| Buřt |
 |
(24.2.2025 10:19:54)
Ahoj,
mám dvě děti v teenagerských letech a teď to zrovna s nimi dost tříská, výkyvy nálad a tak podobně. Věc hodně zlepšuje, když mám dost prostoru si s každým popovídat, navodit takové chvíle vzájemné blízkosti, dozvědět se víc o tom, co prožívají, na co myslí. Není to ale samozřejmě v každodenním kolotoči úplně jednoduché, taková chvíle musí tak nějak vyplynout. Chtěla jsem se zeptat, jak to máte vy, při jaké příležitosti u vás nastávají takové chvíle sdílení a kdy jako rodina spolu nejvíc komunikujete všichni dohromady?
Mě dobře fungují společné večeře a víkendové obědy, to je taková stmelující chvíle, i když se to nedaří každý den skrz různé tréninky a jiné aktivity.
Pak je to chvíle před spaním, taky ne každý den.
A pak nějaké víkendové aktivity, aktivity apod. Tady trochu váhám, protože děti samozřejmě už často preferují nějaký svůj program, takže se jim třeba do rodinných akcí tolik nechce, ale přesto vidím ten přínos, že jsme spolu někde všichni mimo obvyklé mantinely.
Co sbližuje vaši rodinu a vaše vztahy s pubošem :) ?
|
| Dooly. | 
|
(24.2.2025 10:37:17)
vetsinou pri jizde autem
a nejlepe nejaky spolecny vylet o vikendu
|
|
| Tatramelka+3 | 
|
(24.2.2025 10:42:46)
Buřte, hezký téma a i pro mne aktuální. ...někdy si říkám, jak je to prima, že už jsou velký nemusím v práci třeba koukat tolik na hodiny nebo řešit, že bych s dětmi měla jít po práci ven a mě samotné se nechce.
Jenže pak mne dohání to o čem píšeš. U nás nejlépe funguje trávit čas s jednotlivcem a i vidím, že to tak mají rádi. Mám fajn, že mohu mít homeoffice, tak ve čtvrtek jsem doma, když jeden synek dorazí ze školy a máme tak svojí hodinku než jde na trénink a to si uděláme nějakou sváču spolu a hodně si toho povíme. Nějakou takovou sklulinku v týdnu pro každého se snažíme si najít já i manžel. Když do toho započítám své běhání, nejvíc nám teď asi chybí nějaká manželská skulinka, když nepočítám ty noční, co zvládneme, když náhodou se nějaký puboš nepromenuje furt tam a zpět po bytě . Zdá se mi, že celoživotně naháním čas?!
Úplně společně se už dneska scházíme fakt málo neb dcerka ač je nejmladší je na internátě. Za tou jezdím 1x týdně, protože mám v městě kde studuje detašované pracoviště. Je největší puboška, a když je doma společně s klukama, tak to je velké peklíčko a udržet nějakou debatu v hranicích je někdy nadlidský úkol. Dcera hodně gestikuluje a přebírá manýry, i mě přijdou občas vtipné, ale kluci jí to nenechají jen tak. V aktuálním věkovém složení je těžké se i shodnout na filmovém večeru.
Opravdu asi nejvíc nás pojí jídlo a společenské hry. Tak jakmile je příležitost a jsme všichni doma upeču maso, chleby, nadělám cibulové marmelády, zapíchnu 5 vidliček, vyndám společenskou hru a matrace do obýváku a zpravidla umíme skvěle pobavit několik hodin i celý víkend.
Výlety jsou také fajn, ale tím, že se kluci i dcerka doma dost střídají a vymetají neustále nějaká soustředění, závody, tréninky, snažím se je nenutit a chápat, že chtějí být doma, ve svém pelechu, být v bytě chvíli sami. Společných výletů si užíváme zejména o svátcích vánočních, to mají všichni min. 14 dní pauzu.
No, letos tedy mají každý jarní prázdniny v jiný termín. Tak si s mužem střídáme dovolené, každý po dnu na jedno dítě, jeden den oba rodiče společně s dítkem a jeden den domácí samoty. Prvně jsme na jarňáky nikam nejeli. Všichni si přáli být prostě doma. Vymetáme výstavy, wellnesy, vycházky a docela je to také fajn.
|
|
| Kaliope X |
|
(24.2.2025 11:10:39)
My se vždy nejvíce informací od malička dozvěděli v autě, pokud jsme dítě někde vyzvedávali, to bylo ještě plné dojmů, jinak máme Fučíka. V pubertě muselo mít dítko náladu komunikovat samo, obvykle to nastalo ve všední den nejdříve po 22. - 23. hodině, když už jsem se chystala do postele  a pak na dovolených, když bylo "nuceno" být s námi ve společném pokoji  Od 16, kdy nastoupilo na zahraniční intr, jsme rádi i jen za smajlíka - víme, že žije.
|
|
| Jerry G. |
|
(24.2.2025 11:16:44)
U myti nadobi.. Jinak si nejlepe s detmi nebo ditetem popvidam mimo domov. S dcerou jdme obcas do mesta. I s vlastni mamkou idyz je u nas na navsteve chodim na kafe mimo fomov. Doma to proste nejde.
|
|
| Monika |
|
(24.2.2025 11:19:09)
No, nejvíc příležitostí je při jídle (my spolu většinou snídáme, o víkendu pak i další jídla nebo když jdeme někde venku. Ale u nás je velký rozdíl mezi dětmi. Dcera si povídá moc ráda a o čemkoliv a když ji nenapadá, o čem mluvit, začne třeba vymýšlet různé "ankety", typu "jaká barva se ti nejvíc líbí", co bys chtěla dělat, kdybys nedělala současnou práci" atd. Někdy to jsou tak komplikované a nereální situace, že tím odmítám zatěžovat mozek Syn naopak mluví nerad, zejména ne o nějakých osobních záležitostech, včetně třeba vyprávění typu "co zažil na lyžařském kursu". Nejdelší dobu se s námi vydrží bavit o politice (což ovšem často moc nebaví mě) nebo nějakých praktických věcech. Všichni dohromady se nejvíc bavíme asi u oblíbených pořadů/podcastů a spol a potom naopak o některých lidech, které nemáme moc rádi - typu obecně neoblíbený rozhodčí, nafoukaný trenér, jedna problematická sousedka, směšná učitelka, případně také politici ...
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(24.2.2025 11:37:46)
Jednak společné stolování, jak píšeš, ale to bylo i u nás vzhledem k různorodým aktivitám vzácné.
Dobře fungovaly návštěvy restaurace, kde nám odpadl veškerý servis a opravdu jsme se mohli soustředit jen na sebe a mluvit.
A jízdy autem. Potomci měli obvykle tendenci zašpuntovat si uši sluchátky, ale když jsem je pobídla, byli ochotní přesměrovat pozornost na nás a hodně jsme toho nakonec probrali.
|
|
| TaJ | 
|
(24.2.2025 11:42:46)
Buřte, pěkné téma...my máme s naším skoro 17letým vztahy dost blízké. Naposledy to s ním třískalo okolo 11-12 let, od té doby je to pořád jen lepší a lepší.
Samozřejmě, že už dává často přednost kamarádům a svým zájmům, ale díky tomu, že my jsme za ty roky těm jeho zájmům v podstatě propadli taky, tak nás to dost spojuje. Někdy jezdíme za vlaky všichni, někdy jen já se synem, někdy jen manžel se synem, někdy syn jen s kamarádem a někdy jede ten kamarád s námi taky. Na jarní a podzimní prázdniny jezdíme na několik dní jen já a syn, část programu je podle něj, část podle mě a jsme spolu vlastně celou dobu, takže je i prostor na popovidani o všem možném. Ve všední dny toho času tolik není, ale vždycky máme takovou chvilku, když přijdu večer z práce, že se zastavím za synem v pokoji, on přeruší hovor s kamarádem a prohodíme spolu pár vět, co se ten den stalo, nebo probereme co je kdy potřeba pořešit, někdy mi ukáže třeba svoje nové video, někdy se rozplýváme nad různými videi s kočkami (oba milujeme kočky, ale doma je bohužel mít nemůžeme). Někdy je za chvilka na 10 minut, někdy i skoro na hodinu, záleží v jaké je zrovna náladě.
