| Iva, 1 syn | •
 |
(13.6.2001 9:29:01)
Mám 17,5-letého syna.
Studuje gymnázium, dobře se učí, do hospody nechodí, drogy nebere.
Velmi rád jezdí na kole. Na kole jezdí nikoliv na výlety, nýbrž systémem "co nejvíce si dát do těla". Tedy běžná denní norma se pohybuje okolo 130 km. Dosud jezdil sám po jižních Čechách, kde bydlíme.
Teď však si našel partu kluků, s nimiž by rád vyrazil na 14-denní výlet České Budějovice - Terst a zpět. Tedy výlet do severní Itálie.
Když o tom přemýšlím, mohu být v zásadě ráda, že je aktivní sportovec, který chce na kole něco dokázat. Nicméně se nemohu rozhodnout, zda mu výlet povolit z těchto důvodů:
- partu kluků, s nimiž pojede, neznám. Podle syna jsou to 20-ti letí hoši. I když si myslím, že skupina, která má ujet přes 100 km denně, nebude asi holdovat alkoholu či jiným drogám.
- 20-letý muž je fyzicky vyspělejší než 17-letý. Mám tedy obavu, že ve snaze vyrovnat se partě se syn vydá ze všech svých sil. (Na trase, kterou si vybrali, musí například přejet Alpy.)
- i když chápu, že dnes mají mladí lidé možnosti větší, než jsem měla v jejich věku já, zdá se mi takový výlet v 17 letech předčasný. Nehledě na to, že syn není plnoletý.
- na výletě nemají zajištěno žádné ubytování ani stravování. Prostě někam dojedou, něco si koupí k jídlu a někde "pod širákem" přespí.
Nechci na druhé straně syna zbytečně srážet v jeho aktivitách.
Jaký názor byste měli vy?
|
| Jarka, dvě dcery | •
|
(13.6.2001 10:35:56)
Ahoj Ivo, naprosto chápu stvoje obavy. Mám 18 letou dceru a letošní léto je první, které si v podstatě zařizuje sama s kamarádkami a plánuje dovolenou de Řecka se svým chlapcem. Už teď jsem z toho jak na trní a nejradši bych jí měla hezky pod svými ochrannými křídly, ale asi mi nezbude nic jiného, než se překonat. Co se týče tvého syna, máš určitě strach, aby se mu něco nestalo, aby se nevyčerpal a neodpadl třeba s horečkou atd. Ale myslím si, že pokud by něco takového nastalo, nebude sám a ti ostatní se o něj postarají - sportovci drží pohromadě /alespoň doufám/ a určitě by ho nenechali někde bezvládného na holičkách. Co se týče spaní pod širákem - oni ti mladí to berou jinak. Jim to prostě nevadí. Naopak, čím je všechno dobrodružnější, tím lépe, mají si potom o čem vyprávět a na co vzpomínat. Že maminkám při tom vyprávění vstávají vlasy na hlavě kvitují s pobaveným usměvem, jací jsou borci. :o)) Jestli ti to trošku pomůže, naši známí pustili loni v létě svou čerstvě osmnáctiletou dceru s partou na kolech po Rakousku. Přežila to, vrátila se nadšená. Každopádně rozhodnutí je na tobě a určitě to nebude lehké rozhodování. Hodně štěstí. :o)
|
| Petra 25, | •
|
(14.6.2001 12:05:48)
Mě v mých necelých 15 letech pustil táta na expedici do Ruska, na 7 týdnů s partou lidí o 5 až 5 let starších. Akce to byla náročná, spali jsme, kde se dalo, tehdy se v Rusku nedalo koupit skoro nic k jídlu. Bylo to dobrodružství se vším všudy a ráda na to vzpomínám. Ale já jsem v 15 letech byla ještě docela klidná holka, později by se asi rozmýšleli víc.
