Názory k článku Moje kojení plné extrémů, aneb jak jsem kojila - nekojila

Jasné a pro budoucí matky bych uvedla, že první dítě řvalo, bylo tedy odstaveno (mýtus "málo mléka"), výsledek byl, že řvalo a navíc zvracelo (cca do 3. měsíců), druhé dítě řvalo, zůstalo na prsu přes lomení rokou všech okolo a cca od 3. měsíců bylo stejně spokojené jako jeho starší sourozenec na Nutrilonu kdysi.
Ale je pravda, že při delší váhové stagnaci bych možná propadala panice, to ustát dokáže málokdo a jednu takovou znám, co se rozkojila navzdory všemu a má můj velký obdiv.

To rozhodně a taky jsem o tom psala. Já sama totiž našprtaná literaturou, pravidelnou návštěvou všech možných i nemožných kurzů nabyla představy, že dítě když kojit chci, prostě přiložím a je! Ono je to přirozené a hotovo, proto jsem byla velice zaskočená tím co nasledovalo a moje poporodní blues bylo opravdu "veselé". Takže články a diskuze tohoto typu snad pomůžou nastávajícím maminkám a budou počítat i s tím, že né vždy to jde jako po másle. Ono to někdy opravdu bolí ať děláme co děláme a dítě opravdu často řve aj když je najezené.