Jídlo u nás na sbližování nefunguje, syn odmalička přes všechny snahy společné jídlo nesnáší, takže máme domluvu, že když jsme na návštěvě, nebo je návštěva u nás, tak s námi jí společně, ale ve všech ostatních případech ho necháváme, ať si vezme jídlo nahoru. Zajímavé je, že mu nevadí jídlo někde v restauraci, ale pokud jsme jeden na jednoho. Když s ním jdu jenom já, nebo naopak jen manžel, tak v pohodě. On nemá rád takový ten hovor při jídle, prostě se chce co nejrychleji najíst a jít dělat něco jiného. Asi to souvisí i s tím, že jídlo pro něj nebylo nikdy moc podstatné, vždycky bylo někde na posledním místě za vším ostatním.
|
| TaJ |
|
(24.2.2025 11:46:49)
Jinak ještě na různé sdílení funguje, když vyrazíme se synem nakupovat oblečení, nebo boty, nebo prostě co potřebuje. To chodíme jen sami dva, spojíme to třeba s Mekáćem, nebo s pizzou a kolikrát se dozvím věci...
|
|
| Suza007 | 
|
(24.2.2025 18:48:09)
TaJ, s tím odmítáním společného jídla to máme s jedním dítkem taky. Jak může, tak se tomu vyhne.
|
|
|
| Federika | 
|
(24.2.2025 11:54:42)
Tak kluci si už jdou po svým, mladší se s námi občas dívá na film, by s náma na dovolené...
S dcerou jsem ještě často, jezdíme spolu na výlety, teď jsme byly třeba v Berlíně, cesta vlakem, tři dny na hotelu, spolu celé dny Pak celý den na vzdělávacím workshopu. Chodím spolu občas na obědy , dívá ese na seriály v angličtině, občas ji vozí ze školy, občas na tréninky. Vlastně spolu ještě trávíme hodně času.
|
| TaJ |
|
(24.2.2025 12:05:51)
Federiko, to je pěkný, já si moc vážím každé chvíle, kterou strávíme společně, protože si říkám, že už to nebude třeba dlouho trvat a už o to tolik stát nebude. Už teď je často třeba oba dny o víkendu od rána do večera celé pryč, někde s kamarádem
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(24.2.2025 12:18:16)
jak které dítě
s nejstarší dcerou si najdeme chvíli skoro kdykoliv jsme doma, třeba klidně u tv, když vyklízíme nákupy, vaříme, něco děláme... vždycky si se mnou nejraději povídala, když jsme u toho něco dělaly
se synem úplně nejvíc v autě, kdy jedeme sami nebo max s mladší dcerou - pak si on sedá dopředu a nebere si sluchátka a rád pokecá... teď jezdíme společně 3x týdně do práce (on do školy, ale jede se mnou až k firmě a pak pokračuje mhd) a to probereme ledacos.. nebo pak doma, večer - chodíme spát obvykle nejpozději, takže máme prostor (strašně si teď užívám, že se hodil do normálu a je z něj úžasně milý puberťák, hodně si povídáme, je skvělý a já se jen modlím, aby to vydrželo )
no a s nejmladší dcerou buď v autě nebo ještě raději na nákupech - ona je miluje, takže když ji vezmu na nákupy do "bordel krámů" (action, teddi, pepco, kik...) nebo na hadry (sinsay, h&m, c&a, gate...) nebo do drogérky, tak úplně roztaje a probereme úplně všechno
no a všichni tři milují když je vezmu do kavárny
a jinak mají všichni pořád rádi když hrajeme nějaké hry, nějaký výlet nebo něco, co podnikneme všichni společně... u toho se taky semele kde co
|
| TaJ |
|
(24.2.2025 12:32:14)
Rose, to je skvělý, moc vám všem přeju, aby to se synem už takhle vydrželo 🍀
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(24.2.2025 14:22:27)
tinko, díky 
jo, vážím si toho, co teď je, ale přiznám, že pořád v koutku mysli hlodá červíček pochybností jestli to vydrží... a možná o to víc si toho teď cením
|
|
|
|
| Janinka a dvě princezny | 
|
(24.2.2025 12:39:28)
u nás jednoznačně auto a koupelna
starší bude za pár dní 16, mladší bude 13... vozím je x krát týdně na tréninky a v autě jsou opravdu sdílné hodně. Opravdu pomáhá, pokud rodič vnímá svět dítěte, ví, kdy co má a které věci jsou třeba problematické (předmět, učitel, kroužek, těžká písemka) a třeba ho podpoří nebo naopak nějaké těšítko, které se připomíná. Denně se zeptám/zajímám jaký měly den, jak se mají, nebo aspoň jestli něco mám vědět. Tatínek se třeba tolik nezajímá a je to znát, že holky pak jemu tolik věcí neřeknou, protože ví, že si to stejně nezapamatuje, nebude vědět atd. Mluvíme celkově hodně. Já určitě  ráda jim vyprávím i co mě se dělo i když se mi už často smějí nebo řeknou, že jsem trapná, ale už to ke mě patří a ony vědí.
Pokud holky potřebují nebo i já něco probrat chodíme si vzájemně do koupelny. Já si čistím zuby ona myje vlasy, nebo opačně a to stihneme všechno.
Jídlo naopak moc u nás netáhne. Hlavně ta starší má tendenci chodit si s jídlem do pokoje a třeba o víkendu musím společný oběd už vlastně nařídit. Navíc mají holky tendenci se u jídla často hádat, nevím proč, tak tam radši moc řešících témat ani netaháme.
Taky pomáhají takové ty chvilky jen ve dvou. Se starší třeba ráno brzy vstávám. Zbytek spí a je to už náš rituál, pak jí pak i odvezu na nádraží a to je taky čas, kdy můžeme sdílet nejen organizační věci dne. Mladší se mnou zase chodí cvičit v době kdy starší odvezeme na trénink a taky je to jen náš čas "pro holky" a můžeme si hodně říct a povyprávět.
Za sebe jsem přesvědčená, že se to dá naučit i když vím, že je hodně dětí nesdílných.
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.2.2025 16:18:42)
Jejda, tak koupelna by u nás nefungovala, to by nesnesl nikdo To je hájená zóna, kde má člověk klid a soukromí.
Já jsem za dětmi chodila do jejich pokoje, když mi přišla vhodná chvíle, prostě si sednout a popovídat.
A v každém věku jsme stihli komunikovat i tak nějak "za pochodu", vždycky se vylouply chvíle, kdy jsme se s dítětem sešli doma nebo jsme se společně
někam přepravovali apod..
|
|
|
| kosatka2 | 
|
(24.2.2025 13:42:48)
Tak u nás je to spíš naopak, než u vás. Nejlepší je čas jeden na jednoho při nějaké aktivitě ve dvojici puberťák - dospělý. Nejhorší jsou společná jídla, společné výlety, nebo snaha se společně domluvit na nějakém filmu.
A když si puberťák domluví nějakou např. sportovní aktivitu s kámošema, nenutíme ho pak jít na oběd za babičkou.
