| KLára | •
 |
(8.4.2005 17:04:42)
Zuzi a s manželem jsi o tom mluvila? Myslím, že by na tom nic nebylo, kdyby ses mu porstě svěřila, že máš takový a takový pocit a co si on o tom myslí.Určitě by i on byl rád, kdyby tyto vztahy fungovaly dobře a pokud jste si blízcí a o všem si povídáte, popovídejte si o tom spolu. A co ty - zavoláš třeba své tchýni - jen tak, jak se má, třeba jde jen o nedorozumění, nedostatek kontaktu...nevím, jak dlouho jste spolu byli před svatbou, ale třeba to chce čas, abyste se vzájemně lépe poznali...nemám tchána ani tchyni, tak to možná vidím hodně růžově, za což se případně omlouvám. Jsem asi takový idealista z jiného světa..
|
| Zuzi | •
|
(8.4.2005 19:11:54)
Ahoj Katko,
manzel o tom vi... a rika, ze to potrebuje cas. A vi, ze me to trapi. My jsme se vzali bez jejich "souhlasu", snazi se o me mluvit, ale oni o me slyset nechteji. Proste meni hned tema hovoru. Ja jim ani zavolat nemuzu, nezkousela jsem to, ale tak nejak vim, ze by to neslo. A taky by mel manzel asi pocit, ze se do toho micham, vzdyt to jsou jeho rodice a je na nem to vyresit. Takze zavolat jim, to nejde.
Ja vim, vylevam si tu srdce, i kdyz s tim ja vlastne nic delat nemuzu. Jen me to strasne trapi. At na me rvou, vycitaji, ze jsem jejich synovi zkazila zivot, cokoliv, ale at me komplente neignorujou ... proti mlceni se bojovat neda. :(
|
| Zuzi | •
|
(8.4.2005 19:12:29)
Teda Klarko, ne Katko, promin :)))
|
| Nadia@ | •
|
(8.4.2005 19:31:12)
Zuzi, a ostatni sourozenci to maji jak? Delal manzel skolu podle sveho uvazeni a nebo az do svatby mel vzdy stejny nazor jako jeho rodice?
Ctes tuhle diskusi uz dlouho? Umis si predstavit, ze by tvuj manzel byl sirotek?
Pokud on rika, ze to chce cas, tak asi vi proc, asi je zna. Ty nedelas nic spatne. Ja jsem taky touzila aby muj syn poznal sve prarodice (byl mu uz rok) no a pak jsem toho litovala, expritel zrejme vedel, proc to oddaluje. Treba tvuj manzel chce jen abys byla stastna, abys nepoznala neco, co by te ranilo. Je mozna ze tchyne je panovacna a zla zenska, mozna je to ten typ, co si porad stezuje ..... holka, vlastne nevis, do ceho lezes!
Pokud mas hodne rodice, tvoje dite budou mit bezva babicku a dedecka, a hlavne maminku a tatinka, neboj se mit deti jen kvuli tchanovcum.
No a ty telefonaty ber tak, ze manzel mluvi s nekym z prace, kdo se o vase soukromi nezajima. Proste je to jen jejich business.
Tak kdy planyjete m iminko? Prvni se mi narodilo v cervnu, to bylo dobre, prochazky, kdyz zacal sedet, uz byly vanoce, vyzobene vylohy a vsude stromecky, chodit zacal do nejlepsiho pocasi a dalsi rok uz behal po parku!!! druhe mame v listopadu, tak to bylo trochu hosri, mne byla i zima na prochazkach, nedalo se sedet na lavickach ...... tak planujte planujte a teste se!!!!
|
| Wanda | •
|
(12.4.2005 14:07:26)
Ahoj holky, občas nakukuju, ale ještě jsem nic nenapsala. Hodně podobná věc, co píše Zuzi se mi právě děje a dost mě to trápí. Nechci psát jako registrovaná, hodně lidí mě tu na rodině zná, tak se nezlobte. :o)
Mě taky skoro-tchýně ignoruje. Naprosto nechápu proč. Chodíme s přítelem celkem dlouho, teď spolu už i bydlíme. Od té doby mě jeho matka ignoruje. Když spolu mluví třeba po telefonu (můj přítel a jeho maminka) tak ona mluví ve smyslu "jak se máš, co děláš, jak jsi se tam porovnal v tom bytě" a on jí odpovídá stylem "máme se dobře, děláme to a to, porovnali jsme se tu celkem dobře". Ona ho zve na návštěvu, ale jen jeho. Těsně před tím, než jsme se odstěhovali jsem byla často u nich a nikdy nic podobného ani nenaznačila, bavila se normálně..
Vůbec nevím co si o tom mám myslet. Přítel říká, že už jí musím znát, že je taková, že si prostě chce cosi "vyvzdorovat". Nevím ale co. S přítelem si o tom povídáme, ví, že mě to trápí (a určitě i jeho, i když to nedává znát), ale nic s tím nenaděláme.
