Názory k článku Moje kojení plné extrémů, aneb jak jsem kojila - nekojila

Mila Daso,strasne me mrzi,ze az ted jsem nahodou objevila Tvuj prispevek! Jak rada bych ti pomohla! Tvuj chlapecek uz hodne porostl,netusim,zda jste vase problemy s kojenim prekonali. Muj Luca take spatne sal od zacatku,kdyz jsem pak zacala s odsavackou,byla to obrovska uleva,tak se mi vylecily ragady.Lucu jsem prikladala prubezne jen kvuli fysickemu kontaktu a on si jen tak pocucaval,ale kdyz mel hlad tak u prsu rval a rval.Tak to slo az do onech 4 mesicu,kdyz misto lahvicky jsem mu nabidla prs a on ho prijal... Pokud chces,tak mi napis,jak se mate a jak jste vyresili vase kojeni,moc me to potesi.Moje adresa: iva.nemcova@libero.it

Milá Zuzano, musím Ti oponovat. Částečné kojení - spokojenost na obou stranách??? Zkoušela jsi to? Já ano, u dcery první dva měsíce, u syna celý půlrok. Prostě jsem asi od přírody ten typ, co nemá dost mléka, i kdyby se stavěl na hlavu, masírovala jsem, nahřívala, odstříkávala (i v noci), kojila co nejčastěji, dokrmovala výhradně alternativně,zakazovala dudlík, polykala homeopatika, kojicí čaje, Gravimilky, pískavicový odvar... laktační poradkyně se u nás střídaly, já na na nervy, manžel rovněž, intimní život nulový ... a stejně to na plné kojení nestačilo. Psychika v tom určitě hrála roli, ale nejen ta, protože u dcery jsem byla ze začátku v pohodě a mlíka dost nebylo. U syna jsem byla přesvědčená, že už vím, jak na to, a že to půjde bez problémů (koneckonců to byl případ mé matky) a ejhle, druhý den po porodu těžká žloutenka, nepil, jen spal a já už věděla, že je kojení v háji. A taky bylo. Před porodem jsem prohlašovala, že když to zase nepůjde, nebudu se stresovat a přejdem rovnou na UM - dcera na něm vyrostla, je krásná, chytrá, zdravá, jenže hormony dělají své, takže jsem to s tvrdošíjnou snahou zkoušela pořád dál. Přes veškerou podporu manžela, rodiny jsme kojili-dokrmovali půl na půl. Věčně zarýglovaní doma, protože se ven mohlo chodit jen v intervalech mezi jídlem, návštěvy jsme nepřijímali, nikam nechodili a nejezdili, dcera už byla úplně alergická na odsávačku, já výčitky, že nemám na ni čas a malému se taky nevěnuju. Ale pořád jsem měla v hlavě ty bláboly laktační ligy, jak každá kapka MM je pro dítě skvělá. Teď bude prckovi 7 měsíců, už přikrmujeme zeleninou a ovocem, rád se kojí (nebere to jako primární zdroj potravy), hlavně v noci, a UM mu už klidně dám i z lahvičky - sám si ji drží a obsah vymlaskne během chvilky. Racionálně musím říct, že částečné kojení je hovadina, zvláště máte-li starší dítě-děti. Na druhou stranu lepší dokrmovat a mít prospívající dítě, než za každou cenu kojit, když to nejde, být vystresovaná a dítě hladové... ale to ať si každá vyřeší sama.

Mila Katko,jak s tebou citim.... Muj syn mi byl prilozen 2 hodiny po porodu,ale kojeni neshledal zajimavym.Pak se pridala zloutenka,ragady,zatinani pesti,slzy jako hrachy,mastitidu se mi nastesti podarilo odchytit vcas....no proste boj.Mou zachranou se stala elektricka odsavacka,mleko jsem odsavala v pravidelnych 3 hodinovych intervalech ve dne v noci,Luca ho dostaval v lahvicce a mozna diky me tvrdohlavosti jsem o mleko neprisla,ba prave naopak se mleko tvorilo cim dal vic a vic. A svete div se,nas mily Luca se ve svych 4 mesicich rozhodl,ze pit mlicko primo ode me bude prece jen lepsi a zacala jsem KOJIT. Luca ma 6 a pul mesice ,z lahvicky nechce ani vodu,kojime kdekoliv a je mi skoro lito,ze uz zaciname s prikrmem,odsavacka odpociva ve skrini(budiz ji vecna slava) a ja si klepu na rameno,ze jsem dokazala tak "prirozenou"vec,jakou je kojeni....Vsem maminam zdar a silu a tem,co maji problemy zvlast !!!!

taky mám podobný názor

panice jsem propadala pokaždé, byla jsem dokonce hysterická, brečela jsem a chtěla to nespočetně krát vzdát. Naštěstí jsem měla obrovskou podporu v rodině všichni mi říkali ať vydržím, že to zvládnu, člověk by nevěřil co to udělá. Taky pomohlo, když jsem věděla, že zdaleka nejsem sama co s tím má problémy. No a samozřejmě pomohla tolerantní paní doktorka(těch opravdu moc není)a laktační poradkyně, také díky nim jsem měla spoustu informací a bez toho to prostě nejde! Chtěla bych také podotknout, že je potřeba někdy vážit aj doma a tak je dobré si někde váhu zapujčit. Já jsem ani u třetího dítěte bohužel bez váhy nepoznala tak veliký váhový úbytek. Dítě kakalo, čuralo(to jsem i pozorovala barvu moči), pořád jsem pozorovala fontanelu. Syn byl klidnej a hezky spinkal, jenomže on už byl tak zesláblej z toho, že zhubnul 150g za 3 dny. Tím pádem pil čím dál tím méně protože už prostě neměl sílu. A já jen díky tomu, že jsem pořád a pořád vážila, každý každučičký gram a psala a počítala mohla mít situaci pod kontrolou. Co jsem mohla jsem ještě odstříkala a tak díky tomu všemu jsme to zvládli úplně bez příkrmu. Myslím, že když jde vše jak má být, není nutné vážit mimčo tak jak jsem to dělala já. Pro určitej klid pomůže zvážení třeba jednou za 1-2dny. Ono se to nezdá, ale opravdu to miminko hubne strašne rychle a to může mít pak fatální následky.