"Staré" maminky?
Milá mladá maminko Ireno! Tvoje slova omlouvá jedině to, že jsi tak mladá a tvůj názor na svět a život se bude teprve formovat. Ačkoliv si ty sama asi myslíš, že už máš dávno jasno, poznáš, že během let svoje názory ještě mnohokrát změníš. Mám právo ti to tvrdit, protože ve tvém věku jsem byla o správnosti a vlastní dokonalosti taky přesvědčená. Měla jsem první dítě v 19 a druhé ve 22 letech. Stejný malý byt jako ty. Stejné ideály. Cítila jsem se rozumná, dospělá a zodpovědná, možná jsem taková i byla, svým dětem jsem se snažila dávat maximum. Všechny maminky starší než já mi připadaly jako obludné staré baby a nechápala jsem, proč tak trapně dlouho s dítětem otálely. Pravda, bylo to ještě před revolucí, tedy v době, kdy brzké těhotenství bylo tak trochu jedinou formou rebelie proti systému a možností seberealizace. Dnes mi je 34 a stejně jako Jarka pořád uvažuju o tom, že bych si ještě někdy pořídila dítě. A víš, jakou jsem si dala hranici? Právě oněch 40 let! Když vidím, jak mě už velké děti skoro nepotřebují, jak se hrnou do života a jsou samostatné, najednou mám pocit, že by bylo fajn mít ještě toho malého bezbranného tvorečka, který na mně bude odkázaný. Prožít si znova to, co mi kvůli mládí tak rychle uteklo a nenávratně zmizelo. A co se týče případného postižení, tak to už dnes lékaři umí ohlídat. A staří rodiče? Pokud dítě vyroste v hezkém prostředí a je mu věnována láska a péče, vzhlíží ke své "staré" mamince mnohem radostněji než dítě maminky sice mladé, leč věčně nervózní a ukřičené. To mi věř. Možná, že za těch 10 let taky budeš mít názor jiný.
Odpovědět