Jakžtakž funguje aktivita "o přežití" v kombinaci 2 puberťáci + 1-2 dospělí, např. vzít je na výšlap v Alpách nebo na nesnadnou vodu do kanojí, nebo do jeskyň, atd. Prostě aby byli tak oddělaní, že jim nezbyde energie se navzájem štvát. Pak ale je třeba, aby někdo byl se školkáčem, který je oproti straším dětem naprostý pohodář, ale fyzicky jim samozřejmě nestačí.
|
| TaJ |
|
(24.2.2025 14:07:06)
Kosatko, přesně, u nás taky nejlíp funguje jeden na jednoho. Měl to tak vždycky, už odmalička. Když jsme někam šli společně všichni tři, tak byl vždycky nějaký problém. Asi mu vadilo, že se bavíme i mezi sebou, což znamenalo i vyšší hluk, nebo nevím. Ale odmalička funguje ve všem nejlíp jeden na jednoho. A společné jídlo navzdory všem snahám odmalička nesnáší. Nenutíme ho, ani o víkendech. Stejně když už jsme ho dřív třeba donutili, tak sedíme tři u stolu, my si povídáme, on zarytě mlčí a snaží se to co nejdřív sníst a prchá pryč... Když je u nás návštěva, což je párkrát do roka, tak to přežije, ale taky prchne hned jak je to možné k sobě nahoru. Už to dávno neřešíme, chceme hlavně pohodu. A tohle je prostě jedna z věcí, které má prostě jinak, než většina ostatních lidí, ale nikomu tím neubližuje, takže není důvod ho nutit.
|
|
|
| nebeska |
|
(24.2.2025 13:48:55)
Mám jen jedno pubertální dítě, výbuchy jsou (ale následně reflektované), ale trávíme spolu poměrně dost času, takže si povídáme hodně. Když přijde ze školy, v průběhu odpoledne, díváme se spolu na seriály, jezdíme spolu na dovolenou, podnikáme věci o víkendech, jdeme do divadlo, do restaurace. Ale je fakt, že nejvíce si popovídáme, když jsme spolu o samotě a nejsou v okolí další lidé - tam je to trochu trapné :)))
|
|
| Suza007 |
|
(24.2.2025 14:06:00)
U nás už od předpubertálních dob fungují nejlépe výlety jeden na jednoho - tedy já a jedno dítko. V jiném prostředí, v klidu a bez povinností hovor plyne nenuceně a občas se dozvím i něco zajímavého. Naopak auto nefunguje vůbec (dítě si nasadí sluchátka a moc si nepopovídáme).
|
| Tatramelka+3 |
|
(24.2.2025 14:25:41)
Susu, máme to podobně. Pokud chceme s dětmi řešit nebo být spolu nad rámec běžné komunikace. Funguje tam tzv. 1to1.
Koukám ale kolik lidí má jako "intimní" zónu auto?
...my teda přes týden prakticky autem nejezdíme a ani si přes město moc neumím představit, že se mohu dítěti věnovat s nějakým hlubším tématem než je denní program. Asi se ve městě potřebuji více soustředit na řízení. Když jedeme někam dál na závody nebo něco a nevezeme partu děcek, tak ano, tak v autě také probereme kde co.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(24.2.2025 14:39:03)
to auto je prostě místo, kde nemáš kam odejít, nějakou dobu tam strávíš a pokud si dítě neucpe uši sluchátky, je to ideální prostor... jezdíme denně stejné trasy, takže jako řidič sleduju jen provoz (což znamená jedu na autopilota) a mám prostor pro debaty...
naopak jsem třeba už muže naučila, že v žádném případě nemá vyvolávat v autě hádku, že mě nemá vysí.at když mě vytočí, mám potřebu uniknout z té situace a tak příliš šlapu na plyn pochopil, že je i v jeho zájmu, abych byla v klidu
|
| Federika |
|
(24.2.2025 16:00:36)
Neucpe si uši sluchátky
Důrazně jim říkám,že nejsem jejich placená služba,taxi ani služka, takže pokud je někam zavezu, odvezu, budou se mi věnovat
Kdysi se se mnou v autě i učili, dneska maximálně občas s dcerou konverzuju německy nebo španělsky, jinak už ne. Ale probereme den, co se nepovedlo, co holky, co má ještě v plánu, co potřebuje a tak.
|
| Pole levandulové | 
|
(24.2.2025 21:29:59)
Fed, evidentně používáme stejné věty - nejsem váš taxík, odložte telefon. Ale v autě jsme toho probrali plno už od malička, vozila jsem je denně na kroužky a tak jsme dělali úkoly, povídali, učili se...
Teď, když syn bydlí jinde, tak si o to víc užívám čas, kdy ho vezu na koncert a povídáme si. On je teda snadno komunikativní normálně, dost často mi volá jen aby se podělil o zážitek nebo informaci nebo zeptal na něco ohledně podnikání. Momentálně se rozhodl, že si přidá další nástroj a je v té nadšené fázi, tak mi volá několikrát denně a posílá videa s pokroky hry, jde mu to, ale vzhledem k výběru nástroje jsem i ráda, že tím oblažuje někde jinde. On se vždycky do něčeho zakousne a nedá pokoj, dokud se to nenaučí, ale při tom nevidí a neslyší a je schopen fungovat i v noci a vůbec mu nedojde, že sousedi by třeba mohli chtít i spát.
Dcera je odjakživa poněkud partyzánka, té trvá déle se otevřít, ale taky komunikujeme nejlíp v autě při převozu někam nebo při jídle někde venku. Teď jsme si spolu užily nějaké nákupy a bylo to fajn.
Ovšem s oběma je nejlepší domluva 1 na 1, buď já sama nebo samotný manžel. Jakmile jsme pohromadě, tak to není ono, skáčeme si do řeči a domluva je pomalá.
|
|
|
| TaJ |
|
(24.2.2025 17:02:06)
Rose, u nás auto nefunguje. Jednak nejezdime společně moc často, já sama se synem nikdy, manžel občas, ale dost často mají s sebou ještě synova kamaráda. Sluchátka žádná nevlastní a nepoužívá, ale v autě se prostě ponoří do mobilu a nevnímá. S výjimkou některých výletů, kdy jedeme za vlaky a on naviguje, nebo hledá jinou cestu apod. Ale to se hovor týká jen toho a nic jiného neprobíráme.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(24.2.2025 18:20:51)
Tinko, jasně, u vás to auto není tím běžně obývaným prostorem... u nás je to takový druhý obývák, cítíme se v něm uvolněně, je to pro mne taková bublina, kam si vlezu a vytvořím svůj mikrosvět, a děti tohle cítí hodně... A taky jsou celoživotně přítomni u toho, že i my s mužem často pokecáme za jízdy, když jedeme třeba z návštěvy, z víkendu, probereme všechno, zdrbneme všechny (něžně, obvykle  ), cesta pak lépe uteče a nehrozí únava
|
| TaJ |
|
(24.2.2025 18:40:27)
Rose, se synem tohle někdy není jednoduchý, on nemá tyhle společenské hovory rád, pro něj je to o ničem, takže ho to nějak ani nezajímá a prostě to jde kolem něj. Navíc jako menší nesnášel v autě i puštěné rádio, dneska už by tu chvíli vydržel, ale my jsme si nějak už odvykli a spíš si spolu vepředu povídáme a on je vzadu ve svém světě. Přes filmy a seriály se taky moc nesblížíme, protože on prakticky na nic nekouká, ještě tak třeba Teorii velkého třesku, nebo něco podobného, ale doma ani to ne. Spíš když jsme někde na dovolené a máme jeden pokoj, tak mu nic jiného občas nezbyde. Naposledy takhle se mnou viděl Foresta Gumpa a líbilo se mu to. Ale kdybych mu řekla doma, jestli se nechce koukat s námi, tak nepůjde a bude zalezlý nahoře u sebe a dělat si svoje.
