| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Právo na život

[<<Předchozích 10] Příspěvky 1120 z 115 [Dalších 95 >>]
Tomáš
  • 
16.1.2013 11:32:12
Nejde jen o právo na život, ale často i o právo změnit život rodiny, čerpat velké finanční prostředky ze zdravotnictví, rozmnožovat se a předávat dispozice k onemocnění na další generace. Ano, pokud jsou oba rodiče připraveni o dítě s láskou pečovat a vědí, co je čeká. Pokud tím nebudou omezovat sourozence dítěte, pokud to ustojí jejich vzájemný vztah, pokud se budou cítit spokojeni. A hlavně pokud jejich dítě nebude trpět svou odlišností a nebude pro ně život spíš utrpením.
petrachl
12.1.2013 9:03:14
A to jste vedely, ze v Anglii je mozne jit na potrat bez udani duvodu az do 24 tydne tehotenstvi??! Matka se proste rozhodne a obvodni doktor ji da doporuceni. V Anglii jsem pracovala ve zdravotnictvi a byla jsem uprimne sokovana, ze legalne je potrat docvolen az do 24 tydne! Potraty se tam provadeji jak na bezicim pasu a zeny obvykle cekaji dost dlouho, nez na ne prijde rada, nektere uz maji i pohyby, coz obcas zmeni jejich rozhodnuti, ale moc casto ne. Nekde na ultrazvukovem vysetreni ve 20 tydnu se ani nesmi rikat pohlavi ditete, protoze pokud pohlavi "nevyhovuje", zena ma jeste cas jit na preruseni. HRUZA!!! A to jsem si vzdycky myslela, ze "na zapade" je zdravotnictvi na vysi.
Jarka75
9.1.2013 19:05:45
Píšete, že dát postižené dítě k adopci je společenská stigmatizace. Nepochopila jsem proč. Dát dítěti život a zajistit mu milující rodinu, když sama necítím sílu na jeho výchovu nebo nemám podmínky k tomu, abych se o něj postarala, to je ostuda? Naopak tyto ženy si zaslouží naši úctu, protože dokázaly přiznat svou slabost a podělit se o někoho, kterého nosily devět měsíců pod svým srdcem a se kterým se sžily. Nyní se s tím dítětem musí rozloučit a zažívají pocit ztráty. Ale ve své mysli mají hluboko ukrytou touhu, že své dítě, až dospěje uvidí a ono za nimi přijde a řekne:,,Maminko, děkuji, že jsi mi dala život." A ta maminka ucítí vděk svého dítěte a uvidí jeho štěstí. A co čeká matku vražednici? Bezesné noci a otázky, o kterých se zmiňuje autorka výše uvedeného článku. Nevěřím, že některá žena je tak tvrdého srdce, aby ji tyto otázky s větší či menší naléhavostí nenapadaly. Ona totiž také prožívá pocit ztráty, i když ho popírá různými rozumovými důvodu, ale od té první odvážné ženy se liší svou bezvýchodnou situací. Ona nikdy neuslyší poděkování za život. Naopak, možná ve svých snech uvidí dítě, které se bude ptát:,,Maminko, proč? Proč, jsi mi to udělala?
A k těm nechtěným dětem a nucenému těhotenství. Většina žen přeci otěhotní při dobrovolném pohlavním styku, takže to nevidím jako nucené ale nečekané těhotenství a to je velký rozdíl. Dítě je vždy dar, vždy je na světě připraven někdo, kdo se o něj chce postarat,byť třeba jen náhradní rodiče, proto je alibismus nazývat to či ono dítě nechtěným.
Martina
  • 
9.1.2013 17:37:51
Děkuji všem, kteří se po přečtění článku o rozštěpy obličeje zajímali a základní informace si o této problematice přečetli. Díky moc za to, že vám toto téma není lhostejné, ačkoli se vás třeba vůbec netýká osobně. Moc děkuji všem, kteří článek doporučili na Facebook a pomohli tak informace o problematice rozšířit.
Inka + 3
  • 
7.1.2013 23:01:59
Asi ten největší problém je přijmout plnou zodpovědnost za usmrcení ... a unést bolest s tím spojenou. Na škále traumatizujících událostí v životě má ztráta dítěte nejvyšší hodnotu. A z toho, co vím z ženských setkání, tak vyrovnat se i s "obyčejným" potratem může být zatraceně těžké. A lékaři, dost otupení tím, že se se smrtí setkávají poměrně často, navíc často přesvědčení, že postižení jsou společenskou přítěží, mají tendenci nabízet to nejjednodušší řešení .. ale je to nejjednodušší řešení z hlediska řekněme "hmotné skutečnosti". Jestli je to dobré řešení i z hlediska psychiky ženy, nevím. Tady je velmi důležité srovnat si v sobě, že někdy opravdu nemá smysl lpět na životě a je lepší nechat v lásce odejít - ale s přijetím a uvědoměním si plné zodpovědnosti za své konání. Z hlediska netěhotné bych velmi váhala, zda bych dítě s prokázaným Downovým syndromem přivedla na svět. V okamžiku, kdy jsem těhotná byla a lékaři mi podsouvali, že je třeba zkoumat, zda jsou mé děti dostatečně kvalitní, aby měly právo na život, tak se mi jejich snaha vůbec nelíbila a cítila jsem, že je to něco, na co nemám právo já ani oni ... ale byl to můj čistě osobní postoj a pocit, který mne samotnou zaskočil a nepramenil z žádné víry ... být těhotná dnes, ve čtyřiceti po třech císařích, nevím, zda bych volila cestu života - žena má dle mého názoru právo rozhodnout o osudu těhotenství - ale měla by tak činit s plným vědomím toho, co koná a lékaři by si měli uvědomit, že jejich hlas může být vždy jen poradní...
