítě vyroste v hezkém prostředí a je mu věnována láska a péče, vzhlíží ke své "staré" mamince mnohem radostněji než dítě maminky sice mladé, leč věčně nervózní a ukřičené. To mi věř. Možná, že za těch 10 let taky budeš mít názor jiný.
|
| Jarka, dvě dcery | •
|
(26.6.2001 13:30:19)
Ahoj Sharon, joj to jsi mě potěšila, že tě taky přepadávají myšlenky na mimčo. Já už jsem zpytovala svědomí, jestli nejsem blázen, když už jsem dvě vypiplala a teď už nejsem vázaná doma u kolíbky, že mě to tak bere a rozhodla jsem se že to zkusím ještě jednou. Máme v tomhle směru úplně stejné myšlenky. Akorát já toho času už nemám tolik a tenhle měsíc to zatím nevyšlo. Ale byl to první pokus a navíc mám trochu nervy nadranc, tak to bude asi i tím. Zatím ahoj, a když to vyjde, budete tady v diskuzi hned druhé, kdo se to dozví. První bude samozřejmě šťastný otec. Jarka :o))
|
|
|
| Jana* | •
|
(26.6.2001 14:08:29)
Milá Ireno a všechny ostatní,
nebudu ti vytýkat, že jsi nazvala některé rodiče stařešinami, nejlépe ti na to odpověděla Sharon.
Spíš se vrátím k tomu, co jsi už řekla. Měla jsi dítě, když jsi byla zajištěná. Málokterá z nás je v tvém věku zajištěná. Takže se mi líbí, že jsi nenapsala, chtěli jsme miminko, milujeme ho, ale bydlíme u rodičů a žijeme na úkor rodiny, jak nám kdo pomůže, co nám kdo dá.
Já jsem také koukala po kočárcích co jsem opustila střední školu, ale neměla jsem partnera, vlastní bydlení, vlastní jistou a dobrou práci, v níž bych mohla něco vydělat, ... . Vlastní perspektivu na dosažení toho všeho a následně i rodinného života jsem viděla tak na 10 let. Také jsem plánovala dítě kolem 30. A touhu po dětech jsem si vynahradila na pár let jako au-pair (+ studium, vydělat si, procestovat, .. bla bla bla).
Měla jsem obrovské štěstí. Když jsem našla dobrou a dobře placenou práci, současně jsem našla i manžela. A opět štěstí, měl panelákový byt. Vydělali jsem na to, abychom ho zrekonstruovali a jako podle plánu se rozhodli, že teď už může to malé přijít. Ten byt nemusel odpovídat našim snům, ale pro mě to bylo velice důležité a byla bych z toho nervózní, kdyby nejdřív přišlo dítě (ač jsem po něm toužila) a pak někdy za 15 let rekonstrukce bytu. A také jsem chtěla mít jasnou představu o tom, jak to bude vypadat s mou prací versus mateřská. Já jsem nechtěla na mateřskou jen utéct z práce, které mě nebaví (jak to často bývá), ale vědět, že se mám do čeho vrátit a připravit si vše tak, abych i z toho byla spokojená a nebyla s prckem doma nervózní, protože nevím, kde mě pak vezmu a na staré nechci apod.
A zase jsme měli štěstí. Otěhotněli jsme do 1/2 roku. Budu maminkou v 26, ale také jsme mohli ještě pár let běhat po doktorech apod.
Takže proč řešit otázku, kdy je nejlepší mít dítě, s ohledem na náš věk ? Vždyť to hlavní, na co se všichni díváme, je náš partner a to, jak jsme zajištěni my a jak zajistíme to dítě a jestli víme, že nebudeme ničeho litovat (a to my víme). Někdo potká svou životní lásku v 19 a je skvělou mámou v 21, ale někdo ji potká o deset či více let později, což nevylučuje, že by mohl být dobrým rodičem.
Moje máma měla mou sestru ve 33 a je šťastná, že ji má, když jsme jí už před skoro 10 lety vyletěly (se sestrou) z hnízda. Rozumí si s mladými lidmi a mladými maminkami. Je mnohem mladší, než její vrstevnice. Můj šéf má své 1. dítě v 50 (jí je 35-40), další šéf má novorozence v 45 (jí je 37) a kdyby jsi je jen viděla, jak všichni září štěstím a spokojeností a mládím. Moje kamarádka učinila své rodiče babičkou a dědečkem, ještě jim nebylo 40, a tito lidé, jsou mnohem starší, než můj šéf (myšlením a životními postoji).
I my doufáme, že nějaké dítě (do věku 10 let) v naší domácnosti pořád mít budeme, i když nám bude třeba 50.
Koneckonců není vyloučeno, že i tebe chytne tato druhá míza a že až tvému dítěti bude 15 a začne tě odsouvat na druhou kolej a hledět po vlastním životě, že nezatoužíš ještě jednou vozit vlastní kočárek a číst pohádky.
Měj se hezky, Jana*
|
| Petrta,7.týden | •
|
(26.6.2001 21:50:51)
Jani,děkuji za tvé řádky,jako bys mi mluvila z duše.Je mi 18 a čekám miminko,asi mě všichni odsoudí,že jsme neměli pečlivě naplánované rodičovství atd.,ale cítím to malé,vím,že ho miluji a budu snad dobrou maminou.I když možná ne dokonalou.V tomto rozhodování je nejdůležitější postoj partnera.Muž nemá to štěstí dítě nosit,proto k němu nemůže mít takový vztah jako žena.Můj přítel je o 14 let starší,máme krásný vztah,vím,že dělá vše proto,aby "nám" nic nechybělo a na miminko se moc těší(ale zodpovědně).Nejsem typ holek,které mají jediný zájem "lítat" po diskotékách a pokaždé mít jiného kluka.Jediné co mě mrzí,je nedodělaná škola,ale tu snad taky zvládnu.Víme,co je pro nás prioritní,mít zdravé,spokojené mimčo.Jsou to výborné úvahy,že nejdříve studovat,zařídit byt,cestovat....ano,ano,ale znám plno případů i z příbuzenstva,kdy se žena zastavila až někdy v 28,29 letech a myslela si,že miminko se hned "podaří".A přišlo rozčarování.Vytrpěly si tolik a neustále trpí a dítě nikde.Přeji vám hodně štěstí v cestě za mateřstvím a hlavně spokojenou rodinu
|
| Monika, 28, 13.tyden | •
|
(27.6.2001 10:19:24)
Petri,
neboj nikdo te neodsoudi a ja verim, ze az budes chtit tak tu skolu urcite dodelas. Mej se krasne a zdrave mimi.
Monika
|
|
| Magda, 2 děti | •
|
(27.6.2001 12:02:40)
Prosím tě, nedělej si s tím vůbec hlavu, co tady kdo píše....buď ráda, že jsi těhotná a máš hezký vztah. Užij si to.
Školu doděláš, když budeš opravdu chtít. Vím to, protože sama jsem studovala PřF s miminem (narodilo se mi na začátku čtvrtého ročníku), bylo to namáhavé, ale šlo to. Studium a mateřská jdou dohromady docela dobře, doplňují se, jen nesmí být člověk líný.
Já se teď chystám se dvěma dětma na interní postgraduál, vyloženě mi ta škola chybí:-).
Nenech se otrávit a věř přírodě. To teď sice moc v módě není, ale zato to funguje spolehlivě.
A neboj se, že jsi něco zmeškala, porodem život nekončí...spíš naopak:-).
