| lenka, 2tyzdnove miminko | •
 |
(14.10.2000 19:04:16)
Ahoj vsetky buduce maminky,
radost z ocakavaneho prichodu miminka zatienila skoro vsetok strach z porodu.
Nakoniec ma to chytilo v noci - ked som sa zobudila asi o 1.00 v noci, na to, ze mam "asi" kontrakcie kazdych 5 minut.Boli ale velmi slabe, tak som si nebola ista. Lezala som si tak v posteli este asi do 2.30 a ked som si bola uplne ista {podla pravidelnych a stupnujucich sa kontrakcii} zobudila som ocina, isla som sa osprchovat a vyholit {voda mi praskla vo vani}. Veci do porodnice som uz mala nachystane, takze ocino zavolal uz len sanitku. Do nemocnice sme prisli asi o 3.30. To uz boli kontrakcie dost silne, ale este stale znesitelne. Babatko prislo na svet uz o 6.30, co je na prvorodicku slusny cas. Kazdy porod {prirodzeny} boli, ale vysledny efekt musi zatienit kazdu bolest. Ta neskutocna ulava a radost ked maly vysiel von a zacal plackat.... Mal 3.8kg a 56cm - a to som ho vytlacila uz na 3krat.
Dnes ma dva tyzdne a je to krasne zdrave babatko. Ja sa citim tiez velmi dobre, rana po nastihnuti je uz zahojena do tej miery, ze mozem robit vsetky mozne fyzicke ukony, normalne sa sprchovat... jednoducho nic necitim. Takze mamicky, drzim vam palce, naozaj to nieje az take hrozne....
|
| Lenka,29 bezdětná | •
|
(20.10.2000 13:32:18)
Vážená Lenko, děkuji Vám za podporu,díky strachu z porodu jsem si dosud netroufla mít děti.Strašně po nich toužím,ale nedokážu ten strach překonat. Vím,že už nemám moc času,a připadám si díky tomu neschopná,uvítám proto každou psychickou podporu. V okolí slyším o těhotenství a porodu jen to nejhorší. Mám šílený strach a zároveň šílenou touhu po dítěti.Děkuji ještě jednou za povzbuzení.
|
| Markéta, Anička 3 týdny | •
|
(21.10.2000 19:53:04)
Ahoj Lenko!
To, že se bojíš porodu, naprosto chápu, to se snad musí bát každá mamka. Já jsem se celých devět měsíců poctivě připravovala, asi tak od dvacátého týdne jsem začala navštěvovat kurz, kde jsem se dozvěděla (téměř) vše potřebné. Musím přiznat, že v určité fázi jsem si říkala, že je možná lepší o porodu nevědět nic než mít tolik informací - připadalo mi to jako zlý sen! To jsem ale překonala a v posledních měsících jsem se na porod těšila čím dál tím víc, vůbec jsem neměla strach.
Nakonec byl porod skutečně krásný. Do porodnice jsme přijeli s manželem ve dvě hodiny ráno (doktor mě chtěl ještě poslat domů - kontrakce byly slabé a nepravidelné) a v osm hodin už jsem měla Aničku u sebe. Netvrdím, že porod nebolí, zatím jsem ještě nezapomněla, že to bolelo. Samozřejmě, že bolest to byla ukrutná a měla jsem pocit, že to nezvládnu. Ale zvládla jsem to nakonec celkem v pohodě a teď mi připadá, že snad víc bolí, když mě Anička "kousne" při kojení. V hlavě mám, co se průběhu porodu týče, značný zmatek, nevím, co bylo dřív, co potom, o spoustě věcí mi manžel řekl až teď.
Jsem mimořádně přecitlivělá, šílený bolestínek, ale už hodinu po porodu jsem manžela vyvedla z míry tím, že jsem mu oznámila, že půjdu klidně rodit znovu. Nevěřil vlastním uším - v něm asi zůstane ten zážitek zapsaný hlouběji, já na to nepříjemné zapomínám velice rychle. Dnes, tři týdny po porodu, se cítím tak skvěle, že bych klidně šla rodit znovu hned! Takže držím palce, ať překonáš svůj "strach" a začni se těšit na broučka! Určitě to stojí za to, je to nádhera! :-)))
Zdraví Markéta
|
| Lenka 29,bezdětná | •
|
(23.10.2000 16:45:30)
Milá Lído, Markéto a Lenko,
děkuji Vám za povzbuzení, skutečně hltám o porodu každý článek,také asi z toho důvodu, že už jsem na první dítě starší a tak se obávám všech komplikací,okolí mě na to často upozorňuje.Také je mi strašně líto, že můj partner , již má jedno dítě z předchozího manželství.Samozřejmě byl u porodu.Já nevím ,co mě tam čeká, ale on je naprostý suverén,jeho první žena rodila asi velice snadno,je trochu jinak stavěná než já "hubeňour", se svojí úzkou "pánvičkou" navíc o 10 let starší než ona při jejím porodu.Připadala bych si asi velice trapně,už si teď často připadám, a tak se o porodu vůbec nebavíme,on -muž, ví víc než já - žena.Je mi líto, že nemohu být pro něj v tomhle první,asi každá žena si připadá líp.Pro něj už to nebude poprvé..., kdybych měla porod těžší,možná bych mu připadala jak hysterka a ona najednou jak hvězda,co vydrží bolest a je statečná.V tomhle mi asi nikdo neporadí,ale alespoň jsem se s tím mohla někomu svěřit.Když se člověk svěří, trochu se mu uleví,možná je to k smíchu, možná někomu ne, třeba někdo prožíval to samé, třeba se umíte vžít do této situace.Chtěla bych Vám všem a všem Vašim miminkům a dětem popřát strašně moc zdraví a štěstí a Vám ještě budete-li chtít, další krásná,zdravá miminka...??!!
