| Markéta, 19 let | •
 |
(16.4.2001 20:39:50)
Dobrý den,
Nejsem si jista, zda můj příspěvek patří do rubriky Rodina, ale přesto to zkusím a snad mi poradíte. Oč vlastně jde? O rozhodování mezi dvěma vztahy. Jmenuju se Markéta, je mi 19 let a už dva roky se snažím rozhodnout se mezi dvěma vztahy. Jak to všechno začalo? Bylo mi čerstvě 16 let, když jsem se zamilovala do jednoho vojáka. Chodili jsme spolu asi půl roku, pak jsem zjistila, že má ještě jednu přítelkyni a tak jsme se rozešli. Byla jsem samozřejmě nešťastná a tak jsem asi po 5 měsících od tohoto rozchodu odepsala na inzerát Zdeňkovi (21 let), se kterým jsem se po 2 měsících dopisování (je z jiného města než já) i sešla a padli jsme si do oka a oba jsme se do sebe zamilovali. Měli jsme se moc rádi celých půl roku (podotýkám, že bez sexu) a pak jsem jednoho dne při cestě autobusem do práce narazila na kluka, který jezdil stejným spojem jako já a jednoho dne jsme se dali do řeči a zjistili jsme, že jsme si sympatičtí. Jmenoval se Pavel (19 let) a pořád do mne hučel, až mne nakonec uhnal. Zpočátku jsem se bránila, nechtěla jsem zničit krásný vztah se Zdeňkem, ale nešlo to. Prostě jsem Pavlově výřečnosti podlehla. Tak jsem začala Zdeňka podvádět. Nikoliv fyzicky, neboť jsem si slíbila, že s Pavlem nebudu dělat nic, co bych nedělala i se Zdeňkem, takže když jsem se Zdeňkem prozatím ještě nespala (připadala jsem si ještě moc mladá), nechtěla jsem spát ani s Pavlem.
Takže to probíhalo asi tak, že v sobotu byl u nás Zdeněk a v neděli Pavel. Mým rodičům se to samozřejmě moc nelíbilo, ale co mohli dělat, bylo mi přeci jen už 17 let, byla jsem tedy skoro dospělá. Ale musím říci, že se Zdeňkem jsem se intimně sbližovala přeci jen o něco více než s Pavlem, i mým rodičům se Zdeněk zamlouval více.
Ale z této situace jsem neměla moc dobrý pocit, měla jsem ráda oba dva kluky, koho víc a koho méně to se neustále měnilo, ale nechtěla jsem se vzdát ani jednoho z nich, každý z nich měl pro mne jiné kouzlo, každý z nich mi přinášel něco jiného. Problém byl v tom, že Pavel o Zdeňkovi věděl, kdežto Zdeněk o Pavlovi ne. Bála jsem se, že Pavel ve snaze mne získat nadobro mne znemožní ve Zdeňkových očích tím, že mu o nás dvou řekne. Bohužel se tak opravdu asi po 4 měsících stalo. Pavel si na Zdeňka počkal u autobusu a vše mu řekl. Ovšem situace se tím nevyřešila, spíše naopak paradoxně zkomplikovala tím, že najednou o mne chtěli bojovat oba dva, Pavel i Zdeněk. Takže teď jsem podváděla Zdeňka s Pavlem a Pavla se Zdeňkem za vědomí obou z nich. Pro mne tato situace byla stále více neudržitelnější, měla jsem velmi černé svědomí, přesto jsem v tom pokračovala celé dva roky a pokračuji doposud.
Chtěla jsem to vyřešit tím, že jsem si našla třetího kluka, Jardu (29 let), s kterým jsem se v 18 letech dokonce vyspala (sex kromě mazlení, objevování nahoty atp.jsem ale do té doby nedovolila ani Pavlovi ani Zdeňkovi), ale ještě více mne to vrhalo do depresivních stavů, navíc Jarda za moc nestál, tak jsem se s ním zhruba po půl roce rozešla a dál se na střídačku scházela s Pavlem a Zdeňkem.
Takže stále bojuji s tím, se kterým klukem se mám rozejít a kterého si mám nechat. Potíž je v tom, že mám ráda oba a oni milují mne. S každým z nich jsem určitým způsobem svázaná a s každým z nich jsem toho už tolik prožila. Možná, že přeci jen Zdeňka mám o něco více raději, navíc jsem se s ním na rozdíl od Pavla už několikrát vyspala. Měla jsem přeci jen pocit, že si mne přece našel dřív a že mu to dlužím, že on mi věrný byl, kdežto Pavel věděl, v době kdy se mnou seznámil, že mám kluka a přesto na mne tlačil ať se scházím i s ním.
Takže nedočkavě čekám na Vaše rady a názory, jak mám svoji nesnadnou situaci řešit. Myslím si, že jsem tehdy byla ještě naivní a když mne zradila moje první láska (voják), chtěla jsem si to vyzkoušet i z druhé strany a byla jsem naopak nevěrná já Zdeňkovi. Ale neodsuzujte mne příliš, byla jsem ještě mladá a hloupá. Taky ovšem nechci, aby se z toho stal začarovaný kruh a pokud se nakonec z jakéhokoliv důvodu rozejdu se Zdeňkem, aby si ze mne nevzal špatný příklad a nechoval se v budoucnu ke své příští partnerce stejně jako jsem se chovala já k němu.
Moc díky Vaše nešťastná Markéta
|
| Martina | •
|
(17.4.2001 9:23:40)
Ahoj Markéto, máš to tedy pěkně zamotaný. Píšeš, abychom tě moc neodsuzovali, že jsi byla ještě mlaá a nezkušená. A co teď? Už jsi starší a zkušenější? Myslím, že ještě ne, celý tvůj příběh o tom vypovídá. Asi ti dělá dobře, když o tebe dva kluci bojují a možná, že to ani nechceš vyřešit, protože bys o tohle své výsadní postavení přišla. Proč bys jinak zkoušela ještě třetího? Ten naštěstí za moc nestál a tak na tom smetišti jsou kohouti jenom dva. Máš také nadmíru tolerantní rodiče - nevím, jestli bych své dceři dovolila vodit si chlapce domů tak, jak jsi popsala ty. Tzn. v sobotu jeden, v neděli druhý. Oni ti svým postojem také moc nepomohli. Markétko, já bych to neviděla moc tragicky, pokud nevíš, pro kterého se rozhodnout, tak se zkus rozejít s oběma. Nebo si alespoň s oběma dej na nějakou dobu pauzu. Uvidíš, který z nich ti bude scházet, po kterém se ti bude stýskat. Také pomáhá představit si svého chlapce jako otce svého dítěte. Ale jinak si myslím, že jsi ve věku, kdy se teprve hledáš a hledáš a poznáváš, co ti vyhovuje /nejenom ve vztahu s druhým pohlavím/. Hlavně se pokus tuto situaci vyřešit co nejdříve, není důstojná ani pro tebe ani pro oba zmíněné chlapce. Taky by se ti mohlo stát, že ti oba naráz dají košem. Mimochodem, tuto variantu si asi vůbec nepřipouštíš, že?