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.2.2025 18:57:03)
Na filmy jsme se společně s dětmi dívali jen velmi dávno, to bych spočítala na prstech, Lvího krále a nějakou Malou mořskou vílu apod..
Nejsme filmoví diváci a co sledovali potomci v pubertě, to vůbec nevím.
Ani do kina jsme nechodili.
Ale chodili jsme občasně do divadla a poslouchali jsme společně hudbu. Dělali jsme si hudební seance, kdy oni nám pouštěli svou hudbu a my jim zase
naši. To bylo skvělé.
|
| Žžena |
|
(24.2.2025 19:37:11)
Ropucho,
my třeba máme s manželem hodně filmů, u kterých jsme chtěli, aby je naše děti taky viděly. Takže máme takový "rodičovský filmový klub", kde si s dětmi filmy úměrně věku pouštíme. A taky si s manželem vedeme takový pomyslný seznam "must see" filmů. A syna to taky baví. Není to, že bychom mu pouštěli Proti všem, ale třeba Forresta Gumpa, Život Briana atd. No a já zase chodím s mlaďasem i na nové filmy.
|
| Federika |
|
(24.2.2025 19:47:51)
My si uděláme puding,ze tří dávek hořká čokoláda, s mandarinkama z konzervy, piškotama. a oříškama,americký brambory a usadíme se a střídáme seriály na netflixu, momentálně Doktory a Hause Od minulého roku jen anglicky s anglickýma titulkama, předtím kvůli mně s titulkama českýma.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.2.2025 20:34:19)
Žženo, rodičovský filmový klub je pěkný.
U nás funguje knižní klub, ale hlavně mezi dětmi a tatínkem, já zaostávám.
|
|
|
| Stará husa |
|
(24.2.2025 19:57:40)
My jsme s dětmi chodili zase spíš do kina, v divadle jsme byli jen na Rusalce. Když byly děti v pubertě, tak začal Harry Potter, dcera přečetla všechny knihy hned jak vyšly, syn si počkal až na filmy, to už chodili sami, naštěstí. Hrozně to žrali, byl to tehdy velký fenomén. Pak byl ještě Pán prstenů, to taky milovali, jednou mě doslova přinutili, abych se s nimi na to dívala, vydržela jsem jen kousek. Strašně milovali fantasy, já to nenávidím. Ve vkusu na filmy jsme se tedy úplně rozcházeli. Zajímavé je, že ani jeden z nás nijak neprožívá hudbu. I když jsme jim jako dětem písničky pouštěli, v pubertě ani v dospělosti ani jeden hudbu neposlouchá. Nikdy neměli žádná sluchátka. Jako nevadí jim, ale je jim lhostejná.
|
| Federika |
|
(24.2.2025 20:02:30)
Nelíbí se ti Milášek?
Viděla jsem s dětma celýho HP, vlastně několikrát,každý díl. Pána prstenů taky, Hobbita,všechny ty fantasy pohádky
|
| Pruhovaná | 
|
(24.2.2025 20:15:38)
To máme takhle se synem, slabost pro fantasy knihy a filmy. Boží styčný bod i v jeho 26 letech 🙂.
Se dcerou zdrbneme kde co a kde koho, tam nic extra nepotřebujeme.
|
|
| Pruhovaná |
|
(24.2.2025 20:15:59)
👍
|
|
|
| Len | 
|
(24.2.2025 20:12:16)
Huso, mam to s dcerou podobne, ona cte hrozne moc, o dost vic nez ja, ale neco uplne jineho, prave fantasy vede, HP ji tedy nebavil, ale jinak cte hlavne to. Ted mela do skoly precist Lovce draku a ji to nebavilo, asi teda to bylo podporeno nutnosti rozboru, ale proste lidske pribehy ji nebavi. Ted spolu soubezne cteme Ctvrte kridlo, coz je moje druha fantasy, po Naslouchaci. Tak o tom si povidame.
|
| Stará husa |
|
(24.2.2025 20:28:17)
Len, dcera miluje Terryho Pratchetta, má všechny jeho knihy. A i jiné fantasy, ne, že by četla výhradně to, ale nejvíc. A taky kouká na různé fantasy filmy, kdysi na to chodili se synem do kina, teď už to sledují na PC a pak se o tom baví. Já jsem v tomto naprosto mimo, mě to vůbec nebaví, nikdy bych to nečetla, ani se na to nedívala. Pro mě je to jen snůška blábolu. Já miluju detektivky a psychologické thrillery, což zase nechápe dcera. V tomhle máme úplně odlišný vkus.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.2.2025 20:39:48)
" v pubertě ani v dospělosti ani jeden hudbu neposlouchá. Nikdy neměli žádná sluchátka. Jako nevadí jim, ale je jim lhostejná."
To je hodně zvláštní, takového člověka jsem snad nikdy nepoznala.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(24.2.2025 21:04:06)
Moje mamka. A to ségra učí v ZUŠce a já zpívám, náš táta zpíval a hrál na kytaru, mamky druhý manžel byl operni tenor, ona si hudbu nepustí, asi ji ani nemá ráda.
|
|
| Stará husa |
|
(24.2.2025 21:16:33)
Ropucho, já jsem jako mladá holka hudbu poslouchala, milovala jsem ABBU a poslouchala jsem i vážnou hudbu. Pak mě to nějak přešlo a teď neposlouchám nic. Mám radši ticho. Nebo mluvené slovo.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(25.2.2025 7:16:26)
Hudbu miluju asi už od batolete, bývala jsem prý hyperaktivní dítě a batole, když mě chtěli doma zklidnit, tak mi pustili kotoučový magnetofon s šedesátkovejma písničkama, Matuška, Urbánková... A byl na pár hodin klid. Asi od 3 let jsem chtěla bejt Naďa Urbánková a mít kvůli ní brejle
Ani dneska nevycházím bez sluchátek. Mám ráda skoro všechny žánry.
|
| Beat | 
|
(25.2.2025 8:43:31)
Taky si neumím představit žít bez hudby. O tolik emocí a prožitků bych přišla.
|
|
| mamoch |
|
(25.2.2025 9:24:14)
Zajímavé, jak jsou lidi odlišní, já hudbu, písničky vůbec nepotřebuju , neposlouchám nic. Jen co jsem začla trochu mluvit, tak jsem mamce říkala, Mami, nezpívej:) Ve škole hudební výchova byla čisté utrpení, zpívat před třídou- každý musel- nemám vůbec hudební sluch. Strašný to bylo, nejnenávidějnější předmět. Chválabohu na gymplu jsme si mohli vybrat mezi HV a výtvarkou, jasná volba, kreslím ráda doteď.
|
| Stará husa |
|
(25.2.2025 9:34:33)
Mamochu, já si vzpomínám, jak nás rozřazovali na gymplu mezi hudebkou a výtvarkou. Učitelka HV nás všechny naučila píseň In silvis resonant dulcia carmina a pak jsme museli jeden po druhém ji jít zazpívat u klavíru. Já jsem jen zazpívala In a už mávla rukou a řekla Výtvarka! Byla jsem jasná.
|
| mamoch |
|
(25.2.2025 9:59:11)
Huso, my jsme se mohli sami rozhodnout, si pamatuju, že když jsme dostali obálku, že jsme přijatí, tak jsme si písemně napsali, kam chceme, jesti HV nebo VV. Já to odeslala úplně ten den, kdy jsem obdržela oznámení o přijetí, spoulužačkám to bylo vcelku jedno, mě teda né:)))) rok 1972 - pravěk.