|
| Lenka (Šárka 5 měsíců ) | •
|
(23.10.2000 21:38:43)
Ahoj Leni,
neudržela jsem se, abych Ti ještě jednou nenapsala. Naší Šárinku jsem si vybrečela. Manžel již má dvě děti z prvního manželství. To že nakonec budou bydlet s námi, (jejich máma zemřela čtrnáct dnů před mým porodem) jsme při debatách o dalším děťátku nevěděli. Manžel argumentoval svou pohodlností aj., já si dala ultimátum - buď já a děťátko nebo zůstane sám. Nakonec manžel souhlasil - dneska má myslím Šárinku moc rád. Jenže i já se potýkala s tím, že mě bude srovnávat se svou první ženou -to jak děti vychovávala (u porodu nebyl) a přitom ještě studovala atd. Lenko, jestli Tě má Tvůj manžel rád a miminko chce, nebude Tě myslím srovnávat. Strašně bych Ti přála, abys svůj strach překonala a svého vytouženého miminka se dočkala. Pokud někam pokročíte, dej mi vědět na mail lenka@checkin.cz. A ještě něco - nemůžu říct, že porod nebolel, ale ten pocit, žes někomu dala život, to všechno předčí. Když jsem se vrátila z porodnice, bylo mi strašně líto, že už to zřejmě nezažiju (no manžel chtěl chlapečka, takže třeba ještě k jednomu děťátku svolí).
Držím palce, ahoj Lenka
|
|
| Lída, syn 17m | •
|
(23.10.2000 22:15:12)
Ahoj Lenko,
ještě mě napadlo, že bys mohla srovnat ten manželův náskok. Myslíš, že by se Ti nepovedlo najít maminku, se kterou bys mohla k porodu jít? Věř mi, vím ze zkušenosti své, svých kamarádek i kamarádů, že jsou také holky, kteří mužského k porodu nechtějí, (resp. pánové, kteří to odmítají). Ale ženská by pro holky byla „snesitelnější“. Můžeš mít sice smůlu a být u těžšího porodu, ale tím spíš budeš více v obraze. Zkus se poptat u svého lékaře, jestli by ti v tom nepomohl, nebo třeba v kursech pro těhotné.
Nebo – pokud vím nabízely sestry z Pomadu, že pokud si to maminka bude přát, půjdou s ní i k porodu. Nevím, co to obnáší, jen jsem to u nich četla.
Doporučila bych ti, vybrat si lékaře, u kterého budeš moct být od začátku až do porodu a který tě v „kritickou dobu“ nepošle do anonymní nemocnice.
A co se hubenosti týká – jsem na tom asi stejně jak ty, ale pánev mám „normálně“ širokou, celé těhotenství jsem brala vitamíny a syn měl klasickou váhu 3,5 a 50cm. A šlo to snadno.
Často mluvíš o věku, i když mně nepřipadá závratný (asi proto, že jsme na tom skoro stejně :-)), pokud budeš chtít, můžeš zavolat Mudr. Jelínkovou, má genetickou poradnu jednou týdne v Podolí a jednou v Zenklově ulici P8. Je báječná. I když já vlastně radím, a ani nevím, odkud seš.
Lída
|
|
| Jana, 6měs. Jakub | •
|
(26.10.2000 21:01:36)
Lenko (bezdětná),
já mám z porodu panickou hrůzu už od doby, co jsem dospívala a pochopila jsem, k čemu vlastně žena na světě existuje ("A rodit budeš v bolestech..." Fuj). Když třeba padala hvězda nebo jsem lepila desetník na stěnu hradu, vždycky jsem si přála: "až jednou budu rodit, ať je to císařem". Když jsme se rozhodli mít miminko, byla jsem tak nadšená, že mi to pomohlo překonat strach z porodu aspoň při početí. Věděla jsem, že jak už budu "v tom", nic se s tím nenadělá. Strachy potom samozřejmě přišly, někdy i těžké vyrovnávání "s vetřelcem ve mně", ale čím víc mi rostlo bříško, tím víc jsem byla šťastnější, a - i když jsem tomu zprvu nevěřila - blížící se porod jsem skutečně brala jako přirozené vyvrcholení a zakončení všech těch obtíží s častým čuráním, otokem nohou, těžkým stoupáním do schodů... Když jsem se dozvěděla, že budu rodit císařem, brečela jsem lítostí. Připadalo mi to strašně nenormální...