Hodně štěstí.
|
| Julie, 27 vdana / bezdetna | •
|
(17.4.2001 18:09:00)
Mila Marketo,
Ja si myslim, ze by jsi se mela rozejit s obema. Jses mlada a jeste nevyzrala. Poradne zamilovana nejsi ani do jednoho. Coz je naprosto jasne. Radim: Rozejdi se s obema a zacni si uzivat mladi. Vzdyt je ti pouze 19 let. Hlavne dej pozor na otehotneni!!! Brzo urcite potkas kluka, do ktereho se zamilujes a vubec te nenapadne byt mu neverna. Ja jsem sama mela dlouhodoby vztah (7 let) a citila ze "to" neni ono. Nakonec jsem se s nim rozesla a za pouhe 3 mesice poznala sveho manzela. Nyni jsem 5 let vdana...
|
|
| Markéta, 19 let | •
|
(18.4.2001 20:03:42)
Ahoj Martino,
Samozřejmě se může stát, že mne jednoho dne oba kluci nechají, protože už toho budou mít dost, hlavně u Zdeňka mám pocit, že je z této situace dost nešťastný, protože léta utíkají, nic se neřeší, chtěl by mít stálou partnerku, kterou by si vzal, měl s ní děti a to zatím dost dobře nejde.
Možná máš pravdu, že mi dělá dobře, když o mne bojují dva kluci, že se pak vznáším v oblacích, ale na druhou stranu, jak už jsem psala, mám z toho i černé svědomí vůči sobě, ale hlavně kvůli Zdeňkovi a Pavlovi, vím, jak musí být oba nešťastný a taky moc dobře vím, že můžu velice rychle spadnout zpátky na zem.
Píšeš, že mám tolerantní rodiče, samozřejmě, že se jim to nelíbí, hlavně tátovi, už k nám kluci na střídačku o víkendu nechodí, k nám domů smí chodit pouze Zdeněk, s Pavlem se musím scházet mimo dům, tzn. v lese, v kavárně, kině atp.
Píšeš taky, že bych si měla od obou dát na chvíli pauzu. To se ví, že už jsem to zkoušela, protože jak jsem již psala, to, koho z kluků mám radši se každou chvíli mění, takže se Zdeňkem jsem se loni na dva měsíce přes prázdniny rozešla a zkoušela chodit pouze s Pavlem. Samozřejmě mi pak Zdeněk hrozně moc chyběl a byla jsem pak v září ráda, že ho zase vidím a pak jsem několik měsíců zase víc zanedbávala Pavla, takže toto bohužel k žádnému rozhodnutí a vyřešení této nepříznivé situace nevedlo.
Jako otce svého dítěte bych si spíš dokázala představit Zdeňka, víc mi to k němu sedí, připadá mi spolehlivější a tolerantnější a i vyzrálejší než Pavel.
Budu ráda, když se ještě ozveš.
|
|
|
| Fany | •
|
(17.4.2001 9:50:49)
Saturnin? Jestli neznáš, přečti si..
|
|
| Pavla, 23 let | •
|
(17.4.2001 10:02:30)
Ahoj, já osobně si takovou situaci neumím představit.Vždyť když nic jiného, trápíš především sebe.Musí to být děsně těžké pořád se hlídat,abys se snad neprořekla,neoslovila ho jiným jménem atd.Myslím, že bys tuto situaci měla co nedříve vyřešit,protože je to nefér.Měla by sis třeba napsat pro a proti ke každému z kluků a uvidíš, který z toho vyjde jako vítěz.Ale především bys měla poslechnout své srdce.To opravdu napoví nejvíc i když to zní jako fráze.
Já osobně bych se rozešla s oběma, protože bych se nedokázala ani jednomu podívat do očí.Pořád to bude mezi Vámi a to není pro dokonalý vztah nic moc.Držím palce a rychle to vyřeš(hlavně kvůli sobě).Napiš dyžtak jak jsi se rozhodla.
Pa Pavla
|
| Markéta, 19 let | •
|
(18.4.2001 19:52:44)
Ahoj Pavlo,
Asi dobře víš, že není lehké rozhodnout se ze dne na den, se kterým klukem se rozejdu a se kterým nakonec zůstanu, možná se žádným, třeba se se mnou rozejdou oni a nebo já s nimi a najdu si čtvrtého, ale není to lehké rozhodnutí, vždyť já se takhle rozhoduji už dva roky. Právě proto jsem se rozhodla napsat sem do Rodiny, abych slyšela Vaše názory, eventuelně Vaše příběhy a abyste mi poradily, jak moji nesnadnou situaci řešit a věřte mi, že bych ji moc a moc chtěla vyřešit ku prospěchu všech zainteresovaných.
Pokud budeš moci, napiš mi ještě prosím Tvůj názor
Moc díky Markéta
|
|
|
| Sylva | •
|
(17.4.2001 11:40:43)
Marketo,
jeste nez jsem docetla tvuj dopis do konce blesklo mi hlavou - at se s obema rozejde, da si pauzu a pak at si najde tretiho (noveho). Jenze jak pises, tak treti uz tu byl a nebylo to ono. A proc jsi vlastne toho tretiho hledala. Nestacili ti dva?
Nezlob se na me, ale me pripada, ze jeste nejsi pripravena na trvaly vztah. Jsi mlada, uzivas si. Fajn. Pokud je to nezavazne, neotehotnis... Ale stat se muze vsechno, i pres antikoncepci. A co bys delala potom? Vybrala by sis otce ditete?
A navic pokud tve srdce nevi 100% ze ON je ten pravy a jsou tam nejake pochybnosti, tak to ukonci, nema to cenu. Kdyz pochybujes ted, budes pochybovat cely zivot.
Kdyz se rozhodnes pro Zdenka, za nejaky cas se treba pohadate nebo neco takeho a ty si zacnes vycitat - ze jsi byla blba, ze jsi mela zustat radsi s Pavlem a obracene.
Ja bud tebou bych si asi sbalila kufry a odjela nekam uplne pryc.
