Názory k článku Učíme angličtinu dobře?

Na článek tohoto typu nelze nereagovat. Paní lektorka má jakési iluze o dokonalém školství. Problém a to velký jsou peníze. Dělení dětí na menší skupinky je krásná myšlenka, ale ředitelé škol na to nemají peníze, díky neustálým škrtům v rozpočtu. Učím na ZŠ a to na prvním i druhém stupni. Hravý přístup je skvělý nápad, ale nejméně třetina dětí, dokonce i v 1. třídě, si hrát neumí a nemá o to zájem!!! Můj názor je takový, že od 3. třídy je výuka jazyků dostačující. Absolutně nesouhlasím s názorem, že není třeba je učit gramatiku. Nechá se to naučit i hravou formou, ale, vážené metodičky prominou, dril je nutný. Učím angličtinu 12 let, mám za sebou dva roky života v USA a v UK, mám vystudovanou VŠ, byla jsem na x školeních a to podstatné je, že mě ta práce stále baví a jsem mezi dětmi ráda. ALE, praxe na ZŠ je opravdu někde jinde. Děti, které si vedu od 3. třídy opouštějí náš "ústav" s dobrou znalostí jazyka, ale jsou zde určité faktory - inteligence, zájem a domácí příprava dětí. A na systému - článek, gramatika, slovíčka, procvičování - nenacházím nic závadného. Máme na škole nové učebnice - Happy Street a Project - všechna nová vydání. Používám Smartboard, poslechy, hry a všechny možné metody, ale v některých třídách, kde není o učení zájem, se mohu rozkrájet a stejně je to nebaví. Jděte tedy - vy všechny teoretičky výuky - do procesu na běžné ZŠ a budete někde žasnou

Tak to se pletete. Na naší vesnické škole je někdy problém přimět rodiče, aby zaplatili dětem sešity. Učebnice by určitě neplatili, bohužel ne pro každého je vzdělání dětí prioritou.

Ilzo, na školách mých dětí to jde. Rodiče chtějí pořádné učebnice, interaktivní, do kterých se píše, tak je dětem platí.

Ačkoliv s velkou částí názorů v článku souhlasím, nedá mi, abych nereagovala z pozice učitelky angličtiny na základní škole (18 let praxe). 1) Počet žáků ve skupině: Snem každého učitele angličtiny (a nejen angličtiny) je učit ve skupině do deseti žáků. Bohužel finanční situace ve školách toto neumožňuje a proto ředitelé dělí skupiny až při zmíněných 24 dětech. Je tedy pochopitelné, že se pak nemůže učitel věnovat každému žákovi a kvalita výuky tím trpí. 2) Nové učebnice: Za situace, kdy má škola k dispozici v ročním rozpočtu 7 tis. Kč(!)na všechny pomůcky, nemůže koupit učebnice, kdy každá stojí 200 a více korun. Věřím, že by někteří rodiče rádi svému dítěti na knihu přispěli, ale nelze pracovat pouze s polovinou žáků a nelze ani zbývající rodiče nutit k nákupu pomůcek. 3) Kvalita učitelů: Velká část učitelů angličtiny byla situací donucena k tomu, aby jazyk vyučovala. Pracovali na sobě a věnovali tomu spoustu volného času. Někteří by se rádi této povinnosti zřekli, kdyby byl k dispozici jiný "kvalitní" učitel - ale není. Prostě učitelé s dobrou znalostí jazyka a metodiky se na základní školu nehrnou. Co říci závěrem? Ne že by nebylo špatných učitelů, ale výše uvedené problémy dokážou pokazit i za jiné situace dobrou výuku.

Méně je asi opravdu více, a nejen co se angličtiny týče. Podle mě by se děti ve škole měly jako základ naučit méně věcí, ale opravdu pořádně. Vidím rozdíl v tom, co mají děti v učebnicích, co se "učí" a co opravdu pochopily a znají, ne jen na jedno zkoušení či jednu písemku.

Samozřejmě nadané děti zvládnou víc, ale jde i o ten průměr a lehký podprůměr. Vzdělanost národa nejsou jen supervzdělané elity. Pokud by tedy u nás supervzdělané byly. Protože ani s talenty se u nás nepracuje vždycky ideálně. A na trochu individuální přístup učitelé mají málokde podmínky. Dopadne to často tak, že nadaní se ve škole nudí, podprůměrní "jsou mimo" a průměr vegetuje. A celkový výsledek je bída.