Myslím, že by Ti mohlo pomoct, když si najdeš takovou porodnici, kde podporují epidurální analgezii (tzv. bezbolestný porod). Úplně bezbolestné to není (prožila jsem něco podobného při operativním porodu), ale bolesti jsou rozhodně menší. Sestra v těhotenské poradně mi řekla, že takové porody prý končívají císařem, ale pokud máš opravdu strach, tak je to myslím jedno. Kromě toho - maminky, které jsou pro epidurál dopředu rozhodnuty, většinou od něho nakonec upouštějí (na tom je vidět, jak se stává porod pro ženu s pokročilým těhotenstvím víc a víc samozřejmostí).
Neboj se a udělej to. Podívej se na znamení horoskopu, která jsou Ti sympatická, vypočítej si ovulaci - "holčičí" spermie je vytrvalejší, dokáže čekat na uzrátí vajíčka až dva dny, takže pokud toužíš po holčičce, je lepší početí před ovulací. "Klučičí" spermie je zase dravější, a pokud už je vajíčko zralé, je pravděpodobné, že tam bude dřív. Na takové věci mysli, a taky na to, jak se bude jmenovat (přemýšlej i o zdrobnělinách, jestli to jméno umožňuje). Na to se soustřeď. To ostatní přijde časem, samo a přirozeně.
Jana
janatris@post.cz
|
| Jana, 6měs. Jakub | •
|
(27.10.2000 0:35:13)
Lenko (bezdětná),
nechala jsem si Tvého muže projít hlavou, protože to, že "už to zná", není skutečně pro prvorodičku ta nejlepší podpora.
Tedy manžel bere Tvé potencionální těhotenství příliš samozřejmě - mě by se to strašně dotklo, já jsem byla v těhotenství z velké části šťastná právě proto, že o mě měl manžel obavy, obletoval mě, staral se o mě a každý den mi umýval nohy (miminko bylo tak veliké, že jsem si na ně přes břicho nedosáhla). Já jsem trochu víc sobec a snažila bych se svých potřeb citů domáhat (samozřejmě diplomaticky). Co kdybys mu s vážnou tváří sdělila, že TVOJE to bude těhotenství PRVNÍ, žes o tom přemýšlela a myslíš si, že zřejmě budeš potřebovat víc péče, že budeš asi i víc zranitelná, a ať Ti pomůže se rozhodnout - zda zvládne i on chápat, že je to pro Tebe něco nového. Ale na druhou stranu, že je Ti jasné, že od něj nemůžeš chtít, aby se nějakým přetvařováním vžíval do role novopečeného otce (my se teď snažíme o druhé a já už dopředu vím, že to nebude tak rozechvěle nádherné, jako to první těhotenství). Je to pro něj tolik samozřejmé, že u toho snad nemusí být? Snad by mu nevadilo, kdyby byla u porodu místo něj Tvoje maminka (sestra, teta, kamarádka), která to s Tebou prožívá víc?
Pokud se rozhodneš (držím pěsti) a otěhotníš, neopomeň ho informovat o každé, byť sebemenší odchylce od normálu (to se vždycky projeví tak ve 3. trimestru, u mě třeba byl plod níž, než by měl, byl příliš velký a nechtěl se otočit hlavičkou dolů). Pokud Tvůj muž prožil vzorné učebnicové těhotenství u "hvězdy" a to samé čeká i od Tebe, nebylo by na škodu, kdyby zjistil, co jsou to obavy o milovanou bytost. Bylo by asi na čase, aby přišel na to, že vlastně ještě zdaleka nic neví. Koneckonců - mysli taky na to, že s ní se přece rozvedl, ne?
Je to asi trochu moc hrrr, záleží na Tvé nátuře. Rozhodně si ale najdi ve Tvém bydlišti nějaký klub nastávajících maminek, to bys neřekla, jak taková jiná těhotná maminka umí podržet.
Ať Ti všechno dobře dopadne
Jana
janatris@seznam.cz
|
| Lenka ,bezdětná | •
|
(27.10.2000 16:34:04)
Děkuji Vám všem,
strašně moc mě překvapilo, že Vám moje pochybnosti a pocity nepřipadají až tak malicherné.Vaše názory mě moc zajímají.Vždy jsem toužila přivést na svět dítě a tím vlastně udělat něco vyjímečného a jedinečného pro svého muže, něco za co by muž měl být ženě vděčný a trochu ji i obdivovat.Jsem teď ale v situaci, kdy už ho tím asi neohromím,představovala jsem si to jako vrchol vztahu, důkaz lásky atd, atd..Díky těmto zkušenostem bych chtěla některým mladým svobodným dívkám poradit: než půjdete do vztahu s rozvedeným mužem s dětmi, zamyslete se nad tím, že se připravíte o spoustu věcí, které už pro něj nebudou vyjímečné/svatba,čekání a narození dítěte...atd/,ani mě tohle na začátku vztahu nikdy nenapadlo.Teď mi to dost vadí.