Nikomu bych nerekla, kam jedu, nevzala bych si mobil - aby me nikdo nemohl ovlivnovat. A rozjimala bych v klidu co dal. Protoze nikdo za tebe nic nevyresi. Je to tvuj zivot a ty musis nest za sve rozhodnuti odpovednost.
Preji moc stesti v zivote a pak se ozvi, jak jsi dopadla.
Sylva
|
| Markéta, 19 let | •
|
(18.4.2001 19:45:47)
Ahoj Sylvo,
Při sexu se chráním pilulkama, nechci, aby se k dosavadním problémům přidaly ještě další komplikace. Vzhledem k tomu, že pilulky beru já, tak nemám ani strach, že by něco selhalo a že by se eventuelně narodilo do tohoto nerozhodnutého období miminko, o které by se pak pravděpodobně vedly další spory a to já rozhodně nechci, aby to pak odnášel nevinný malý človíček.
K případnému otcovství obou kluků pouze toto - zatím spím pouze se Zdeňkem, Pavlovi sex stále odmítám, takže by v úvahu připadal zatím pouze jeden případný otec.
Díky za Tvůj názor Markéta
|
|
|
| Svatka | •
|
(17.4.2001 13:10:30)
Pozor na Pavla! Je to ten typ muže, pro kterého je žena přitažlivější, dokud ji celou nemá /tzn. dokud máš známost se Zdeńkem, dokud ses s ním=s Pavlem nevyspala/. O jeho morálních kvalitách nesvědčí ani to, že Zdeňka vyhledal sám a nenechal to na tobě.
|
| Markéta, 19 let | •
|
(18.4.2001 19:39:10)
Ahoj,
K Tvé charakteristice Pavla musím dodat, že možná je takový, jak ho popisuješ, jak jsem již psala mým rodičům se moc nelíbí, neboť prý s ledasčím kšeftuje, ale na druhou stranu, pokud by se mnou chtěl pouze vyspat, mohl mě k tomu přemluvit už dávno a ne trpělivě dva roky čekat (samozřejmě se za něj nemohu zaručit a nemůžu tedy vědět, že se nechová stejně jako já a nemá někde bokem ještě nějakou jinou přítelkyni, se kterou nespí, a proto „nepotřebuje“ sex se mnou a je tedy ochoten i nadále na vyspání se mnou čekat). Navíc na Pavlovi oceňuji, že je úplně jiný než Zdeněk, takový rošťák, který vymýšlí úplné hovadiny a realizuje je, je s ním občas větší sranda než se Zdeňkem, který je poněkud stáhnutý do sebe, introvertnější, inteligentnější, ale na druhou stranu je asi na Zdeňka mnohem víc spoleh a mnohem víc mu věřím než Pavlovi.
Někdy bych chtěla, aby se vlastnosti obou kluků mohly spojit dohromady, vzít si z nich to nejlepší a vznikl by ideální partner.
Ahoj a ještě se můžeš ozvat, pokud budeš chtít
Markéta
|
|
|
| Ivana 40 | •
|
(17.4.2001 13:45:40)
Ahoj Markéto, asi to neumím posoudit, jaké to je být zamilovaná do dvou kluků naráz. Já když někoho miluji, tak pro mne nikdo jiný neexistuje. Ale z toho, co jsi napsala, mám dojem, že máš radši Zdeňka. Ne proto, že si tě našel dřív, jak jsi napsala, ale proto, že je to asi kluk, na kterého se můžeš spolehnout. Pavel mi připadá trochu jako vyčůránek a že si jde za svým bez ohledu na tebe. Každopádně celá ta situace mi připadá tak nějak komická. A že už to takhle přiživuješ dva roky mě utvrzuje v tom, že se ti to možná líbí. Jinak bys to asi už vyřešila. S každým partnerem, kterého jednou budeš mít - ať je to Zdeněk, nebo Pavel anebo někdo úplně jiný - budeš muset přistoupit na spousty kompromisů. Nikdy nikdo ti nebude vyhovovat na sto procent. To prostě nejde. Na tvém místě bych v klidu zvážila, co chci od života, jak si chci svůj život zařídit a potom si vedle sebe představila oba chlapce. Se kterým z nich budeš mít ten vnitřní pocit lepší, pro toho bych se rozhodla. A rozhodně se netrap tím, že by Zdeněk po tvém případném odmítnutí upadl do nějakého neblahého psychického stavu a mstil se na svých budoucích partnerkách. V tomhle věku jsou seznamování a rozchody běžné a i když to určitě není jednoduché, na každého čeká nová láska. Tak to nějak zdárně pořeš, ať můžete všichni tři zase v klidu spát. Zdravím tě, Ivana.
|
|
| Jana 27, Jakub 12měs. | •
|
(18.4.2001 0:21:10)
Ahoj Moniko,
Proti Pavlovi bych měla to, že trval na vztahu i přesto, že už jeden máš. To je podle mě dost pokrytecké. Že si na Zdeňka počkal a všechno mu "bonznul", bych mu za zlé neměla (koneckonců jsi to Ty, kdo tuto situaci dopustil). Pokud Tě má rád a zároveň byl zoufalý z Tvé nerozhodnosti, bylo to asi jediné řešení, jak mohl postrčit věci dopředu.
Myslíš, že je máš oba opravdu ráda? Mě připadá dost divné někoho milovat a přitom milovat jiného. Já jsem s klukem, který se v průběhu času stal mým manželem, už téměř třetí rok. Na začátku našeho vztahu jsem jako Ty řešila dilema mezi ním a druhým. Ale narozdíl od Tebe to byly pouze zárodky vztahů, o nichž jsem věděla, že jeden z nich musím ukončit, abych se v druhém mohla "spustit naplno". Oba byli z jiného města, takže setkání byla omezená. Ten první pořád mluvil o tom, že se ještě moc neznáme, a sex řadil mezi to poznávání. Ten druhý mě okamžitě pozval na šestidenní Draking - čundr na kolech, a sex ho nezajímal vůbec. Za ten týden jsem měla pocit, že ho znám rok. Prožili jsme spolu šest dní a šest nocí, neustále spolu, často ve velmi vypjatých situacích (hlad, zabloudění...). Stačil ten jediný týden a byla jsem si jistá.
