| Dasa Saskova, dve dospele deti, tri vnoucata | •
 |
(9.5.2001 8:15:20)
Prosim poradte, mam problem s vlastni dcerou a vztahem k jejim dvema dceram a jejimu muzi. Myslim si, ze presto ze jsem zamestnana a funguji jako hlidaci babicka, bydli ode mne 20 km a druha rodina synova v jinem meste stejne daleko a maji syna je my neustale dcerou predhazovano, ze davam prednost synove rodine. Ja je navstevuji az ted kdyz maji syna /9 mesicu/ jeden den v tydnu na dve hodiny. U dcery byvam kdykoli zavola, ze potrebuje pohlidat /dcerky 2 a 5 let/. Ja mam vsechna sva vnoucata velmi rada a rovnez i sve dve deti. Ke snase a zetovi vztah jeste hledam, ale to je na delsi povidani. Dcerou je mi vytykano, ze prijedu jen kdyz jsou deti zdrave, ale ja jezdim i v jejich nemoci, dcera jakoby vnimala jen to co chce. Problem je jeji muz, ktery pracuje v obchode od rana do vecera a ma tezce nemocnou matku, kterou v nemocnici casto navstevuje. A mne je potom vycteno, ze zrovna ten den nemohu prijet.
Jsem z toho nestastna protoze mam vsechny rada, ale myslim si ze mam pravo i na svuj zivot. Manzel pracuje jako montazni delnik a neni v tydnu doma.
Prosim o vase nazory.
Diky
|
| Jana | •
|
(9.5.2001 13:27:28)
Milá paní,
ikdyž věkem bych mohla být Vaší dcerou, Váš příspěvek mě rozčílil. Bohužel ve svém okolí a mezi svýma známýma pozoruji tento trend, že mladí lidé automaticky počítají s tím, že ač mají vlastní rodiny, očekávají, že jejich rodiče jim budou kdykoliv k dispozici, a to i finančně. Jednou se osamostatnili, tak ať se starají sami a pokud jim někdo podá pomocnou ruku, tak by spíš za to měli být vděčni a ne si o podporu přímo říkat a vyžadovat ji. O nějakém vyčítání ani nemluvě. S radostí bych Vaší dceru poslala někam. Bohužel, ovšem také platí: jak si koho vychováte, takového ho máte.
|
|
| Zuzana,32 let,syn 8 let | •
|
(9.5.2001 13:59:39)
Milá pani Dášo,
jistěže máte právo na svůj život.Neučinila jste snad dost pro svoji dceru i syna?Vychovala jste je určitě nejlíp jak jste mohla a pustila do života.Myslím si,že vaše dcera nemá právo žádat po vás zdůvodnění proč jste tehdy a tehdy nemohla přijít k dětem!Co by dělala,kdyby bydlela třeba 600km od vás(jako třeba já) a vy by jste nemohla přijít kdy si ona vzpomene?!To by mně teda zajímalo jak by si poradila.Řekla bych,že je docela pěknej sobec,když vás takhle zneužívá.Ježiš,co já bych za to dala,kdybych mohla zavolat mámě nebo tchýni(ta je pro změnu jen 250km od nás)aby přišli pohlídat syna,že chceme do kina.Měla by být ráda,že jste ochotna jí takhle pomáhat.A že chodíte k synovi?Vždyť je to stejně tak vaše dítě jako ona,tak proč by jste k němu neměla chodit?Měla by jste své dceři rezolutně,ale slušně říct,že je pouze vaše věc ke komu půjdete na návštěvu a komu pohlídáte dítě.Že máte taky svoje záliby a své známé. Že pokud se vdala a chtěla rodinu,tak to znamená,že se o děti taky musí postarat,ona je jejich matka.Vy jste pouze babička.Hlavně se jí nesmíte bát.Takže hodně odvahy.
|
|
| Jarka, dvě dcery | •
|
(9.5.2001 14:41:30)
Milá paní Dášo, co já bych za to dala, kdybych v době, kdy byly moje děti malé, měla takovou hodnou, ochotnou babičku. Jsem na tom podobně jako Zuzana, jenom s tím rozdílem, že moji rodiče bydlí "jen" 100km daleko a tchýně sice hodně blízko, ale nepohlídala mi nikdy. Po smrti manžela jsem byla s dětmi 8 let sama a když jsem potřebovala pohlídat, musela jsem poprosit kamarádku. Ta je dokonce vzala párkrát na víkend k nim na chatu, abych si mohla trochu odrazit. Dodnes jsem mojí mamince vděčná, že když už byla v důchodu, přijela mi těch 100 km hlídat, když byla mladší dcerka nemocná. A že měla ve třetí třídě období, kdy toho namarodila opravdu hodně. Tenkrát bych asi přišla o práci, nebýt maminky a vlastně i tatínka, který si po tu dobu musel sám vařit, prát...
