| Zuzana, 28r. + dcérka 13. dní | •
 |
(30.4.2001 11:22:58)
Milé mamičky!
Ak môžete, napište mi, prosím, aké pocity ste mali po príchode z pôrodnice domov, hlavne ako prvorodičky.
Ja som doma týždeň a stale bojujem so záchvatmi strachu, úzkosti a plaču, ktoré ma prepadajú aj niekoľkokrát denne. Viem, že za to zčasti môžu hormóny, ale zčasti zrejme aj moja úzkostlivá povaha.
Už od začiatku, odkedy sme plánovali s manželom dieťa, som permanentne mala z niečoho strach. Najprv som sa bála, že budem mať problémy otehotnieť (vysoká hladina prolaktinu, nepravidelný cyklus) - podarilo sa to však hneď prvý mesiac, potom som sa bála, že to bude mimomaternicové tehotenstvo, potom, že prvé tri mesiace, ktoré sú rozhodujúce, potratím alebo ochoriem, potom, či výsledky AFP boli skutočne v norme, potom som sa bála, či dieťa donosím a pod. Až keď som sa dostala za 28. týždeň, teda za týždeň, keď by dieťatko mohlo prežiť, som sa ukľudnila a vychutnávala som si každý týžeň. Mala som pritom krásne tehotenstvo, bez akýchkoľvek problémov, neopúchala som, nemala som kŕčové žily, nebola som extra unavená, akurát na začiatku mi občas bývalo zle a párkrát som vracala. Zaujímavé je, že som nemala strach z porodu, brala som to ako záver a rozlúštenie toho pekného tehotenstva. Pôrod som mala nakoniec tiež veľmi pekný, na prvorodičku rýchly (od odtoku plodovej vody do pôrodu placenty 5:50 min.), pomerne bezbolestný a bez akýchkoľvek problémov. Dieťatko sa narodilo zdravé, proste všetko dopadlo tak, ako sme chceli a našťastie nič z mojich obáv sa nesplnilo.
Čo ma však zaskočilo, je, že sa u mňa nedostavil okamžitý pocit nesmierneho šťastia z materstva, tak, ako sa to niekedy prezentuje, skôr sa u mňa dostavil absolútny zmätok, strach, ako to všetko zvládnem a ťaživý pocit, že už to je nezvratná zmena v našom živote a že už nič nebude ako predtým. A tento pocit zatiaľ pretrváva. Je sposobený aj tým, že ten malý človiečik sa vyjadruje spôsobom, ktorý mne ešte nič nehovorí a neviem odhadnúť, čo práve potrebuje a ako ho utíšiť. Naša dcéra je pritom zatiaľ pomerne kľudné bábo a manžel mi pomáha, ako sa len dá. Niekedy mám dojem, akoby som bola celé tehotenstvo zameraná len na moment pôrodu a nepremýšľala o tom, čo bude ďalej. Hlavné bolo dieťa donosiť a porodiť. A teraz je to zrazu všetko tu a ja neviem, čo ďalej. Dokonca pred dvoma dňami sa ma na chvíľu zmocnila túžba všetko nechať za sebou a utiecť preč alebo aspoň zaspať a o ničom nevedieť. Našťastie to trvalo iba krátko.
Budem rada, keď mi napíšete vaše skúsenosti. Zatiaľ, čo som sa bavila so známymi, ktorí majú deti, každý tvrdí, že prvé týždne sú veľmi ťažké. Aké máte skúsenosti, koľko treba vydržať, aby si človek zvykol a zabehol sa? A treba k bábätku vstávať a tíšiť ho, vždy keď je nespokojné?
Ďakujem.