Zdraví Magda
|
| Petra,7.týden | •
|
(28.6.2001 16:02:06)
Milá Magdo,moc děkuji za tvé řádky,cítím mimčo,jak roste,s úsměvem "přetrpím"nevolnosti,prsa,kterým je každá až dosud pohodlná podprsenka malá a další menší potíže.Já jsem ani chvíli nepochybovala zda si dítě nechám,když jsem uviděla na ultrazvuku tu malou "třešničku".A o partnerovi jsem si byla jistá.Zatím o tom nechci mluvit nahlas,abych něco nezakřikla,ale plánujeme svatbu,není to asi to nejdůležitější,ale uklidním tím asi rodiče,sebe,partnera a snad i mimčo.Jediné,co mě mrzí je,jak bude reagovat babička s dědou,velkou měrou se podíleli na mé výchově,udělali toho pro mě moc a myslí si,že porodem mi končí život,že školu nikdy nedodělám.Ale hlavním důvodem je asi to,že v té ulici,kde jsem vyrostla žijí rodiny,kdy každá žena přivedla dítě do manželství a někdy v 28 letech.Jediná,která měla dítě ve 20-ti je největší "vyvrhel".O dítě nejeví zájem,strká ho po kamarádkách a asi opravdu nebude milující mámou,když má její holčička radši 14-ti letou sousedku,která jí vlastně vychovává.Vím,že to není můj případ,mám obrovskou podporu od partnera,který je opravdu výborný chlap,férový,milující,mluví k mimču a hladí mi bříško a úspěšně zastává i funkci materiální.Ale stejně mám takový zvláštní strach,že nevydržím nápor ze strany prarodičů.Děkuji za podporu,jsem ráda,že v tom nejsem sama a že mě každý neodsuzuje za nezodpovědnost.Mnoho šťastných dní a sluníčka.
|
|
|
|
|
| Hana | •
|
(26.6.2001 21:53:22)
Irenko,
dovolím si Vám dát radu. Svůj příspěvek do diskuse si vytiskněte a poslední větu červeně podtrhněte. Papír úhledně složte do obálky, kterou nadepíšete „Otevřít 26.6.2021“, a vše uložte do krabice s rodinnými památkami. V určenou dobu obálku otevřete. V tom nejlepším případě (který Vám ze srdce přeji) se asi pousmějete a nanejvýš si pomyslíte cosi o krásných mladých blbých létech :-)
|
|
| Lenka | •
|
(27.6.2001 17:40:06)
Mimo těch stařešin jsi to napsala moc hezky. Spousta maminek vypadá jako babičky, mě to vůbec nevadí. Nelíbí se mi ale, že se na materiální zajištění klade pořád větší důraz a nazývá se to zodpovědností. Já jsem byla dítě starších rodičů a nikomu bych tu nudu nepřála, ačkoli své rodiče ctím a mám ráda, samozřejmě. Přišlo mi to velmi sobecké, že naši napřed cestovali a užívali si, pak zařídili sterilní klícku, kde mě drželi a pětkrát denně krmili. Necestovali se mnou, protože by na mě mohl skočit bacil /byli líní něco organizovat/, kvůli dítěti přerušili spoustu koníčků, což mi neváhali vyčíst při prvním pubertálním vzdoru... Věřím, že to chtěli pro mé dobro, ale končilo to málem mentální anorexií. Zdravím Lenka
|
| Had | •
|
(5.2.2002 14:38:13)
Zažila jsem něco podobného, mám pocit, že si mě rodiče pořídili jen aby nevypadali divně. Těd jsou staří (v důchodu), ale své dítě (zatím není, ale už se chystám), bych jim nikdy nesvěřila. Na prvním místě u nich je pořádek, něco ve stylu vojenských komínků a to já pro své ditě nechci. Navíc mají úplně jiné hodnoty, dítě je něco jako pes, musí poslouchat a pokud možno ne¨mít vlastní názor viz. dokud tě živíme...
Dost jsem stářím svých rodičů trpěla, ale tedˇ žiju 100 km daleko a jezdíme k nim 1x za 2 měsíce, tak se to dá snést.
Na druhé straně je fakt, že záleží na lidech a ne všichni staříci jsou špatní.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Jana 29 | •
|
(21.6.2001 10:12:04)
Sally,
svým způsobem uvažuji podobně jako ty. 25-30 let mi připadá jako ideální věk. Pokud se na to někdo cítí dříve nebo později vůbec nic se neděje, je to každého věc. Ale když to nejde a zbývá ti asistovaná reprodukce, tak si říkáš, že i kdybys to dítě měla v 18, bez ohledu na okolnosti podstatné by bylo, že ho máš. Zkrátka ve dvaceti si říkáš počkáme a ve třiceti, že jsem nezačala dřív. Ahoj Jana
|
|
| Magda, 2 děti | •
|
(21.6.2001 10:29:05)
Sally,
myslím, že ani Petra ani nikdo jiný ti nebere tvoje zásady nebo nezpochybňuje tvoje rozhodnutí.
Naopak, z tvého původního příspěvku je cítit, že ty zpochybňuješ rozhodnutí jiných (moc brzo se vdávaly, nedostanou práci atd..).
Myslím si, že fakt neexistuje ideální a univerzálně platná rada, co má kdo dělat, byť se nám osobně zdálo vlastní rozhodnutí evidentně správné.
Potíže s návratem do práce tě čekají, i když máš dítě v pětatřiceti a dlouhou praxi před mateřskou. Budou jen jiného charakteru než ty, co má pětadvacetiletá absolventka.
Ani šťastné manželství nemá nikdo předplacené.
Mnoho žen bez problému a snadno poprvé otěhotní po třicítce a u jiných se jejich uvážlivost změní v kalvárii, což ti nepřeju.
I když jsi zkušená a je ti 31, pokud jsi nebyla několik let dennodenně sama doma s dítětem (dětmi) na mateřské, nemáš představu, co mateřská obnáší. Můžeš být překvapená, není to zas taková idyla.
Můj muž a já jsme se brali v jednadvaceti na VŠ, primárním důvodem bylo moje těhotenství, měli jsme velmi krátkou známost. Takže nám také, jako ty, mnoho lidí prorokovalo (a možná i tiše přálo) brzký rozvod. Byt jsme měli (a máme) vlastní, rodiče nás ze začátku částečně podporovali, ale opravdu jen částečně, manžel pracoval, oba jsme při prvním dítěti dostudovali. Po dostudování přišlo druhé děťátko, při něm jsem začala pracovat, abych neztratila kvalifikaci, pracuji v primárním výzkumu, i při dětech mohu pracovat tak intenzivně, abych publikovala na přijatelné úrovni. Manžel, tím, že začal brzy pracovat je nyní ve 27 letech, kvalifikovaným odborníkem se slušnou praxí. Zvyšuje si průběžně kvalifikaci, takže vydělává.
Mně je také 27. Až nám bude 31, jako teď tobě, bude našim dětem 10 a šest let a my budeme moci oba pracovat naplno. Rekreovat se a poznávat svět budeme moct i s nimi.
Moc se na to těšíme.
Že se do té doby třeba rozvedeme? No, třeba jo...třeba ne, kdo ví?
Kdybychom mohli dnes volit znovu, rozvažovali bychom, ale přesto jsme rádi, že jsme spolu a že děti máme.
Když on ten život je spletitý a lidi prostě nejsou stejní.
Ani ta zodpovědnost není tak průzračně jednoduchá.
Jen proto, že ty jsi se ze svých vrstevnic vdala poslední, není přece třeba psát, že ty, co se vdaly dřív jsou rovedené nebo nešťastné, ne? Vždyť na tom, kdy se kdo ožení, vdá a má děti, přece tak moc nezáleží.
To si myslím já.
|
| Míša, syn 4 roky | •
|
(21.6.2001 12:01:40)
Já souhlasím se Sally, že dítě by člověk měl mít, když je schopen ho uživit a když si ho přejí oba poteciální rodiče. Ale (podobně jako Magdě) se mi nelíbí, jak je dnes zvykem považovat všechny, kdo si pořídí dítě před třicítkou za nemoderní blázny (na třídním srazu moje svobodné spolužačky na otázku "jsi vdaná" odpovídaly "nejsem cvok!").