Rada č. 1: Blíží se doba dovolených. Co kdybys s každým strávila týden v nějakém jiném, dobrodružnějším prostředí, než skýtá Tvůj pokoj nebo stolek v kavárně? Vyjeď si třeba se Zdeňkem na vodu - zkuste sjet kánoí Berounku, a za týden-dva vyjeď s Pavlem taky, ale jinam! (na stejné trase by ses mohla nudit, když už víš, který splav Tě kde čeká, a přiřknout tu nudu neoprávněně Pavlovi). Nebo třeba pronájem chatky někde v horách, tam jsou bezvadné turistické trasy, rostou borůvky, houby... Prostě prožít s nimi něco jiného, než jste zvyklí. A penězi spíš šetři, u hotelového bazénu toho o klukovi moc nepoznáš. Přítel se prý projeví v extrémní situaci. Budete se muset starat o jídlo, vařit v kotlíku na ohništi, vytahovat si klíšťata, mýt se v potoku, být spolu dnem i nocí. Může se projevit i ponorková nemoc - jak ji ten či onen zvládne?
Jestli si netroufáte na vlastní pěst, je plno trampských cestovních kanceláří.
Bylo by dobré nevyvolávat v Pavlovi ani Zdeňkovi pocit, že se jedná o zkoušku. Jejich týden s Tebou by pak pozbyl přirozenosti a stal by se bojem o co největší počet pozorností a úsměvů.
Řekni každému, že prostě chceš být týden s ním.
Rada č. 2: Pokud se sama nemůžeš rozhodnout, asi bych dala hodně na rodiče, hlavně na maminku. Je stará pravda, že rodiče ví nejlíp, s kým si jejich dítě bude či nebude rozumět (asi proto, že Tě znají odmalička). Já jsem se tomu kdysi smála, zvlášť když přišel můj první nastávající požádat o mou ruku. Neřekli nic, ale cítila jsem, že z něho nijak odvázaní nejsou. Až když jsme se po 18 měsících manželství rozešli a já podala žádost o rozvod, jsem to pochopila. Když jsem o našem rozchodu řekla rodičům - s obavami, že mě budou soudit - reagovala maminka: "Teď už Ti to říct můžu. Já jsem vám dávala tak rok."
Samozřejmě to neplatí ve všech rodinách, ne všude mají rodiče blízko k dětem. Ale podle toho, co píšeš o jejich toleranci o víkendech (té musejí mít moře), bych řekla, že se na ně můžeš spolehnout. Myslím, že Ti nechtějí do ničeho mluvit, ale současná situace je moc trápí a byli by rádi, kdybys ji nějak vyřešila. Zkus je požádat o radu (buď jen jednoho z nich nebo oba) a možná budeš překvapena, nakolik rozumí Tvým problémům a nerozhodnosti.
Hodně štěstí přeje
Jana
jana@seznam.cz
|
| Jana 27, Jakub 12měs. | •
|
(18.4.2001 0:33:20)
Markéto,
chtěla jsem říct "Ahoj Markéto", nikoliv "Moniko". Promiň, odpověď jsem psala off-line a jméno se mi v tom rozohnění trochu popletlo.
Jana
janatris@seznam.cz
|
|
|
| Pavel Růžička | •
|
(18.4.2001 14:31:04)
Markéto, já tě vůbec neodsuzuju, naopak je dobře, žes to popsala, jak to je - podle mě nejsi jediná, jen ostatní třeba dělají jakoby nic a tutlají to. To je nějaké dogma nebo předsudek daný výchovou, že je něco špatného na tom, že máš dva muže.
Asi se na mě sesypou některé moralistky, že jsem prase apod. - ale podívejme se do historie: Bývaly osady, kde byly děti vychovávány hromadně a na to, kdo je čí žena nebo muž, se nekladl důraz, nebylo to podstatné a pokud se našli dvá, kteří si zrovna rozuměli jako milenci, ostatní jim to většinou přáli (i když se třeba objevil sok, který s oním nápadníkem pak třeba bojoval).
Ten zakořeněný předsudek o jednom výhradním partnerovi zkus ze sebe vytlouct - ideálem je, pokud se pokusíš naprosto vážně dát řeč na toto téma s oběma kluky. Pokud jsou moderní a chytří, určitě pochopí o co jde. Není vhodné to zesměšnovat termínem stylu "Švédská trojka" - zde nejde o sex (i když taky, ale ne na prvním místě). Partneři by měli být (jak tvrdí i dr. Plzák) opravdu dobří, ba ti nejlepší, kamarádi. K takovému vztahu se každý kvalitní vztah přerodí po počátečních "líbánkách v okouzlení", anebo zanikne rozchodem.
Pokus se proto, pokud se ti zdají moje myšlenky dobré, naprosto narovinu vysvětlit oběma, že je chceš oba - z toho co píšeš je jasné, že je chceš oba, jen se trápíš tím, že to jaksi není obvyklé. Nejde o žádná ultimáta, bud ty nebo on a podobně - staňte se všichni 3 kamarády, ale hodně dobrými kamarády, partnery.
Ono se to lehko řekne, to je mi jasné - ale vycházej z toho, že když to chápeš ty, a tvoji vyvolení taky nejsou na hlavu padlí (proto sis je vybrala, ne?), to také pochopí. A pokud nepochopí, asi na tu hlavu padlí jsou a nejsou to ti praví (přeháním, ale chci aby to bylo názorné).
Skamaraď oba kluky, a hlavně buď otevřená k oběma. Je cosi českého zakyslého v tom, že český člověk moc neumí být otevřený. Ale jak můžeš mít radost ze vztahu, když nejsi upřímná? Věřím, že se ti podaří (pokud jsi mou radu již nezavrhla) kluky seznámit, a to nenásilně, pěkně (na výletě, na nějaké společné akci, dobré je pozvat je někam, kde nebudete jen 3, ale bude tam spousta lidí, která vás různě zaneprázdní) a taktně. A jestli některý bude chtít vycouvat z toho - jeho smůla.
Jenom dodám, že mým ideálem je rodinka více lidí (asi tak 5-9) v rodinném domku. Fakt nejde v první řadě o sex, ale o to, že si těmi lidmi rozumím. Zatímco v Holandsku uzákonili eutanázii a spoustu nových moderních věcí, a takovéto rodiny tam běžně existují, u nás tě kdekdo nazve děvkou. To je ta zasmrádlá česká kotlina.
Hezký den a ať se ti daří :)
|
| Marcela | •
|
(18.4.2001 14:56:09)
Ahoj Pavle, viděla jsem jednou jakýsi dokument, nevím přesně, z jaké oblasti to bylo. Fungoval tam systém, který ty popisuješ. Všichni žili v jednom kmeni v jedné vesnici jako jedna rodina. Děti měli dohohromady a všechny ty děti byly milovány všemi dospělými jako kdyby byly jejich vlastní. Pokud některé dítě osiřelo, ostatní členové tohoto společenství se o ně naprosto normálně starali. Z toho filmu na mne dýchla neuvěřitelná pohoda a souznění.
