Názory k článku Houpací koník, nebo hnusáci lepáci?

Gertrud nezpůsobila to sama hra spíše to okolí, jako matka prvního dítěte jsi všude bombardována tím, jak se dětem musíš věnovat aby si nepřinesly nějaká bolínka do života a tak prostě máš pocit, že musíš s tím dítetem stavět kostky, protože to potřebuje, musíš si s ním hrát s autíčkama.... apod. Ale fakt nemusíš, ony to děti zvládnou samy, ty prostě jen můžeš a mělo by to být pro všechny příjemné, pokud se na hraní necítím nebo to prostě nechci dělat (já si připadám hloupě), vezmeme misku a jdeme spolu péct, umývat schody, žehlit, vyrábět, prostě cokoliv. Ale prostě nemusím sedět s dětmi a hrát si s nimi, proto to nedělám a jsem prostě trochu alergická na věty hrajte si s dětmi ony to potřebují, né fakt nepotřebují. Věta věnujte se dětem je vhodnější

Gertrud, ale ono hraní si je a bylo původně určené k přežití, tím že děti napodobují, tím se vlastně učí. Holčičky s panenkami poté to praktikovaly na miminkách, kluci třeba auta, je to naprosto přirozená vlastnost a není potřeba jí nijak řídit, tudíž mé děti nemají potřebu mě tam mít. jasně budou chtít si jít pouštět draka, vyrobit dům apod. samozřejmě s nimi půjdu, ale jen protože to samy nedokážou, ale později, až jim domeček udělám (nebo něco jiného) se musí naučit vystačit si samy a věř mi, kdybych neměla tu zkušenost, tak jsem na tom stejně jako ty. Pro děti bych dýchala, ale musela jsem se naučit být aspoň trochu sobecká (i na doporučení mé doktorky), jinak bych se zbláznila. Ono něco jiného je věnovat se mimču a něco jiného vzteklé 3leťačce, která odmítá cokoliv dělat sama (neříkám, že jsou takové všechny). Ony ty děti nejsou hloupé a rychle se naučí, že některé mámy jsou měkké a udělají všechno za ně. Tak jsem dopadla třeba já u starší dcery, řev,když se měla oblíka, svlíkat sama, když jsem nemohla hned jít a hrát si s ní - já na prášky nestíhala jsem nic, do toho druhé mimčo řvalo, a co teď , jak dlouho to zvládneš.... A když jsem se svěřila doktorce, tak se mě zeptala, proč to všechno děláte a já chci být dobrá matka a věnovat se dítěti a ona je to opravdu nutné?...Chtěla mi jen naznačit, že se mnou dítě mává a manipuluje . A já si uvědomila o pár dní později u takové hlouposti. Učila jsem dceru dělat mašličky na nějakém oblečku od panenky, dcera naštvaná, nešlo jí to (ani se nějak nesnažila), tak jsem rezignovala s tím, že asi není zralá atd... Vždy když potřebovala tak jsem jí to zavázala až jsem nemohla (nevím už co jsem dělala), nejdříve se rozčilila a hádej co, zavázala si to ze vzteku sama a uměla to!!! Tak jsem přitvrdila ve všem, ano budu tu když potřebuješ, ale mám i svou práci a ano i své koníčky, kterým se budu věnovat. nebylo to lehké, ale zvládly jsme to. Takže za mě, vyrobím udělám zahraju si, ale hraní si s hračkami je dětská činnosti a té se prostě věnovat nemusím a tudíž ani nebudu, možná to zní krutě, ale dcera se tím stala samostatnější a i hravější...V mém případě přemíra péče byla fakt na škodu, ale nezlobím se na tebe, že to nechápeš. (omlouvám se za elaborát)

To je z té knížky, KDE JE I KAPITOLA....
To je něco jiného než rovná se.

jaké pohrdání, jaké nebavení, napsala jsem jenom svůj názor a zkušenost, necpu ti ho, a kdybys četla všechno věděla bys, že si s dětmi hraju (třeba hry), ale né s panenkama a podobnýma věcma (které jsou v článku) a dětem se věnuju a směřuju je k praktickým věcem, samozřejmě když mají zájem. Tak o čem je řeč, že nestavím kostky, nejezdím autíčky a kočárkem jsem špatná? mě děti ke klasickému hraní nepotřebují, potřebují mě v jiných činostech, kde se mohou něco naučit, samotnou hravost mají normálně vrozenou. Více holek napsalo podobnou zkušenost jako já, tak proč se obouváš do mě a tvrdíš, že něčím pohrdám, jak jsi na to vlastně přišla....

Jsem velmi hravá, to ano, ale větší potřebu si hrát s dinosaury má přece jenom moje dítě.
Zaráží mě, jaké pohrdání čiší z toho, co píšeš. Myslím ale, že to je právě problém mnoha žen - totiž neschopnost si v dospělosti hrát. Začnou se náhle považovat za něco důležitějšího, za něco praktičtějšího, za Matky a Manželky. Když Tě nebaví si s Tvými dětmi hrát, nehraj si, je mi to úplně jedno, ale neschovávej svoji neschopnost za nějaká klišé o samostatnosti. Samostatnost a hravost jsou úplně jiné pojmy.