|
| Stará husa |
|
(25.2.2025 10:14:02)
Mamochu, u nás to byl rok 1974. A kdyby někdo hudebně nadaný chtěl na vytvarku, tak taky mohl, opačně by to asi nikdo nechtěl, přece jen nedostatek výtvarného talentu není tak očividný jako žádný hudební sluch. Já nejsem ani výtvarně nadaná, v podstatě nemám talent na nic. Ale mám absolutní hudební hluch, nejsem schopná nejen čistě zazpívat, ale nepoznám ani falešný zpěv a některé melodie ani nerozeznám od sebe. Typicky nerozeznám Narodil se Kristus pán od Nesem vám noviny, připadají mi úplně stejné.
|
| mamoch |
|
(25.2.2025 10:45:12)
A rozřazení na gymplu na HV a Vv funguje dosud , vnučka si ale na rozdíl ode mne zvolila HV :)))
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(25.2.2025 10:36:26)
"kam chceme, jestli HV nebo VV"
to bych měla dilema...
zpívám strašně (a) ráda maluju strašně (a) ráda
ačkoliv ani k jednomu z toho nemám vlohy, udatně jsem chodila na zš i na pěvecký i na výtvarný kroužek... z pěveckého mě teda nakonec vyhodili, když konečně identifikovali kdo jim to v tom sboru kazí ve výtvarném si mě nechali, učitelka byla báječná, moje milovaná (učila i češtinu, takže mě měla taky ráda ), myslím, že jsem tam docela pokročila s bojem se svou dysgrafií
|
| Beat |
|
(25.2.2025 10:47:31)
Měli jsme všichni Vv i Hv. Maluju podprůměrně, zpívám lehce nadprůměrně . Hudební sluch mám. Baví mi obojí. Nejlépe jsem recitovala. Pamatuju si vše na druhý, třetí přečtení, píseň na poslech..
Huso.. In a hotovo..
|
|
| Zasjaj. | 
|
(25.2.2025 18:22:43)
Rose” z pěveckého mě teda nakonec vyhodili, když konečně identifikovali kdo jim to v tom sboru kazí” to mě tak mrzí, tohleto. Jestlipak by někoho, kdo to furt kazí, vyloučili z matiky. Jakoby vzdělávání bylo jen pro ty, co už to všechno tak jako tak uměj.
|
| Stará husa |
|
(25.2.2025 18:32:09)
Zasjaj, moje dcera chodila do školního pěveckého sboru, ačkoliv taky zpívá falešně. Ale hrozně o to stála a paní učitelce ji bylo líto, tak ji nechala s nimi nacvičovat a chodila s nimi i na vystoupení, když to nebylo příliš důležité, třeba do domova důchodců nebo do mateřské školy. Byla s nimi i na soustředění. Jedině, když šlo o účast v soutěži, tak tam vystupovat nesměla. Byla jsem paní učitelce moc vděčná za tento přístup, já ze své první třídy si pamatuju, jak mi to bylo líto, když mi řekli, že s dětmi nesmím zpívat, protože jim to kazím. Do té doby jsem netušila, že zpívám falešně, vždycky jsem zpívala moc ráda a znala jsem spousty písniček. Do školky jsem nechodila a babička a naši mě za zpěv moc chválili, takže jsem to obrečela. A už navždy jsem se bála zpívat, vždy jsem jenom otvírala naprázdno pusu.
|
| Ropucha + 2 |
|
(25.2.2025 21:31:19)
Huso, to je tak příšerný přístup, co jsi zažila  Vždyť ten předmět by měl v dětech vzbudit radost, pozitivní vztah k hudbě, naučit je vyjádřit hudbou emoce... To přece není výběrový klub pro nadané. Každý se může smysluplně zapojit, od toho je tam ten učitel...
|
| Zasjaj. |
|
(25.2.2025 23:36:54)
Ropu, že?! Je to základní vzdělání. A říká se, že zpivat se dá naučit. Jsem skeptická, považuju se za beznadějný případ, ale i já jsem udělala pokroky, když se mi někdo věnoval. Po roce v hudebce už jsem byla schopná zazpívat jeden ze dvou nebo tří tónů, co učitel zahrál současně apod. Ten vyšší, ten nižší, před tím jsem se nechytala vůbec.
|
|
|
| Zasjaj. |
|
(25.2.2025 23:39:59)
Huso, vypadá to, že doba pokročila, osvícená paní učitelka. Dcera stále zpívá?
|
| Stará husa |
|
(26.2.2025 9:00:54)
Zasjaj, ne nezpívá, bohužel už ani nekreslí, i když to ji opravdu šlo. Zůstaly ji jen ty koně, pes a rybičky.
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(25.2.2025 21:07:04)
Zasjaj, já byla překvapená, že mě tam vůbec vzali
Já sama totiž slyším, jak jsem špatná, přesto to nedokážu ovlivnit - v hlavě to zní dobře, ale z pusy to jde příšerný  nevnímala jsem to nijak úkorně, já se hlásila všude možně i tam, kde mi to vůbec nemohlo jít, byla jsem okouzlena možnostmi, že vůbec můžu volit čím naplním čas... být doma znamenalo, že budu něco "muset" - učit se, uklízet, hlídat sestru, mýt nádobí, utírat prach, něco na zahradě... být venku jen tak zase nemělo u rodičů takovou váhu, ovšem být na kroužku, to bylo skoro jako být ve škole
jo a vykopli nás ve větším počtu, takže to nebylo ani tak osobní
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(25.2.2025 15:57:22)
Na gymnáziu jsme žádné umění neměli. Co já bych dala za výtvarnou výchovu a teorii dějin umění včetně hudby.
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(25.2.2025 9:38:16)
Mami nezpivej (falešně ), jsem používala taky, rvalo mi to uši
Hudebku jsem milovala, občas mě učitelka vyzvala, ať přinesu kytaru a něco předvedu, tak jsem měla svých 20 minut slávy
Dodnes zpívám ve sboru, nedávno jsme měli 2 koncerty v Praze, ve Svatém Vítu a na Vyšehradě, mám potřebu se předvádět
Ruční práce nesnáším.
|
|
| Len |
|
(25.2.2025 9:46:04)
Ja neumim zpivat ani malovat. Umim psat, moje dcera mela misto vytvarky a hudebky cely druhy stupen kurz tvurciho psani, jsem rada, ze nemusela pretrpet VV a HV.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(25.2.2025 15:46:45)
"já hudbu, písničky vůbec nepotřebuju , neposlouchám nic"
Tohle je opravdu zajímavé, v reálu znám nejrůznější vztahy k hudbě, ale tak vyhraněný extrém, že by člověk celoživotně vůbec nic neposlouchal a neměl rád, to jsem nepotkala.
I zcela amuzikální lidé kolem mě si třeba alespoň pustí rádio, zajdou svátečně na koncert. Kdo nemá potřebu ve vyšším věku, poslouchal v mládí.
|
| mamoch |
|
(25.2.2025 16:19:21)
No vidíš, Ropucho, tak aspoň tady jsi někoho poznala:). Rádio nepouštím , na koncerty nechodím a vůbec mi to nechybí.
|
| Ropucha + 2 |
|
(25.2.2025 16:42:41)
Mamochu, jojo, tady je to pestré
|
|
| Stará husa |
|
(25.2.2025 16:56:11)
Já velmi zřídka z na nějaký koncert zajdu. Většinou před Vánocemi. Ale ráda jsem chodila na Javory, Hradišťan, kdysi také na Nohavicu, než se z něho vyprofilovalo to, co je dnes. Co jsem teda vždycky vysloveně nenáviděla, byl rock, metal a podobná "hudba", která mi zní spíš jako třískání popelnic o sebe tisíckrát zvětšené.
Rozhodně si ale nepouštím hudbu a nechápu lidi, kterým furt musí něco hrát do uší.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(25.2.2025 17:08:17)
Poslouchám ponejvíc rádio. Na koncerty chodím, právě rockový. Ale nepoužívám sluchátka, ani žádny nemám, nesnáším nic přímo do hlavy.