Z čistě biologického hlediska je pro první těhotenství nejlepší věk mezi 20-25, kdy jsme nejplodnější.
Samozřejmě je lepší mít chtěné dítě ve čtyřiceti, než nechtěné ve dvaceti, ale proč se zdá tak strašně neuvěřitelné, že by někdo mohl chtít dítě krátce po dvacítce a neměl přitom pocit, že mu kvůli tomu život utíká?
V podstatě se zdá, že chceme všechny zhruba totéž - vystudovat, naučit se jazyky, cestovat, bydlet ve vlastním, najít dobrou práci a mít děti s tím jediným pravým mužem. A záleží opravdu tak strašně na pořadí, v kterém toho dosáhneme?
Já si pořídila miminko ještě na škole (a byla jsem široko daleko jediná), dokázala s ním dostudovat, na mateřské se věnovala těm jazykům, nacestovali jsme toho i s dítětem docela dost (mě nikdy nelákaly extrémně náročné exotické dovolené, kterých by se dítě nemohlo účastnit) a nějaké zajímavé práce se snad taky dočkám.
Když tak poslouchám svoje bývalé spolužačky, jak zdůvodňují, proč "letos ještě ne" - musí si pořídit nové auto (miminko by je nejspíš pomluvilo, kdyby ho vozily v tom tři roky starém:-)), přijde mi, že jsou strašně závislé na materiálních statcích a vůbec netuší o co bez dětí přicházejí. Nějak jsou přesvědčené, že jejich děti by nedokázaly být šťastné bez vlastního pokoje ve velkém domě, autosedačky v mercedesu a každoročních prázdnin u moře.
Závěr mi z toho neplyne žádný, kromě toho, co jsem napsala už na začátku - nejlepší je mít děti, když je nejvíc chceme, pokud se o ně zároveň dokážeme postarat. Což může být u někoho ve dvaceti a u jiného ve čtyřiceti.
|
| Zuzana,32 let,syn 8 let | •
|
(21.6.2001 14:21:03)
Víš Míšo,mně se zdá,že dnes je trend být lepší než kamarádka,nebo spolužák.Když oni mají Felicii já přece musím mít aspoň Bavoráka,aby viděli,že na to mám.Obdobně je to s dovolenými,s oblečením a se všim.A dítě se dá přece pořídit vždy,to tolik peněz nestojí,stačí jenom vysadit antikoncepci.Já jsem svého syna porodila ve 23 a půl letech.Byla jsem spokojena a na miminko připravena.Do té doby jsem trochu Evropy procestovala,s kamarádkou jsme se na diskotékách natančili ažaž.Ale nepřicházel ten pravý,ale já byla jaksi pořád v pohodě.Najednou přišel a bylo to tady.Když po ročné známosti přišlo miminko byť nečekaně,ani jeden z nás nezaváhal.Naše slova byli "vezmem se" a bylo to.Nějakou dobu jsme bydleli u rodičů.Když jsme dostali náš byt,byli jsme šťastný jako blechy.Byli jsme rádi,že rodiče pomohli.Bylo nám jedno jestli jezdíme autobusem nebo autem.Doba se změnila a lidi asi taky změnili své priority.Nikoho za to neodsuzuju,je to jeho věc.Každý je strůjcem svého štěstí.Nevím jestli jsem napsala to co jsem tim chtěla říct,ale vlastně je to jedno.Trochu jsem se zase vykecala.
|
| Jana 2 děti | •
|
(21.6.2001 14:37:59)
V zásadě souhlasím s názorem
každý ať jedná podle svého uvážení.
Irituje mě ale, že pokud si opatřím dítě mladá stát na mne kašle a nikoho nezajímá ani ušlý výdělek, ztížené možnosti a zkrátka nižší životní úroveň.
Pokud si nejdřív opatřím všechno materiálno a dítě někdy ke 40, bude statisticky mé dítě i já vyžadovat více péče (nižší porodní váha, větší nebezpečí vrozených vad,....) než kdybych to udělala, když na to byl vhodný biologický čas.
To mi ovšem stát ochotně zaplatí, přestože to může jít do pěkných sum.
Zkrátka podporujeme neoptimální a
biologicky nenormální řešení.
Návrh - ať si ty starší rodičky, které se nejdřív materiálně zabezpečily, pocestovaly... na své zvýšené nároky během prvního těhotenství před 40 připlatí.
No, není to realizovatelné, ale bylo by to spravedlivé.
Jana
|
| Míša, syn 4roky | •
|
(21.6.2001 15:26:48)
Ahoj Jano,
tak tahle úvaha mi přijde trochu zcestná. Ve zdravotnictví je tisíc a jedna věc, na které by si podle mě rizikové skupiny měly připlácet, ale těhotenství, porod a péči o novorozeně bych do toho rozhodně nezahrnovala. Jak bys chtěla odlišit, jestli má někdo dítě ve 40 proto, že ho dřív nechtěl, nebo proto, že se dřív nezdařilo? A to nemluvě o tom, že si ty pozdní matky zpravidla léta platily zdravotní pojištění, tak snad mají na nějakou péči taky nárok. Chtěla bys taky po matkách-studentkách, ať za péči v těhotenství zaplatí hotově, protože zatím do státní kasy na daních (a zdravotním pojištění) neodvedly ani korunu?
Ostatně ono dítě ve čtyřiceti nemusí být rizikovější. Já se narodila, když bylo mojí mámě 41, přišla jsem na svět dva dny před vypočítaným termínem, naprosto zdravá a péče o mě určitě přišla laciněji než péče o mého nedonošeného, přidušeného syna, který byl shodou okolností počat v "biologicky ideálním věku".
|
| Jarka, dvě dcery | •
|
(21.6.2001 19:10:54)
Ahoj Jano, přikláním se k názoru Míšy. Ono s tím placení za péči v těhotenství a porod, případně za péči o dítě u starších matek by to nebylo jaksi spravedlivé. I když to, co jsi napsala trochu logicky zní. jenže to bys do toho musela zahrnout všechny, kteří si své zdraví ničí vědomě a potom jejich léčba stojí dost peněz. /Kuřáci, obézní, rizikové sporty, drogy .../
A to zodpovědná těhotná žena nedělá, ať je jí kolik chce. sama bych ráda měla ještě mimčo, dohodli jsme se s partnerem, že to ponecháme přírodě. Prostě tak rok to budeme zkoušet a pokud se to do té doby nepodaří, smíříme se s tím a budeme se těšit na vnoučata. Dcery už jsou velké. Kdybych si za to ale měla platit, cítila bych to jako diskriminaci. A mimochodem - starším matkám také stát nehradí ušlý zisk apod. pokud vím, jsou od státu stejně zabezpečené, jako ty mladší. Jenom mají výhodu, že sami se už stihli pro život trochu zajistit. Když to vezmeš ale ještě z jiného úhlu - mladý manžel mladé maminky má zelenou, může si najít dobře placenou práci a mladá maminka po mateřské sežene práci snadněji, než starší maminka po mateřské. Prostě o ty starší ročníky už není takový zájem. A doba je taková, že o práci může přijít každý. A věř, že muž po 45 a žena ještě dřív to se sháněním místa mají dost těžké. Takže ono všechno je relativní. Navíc starší rodiče budou již v důchodovém věku a budou třeba ještě živit dítě na studiích. Je to na rozhodnutí každého, kdy si pořídí potomka, všechno má pro a proti, ale myslím, že ta úhrada za lékařskou péči do toho nepatří.
|
|
|
| Jana 29 | •
|
(22.6.2001 7:58:15)
Ahoj Jani,
možná Tě ani nenapadlo, že většina těch starších rodiček se pokouší léta otěhotnět.A stojí je to dost, nejen po finanční stránce. A těch žen, které plánují dítě kolem 40, tak těch zas tolik není. Mám kamarádky, které otěhotněly v osmnácti a mají hezké děti a dobré manželství, pravda některým to nevyšlo, ale vesměs všechny si stěžovaly na nedostatek financí.