A věřte mi milé dámy, že pokud se někdy rozhodnu otěhotnět a podaří se mi to, jsem tu jak na koni.Budu Vás prosit o rady , zkušenosti a podporu. Jsem posera.Je fajn, že se můžu někomu svěřit a nepovažujete mě za blázna.Mé kamarádky/skoro všechny samozřejmě v tomhle věku děti dávno mají/, by mě dokázaly vyprávět jen hrůzostrašné historky o porodu a na to já prostě nemám...Tak zatím! Lenka
P.s. ještě mě děsí příběh mé kolegyně z práce:při porodu necítila, že netlačí jen dítě...a vše jim tam prý zaneřádila...prý se to stane i po klystýru. A co když to vidí "tatínek u porodu"?Máte s tím někdo zkušenost??
|
| Amálka, 1 dítě | •
|
(29.10.2000 19:12:44)
Lenko,
to se může stát, ale není to žádná tragédie. V konečné fázi porodu se tlačí "do zadečku", jako když jdete na velkou. Takže není divu, že můžete vytlačit i něco navíc ( u mně i po klystýru). Asistentka je tam od toho, aby Vám pomohla a vše dala do pořádku (a pokud není hloupá, určitě se zlobit nebude). A tatínek stojí při porodu za zády, ne zepředu (např. při poloze vleže), takže nevidí celkem nic nepříjemného, ukážou mu pak až děťátko. Žádný strach. To je taková drobnost, že si z ní vůbec nemusíte dělat hlavu!!
Hezký den.
A.
|
|
| Monika, dve male deti | •
|
(5.11.2000 22:35:19)
Mila Lenko a ostatne baby,
po dvoch skusenostiach z rodenia mozem povedat, ze je to ta najuzasnejsia vec na svete aka existuje. Som vdacna, ze som to mohla prezit. A to som pritom mala dva tazke porody, zaujimave bolo, ze druhy bol o hodne tazsi ako prvy. A to mi kazdy vravel, neboj sa druhy porod je ovela lahsi. Ale viem pochopit Lenku, ze ma strach z porodu, lebo to iste som prezivala aj ja, ked som este nebola tehotna. Stale som si myslela, ze ked raz budem musiet rodit, tak jedine cisarsky. A dnes som rada, ze som mohla rodit prirodzene. Druheho syna som rodila 15 hodin a to ma uz doktor bral na stol, ze ideme na cisarsky, lebo maly nechcel vyjst von ani za svet po vsetkych moznych vyvolavaniach / infuzia, tabletky na otvaranie, mechanicke otvaranie, atd.../. Ale napokon sa to podarilo po tom ako mi pustil plodovu vodu. Teraz ked si na to cele 15-hodinove dobrodruzstvo spominam, bolo to hrozne, ale ked sa rozhodneme pre tretie dieta, chcem totiz este dievcatko, lebo mam dvoch chalanov, tak rada to budem prezivat znovu a budem sa na to velmi tesit. Prajem vela stastia a, Lenko, nemas sa coho bat!
Inac, vie mi, prosim Vas,niekto poradit ako "to robit" ked chcem mat dievcatko?
Ahojte.
|
| Jana, 7měs. Jakub | •
|
(8.11.2000 0:32:42)
Já bych teď taky chtěla holčičku a jako nejrozumnější se mi jeví metoda "před a po ovulaci": "Holčičí" spermie je vytrvalejší, dokáže čekat na uzrátí vajíčka až dva dny, takže pokud toužíš po holčičce, je lepší početí před ovulací. "Klučičí" spermie má menší výdrž, ale je zase dravější, a pokud už je vajíčko zralé, je pravděpodobné, že tam bude dřív.
Ahoj
Jana
|
|
| Silvia, prvetehotenstvo :-) | •
|
(13.11.2000 16:25:05)
Ahoj Monika,
neviem ci ti bude moj odkaz nieo platny, ale podobne otazky mali aj niektore moje ex-kolegyne a dopracovali sa k Dr. Eugenovi Jonasovi z Mane (mozno si uz nieco o nom pocula), ktory vravi, ze kazda zena moze otehotniet (poznam osobne dve zeny, ktore vdaka jeho metode skutocne otehotneli presne v case nim urcenom a to mali obe za sebou niekolko rokov trapenia, nakolko sa im nedarilo otehotniet a lekari im nedavali uz ziadne sance)a dokonca pri druhom a tretiom tehotenstve vie urcit, kedy mozes splodit chlapca alebo dievca.
