Názory k článku Nebraňme se přírodě

Anti-biotika jako že se jich váš život netýká, to jako že se bio neprojeví, vaše charisma bez určení se pak životu jeví jen jako schnilá houba v lese, po níž jen plíseň přežene se. A děti ty taprve rostou, oni obvzlášť důsledně sebe musí žít, jejich bio se musí umět projevit. . . . . mnoho zajímavých předků jen v horečce mohou zažít. BABARunka.

No tak doufám, že nikdy nedáte pusu mému dítěti...

Jano,
já osobně také nemám potřebu s Tebou diskutovat, ani Tě přesvědčovat, že homeopatie má také pro lidi těžce chronicky nemocné, jako jsi Ty, význam alespoň po stránce mírnění následků. Také samozřejmě nejsem odborník přes lékařství, genetiku, vědu a já nevím, které všechny obory bych měla vyjmenovat v souvislosti s fungováním lidského těla a nemocemi. A máš pravdu v tom, že za tu krátkou bodu, co se o homeopatii více zajímám, nemám z homeopatické literatury nebo z internetu nastudované vše, co bylo kdy o této léčebné metodě a jejich (ne)úspěších napsáno. Co vím ale jistě, je skutečnost ověřená vlastní zkušeností, že homeopatie není jen o placebo-efektu (mám na mysli především zkušenosti s léčbou následků po úrazech, které jsou v dětském věku celkem běžné). Výborné výsledky z mé osobní zkušenosti (mám teď na mysli z mého amatérského předepisování) mě přesvědčili o tom, že homeopatie funguje. A proto nemám důvod nevěřit podstatně zkušenějším homeopatům-profesionálům, kteří často léčí komplikované případy v podobě vážně nemocných pacientů a tvrdí, že mají své výsledky. Vzhledem k tomu, že s homeopatií, potažmo s problematikou nemocí, v podstatě začínám, nejsem homeopat - odborník a nedokážu uspokojivě reagovat na všechny problémy související s vážnými chronickými nemocemi, které mi např. Ty předkládáš. Jsem jen mamina, která je přesvědčená o tom, že jejímu dítěti pomohla homeopatie od ekzému, a to tak, že jsme nemuseli podstupovat žádnou jinou léčbu (ať už budu jako léčbu chápat jen každodenní promazávání mastmi nebo užívání léků na potlačení kožních projevů a svědění ekzému). Všechny tyto mé zkušenosti plus zkreslené a mylné představy některých lidí o homeopatii, které jsem tady na Rodině zaznamenala, mě přivedly na myšlenku napsat články určené široké veřejnosti, které by měly především základní informativní charakter. Pokud se někdo pod vlivem mých článků začne o homeopatii zajímat více, má možnost najít si odpovědi ohledně vážných nemocí nebo svých výhrad vůči homeopatii v odborné homeopatické literatuře nebo u zkušených homeopatů.

Chci zdůraznit, že své pochvalné příspěvky o homeopatii nepovažuji ze své strany za reklamu, a proto jsem jednoznačně pro to, abys uveřejňovala jakýkoli zdroj (na tomto místě Tě chci poprosit o uveřejnění linku popřípadě zaslání na můj mail albi.vs@seznam.cz znění toho amerického originálu, kde se dozvím cosi o úvahách na téma zákazu prodeje homeopatik, trestnosti jejich šíření apod. Díky), který zpochybňuje informace, které tady o homeopatii šířím. Jsem zastáncem toho, že každý člověk by se měl rozhodnout, s ohledem k vážnosti a naléhavosti (je rozdíl mezi akutní a chronickou nemocí) svého zdravotní stavu, pro danou léčbu až poté, co si zjistí maximum možných a dostupných informací pro i proti, jak o své nemoci, tak o možnostech klasické léčby, o možnostech alternativních metod a také o lidech, kteří danou léčebnou metodu praktikují. Samozřejmě chápu, že ne vždy je čas si všechny informace zjišťovat. V tom vidím velkou výhodu a rozmach klasické medicíny – umí rychle a poměrně efektivně (když pominu možnost vedlejších účinků a potlačení nemoci směrem dovnitř) zasáhnout v případě ohrožení života. Vždyť také homeopat, kterému jde o zdraví pacienta v prvé řadě, se nebrání spolupráce s odborníky přes klasickou medicínu, pokud to vyžaduje pacientův stav. Bohužel ještě pořád chybí ta vůle ze strany lékařů.

Ohledně Tvých diagnóz a zaměňování příčiny a následků z mé strany. Jde o to, že pohled na příčinu nemocí (i vážných) je v homeopatii a klasické medicíně naprosto odlišný. A proto se my dvě nikdy nemůžeme shodnout a vždy bude mít jedna z nás pocit, že hází hrách na stěnu. Chystám se o tomto rozdílném pojetí příčin nemocí napsat další článek v seriálu o homeopatii, takže se tady o tom nebudu podrobněji rozepisovat.