rozhodně souhlasím

Jsem moc ráda, že mmezi příspěvkama typu bláboly a hysterie kolem kojení, že děti krmené uměle jsou snad zdravější než ty kojené a taky snad jistě chytřejší se objevil konečně jeden příspěvek, který dokazuje, že když se chce to opravdu v 90%případů jde! Tá takzvaná hysterie kolem kojení je ve většině vyspělých států, včetně USA, kde jsou také laktační poradci. Proč teda WHO pořád prezentuje důležitost kojení, když to vlastně tak nic moc není??? V živote bych si nemyslela, že matka co nekojí z jakéhokoliv důvodů je matka horší a ani jsem se s tím přístupem nikdy nesetkala, spíš naopak. Naše první paní doktorka nám ho nutila při každé kontrole(a to syn krásně prospíval) a málem mě při jeho odmítání vinila z podvýživy dítěte.Díky bohu za informace všude v časopisech i na internetu, díky bohu za laktační poradce a HYSTERII kolem kojení, ani bez jednoho bych nekojila ani jedno ze svých tří dětí ani po dobu šestinedělí. Taky jsem si bláhová myslela jak je to jednoduché a přirozené kojit a proto myslím, že je dobře matky informovat nejen o výhodách ale také neskutečných nesnázích při kojení, co může předejít hroznému zklamání. Moje první dítě se narodilo po indukci mělo 4500g, 56cm, bylo hned přiloženo a nic, žužlalo a nic. Tak to šlo dál, prsa se neskutečně plnila, bradavky samá ragáda a krev, bolest šílená, dítě řvalo a nepřibývalo. Já jsem díky pomoci babiček vše nakonec zvládla a ve 4měsících drobečka měnila doktorku, pro věčné dohady. U druhého dítěte jsem byla přesvědčena, že je to jasná věc kojit už umím a hotovo! Dva dny po porodu 4,5kg a 57cm cvalíčka jsem se osypala neštovicema, dostala horečky. Štvrtý den mi vzali dítě a poslali mě s tekutým pudrem pryč. Jak mi asi bylo snad moc popisovat ani nemusím, to že jsem měla vysoké horečky, pupínky na nástřihu i bradavkách, ale moje dítě bylo najednou pryč a já ani nevěděla co přesně mu hrozí, že snad může i umřít bylo pro mě už opravdu moc. Opět díky radám a taky neskutečné podpoře laktační poradkyně(jednají s matkou velice opatrně a vstřícně) jsem vše zvládla. Pomoc a podpora manžela a babiček je neodmyslitelná. I v tomto stavu a s malým dítětem jsem odsávala každé dvě hodiny ve dne i v noci, protože pro drobečka byli protilátky důležité. Manžel 2x denně mléko vozil do dětské nemocnice, já tam nemohla, potřebovala jsem být už neinfekční, ale tekutý pudr nezabíral. Návštěva pohotovosti, konečně léky a postupné hojení. Zvládli jsme to a synka mám naštěstí zdravého i když ekzematika a alergika(kojení samozřejmě nezabrání ale třeba jen zmírní, či oddálí a podle mě vše stojí za to). Po třetím porodu jsem byla opravdu přesvědčena, že horší už to nebude nikdy a kojení levou zadní. Po nesnázích v porodnici, kde jiné děti přibývali 50-100ml za 20min. moje dítě spavé se žloutenkou za 45min. 10ml a to jsem mlíko měla, protožě jsem nepřestala kojit to prostřední. Jak broučka vzali na "svícení" jsem veděla, že bude zle, nehlásil se, spal a netahal. Sama jsem začala odstříkávat a mlíčko mu nosit. Propustili nás jen pro nedostatek místa a ujištění, že už jsem zkušená matka, ale s výkřičníkem sledovat váhovou křivku! Doma jsem si dovolila 3 dny nedonést váhu, přesvědčená, že je vše v pořádku. Dítě jsem zvážila po třech dnech a mělo o 150g méně!!! Díky tolerantní paní doktorce a opět pomoci laktační poradkyně, babiček co se mi staraly o domácnost a dvě malé děti jsme vše opět zvládli. Za ty tři dny už se mlíčko trošku ztrácelo, tak jsme týden byli zavřeni v ložnici, kojili, važili, psali, odstříkávali, budili, stimulovali..... Povedlo se díky bohu. Chtěla bych jen všem říct, že to téměř vždy jde, ale cesta je často velice složitá a buď to někdo je ochoten podstoupit, nebo ne. A pokuď to nevyjde nikdo by neměl nikoho samozřejmě soudit, ale aby se probagace kojení nazvala hysterií a tvrdit, že laktační poradci musí taky z něčeho žít(telefonických konzultací a taky rad přez icq a mail neskutečně moc, vše bez poplatků!) je trochu odvážné. Pokud by byla výhoda kojení jen v těch protilátkách, které mi snad nikdo nevyvrátí a v poutě matka-ditě, myslím to stojí pořád za všechny útrapy. Určitě jsou v dnešní době aj sušené mlíčka velice kvalitní a matku rozhodně nedegradujou, ale od mamky je prostě ještě lepší. Chtěla bych na závěr napsat, že stojí za to udělat vše, je to nádherný pocit a nezapomenutelný zážitek a navíc asi jediná věc kterou můžeme dělat jen my maminky, vše ostatní zvládnou šikovní tatínci i babičky:-). Někdy to jde samo, ale mě to ani jedno dítko nedarovalo vždy to byl a je boj a žádné tabulkové hodnoty, ale samozřejmě už vím, že to vůbec není nutné. A takových případů znám mnoho a dokonce i matky hrdinky co plně kojili 6měs. tak, že odstřikávaly. Omlouvám se za chyby, žiju tady už 10let a mám i VŠ(snad něco děti aj zdědí ať nedoufám jen v to kojení:-)), ale gramatika je můj velký nepřítel:-(.

Milá Kateřino,
četla jsem váš článek jedním dechem....zažívala jsem problém s kojením u svého synka...
Ještě teď si vzpomínám, když bylo mému osmi měsíčnímu synovi právě měsíc a mě tak strašně bolela prsa....brečela jsem do polštáře při každém přisátí se zakousla do kousátka pro děti, abych tu hroznou bolest přešla...byly i stavy kdy jsem ze zoufalství nechtěla už dítě ani vidět...ale vše přešlo.........
Nyní má syn osm měsíců a já stále kojím..........sice s kloboučky,ale kojím
A je to ten nejúžasnější pohled na dítě, když se upřímně dívá na mě a já na něj.....
Proto Vás obdivuji a držím palce za vaší odvahu a hlavně snahu............Veronika