Prikladam ti web pages, kde sa mozes o nom co to viac dozvediet. Obe stranky su v anglictine.
http://centrum.jonas.com/contact.htm
http://www.usmev.com.au/images/bigbaby.jpg
Vela zdaru a hlavne zdravia tebe a vsetkym mamam a babies!
|
|
|
| Jorga, 2 synové - 4,5 roku a 7 týdnů | •
|
(27.1.2001 12:41:47)
Ahoj Lenko,
já se Ti nedivím, že se porodu bojíš, je to něco, co neznáš, tak co by ses nebála? Já sice mám z porodu (druhého, první byl císařem a to se mně nelíbilo) ty nejkrásnější zážitky a dokonce jsem se na to moc těšila (právě díky tomu, že poprvé to nebylo to pravé), ale každá jsme nějaká, ne? Já jsem zase lezla po stropě strachem, že by to mohl být znovu císař.
A co uvidí manžel? Nemusí být pravda, že stojí tak, aby vlastně nic neviděl, i když někde ho jinde stát nenechají. Můj manžel viděl všechno (v obou případech) a žádné negativní známky to na něm ani na našem vztahu nezanechalo. Ale myslím si, že by sis když tak mohla říct, že nechceš, aby se tam koukal, kdyby Ti na tom záleželo. Nechci Ti říkat, že Ti to bude jedno, i když mně to jedno bylo - já jsem zase přecitlivělá na chlapy gynekology a taky jsem děsně nesnášela, když mně všichni tvrdili, že u porodu mně to bude jedno. Nebylo, a možná, že Tobě to taky jedno nebude, a možná, že jo. Nech si tu možnost poprosit ho, ať se dívá jinam nebo ať si stoupne jinam - vždycky můžeš změnit názor.
Krásný porod přeje
Jorga
|
|
|
|
|
| Markéta, Anička 3 týdny | •
|
(26.10.2000 21:43:47)
Ahoj Lenko!
Nenech se znervóznit svým okolím, pořád jsi ještě mladá holka! ;-) Mně je 25 a mám-li být upřímná, tak jsem si na mateřství připadala ještě poměrně mladá. Vždycky jsem si myslela, že rodinu bud zakládat o něco později. Ale pak jsem se vdala a na miminko jsme se hodně těšili, takže je tady! A těch Tvých 29 rozhodně nemusí být důvodem k obavám. To Ti určitě potvrdí i doktoři.
Taky bys neměla mít špatný pocit z toho, že Tvůj manžel už u porodu byl a Ty nevíš, do čeho půjdeš. Pro chlapa je to určitě hodně silný zážitek a jestli Tě má rád (což předpokládám), tak Tě rozhodně nebude srovnávat se svou bývalou ženou a nebude Tě v žádném případě považovat za hysterku. (Já jsem v průběhu porodu měla pocit, že bych se měla ovládat mnohem víc a neřvat a že mě manžel musí považovat za padavku. Ale tvrdil mi pravý opak - obdivoval mou "statečnost", což mi poměrně dost pomáhalo.)
A ještě jedna věc. Určitě Ti všichni potvrdí, že pro průběh porodu není důležité, jestli jsi hubená nebo tlustá. Záleží na trochu jiných věcech. Já jsem sama byla hodně hubená (55 kg na 172 cm, přes boky tak 85 cm). Teď mám sice trošku jiné "rozměry" (snad se mi podaří aspoň trochu postavu vrátit do původního stavu), ale porod jsem měla opravdu velice snadný a rychlý. Takže na svou tloušťku nehleď!
Hlavu vzhůru a s chutí "do toho"! Držím palce a zase se ozvi!
Markéta
|
|
| Petra, 5 měsíc těh. | •
|
(1.11.2000 16:25:08)
Milá Lenko,
myslím, že si děláš úplně zbytečné obavy, zvláště co se týče "zkušenosti" Tvého partnera. Každý chlap se rád tváří jako suverén, ale ve skutečnosti je v něm malá dušička, kterou se snaží touto suverenitou zakrýt. A nic na tom nemění ani fakt, že už byl jednomu porodu přítomen. Myslím si, že každý porod je unikátní a s ničím (a nikým) nesrovnatelný zážitek. Řekla bych, že se zbytečně stresuješ srovnáváním s jeho bývalou partnerkou. Já osobně jsem prožívala asi před měsícem nepopsatelnou hrůzu při představě porodu, ale čím více o něm teď přemýšlím, tím menší strach mám. Myslím, že mi dost pomohla knížka, která se jmenuje tuším "Čekám dětátko" (má růžový obal a autorka je Němka). Porod je v ní velmi pěkně (ale pokud mohu posoudit, myslím, že i realisticky) popsán, popis je vcelku detailní. Autorka sama podotýká že bezbolestný porod neexistuje ale v mnohém závisí na přístupu a psychickém rozpoložení rodičky. Nedělej si předem žádné zbytečné starosti, všechno určitě s trochou odvahy zvládneš!