Docela mě zaujalo, co psala Nadia@ - možná je to ten typ, co si pořád stěžuje. Někdy mi to tak totiž připadá. Pořád si musí stěžovat na nepřízeň osudu, ať už se jí děje cokoliv. No a teď jsem asi na řadě já...
Tak když si to tak po sobě čtu, tak jsem si v podstatě odpověděla - nemůžu v tom dělat nic, jen čekat, jak se situace postupně vyvine.
|
| Meluzína | •
|
(12.4.2005 14:12:19)
No Wando to se nediv. Odvedla jsi jí syna, takže jsi špatná a možná buď ráda, že tě ignoruje, je to lepší než se s ní hádat :)
|
| Wanda | •
|
(14.4.2005 8:00:45)
Meluzíno, je pravda, že je možná lepší tohle než se s ní hádat. Ale já nemůžu překousnout to, že ač se naoko tváří, že neexistuju, ona a její druhý syn o mě rozhlašují lži a nepravdy. Já vím, že mojí známí a kamarádi se s ní nesetkají a i kdyby, tak ví jaká jsem, jde jen o její ohruh lidí, ale - ale prostě nedokážu pochopit, proč člověk, kterému jsem nikdy nic špatného neudělala o mě říká špatné věci. No, uvidíme jak to časem dopadne.
.... a všem ostatním děkuji za názory, asi můj problém není dostatečně vážný...
|
| Meluzína | •
|
(14.4.2005 8:45:45)
Wando, možná to bude jenom obyčejná žárlivost. Jestli byla zvyklá, že byl ten tvůj pořád u ní (asi jo, když tam bydlel) a teď není, třeba to nemůže strávit a asi má takovou povahu, že proti tomu bojuje tím že tě pomlouvá... A třeba doufá, že synek pomluvám uvěří a vrátí se zpátky k ní... Já nevím, to jen píšu co mě napadá.
Já jsem tak naštvaná na tchýni, že pomalu nevidím :) Doufám, že mi taky někdo něco napíšete pro povzbuzení... Abych uvedla situaci, tchyně opustila svojí rodinu kvůli jinému muži v době, kdy můj manžel a jeho brácha byli ještě nezletilí, odešla, rozvedla se a nechala děti v péči otce. Zřejmě po letech začla trpět nějakýma výčitkama nebo nevím, každopádně to začla řešit tak, že do obou synů strkala peníze. A to je kámen úrazu. Tím, že byla velice štědrá, oba syny akorát naučila, že ani jeden z nich neumí hospodařit, neumí vyjít s tím co má, protože když nemá, máma dá. Švagra teď z toho vynechám, není to podstatné. Podstatné je, že já s tím v manželství docela bojuju. Nechci být tchýni za nic vděčná. Já jsem nikdy nic neměla zadarmo, když jsem po něčem toužila, musela jsem si na to ušetřit, kdežto manžel když si chtěl koupit (příklad) tiskárnu, vybral si tu nejdražší, protože toho nejvíc umí, přestože peníze měl jen na tu levnější - tchýně přidala. Postupně jsem se ho snažila naučit, že cokoliv dostane mimo svůj plat navíc, je to bonus, se kterým nemůže automaticky počítat a který by si tedy měl (podle mě) schovat na něco mimořádného. Tak celkem se to dařilo. A nedávno, tchýně mu jen tak poslala pět tisíc. A co se s těma penězma stalo? Normálně se utratily, rozplynuly, protože včera měl platit mimořádný výdaj v hodnotě 2000,- a musel si na to půjčit. Pochopitelně vrátit to budu muset asi já, protože on ze své výplaty na to neušetří. Lidi mě to tak štve. Co dokáže napáchat maminčina-tchýnina dobročinnost. Jak byste to řešili vy?
|
| Jana M | •
|
(14.4.2005 9:34:33)
To Arwen:
Jak jsem pochopila, tak žijete spolu.Nevím jak pro tebe,ale pro mne to co popisuješ jsou jasné signály.Sociálky se neboj,dojdi ta, a všechno vyklop. Dřív než to udělají jeho rodiče a nakecaj tam nějaké lži,jen aby měli šanci na malého.Neuvažuješ o tom,že vezmeš nohy na ramena a odejdeš od něj? A měla bys vůbec kam jít? Co tvý rodiče? Pokud jsou, co tomu říkají? Určitě by tě vzali domů.Nedoprošuj se. Láska buď je nebo není.Nedá se vynutit.Řekl ti aŤ se sebereš a táhneš? Tak sbal kluka a jdi.Ten chlap tě podle mého úsudku nemá už rád. A až potká nějakou, do které se zblázní, tak ti teprve nastane to pravé peklo. Na co čekáš? Až zahřmí?