Takže není nejdůležitější mít při plánování miminka nahrabáno, ale stát na vlastních nohách.
Jana
|
|
| biologicky nenormální rodiče, 45+38 let, jedno dítě 2 roky, druhé cobydup | •
|
(23.6.2001 11:26:30)
Milá zlatá paní Jano,
jsme - parafrázováno vašimi slovy - biologicky nenormální rodiče, a to nikoliv proto, že jsme si chtěli užívat, hrabat majetky a vyhánět svou životní úroveň do hvězdných výšin, ale jednoduše proto, že jsme se potkali až v tomto středním věku.
Obě početí našich dětí byla prakticky okamžitá, obě těhotenství manželky měla naprosto nekomplikovaný průběh, první porod, byť v jejích 36 letech, proběhl naprosto hladce a rychle. Dítě dosud nebylo nemocné a k dětskému lékaři chodíme jen na preventivní prohlídky a povinná očkování.
Vytýkáte starším rodičům jejich životní úroveň, ale neškodilo by připomenout vám, že jen díky vyšší životní úrovni těchto lidí je možné sociálně podporovat mladé nezajištěné rodiny. Za celou dobu naší dosavadní pracovní kariéry jsme státu na daních, sociálním a zdravotním pojištění odvedli sumu, za kterou by se mohl postavit velmi slušný rodinný domek u Prahy. Díky přijatelnému životnímu standardu (u lidí našeho věku a vzdělání zcela běžnému) netaháme ze státního rozpočtu dětské přídavky ani jiné sociální dávky. Manželka nepobírá ani rodičovský příspěvek, neboť díky své vysoké kvalifikaci a dlouholeté praxi je i za to málo času, který jí při celodenní péči o dítě zbývá, vydělat více než je povolené životní minimum. Z toho samozřejmě odvádí daně a pojištění. Navíc ještě stihne i něco málo dobrovolné práce pro potřebné v neziskovém sektoru.
Celé to naše pozdní rodičovství stálo ve srovnání se zcela zdravou mladou matkou se zcela zdravým dítětem navíc rovné 2.000 Kč, což je částka, kterou zdravotní pojišťovna hradí za dva odběry plodové vody. Doufám, že naše dvě děti tuto částku jednou státu bohatě vrátí, máte-li pocit, že jsme tak už dávno neučinili my dva - biologicky nenormální rodiče.
Kromě toho se domnívám, že pokud se porovnají celkové výdaje státu na zdravotní a sociální zabezpečení rodin mladých a starších rodičů, rozdíl nebude žádný, ne-li ve prospěch těch starších, když už vám ty peníze tolik leží na srdci.
Jako přínos našeho pozdního rodičovství vidím zejména to, že svým dětem můžeme předat životní hodnoty a postoje, o kterých jsme ve dvaceti ještě neměli ani potuchy. Že se nám podaří z dětí vychovat charakterově kvalitní jedince, které budou pro společnost podstatně větším přínosem než vaše dvě ratolístky, pakliže je vedete ve stejném morálním duchu, v jakém jste napsala svůj příspěvek.
S úctou
jeden prošedivělý, leč stále ještě funkční táta
P.S. A jak že se to stát stará o ušlý zisk starších rodičů?
|
| M. Kylbergerová | •
|
(24.6.2001 13:14:32)
Vážený pane,
ač se mě to netýká, mám dojem, že Jana psala o poněkud jiném typu rodiny, než je ta Vaše.
Psala také, že rizika jsou patrná s t a t i s t i c k y. Vás, Vaši ženu a děti na mysli neměla, alespoň si myslím.
Pak Také musím podotknout, že stát mladé rodiny nijak nákladně nezabezpečuje. Nestačila jsem si všimnout, i když je pravda, že rodičovský příspěvek pobírám, jsou to dva tisíce a něco.
Jinak je naše maldá rodina stejně vysoko zdaněna jako Vaše a kromě RP neexistuje sociální dávka, na níž bychom měli nárok alespoň teoreticky (manžel vydělá hodně, já téměř nic, pracuju v AV). Vůbec jsem si nevšimla, že by náš daňový systém nějak zvýhodňoval mladé rodiče.
Daně, které jste musel zaplatit (mně a mému muži také malé nepřipadají) na neoprávněný blahobyt nezodpovědných mladých rodičů rozhodně nešly.
Závěrem bych si dovolila vyslovit doměnku, že i mladý člověk může být rozumný a charakterní.
|
| Martina, Andulka 19m, 17. týden | •
|
(24.6.2001 15:16:09)
Magdo,
ten prošedivělý táta to sice napsal dost ostře, ale při svých úvahách, byť vztažených na svou osobní situaci, prokázal podle mého názoru schopnost přemýšlet v přece jen v širších souvislostech než paní Jana.
Všechny ty informace o vyšších rizicích při těhotenství a porodu starších matek totiž někdy v těchto laických diskusích nakonec vyznívají tak, že starší matka celé těhotenství tráví kdesi na JIPce na kapačkách a kyslíku a že její dítě je jakýmsi bastardem.
Na rozdíl od např. rizika výskytu Downova syndromu, které je u starších a starých rodiček zcela přesně vyčísleno, jsem se dosud nesetkala s vyčíslením rizik spojených s těhotenstvím starších žen a nemocností jejich dětí. Je to 1 % ? Nebo 30 % ? Ono to asi nebude jednoduché vyčíslit, protože těch možných komplikací, ať u mladých či starých matek, bude hodně, a některé s věkem vůbec nesouvisejí.
Myslím si, že z celospolečenského hlediska je velmi žádoucí, aby děti měly všechny páry, které jsou k rodičovství vhodné, lhostejno, zda je jim 20 nebo 40 let.
Nápad paní Jany, aby byli takto penalizovány partneři, kteří nemohli či z nejrůznějších důvodů mít nechtěli děti dříve, považuji za hloupý a nedomyšlený. Stejně tak by ji mohlo později iritovat, že její dvě děti musí přispívat na důchod nejen svým rodičům, ale i těm párům, které z tohoto důvodu zůstaly bezdětné.
Srdečně zdraví
Martina
|
|
|
| Jana 2 děti | •
|
(25.6.2001 13:34:56)
Vážený pane,
především Vám gratuluji ke spokojené rodině.
Vaše vysoké vzdělání je pravděpodobně humanitního směru a tak dovolte, abych je trošku rozšířila:
To, že se právě vám narodily zdravé děti a počaly jste hned na poprvé opravdu nic neříká o tom, jak je to statisticky = statistiky se dělají tak, že se vezme dostatečně velká reprezentativní skupina lidí a u té se zjišťují údaje, které nás zajímají.
Čili ani když mi uvedete ještě 5 či 20 podobných příkladů, nepřesvědčíte mne, že mít děti ve věku kolem 40 je riskantnější a pro společnost dražší.
Než se zase rozčílíte, říkám rovnou, že pokud bych opravdu chlapa, se kterým bych chtěla mít děti, potkala až v 38, šla bych do toho jako vy (a pokud bych na to měla, nezlobila bych se, že za zvýšené riziko více zaplatím).
Ten návrh, který jsem pronesla, je nerealizovatelný proto, že opravdu by se těžko rozlišovaly takové, které mají tak pozdě děti, protože nejdřív musely mít všechno ostatní a řekněme lidé jako vy.
Já mám v okolí jednu takovou s prominutím krávu, manželku podnikatele, v oblasti podnikání, které bychom ani nemuseli mít ( nejde o nic nezákonného, ale taky ne užitečného) a radši to nebudu rozebírat.