Mám teda jedny v práci na schůze, ale to potřebuju málokdy.
|
|
|
|
| sally | 
|
(25.2.2025 17:42:23)
Ropucho,
jsou lidi, pro které je hudba rušivá. Celé moje dětství u nás běžel rozhlas po drátě, moji rodiče to dnes suplují televizí... ale mně to vadí. Jednak asi neumím multitaskovat - buď teda pracuju nebo poslouchám - nedokážu dělat víc věcí najednou... ale už jsem se naučila, že při telefonátech s kamarádkami uklízím - třeba utírám prach nebo tak - ale je to taktak... musí to být nějaká hodně bezmyšlenková činnost. Třeba vařit bych u toho asi nemohla.
Myslím si, že mám nějakou senzorickou poruchu - když hudbu "neposlouchám", tak se změní jen v hluk... a proč mít puštěný hluk?
Na hlučné konzerty a diskotéky a zábavy jsem nemohla chodit vlastně nikdy, dělá se mi z toho špatně - bolí mě hlava, ztrácím rovnováhu. Takže i to je další důvod, proč si nepouštět "hluk".
No a asi mám nějakou formu ADD - konzerty mě "nudí", jsou pro mě vesměs moc dlouhé a moc velký zásah do osobního času - takže nechodím na konzerty, do divadla - a v kině jsem byla snad naposledy před nějakými patnácti lety na něčem s dětmi. Neposlouchám podcasty a podobné věci, nemáme televizi, neposlouchám zprávy, nesleduju sportovní utkání a přenosy, nepouštím si youtube (jediná vyjímka je předpověď počasí) - všechno ostatní si raději přečtu.
Ale možná je to i těmi šesti jazyky, co se mi v té hlavě melou - a tím, že na jedno ucho blbě slyším?
Nicméně - pouštím si hudbu v autě - a zpívám )) Teda když jedu sama, rodinným příslušníkům bych to neudělala )
|
| Stará husa |
|
(25.2.2025 18:01:18)
Sally, moje maminka měla taky celý život pořád puštěné rádio, jen na zprávy ho vypínala. Jako mladé mi to nevadilo, i jsem to docela ráda poslouchala. Pamatuju v raném dětství ještě s babičkou, jak jsme poslouchaly Šťastnou cestu s Jiřím Štuchalem. A pohádky v neděli v 1 hodinu. A v první práci jsme taky poslouchali rozhlas po drátě, pamatuju na Jak se máte, Vondrovi? Já jsem vždycky byla spíš na to mluvené slovo. I když ani písničky mi nevadily. Teď si vybírám z pořadů na Můj rozhlas, většinou něco z Dvojky ČR nebo z Vltavy, někdy i z regionálních stanic. Soukromá rádia neposlouchám, tam mě naopak ty kecy moderátorů štvou a hudba mě nezajímá.
|
|
| Drypetis | 
|
(25.2.2025 18:05:30)
Sally,
s hudbou to mám podobně. Občas si něco pustím na youtube, ale hudbu jako kulisu taky vnímám jako hluk. A koncerty jsou pro mě taky dlouhé a nechce se mi třeba kvůli dvěma písničkám, které se mi líbí poslouchat něco hodinu a půl.
V mládí jsem poslouchala víc, ale s koncerty jsem to měla už tehdy podobně.
|
| Stará husa |
|
(25.2.2025 18:18:26)
Drypetis, mě jednou kamarádka přemluvila na koncert Elánu. Jejich písničky se mi líbí, tak jsem šla. Bylo to něco příšerného - hrozný hluk, nerozuměla jsem jediného slova v písničkách, ani jsem nevnímala nějakou melodii. Strašně mě rozbolela hlava, bylo mi na zvracení a několik hodin po koncertě jsem měla zalehlé uši. A to mi písničky od Elánu vždy přišly takové příjemné, melodické. Neumím si představit tu hrůzu třeba na rockovém koncertě.
|
|
|
| Zasjaj. |
|
(25.2.2025 18:13:43)
Sally, v dětství resp dospívání mi šíleně vadilo, že doma furt něco jelo. Ráno radio, Zápisník zahraničních zpravodajů se nedal poslouchat, protoze všichni mluvili přes naky telefon a pak ještě to nevyladěné rádio, chrchlaní, šumění, do toho znělky. Po ránu hotové mučení. A vecěr televize - malinká v kuchyni, kde se vařilo, jedlo, mylo nádobí a k tomu telka. A slyšet byla samozřejmě v celém malém bytě. A přitom ja rádio miluju. Posloucháme hodně. V dětství jsem si to brala do postele a jela Kolotoč, Stránky na dobrou noc, Na pomoc stranickému vzdělávání
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(25.2.2025 18:27:07)
Jé, tos mi připoměla taky jsem poslouchala v posteli Kolotoč. Měla jsem malý tranzistor.
|
|
| sally |
|
(26.2.2025 2:08:28)
... v sobotu ráno běžel v rozhlase Meteor, to jsem poslouchávala při snídani. A v neděli odpoledne pohádka (a taky večerníček, to jsme taky poslouchali - televizi jsme dlouho neměli).
Na chalupě ale běžela Vídeň - když jsem se pak v devadesátých letech ocitla skutečně ve Vídni a kamarádka to tam měla puštěný, tak to byl neuvěřitelný závan dětství... a nějak jsem naposlouchala vídeňskou němčinu - částečně rozumím, o čem mluví (vím, jestli se mluví o počasí, o politice nebo jánevím o škole - ale nevím, co přesně se o tom povídá) - a zní mi to skutečně jako mateřština, ale nerozumím ))
V poslední době jsem se zase ocitala v Bavorsku, tak jsem si naposlouchala to - a pak mě zaskočilo, jak moc je ta vídeňská němčina jiná )
TaJ,
no já jezdím autem asi relativně dlouhé štreky, takže poslouchám... i s dětmi jsme poslouchávali... a když už byly unavený, tak jsme jim pouštěli Loreenu McKennitt - u toho vždycky usli )
Pak jsme pouštívali knížky - Harryho Pottera a tak... (opět, jezdívali jsme relativně dlouhé štreky, běžně 3-5 hodin na víkend, na dovolených i 7-10)
|
| Zasjaj. |
|
(26.2.2025 20:12:40)
Sally, Meteor  populárně-vědecký magazín pro mládež. V sobotu v osm. Což bylo teda dost brzy, kolikrát jsem to zaspala. Pak jsem taky milovala Miroslav Barvík, Hovory o hudbě. To bylo myslím v úterý.
|
|
|
|
| TaJ |
|
(25.2.2025 18:20:58)
Sally, u nás doma nikdy nehrálo rádio ani televize jen tak. Poslouchali jsme hudbu docela hodně - s mamkou klasickou a s tátou taková ta 60.-70.léta apod. Ale pustili jsme si prostě desku, nebo kazetu a poslouchali jsme to, třeba jsme u toho něco dělali, ale pak jsme to zase po nějaké době vypli.
Ani s manželem jsme nikdy nepouštěli rádio, nebo televizi jako kulisu. Doma máme nejradši ticho a jelikož bydlíme v klidné oblasti poblíž přírody, tak zvenku jsou slyšet tak akorát ptáci, milujeme ten klid. Televizi si pustíme, pokud chceme na něco vyloženě koukat. Rádio doma neposloucháme vůbec, v autě jsme ho poslouchali, dokud jsme byli s manželem sami. Syn měl z rádia v autě vždycky takové záchvaty, že jsme si časem odvykli a ani nám to už nechybí. Jinak hudbu si pustím, ale třeba jedno dvě cédéčka, mám spoustu klasiky, ale taky spíš cíleně, k odpočinku, nebo třeba i jako tichou kulisu ke čtení apod. Ale stejně mám nejradši doma ticho. V práci i všude venku mám těch zvuků a hluků kolem sebe dost.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(25.2.2025 18:32:14)
U nás hrálo doma rádio. U babičky a dědy dráťák.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(25.2.2025 21:24:39)
Sally, citlivosti na zvuky velmi rozumím.