Neřekla jsem ti to moc natvrdo? Nechtěla bych tě ranit.Máš toho na triku už takhle dost.
|
| Arwen | •
|
(16.4.2005 23:50:03)
Ne, Jani, neřekla jsi vůbec nic moc tvrdě. Snesu všecko. Máte pravdu, holky. Měla bych začít s protiútokem, než tam dojdou tchánovci a začnou si vymýšlet. Nenávidí mě proto, že u nich v rodině není normální žít na hromádce a proto, že jejich syna neposlouchám na slovo a nelezu jim do zadku / i když do jejího bych se spolehlivě vešla :o)/
Vždycky jsem byla společenská, mám velkou sílu známých a kamarádů, neumím sedět doma na zadku a nejsem typ, který by musel někomu sloužit. Možná by to žena v domácnosti ěmla dělat, ale přítel jaksi dodnes nepochopil, že nejsem na mateřské, tudíž mám na tu domácnost strašně málo času a bez jeho pomoci to všecko prostě nezvládnu. Když jsem měla hlídání, nebránila jsem se jít mezi známé a dát si do nosu, umím se pořádně opít, ale o malého jsem se vždycky dobře postarala, nikdy by nemohli říct, že jsem ho zanedbala....dnes už jsem odhodila i jednu ze svých dvou vášní - závodní hraní šipek .Hraju už jen jednou za týden v neděli a on taky.Zůstala mi pouze jedna - a tou je hraní v kapele. I to se mu nelíbí a přitom mě takovou poznal - hraju už 8 let a on mě ze začátku obdivoval, jezdil se mnou, nosil mi kytky....dnes mi otlouká o hubu i kapelu, prý mi to bere čas na domácnost...přitom kluci jsou beze mě v háji, dost dobře hrát nemůžou a já jsem muziku vystudovala, tak proč se jí mám vzdávat kvůli někomu takovému? Vím jen jednu věc - že v tom není jiná baba. Natolik ho znám a je to to jediné, v čem mu věřím. Vůbec nechápu, proč je takový. Když jsme se poznali, říkal, že je dobře, že nejsem puťka, co bude sedět na zadku - a teď ji ze mě chce mít :o(
Krizové centrum, Nadio? To tady nemáme....ale já něco najdu, musím to stihnout dřív, než se tady nadobro zblázním. Mám denně práci, malého, kapelu
a byt 4+1, na který jsem sama. Ach jo, holky. Nechci si stěžovat, ale přestávám mít sílu sloužit pánovi bez jediného slova uznání....mám v okolí moc kluků, kteří by si dali říct, ale nejsem taková...ale moc mi chybí pohlazení, políbení a slova lásky....fuj - melu jak nenaplněnej romantik. Asi se ze mě stává.
|
| Nadia@ | •
|
(17.4.2005 6:11:04)
Arwen, to tak proste je. On vyrostl s maminkou, ktera litala chlapum (manzelovi a synum) kolem zadku, tak to ted ocekava od tebe. Nejsi povinna. Jsi povinna se akorat starat o dite a to delas. Cas leti a dite roste, bude taky samostane jako ty a bude taky spolecenske. Delas to nejlepsi co muzes, pripravujes dite na novou dobu: na dobu, kdy si zena muze vybrart, jestli se chce venovat domactnosti a nebo mit sve zajmy, praci a sobestacnost. Myslim, ze idealni je, tedy v pripade, kdyz jsou rodice oddani a ziji v jedne domactnosti, kdyz ziji na plno oba, kdyz to maji rozdelene. U nas to tak funguje. Varime, uklizime, utirame zadky, chodime do prace a venujeme se sami sobe OBA.
Hlavne, ze se zbytecne nezenes do neceho, co ti neni vlastni. Drzim palce!
|
|
| Marselinda-Míša 4/03,Sabri8/06 | 
|
(17.4.2005 21:00:20)
Arwen tvoji situaci ti absolutně nezávidím. Určitě bych si o tom promluvila taky s nějakým odborníkem a trošku bych to nadnesla i před známými a sousedy. Tvůj přítel se narodil v jakém století? Nebyl ještě vychován v hlubokém středověku? Mého manžela babička je taky přesvědčená, že když se žena vdá, tak má dřepět doma na pr.., vařit, prát atd., posloužit manželovi a jeho rodině a s dítětem jít maximálně na zahradu(malé dítě přece nepotřebuje kamarády a větší rozhled). Většinou když já jdu u našich an zábavu (většinou mě tam manžel posílá), tak se to vždycky během 14dní dozví a hned volá mé tchýni a ta potom opatrně manželovi sděluje, že jsem byla na zábavě. A on jí většinou odpoví, že to ví, že mě tam poslal. A oni jsou potom strašně v tranzu. Můj manžel je sice mladší než já, ale není na vesnické zábavy a vlastně ani na diskotéky. On má jiné koníčky a já zase trávím některý čas taky podle svého, ale nemáme za potřebí se kvůli tomu válet v posteli s někým jiným(to si myslí ty dvě). Nevidím důvod, že když má člověk dítě a manžela nebo přítele, tak že pro něj život končí. Když je o dítě postaráno, tak nevím, proč by se člověk nemohl pobavit a nebo dělat to co má rád?