Co hlavně chci sdělit je, že se spíše podporuje nenormální styl života,
že stát nepodporuje normální věci, ale zato cpe velké prachy do vzniklých důsledků.
Ta otázka je ovšem složitá -
u nás je velmi malý rozdíl mezi průměrným platem a životním minimem. Tím nechci říci, že bych chtěla životní minimum snižovat, to už by se někteří opravdu mohli jít pást.
Ale pokud by byl větší rozdíl,
mohli bychom více rozlišit, co jsou dávky pro opravdu sociálně potřebné a co je podpora normálních lidí - výrazné daňové úlevy pro rodiny, startovací byty...
Zkrátka stát by měl nastavit podmínky tak, aby se vyplatilo
normální chování.
Znám např. jednu učitelskou rodinu, ketrá žije v bytě 1+1 se dvěma dětma a k bytu by se dostali leda tak kdyby se rozvedli, pak by město velmi prvděpodobně našlo obecní byt,, který by oné známé pronajalo. Tak to je svět postavený na hlavu.
A možná by jim někdo poradil, že s těmi dětmi měli počkat a že by taky neměli pracovat ve školství...
Zkrátka se by se jim vyplatilo jednat úplně jinak, než je - nevím jak to nazvat - ve společenském zájmu.
A takové věci mne opravdu štvou.
Ještě - vřele souhlasím s tím, že ti co kouří, pijou, či si jinak dobrovolně ničí zdraví, by měli platit vyšší zdravotní pojištění.
Jana
|
|
| Dana | •
|
(25.6.2001 20:28:46)
milí starší rodiče i ostatní
je mi sice jasné, že vás naštvalo to, co Jana psala o placení zdravotní péče. S tím přeceňováním vlastních hodnot jste to přešvihli zase vy, dost si fandíte a takoví rodiče nejsou pro dítě velká výhra.
Vůbec nevím, co bych namítala proti tomu, že máte dítě relativně pozdě, sama mám spoustu přátel, kteří mají dítě v podobném věku, protože se dříve neznali /ať je to jejich první či kolikátý partnerský vztah/, jsou docela normální rodiče, dělají si jen občas legraci z toho, jaká to bude doma zábava, až bude žena v přechodu a dcera v pubertě.
Každopádně mi připadá lehce úchylný model manželství - byt/dům, pak auta a pár luxusních dovolených, luxusní pes a co nám ještě chybí? aha bejby - budoucí inženýr. Znám to z Německa, kde už lidé masově přecházejí na to, skončit u toho psa.
Jinak gratuluji, že se z vašich daní postavil kus Temelína, z našich také i když jsme se rodiči stali v osmnácti letech.
|
| Julie, 15. tyden | •
|
(26.6.2001 0:30:13)
Mila Dano,
Souhlasim s tebou, ze penize nejsou nejdulezitejsi na svete. Vsichni se tady asi shodneme, ze je to zdravi a laska. Presto ale lide touzi byt obklopeni pohodlim a podivat se po svete. Alespon tedy ja a muj manzel mezi takove lidi patrime. Vdavala jsem se velmi mlada ( v pouhych 21. letech) a presto jsem nechtela mit mimco okamzite. Proste jsme si uzili 5 let jen tak spolu: zarizovali domecek, poridili nove auticko, cestovali po svete, studovali a budovali pozici v praci. Nyni bych rekla, ze si to miminko mnohem vice uzijeme, nez v tech 21. letech. Ja osobne bych asi citila, ze jsem o neco prisla, kdybych mela miminko hned po maturite... A jeste neco: Narozeni miminka prinese velkou radost, ale zaroven take "nove starosti", kdyz se k tomu jeste pripoji vazne financni starosti, tak pak je to na mlade manzelstvi obrovsky napor.
|
|
| Jarka, dvě dcery | •
|
(26.6.2001 7:10:12)
Ahoj Danuš, já si myslím, že pro dítě jsou výhrou ti rodiče, kteří si je přejí a kteří je milují. A ti, kteří je dokážou zabezpečit. Věk v tom nehraje tak významnou roli. Každý jsme jiný. Já jsem měla první dceru v 21 a nemám pocit, že jsem o něco přišla. Teď je 39 a chtěla bych ještě jednoho drobka. Taky znám manžele /máme je v příbuzenstvu/, kteří si tak dlouho užívali a zajišťovali blahobyt, až to miminko prostě nestihli. Respektive oni ho potom už ani nechtěli, protože by najednou museli slevit ze svého životního stylu a to se jim nechtělo. No tak se prostě rozhodli takhle, je to jejich věc. Někdo má ty důvody jiné - Julie se do mateřství nehrnula po hlavě, zařídili si domeček, koupili auto, pocestovali a teď se těší na děťátko, je pravděpodobně vyrovnaná a spokojená. To je přece fajn. Sally zase řeší bytovou otázku a nehce mimčo přivést do podnájmu a kazit si to neopakovatelné období starostmi s bydlením. Já to naprosto chápu. I já, pokud se mi podaří teď otěhotnět, budu jiná matka, než jakou jsem byla v těch 21. Tenkrát jsem byla nevyrálé telátko, všechno jsem brala strašně vážně. Teď bych si to vychutnala jinak - víc citověji. Už vím, že se ze všeho nestřílí, jsem tolerantnější, než jsem bývala, takříkajíc zocelená životem. Ztratila jsem spoustu ideálů a musela jsem zatraceně bojovat, ale na druhou stranu jsem teď mnohem vyrovnanější. Nevím, jestli jsem byla výhrou pro své dcery coby mladá matka bez životních zkušeností, nebo budu výhrou pro to plánované mimčo už jako zralá žena /alespoň doufám/. Netroufnu si to posoudit. Každopádně ale každá normální žena, která se rozhodne mít dítě se snaží být dobrou mámou - a každá má jiné možnosti a schopnosti. Ale myslím, že s věkem to nesouvisí. Mám sousedku, která v 19 letech měla už dvě děti a je to bezvadná máma. Na druhou stranu jiná měla vytoužené dítě až v 38 letech /dřív to nešlo/ a v roce ho šoupla do jeslí a utíkala do práce, protože doma jí to neuspokojovalo. Nedá se to paušalizovat. Je to v každé z nás, ať je nám 20 nebo 40. Měj se hezky.:o)
|
| Dana | •
|
(27.6.2001 17:20:05)
Ahoj Jarko,
s tou "výhrou" jsem narážela na názor, že ve čtyřiceti může člověk předat hodnoty o kterých nemá ve dvaceti ani páru: Jak s takovýmto despektem vůči mladým lidem chce dotyčný pár vycházet se svými dětmi mi není jasné. Výchova podle mě není o předávání toho, co z pozice staršího považujeme za hodnoty, ale o otevřenosti, lásce a přijetí / a nového nahlížení na to, co jsme doposud za normy považovali/. Když si ten pár tak nadměrně cení svých kvalit a má dojem, že je stačí implantovat postupně do svých dětí není to podle mého rodičovská láska, ale láska k sobě plus péče o dítě.
Jinak - také plánuji /za několik let/ miminko s velkým časovým odstupem. Vím, že to bude úplně jiné a moc se těším. Fakt nemám nic proti starším ani mladším rodičům / nedávno jsem sledovala diskuzi mladistvých matek myslela jsem, že se jakožko žena, která se stala matkou v 18ti připojím, ale všem jim bylo mezi 14ti a 16ti lety, tak mi sklaplo/.
