Re: porod

Ahoj Lenko!
To, že se bojíš porodu, naprosto chápu, to se snad musí bát každá mamka. Já jsem se celých devět měsíců poctivě připravovala, asi tak od dvacátého týdne jsem začala navštěvovat kurz, kde jsem se dozvěděla (téměř) vše potřebné. Musím přiznat, že v určité fázi jsem si říkala, že je možná lepší o porodu nevědět nic než mít tolik informací - připadalo mi to jako zlý sen! To jsem ale překonala a v posledních měsících jsem se na porod těšila čím dál tím víc, vůbec jsem neměla strach.
Nakonec byl porod skutečně krásný. Do porodnice jsme přijeli s manželem ve dvě hodiny ráno (doktor mě chtěl ještě poslat domů - kontrakce byly slabé a nepravidelné) a v osm hodin už jsem měla Aničku u sebe. Netvrdím, že porod nebolí, zatím jsem ještě nezapomněla, že to bolelo. Samozřejmě, že bolest to byla ukrutná a měla jsem pocit, že to nezvládnu. Ale zvládla jsem to nakonec celkem v pohodě a teď mi připadá, že snad víc bolí, když mě Anička "kousne" při kojení. V hlavě mám, co se průběhu porodu týče, značný zmatek, nevím, co bylo dřív, co potom, o spoustě věcí mi manžel řekl až teď.
Jsem mimořádně přecitlivělá, šílený bolestínek, ale už hodinu po porodu jsem manžela vyvedla z míry tím, že jsem mu oznámila, že půjdu klidně rodit znovu. Nevěřil vlastním uším - v něm asi zůstane ten zážitek zapsaný hlouběji, já na to nepříjemné zapomínám velice rychle. Dnes, tři týdny po porodu, se cítím tak skvěle, že bych klidně šla rodit znovu hned! Takže držím palce, ať překonáš svůj "strach" a začni se těšit na broučka! Určitě to stojí za to, je to nádhera! :-)))
Zdraví Markéta