Držím ti palce ať všechno dopodne k tvojí spokojenosti. A hlavně se nevzdávej.
|
|
|
|
| Dáša +02 +04 | 
|
(14.4.2005 10:07:45)
Meluzína: o penězích mi nemluv, to začínám vidět rudě. Když jsme se sem nastěhovali ( byt po přítelově babičce) Bylo tu potřeba udělat všechno. V klidu a v rámci možností jsme se pustili do rekonstrukce. Najednou se začala tchýně zajímat proč ještě není tohle a tamto hotovo a začala sem kupovat věci. Po podobných zkušenostech s ní jsme se dohodli, že si od ní peníza nevezmeme na nic, leda jako půjčku, ale to v nejkrajnějším případě. Od té doby si stejně koupila dlaždičky a vanu do koupelny, obklad do kuchyně a každou chvíli něco moc praktického, co jí bylo líto vyhodit do popelnice:-)Nevynechala jedinou příležitost připomenout kolik už do nás investovala. Při posledním podobném rozhovoru, jsem řekla, že to je její věc, že byt je přítele a já tu pouze bydlím, a ty věci co jsem tam dělala já a moje rodina, mi v případě rozchodu taky nikdo nezaplatí.
|
| Jana M | •
|
(14.4.2005 12:18:50)
To Dáša:
To je bezva,tak ty ke tchýni máš zákaz a ona k tobě zákaz nemá? To Vám kupuje do bytu věci a ani se nezeptá zda je chcete nebo potřebujete? Já v lepším případě bych vzala skorosnachu sebou ať ona si vybere a já zaplatím. A propó musíš si ty věci od ní brát? Možná, že kdybys dokázala jednou si tu věc nevzít, tak se tak urazí,že máš od ní pokoj.Kurňa,když chci do koupelny dlažbu zelenou, tak si tam nedám modrou jenom proto,že ji koupila tchýně. To jsou věci.
|
| Meluzína | •
|
(14.4.2005 12:28:35)
Jano M, sice se ptáš Dáši. Ale nám tchyně taky chtěla kupovat věci do bytu a ani trochu se nezajímala o to jestli je chceme, potřebujeme, jestli se vejdou. Naštěstí! to vždycky dopředu oznámila co chce koupit, takže my (já) mohli včas odmítnout. Dovedu si představit, že to Dáši tchyně neoznámí a přijde s hotovou věcí. Já osobně bych byla schopná odmítnout zelenou dlažbu když bych chtěla modrou, a to i kdyby tu dlažbu přivezla, a bylo by mi jedno co s ní pak udělá, ale každý není huba jako já. Dášo co ty? :) Další případ - kdyby mě vzala jako snachu s sebou ať si vyberu, že ona zaplatí, to se spolehni, že bych nikam nešla :)
|
|
| Dáša +02 +04 |
|
(14.4.2005 14:17:16)
S tou koupelnou to bylo tak. V bytě nám majitel domu dělal topení s tím že se část koupelny musí bourat kvůli stoupačce a jestli tedy nechceme předělat koupenlu rovnou. Sháněli jsme korunky a tchýně řekla že to zaplatí. S přítelem jsme se domluvili, že ne že se tam dají věci na které zrovna máme. S tím jsem odjela s dětmi k rodičům. Když jsem se vrátila myslela jsem že omdlím vzteky ( a štve mně to dodnes) koupelna obložená úplně jinak než jsme měli domluveno a spousta věcí navíc. Prostě mně zase obešli. Přítel se urazil, prý mi chtěl udělat radost. Prostě to asi chápe jinak.
Věci různé, blbé a pitomé. Co se jí nehodí doma, šup už je to u nás. Odmítnout nelze, podařilo se mi to pouze jednou když mi dávala oblečení na děti, ještě po jejich tátovi a to se jí dotklo, když to bylo dobré jemu před 30 lety,proč ne dětem. Tři roky hledala nějakou peřinu, že se nechá vyčistit a bude pro děti. S hrůzou jsem se modlila aby se nenašla. Když jsem jí náhodou objevila dala jsem jí do pytle aˇjí táta odveze mamině když po ní tak toužila a ona mu jí dala zpátky že jí má hodit do popelnice.