Zuzana
|
| Darja, 23 let, dcera 7 měsíců | •
|
(30.4.2001 19:58:37)
Milá Zuzano, mám pocit, jako bys mi mluvila z duše. Sice jsem neměla strach úplně od začátku (o samotné otěhotnění), ale problémy s psychikou nastaly již v prvním trimestru, kdy jsem hodně zvracela, ale nechtěla nic říkat do konce třetího měsíce v práci. Cítila jsem se vážně hrozně, pořád jsem brečela a padaly na mě depky, jestli tu totální změnu života vůbec zvládnu. Po porodu jsem měla velký strach. Kromě toho, že jsem prožívala obrovskou deziluzi z toho, že se mi nepodařilo porodit přirozeně a že jsem po císaři neměla dítě skoro dva dny u sebe a to se pak nechytalo k prsu, jsem se po návratu domů cítila také velmi špatně. Nevěděla jsem jestli mám dostatek mléka, bála jsem se tvrdě usnout, aby mi dítě nezemřelo ve spánku, bála jsem se, jestli není nemocné a jak to poznám, bála jsem se když ublinklo vleže a zakuckalo se, bylo mi do breku, když plakalo. Naprosto tě chápu. Na tomto stavu so značnou měrou podílí také hromony, které se ti budou ještě tak dva týdny stabilizovat, ale obecně bych řekla, že krize bude zažehnaná tak za tři týdny až měsíc od porodu. Pak už si na nový život začneš bez problémů zvykat. K utěšování dítěte bych ti radila ho vždy vzít do náruče a dát mu pocítit svou blízkost. V tak časném věku není blízkosti mámy nikdy dost. Zkus mu taky dát něco na bolení bříška, v tomto věku jsou velmi časté a způsobují pláč dítěte (nejlepší je asi Sab Simplex. Nám ohromně pomohl). Taky ho zkus přiložit k prsu, i když jsi ho třeba kojila před chvílí, ale dudlík mu hned nedávej. Já ho používala již od porodnice, ale asi to pro mé už tak problematické kojení nebylo to nejlepší. Takže držím palce a hlavu vzhůru, už brzy to půjde všechno v pohodě. Klidně se vypplač a maximálně se uvolni. To ti nemůže uškodit. Věř mi, že se všechno podá.
|
|
| Kamila. dcera 2 | •
|
(1.5.2001 5:20:27)
Ahoj Zuzka, ja sama sa tiez cudujem, preco sa vsade pise o tom,ako ta zaplavi krasny pocit ked pocujes po prvy krat plac svojho dietata. Pravdupovediac, mna zaplavil skor pocit ulavy, ze uz skoncili bolesti a k malemu cloviecikovi , ktoreho som priviedla na svet som mala respekt. Ked mi ho priniesli ukazat, nenapadlo ma, ze by som si ho mohla chytit a podrzat pri sebe, proste bol to pre mna malicky cudzinec a nas vztah sa musel vybudovat. Nic nebolo tak, ako som to citala v knizkach.
Ked moja mama, ktora mi bola s babatkom pomahat, po prvom tyzdni odisla domov, zrazu som bola bezradna a presvedcena, ze to nezvladnem, ze nebudem vediet co treba robit, proste som si neverila. Citala som, ze sa s dietatkom treba rozpravat, tak som do maleho hustila a hustila, az kym som si nevsimla, ze zaspal a podobne. Tiez som nevedela, ci robim spravne to a to, vtedy a vtedy. A pamatam sa, ze nasa najhorsia noc bola, ked malo moje dieta presne 14 dni, preplakal celu noc a ja som si az vtedy uvedomila, ze to nepojde dospat...
Je to v urcitom zmysle krizove obdobie, si po velkej fyzickej zatazi, nemozes si odpocinut, nemozes sa odputat a utiect, zodpovednost za novy zivot...Neboj sa, to sa vsetko casom zlepsi, iba musis vydzrat. V mojom pripade fungovalo, ze som si uvedomila,ze je to vsetko iba v mojich rukach (vsetka cest manzelom, co v noci vstavaju, ja by som nevedela spat, kym dieta place) a ze nemam inu moznost, iba to zvladnut. Postupne veci prestanu byt nove, ziskas urcitu rutinu a nebudes stresovana, ci to robis dobre...Ja som tiez par krat chcela iba spat a spat a o nicom nevediet, to je iba reakcia na novu situaciu.Neboj Zuzka, zvladnes to, lebo je to tvoje dieta a ty si jeho mama, coskoro sa uz na terajsie stavy nebudes pamatat a budes si uzivat svoje krasne miminko. Je pravda, ze prve tyzdne su tazke. To, ze boli sucastne aj krasne si v tom zhone a unave nestihnes ani uvedomit.Ale su.