Moc Ti držím pěsti.
Petra
|
|
| Marcela, Vanda 6 m. | •
|
(1.12.2000 14:01:46)
Ahoj Lenko!
Přečetla jsem si tvoje stesky a musím říci, že tě plně chápu. Také jsem měla příšerný strach z porodu, zvlášť když jsem třeba v práci slyšela všechny ty "hrozné" historky.
Pak jsem si ale řekla, že když na to budu myslet, asi nikdy neotěhotním a snyžila jsem se hodit to za hlavu. Když jsem pak byla těhotná, střídaly se pocity : buď jsem měla radost, že budu mít mimčo nebo jsem měla šílenej strach že porodu už neuteču :)
Když pak po 9 měsících přišly porodní bolesti zbyla ze všeho jenom děsná radost, že už je to tady!
Co se týká tvého manžela - každé těhotenství je jiné a to dokonce i u jedné ženy, takže by bylo dobré aby si to uvědomil - co třeba ho nechat nahlédnout na tehnhle server?
Starosti, že při porodu vytlačíš také něco jiného hoď rovnou za hlavu. Za prvé je ti to v tu chvíli jedno a navíc WHO (světová zdravotnická org.) také nedoporučuje standartní používání klystýrů (pokud vím)- a navíc patří to k porodu, tak co!
Také jsem rodila bez klystýru a bez vyholení a byla jsem moc ráda, protože jsem se mohla cítit celou dobu jako člověk. Manžel byl u porodu se mnou a i když říkal, že tam bylo dost krve a někdy to nebyl hezký pohled, byl to podle jeho slov ten nejúžasnější zážitek - především prý když viděl "jak vylezla hlavička" (až mu to trochu závidím).
Takže zaprvé si dobře vyber porodnici (někde manžela posadí tak, že kouká jen na tebe - a co z toho pak má?) a je to moc dobré i pro tebe. Jsou teď i různé možnosti vedení porodu, a když se rozhodneš pro něco jiného než standart, nenech se odradit. Ono sice rodit jinak, než jeho "bývalka" bude pro manžela nepochopitelné - na druhé straně nové!
Přeji hodě štěstí v otěhotnění i při porodu!
Porod, i když bolí, je to nejkrásnější co můžeš v životě zažít!!!
|
| lenka | •
|
(4.12.2000 16:16:08)
Ahoj Marcelo,
děkuju Ti moc za podporu.Jseš pro mě ta další "statečná ženská", kterou bych jednou chtěla být ,je to pro mě ten nejdůležitější cíl na světě, chci to dokázat! Jsem Vám moc všem vděčná a přeju všem maminkám a mimískům hodně zdraví.Lenka
|
| Jana, 9měs. Jakub | •
|
(19.1.2001 1:25:38)
Lenko,
pročetla jsem si teď spoustu příspěvků ve spoustě témat najednou a uvědomila jsem si jednu věc: ať se chlap tváří jak chce suverénně, ať je to první, druhý či třetí porod, tak jakmile začnou jeho milované porodní bolesti, je ztracen v labyrintu svých vlastních neidentifikovatelných strachů a pocitů a najednou je prostě v koncích.
U jednoho porodu možná byl, ale ne u Tvého a uvidíš, jak to s ním zamává, až to na Tebe přijde.
Jak to u Vás vypadá - rozhodla ses? Napiš
Jana
|
| Jana, 9měs. Jakub | •
|
(19.1.2001 1:27:20)
tedy myslela jsem "jeho milované ženě", nikoli "jeho milované bolesti"... haha
Jana
|
| Fany | •
|
(21.1.2001 15:33:31)
Fakt dobrej brept :-)))))))))))).
Temer freudovskej..super..
Zdravi Fany
|
|
|
| Jorga, 2 synové - 4,5 roku a 7 týdnů | •
|
(27.1.2001 12:29:02)
S tím nemůžu tak úplně souhlasit - jistěže manžel měl strach a tak dále, ale dokázal mě naprosto fantasticky podpořit a pomoct mně (psychicky i fyzicky), dolehlo to na něho až potom.
|
| Míša, 33. týden | •
|
(30.1.2001 15:37:26)
Závidím všem maminkám a tatínkům, kteří rodili "spolu".
Manžel k porodu nechce. Nemocnice jako takova je pro něho silně deprimující (strávil tam rok).
Tento týden spolu jdeme na porodnický kurs. Zatím jsem ho přesvědčila alespoň k tomuto kroku. Jsem názoru, že na sál se mnou může, a v případě, že se na to nebude cítit, může odejít. Myslím, že každé ženě přítomnost toho nejbližšího pomůže. Mám hrůzu z toho (ač svému lékaři důvěřuji, a prostředí budu mít prohlédnuté), že budu sama v cizím prostředí s cizími lidmi.