Ale včera mi udělali radost. Proč to nepřiznat, jsem škodolibá. Tchýně si koupila koberec do předsíně a přítel, zručný elektrikář ale jinak trochu levák, jí ho má položit. Dělala jsem jí lino, koberec v kuchyni a obýváku, ale jelikož teď nekomunikujeme ať se babina chytne za nos:-)
|
| Jana M. | •
|
(14.4.2005 14:45:30)
To Meluzina:
A proč bys nešla? Já bych ti chtěla udělat radost,tím,že bych ti koupila dlaždičky jaké se ti líbí, a ty bys měla radost,že máš takové jaké se ti líbí a ušetřila jsi.A za ty ušetřené peníze by sis třeba koupila koupelnový set se zrdcadlem, nebo to co zrovna potřebuješ a nejsou finance. "Teda jako".Ale tys to myslela asi tak, že nejlepší od tchýně je, kdyby vám na to dala peníze? Nebo si to myslela tak,že od ní vůbec nic nechceš?
Já blb... bych docela ráda chodila se snachou nakupovat a měla bych radost z toho jak si zvelebujou hnízdečko. Ještě by mě hřálo pomyšlení, že mám snachu co má s mým klukem slušný život. Já jsem asi fakt blbec. Vona ta moje skorosnacha bude asi taky chudinka ze mně pěkně vydřená. Ale ty vaše zkušenosti mi docela v té mé přípravě na roli tchýně pomáhají.
|
| Jana M | •
|
(14.4.2005 14:49:19)
To Meluzína:
Teď mně napadlo,že ty bys nešla už z principu abys mi nemusela být vděčná??? Ale představ si,že já bych to ani nechtěla.Vděčnost neexistuje.Když člověk něco dává tak to přece dává proto,že to chce dát a né proto,aby mu někdo 10x děkoval a byl vděčný.
|
| Meluzína | •
|
(14.4.2005 15:13:50)
Jano M, někdo dává i proto, aby mohl všude vykládat co všechno dal... Je to daleko složitější, víš, třeba zrovna s druhou ženou mého tchána bych šla pro dlaždičky ráda :) Moje tchýně je ale úplně jiná kategorie. Nevím jestli má smysl jí tady podrobně rozebírat. Otevřeně přiznávám, nemám jí ráda, jako člověk mi nesedí, nevím o čem se s ní bavit, nechci být její "kamarádka". Částečně to je tím jaká je, částečně proto, že mi dost ublížila. Bylo by to na delší povídání.
Hele a neříkej o sobě že jsi blb, to se mi vůbec nelíbí! Jenom proto, že je nás tu pár co máme špatné zkušenosti s tchýněma a vylejváme se tady, to neznamená, že ty bys byla špatná tchýně!
|
|
| Markéta | •
|
(15.4.2005 15:39:52)
To JanaM:
souhlasím s názorem, že když někdo něco dává, tak proto, že chce a ne proto, aby mu byl ten obdarovaný vděčný. Tchyně nám nikdy nic moc nedávala, maximálně trochu přebytků ze zahrady, do narození dcery ani to ne. Ale očekává naprostou vděčnost. Já jí za hlídání dávala spoustu věcí /ručníky, halenky, noční košile atd. vše nové/ a ona mi pak /krom jiných doslova hnusných věcí/ řekla, že je starší, že si ke mně může dovolit vše, já k ní nic a když nám pomůže tak jí musím být vděčná tak, že si od ní nechám všechno líbit. Teď občas zavolá, že by ráda přijela dceru pohlídat, ale má smůlu.
|
|
| Markéta | •
|
(15.4.2005 15:40:01)
To JanaM:
souhlasím s názorem, že když někdo něco dává, tak proto, že chce a ne proto, aby mu byl ten obdarovaný vděčný. Tchyně nám nikdy nic moc nedávala, maximálně trochu přebytků ze zahrady, do narození dcery ani to ne. Ale očekává naprostou vděčnost. Já jí za hlídání dávala spoustu věcí /ručníky, halenky, noční košile atd. vše nové/ a ona mi pak /krom jiných doslova hnusných věcí/ řekla, že je starší, že si ke mně může dovolit vše, já k ní nic a když nám pomůže tak jí musím být vděčná tak, že si od ní nechám všechno líbit. Teď občas zavolá, že by ráda přijela dceru pohlídat, ale má smůlu.
|
|
| Markéta | •
|
(15.4.2005 15:41:59)
To JanaM:
souhlasím s názorem, že když někdo něco dává, tak proto, že chce a ne proto, aby mu byl ten obdarovaný vděčný. Tchyně nám nikdy nic moc nedávala, maximálně trochu přebytků ze zahrady, do narození dcery ani to ne. Ale očekává naprostou vděčnost. Já jí za hlídání dávala spoustu věcí /ručníky, halenky, noční košile atd. vše nové/ a ona mi pak /krom jiných doslova hnusných věcí/ řekla, že je starší, že si ke mně může dovolit vše, já k ní nic a když nám pomůže tak jí musím být vděčná tak, že si od ní nechám všechno líbit. Teď občas zavolá, že by ráda přijela dceru pohlídat, ale má smůlu.
