Názory k článku Poruchy chování u dětí předškolního věku

Myss, my jsme se doma o té učitelce před synem nebavili. Nikdy jsme neřekli nic zlého. Bylo vidět, že ji syn moc nemusí, ale tím spíše jsme se snažili podpořit jejich dobrý vztah. Jenže to byla kráva.

Jsem spolupracující rodič, čekám, že učitelka bude profesionál, řekne mi v čem se jí dítě nezdá a my na tom budeme pracovat.

Bohužel jsme hned zpočátku natrefili na učitelku, kterou ta práce nebaví a děti ji otravují.
Znám naštěstí i jiné, které jejich práce baví a mají zájem. Takovým jsem neskutečně vděčná.

k tomu to tady je snad určeno,ne?

a hned mají diagnozu...

Chvála bohu, že nejste ve školství. Učitelku s takovým názorem na děti s poruchami učení bych pro své děti nechtěla ani za nic. Mám dva syny (dnes oba na střední škole), oba s poruchmi učení, jeden s hyperaktivitou. Pro oba jsem našla školu, kde díky přístupu učitelů a vhodné práci s těmito dětmi nebyly závažnější problémy. Mám dojem, že článek byl o něčem jiném, než rozebírat, jak to dřív bylo úžasné a dnes je to hrozné. Moji rodiče rozhodně doma za socialismu nebyli a doma pracovali (otec) i o víkendech a večerech. Telefon jsem sice neměli, ale i ten mobil se dá dnes vypnout nebo ztišit a maily můžete číst až druhý den ráno v práci.

souhlasím, byla jiná doba. Učitel se nerozpakoval žákovi střelit pár facek, dnes to neexistuje. Ač jsem obecně proti násilí, myslím si, že jedna dobře mířená u osmáka udělá víc užitku než poznámky a domluvy.

S tím, že rodiče chodili ve 4 domů a pak byli s dětmi souhlasím jen napůl. Ne všichni rodiče to tak měli. I za socialismu byly otevřené obchody do 6 hodin, existovali řidiči MHD pracující na směny, lékaři, dělníci s dvanáctkami.
Byly i vymoženosti jako týdenní školky pro zaměstnané matky - což je hrůznost nejhoršího kalibru, dát malé dítě pryč na celý týden!!!!

Obecně ve společnosti panoval názor - Drž hubu a krok! Takže diktatura, vše nalajnovat a nevyčuhovat.

Po revoluci se začlo skloňovat slovo "demokracie" ve všech pádech, i dětem ZŠ byl předán pocit, že se můžou vyjadřovat k čemukoliv a jakýmkoliv způsobem. Rodiče jsou více zaměstnanější, už se prostě nežije tak pohodlně, jako předtím.
Navíc spousta rodičů očekává, že školní zařízení je bude suplovat ve výchově potomků. Na druhou stranu už ale z učitele nedělají autoritu, pokud je dítěti "ubližováno", jdou si to s učitelem "vyřídit" - dítě pak vidí, že učitel není autorita ani pro rodiče, jak tedy má být pro žáka.

Na druhou stranu, je to hlavně o pedagogovi, někdo si umí udělat pořádek, někdo prostě ne. Je to práce nesmírně náročná, já bych to dělat nemohla, protože by mě asi brzy zavřeli. Když vidím ty načuřené drzé pysky puberťáků, jak se tváři rádoby dospěle a frajersky, dala bych jim pár facek jen tak, za ten výraz.

Mám dva syny, zatím školkové, a už se fakt těším, až budu tohle řešit ve škole, protože oba budou zřejmě hodnoceni jako příliš živí, obávám se, že budou vždy u každé lumpárny (to oni jo).