Inka + 3
  • 
7.1.2013 20:40:10
Děkuji za článek, dle mého jasně podává informaci, že dítě s rozštěpovou vadou obličeje může být vyléčeno tak, že jej vrozená vada nijak nehandicapuje - a že tudíž podstupovat z tohoto důvodu v polovině těhotenství usmrcení ditěte je poněkud barbarské a že zejména barbarské je jednání genetiků, pokud místo informací o léčitelnosti vady na prvním místě nabízejí ukončení těhotenství - byť ho náš právní řád umožňuje. Může se buď jednat o neinformovanost lékařů - nebo o cynickou snahu ušetřit finanční prostředky ve zdravotnictví. Sama jsem se v soukolí české prenatální diagnostiky ocitla dvakrát - poprvé před téměř čtrnácti lety, kdy jsem se nechala donutit k amniocentéze - z rizikem Downova syndromu 1:240 na mě lékař na genetice řval: "Zatížíte společnost porodem postiženého dítěte!", když jsem mu oponovala, proč mám podstoupit vyšetření s rizikem potratu 1:100. Bylo málo informací, zdaleka se nevědělo, že triple testy jsou v 97% případů falešně pozitivní.... strávila jsem dva týdny ve strachu, že mě lékaři budou nutit k usmrcení dítěte, jehož pohyby jsem cítila ... naštěstí se vada nepotvrdila, ale syn je hyperaktivní .. nevím, jestli díky prožitému stresu, nebo rodovým dispozicím .. u třetího těhotenství jsem překročila magickou hranici 35 let, triple testy vyšly ještě hůř... na netu jsem zjistila, že existují dobré UZ a amniocentézu odmítla .. a i trochu pátrala ve statistikách .. v Čechách se dělá 20.000 amniocentéz ročně, dětí, které jsou skutečně postižené, je ročně cca 500 - 600. Značná část české prenatální diagnostiky je obchod se strachem, touze po dokonalosti ... s lékařsou etikou má pramálo společného. Za UTZ 3D jsem platila 750 Kč, kolik naúčtují soukromá zařízení za amiocentézu nevím, ale vzhledem k náročnosti výkonu odhaduji že řádově více.
7.1.2013 17:18:53
Dobrý den - jedná-li se o rozštěp v obličeji(orofaciální rozštěp - nikoli rozštěp páteře), pak se jedná o vadu, která je sice ve své podstatě jenom viditelná. Děťátku změní obličej při jeho narození a vypadá nepěkně, ale nijak nezasahuje do jeho intelektu a po operaci rtu, patra případně čelisti dítě vyrůstá a vyvíjí se jako naprosto zdravý jedinec.Přesto však je indicií k umělému přerušení těhotenství, což je to, co se zde snažíme říci a kritizovat.Nehovoříme ani o rozštěpech páteře ani o postižení dítěte, které vede k méně plnohodnotnému životu v měřítku, které je považováno za normu ani nevyžaduje další oběti ze strany rodiny. Děti jsou úplně NORMÁLNÍ. Rozsah vady a případné jiné komplikace se přesně odhalí při dalším prenatálním vyšetření.
Rigmor
7.1.2013 11:44:51
...nedopřeje život
rukka
  • 
7.1.2013 7:31:39
Tak to určitě není kosmetická vada!!! To je jenom to viditelné, podstata je v rozsáhlejším postižení - které se při kontrole zjisťuje
Martina
  • 
7.1.2013 7:24:39
Dobrý den Sašo, Víte, rozštěpová vada páteře opravdu není mnohdy slučitelná se životem a jak píšete, dítě by nemělo šanci s tak rozsáhlým postižením žít. Je to smutné, ale stává se to. Je dokonce i velmi malé procento rozštěpů obličeje, které svým rozsahem postihují obličej celý až do lebky. Je jich opravdu málo, ale o tomto problému nemluvím. Mluvím o rodičích, které díky své působnosti v OS Šťastný úsměv znám a vím, že jim byl potrat doporučován (ne nabízen) jako správné řešení. Možná znáte příběh Karličky (TV Nova - Vizita) nebo Daníka (ČT24 - TEP24). Oběma rodičům byl potrat doporučován. Ve zmiňovaném deníčku paní popisuje rozštěp jako jednostranný celkový bez další vady. Prostě stejný, jako mají i jiné děti mých přátel a známých. Některým z nich po prenatálním vyšetření potrat doporučili, jiným ne. U poloviny z nich ho prenatálně nediagnostikovali. O tomto byl článek napsán. Je rozštěp obličeje obličeje "normálního rozsahu" důvodem k potratu? Podívejte se prosím na náš web nebo na zmiňované dokumenty a posuďte sama.
[<<Předchozích 10] Příspěvky 1120 z 115 [Dalších 95 >>]

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.