Re: Kdy je nejlepsi mit prvni dite ?
Ahoj Katko,
byla jsem v podobné situaci několikrát - poprvé, když polovina spolužaček porodila v osmnácti - a všechny tvrdily, že děti by měli mít lidi dokud jsou "mladý" - a já jsem měla pocit, že je dítě nechci, že chci studovat, cestovat... Kolem pětadvacítky se situace opakovala (porodily ty, co s tím čekaly "až dostudujou") - a já v té době měla zajímavé místo, díky kterému jsem si mohla dovolit jezdit na exotické dovolené - a zase se mi nechtělo tohle všechno vyměnit za plínky (navíc v tý době jsem ani neměla čas a náladu na nějaké chození s někým, takže se nevyskytoval ani perspektivní tatínek). Dneska mám kolem sebe polovinu spolužaček rozvedenou (ty, co se vdávaly v osmnácti se rozvedly snad všechny), druhá polovina naříká, že po vystudování školy nikde nepracovaly a teď je nechtěj nikde vzít - jsou bez praxe, ale zato s malýma dětma - prostě příšerná situace a holky jsou fakt nešťastný.
No a já mám teď najednou pocit, že už je to "ono" - mám báječnýho manžela, mám svoje nacestováno, nasportováno, užila jsem si svobody... teď dáváme dohromady bydlení a jakmile bude hotovo, jdeme do toho - počítám tak do roka.
Víš, já mám pocit, že kdybych měla dítě před tím, nebyla bych schopná mu dát to, co jsem schopná dát teď - najednou se TĚŠÍM na to, že nebudu chodit do práce, těším se na plíny a kašičky a jestli se příštích patnáct dovolených bude odehrávat na chalupě u rybníka, aby mrňous měl výběh a přitom nezkolaboval rodiný rozpočet - je mi to milejší než třicet exotik. Tak si myslím, že na tebe to taky přijde, poslouchej sama sebe a bude ti dobře. Samozřejmě, je tu ten strach, jestli to "potom" vůbec půjde, ale ani to mi nepřijde důvodem k tomu, aby měl člověk dítě ve věku, kdy ještě není připraven - před těmi pěti lety by mi fakt vadilo, že nikam nemůžu a myslím, že by to chudák dítě dost odneslo...
Odpovědět