|
| Marselinda-Míša 4/03,Sabri8/06 |
|
(15.4.2005 21:51:58)
Jano u nás je taky všechno omíláno věčnou vděčností. Prostě bysme jim museli být vděční i za rohlík, který někdy koupí. Tchýně nám stále nutila do bytu věci, které si ona někdy přála mít, ale jí se do bytu nehodí, tak si to musíte koupit vy a nebo já vám to zaplatím. Když jsem řekla NE, tak se ještě urazila a stejně to příště přivezla. Zve nás na oběd, když odmítnem, urazí se, když přijmeme, povídá všude, že nás živí a my za to nejsme dostatečně vděční. Žijeme v jednom baráku a kdybych věděla, jaký budou jednou mezi námi problémy, tak bych radši bydlela pod mostem. Neříkám, že je to každý den. to ne. Někdy je v pohodě a i se s ní člověk nasměje. Jenže na druhou stranu umí i citově vydírat. Na mého manžela chodila vždycky s pláčem a on jí vždycky vyhověl. Ale postupen času zjistil , že jeho maminka není zas až tak dokonalá bytost. Občas holt musí člověk vystřízlivět a sundat růžové brýle. Jeden syn jí odmítá a nadávaá do kra.. a kur.. a nevím ještě čeho všeho a tak se upnula na druhého a nebere, že má taky rodinu(nás) a svůj život. A hlavně že je dospělej.
Já taky nedokážu přijímat věci o kterých jsem předtím řekla, že je nechci. proč nám mají zbytečně ležet někde na půdičce a nebo v jiným pokoji? Ona furt fňuká, že nemá peníze, ale nám cpe kraviny a zbytečnosti. A´t si to kupuje sobě. My o to nestojíme, abysme jí kvůli tomu museli lézt celý život do pr..
|
|
|
|
| Senedra | 
|
(14.4.2005 22:02:05)
Jano, tak třeba zrovna moje tchýně si penězmi snaží koupit pocit, že je k něčemu platná a její "chlapečci" jí pořád potřebují. Prostě se nějak nesmířila s tím, že vylétli z hnízda a mají příjmy větší než ona s tchánem a jiné životní priority. Za ty peníze, co se nám snaží vecpat ( na jednu stranu chce dávat, ale na druhou neustále naříká, jak je všechno drahé) by nám chtěla řídit životy od rána do večera. Bohužel i s takovými postoji se někdy setkáš....
Vůbec se nedivím, že je někdo naštvaný, když přijede domů a má koupelnu úplně jinak zařízenou, než jak jí chtěl. Já bych byla schopná vzít majzlík a ty dlaždičky odsekat.
To není pomoc, to je ignorování nečích přání... Tobě by se to samé líbilo, kdyby ti to nastávající snacha udělala ve tvé koupelně?
|
| Jana M: | •
|
(15.4.2005 8:05:28)
To Senedra:
No to je jasný,že né, mám takovou povahu,že bych řádila jak tornádo a asi by šli dlaždičky dolů.Ono záleží také na tom jak na tom, v případě syn-snacha, jsou finančně. Pokud bojujou s každou korunou,tak asi budou rádi,když jim tchýně dle jejich vlastního výběru věc zaplatí.Pokud budou mít dostatek či nadbytek peněz, tak od tchýně nic nepotřebují.To záleží případ od případu. A potom taky záleží na povahách. Jestliže by tchýně to co dala, neustále omílala, tak jsou tací,že budou tiše trpět a budou rádi,že dostávají a jsou tací,že i když mají nedostatek tak od "tchánovců" nic nechtějí,nevezmou ale taky nejsou naštvaní,že nic nedostanou.To záleží taky na tom,kdo kolik má v sobě hrdosti. Blbý na tom je,že když budeš bydlet v bytě,který je přítele,tak tam vlastně nejsi doma(ve svém) a přítel je mezi dvěma ohňi. Na jednu stranu chce vyhovět matce na druhou chce vyhovět přítelkyni.Ne každý chlap má úplně jasno,který cit je pro něj prioritou. Zda láska k přítelkyni, nebo láska k mámně.
to Meluzína:
Tak dobře nejsem blb akorát si to asi představuju jak "Hurvajs válku". Tyhle vztahy jsou asi taky hodně o komunikaci.Některý chlap o sobě vyklopí všechno a některý neřekne nic nebo hodně málo. A některý o sobě přítelkyni nalžou co chtěj a některá to sezobne jak malinu a jiná zase pátrá.