Sama jsem na zvuky citlivá, nejraději mám ticho a pokud jde o hudbu, dobrovolně se vystavuji jen vybrané hudbě ve vybraných chvílích.
Takovou, která je pro mě krásná, si soustředěně vychutnám, to je zážitek.
Ale celodenní příval zvuků pro mě také není, také z drtivé většiny jen čtu nebo něco zhlédnu bez zvuku s titulky. Mluvené slovo si pustím velmi vzácně, to mám jako s tou hudbou, pečlivě vybrané.
|
|
|
|
|
|
|
| TaJ |
|
(24.2.2025 21:19:58)
Ropucho, já jsem třeba hudbu poslouchala vždycky, různé žánry, nejvíc klasiku, ale i ledacos jiného, spoustu jsem toho poslouchala celé těhotenství se synem, v podstatě od rána do večera, dlouhé roky jsem v tom pracovala...no a syn? Neposlouchá hudbu vůbec žádnou, kromě krátkého časového období v dětství, kdy sem tam poslouchal nějaké dětské písničky. Nemá žádný oblíbený žánr, nepustí si hudbu, ani rádio. Hudba ho zajímá jen ve chvíli, kdy potřebuje najít nějaké podbarvení svého videa s vlaky. Ale nijak moc to neprožívá. Ale že by měl nějakou svojí oblíbenou písničku, skupinu, zpěváka...to neměl nikdy.
|
|
| Len |
|
(24.2.2025 21:57:27)
Hudba mi vadi. Vyjimkou je hudba, kterou jsem slychala v detstvi a klasicka hudba. Nic noveho. V hudbe nerozeznam slova od hudby a hrozne me to drazdi. Posloucham ji jen pri behu. Dcera hudbu posloucha a tancuje si k tomu, syn nesnasi.
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.2.2025 18:49:27)
Rose, jojo, cesta autem je k hovorům jako stvořená.
Také to vnímám jako komfortní intimní prostor.
Mám to moc ráda s mužem i s dětmi, sedneme vedle sebe a povídáme, nic nás neruší. Když je k tomu i pohledný výhled do ubíhající krajiny, je to úplná idyla.
|
| TaJ |
|
(24.2.2025 19:12:58)
Ropucho, u nás by auto v sestavě jeden na jednoho možná taky fungovalo, ale my nemáme vlastně kam jezdit. Manžel jede autem jednou za týden na nákup a občas někam vyjedeme o víkendu, ale často i na výlety jezdíme vlakem. Autem někam dál jezdíme vlastně jen jednou do roka na dovolenou po ČR. Do práce a do školy jezdíme všude všichni MHD, je to jednodušší a většinou i rychlejší.
|
|
|
|
|
|
|
|
| vlad. | 
|
(24.2.2025 15:52:47)
U nás hezky funguje se občas rozdělit a mít společnou činnost jen s někým, změní se dynamika rodiny a jsou z toho fajn chvíle. Na dovolenou jezdíme společně, ještě s námi chtějí jezdit užívám si to. Během víkendů se různě potkáváme doma, každý už má svůj program, nenutíme je ke společným akcím, taky si někdy potřebují od všeho odpočinout i od nás
|
| Janinka a dvě princezny |
|
(24.2.2025 16:08:42)
To potvrzuji...byli jsme teď o víkendu na horách, starší zůstala doma. Manžel jí večer volal a ona mu odpovídala furt jen hm, ok, jo a on na to: copak je? Ty si nějaká smutná. Ona: tati nejsem, ale mám jen dva dny si od vás vorazit a ty už mi podruhý voláš! 😁
Tak mi zacukaly koutky a už nevolal.
|
|
|
| Žžena |
|
(24.2.2025 16:34:34)
1) Pouštíme si spolu filmy a seriály.
2) Chodím si za ním do pokoje pravidelně pokecat. A průběžně z něj tahám, jak se má a co novýho, co učitel X, co dělal na kroužku Y atd.
3) Nainstalovala jsem si kvůli němu WhatsApp a posíláme si blbinky, fórky, memy, videa atd. Taky jsem si ho našla na Insta a on mne na FB :)
4) A tak různě děláme srandičky.
|
|
| Stará husa |
|
(24.2.2025 17:05:06)
Já jsem bohužel zrovna v období dospívání svých dětí onemocněla depresí, takže hodně často jsem nechtěla nikoho ani vidět, ani své děti. Je mi to zpětně líto, ale bylo to tak. Ležela jsem v posteli a přemýšlela nad tím, že nejlepší pro všechny bude, když se zabiju. V takovém rozpoložení jsem se dětem moc nevěnovala. Když mi bylo trochu líp, tak jsme si i povídali, hlavně se synem, dcera byla na SŠ na intru a víkendy trávila u koní. Vždycky přijela v neděli na oběd, pak byla na PC, což pro ni byla vzácnost, a já to chápala a k večeru už zas jela pryč. Moc jsme toho spolu nenamluvily. Nejlepší vztah jsme kupodivu začaly mít, až se odstěhovala z domova a začala pracovat. Teď v dospělosti si rozumíme bezvadně, teď je odtažitějši zase syn.
|
|
| Martina, 2 kluci | 
|
(24.2.2025 17:09:30)
Ten starší rád mluví při venčení babiččina psa, to probereme všechno. Ale musíme být sami, vezmeme-li i bratra, tak jen prázdné plkání.
Mladší rád mluví v autě, když řídí.
|
|
| sally |
|
(24.2.2025 17:29:34)
Buřte,
fakt hledat ty chvilky... a pokud možno jednotlivě... S dcerou to byly jízdy na tréninky - musely jsme autem, takže 2x 30 minut, kdy do toho nekecal ani otec ani sourozenec - pro holku bylo důležité některé věci neřešit "před chlapama". Se synem občas jedem spolu na lyže (dcera a manžel nelyžují) nebo něco podobného.
Rodinné večeře, víkendové akce, dovolené atd samozřejmě fungují taky, ale zase na jiné úrovni - že se řeší takové ty rodinné věci... A ano, od určitého věku mají děti svůj víkendový program - ale necháváme to otevřené a obvykle se ptáme, jestli mají zájem někam s námi jet... před vánoci byla s námi dcera na minidovolené (loni byl s námi syn).
Moje děti jsou už teď teda dospělé, ale pořád mi přijde, že je důležité vytvářet prostor a situace, kdy se dá povídat. Třeba to lyžování, nebo nějaká společná akce (i třeba jen to, že se cestou ze sobotního výletu stavíme s manželem v univerzitním městě a vezmeme potomstvo na večeři). Málokdy se trefíme, že bychom se sešli všichni čtyři, ale to nevadí - není třeba to tlačit a pokaždé "štěpit jádro" - stačí udržovat ten kontakt a pocit otevřených dveří...
|
| Ropucha + 2 |
|
(24.2.2025 18:42:37)
"není třeba to tlačit a pokaždé "štěpit jádro" "
To je nádherné vyjádření 
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(24.2.2025 19:44:05)
U nás se hodně osvědčily denní teplé večeře, původně kvůli mojí dietě, pak jsme začali vařit i klasiku, dohodli jsme se, co budeme vařit, nakoupili, krásně jsme si prostřeli. Ale my jsme přes jídlo .
Program o víkendech, kino, divadlo, MC donald, výlety, večer filmy, seriály, Teorie velkého třesku apod.deskovky, hudba.