Byli spolu, když miminko počali? Byli.
Těší se na něho? Těší.
Tak proč by neměli být spolu?
Myslím (a bratr je toho důkazem), že muž si ženy daleko více váží, vidí-li, co je to za fušku. Navíc z doslechu vím, že personál bývá v přítomnosti tatínka o mnoho milejší. Když mi kamarádka vyprávěla, že jí sestry vynadaly, že si nepočítá, kdy má a nemá stahy ... sama na hekárně ... žízeň ... odnešení dítěte, neboť vyčerpaná si o něho nedokázala říct. Budoucí tatínek může tohle všechno "zachránit".
Názory typu: "..že porod nic není, že dříve ženská okopávala řepu, odskočila si porodit a za půl hodiny byla zpátky...", jsou ta tam.
VŽDYŤ RODÍME JEN PÁRKRÁT ZA ŽIVOT!!! ... a mít na to ty nejhorší vzpomínky?
|
| Jana, 10měs. Jakub | •
|
(11.2.2001 6:33:07)
Míšo,
manžel by s Tebou mohl být aspoň při 1. době porodní, kdy se porodní cesty teprve otevírají (to může trvat u prvorodičky třeba i 10-12 hodin), některá u toho musí pořád chodit nebo dvě hodiny jenom hopsat na míči nebo jen ležet a čekat... Není to tak bolestivé, aby neměla na nic náladu, ale ani tak příjemné, aby si třeba luštila křížovku. Podívej se do diskuse "Otec u porodu", zvlášť na příspěvek od Míšy z 31.1., ta to celkem výstižně popsala. Nemohl by to ten Tvůj překousnout a aspoň těch pár prvních hodin strávit s Tebou? Až půjde do tuhého, tak si třeba odskočí do restaurace na večeři a pokud máte mobily, můžete si zavolat, že se má přijít podívat na potomka...
Stejně je pro mě zarážející, že Tě v tom chce nechat samotnou, zvlášť, když dobře ví, jak je nemocnice deprimující... Já jsem měla v porodnici poporodní depresi, ze které jsem se nemohla dostat proto, že jsem nemohla být se svým mužem. Čas mi ubíhal jako 16 hodin do návštěv, 15, 14, 13... noci jsem probrečela steskem a kojení bolelo... Zdráhali se mě propustit, abych to doma zvládla, čímž se to ještě prohlubovalo, ale nakonec si pro mě mohl Ben přijet už 5. den po porodu a doma pak bylo všechno OK, i to kojení se upravilo a cokoliv jsem nezvládala (sama bez sester a babiček), nebylo tak zlé, jako být bez Bena v porodnici...
Jestli Tobě nemocnice ani odloučení nevadí, tak to zas nebude takový probém, jen se Tvůj muž ochudí o cenný zážitek... a Tebe o jistotu a podporu. Ale pokud se někdo zapře, že mu čokoláda nechutná, můžeš to do něho cpát horem dolem a stejně tomu nepřijde na chuť. V tom případě je asi nejlepší mu ji vůbec nenabízet, ale vystavovat ji před ním a nabízet jiným. - Tedy, snažit se být co nejvíc šťastná a vyrovnaná (aspoň před ním!), chlubit se, jak se Ti zase zvětšilo bříško, že to asi bude pěkný macek, a jestli jsi ochotná propůjčit se trochu pokrytectví, neopomeň dodat, že to určitě po jeho tátovi (nebo kdo je v jeho rodině veliký)! No a že nemusí mít o Tebe strach, protože Tvoje maminka (sestra, kamarádka) tam bude s Tebou a postará se o všechno, Tvoje porodnice (zjisti si to dopředu) totiž umožňuje matce mít u sebe místo otce nějakou jinou blízkou osobu. Nech se jím ujistit, že Tě přijde při propuštění aspoň vyzvednout, ať aspoň v tomhle můžeš být klidná a ať se aspoň při tomhle Tvůj milovaný ukáže poprvé jako táta.
Pokud nepomohl ani předporodní kurs, doporučovala bych Ti, Míšo, se s představou tatínka u porodu rozloučit a jako náhradu za něj požádat skutečně tu maminku, kamarádku, prostě někoho, kdo To rád prožije s Tebou. Hlavně, abys tam nebyla sama. Jestli budeš rodit poblíž Brna a nikoho nemáš, ráda se s Tebou poznám.
Podle mě (ale já jsem trochu tvrdší k otcům, kteří v tom nechají ženu samotnou) by o tom všem měl být jemně, leč důrazně informován tatínek. Není vůbec špatné si uvědomit, že mám-li někoho rád, musím v extrémních situacích něco obětovat, aby vztahy zůstaly při starém. A nejsem-li oběti schopen, měl bych vědět, že můžu být někým nahrazen.