P.S: po tom, co jsem viděla několik dokumentů o tom, v jakých podmínkách žijí děti v jiných částech světa vnímám otázku zabezpečení trochu jinak
Mějte se všichni hezky Dana
|
| Jarka, dvě dcery | •
|
(28.6.2001 5:18:36)
Ahoj Dano, nejsem si jistá, že si úplně rozumíme. Ale já si nemyslím, že starší rodiče nemůžou dobře vycházet se svými dětmi. Podle mne to není ve věku, ale v životním stylu, v přístupu k životu. Znám mladou rodinu, jejichž děti od 4 let tráví volný čas na hřišti za panelákem, ZOO, nebo nějaké divadlo, kino, výlet atd. - neexistuje. Rodiče radši sedí doma u TV. A to nepřeháním, skutečně bydlí u nás v domě. Vrcholem jejich aktivity je 14 dení dovolena někde na Šumavě, kde děti opět lítají bezprizorní, maminka pravidelně usedá s kamarádkami ke kafíčku, tatínek¨ se pro změnu postaví ke stánku s pivem a tam vydrží vždycky od oběda do večeře, potom tam jde zas. A mají pocit, že děti jsou na vzduchu a že je to tak fajn.
Já jsem dítě hodně mladých rodičů, ale opravdu hodně mladých. Když jim bylo 17, narodil se brácha, v necelých 19 jsem přišla na svět já.
Nikdy jsem to nepocítila, jako rodiče byli hodní a chápaví, snažili se zajistit nám nějaký zajímavý program, peníze jsme neměli nikdy. Nejsou to nejdůležitější, rozhodně ne a nikdy jsem našim nic v tomto směru nevyčetla. Ale také jsem nikdy neměla kolo, brusle, oblečení vždycky to nejlevnější a nejlépe po někom, dokonce jsem byla nucená nosit jako holka oblečení i po bráchovi, nebylo mi to příjemné. Teď je našim k šedesátce a jsou psychicky mnohem starší. Prostě od časného mládí měli spoustu starostí a už jsou utahaní. Dokonce mi maminka řekla, že je ráda, že má odrostlá už i vnoučata, protože na nějaké prázdninové hlídání už je stará a už by to nezvládla.
Tím nechci říct, že mít děti jako mladá je špatně, tím chci říct, že všechno má své výhody a nevýhody. A neodsuzuji ani ty mladší, ani ty starší. Já jsem také byla svým dětem mladou maminkou a snažila jsem se zvládat to co nejlépe. Teď bych chtěla ještě jedno, ale rozhodně ne pro to, abych si tím léčila nějakou lásku sama k sobě a přitom vychovávala dítě. Pokud by to tak bylo, nechtěla bych ho. I starší rodiče mohou být svým dětem partnery. Měj se hezky a přeju ti, aby se ti to miminko, které později plánuješ povedlo. Sobě to přeju také. :o)
|
|
|
|
|
| Sasa,35,2deti | •
|
(19.4.2002 0:13:25)
Vazeny pane,
v mnohem s Vami mohu souhlasit - analyza statu odvedenych dani, zivotni rozhled a zkusenosti. Jen mi neni prilis jasne, kde berete tu jistotu, ze z Vasich deti budou kvalitnejsi obcane nez z "ratolistek" jine pani diskutujici. Ve vychove deti mame coby rodice veci "pod kontrolou" pouze "tak trochu". Deti maji sve predstavy, jak by zivot mel vypadat a to tim vic, cim jsou starsi,nac se ohanet sedinami a zivotni moudrosti. Ani jedno neni totiz zaruka, ze se detem (nemyslim ted konkretne ty vase...)nepripletou do cesty nejake "problemy doby" - drogy, AIDS... Neutocim vase pozdni rodicovstvi, ale na onu zvlastni toninu vaseho prispevku. Nejste lepsi nez druzi, celku (statu) jsou potrebne vase dane, ale i ochota byt tolerantni a otevřeny...
|
|
|
| jája | •
|
(5.4.2003 16:50:42)
Krávo! pro Janu
Všichni sotatní promiňte, ale neudržela jsem se.
|
| Lionka | 
|
(5.4.2003 17:11:16)
Tak od tohoto příspěvku se distancuju - já - Jája s velkým J.
jájo,kroť se,ani ten nejhloupější příspěvek tě neopravňuje k tomu,abys, byť anonymně kohokoliv vulgárně napadala.
|
|
|
|
|
|
| Monika, 28, 12.tyden | •
|
(21.6.2001 15:12:36)
Magdo, Miso, Zuzano, Petro a dalsi!
Mate pravdu, ze to kdy mit miminko zalezi na situaci, ve ktere se dva partneri nachazi, ne kazdy touzi po cestovani a "uzivani si". Myslim ze na danou otazku neni zadna odpoved "ta spravna". Mit deti drive ma sve plusy i minusy, stejne jako mit je pozdeji. Snad se jen shodnu se vsemi, kteri tvrdi, ze spravny cas je nejaky cas pote, co potkame spravneho partnera. Ja se ve 24.letech vdavala (je to brzy?) a ve 26. rozvadela, takze tehdy o detech nemohla byt rec. Se svym soucastnym partnerem nejsme ani 2 roky, jsme stejne stari a miminko bude chtene a milovane. Je to spatne? Oba milujeme cestovani a dost uz jsme si toho uzili, ale ja zacala mit jednoho dne pocit, ze by bylo krasne, kdyby jemu podobnych clobrdicku na teto planete chodilo vice a taky jsme si pri kazde zajimavejsi ceste rikali, jak by to bylo fajn, kdyby to s nama mohl jeste nekdo videt...
A mimochodem, kdyz se mi nekdy na pocatku naseho vztahu opozdila MS a rekla jsem to svemu milemu, zajiskrilo mu v ocich a mel viditelne radost. Co k tomu dodat? Myslim, ze kdybychom meli dite tenkrat, taky bychom to v pohode zvladli!
Takze kazde z vas preji aby prave to vase rozhodnuti pro vas bylo nejlepsi (i tobe Sally, taky mas svou pravdu!)
Monika
|
|
|
|
|
|
| Šárka 24let | •
|
(20.6.2001 14:11:32)
Ahojky Kačko a Adélko,
pokuď cítíte,že chcete mimčo,tak se do toho pusťte.Je jedno,jak je stará či mladá maminka,hlavně,že svého prcka miluje a dává mu vše potřbné.Já jsem po mimču začala toužit v 18-ti letech.Bylo mi jedno,že jsem relativně mladá.Jenže miminko nikde.Začala jsem docházet na specializované pracovičtě,kam jsem chodila pět let.Všechno se zdálo být OK,ale mimčo stále nikde.Všichni v okolí mi taky říkali ty řeči okolo,jako např."kam spěcháš,jsi ještě mladá,máš hodně času".Nakonec jsem přešla k jinému lékaři,který zjistil velikou hormonální poruchu.Kdybych se na to vrhla hned,nemusela jsem podstupovat to,čím procházím teď.
Miminko stále nemám,ale doufám,že jednou se to povede a já budu moc šťastná.
Proto nedejte na řeči a pokuď opravdu chcete miminko,tak hurá do toho,držím moc palečky.
Krásný den
Šárka
|
|
|
| Stela (33. týden) | •
|
(19.6.2001 16:04:50)
Ahoj,
mě je 29 a čekáme první dítě - ani bych neřekla, že jsem čekala nějak záměrně, ale tak to vyšlo. Po dítěti jsem toužila dlouho, ale s manželem jsme si řekli, že až budeme bydlet, tak se do "toho" pustíme.
Jinak si myslím, že muži nikdy, nebo aspoň málokdy řeknou sami od sebe, že se na otcovství cítí - např. můj manžel, který se nesmírně těší apod., si stejně rodičovství neumí představit a má i obavy, zda všechno zvládne.
Možná zkus zjistit, co Tvůj partner přesně myslí tím, že se na dítě necítí a myslím, že když mu dáš dost dobré argumenty, nebude proti. Každopádně si myslím, že v plánování rodiny musí být žena aktivnější.