Pubertu děti jsem si užívala, na rozdíl od 0-2 roky
|
|
| Len |
|
(24.2.2025 19:51:21)
Prituleni v posteli, s dcerou jeste pri cesani. Ale je to spis narazove, obe deti jsou po me, nesverovaci a malo mluvici. Kdyz je neco duleziteho, tak prijdou samy, toho si vazim, ja tohle nikdy nedelala.
|
|
| Salamajka | 
|
(24.2.2025 21:19:07)
O společných volných chvílích. Jinak holky klid fakt v 24 letech už pohoda. Vydržet. 😄
|
|
| Zizala Fialova |
|
(24.2.2025 22:58:42)
To je moc hezké téma!
U nás jsou ty chvíle určitě výlety a cestování, v každodenním životě pak společné vaření.
Mám od povahy málo povídavé děti, a otázky opravdu nefungují :) takže se obvykle snažím hodně vyprávět já jim (co jsem zrovna ten den zažila, co mě překvapilo, co jsem četla ve zprávách, nebo i třeba jak některé věci fungovaly když já byla dítě), a někdy se chytí a začnou vyprávět něco svého.
Moje babička mi taky hodně vyprávěla, vím toho hrozně moc o jejím dětství, o tom jak žili, a často na to vzpomínám a je to pro mě velká část představy o té době. Tak si říkám, že to má smysl i z jiných důvodů než navazování vztahů (i když i pro to je to důležité).
|
| Beat |
|
(25.2.2025 6:55:25)
Žížalo, to je krásný. Často si říkám, že toho vím o svých předcích tak málo a je mi líto, že jsem nezažila tohle, co ty. A děláš to skvěle, respektuješ povahy svých dětí.
|
|
| byvala radka |
|
(25.2.2025 11:25:29)
U nas auto, spolecne cinnosti v kuchyni, cesty z treninku. A spolecne turistikovani, kdy deti strasne nechteji a pak jdeme a povidame si a je to fajn. Snazim se denne zajit za nimi do pokoje, jak se mely, co delaly, jaky byl den. A kdyz chodil manzel na sipky, meli jsme spolecnou veceri, vetsinou delani palacinek nebo neco dobreho, pritom taky dobre povidani. Ale nejlip je to taky 1 na 1. Bohuzel nesnasim nakupy cehokoliv, takze s dcerou si shopovani neuziju.
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(25.2.2025 14:26:26)
už máme puberťáky odrostlé, ale stále si to pamatuju
připadá mi, že panuje takový mýtus, že puberťáci rodiče už "nepotřebují", ale není to vůbec pravda. potřebují, abychom byli k dispozici k důležitým rozhovorům ve chvílích, kdy se oni sami na to cítí. a je důležité proto vytvářet časový prostor, kde k tomu může dojít (a nebýt ale nijak zklamaní, když to zrovna nevyužijí). moje děti se třeba byly velice dobře schopné rozpovídat, když jsme spolu jeli autem, třeba klidně jen na nákup a zpátky. taky měly ve zvyku přijít tak kolem půlnoci do ložnice, sedli si nám na postel a spustili jsem fakt ráda, že jsme se jim v tom věku s manželem oba věnovali, byť to teda nebylo chvílemi vůbec jednoduché, dávali nám dost zabrat, jejich dospívání byla divočina (hlavně ti dva starší). ale teď máme dospělé "děti", které se myslím docela rádi vrací domů a stále si máme o čem povídat
|
| Buřt |
|
(25.2.2025 14:35:39)
Ráchel, to jsi napsala moc hezky!
Já úplně souhlasím, že puberťáci nás potřebují víc, než to vypadá.
Já si někdy říkám, že ta povídací chvilka se mi s každým z nich nedaří dost často, ale asi je to blbost. Prostě vytvářet ty podmínky, a někdy to klapne a někdy ne.
|
| TaJ |
|
(25.2.2025 15:19:41)
Buřte, přesně. Potřebují nás víc, než se tváří. Jak už jsem psala, tak vždycky na chvilku zajdu za synem do pokoje, když večer přijdu z práce. Je to taková naše chvilka, někdy jen na pár vět, někdy skoro na hodinu, někdy řekne, že za chvilku za mnou přijde dolů (a pak nahoře usne 😁)...ale vlastně oba s tou chvilkou počítáme, i jeho by asi mrzelo, kdybych tam nezašla...a to i přesto, že obvykle v tu dobu volá a hraje s kamarádem.
|
|
|
|
| jak | 
|
(25.2.2025 18:38:09)
Společný čas, o víkendu teď bazén, sauna, dnes nákupy a doktoři..
|
|
| Čumča. | 
|
(25.2.2025 18:42:24)
Komunikaci s puboši mi zlepšuje, když je nechám volně mluvit, nesoudím, neradím, neděsím se (i když občas se vnitřně trochu děsím).
Díky tomu mám skoro denně raport, jaký byl jejich den, občas trnu z toho, že mládě vytáčí svého učitele nebo prudí slabšího spolužáka, kterému klade nástrahy....ale když zakročím z pozice autority, tak mi mláďata přestanou referovat
Takže za mě rada, nezasahovat do jejich elaborátu mrávokárnými vstupy, nechat je vykládat a být velice velice opatrný v hodnocení
|
|
| kněžna Dragomirová | 
|
(14.3.2025 21:56:16)
Přidám svoji zkušenost, protože oproti většině to máme docela naopak
( skoro 14 a 4 roky...)
U nás funguje přesně to společné jídlo. Máme to rádi, bylo to trochu přání to takhle mít (já to nezažila, my obědvali na gauči u televize a tohle mi v dětství chybělo, nějaký rituál, tak to teď děláme, ale bez naléhání a kupodivu to funguje). Komentujeme jídlo, jak kdo co uvařil, a tak, akorát k hlubším tématům se moc nedostaneme, neobědváme/snídáme/nevečeříme hodinu. U puboše taky hraje asi roli to, že většinou se pozornost upíná na 4 letou (jak jí, jak jí to padá, jaký dělá blbosti), že se smějeme a puboš taky, necítí asi tlak.
Ale zas je fakt, že - jak jsem psala - nic "podstatnýho" u toho jídla stejně nepadne. Fakt jen tlacháme, smějem se, komentujeme chuť toho jídla, co se děje za oknem, co budem dělat odpoledne, víc nic. Ale i to je fajn.
Druhak teda u nás moc nemusíme odnášení jídla jinam. Já jsem sice od rodičů zvyklá, manželovi se to ale nelíbí a držíme to i kvůli 4 leté, tam by pak bylo od kečupu a spol všechno. Takže kdo chce jíst, tak prostě si k tomu stolu dojít musí... no a proč se teda nesejít všichni když je to teplý..
Naopak u nás naprosto nefunguje jízda v autě a nechápu jak to někdo zvládá... mě chybí oční kontakt. Navíc směrem dozadu hůř slyším. Vůbec se mi nechce mluvit, a už vůbec ne o něčem důležitém. S manželem by to ještě šlo, sedí vede mě, slyším ho dobře. Ale to zas on nechce řešit žádné podstatné věci, protože musí dávat pozor na cestu.
|
| Federika |
|
(14.3.2025 22:04:35)
Kněžno,
možná je to taky tím,že moje děti vždycky seděly vedle mě Teda když jsem jich nevezla víc najednou, což většinou ne.
|
|
| kněžna Dragomirová |
|
(14.3.2025 22:11:41)
jo a deskovky! my jsme teda milovnici. Dixit, karak, krycí jména, šachy, nejradši máme cluedo.
jen s tou čerstvě čtyřletou to furt nejde...tam zatím leda pexeso a puzzle
|
|
|
|
V její náručí
Valašský mikulášský jarmekZlín 
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Valašský mikulášský jarmek
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)