Obávám se ale, že v našich podmínkách něco takového prostě není možné. Žijeme v jiné kultuře, která se po staletí vytvářela a tyto mravní principy jsou v nás hluboce zakořeněny. Já osobně si neumím představit, že bych sdílela domácnost s několika dalšími členy, tak jak píšeš. Mám ráda svého muže a on má rád mne, neumím si představit, že bychom žili na nějaké hromádce s více lidmi a společně vedli domácnost, vychovávali děti ... Mám pocit, že by to byl dost blázinec. A už vůbec si nedovedu představit, že by oba hoši slečny Markéty na něco takového přistoupili. Ty bys byl ochoten se o svou ženu dělit s jiným mužem a vůbec by ti to nevadilo? A co případné děti, kdo by byl otcem, kdo by za ně měl odpovědnost atd. To, co jsi napsal, zní rozhodně zajímavě, ale u nás je to prostě nerealizovatelné. Ještě tak v islámu, ale i tam to jde jen naopak - muž má více žen. A nemyslím si proto, že jsem prudérní moralistka a že zem, ve které jsem se narodila je nějaká zakyslá kotlina.
|
| Pavel Růžička | •
|
(18.4.2001 21:05:06)
No víš - když si přečteš, cos napsala, tak je jasné, že jenom formulace a věty, který používáš, jsou "zmanipulovaný" (lepší slovo mě ted nenapadlo), tím, jak prostě jsi vychovaná stylem výhradního partnera.
Já bych nikdy neřekl něco jako "dělit se s jiným mužem". Já ženu nikdy nevlastním, není mým majetkem a tudíž se nemůžu o ní dělit? Co myslíš tím dělením? Pravděpodobně jen to přízemní, že nedělit=nesouložit jinde.
O tom to není.
A děti? Zodpovědnost? No když si představíš třeba malou soukromou firmu, taky tam má každý něco na starost - to na co stačí a to co zvládne dělat dobře. Takový svazek (já nechci říkat komunita, ani ten tvůj hanlivý termín "na hromádce" se mi nelíbí) vzniká delší dobu, a priority, rozdělení úloh a zodpovědností vzniká postupně. Ale i příklad pěstounských rodin je analogický - je tam mnoho dětí, jsou různého věku, a ty starší už často leccos v rodině zastanou a ulehčí tak pěstounům (rodičům).
Díky za tvůj názor, to že jsi ho podala tak kultivovaně jistě svědší o tom, že nejsi moralistka :)
|
| Marcela | •
|
(20.4.2001 10:06:08)
Pavle, nevím sice, proč je pro tebe výraz "na hromádce" hanlivý, mě se slovo "hromádka" docela líbí, ale to není předmětem této diskuze. Ve svém kultivovaném a zmanipulovaném /tvá slova/ příspěvku jsem si dovolila napsat svůj názor na tvůj model soužití. Nemyslím si, že je za každou cenu špatný, určitě se tam najde hodně momentů kdy by byl takovýto způsob života přínosnější, než život v páru. Jen mi to v našich podmínkých připadá nerealizovatelné. Doby, kdy lidé naší kultury žili ve kmenech jsou dávno dávno pryč. Máme hodně přátel, se kterými si rozumíme a je nám společně fajn, vymýšlíme různé akce, bavíme se, jezdíme vodu, na lyže. Děti si užijí spoustu švandy. Ale přiznám otevřeně, že ani s jedněmi těmito přátěli bych nechtěla sdílet společný domov. To kouzlo je pro mě právě v tom, že jsme si pořád jaksi vzácní a na společné akce se těšíme a pečlivě je plánujeme dlouho dopředu. Každý ale máme jiný způsob života, ketrý vzájemně respektujeme, pokud bychom ale měli žít trvale pohromadě, asi bychom se brzy sežrali.
Tobě ale samozřejmě přeju, aby se ti tvůj sen splnil. Každý žije tak, jak mu to vyhovuje a proto, že ty máš jiný názor si nemyslím, že jsi zrhlík. Zároveň si ale o sobě nemyslím, že jsem nějaká zmanipulovaná, samostatně nemyslící bytost, která umí jen papouškovat to, co jí bylo po celá léta vštěpováno.
|
| Jana 27, Jakub 12měs. | •
|
(21.4.2001 4:28:12)
Marcelo,
myslím, že o té manipulaci bychom možná neměli přemýšlet tak stahovačně ke své osobě. Já sama jsem se svým manželstvím a mateřstvím celkem spokojená, takže mi nevadí (jak Pavel řekl možná poněkud silnými slovy), že mi byl celá ta léta růstu a dospívání vnucován jeden jediný model rodiny - muž+žena+jejich děti. Soudě podle Tvé reakce i Ty jsi ve svém rodinném -zřejmě klasickém- uspořádání spokojená. Ale jako jsou lidé různých barev pleti, tak jsou i lidé různých potřeb v partnerství.
Ty máš to štěstí, že názory Tvých vychovatelů (rodičů, učitelů, atd.) na složení ideální rodiny odrážejí Tvé potřeby a přání. Ale jsou mezi námi lidé, kteří cítí rozpor mezi tímto hluboce zakořeněným názorem a svými představami. Mají to o to těžší, že je jich méně než nás - těch spokojených s většinovým názorem.
Mám kamarádku, dejmetomu Lídu. Pochází z natolik konzervativní rodiny, že jediný záblesk rodičovské rozmluvy o druhém pohlaví, partnersví a mateřství probleskl někdy tak kolem jejího 12. roku. Lídu a její o rok starší sestru si zavolala maminka do kuchyně, zamkla dveře a během deseti minut je poučila o menstruaci a jak přicházejí děti na svět.
Já jsem poznala Lídu v jejích 21 letech jako velmi chápavou a citlivou k problémům lidí ve svém okolí, stala se dokonce diplomovanou zdravnotní sestrou. Ale nikdy neměla žádného prtnera, s nikým doposud nechodila a její zamilování byla vždy pouze platonické povahy.
Dnes je jí 26 let, a před měsícem mi od ní přišel mail, který zřejmě šokoval víc ji, když ho psala, než pak mě - že se snad zamilovala do kolegyně. Udivené nevěřícné zjištění s žádostí o pomoc, o rozebrání. Snažím se Lídu přesvědčit o tom, že to (velmi zjednodušeně řečeno) není konec světa. Ale Lída pořád nemůže uvěřit, že ZROVNA ONA by byla jiná.