Jinak píšeš, že máš v dosahu britský text psaný homeopaty na téma klinické hypotyreózy, takže Tě opět poprosím, abys mi ho dodala. Díky.

Vědecké práce obvykle vyhledávám např. v databázi Pubmed. Je v ní i poměrně dost prací o homeopatii - ale nechci ti tu dělat anti-reklamu. A ta by z toho dýchala velice silně (např. cosi úvahách na téma zákazu prodeje homeopatik, trestnosti jejich šíření apod - mohu dodat americký originál).. Ovšem měla jsem na mysli něco jiného. Nemyslím si, že zde je to pravé místo pro řešení metodického přístupu atd. Jako vzděláním genetik/statistický analytik mám prostě jiné představy. Chápu, že homeo není de fakto o účinné látce (ve změřitelném množství). A o tom mluvím. Jistě, je to můj problém, ale pro sebe očekávám, že když budu chtít vidět vliv určité chemické látky ať in vitro nebo in vivo, že si najdu 50 studií a ve 30-40 vyjde cca totéž. Toto pokrývá i velkou část alternativní medicíny - ne však homeo.

O druhé věci - já už nevím, jak ti to říct, Je to velice těžké. Vím, že nemáš hlubší znalosti z anatomie, fyziologie, patologie apod. Je pro mě velice těžké to vysvětlovat stále a stále a připadám si jako s házením hrachu na zeď. Promiň. Mám bohužel pocit, že nemáš dostatečně projitou ani homeopatickou literatutu. Rozhodně v případě klinické hypotyreózy (spontánně nastoupené) by měl každý homeopat nasadit substituční léčbu. Mám v dosahu britský text právě na toto téma, velice výmluvný (psaný homeopaty) :-). Zaměňuješ příčinu a následek. Víš, že těžká hypotyreoza může být smrtelná??? Že člověk může upadnout do komatu? Je to jako bych u diabetika tvrdila (u diabetika I. typu), že se mu inzulín netvoří proto, že ho dostává v injekcích. Nikoli, Jitko, je to proto, že jeho vlastní imunitní systém zničil buňky Langerhansových ostrůvků a ony prostě nemohou pracovat. Tím, že vysadíš inzulín toho člověka spolehlivě dříve či později zabiješ. Je to stále to samé. O imunitě, musím se usmát, ou jé. Víš, pokud máš člověka, kterému selhávají veškeré obranné mechanismy, nějaké homeopatika mu stěží pomohou. Mohou přispět, ale do té doby budeš tu osobu držet ve sterilním prostředí a preventivně podávat ATB? Budeš ji posílat ven se sterilní rouškou přes ústa? Nebo jí dáš infuzí imunoglobiliny od jinych lidí, aby ten člověk mohl normálně žít? Já s tebou nemohu diskutovat, opravdu mě to velice vyčerpává. Víc, než když jsem měla studentům vysvětlit nějaké obtížné partie ve výpočtu plemenných hodnot, víc než když jsem si je musela zvát na konzultace pro nenapsání zápočtových testů, oni aspoň tušili, oč jde, měli přehled. Já ti tu nebudu dávat lekce z fyziologie, máš dost energie a pokud máš i vůli, tak si to najdi sama, těch zdrojů je tu dost. Tohle naprosto postrádá smysl, nechci si připadat jako Galileo G...

Mam tendenci s timto clankem souhlasit i kdyz samozrejme nemam nic vedecky potvrzeno. Z meho vlastniho zivota, jako dite jsem prodelavala anginy velmi casto. 6-7x do roka nebyl problem. Spocatku, anginy probihaly dost dramaticky, vysoke teploty, bolesti v krku, malatnost, nemohoucnost atd., cim jsem byla starsi a cim vice angin jsem prodelala, tim jejich projev byl mene a mene dramaticky az jsem v dobe puberty vedela o angine pouze tehdy, kdyz jsem jedla neco tvrdeho a to neco mne skrabalo v krku. Vyter vzdy ukazal streptokoka - sup, antibiotika. Casem anginy vicement prestaly a ja byla po nekolik let bez anginy a bez antibiotik az jednou jsem musela na vysetreni (ohledne brigady, kdy jsem chtela prodavat zmrzlinu a musela jsem mit tzv. zdravotni prukaz). Behem vyteru mi zjistili, ze jsem vlastne bacilonosic, ktery neustale prenasi streptokoka ..... takze vlastne jsme spolu zili bez toho abych mela jakekoliv projevy. Dostala jsem antibiotika, streptokoka vysidlila z meho organismu....a co sse nestalo, par mesicu na to jsem onemocnela "anginou" s docela dramatickym prubehem. Sice jsem antibiotika brala ale na kontrolu po nemoci jsem jiz nesla. Od te doby jsem anginu nemela (je to asi 15 let) a take jsem nebyla na zadnem vyteru - takze mozna se szivam se svym kamaradem streptokokem, a dokud ho nekdo nezacne vyhanet tak si budeme spolu zit v pohode naporad. Mozna je to hloupa teorie ale me se ji chce tak nejak verit.