|
|
| Vendula, holky 15 a 12 (plus syn 6) | •
|
(15.6.2001 9:18:57)
Letos, když má nejstarší dcera dovršila svých patnáct let a má čerstvou občanku, rozhodla se vyrazit v létě s kamarádkami do Doks. No, abych se přiznala, nadšená jsem z toho nebyla. Měly jet původně čtyři, té jedné to tatínek nekompromisně zatrhl. Pak začaly mít námitky i rodiče té druhé kamarádky, tak jsem to vyřešila k dceřině nelibosti tak, že pojedu se synkem dělat takový neviditelný doprovod. Budeme bydlet na druhém konci kempu, pojedeme v jiném vagóně a v Doksech se budeme tvářit, že tam vůbec nejsme. Sice dcera remcá, že takhle si to tedy nepředstavovala, ale buď přijme situaci tak jak je, nebo se výprava rozpadne. Sice je to způsob, že se vlk nažere a koza zůstane celá (alespoň doufám)...stejně nevím, co bych byla holkám platná, kdyby se jim něco přinatrefilo. Pevně doufám, že to zvládnem. Nemám v úmyslu holky nijak špehovat, mám v úmyslu dělat si po svém.
Jednou to prostě přijít muselo, že si dcerka půjde po svém, ostatně já jí toho moc nabídnout nemůžu...Přátele, se kterými by se dalo jezdit v bandě nejsou, no a nudit se s rodiči, nevím, jestli mám na tom za každou cenu trvat. Sama jsem jezdila s rodiči až do svých 19 let a myslím si, že u mých dětí by to mohlo být jinak, pokud o to budou stát.
Pár mých kamarádek jezdilo od šestnácti samy na chalupu, dneska s humorem líčí své diskuse s rodiči na téma: odjíždím na chatu - neodjedeš na tu chatu...Stejně nakonec odjely.
O sedmnáctiletého syna bych se asi bála míň, než o sedmnáctiletou dceru. Držím mu palce, sama se na podobný výlet chystám se svou prostřední dcerou. Jedeme Bretaň, ale "ubytování" (pod stanem) zajištěné máme. Vaření z vlastních zásob, trasa 60 - 90 km...No, to jsem na nás móc zvědavá. Letos jsem toho ještě díky počasí moc nenatrénovala. Moji rodiče vůbec nejsou mým nápadem nadšeni, a to je mi 35 let...
|
|
|
| sally | •
|
(15.6.2001 2:23:21)
Ivo,
zatni zuby a pusť ho... moje maminka se o mě obává už patnáct let, viděla jsem kus světa, věnuju se sportům, které většina lidí označuje za "extrémní" - a nikdy se mi nic nestalo a vůbec už ne s partou kamarádů. Zarytí sportovci obvykle moc dobře vědí, co všechno jim hrozí, a jsou na to připraveni (iontové a energické nápoje, netradiční lékárničky, moji kamarádi byli schopni i zašít rány, postarat se o zlomeniny, alergické záchvaty, křeče atd.). Kupodivu jsem se nikdy nesetkala s tím, že by nechali někoho vyčerpat, nebo sáhnout si na dno - u extrémních výkonů obvykle platí, že pokud člověk řekne že už nemůže, nikdo se neptá na důvody, a všichni se o něj postarají.
Myslím, že tvůj syn bude v dobrých rukou.
Jo a spaní venku není žádná tragedie - při nejhorším trochu vymrznou a zmoknou - nic, co by se nedalo napravit v nejbližší kavárně nebo kempu s horkou sprchou.
Mimochodem - když jsme u toho tepla - možná bys mohla dohlídnout na to, aby měl speciální prádlo - třeba trička od moiry hřejí i když jsou durch propocená - myslím, že se vyrábí takové i spodní prádlo a ponožky - je to lehoučké, teplé, dá se to přemáchnout v potoce a uschne to během pár minut... nebude muset mít sebou tolik věcí na převlečení a bude pořád v suchu...
Dobrodružství mu určitě dopřej - možná by bylo dobré, kdyby měl adresu na nějakém volném serveru (post, seznam, hotmail) a mohl občas poslat mejla, nebo ještě lépe - vybavte ho mobilem - poslat textovku stojí pár korun a ty můžeš mít každý večer stručné "O.K." a budeš vědět, že je v pořádku....
|
|
|
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Toulání kolem Orlice 2024 (TěchonínÚstí nad Orlicí 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Festival Svátky písní OlomoucOlomouc 
Jedna země, jeden králČeská Lípa 
Karneval zvířatPraha 1 
Toulání kolem Orlice 2024 (Těchonín
Pohádkový park na Sychrově
Festival Svátky písní Olomouc
Jedna země, jeden král
Karneval zvířat
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)