Pomoct Lídě je velmi těžké. Na jednu stranu chápe všechny moje argumenty, od selských po vědecké, ale kdyby tak šlo o někoho jiného...
Myslím, že lidé, kteří se z jakýchkoliv důvodů vymykají běžným ustáleným normám "spokojené rodiny", jako např. Lída nebo možná i Markéta (ta na to teprve musí přijít), mají právo hovořit o "zmanipulovanosti" nebo "papouškování". A právě proto, že obě myslí samostatně, bude pro ně těžké najít tu svou pravdu, pokud se liší od té, kterou proklamují vychovatelé.
Jana
|
| Marcela | •
|
(23.4.2001 8:28:32)
Ahoj Jano, doufám, že můj příspěvek nevyzněl jaksi netolerantně k lidem, kteří žijí, nebo smýšlejí jinak, než já. Taková nejsem. Mám dokonce několik kamarádů - homosexuálů a dokonce jednu poměrně blízkou známou, která byla v minulosti muž. Nevidím v tom nic pohoršujícícho. Pro mne jsou ti lidé důležití proto, jací jsou lidsky. Kdybych byla zmanipulovaná a dokázala bych jenom papouškovat to, co mi bylo v dětství /za hluboké totality/ vštěpováno, musela bych tyto lidi zatratit.
Proto jem se proti těmto výrazům ohradila. Zmanipulování a papouškování je pro mne spíše výraz pro příslušníky různých např. náboženských sekt. V příbuzenstvu máme jednoho jehovistu, tak vím, o čem mluvím. Já mu jeho víru neberu, ale on už nedokáže vůbec myslet sám za sebe.
Tak tolik na vysvětlenou. Měj se hezky. :o))
|
| Jana 27, Jakub 12měs. | •
|
(24.4.2001 22:11:49)
Martino,
já si skutečně myslím, že ses vyjádřila k něčemu, co nebylo určeno Tobě. Pavel mluví o tom, že od malička je nám vštěpován jistý model rodiny, který ne každému může vyhovovat. Pokud Tobě vyhovuje, je samozřejmé, že ho předáváš dál nikoli papouškováním, ale svým srdcem. Jsou však lidé, kterým tradiční model rodiny nevyhovuje, a Ti ho skutečně "papouškují" do té doby, než si uvědomí, že jsou jiní.
Kdybys třeba ve třiceti zjistila, že jsi vlastně lesbička, pak bys skutečně měla důvod se domnívat, žes byla zmanipulována. Protože Tě naučili, že si najdeš muže. A Ty sis ho hledala. Kdyby Tě učili, že si najdeš buď ženu nebo muže, mohlas třeba už deset roků žít ve šťastném partnerském svazku se ženou.
No, ale Ty asi nejsi lesbička, nemáš potřebu žít se dvěma muži a zřejmě nejsi ani jinak odlišná od většiny lidí (co se tradičního modelu rodiny týče), takže buď klidná, ta manipulace se netýkala Tebe.
Jinak je dobře, že respektuješ odlišnost, já taky, velmi odlišní lidé jsou i mými blízkými přáteli a za transsexuála jsem byla dokonce vdaná, ale důsledek "manipulace", jak o ní píše Pavel, se projeví spíš nepochopením své vlastní osobnosti než lidí kolem Tebe.
Ahoj
Jana
|
|
|
|
|
|
|
| Magda1 | •
|
(18.4.2001 15:17:57)
Ahoj Pavle, já si tohle v principu myslím taky. Jen mi možná přijde, že když je ti 19 a jsi svobodný, víceméně nezkušený, je běžnější být zamilovaný do jednoho člověka a být na ten vztah soustředěný. To, co popisuje Markéta, je, myslím si, spíš případ totální nevyzrálosti a nedostatku sebevědomí, projevujícího se jako nutkavá potřeba, aby se o mě muži rvali... Jak už tu kdosi psal, je to jak ten legendární ženský román "Mezi dvěma muži", o kterém se píše v Saturninovi. Myslím, že v tomhle případě by se Markétě těžko povedlo to, co jí navrhuješ.
Ale jinak to, co píše o České kotlině, je i můj názor.
Je to vidět i tady, v téhle diskusi. Je zvláštní, proč je pro tolik lidí kvalitní partnerství totéž, co tělesná věrnost jejich partnera a pokud jsi se zanořil i do starších příspěvků, tak jsi jistě zjistil, že se najdou i nadšenci, pokoušející se kontrolovat i partnerovy myšlenky, viz zdejší diskuse o pornočasopisech a pánské masturbaci.
Přijde mi jako maximálně naivní, ale spíš i dost pokrytecké všechno to nabádání o "sedání si ke stolu a mluvení"...Ne, že by se nedalo o věcech mluvit a nebylo to nutné, jen prostě jaksi existují věci, které nejdou vyřešit rozhovorem, například diametrálně odlišná sexuální touha spojená s různými názory na to, co to je pěkné milování...ale to nemusí být jen takovéhle věci. Ono leckdy stačí, je-li jádrem sporu to, že manžel vidí ve své matce bohyni a manželka je příznivkyní jiného kultu....
Často se mi zdá, že lidé si všelijakým úporným trváním na ničím neodůvodněných dogmatech kazí život. Kdosi tady napsal, že nevěru považuje za velkou špatnost, hlavně kvůli dětem a že pokud chci někoho jiného, mám se rozvést...Mně to připadá absurdní, podle mého názoru je největší újmou pro děti rozvod a hned po něm špatné klima v rodině, hádky, osočování a nedůvěra.
Je jasné, že pokud se budu snažit udržet si neustálou kontrolu nad partnerovým konáním, musím nutně dříve či později znervóznět.
Pokud mu ale budu důvěřovat ne v tom, že se nikdy nikde s nikým jiným, než se mnou nevyspí, ale v tom, že náš svazek je pevný a kvalitní, že si máme co říct i dát, i když už nám vzájemně neměknou kolena touhou, když večer věšíme prádlo a když bude můj partner natolik taktní a uznalý, že se bude chovat "diskrétně" řekněme, neohrozí mě kontakty s nedůvěryhodnými partnerkami a samozřejmě také, pokud nepovije dítko, jsem s tím srozuměná a spokojená. A totéž právo si rezervuji i pro sebe.
To, že není možné mít rád víc mužů (žen) najednou, to, podle mě, není pravda. Většinou to bývají vztahy, které jsou prožívány různě, nejdou přes sebe. Ale od lidí, kteří takhle chtějí žít, to vyžaduje jaksi změnit přístup, myslet jinak a hlavně si důvěřovat, být velkorysý. A to my povětšinou fakt nejsme. Bohužel.
|
| Dana | •
|
(18.4.2001 15:46:05)
Cožeeeee?????