Stela
|
|
| Dana, dvojčata | •
|
(30.6.2001 18:40:46)
Ahoj Katko, jestli si kladeš tuhle otázku, asi to ještě není úplně ono. Poprvé jsem chtěla miminko, když mi bylo 19. Byla jsem vdaná, tenkrát ještě šťastně, ale poněkud naivně, ale neotěhotněla jsem. Za dva roky poté už jsem brala antikoncepci, protože jsem věděla, že s tímhle mužem dítě prostě nechci (pil). Pak jsem si dlouho myslela, že nejsem normální ženská, protože mi bylo 26 a potřeba mít miminko mne nijak zvlášť nedržela, dost jsem předtím slyšela o tom, že mateřský pud je všem ženám vrozený apod. Jenomže jsem byla spokojeně rozvedená, měla jsem práci, kterou jsem milovala, určitou znovu nabytou svobodu v rozhodování a nějak mi děťátko nechybělo. Pak jsem začala žít s mužem o 20 let starším a najednou to tady bylo, pocit, že chci mít něco, co je tomuhle báječnému mužskému podobné, že s ním to chci celé sdílet. Ve 28 jsem porodila dvojčata a bylo a je (dneska jim je 2,5 roku) to to úplně nejlepší, co jsem v životě zažila. Nevím, jestli to někdo cítil podobně, možná každý procházíme určitým vývojem, ale možná, že kdybych tohohle mužského potkala v těch 19-ti, měli bychom miminko tehdy. Jinak tohle vůbec není o věku, znám pár maminek, které jsou v mém věku, mají 10-ti i 12-ti leté děti a jsou v naprosto stejné pohodě. Možná je to trochu o určité vyzrálosti, určitě znáš pár "pubertálních výrostků" starých 30 let a naopak, pár poněkud přestárlých puberťáků. Já něco podobného mám denně před očima, můj partner je totiž ve věku mého otce a pořád mladej kluk. Můj táta od 30-ti let "umírá", na všechno je děsně starej a jeho základním koníčkem je pozorování vlastních nemocí. Ach jo. (Moje máma mne porodila v 16-ti a je to ta nejlepší máma a babička na světě)
|
| Iva, Klárka 11m, pulec 6. týden | •
|
(30.6.2001 20:23:21)
Ahoj Sylvo a Loonette,
asi vás naštvu, ale mě (zatím) špatně není. Asi to bude tím, že k doktorce jdeme až v pondělí...:-))
Ale zato si připadám jak vyždímaná houba, vynesená slípka, vydojená kravka..... taky jste tak příšerně unavený? Klárka se teď naučila příšerně ječet, třeba když něco tlačí před sebou a do něčeho narazí (to se v našem přeplněném 1+1 stává asi tak po každém metru a půl) a když to slyším tak po sté, mám co dělat, abych nevyletěla z kůže. Nervní zombie.
Necháte si říct, co to bude?
Už máte jména? Náš tatínek neustále odkládá předložení svých návrhů, což mě deptá, a navíc to předběžně vypadá, že se absolutně neshodneme.
No nic, mějte se krásně,
čau Iva.
|
| Milada, dcera 7,5 m, syn 5,5 roku | •
|
(1.7.2001 0:23:09)
Ahoj Ivo,
náš tatínek se také odmítal o jménech bavit a tak jsme jeli do porodnice s nevyplněným jménem pro případ, že by se narodil zase kluk. Jméno pro holčičku zůstalo stejné od porodu prvního. Ještě že to tedy byla holka, nedovedu si představit, že bychom se na porodním sále domlouvali, jak se bude kluk jmenovat:-))) Třetí dítě nemůžeme mít už tedy jen proto, že jsme zásobu jmen pro obě pohlaví zcela vyčerpali:-)))
Zdraví Milada
|
| Klara a Jana (16 mesicu) | •
|
(1.7.2001 12:09:30)
Mila Miladko,
To co jsi napsala se mi zda tak trochu neuveritelne. (Doufam, ze se Ty anebo Tvuj muz neurazite)
Jak je mozne se nebavit o jmenu sveho potomka? Nebavil se vubec anebo jste proste jen nedokazali shodnout?
Ale i tak, kalendar ma 365 dni a stejne tolik jmen. Ne vsechny se musi libit, ale spousta z nich je moc krasnych. Pokud se Vam zda i tento vyber prilis uzky, mohu doporucit nedrahou knihu z nakladatelstvi Academia (jeji obchod sidli ve Wielove dome na rohu Vaclavskeho namesti a Vodickovi ulice v Praze). Jmenuje se "Jak se bude vase dite jmenovat" a napsala ji Miloslava Knappova. ISBN: 80-200-0775-X. Stoji 165,- Kc.
Ale to spise pro pripad tretiho decka.
Zdravi,
Klara
|
| Milada, dcera 7,5 m, syn 5,5 roku | •
|
(2.7.2001 8:00:08)
Milá Kláro,
tak koukám, že jsem se vyjádřila nepřesně a dala tam málo smajlíků :-)) Chtěla jsem si jen postěžovat Ivě, jak jsou ti tatínkové hrozní : - )), že ani jméno pro nastávajícího potomka je celkem nerozhází, nevytrhne z jejich klidu :- ))), mají na práci jiné, důležitější věci, že : -))) ? Naopak pro maminky je to zase celkem zásadní : -))) otázka!
Ale vážně: manžel stále tvrdil, že na výběr jména je času dost (ze začátku jsme lehce koketovali s myšlenkou, že si necháme říct pohlaví – tím by se výběr jmen jednoznačně zkrátil - ale nakonec jsme se rozhodli opět pro překvapení). Termín byl v listopadu, manžel tvrdil, že v září času dost : -))) Argumentovala jsem o 4 týdny dříve narozeným synem a nepomáhalo to :- ))) Já jméno pro syna vybrané měla, byl to Petr (manžel je Pavel a tak by slavili svátek spolu). Nakonec se mu to začalo líbit a tak jsme už vlastně rozhodnutí byli, jenže přišla tchýně s tím, že jí se to moc nezdá (i když mluvit nám do toho nechtěla) – má to jméno spojeno s jedním hrozně zlobivým vnukem své známé a tak nás prosila, ať je to třeba Bonifác :- )), jen když to nebude Péťa. Přišlo mi hloupé, aby se kvůli jménu vedly spory a tak jsme začínali od začátku a to už moc času nebylo : -(( Kalendář jsme už znali i pozpátku : -)) a na každém jméně jsme už „něco“ viděli… Nakonec jsme se rozhodli pro Pavla (po tatínkovi), ale 100% to nebylo a tak jsme to ani do papíru z porodnice nenapsali. Původně jsme se tomu chtěli vyhnout, syn se jmenuje po dědovi a nikdo mu neřekne jinak, než zdrobnělinou, aby se od sebe odlišili a nepletlo se to : -)))
Jinak si myslím, že nejsme jediní, kteří mají s výběrem jmen problém : -)) Uvedu pár příkladů: kamarádka čekala třetí dítě, pohlaví nevěděli (vyčerpali chlapecká jména u dvou kluků) a tak to ta holčička „musela“ být a také byla : -)) Jiná kamarádka asi týden přenášela a během tohoto období se jim začalo líbit jméno úplně jiné a tak to těsně před porodem změnili a v papírech do porodnice všude přeškrtali… A tady na Rodině? Je zde hodně příspěvků na toto téma.
Zmiňovanou knihu jsem četla když jsem čekala syna, ale u nás to třetí miminko nehrozí.
Zdraví
Milada
|
|
|
|
| Loonette, 8.tyzden | •
|
(2.7.2001 14:04:10)
Ahoj Iva, mne tiez zacalo byt zle az od skoncenia 6. tyzdna, uz som sa tesila, ze ma to obide,ale bohuzial. Vcera sme boli na velkom vylete autom a ja som si celu cestu pred sebou drzala sacok pre kazdy pripad:-) Ale nakoniec to dopadlo dobre a ostal nepouzity.