Jdi se občas jen tak podívat do čekárny porodního sálu. Ptej se na všechno, prohlídni si nástěnky, čti brožurky. Zeptej se, jestli Tě můžou ještě jednou zavést na chvíli na některý porodní pokojíček. I kdybys měla znovu zaplatit za prohlídku, stojí to za to. Poseď si v něm, pohlaď si bříško, zeptej se, k čemu co je...
Jana
janatris@seznam.cz
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| hela, 1 syn | •
|
(27.10.2000 5:07:32)
ahoj lenka,
neboj sa porodu, moja kamaratka mi davno pred mojim tehotentvom povedala" porod sa sklada z dvoch faz, v prvej mas kontrakcie a v druhej tlacis dietatko von. ked to vydrzalo tolko zien, preco by si nevydrzala ty?" a ja som naozaj dlho o porode nepremyslala vobec, porod mi pripadal ako nieco abstraktne a vzdialene. v siestom mesiaci tehotenstva ma zrazu "prekvapilo poznanie", ze mam v brusku maleho cloviecika a ten sa bude chciet dostat tak malickym otvorom von! asi tyzden som z toho bola celkom mimo a premyslala som ako z tejto situacie von, potom som si spomenula na slova kamaratky a svoje obavy som vypustila z hlavy. a nakoniec, ved na sale je s tebou sestra a doktor, ktori su tam iba preto, aby ti pomohli.
nic sa neboj, nestresuj sa zbytocne takymi myslienkami, dolezite je pohybovat sa pocas tehotenstva, ja som iba zbierala kazdy vecer a kazde rano veci rozhadzane mojim manzelom a mala som kondicku az do porodu. a neboj, ked to miminko uz bude na ceste, urcite sa budes nan tesit a na podobne myslienky ti nezvysi cas. ak by predsa, povedz si aj ty"vydrzalo to tolko zien, vydrzim to aj ja" budem ti drzat palce. ahoj.
|
|
|
| Lenka,29 bezdětná | •
|
(20.10.2000 13:48:27)
Vážená Lenko, děkuji Vám za podporu,díky strachu z porodu jsem si dosud netroufla mít děti.Strašně po nich toužím,ale nedokážu ten strach překonat. Vím,že už nemám moc času,a připadám si díky tomu neschopná,uvítám proto každou psychickou podporu. V okolí slyším o těhotenství a porodu jen to nejhorší. Mám šílený strach a zároveň šílenou touhu po dítěti.Děkuji ještě jednou za povzbuzení.
|
| Lenka (Šárka 5 měsíců ) | •
|
(20.10.2000 23:21:23)
Ahoj taky Lenko,
tady se to Lenkama jen hemží. Co se mě týká, řekla bych Ti - neboj se. Nikdo Ti sice dopředu nemůže říct, jestli budeš mít porod rychlý nebo pomalý a bolestivý, ale ten výsledek za těch pár hodin bolesti stojí. Já osobně si myslím (třeba se mýlím - rodila jsem jen jednou), že z 50% je to psychická záležitost. Když jsem čekala naší Šárku, shltla jsem kdejaký článek o porodu, chodila jsem na kurs - takže jsem přibližně věděla, co se bude dít. Je dobré pečlivě si vybrat porodnici a předem se s nimi domluvit, je-li u nich možnost epidurálu či nějakého jiného ulehčení od bolesti. Já si moc přála rodit bez tišících prostředků, ale jsem dost velký bolestínek, takže jsem nevěděla jestli to zvládnu. Do porodnice jsme s manželem jeli, když mi trošku odtekla voda a to mi ještě nic nebylo. Při vyšetření mi praskla voda. Za dvě hodiny mě začalo pravidelně bolet v zádech a za dalších sedm hodin jsem držela Šárinku v rukou. Těch sedm hodin uteklo ani nevím jak. Pořád se něco dělo, měla jsem u sebe manžela, který mi po psychické stránce nesmírně pomohl. Pořád jsem si říkala, že za pár hodin budu mít to, po čem jsem tak strašně dlouho toužila. Takže jestli opravdu tolik toužíš po miminku, neboj se. Držím palce, abys to překonala a do roka měla taky svého malinkatého mazlíčka.
Lenka
|
|
| Lída, syn 17m | •
|
(20.10.2000 23:36:46)
Ahoj Lenko,
snad Tě trochu uklidní, že já jsem devět let po prvním porodu manželovi s vážnou tváří tvrdila, že porod vůbec nebolí. A opravdu jsem si to myslela. Prostě se mi to vykouřilo z hlavy.
A po tom druhém jsem na vše zapomněla hned, jak mi dali syna do ruky. Uvidíš. Už samotné těhotenství je to nejkrásnější, co jsem zažila. A během něj se srovnáš i s myšlenkou na porod, přijde Ti to jako logické vyústění :-) a přestaneš se toho obávat.
Lída
|
|
|
|
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)