Já myslím, že nakonec ta všechna naše dilema (mít dva nebo tři partnery najednou, porodit děti svému bratrovi, zavrhnout manželství pouze s jedním mužem a žít v komunitě atd.) vyřeší příroda sama, třeba další AIDS. Už se těším až mi partner přivede svojí novou partnerku, mojí budoucí novou kamarádku. Jistě si spolu užijeme spoustu legrace.
|
|
| Pavel Růžička | •
|
(18.4.2001 21:14:13)
Jo jo jo!
Přesně tak, mluvíš mi z duše, s tebou bych si rozuměl. Ty bys byla do toho mého domku, prádlo bych věšel, kdyby bylo třeba, taky :)))
Ono ani tak nejde, aby si Markéta sedala ke stolu, jak píšeš, ale trochu si vnesla přehledno do situace - aby ji netrápila tím, že dělá něco nestandardního a odsouzeníhodného, ale byla s vyrovnaná a smířená s tím, že to je život a že se to tak stává. A pokud se jí to povede a bude "silná v kramflecích", nebude se trápit, bude to brát jak to je, s tím, že pokud to některý z těch jejích nechápe, je to jeho problém a on sám se s tím musí vyrovnat.
|
|
|
|
| Erika | •
|
(19.4.2001 6:57:45)
Co takhle s Pavlem rovnou zažádat o legalizaci bigamie?Třeba by vám to vyšlo.Nebo se můžete sebrat a odstěhovat se do některé z islámských zemí a zkusit to spolu v jednom domě i s Markétinima klukama a břibrat k sobě dalších 5 žen.
|
| Pavel Růžička | •
|
(19.4.2001 9:24:53)
Ano, to je opravdu podnětné řešení problému - všem, co se nějak liší, doporučme ať se odstěhují, ať tady proboha nestraší ti neznabozi a ti, kteří mají jiný názor - co?
|
| Erika | •
|
(20.4.2001 6:47:55)
Myslím,že vůbec nevíš co vlastně slovo neznaboh znamená,s touhle diskuzí to nemá vůbec nic společného.Nevidím důvod,proč by se měli stěhovat ti,kteří jsou tady spokojeni.Jsi ve svobodné zemi a tak pokud tady nejsi spokojen najdi si zemi,která by ti svými zákony vyhovovala a odstěhuj se tam.Třeba tam nebudou lidi co se nějak liší od tebe.
Měj se fajn.
|
| Jana 27, Jakub 12měs. | •
|
(21.4.2001 4:32:48)
Eriko,
myslím, že jsi úplně mimo.
Taková vysoce netolerantní osoba si v diskusním fóru snad musí uhnat infarkt.
Navíc máš velký zmatek ve svých myšlenkách. Zatímco ve čtvrtek navrhuješ přispěvatelům diskusního fóra, aby se vystěhovali někam do Izraele - v pátek jsi dotčená, že by se měl někdo někam stěhovat.
To je velmi, velmi nebezpečné, a pokud máte v rodině nějakou srdeční vadu, rozhodně bych si s tím nezahrávala. Určitě doporučuji margarín Flora Light ke snížení hladiny cholesterolu.
Jana
Hodně zdraví přeje
Jana
|
|
|
|
|
| Martina | •
|
(20.4.2001 16:46:24)
Ahoj Marketo,
nejsem sice nijak stara je mi 25 let, ale tobe bych poradila nech to byt jsi strasne mladoucka. Chapu, ze jsetli je mas oba rad, ze si tezko porucic, ale jsi podle mne opravdu strasne mlada. Nechci ti davat radu typu v 19 si uzivej, ale strasne me to k tomu svadi. Zkus si od obou dat pauzu. Nehledej dalsiho tretiho. Nevim co delas jestli studujes nebo pracujes, ale co takhle udelat neco pro sebe. Seber se a jestli muzes odjed pryc. Treba jako au-pair nebo si najdi i jen na leto brigadu nekde mimo domov. Pokud to nejde a ty pracujes a neni to mozne, zkus si vzit dovolenou a jed sama nebo s kamaradkou nekam kde te ti dva drahouskove nemuzou ovlivnovat a v klidu si prober co chces. Musis byt ale poctiva sama k sobe. Jestli se hodlas vdavat prober si kdo je pro tebe vhodnejsi a pokud ne (coz si myslim je rozumnejsi) opravdu si zkus dat pauzu. Udelej to pro sebe. V 16. clovek hlavne chce nekoho mit kdo ho miluje a vic neresi. Zkus pracovat sama na sobe a zjistit jestli muzes zit bez nich obou nebo jestli ti jeden z nich chybi vic nez druhy.
Myslim, ze nejsi spatna holka, protoze te to trapi. Tak zkus se s nimi prestat stykat a sama si udelat jasno, ale proboha chvili si dej pohov od vsech chlapu a zkus najit sebe sama jen tak muzes sama jednou byt zralym partnerem.
Jo a na Eriku a jeji trapny keci nedej. Asi je to zavist.
Hodne stesti pri hledani sveho ja ti preje Martina
|
|
| Roman 25 | •
|
(25.4.2001 17:10:20)
Dočetl jsem až na konec a pořád tady nepadlo to důležité. Jak!...Jak se vlastně rozejít. To je totiž problém (bohužel znám z vlastní zkušennosti). Úvaha: láká to být končně jen s jedním partnerem(u mně svobodný). Protiúvaha: když já jsem ale tak spokojený (-ná) se současným stavem. Sám tento problém řeším už pár měsíců a nakonec mi asi zbyde to rázně rozetnout. Možná byste tady někdo, kdo rozchod už zažil, mohl napsat, jaký vlastně ten rozchod je . Možná to není taková tragédie a možná se konečně uplatní citát "s každým koncem něco nového začíná". Krásný den.
|
| Magda1 | •
|
(25.4.2001 20:35:52)
Ahoj Romane, myslím, že rozejí se lze nejlépe za pomoci věty "chci se rozejít". Je to přehledné, jednoznačné a čestné k tomu, s kým se rozejít chceš. Pokud máš dojem (snad jsem tvů příspěvek správně pochopila), že tě tvoje milá zbavuje svobody a nemáš jí už rád, pak, myslím si, není příliš fér ve vztahu nadále setrvávat, zvlášť pokud ona tebe ráda má a myslí to s tebou vážně.
Pokud "jsi spokojený se současným stavem", tak proč se chceš rozcházet?