|
| Dáša +02 +04 |
|
(15.4.2005 10:24:17)
Jano M tak to mi mluvíš z duše. Máme dvě malé děti, finančně jsme na tom prachbídně, ale radši si odpostím jakékoliv dary, než aby mi to tchýně omílala pořád dokola. Dokonce je schopná zjišťovat kolik nám dali mí rodiče a přítelův otec. Opravdu od nikoho nic nechci, mám potom pocit jakéhosi závazku. Rodiče nás vychovali a mají právo si ,,na stará kolena" taky něco užít. Pochybuju, že by byla jejich povinnost mně dotovat celý život. Pokud přece jen občas něco šoupnou, nemůžu říct, že by mi to nepomohlo, ale nikdy nic nevyčítali a spíš se zeptají co by se mi hodilo pro děti.
Přítele se snažím v jeho postoji chápat, ale jde to dost těžko. On je jedináček a na mámu nedá dopustit i když ví co byla a je schopná nám vyvádět. Pro mne dost těžká situace, ona si ke mně může dovolit vše, ale pokud se ozvu hned jsem nesnášenlivá a ta nejhorší.
|
|
| Dana S. | •
|
(15.4.2005 11:03:21)
Ahoj Jano, sleduju tuhle diskusi zatím jen jako divák, ale k tématu dávat-nedávat mám nutkání se vyjádřit. Já jsem od prvního dne manželství zastávala názor, že "mladí",mají žít zásadně z toho, co si sami vydělají, i za cenu hodně skromného života, bez ohledu na to jestli jsou jejich rodiče třeba milionáři.
Narazila jsem na typ přehodné a přeobětavé tchyně (několik let jsme bydleli společně)a mockrát jsem měla chuť skočit z okna. Pořád chtěla pomáhat, dávat, něco nám nebo našim dětem kupovat, i když sama moc nazbyt neměla. Myslím,že napůl to byla upřímná snaha pomoci, napůl touha holedbat se před kamárádkami, co všechno pro ty mladé dělá...Bylo to ještě za totáče a tehdy to tak trochu patřilo k dobrému tónu, cpát do dospělých dětí a pak si na to stěžovat...Byla jsem z toho nešťastná, ale neměla jsem tenkrát odvahu říci svůj názor otevřeně, a tak jsem si tchyni znepřátelila tím, že jsem dary přijímala, ale neprojevovala jsem dostatečný vděk a jásot.
Například:"Koupila jšem vám mašo na něděli,máš jadošt?" "Jo, mám, děkuju " vytlačila jsem ze sebe se sebezapřením, a přitom jsem si myslela, že by mi mnohem víc chutnaly brambory na loupačku za své, než řízky od maminky...Ach jo, možná jsem divná, hloupá, nevděčná. Tanečky kolem vnucované pomoci s domácností a dětmi by zabraly další dvě stránky.
Ale co jsem vlastně chtěla říct- já si upřímně myslím, že pro manželství nebo vztah dvou lidí, kteří spolu chtějí žít, je velice zdravé a prospěšné, když se musejí a chtějí spoléhat na vlastní síly, jeden na druhého, a ne na maminku za prdelkou.Právě překonávání mírné nouze a starostí, společné šetření na zařízení bytu a podobně vztah stmelují a posilují, když za něco stojí. Když nestojí, žádná škoda.
Další věc, často je situace taková, že jeden z partnerů má "zazobané" rodinné zázemí, a rodiče teoreticky mohou dávat hodně, druhý je ze skromných poměrů a rodiče ho při nejlepší vůli podporovat nemohou. To je pak bezva střelivo při hádkách a sporech -"Moje rodina nám koupila všechno, ty jsi přišel(šla) s holým zadkem, tak drž klapačku."
Kdepak, děkuju pěkně. Radši padnout na hubu, ale žít za své. Jasně, něco jiného je dárek, opravdu pozornost pro radost, ale to mně úplně stačí knížka, drobný doplněk do bytu, čtvrt kila jahod...
|
| Dana S. | •
|
(15.4.2005 11:58:21)
P.S.Abych nebyla za úplného tvrďáka, něco jiného jsou nezaviněné objektivní nesnáze- dlouhodobá nemoc, nezaměstnanost, vyhoření bytu - pak by širší rodina měla podle možností pomoci...
|
| Meluzína | •
|
(15.4.2005 13:20:44)
Dano S, absolutně s tebou souhlasím.