Toto tehotenstvo je tiez moje druhe, a kedze nas syn rata iba s bracekom, rozhodli sme sa, ze si dame zistit pohlavie, ak by to bola sestricka, nech ho na to vcas pripravime. Ale on ma rad babatka vsetky, tak verim, ze ani sestricka nebude celkom zla alternativa :-))
|
|
| Sylva,22let,11.týden | •
|
(23.7.2001 16:57:53)
Ahoj Ivo,
nezlob se, že Ti odepisuji tak pozdě, ale byla jsem
týden na dovolené, a pak se naše firma stěhovala, tak jsem neměla možnost skoro měsíc kouknout na internet.
Když to teď tak zhrnu, tak mi oproti jiným holkám
moc špatně nebylo. Jen nerada jím a i jenom třeba vidím některá jídla. Nejhorší to bylo na dovolené v Chorvatsku, kdy jsme jedli z našich dovežených zásob a já jsem, nevím proč, měla ke všemu v tom potravinovém boxu odpor. Jinak jsem ani jednou nezvracela a cítím se, jak kdybych ani moc těhotná nebyla. Jen únava ne a ne přejít.
Někdy spím i 12 hodin a po probuzení si říkám, že je mi nějak blbě/asi z přespání/, a že bych si šla nejradši zase lehnout.
Pohlaví dítěte si asi říct nechám, protože jsem hrozně zvědavá. Sice je to moje první dítě a mělo by mi to být vlastně jedno, ale ráda bych to věděla.
Je nám s přítelem jedno, co to bude, možná bychom
raději holčičku, ale já stejně už od začátku cítím, že je to kluk a kolikrát i nevědomky koukám na věci s "klukovskýma" barvama a obrázkama. Uvidíme, jestli se má mateřská intuice potvrdí. Prý se to stává.
Moje kolegyně, ale cítila, že bude mít kluka, až později -asi po 5. měsíci.
Moc se těším 8.8. na UZ. Bude to můj 2. Mimi jsem ještě neviděla. Říkáme mu koťátko.
Srandovní je, že jméno máme vybrané jen pro holku. Napadly nás s přítelem asi tři jména. Jeho i mě úplně stejné a nezávisle na sobě. Vyhrála Adélka.
Pro kluka nevíme, prošla jsem několikrát celý kalendář a žádné se mi nelíbí úplně. Vše se ale ještě nejmíň 5x do porodu změní.
Přeji krásné a bezproblémové těhotenství.
Máš výhodu, že máš již s miminky zkušenosti.
Sylva
|
| Katka | •
|
(26.7.2001 14:30:58)
Ahoj holky,
vim, ze jste tu same zkusene matky, tak se na Vas obracim s dotazem. Beru HA a z posledniho baleni mi zbyv par prasku. Chceme se pokusit o mimi. Nekde jsem tu cetla, ze si nekdo daval po vysazeni HA pauzu, nekdo na to sel hned. Co vy na to ? Ja bych na to chtela skocit co nejdriv, protoze se miminka nemuzu dockat, ale kdyby mu to melo nejak vadit, tak to radsi par mesicu jeste pockam. Jsou pro mezeru nejake zdravotni nebo jine duvody ? Diky
|
| Julie, 20. tyden - prvni mimi | •
|
(26.7.2001 17:57:58)
Katko,
Zalezi na typu HA. Ja brala Triquilar a lekar mi rekl, ze otehotnet mohu okamzite po vysazeni. Presto jsme ale 1 mesic po vysazeni pockali, jelikoz jsem si proste chtela dat pauzu. K nasemu stesti jsem hned ten 2. mesic otehotnela. Existuje mnoho pover a fam, ze by se melo cekat 3-6 mesicu. To byla pravda o "starsi generaci" HA. Proto bych ti doporucovala konzultaci s tvym doktorem a pokud ti rekne, ze muzete okamzite, tak proc ne... Navic po vysazeni HA mas mnohem vetsi sanci otehotnet - je to vlastne takove "hnojivo"... Drzim palce!!!
|
|
| Lucka, Jiřík 17 měsíců | •
|
(26.7.2001 22:24:55)
Ahojky,
mě bylo sděleno (i některým mým kamarádkám), že je vhodné tak půl roku počkat. Vaječníky v době užívání HA neuvolňují vajíčka a tak se pak mohou zblaznit a uvolnit jich najednou několik (proto možná tolik dvojčat v poslední době), a naopak nemusí nějakou dobu produkovat nic. Takže jsem raději počkala nějaký ten měsíc, protože i když dvě miminka jsou jistě krásná, pro mě to byla představa dost děsná. Otěhotněla jsem po půlroční pauze hned druhy měsíc.
|
|
| Linda, 25. týden | •
|
(27.7.2001 9:19:53)
Ahoj Katko,
také jsem od kamarádky slyšela, že po vysazení HA by se mělo asi půl roku počkat a pak teprve zkoušet mimi. Když jsem se ale ptala u doktora, řekl mi, že to není nutné. Jednou se mi dokonce stalo, že ačkoliv jsem brala HA naprosto pravidleně, menstruace se nedostavila. Čekala jsem týden - pořád nic. Tak jsem šla k doktorovi, dostala provokačku, pořád nic, ani po 3 týdnech. Doktor ale tvrdil, že pokud jsem brala HA pravidleně, nemůžu být těhotná. Šla jsem na ultrazvuk a ten potvrdil, že těhotná nejsem. Byla to jen porucha způsobená asi tím,že jsem brala větší množství vitamínu C, který se postupně vstřebává. Řekli mi tam ale, že i kdybych byla těhotná a současně brala HA, miminku by to neublížilo.
My jsme se s manželem rozhodli pro miminko a čekali asi půl roku po vysazení HA - spíš pro ten pocit, aby všechny ty procesy v mém těle probíhaly "přírodně". Nijak odborně podložené to ale nebylo.
Potom jsme to začali zkoušet a tři měsíce se nám to nepodařilo, přestože jsem pak už přesně vypočítávala plodné dny atd. Asi jsme na to mysleli moc intenzivně a proto to nešlo. Potom jsme se rozhodli, že ještě tedy pojedeme na dovolenou a přestali jsme se "snažit". Asi 14 dní po návratu z dovolené jsem pak zjistila, že jsem těhotná, přestože, jsme to právě v tom měsíci nějak ponechali náhodě. Takže psychika u nás asi hrála velkou roli.
Přeji Ti úspěšné "snažení" a krásné a zdravé mimi.
Linda
|
| Sylva,22let,11.týden | •
|
(27.7.2001 10:13:13)
Ahoj Katko,
já jsem otěhotněla okamžitě po vysazení HA.
Dokonce jsem si ještě na začátku cyklu vzala 1. prášek, ale druhý den jsem ho už zahodila.
Za 20 dní na to už mi bylo divně, byla jsem těhotná.
Chtěla jsem počkat také asi 3 měsíce, nedoufala jsem, že by se nám to hned povedlo, ale teď jsem moc ráda, že to vyšlo. Myslím, že miminku HA nijak neuškodila, v dnešní době už jsou ty preparáty přece jenom méně škodlivé než za našich maminek.
Přeji brzké otěhotnění.
Sylva
|
|
|
|
|
|
| Gábina, těhotná 7. týden | •
|
(19.7.2001 1:44:49)
Milá Dano,
prošla jsem si něčím podobným jako Ty. Teď jsem těhotná 7.týden, je mi 29 a jsem nesmírně šťastná a těhotenství si vychutnávám. Proč Ti ale píši. Byla bych moc ráda, kdyby jsi se mi ozvala na můj e-mail gpaveskova@ozemail.com.au. Moc ráda bych Tvůj příběh uvedla do článku "Dítě ve dvaceti nebo ve třiceti, který připravuji pro jeden český magazín. Moc Ti děkuji za Tvou odpověď. Gábina
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)