Jestliže ona chce po několikaleté známosti svatbu a ty se bojíš zodpovědnosti, tak bys asi měl spíš usilovat o volnější vztah, který ti ale výhody, jaké přináší manželství, neposkytne. Mám na mysli oddanost a totální věrnost partnerky a veškerý servis, který povětšinou takhle orientované ženy svým mužům poskytují.
Bohužel asi dlouhodobě nejde udržet stav, ve kterém se člověk pokouší čerpat pouze výhody ze dvou odlišných systémů.
Přeju ti plný zdar.
|
| Roman 25 | •
|
(26.4.2001 12:26:00)
Ahoj. Děkuji za odpověď. Jen pro upřesnění: ženatý jsem 4 roky a uvažuji o rozvodu kvůli našim vzájemným nedobrým vztahům (skutečně nic víc). Ale nechci tady řešit své konkrétní problémy, když přeci pomáhámě Markétě. Jak člověk pozná, zda už je k rozchodu skutečně rozhodnut? Každý například známe lidi, které bychom do smrti nemuseli potkat. To víme jistě. Kde tedy leží ten pomyslný dělící bod, kdy se rozhodujeme? Na to se možná ptá i Markéta. Jak poznám, že miluji? Zní to absurdně, že. Ale jak si má Markéta potom určit, kterého partnera miluje víc (tj. zda vůbec). Hezký den.
|
| Markéta, 19 let | •
|
(27.4.2001 23:05:26)
Ahoj Romane,
Domnívala jsem se, že se diskuse k mému problému stala již „mrtvou“, ale moc Ti děkuji, že jsi se ještě i po tak relativně dlouhé době zapojil. V Tvých příspěvcích byla spousta otázek, pokusím se k některým z nich se vyjádřit. Jak člověk pozná, že už je k rozchodu skutečně rozhodnut? Myslím, že tehdy, když už mu vztah nic nedává, partner je mu lhostejný, nechce s ním trávit tolik času nebo vůbec žádný. U mne je to bohužel tak, že já mám stále oba kluky ráda, každého trochu jinak, s každým jsem prožila tolik věcí, vím, že mne oba milují a rozhodně se zatím nehodlám ani jednoho z nich vzdát. Jak už jsem psala, většinou vítězil a vítězí Zdeněk, ale na Pavlovi oceňuji zase úplně něco jiného než mi dává Zdeněk, takže zatím se opravdu nemůžu jednoznačně rozhodnout, jestli se s některým z nich rozejdu, nebo dokonce s oběma a najdu si někoho dalšího (bohužel již pátého v řadě).
Já jsem zatím prožila dva rozchody, nejprve mi byl nevěrný můj první kluk v 16 letech, protože šel na vojnu a byl daleko, tak si tam za mne našel náhradu a pak se mi k tomu přiznal, myslel si možná, že mu to odpustím, ale já jsem se s ním okamžitě rozešla, takže to vlastně byl rozchod z mé strany, ale jeho vinou. Musím říci, že mne tento rozchod v podstatě ani nemrzel, možná proto, že jsme se znali krátkou dobu, pouhých 5 měsíců a asi jsme si ani mezi sebou nestačili vztah vybudovat a navíc jsme oba byli ještě hodně mladí (Honzovi bylo v té době 18 let). Pak jsem se ještě rozešla s Jardou, se kterým jsem se seznámila před rokem na chmelu právě proto, aby mi byl náhradou za oba kluky, domnívala jsem se, že se do sebe zamilujeme a pak se s Pavlem i Zdeňkem čestně rozejdu, ale bohužel se zamiloval pouze Jarda do mne, nikoliv já do něho, možná byl na vině velký věkový rozdíl (10 let), nevím, nebo to i tak bylo na mne moc, dělit svoje city mezi tři osoby. Každopádně jsem náš vztah po čase ukončila, protože to k ničemu nevedlo, akorát jsem měla ještě větší deprese a černější svědomí. Z Tvého příspěvku do této diskuse není zřejmé, zda jsi na tom stejně jako já, tzn., že jsi chodil se dvěma partnerkami a jednu jsi si pak z nějakého důvodu vzal (těhotenství, větší zamilovanost, nátlak rodičů), ale tu druhou jsi i přesto nepustil k vodě, dál jsi se s ní scházel a udělal z ní svoji milenku a teď po tolika letech se bůhvíproč chceš s jednou z nich definitivně rozejít. Možné je také to, že jsi byl několik let šťastně ženatý a milenku jsi si našel až později a teď to chceš zase z bůhvíjakého důvodu s milenkou či s manželkou ukončit. Pokud budeš moci, napiš mi, docela by mne to zajímalo.
Až donedávna jsem si myslela, že jsem jedna z mála, která se musí takto rozhodovat, ale díky Tobě vím, že tomu tak není, že to sice asi nebude ve společnosti pravidlem, ale že několik možná i desítek procent nás bude.
Budu Ti moc vděčná, pokud sem ještě napíšeš.
Ahoj Markéta
|
|
| sally | •
|
(30.4.2001 17:31:52)
Romane a Markéto
Jak poznám, že miluji? Třeba takhle - sedíme s partnerem v restauraci a jemu zůstane drobek jídla na bradě (pokud možno takový ten sežvejkaný, oslinataný) - a co udělám? usměju se, řeknu "miláčku, áš drobek na bradě" a utřu mu to ubrouskem, nebo se mi zvedne žaludek???? Miluješ partnera, kterého dokážeš akceptovat i s "drobečkama" (ať už na bradě, nebo na duši - nikdo nejsme dokonalý).
Rozchod rozhodně na rovinu - jeden můj přítel se se mnou tak rozešel (řekl mi, že se na vztah necítí) a bylo to fajn. BOlelo to, ale věděla jsem, že mě neopouští kvůli jiné ženě, nebo kvůli tomu, že já jsem špatná, ale proto, že si napřed potřebuje vyřešit svoje problémy. Dodnes se můžeme potkávat, zdravit, povídat si o dětech - jedinej bývalej, s kterým se rozchod obešel bez pocitů ublíženosti a hořkosti.
|
| Jana 27, Jakub 12měs. | •
|
(5.5.2001 16:47:21)
Markéto,
viděla jsem na Nově avízo, že se připravuje Áčko s tématem "miluji dva muže". Myslím, že Tvůj případ dvou dlouhotrvajících vztahů, Tvého kolísání a nespokojenosti by byl tím pravým. V téměř každém Áčku je psycholog nebo sexuolog, který se k problému vyjádří a mnohdy mu rozumí lépe než člověk sám sobě.
Pokud by ses z nějakého důvodu nechtěla zúčastnit, aspoň se dívej!
Jana
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)