Paní Dášo, nejste ani sobecká ani nic podobného. Vychovala jste dvě děti, postavila je do života a teď je to na nich. Pokud si vaše dcera činí nějaké nároky, vyveďte jí z omylu. Hlídání vnoučat není vaše povinnost, ale dobrá vůle. A to, že to děláte ráda, je skvělé, jenom se nesmíte nechat dcerou citově vydírat. Máte svůj život a máte právo žít si ho po svém. Možná, že byste si s ní měla promluvit. Ne z pozice vysvětlování, ale z pozice rovnocenného partnera. Neospravedlňovat se, že jste byla u syna, neomlouvat se, že jí nemůžete přijít pohlídat zrovna, když ona to chce nebo potřebuje. Prostě jí to naservírujte natvrdo, nekompromisně. Pokud to ona nebude chtít akceptovat, je to její problém, ne váš. Víte, na co jsem si teď vzpoměla? Když moje malá chodila do školky, byla tam ráno první a odpoledne poslední. Jinou možnost jsem prostě neměla. Jednou za dva až tři měsíce si tchýně vzpoměla, že by se mohla na vnučky přijít podívat. Prosila jsem jí, jestli by tedy nemohla malou vyzvednout ze školky po obědě /to je sen snad každého školkového dítěte - jít domů "po o"/. Víte, co mi odpověděla? Že to nemůže, protože to by se ona /rozuměj tchýně/ nestačila v klidu naobědvat. Jenom pro doplnění - bydlí od nás deset minut pěšky a je v důchodu. No a co jsem mohla dělat? Na tak stupidní důvod od "milující" babičky snad ani není odpověď. Vaše dcera by si měla uvědomit, co ve vás má. Já bych vás na rukou nosila a hýčkala jako pokládek. Mějte se krásně a ať to s dcerou vyřešíte k oboustranné spokojenosti. Hodně štěstí.:o)))
|
| Dagmar,dve deti | •
|
(28.6.2002 21:55:05)
Ahojky....
Ani se mi to nechce verit.Ja jsem si myslela,ze jen ja mam tak "milou" tchyni.
|
|
|
| Mirka, syn - 10 let | •
|
(9.5.2001 18:51:16)
Milá paní Dášo,
já jsem vyrostla z větší části u babičky - i když jen o prázdninách, víkendech a asi dva roky jako malá. Dodnes na ni vzpomínám s láskou, a vím, že i všichni, kdo ji znali - byla to moc vzácná paní. O to víc mě bolelo, když jsem četla Váš dopis. Nikdo nemá právo jiným zasahovat do života, ani jim přikazovat, co mají dělat. Máte dvě děti, tři vnuky - všichni mají nárok na totéž. Jestli to Vaše dcera nechápe, řekněte jí to - otevřeně. Asi to bude bolet, ale lépe se ozvat, než o tom dlouze přemýšlet. Stejně to časem nevydržíte. A ještě něco - Váš syn je taky určitě zaměstnaný a má jiné starosti a pokud mladé manželství nemá na pravidelnou péči o nemocného člena rodiny, nemůže to řešit na Váš úkor - Vy jste si zeťovu maminku nebrala. Zní to ošklivě, ale když teď budete dělat věci za dceru, kdo se bude starat o Vás? Dcera určitě ne....Držím palce.
|
|
| Daniela | •
|
(14.5.2002 20:41:38)
Milá babičko Dášo. Máte naprostou pravdu, právo na vlastní život máte. Mám obrovské štěstí, že mám maminku, která je stejně skvělá babička jako Vy, máme to jen trochu jinak "zavedené". Ona mi prostě řekne, kdy se jí to hodí, či nehodí, já respektuji její potřeby a např. i to, že má chuť se jít odpoledne natáhnout místo toho, aby si zrovna v tu chvíli nechala ničit nervy našimi rampelníky. Tohle jsme si ale vyjasnily až v průběhu. Nikdy se nestalo, že bych si dohodla schůzku a nemohla tam být, protože babička zklamala (samozřejmě vyjímám nepředvídané okolnosti), stejně tak, že bych něco plánovala bez ní. Taky si babičky považuju a můžu říct, že si ji hýčkáme. Asi by vůbec nebylo marné si o tom s dcerou zcela narovinu popovídat a vyjasnit "mantinely", jinak Vám vážně hrozí, že nebudete mít vůbec žádné soukromí.
|
|
|
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)