Zelam ti vela stastia
|
|
| Zuzana | •
|
(1.5.2001 20:13:36)
Ďakujem Vám obidvom veľmi pekne za povzbudenie.
Človeka poteší, keď vie, že nemá také pocity sám. Pevne verím, že to naozaj chce len čas a že si nakoniec s tým novým človiečikom na seba zvykneme. Aj keď zatiaľ počas jedného dňa dokážem voči dcérke cítiť aj veľkú lásku aj veľkú zlosť či nervozitu. Niekedy mám pocit, že jej už dokážem poskytnúť potrebnú starostlivosť (kúpanie, prebaľovanie a pod. sme už zvládli), ale nedokážem jej dať takú lásku ako by si zaslúžila a potrebovala. Mám proste pocit, že ju nemám dosť rada. No a o pár hodín, keď mi spinká v náručí, rozmýšľam zase úplne inak. Potom si vyčítam, že som už dva týždne strávila zbytočným trápením sa a nedokázala som si vychutnať tie dni, ktoré sa už nikdy nevrátia. No ale snáď to už bude čím ďalej tým lepšie. Veľmi mi pomáha aj to, že som pochopila, že väčšinu vecí, ktoré som sama alebo s manželom robila pred jej narodením, sa dajú robiť aj naďalej, len sa trošku treba prispôsobiť novému členovi rodiny. Nemusím sa teda báť, že už nič nebude ako predtým. Takisto mi došlo, že aj predtým som nemohla robiť vždy to, čo som chcela, ale musela som sa prispôsobovať iným ľuďom, práci, škole a pod. A keď teraz nemôžem spať, lebo malá plače, snažím sa opakovať si, že aj predtým som nespávala napr. kvôli učeniu na skúšky. A predsa len prispôsobovať sa vlastnému dieťatku je krajšie. Ešte raz vďaka.
Zuzana
|
|
| Marta, 33 r., syn 15 měs. | •
|
(1.5.2001 22:04:27)
Chapu, jak se citis, sama jsem prozivala neco podobneho. Take jsem mela problemy si zvyknout na novy styl zivota po porodu. Prvni tydny jsem prozila sice v euforii, ze vse dobre dopadlo, ale i ve strachu, jak to vsechno zvladnu. Mela jsem take strach o miminko, i kdyz bylo zdrave a silne (zatracena publicita kolem syndromu nahleho umrti!) a nemohla jsem klidne spat, i kdyz mimi zrovna spalo. Casto take nespalo zrejme bolesti briska, nemluve o castem buzeni na kojeni, ktere pomerne dlouho trvalo a nez se mi podarilo usnout, tak byl skoro cas vstavat znovu. Vysledkem bylo moje naproste nevyspani a vycerpanost. Dnes bych uz byla chytrejsi, vzala bych si miminko k sobe do postele a kojila ve spanku :-), nebala bych se, ze prestane dychat apod. Co se tyce prizpusobeni novemu clenu rodiny, casem se vse zlepsuje s jeho samostatnosti. Mne to trvalo dost dlouho, prilis dlouho jsem zila jen partnersky prakticky svobodny zivot. Omezeni ditetem trva stale. Mnoho cinnosti, na ktere jsem byla zvykla vcetne prace ted proste nelze provozovat, a kdyz, tak za cenu komplikaci, ktere nejsem ochotna podstupovat, a za cenu opusteni syna, coz nedelam rada. Opravdu, nic uz neni jako predtim, ale ma to i mnoho pozitivnich stranek. Casem urcite s miminkem najdete spolecnou rec, i kdyz mozna stejne jako ja na to mozna nejsi prirozeny talent. Preju ti, abys nasla zpusob, jak zvladnout prakticke veci kolem miminka, protoze matersky vztah k nemu prijde urcite sam. Mne moc pomohlo par pribuznych, kteri maleho brali na hodinku dve ven, abych se mohla vyspat, dat trochu dohromady a treba delat chvili neco z toho, na co jsem byla zvykla. Tak vydrz, bude to lepsi kazdym dnem.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)