|
|
| Jana M | •
|
(15.4.2005 13:35:55)
To Dana S:
Asi máš hodně pravdy. Naši jsou děsně fajn.Ale když jsem od nich v 18ti utekla se slovy "já vám ukážu,že se umím o sebe postarat sama" a ve 20ti se vdala, tak udělali to nejlepší co udělat mohli. Nechali mně v tom pěkně vymáchat.Je fakt,že děti oblíkali od mimina, ale jinak "ani ťuk".Neuměla jsem vůbec nic. Svýmu muži,když jsme spolu chodili uvařila první jídlo krupicovou kaši. Byla tak tuhá, že držela tvar kastrólku. Já to vyklopila na talíř,zapíchla jsem do tpoho vidličku a nůž,pocukrovala omastila máslem a dala před něj. Měla jsem kliku,on se nevztekal ale děsně se rozchechtal.....a šli jsme vařit kaši spolu. Moje specialita na kterou vzpomíná dodnes byla svíčková alá pickwik z králíka.Ale to třeba jindy,pokud by to někoho vůbec zajímalo. Prostě zkrátka, naučil mně šít na stroji, vařit,a plést na plet.stroji.Když se nastěhoval ke mně,tak čisté ponožky navlékl na nohu a špinavé hodil do koše.Prováděl mi různé takové kousky.V začátku nám (mně víc) bylo docela krušno.Taky jsem mu jednou omlátila černé tulipány o hlavu.On třískl dveřma a odešel a já strkala drátky do stonků aby tulipány držely a bulila jsem. A naši nic. Nějak jsem se rozkecala na jiné téma. Promiň. Máš pravdu nesnáze,problémy a potíže. To se pak pozná jaký ten vztah vlastně je. V blahobytu se to moc nepozná.
|
| Dana S. | •
|
(15.4.2005 14:44:05)
No vidíš, a žijete spolu šťastně až dodneška :))
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Wanda | •
|
(14.4.2005 12:54:47)
Meluzíno, díky za povzbuzení.
Možná jsem to popsala zmateně. Ona má dva syny. Jeden je můj přítel a druhý - to je ten, co mě taky pomlouvá a nadává mi. Je to pro mě dost nová situace a prostě mi to hlava nebere. Nechápu, jak je možný, že někdo je takhle zlej absolutně bez důvodu. :-( Nevím, co s tím dělat, jak se s tím vyrovnat.
Já mám z toho pocit, že si hraje na věčnou trpitelku, ale nechápu, proč si jako důvod vybrala mě. :-(
Meluzíno, ohledně tvého manžela a jeho nespořivosti je tu každá rada drahá. Já bych to řešila tak, že bych udělala třeba nějakou zvláštní krabičku nebo třeba i prasátko a tam, kdyby tchýně nějaké peníze dala, tak bych je strčila tam. Manželovi bych řekla, že to je na konkrétní věc, třeba na dovolenou nebo nové boty. Docela mě překvapuje, že si manžel s lehkým svědomím půjčí a ty to máš za něj tchýni platit?? Spíš bych si s ním promluvila o tomhle.
Dášo, u nás je to od chvíle, co bydlíme s přítelem spolu. Jednou se vyjádřila, že jí mrzí, že nejsem její "kamarádka" (asi že nepřikyvuju a za zády nepomlouvám, atd.). Přijde mi jako člověk neférovej, něco jinýho říká do očí, něco jiného pak za zády. Ona ví vždycky všechno nejlíp, je dokonalá a má vždycky pravdu. Místo aby byla hrdá na syna, tak mu do telefonu říká, že nám to spolu stejně moc dlouho nevydrží. Ach jo.
|
| Meluzína | •
|
(14.4.2005 13:04:53)
Já jsem to taky možná popsala zmateně... On si ty peníze nepůjčil od tchýně, ale jinde. Právě proto, že tchýně mu nedávno tolik dala, tak si jí nechtěl říkat. To je jasný, že kdyby jí řekl, tak mu to klidně dá a vracet by to nechtěla. Jenomže mu to je samotnýmu blbý...
Jinak moje tchýně se taky vyjádřila (ne přede mnou) že k ní nejsem srdečná a že nejsem její "kamarádka". Wando z toho já si dávno nic nedělám. Já bych pochopila, že tě pomlouvá tchýně, ale že to dělá i švagr, to mi hlava moc nebere, pokud to není žárlivost tak co teda?
|
|
|
|
|
|
| Dáša +02 +04 |
|
(14.4.2005 9:54:42)
to: Wanda. U nás je to v podstatě stejné. Jen jsme se bavily s tchýní normálně do doby než se narodily děti. Od té doby dělá jen zle, kluka ignoruje, mně zakázala k ní chodit ani mi to neřekla do očí, ale vzkázala po příteli a mezi známými, kterých má poskrovnu o mně roznáší akorát drby. Nejvíc mi vadí fakt, že přítel (jedináček rozvedených rodičů) se mně častokrát ani nezastal. Už jsem tu o tom mluvila, teď k nám začala chodit a dělá jako by se nic nestalo a zase je ona ta chuděra ublížená a mně ta její přetvářka leze na nervy.
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)