Re: porod

Lenko (bezdětná),

nechala jsem si Tvého muže projít hlavou, protože to, že "už to zná", není skutečně pro prvorodičku ta nejlepší podpora.

Tedy manžel bere Tvé potencionální těhotenství příliš samozřejmě - mě by se to strašně dotklo, já jsem byla v těhotenství z velké části šťastná právě proto, že o mě měl manžel obavy, obletoval mě, staral se o mě a každý den mi umýval nohy (miminko bylo tak veliké, že jsem si na ně přes břicho nedosáhla). Já jsem trochu víc sobec a snažila bych se svých potřeb citů domáhat (samozřejmě diplomaticky). Co kdybys mu s vážnou tváří sdělila, že TVOJE to bude těhotenství PRVNÍ, žes o tom přemýšlela a myslíš si, že zřejmě budeš potřebovat víc péče, že budeš asi i víc zranitelná, a ať Ti pomůže se rozhodnout - zda zvládne i on chápat, že je to pro Tebe něco nového. Ale na druhou stranu, že je Ti jasné, že od něj nemůžeš chtít, aby se nějakým přetvařováním vžíval do role novopečeného otce (my se teď snažíme o druhé a já už dopředu vím, že to nebude tak rozechvěle nádherné, jako to první těhotenství). Je to pro něj tolik samozřejmé, že u toho snad nemusí být? Snad by mu nevadilo, kdyby byla u porodu místo něj Tvoje maminka (sestra, teta, kamarádka), která to s Tebou prožívá víc?
Pokud se rozhodneš (držím pěsti) a otěhotníš, neopomeň ho informovat o každé, byť sebemenší odchylce od normálu (to se vždycky projeví tak ve 3. trimestru, u mě třeba byl plod níž, než by měl, byl příliš velký a nechtěl se otočit hlavičkou dolů). Pokud Tvůj muž prožil vzorné učebnicové těhotenství u "hvězdy" a to samé čeká i od Tebe, nebylo by na škodu, kdyby zjistil, co jsou to obavy o milovanou bytost. Bylo by asi na čase, aby přišel na to, že vlastně ještě zdaleka nic neví. Koneckonců - mysli taky na to, že s ní se přece rozvedl, ne?
Je to asi trochu moc hrrr, záleží na Tvé nátuře. Rozhodně si ale najdi ve Tvém bydlišti nějaký klub nastávajících maminek, to bys neřekla, jak taková jiná těhotná maminka umí podržet.

Ať Ti všechno dobře dopadne
Jana

janatris@seznam.cz